Čtyři uchazeči, jeden cíl

15. května 2026 oznámilo britské ministerstvo obrany zúžení soutěže na čtyři finalisty: Anduril, BAE Systems, Tekever a Thales UK. V lednu jich bylo sedm. Na podzim 2026 mají z čtveřice zbýt nanejvýš dva, kteří dostanou zakázku na stavbu prototypů. Celý program zatím stojí na rozpočtu deseti milionů liber a ministerstvo ho výslovně označuje za demonstrátor schopností, nikoli sériový nákup.

Časová osa je ambiciózní. Hlavní demonstrace schopností je naplánovaná na druhé čtvrtletí 2027, finální demonstrace na první čtvrtletí 2028. Pokud vše dopadne, operační varianta by měla existovat do roku 2030. Na britské poměry, kde velké zbrojní programy běžně nabírají roky zpoždění, je to tempo nezvyklé. Ministerstvo ho řeší formátem soutěže „3-2-1″, postupně vyřazuje, místo aby roky vyjednávalo s jedním dodavatelem.

Co přesně mají drony dělat

Zadání tendru je překvapivě konkrétní. Drony mají zvládnout průzkum, sledování, identifikaci cílů, podporu přesných úderů a elektronický boj v prostředí, kde protivník aktivně brání vzdušný prostor. Klíčový princip ministerstvo popisuje jako „commanded, not controlled“, pilot Apache dron neovládá v reálném čase, ale zadává mu misi. Dron se v rámci parametrů rozhoduje sám, jak ji splnit.

Tohle je zásadní posun. Dosud musel Apache jako první vstoupit do dosahu protivzdušné obrany, aby zjistil, co ho čeká. Teď má tuto práci převzít levnější a nahraditelný stroj. Pokud ho sestřelí, ztratí armáda hardware za zlomek ceny vrtulníku. Neztratí posádku.

Britská politika umělé inteligence v obraně přitom jasně říká, že systémy bez smysluplného lidského zapojení do rozhodování o použití síly jsou nepřijatelné. NYX tuto linii drží: autonomie slouží k navigaci, vyhýbání se hrozbám a sběru dat, ale spoušť zůstává na člověku.

Kdo staví co, a co víme z Ukrajiny

Přesné konfigurace, které čtyři finalisté nabízejí, zveřejněny nebyly. Z veřejně dostupných informací se ale dá poskládat, jakým směrem se jednotlivé firmy ubírají.

• Anduril sází na přístup „nejdřív software“ a pro NYX se spojil s britským GKN Aerospace, aby zajistil místní výrobní kapacitu.
• BAE Systems má zkušenosti s těžšími bezpilotními platformami přes divizi Malloy a FalconWorks; akcentuje otevřenou architekturu a integraci senzorů i zbraní.
• Tekever otevřeně mluví o nové rotační platformě s autonomií mise řízenou umělou inteligencí a o přenosu zkušeností z nasazení svých systémů na Ukrajině. Firma také veřejně prezentuje schopnost navigace v prostředí, kde je GPS záměrně rušeno.
• Thales UK staví na konceptu „důvěryhodné autonomie“ a spolupráci se Schiebelem; jeho přístup se zaměřuje spíš na orchestraci celé mise a interoperabilitu než na samotný drak letounu.

Přímou formulaci „NYX vznikl kvůli Ukrajině“ v oficiálních dokumentech nenajdete. Britská Defence Drone Strategy ale výslovně uvádí, že bezprecedentní nasazení dronů v elektronicky rušeném prostředí na Ukrajině informuje armádní vývoj. Tři lekce se opakují: masové použití levných a rychle adaptovaných dronů, boj v silně zarušeném elektromagnetickém spektru a nutnost zkrátit akviziční cyklus z let na měsíce.

Británie není sama, ale jde jinou cestou

Autonomní wingmani nejsou britský vynález. Americké letectvo buduje program Collaborative Combat Aircraft s otevřenou architekturou a spojeneckou interoperabilitou, v dubnu 2026 do něj formálně přizvalo Nizozemsko. Austrálie s Boeingem testuje MQ-28 Ghost Bat, který je vývojově dál než cokoliv, co NYX zatím má na papíře.

Jenže oba tyto programy jsou navržené pro stíhačky. NYX je nezvykle „armádní“, loyal wingman pro vrtulník, nikoli pro proudový letoun. To mění dynamiku. Vrtulník operuje níž, pomaleji, v těsnějším kontaktu s terénem a pozemními hrozbami. Dron, který ho má předcházet, musí zvládat jiný typ prostředí než wingman stíhačky ve výšce deseti kilometrů.

Pro NATO jako celek žádný jednotný program wingmanů neexistuje. Aliance nastavuje rámec pro odpovědné využití autonomie, důvěru a interoperabilitu, ale konkrétní stroje staví jednotlivé státy. Británie se v tomto kontextu snaží vybudovat suverénní schopnost, tender výslovně zdůrazňuje „UK sovereign capability“.

Co to znamená pro českou armádu

Česká armáda od ledna provozuje vlastní prapor bezpilotních systémů a její vrtulníkáři s H-1 Venom a Viper právě posilují ochranu polského nebe, kde se mimo jiné cvičí v obraně proti dronům. Veřejně známý program autonomních wingmanů pro vrtulníky ale Armáda ČR nemá.

Průmyslové vazby na finalisty NYX přitom existují. BAE Systems dodává české armádě bojová vozidla CV90 a má kontrakt s Tatra Defence Vehicle na program BvS10. Thales provozuje v Praze inženýrské centrum a v Česku působí přes dvě dekády. U Andurilu a Tekeveru se české průmyslové propojení v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo.

Do roku 2030 bude Project NYX buď fungující demonstrátor, který změní způsob, jakým britské Apache vstupují do boje, nebo další ambiciózní program, který narazil na realitu vývoje. Sázka je ale jasná: do nejnebezpečnější části mise má jako první letět stroj, jehož ztráta neznamená složku na stole.

Článek Britské Apache dostanou neobvyklý doprovod. Do nebezpečné zóny vyšlou autonomní drony, které nepříteli zamotají hlavu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přesnost a rychlost: proč Apache zkracuje cestu od detekce k zásahu

Apache nestojí na jednom parametru, ale na řetězci. Systém TADS/IHADSS propojuje laserový označovač cíle s helmovou optikou pilota a střelce, co střelec vidí, to zbraň sleduje. Radar Longbow nad rotorem vyhodnotí prioritní cíle dřív, než posádka stihne reagovat manuálně. Britské ministerstvo obrany u verze AH-64E výslovně mluví o zkrácené době mezi odhalením cíle a odpálením střely.

Tvrdá čísla vypadají takto:

• Maximální rychlost: 164 uzlů (přes 300 km/h)
• Bojový dosah: přibližně 480 km (260 námořních mil)
• Výzbroj: až 16 střel Hellfire, 76 neřízených raket Hydra 70, 30mm kanon M230 s 1 200 náboji

Za čtyřicet let služby nalétal Apache přes 1,34 milionu bojových a mírových hodin v Panamě, Perském zálivu, Iráku i Afghánistánu. Žádný jiný bitevní vrtulník na světě nemá tak dlouhou a tak dobře zdokumentovanou bojovou stopu. A právě ta délka prověřila nejen techniku, ale i taktiku, způsob, jakým se Apache zapojuje do síťového boje s pozemními jednotkami, drony a letectvem.

Katapultáž z vrtulníku: unikát, který jinde neexistuje

Ka-52 Alligator odpovídá jiné konstrukční filozofii. Koaxiální rotory, dva protisměrně se otáčející nad sebou, odstraňují potřebu vyrovnávacího ocasního rotoru. Výsledek: vyšší manévrovatelnost v bočních a zpětných pohybech, kompaktnější silueta. Koaxiální koncepce sama o sobě unikátem není, vzácná ano, jedinečná ne.

Co je skutečně bez konkurence, je záchranný systém posádky. Podle exportního materiálu Rosoboronexportu je Ka-52E „jediný vrtulník na světě“ vybavený systémem katapultáže a tlumení nárazů. Princip: pyrotechnické nálože nejprve odstřelí listy rotorů, pak se aktivují vystřelovací sedadla. Britské vojenské médium Forces News potvrzuje, že Ka-50 a Ka-52 jsou jediné vrtulníky, které katapultáž skutečně zavedly do operační služby. Západní stroje spoléhají na autorotaci a nárazuvzdornou konstrukci.

Tabulkové parametry Ka-52E:

• Maximální rychlost: 300 km/h
• Dolet: 460 km
• Maximální vzletová hmotnost: 12,2 tuny
• Výzbroj: 30mm kanon 2A42, šest závěsníků, přibližně 2 000 kg bojové zátěže (střely Ataka, Vikhr, neřízené rakety)

Co ukázala Ukrajina, a co zamlčel marketing

Analytická zpráva RUSI o ruské vzdušné válce na Ukrajině popisuje Ka-52 jako dominantní ruskou údernou vrtulníkovou platformu. Stroj prokázal schopnost ničit cíle střelami Vikhr a Ataka ze vzdálenosti osmi až deseti kilometrů od fronty. V nočních operacích si vedl lépe než ostatní ruské typy.

Jenže tatáž zpráva pojmenovává i slabiny. Motorové prostory Ka-52 postrádají pancéřování dostatečné proti lehčí palbě. Při navádění některých střel musí vrtulník viset nebo se pohybovat téměř stacionárně, a v tu chvíli se z lovce stává terč. Po ztrátách v prvních měsících války ruské posádky výrazně omezily hlubší průniky přes frontu. Ka-52 zůstal taktickou hrozbou, ale nikoli zázračnou zbraní, která by sama zlomila průběh bojů.

Apache takovou zkoušku v symetrickém konfliktu s moderní protivzdušnou obranou zatím neprodělal. Jeho výhoda, síťové propojení, radar, datalinky, funguje nejlépe tam, kde celý západní řetězec ničení drží pohromadě. Tam, kde by se datová a situační nadřazenost rozpadla, by i Apache ztratil část svého náskoku.

NATO přezbrojuje, a Apache je v centru

Srovnání obou strojů není akademické cvičení. Británie v březnu 2025 dokončila převzetí 50 kusů AH-64E. Nizozemsko modernizuje svých 28 strojů na stejnou verzi. A Polsko v srpnu 2024 podepsalo nákup 96 Apache a stane se tak největším provozovatelem tohoto typu mimo Spojené státy.

Česko jde jinou cestou: místo Apache pořizuje deset lehčích AH-1Z Viper a deset víceúčelových UH-1Y s výzbrojí Hellfire a Sidewinder. Viper je srovnatelný rolí, ne třídou, s maximální rychlostí přibližně 370 km/h (200 uzlů) a bojovým dosahem přibližně 240 km (131 námořních mil) jde o štíhlejší platformu. Ale i ta posouvá českou armádu do západního ekosystému senzorů, munice a datového propojení.

Boeing mezitím v dubnu 2026 představil verzi AH-64E v6.5 s otevřenou architekturou, síťovými rádiemi a novými datalinky. Americká armáda počítá s relevancí Apache za horizont roku 2050. Na ruské straně pokračuje modernizace Ka-52M, podle agentury TASS s delším dosahem detekce, přesnějším kanonem a schopností spolupracovat s drony.

Kdo by vyhrál?

Přímý souboj Apache versus Ka-52 veřejně zdokumentovaný není. A podle nás by ho ani nerozhodla papírová obratnost nebo maximální rychlost. Rozhodl by ten, kdo dřív uvidí, dřív označí a dřív odpálí, a přitom zůstane mimo dosah nepřátelské obrany. V tomto ohledu má Apache silnější doloženou kartu: prověřený senzorový řetězec, radar Longbow, dekády síťového boje po boku pozemních sil. Ka-52 kontruje jednou vlastností, kterou skutečně nemá nikdo jiný, a na Ukrajině dokázal, že umí zabíjet z bezpečné vzdálenosti. Ale také ukázal, co se stane, když ta vzdálenost nestačí.

Článek Souboj monster: americký AH-64 Apache ničí přesně a rychle, ruský Ka-52 má zase výhodu, kterou nemá žádný jiný vrtulník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skutečně odehrálo v Hormuzském průlivu

Operace Project Freedom odstartovala 3. května 2026 jako prezidentsky nařízená mise s cílem otevřít bezpečný koridor pro obchodní lodě skrz nejužší místo světového ropného obchodu. CENTCOM nasadil více než 100 letounů a 15 000 vojáků; průjezdu předcházelo několikatýdenní odminování, které začalo už 11. dubna.

Následující ráno místního času Írán odpověděl. Podle přepisu Cooperova brífinku šlo o kombinovaný útok malými čluny, drony a řízenými střelami proti obchodním plavidlům v průlivu a jeho okolí. Vrtulníky Apache a Seahawk zasáhly šest člunů a všechny potopily. Cooper odmítl upřesnit typ munice ani přesné souřadnice střetu.

Důležitý kontext: ještě 3. května britské UKMTO varovalo po zásahu tankeru přibližně 145 km (78 námořních mil) severně od přístavu Fudžajra. A 7. května CENTCOM hlásil další íránské střely, drony i čluny mířící tentokrát přímo na americké torpédoborce. Šest potopených člunů tedy nebylo tečkou, ale jednou epizodou v sérii.

Příměří, které existuje jen na papíře

Formálně jsou Spojené státy a Írán od 8. dubna 2026 v příměří. Bílý dům tehdy v rámci operace Epic Fury oznámil zničení 150 íránských válečných plavidel, potopení všech íránských ponorek a odstranění 97 % námořních min. Slovo „obliterated“ padlo přímo v oficiálním prohlášení.

Cooper 4. května volil střízlivější jazyk. Na přímý dotaz, zda je příměří po nové přestřelce u konce, odpověď odmítl. AP ještě 6. května psala, že obě strany jsou oficiálně v příměří. Realita v průlivu ovšem vypadá jinak:

• 4. května – potopení šesti člunů, íránské drony a střely proti obchodním lodím.
• 4.–5. května – SAE oznámily útok 15 střelami a čtyřmi drony z íránského území; ve Fudžajře hořelo ropné zařízení.
• 7. května – nový íránský útok na americké torpédoborce v Hormuzu.

Příměří nebylo oficiálně odvoláno. Fakticky je ale mrtvé.

Proč je Hormuz problém i pro Česko

Hormuzským průlivem v první polovině roku 2025 procházelo podle americké EIA 20,9 milionu barelů ropy denně, zhruba pětina světové spotřeby, a přes 20 % globálního obchodu se zkapalněným zemním plynem (LNG). Pro Evropskou unii to znamená přímou expozici: státy Perského zálivu dodávaly v roce 2025 asi 7 % unijního dovozu ropy a Katar samotný pokrýval 8,9 % dovozu LNG do EU.

Česko není na Hormuzu fyzicky závislé, ropovod IKL/TAL zajišťuje alternativní zásobování mimo trasu Družba. Jenže ceny ropy se tvoří globálně. Brent během prvních květnových dnů vyskočil nad 115 dolarů za barel, než 6. května po zprávách o průjezdu prvních lodí koridorem spadl na 101,27 USD. Taková volatilita se do českých čerpacích stanic promítne během dnů.

A ropa není jediný kanál. EASA 8. května vydala bezpečnostní bulletin upozorňující, že krize v Perském zálivu narušila dodávky leteckého paliva Jet A-1 do Evropy. Aerolinky dostaly pokyn k posouzení bezpečnosti alternativního paliva Jet A. Konflikt v úzkém průlivu tisíce kilometrů od Prahy tak už reálně zasahuje evropskou leteckou infrastrukturu.

Jak se Project Freedom liší od operací v Rudém moři

Srovnání s operací Prosperity Guardian proti Húsíům v Rudém moři nabízí důležitý kontrast. Tam šlo o mnohonárodní koalici 22 zemí pod Combined Maritime Forces s modelem plošné obrany oblasti. Project Freedom je čistě americká operace s jasně vymezeným koridorem, předchozím odminováním a vícevrstvou obranou formou deštníku, nikoli eskortami jednotlivých lodí.

Hrozba se liší i kvalitativně. Húsíové kombinovali protilodní balistické střely, drony a řízené střely na velké vzdálenosti. Írán v Hormuzu sází na asymetrické prostředky v extrémně stísněném prostoru, malé čluny, drony a řízené střely na krátkou vzdálenost. Po předchozí degradaci klasické flotily mu podle všeho nic jiného nezbývá. Ale i šest malých člunů v průlivu širokém přibližně 33 km dokáže zastavit tanker.

Co bude dál stát pozornost

Klíčová otázka nejbližších dnů není, zda Írán ztratil námořnictvo, to v konvenčním smyslu z velké části ano. Otázka zní, jak dlouho dokáže CENTCOM udržet koridor otevřený proti asymetrickým útokům, které nevyžadují flotilu, ale jen pár rychlých člunů s odhodlanou posádkou. EASA prodloužila varování pro vzdušný prostor jedenácti států regionu do 12. května. Pojistné sazby pro tankery v Hormuzu porostou. A evropské ceny energií budou reagovat na každou další zprávu z průlivu dřív, než ji stihne přečíst český řidič u pumpy.

Článek Íránské námořnictvo v troskách. Americké vrtulníky AH-64 Apache a MH-60 Seahawk poslaly ke dnu šest plavidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AH-64E umí spolupracovat s drony

Historie vrtulníku AH-64 začala v 80. letech 20. století a jeho první exempláře začaly být zaváděny do výzbroje v roce 1986, uvádí Wikipedia. Průběžně byl však vylepšován a jeho nejnovější verze AH-64E se začala vyrábět v roce 2012. Je mnohem výkonnější než předchůdce – má třeba upravený motor, dokáže spolupracovat s drony i létat za každého počasí jenom za pomoci přístrojů, a dokonce by mohl dostat nejmodernější radar AESA namísto starších typů.

iZdroj fotografie: Uživatel Acorns Resort / Creative Commons / CC BY

Ačkoliv je AH-64E označován výrobcem Boeing za nejpokročilejší a nejosvědčenější útočný vrtulník na světě, Armádní Zpravodaj se domnívá, že má konkurenci, která se mu přibližuje nebo téměř vyrovnává. Jednou z nich je ruská bitevní helikoptéra Kamov Ka-52 Alligator, i když má pochopitelně některé rozdíly. Třeba SlashGear soudí, že je ruský vrtulník rychlejší a ovladatelnější, ale americký ho zase překonává avionikou a některými technologiemi.

Osádka Apache je chráněná před střelbou

Vrtulník AH-64 je dvoumístný s klasickou konstrukcí a poháněný dvěma motory. Na délku měří 17,73 m a jeho maximální vzletová hmotnost činí 10,4 t, uvádí WeaponSystems s tím, že se dokáže pohybovat rychlostí až 265 km/h a jeho dolet je 480 kilometrů. Výhodou je, že je odolný – prostor pro osádku a rotory by měly vydržet zásah municí do ráže 23 mm, a má samotěsnící nádrže. Není tedy jednoduché ho zničit palbou ze země, i když to možné je.

96 amerických útočných vrtulníků AH-64E Apache Guardian sousední letectvo hodně posílí. Účelově je jako ruský Ka-52, ale lepší

Silnou stránkou vrtulníku Apache je také jeho výzbroj určená primárně k ničení obrněných jednotek, i když zvládne mnohem více. Disponuje kanonem M230 ráže 30 milimetrů se zásobou na 1 200 nábojů a používá i protitankové řízené střely dlouhého doletu AGM-114 Hellfire, jichž zvládne nést až 16, nebo AGM-114L, což je verze Hellfire naváděná radarově. Ale útočit může i neřízenými raketami Hydra 70 a střelami vzduch-vzduch AIM-92 Stinger.

Článek Nejmodernější útočný vrtulník na světě je zřejmě AH-64E Apache. Ale ruský Ka-52 je s ním v mnohém srovnatelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Harbin Z-21 má být hodně těžký vrtulník

Čína již má moderní bitevní vrtulník, a to Changhe Z-10. Ten je ovšem střední kategorie, zatímco všechny kusé informace o novém čínském Z-21 naznačují, že půjde o kategorii těžkou. EurAsianTimes uvádí, že by mohl mít mnohem těžší pancéřování a také těžší výzbroj, než jakou má Z-10. To by mu zajistilo nejenom větší palebnou sílu, ale nejspíše i odolnost, což je u relativně zranitelných vrtulníků operujících v blízkosti bojiště důležité.

Oh😯… if legit another surprise!
Huitong has updated his Blog and again if this image is real, then this is maybe the new heavy attack helicopter Z-XX; he mentions Z-21 (?).

However it looks more based on the Z-20 and very much like an AH-64 than promised by some rumours. 🤔 pic.twitter.com/bcoO1Y0jGS

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) March 21, 2024

ArmyRecognition doplňuje, že Z-21 působí jako vrtulník inspirovaný čínským víceúčelovým vrtulníkem Harbin Z-20, což je čínská kopie amerického Sikorsky S-70 C-2 (nebo civilní verze Sikorsky UH-60 Black Hawk), uvádí Wikipedia. Jenomže trup čínského bitevního vrtulníku je mnohem štíhlejší, má tandemové uspořádání pro osádku a kapotáž velice se podobající AH-64 Apache. Na stejném místě pod přídí jako on má pak i kanon.

Vrtulník by byl skvělý k podpoře útoku

Technické detaily čínského bitevního vrtulníku nejsou veřejně dostupné, ale pravděpodobně disponuje kanonem ráže 23 mm, uvádí TheAviationist. Na každém křídle jsou potom zřejmě tři závěsné body na různé typy výzbroje – určitě se bude jednat o řízené protitankové střely, neřízené rakety, protiletadlové střely a podobnou výzbroj. Nad hlavním rotorem je ještě senzor působící jako radar – jeho podobné umístění má opět i AH-64 Apache.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Vrtulník existuje v současnosti nejspíše jenom v podobě prototypu, ale není vyloučeno, že ho Čína během relativně krátké doby začne vyrábět. Zrovna takový by se jí totiž hodill třeba při invazi na Tchaj-wan, neboť by její vyloďující se jednotky potřebovaly podporu proti obrněným jednotkám a dělostřelectvu, k čemuž by byla odolná helikoptéra více než vhodná – zvláště pokud by disponovala zbraněmi s dlouhým dosahem a držela se tak dále o MANPADS.

Z-21(?) Attack Helicopter Testing in Early This Year

In This Certain Distance, Engine Sound Prominently Noticeable

Helicopter has Three Noise Sources
– Engine Noises
– Rotors & Tail Rotors Aerodynamic Noises
– Tail Drive Train(Mainly Decelerator) Noises pic.twitter.com/1TEFgADwHV

— David Wang (@Nickatgreat1220) September 18, 2024

Let pravděpodobně čínského bitevního vrtulníku Z-21

Článek Okopírovala Čína úspěšný americký vrtulník AH-64 Apache? První veřejné záběry ukazují, že mu je čínský Z-21 nápadně podobný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Verze AH-64E je v mnohém zdokonalená

Bitevní vrtulník Apache je ve výzbroji již od roku 1986, ale verze AH-64E pořizovaná polským letectvem je mnohem vyspělejší než původní AH-64A. Do sériové výroby se dostala v roce 2012 a Wikipedia k ní uvádí, že je více digitalizovaná, má vyspělé sdílení dat, nové listy rotorů a lepší převodovku, což zvyšuje její výkon. Piloti s ní mohou třeba za špatné viditelnosti létat jenom za pomoci přístrojů, a osádka může rovněž z kabiny ovládat drony.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Apache je víceúčelový vrtulník, ačkoliv je jeho hlavní úlohou boj s obrněnými vozidly a tanky, k čemuž je vyzbrojen protitankovými střelami AGM-114 Hellfire. ArmyRecognition uvádí, že jich Poláci nakoupí 1 844 a doplní je téměř 500 novějšími AGM-179 JAGM. Vrtulník může však používat i neřízené střely Hydra 70 nebo jejich naváděnou variantu APKWS, a vyzbrojen je i kanonem ráže 30 milimetrů a může nést ještě protiletadlové střely Stinger.

Když bojuje, uletí Apache až 480 kilometrů

V kabině sedí pilot a operátor zbraní a vrtulník je poháněn dvojicí motorů. Má přitom klasické uspořádání, tedy nosný rotor nahoře a pomocný rotor na zádi, zatímco maximální rychlost AH-64E Apache Guardian je 293 km/h, dostup 6 100 metrů a bojový dosah 480 kilometrů. Zkonstruovaný byl tak, aby snesl i větší poškození, přičemž Boeing na svých stránkách uvádí, že se v něm snoubí schopnost přežití, dlouhého dosahu a smrtelnosti.

Polské helikoptéry AH-64 Apache jsou pořádně „nařachané“, jsou ale pouze střípkem v nejspíše největší vznikající armádě Evropy

AH-64E Apache Guardian je srovnatelný třeba s moderním ruským Kamov Ka-52, který je dle Roe rovněž určen k ničení nepřátelských tanků, obrněných i nepancéřovaných cílů, živé síly nebo nízkorychlostních vzdušných cílů, a to za každého počasí. Má také podobnou rychlost a srovnatelnou výzbroj, takže o tom, kdo je lepší, budou nejspíše rozhodovat různé systémy (pro noční vidění nebo zaměření zbraní, ale neméně důležitá je i obrana proti přilétajícím střelám), v nichž bude mít americký AH-64E Apache Guardian nejspíše trochu navrch.

Článek 96 amerických útočných vrtulníků AH-64E Apache Guardian sousední letectvo hodně posílí. Účelově je jako ruský Ka-52, ale lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velmi slušně ozbrojený „Indián“

Úplně první verze Boeing AH-64 Apache sloužila v americké armádě od roku 1986. Jedná se o bitevní vrtulník, jehož hlavním úkolem je ničení nepřátelské obrněné techniky a přímá podpora pozemních jednotek. Americká armáda jím postupně nahrazovala starší stroje, hlavně tedy AH-1 Cobra. Jeho velkou a tehdy velmi oceňovanou výhodou bylo, že mohl operovat za téměř jakýchkoliv povětrnostních podmínek.

AH-64 Apache je dvoumotorový vrtulník se dvěma hlavními rotorovými listy. Má dvoumístnou kabinu pro pilota a střelce, která je chráněna pancéřovými pláty. Má vcelku robustní a agresivní vzhled, jeho design je optimalizován pro potřeby různých bojových operací s ohledem na vysokou ochranu posádky. Vrtulník je silně pancéřován a využívá i prvků aktivní ochrany a pokročilých monitorovacích systémů. Schopně může operovat také v noci nebo za špatné viditelnosti, a to díky svým senzorům pro noční vidění a termovizní kameře.

Vyzbrojen může být celou řadou protitankových i protivzdušných zbraní, celkově unese až 770 kg výzbroje. Konkrétně může jít o až 76 neřízených raket Hydra 70, případně 16 laserem naváděných raket AGM-114 Hellfire. Ani v protivzdušném boji však AH-64 Apache nezaostává. Může být totiž přezbrojen na modifikované rakety vzduch-vzduch Stinger. K dispozici má i 30mm kanón M240 s rychlostí střelby až 625 ran za minutu; ten je umístěn v přední části trupu letounu a je mimořádně efektivní při ničení lehce obrněných a měkkých cílů.

Bezprecedentní investice do polské armády

V obavách z Ruska a Běloruska zbrojí Poláci takovým tempem, jaké nemá v Evropě obdoby. A není divu, Polsko mělo se svými sousedy historicky větší patálie než jiné evropské země. Jen z Ameriky proto Varšava objednala 250 tanků M1A2 Abrams a 116 kusů M1A Abrams, 26 vyprošťovacích vozidel M88A2 Hercules a 17 mostních souprav M1074, a v neposlední řadě také bezmála 500 raketometů M142 HIMARS.

Svou pozornost však zaměřilo Polsko i na jihokorejské zbraně, respektive si objednalo téměř 1000 tanků K2 Black Panther, navíc upravených tak, aby je už neprorazila ani severokorejská střela Bulsa-5, což je ekvivalent ruské 9M133 Kornet. Vedle toho obdrží také 648 samohybných obrněných houfnic K9 Thunder, potažmo si naprostou většinu z nich licenčně smontuje doma, a americké letouny pak doplní 48 bojovými letouny KAI T-50 Golden Eagle.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Tyto nákupy samozřejmě polský státní rozpočet neuvěřitelně zatěžují, navíc bylo vše nakoupeno za půjčené peníze. Tamní vláda nyní vynakládá na zbrojení v poměru k HDP asi 3,9 %, a jen pro srovnání – americká armáda „pouze“ 3,49 %, ačkoliv to je úplně jiný objem, a třeba Česká republika navýšila investice do armády na 2 % HDP.

Je otázkou, zda se Polákům podobné investice vyplatí, ale aktuálně pochopitelně vychází jejich úsilí nejenom ze špatné historické zkušenosti, ale také z důvodu společných hranic zejména s Běloruskem. Skoro jako by se Polsko nechtělo spoléhat na pomoc NATO, ale pouze samo na sebe. Z dlouhodobého hlediska však může být splácení takto masivních půjček pro polský státní rozpočet problematické. Určitě je ale lepší splácet velké dluhy, než se vystavovat nemalému riziku invaze na příkaz starého a megalomanského pomatence.

Článek Polské helikoptéry AH-64 Apache jsou pořádně „nařachané“, jsou ale pouze střípkem v nejspíše největší vznikající armádě Evropy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.