Od lovce k raketometu a zpět

Ztráty nebyly jen otázkou špatné taktiky. Ka-52 trpěla slabším pancéřováním motorových sekcí, střely Vichr vyžadovaly stabilní letový profil při navedení, což z vrtulníku dělalo předvídatelný cíl. Mi-28 měl problémy s vibracemi, které zhoršovaly práci optiky na delší vzdálenost. Obě platformy byly navrženy pro jiný typ války, proti konvenčnímu protivníkovi bez masového nasycení MANPADS a FPV dronů.

Přesto vrtulníky z bojiště nezmizely. Během ukrajinské protiofenzívy v létě 2023 se Ka-52 vrátila jako jedna z hlavních hrozeb pro postupující ukrajinské kolony, právě v roli vzdálené palebné platformy s podporou elektronického boje. Ale to stále nebyl návrat k původnímu účelu. Spíš potvrzení, že vrtulník přežije, jen když se drží dál od nepřítele.

Nová role: mobilní protidronová vrstva

Skutečný obrat přišel v roce 2026. Záběry ruského ministerstva obrany zveřejněné v červnu prostřednictvím televize Zvezda ukázaly Mi-28NM v prostoru odpovědnosti uskupení Centr s dosud neviděnými úpravami trupu. Na bocích přídě, u křídelních gondol a na ocasním nosníku se objevily nové kryty a anténní prvky. Army Recognition je interpretuje jako pravděpodobné součásti elektronické ochrany, rušičky zaměřené na řídicí spoje, videosignál a navigaci malých dronů. Na jednom z krytů si analytici všimli označení „SVČ“, tedy odkazu na mikrovlnné pásmo. Oficiální ruské potvrzení funkce ale veřejně neexistuje.

V září 2026 se pak objevily záběry obou typů při ostré práci: Mi-28N/NM a Ka-52 ničí ukrajinské drony FP-1 a MICH-2000 kombinací 30mm kanónu 2A42, elektrooptických senzorů a radaru. Ka-52 na jednom doloženém záběru z 21. srpna zkusila sestřelit FP-1 střelou Igla, minula, pravděpodobně kvůli nízké tepelné stopě cíle, a přešla na kanón. Neúspěch jednoho pokusu ale neznamená selhání celé koncepce. Znamená, že se taktika teprve ladí v ostrém provozu.

Drahý lovec levné kořisti

Ekonomika tohoto nasazení je na první pohled absurdní. FP-1 stojí podle veřejných zdrojů zhruba 1,2 až 1,4 milionu korun, MICH-2000 přibližně 1,1 milionu. Proti nim Rusko posílá stroje, jejichž letová hodina se počítá v řádu statisíců. Jenže cenová asymetrie funguje i obráceně: pokud vrtulník ochrání konvoj, velitelské stanoviště nebo muniční sklad před zásahem, jeho nasazení se zaplatí jedním úspěšným zachycením.

Podstatné je, kde přesně vrtulník v obraně sedí. Nejde o náhradu pozemní protivzdušné obrany, ale o její mobilní doplněk, vrstvu, která dokáže rychle pokrýt mezeru mezi fixními stanovišti, reagovat na drony proklouzávající nízko nad terénem a držet se nad ohroženým koridorem déle než stíhačka. Stejnou logiku ostatně sleduje i americká armáda: 12. brigáda bojového letectva v březnu 2026 v německém Grafenwöhru veřejně předvedla Apache jako protidronovou platformu a přiznala, že pro piloty jde o zcela nový profil boje vzduch-vzduch, na který dosud nebyli cvičeni.

Limity, které nezmizely

Ruská adaptace je reálná, ale není absolutní. Army Recognition výslovně upozorňuje, že případná radiofrekvenční ochrana Mi-28NM by nefungovala proti optovláknovým dronům, autonomně naváděným systémům, frekvenčně skákajícím spojením ani přenosovým sítím. A základní problém vrtulníku zůstává: jakmile musí zpomalit, stabilizovat let nebo se přiblížit k cíli, roste jeho zranitelnost vůči všemu, co ho ohrožovalo už v roce 2022.

Pro Ukrajinu to znamená tlak na další vývoj: tvrdší datové spoje, autonomní navigaci, klamné balíky, trasování mimo očekávané vrtulníkové koridory. Identifikace samotných cílů přitom dohání realitu se zpožděním: MICH-2000 byl v otevřených zdrojích spolehlivě pojmenován až v srpnu 2026, předtím se zaměňoval s jinými typy. Válka v elektromagnetickém spektru se vede rychleji, než ji stíhá popsat.

Ka-52 a Mi-28 nepřežily tím, že by se vrátily ke staré roli. Přežily tím, že našly novou, užší, specializovanější a stále křehkou. Útočný vrtulník není mrtvý. Jen dělá něco jiného, než na co byl postaven.

Článek Vypadalo to, že jsou Ka-52 a Mi-28 v moderní válce na odpis. Rusové je vrátili zpět a ukázali, jak s nimi válčí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Devět ran za sekundu a pak ticho

Srdcem protidronové schopnosti Mi-28 je podtrupová věžová instalace NPPU-280-1 s automatickým kanonem 2A42-2 ráže 30 mm. Stejný typ kanonu používá i česká armáda na bojových vozidlech pěchoty; Armáda ČR u něj uvádí bojovou rychlost střelby 550 ran za minutu a úsťovou rychlost střely 960 m/s. Čísla jsou tedy ověřitelná i mimo ruské zdroje.

Kadence 550 ran za minutu zní impozantně, ale v praxi to znamená zhruba devět ran za sekundu. Vrtulník přitom nese zásobu pouhých 250 nábojů. Jednoduchý přepočet odhalí klíčový limit: při nepřerušené palbě se celá zásoba vyčerpá asi za 27 sekund. Posádka samozřejmě střílí v krátkých dávkách, takže reálně jde o desítky pokusů o zásah, nikoli o souvislý proud palby. I tak ale platí, že po několika minutách aktivního lovu dronů je kanon prázdný. A právě v tu chvíli se z lovce stává kořist.

Bezbranný neznamená odzbrojený, ale skoro

Mi-28 po vyčerpání kanonové munice nezůstává zcela beze zbraní. Na závěsnících může nést neřízené rakety, protitankové řízené střely nebo dokonce střely Igla pro boj se vzdušnými cíli. Problém je v tom, že žádná z těchto zbraní není pro lov malých, levných dronů ani vhodná, ani ekonomicky únosná:

• Neřízené rakety jsou určeny proti pozemním cílům a na malý manévrující dron v podstatě nepoužitelné.
• Protitankové řízené střely (například Ataka s doletem kolem 6 km) stojí řádově statisíce korun za kus a jejich navádění na miniaturní cíl je krajně nepraktické.
• Střely Igla jsou konstruovány na infračervené navádění proti horkým motorům letadel a vrtulníků, nikoli proti chladným elektrickým pohonům většiny současných dronů.

Takzvaná bezbrannost tedy není absolutní nulou výzbroje, ale rychlým pádem bojové vytrvalosti v úkolu, pro který Mi-28 prostě nebyl stavěn. Jakmile dojde 250 nábojů kanonu, vrtulník ztrácí svůj jediný levný a relativně účinný efektor proti malým vzdušným cílům.

Apache má pětkrát víc munice, a stejně to nestačí

Srovnání s americkým AH-64E Apache ukazuje, jak výrazný je limit Mi-28 i v rámci kategorie bitevních vrtulníků. Podle Boeingu nese Apache do svého 30mm řetězového kanonu M230 celkem 1 200 nábojů při kadenci 600–650 ran za minutu. Čistě kanonově tedy vydrží asi dvě minuty nepřerušené palby, téměř pětkrát déle než Mi-28. Boeing navíc u verze AH-64E zdůrazňuje schopnost řídit bezpilotní prostředky a využívat jejich senzory, což je pro detekci a lov malých cílů zásadní výhoda.

Ale ani Apache není ideální protidronovou platformou. Specializované pozemní systémy jako Rheinmetall Skynex pracují s kadencí 1 000 ran za minutu, efektivním dosahem do 4 000 metrů, radarovým naváděním a programovatelnou 35mm municí typu AHEAD, která kolem cíle vytváří oblak wolframových střepin. Rozdíl mezi improvizovaným lovem dronů z vrtulníku a specializovanou pozemní protivzdušnou obranou je jako rozdíl mezi lovem much baseballovou pálkou a elektrickým lapačem.

Válka, která změnila pravidla pro vrtulníky

Kontext, ve kterém ruská strana zveřejňuje propagandistické klipy o úspěších Mi-28, je přitom paradoxní. Studie britského think-tanku RUSI podrobně popisuje, jak hustá ukrajinská protivzdušná obrana, především přenosné protiletadlové raketové komplety (MANPADS) typu Stinger nebo Starstreak, donutila ruské vrtulníky k zásadní změně taktiky. Místo agresivních průniků hluboko za frontu přešly posádky k opatrnějším útokům z větší vzdálenosti, často metodou „vystřel a uteč“ s neřízenými raketami odpalovanými ve strmém stoupání.

Databáze Oryx eviduje u ruských Mi-28 celkem 20 vizuálně potvrzených ztrát nebo poškození od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022, tedy za více než čtyři roky války. A hrozba se stupňuje: 7. srpna 2026 popsal Janes záběry, na nichž FPV dron zasahuje ocasní rotor Mi-28 za letu, a označil to za první zdokumentovaný úspěšný cílený útok bezpilotního prostředku na pilotované letadlo ve vzduchu.

Právě tady se kruh uzavírá. Vrtulník, který má lovit drony kanonem, musí k cíli relativně blízko. A v té vzdálenosti na něj čekají nejen další drony, ale i MANPADS, ruční zbraně a pozemní protivzdušná obrana. Lov jednoho levného dronu tak může stát posádku život, a ruskou armádu stroj v hodnotě stovek milionů korun.

Propaganda versus systémové řešení

Proč tedy Rusko takové záběry zveřejňuje? Silnější je nejspíš domácí propagandistická funkce: video má ukázat, že armáda má na dronovou hrozbu odpověď, a to v době, kdy bezpilotní útoky na ruské zázemí i území jsou vysoce viditelné a politicky citlivé. Odradit protivníka jeden klip nemůže, protože nedokazuje udržitelnou kapacitu proti masovému nasazení desítek či stovek dronů denně.

Podle nás je Mi-28 v roli protidronové platformy spíš hasičský vůz, který vyjíždí k jednotlivému požáru, než protipožární systém budovy. Funguje situačně, když je vrtulník už ve vzduchu, chrání důležitý objekt a narazí na osamělý dron. Jako rutinní obrana proti dronovému zahlcení, které definuje současné bojiště na Ukrajině, je to řešení drahé, riskantní a s vytrvalostí měřenou v desítkách sekund palby.

Nejlepší odpovědí na vrtulník lovící drony kanonem není lepší dron, ale víc dronů najednou, z různých směrů, v různých výškách, s návnadami. Přesně ten druh saturace, který 250 nábojů v kanonu nemá šanci zvládnout.

Článek Rusové ukazují, jak Mi-28 rozsekává drony kanonem s kadencí 550 ran za minutu. Jenže se brzy stává bezbranným se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stožár nad rotorem: proč Mi-28NM vidí dřív, než ho vidí nepřítel

Klíčová inovace Mi-28NM není v samotné existenci radaru, ten měly i starší verze. Průlom je v jeho umístění. Radar N025 sedí na stožáru nad hlavním rotorem, takže vrtulník může viset za terénní překážkou a nad horizont vyčnívá jen anténa. Podle výrobce Rostec systém umožňuje vyhledávání cílů i mimo přímou viditelnost.

Taktický dopad je zásadní. Posádka obrněného vozidla na druhé straně fronty nemá šanci vrtulník zahlédnout, protože jeho trup zůstává schovaný. Radar mezitím pracuje: hledá, klasifikuje, předává souřadnice řízeným střelám. Analytická zpráva britského think-tanku RUSI popisuje Ka-52 jako hlavní leteckou hrozbu při ruských operacích s typickým odstupem útoku 8 až 10 kilometrů od cíle. Mi-28NM s radarem nad rotorem tuto logiku posouvá ještě dál, vrtulník nemusí ani na okamžik odhalit celý profil.

Ka-52: od Arbaletu k protilodním střelám

Základní Ka-52 není v radarové výbavě žádný nováček. Příďový radar Arbalet od firmy Fazotron-NIIR zajišťuje radarové mapování terénu, let za každého počasí a navádění zbraní. Jenže modernizace Ka-52M a námořní Ka-52K posouvají laťku výrazně výš.

U Ka-52M Rostec potvrdil integraci nového radarového systému s aktivní fázovanou anténou, tedy technologii, která je základem moderních stíhačkových radarů. U námořní varianty Ka-52K šel koncern KRET ještě dál: modernizovaná palubní radiolokační stanice v centimetrovém pásmu má podle výrobce zdvojnásobit dosah detekce a umožnit nasazení protilodních střel Ch-31 a Ch-35. To jsou zbraně, které dosud nosily výhradně letouny Su-30 a MiG-29K.

Právě tady se slib „stíhačkových radarů“ naplňuje nejhmatatelněji. Ka-52K přestává být čistě bitevním vrtulníkem a posouvá se do role lehké protilodní platformy, s radarovými schopnostmi, které to umožňují.

Americký Longbow: standard, který Rusko dohání

Stožárový radar na útočném vrtulníku není ruský vynález. Americký AH-64 Apache s radarem AN/APG-78 Longbow od Northrop Grumman létá v této konfiguraci od roku 1998. A jeho parametry jsou dodnes impozantní:

• Automatická detekce, klasifikace a prioritizace až 256 cílů současně
• Výběr 16 nejdůležitějších cílů pro okamžité zaměření
• 360° přehled o situaci
• Zdvojnásobený dosah z původních 8 na 16 kilometrů u nejnovějších verzí

Northrop Grumman výslovně popisuje, že Longbow vznikl s ambicí přenést na vrtulník schopnosti srovnatelné se stíhačkou a technologicky vychází z radaru F-16 AN/APG-68. Právě odtud pramení celá myšlenka „stíhačkového radaru na vrtulníku“.

Ruský Mi-28NM a modernizované Ka-52 tedy nedělají nic převratného v globálním měřítku. Dohánějí koncept, který je na Západě zavedený přes čtvrt století. Podle nás je ale podstatné něco jiného: i „pouhé“ dotažení ke standardu Longbow dramaticky mění rovnováhu na konkrétním bojišti, kde tyto stroje operují.

Co to znamená pro druhou stranu fronty, a pro Česko

Analytici RUSI označují Ka-52 za nejvýznamnější leteckou hrozbu při ruských ofenzivních operacích. Útoky řízenými střelami Vichr a Ataka z odstupu 8 až 10 kilometrů znamenají, že pozemní jednotky čelí zásahu dřív, než vrtulník vůbec spatří. Lepší radary tento problém prohlubují: prodlužují vzdálenost, ze které vrtulník dokáže cíl najít a zasáhnout.

Odpověď existuje. Raytheon u systému Stinger uvádí přes 270 bojově ověřených zásahů proti letounům i vrtulníkům. Saab u RBS 70 NG výslovně deklaruje schopnost ničit obrněné útočné vrtulníky v dosahu 220 až 9 000 metrů. A právě sem vstupuje český kontext: Ministerstvo obrany ČR v červenci 2025 podepsalo smlouvu na 24 vozidel MARS s integrovaným RBS 70 NG pro 25. protiletadlový raketový pluk. Česká armáda reaguje na zkušenosti z Ukrajiny posílením právě té vrstvy obrany, která má proti modernizovaným vrtulníkům největší smysl.

Ukrajinský portál War & Sanctions, aktualizovaný v květnu 2026, potvrzuje, že konstrukční centrum Mil a Kamov pokračuje v modernizaci obou rodin vrtulníků a pracuje i na nové přesně naváděné munici S8000 Banderol pro Mi-28NM. Závod mezi útočnými vrtulníky a prostředky, které je mají sestřelit, nekončí. Právě naopak, každá nová radarová schopnost na jedné straně vyvolává tlak na hustší a chytřejší protiletadlovou síť na straně druhé.

Článek Ruské Mi-28 a Ka-52: vrtulníky, které mají na křídlech zabudované radary ze stíhaček se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzbroj, která vypadá bezkonkurenčně, dokud se nepodíváte vedle

Mi-28 patří do úzké skupiny nejtěžších útočných vrtulníků na světě. Jeho zbraňový komplex kombinuje těžký kanon, širokou paletu řízených střel a schopnost nést konvenční pumy, což z něj na papíře dělá jednu z nejuniverzálněji vyzbrojených rotorových platforem vůbec. Tvrzení o „nejsilnější výzbroji“ ale není doslovný světový rekord bez konkurence.

Americký AH-64E Apache oficiálně nese šestnáct střel Hellfire, sedmdesát šest raket Hydra 70 a 1 200 nábojů pro svůj 30mm kanon M230. Mi-28 je tedy ve špičkové třídě, ne osamocený extrém. Rozdíl mezi oběma stroji neleží primárně v množství munice na závěsnících, leží v tom, jak efektivně ji dokážou dostat na cíl.

„Smrt pilotům“ – kritika zevnitř ruské armády

Nejtvrdší veřejná kritika Mi-28 nepřišla od západních analytiků, ale z Ruska samotného. V roce 2017 citoval server RBC bývalého vrchního velitele ruských Vzdušně-kosmických sil Viktora Bondareva, který po syrské zkušenosti mluvil o „propadlé elektronice“ a o tom, že pilot v kokpitu Mi-28N „nic nevidí, nic neslyší“. Noční brýle si posádky přezdívaly „smrt pilotům“, kvůli únavě a dezorientaci, kterou způsobovaly.

Výrobce následně přiznal, že v prvních etapách skutečně existovaly problémy se systémem nočního vidění i s palubní elektronikou, a tvrdil, že po syrském nasazení proběhly úpravy. Jenže seznam potíží byl delší:

• Chybějící dvojí řízení u starších Mi-28N, operátor zbraní nemohl v nouzi převzít pilotáž.
• Provozní spolehlivost – v roce 2015 se Mi-28N zřítil při letecké show, příčinou bylo selhání hydrauliky a řízení; lety byly dočasně zastaveny.
• Ergonomie kokpitu a situační přehled posádky, které zaostávaly za západními standardy.

Každý z těchto bodů sám o sobě nemusí být fatální. Dohromady ale vytvářejí obraz stroje, jehož palebný potenciál dlouho převyšoval jeho senzorickou a provozní vyzrálost.

Od Mi-24 k Mi-28: specializace místo univerzálnosti

Mi-28 vznikal od sedmdesátých let jako nástupce legendárního Mi-24, jenže s radikálně odlišnou filozofií. Mi-24 byl hybridem: bitevní vrtulník s nákladovým prostorem pro osm výsadkářů, „létající bojové vozidlo pěchoty“. Mi-28 se přepravní kabiny vzdal. Dostal tandemový obrněný kokpit pro dva členy posádky a celou konstrukci podřídil jedinému účelu: lovu obrněných cílů a přímé palebné podpoře.

Vývoj se ale táhl. První let proběhl v roce 1982, sériová výroba začala až v roce 2006 a oficiální přijetí do výzbroje ruské zdroje uvádějí různě, někde 2009, jinde až 2013. Důvod průtahů? Po prototypu Mi-28A padlo rozhodnutí rovnou přeskočit na celopovětrnostní noční verzi Mi-28N. To znamenalo zásadní přepracování avioniky, senzorů i celého konceptu nasazení za každého počasí. A právě tady se zasekly problémy, které se naplno projevily až v Sýrii.

Ukrajina jako tvrdý test, a Ka-52 v hlavní roli

Válka na Ukrajině přinesla pro Mi-28 další studenou sprchu. V prvních měsících invaze ruské bitevní vrtulníky létaly agresivní nízkoletové mise hluboko za frontovou linií. Po narůstajících ztrátách od ukrajinské protivzdušné obrany se taktika dramaticky změnila, posádky začaly střílet z větší vzdálenosti a výrazně omezily průniky přes frontu.

Analytická zpráva britského think-tanku RUSI o ruské letecké válce na Ukrajině přitom uvádí výmluvný detail: noční mise častěji přebíral Ka-52 „Alligator“ díky lepším nočním senzorům. Mi-28 narážel právě na ty limity, které Bondarev pojmenoval už po Sýrii. Databáze Oryx k poslednímu záznamu eviduje minimálně 18 vizuálně potvrzených ztrát nebo poškození Mi-28, a jde o doložitelné minimum, skutečný počet bude vyšší.

Problém přitom není jen v samotném stroji. Moderní bojiště s hustou sítí přenosných protiletadlových systémů a krátkodosahové protivzdušné obrany mění pravidla hry pro všechny bitevní vrtulníky. Ale tam, kde Apache těží z dekád integrace senzorů, datových linek a interoperability s pozemními jednotkami, Mi-28 tento řetězec od senzoru ke střelci teprve buduje.

Proč Rusko na Mi-28 neseklo rukou

Navzdory všem problémům Rusko program nezastavilo, naopak. Rostec v roce 2019 oznámil kontrakt na 98 kusů modernizované verze Mi-28NM s dodávkami do konce roku 2027, sériová výroba NM běží od roku 2020. Modernizace cílí přesně na identifikované slabiny: nová avionika, nové systémy nočního vidění, palubní radar a schopnost spolupráce s bezpilotními prostředky. Verze Mi-28UB navíc konečně dostala dvojí řízení.

Samotný směr modernizace je vlastně nejpřesvědčivějším důkazem, že kritika nebyla přehnaná. Kdyby starší Mi-28N fungoval tak, jak slibovaly katalogové listy, nebylo by třeba přepracovávat právě senzory, noční systémy a ergonomii kokpitu.

Armáda České republiky zavádí bitevní vrtulníky AH-1Z Viper, stroje s 20mm kanonem, střelami Hellfire a maximální vzletovou hmotností 8 390 kg. Viper patří do lehčí kategorie než Mi-28 nebo Apache, ale filozoficky stojí na stejném principu: v moderním boji rozhoduje kvalita senzorů a integrace do bojového systému, ne jen počet raket na pylonech.

Mi-28 zůstává strojem s impozantní palebnou silou a zároveň učebnicovým příkladem toho, že samotná výzbroj z vrtulníku efektivní zbraň nedělá. Rusko na něj neseklo rukou, protože nemůže, průmyslově ani doktrinálně. Otázka zní, jestli modernizovaný Mi-28NM stihne dohnat to, co jeho předchůdce dlužil posádkám od prvního bojového nasazení.

Článek Ruský Mi-28 má jednu z nejsilnějších výzbrojí, jakou kdy na vrtulník namontovali. Přesto je kritizován se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvířka nižší než metr a technika všude kolem

Vstup do oddílu vede přes malá dvířka v zadní části trupu, jejichž výška nedosahuje ani jednoho metru. Člověk se dovnitř musí doslova protáhnout. Prostor uvnitř částečně zabírá palubní technika a vybavení, takže reálně využitelný objem je ještě menší, než by napovídal obrys trupu. Sekundární popis odvozený z vizuálního materiálu, který se objevil letos v únoru, mluví o „minimálním komfortu“, a i to zní jako eufemismus.

Přesné vnitřní rozměry oddílu se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Co víme jistě: kapacita dvě až tři osoby, stísněnost, žádná okna, žádné sedačky srovnatelné s kokpitem. Prioritou není pohodlí. Prioritou je dostat živého člověka pryč z místa, kde mu hrozí smrt.

Mi-24 měl kabinu pro družstvo. Mi-28 má nouzovou díru

Rozdíl mezi Mi-28 a jeho slavným předchůdcem Mi-24 Hind nejlépe ilustruje jedno číslo: osm. Tolik výsadkářů pojme transportní prostor Mi-24, jehož nákladní kabina měří podle údajů české armády 2,83 metru na délku, 1,46 metru na šířku a 1,2 metru na výšku. Mi-24 byl od začátku koncipován jako hybrid, bitevník i transportér zároveň. Mohl vysadit pěchotu, odvézt raněné, přepravit náklad.

Mi-28 šel jinou cestou. Konstruktéři chtěli stroj optimalizovaný výhradně pro boj, lehčí, obratnější, s menším průřezem trupu. Transportní kabinu obětovali. Ale úplně se vzdát schopnosti vzít na palubu dalšího člověka nechtěli. Výsledkem je onen nouzový oddíl: funkčně je to rozdíl mezi „nese družstvo“ a „v nouzi odveze pár lidí“.

Jak to řeší Západ a jak to bude řešit Česko

Západní armády, včetně české, k problému přistupují jinak. Nerozdělují kompromis dovnitř jednoho stroje, ale mezi dvě platformy. Česká republika pořizuje systém H-1: bitevní AH-1Z Viper s kapacitou 2+0, dva piloti, nula pasažérů, a víceúčelový UH-1Y Venom, který pojme piloty, palubní střelce a až osm vyzbrojených vojáků. Viper útočí, Venom odváží lidi. Čistá dělba práce.

Jenže i tento systém má limity, když se situace zvrtne. V lednu 2007 u afghánské pevnosti Jugroom Fort potřebovali Britové urychleně evakuovat padlého vojáka a jeho druhy z přestřelky. Chinook nemohl přistát. Zbývaly dva Apache, stroje bez jakéhokoli prostoru pro pasažéry. Čtyři vojáci letěli připoutaní zvenku na trupech vrtulníků, tělo padlého druha bylo upevněno na vnějšek stroje. Krajní improvizace, která šla proti všem předpisům.

A právě tady vynikne konstrukční logika Mi-28. Není to pohodlné, není to bezpečné ve smyslu standardní přepravy. Ale je to uvnitř. Člověk schovaný za plechem trupu má nesrovnatelně vyšší šanci přežít než člověk připásaný zvenku v proudu vzduchu a pod palbou.

Přežít náraz, přežít sestřel

Mi-28 má propracovaný nouzový režim i pro vlastní dvoučlennou posádku. Nad sto metrů piloti opouštějí stroj pomocí padáků. Pod sto metrů počítá konstrukce s řízeným nárazem, energii pohlcují deformovatelné nohy podvozku a speciální sedačky. Součástí postupu je odhoz dveří a nafukovací trapy pro případ nouzového přistání na vodě. Konkurenční ruský Ka-52 Alligator zvolil jinou cestu a dostal katapultovací sedadla. Proč konstruktéři Mi-28 nešli stejným směrem, se z otevřených zdrojů nedá jednoznačně zjistit, jde o dvě odlišné konstrukční školy přežití.

Důležité je, že oficiální popis ochrany při nárazu se vztahuje na dvoučlennou posádku v kokpitu. O ochraně osob v zadním nouzovém oddílu při nouzovém přistání se veřejné materiály nezmiňují. Kdo sedí vzadu, spoléhá na to, že pilot stroj bezpečně dovede na základnu.

Dvacet strojů a otázka, která zůstává

Podle databáze Oryx Rusko od začátku invaze přišlo minimálně o dvacet Mi-28, třináct zničených, jeden poškozený nad rámec ekonomické opravy, šest poškozených. Jde o vizuálně potvrzené minimum, skutečný počet bude vyšší. Každý ztracený stroj je zároveň o jednu platformu méně, která by teoreticky mohla provést nouzovou evakuaci.

Kolikrát byl zadní oddíl Mi-28 na Ukrajině skutečně použit k vyzvednutí sestřelené posádky, se z veřejně dostupných zdrojů zjistit nedá. Nejnovější verze Mi-28NM přinesla nové motory, senzory i výzbroj, ale přepracování nouzového oddílu mezi inzerovanými vylepšeními nefiguruje. Prostor v zadní části trupu zůstává tím, čím byl od počátku, tichou pojistkou, o které se nemluví, dokud ji někdo nepotřebuje.

🚁Mi-28NM attack helicopter • Preflight Checks & Takeoff.
[b/n „05“ yellow?]
📹VGTRK(Feb. 2026) https://t.co/F5sBjCQ3rB pic.twitter.com/0QRbVgQFSN

— Massimo Frantarelli (@MrFrantarelli) February 23, 2026

Otevřený prostor do Mi-28

Článek Mi-28 skrývá v trupu prostor, o kterém se nemluví. Rusové do něj cpou sestřelené piloty, i když se tam sotva vejdou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský vrtulník Mi-28 zasáhla raketa

Vrtulník Mi-28 patřící ruskému letectvu letěl nízko nad zemí pravděpodobně při nějaké bojové misi, a byl natočen ukrajinskými vojáky ze země. V jednu chvíli se za ním objevila raketa a zasáhla ho do ocasní části, která se viditelně odlomila. V tu chvíli se dostal do rotace a začal padat k zemi, ale samotný dopad vidět není, protože tomu bránily stromy a unikl ze záběru.

Video: Ukrajina ukázala vodního predátora v akci. Barracuda zaútočil na ruskou zásobovací loď

Mi-28 je bojový vrtulník klasické konstrukce, takže má jeden velký rotor, a pak vyrovnávací rotor typu X na ocasní části, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že pokud přestane tento rotor fungovat, například po zásahu střelou, vrtulník přestane být schopný letu, což se přesně stalo. Dobře vycvičená osádka může v některých případech podobný pád přežít, ale pouze pokud se jí podaří přejít do takzvané kontrolované rotace.

Ztráta vrtulníku jako Mi-28 je pro Rusko citelná. Jedná se o jeden z nejmodernějších svého druhu na Zemi, přičemž dosahuje rychlosti až 320 km/h a jeho bojový dolet je 500 kilometrů. Má dvoučlennou osádku a silnou výzbroj – jednou ze zbraní je kanon ráže 30 milimetrů, a může nést i celou řadu raket a střel proti vzdušným i pozemním cílům. Jedná se například o neřízené rakety S8 nebo protitankové řízené střely, jako je 9K121 Vikhr a LMUR.

NATO vyslalo Eurofightery, aby vyprovodily skupinu ruských letadel, která vnikla do Litvy. Prakticky by neměla šanci střet přežít

Není přesně jasné, jakou zbraní byl vrtulník zasažen, pravděpodobně se jednalo o MANPADS, jakým je polský Piorun. Wikipedia uvádí, že je odpalován jedním vojákem z ramene a střela naváděna infračerveně, tedy teplem motoru zaměřeného stroje. Dosah má až 6,5 km do dálky a 5 km do výšky, zatímco hlavice o hmotnosti 1,82 kilogramu je pro vrtulník nebezpečná. Jedinou obranou jsou mu odpalované světlice, ale ty zasažený Mi-28 nevypouštěl.

Russian helicopter (possibly Mi-28) shot down over Ukraine
byu/initabas inaviation

Sestřelení ruského vrtulníku Mi-28 (zveřejněno 01. dubna 2022)

Článek Video: Ruskému bojovému vrtulníku Mi-28 se odlomil ocas a šel k zemi. Ukrajinci mu ho zezadu ustřelili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-28 má ruské letectvo sotva 200, ztráta bolí

K incidentu mělo dojít u města Toržok ve Tverské oblasti ležící severozápadně vedle Moskevské oblasti. Sídlí tam 344. středisko pro bojové použití a přeškolování leteckého personálu armádního letectva, uvádí Lidový odpor Ukrajiny, který má akci na svědomí. Jeho člen se na letišti vyhlédl zaparkovaný Mi-28, což je ruský bitevní vrtulník.

Video: Ukrajinská 2S22 Bohdana s mistrovskou přesností zničila 4 ruská děla. Doplatila na svůj největší handicap – nízký dosah

Wikipedia uvádí, že vznikl v počtu bezmála 200 kusů, a do provozu byl zařazen už roku 1982, ale od té boby prošel několika modernizacemi. Velmi povedenou byla již N, kterou Armádní Zpravodaj hodnotil s tím, že umí zasahovat cíle ze vzdálenosti až 40 km, což je na vrtulník velmi dobrá hodnota. Existuje však ještě schopnější verze NM.

Kromě 30mm kanonu Šipunov-2A42 s 250 náboji může nést na dvou pylonech pod každým křídlem různé rakety, bomby a kulomety – třeba 16 protitankových raket Ataka-V a 40 raket S-8, nebo místo druhých jmenovaných 10 výkonnějších raket S-13. Stejně tak se ale může jednat o protitankové střely 9K121 Vichr a 9M123 Khrizantema a jiné.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Zničení takového vrtulníku je pochopitelně pro ruské letectvo citlivé už jenom proto, jak málo kusů má k dispozici. Na záběrech je přitom vidět, jak na něj partyzán umístil dvě malá výbušná zařízení, ale není známo, o jaká šlo – ke způsobení požáru ti nicméně evidentně stačilo. Není ovšem vidět jejich odpálení, ani následky – pouze v dáli něco, co vypadá jako požár.

Některé akce partyzánů lze podle redakce Armádního Zpravodaje označit za profesionální, protože mají na svědomí i jiné cenné úlovky, například systém elektronického boje, bez něhož mohou v oblasti snáze působit drony, naváděné střely apod. Konkrétně SSSR se přitom takové jednotky stavěly na odpor už během druhé světové války, a dokonce i 10 let po jejím konci mu škodila skupina známá jako „Lesní bratři“, která působila hlavně v Pobaltí.

Článek Video: Partyzán vyhodil do povětří ruský bitevní vrtulník Mi-28 a celou akci natočil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníky sice starší, ale pořád efektivní

K incidentu došlo již 28. června 2025, ale zpočátku nebylo jasné, jaké přesně vrtulníky se drony podařilo zasáhnout. To upřesnila později Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), kterážto útok provedla. Na letecké základně Kirovske ležící až na východě poloostrova Krym to odnesly hned tři, a sice Mi-8, Mi-26 a Mi-28. Všechno tedy staré, ale stále účinné konstrukce.

Banální závada poslala ruský bombardér Suchoj Su-34 k zemi. Nezvládl přistávání a havaroval. Potrápila ho porucha podvozku

Mi-8 je sovětský transportní střední vrtulník, ale existuje i upravený na bojový, velitelský nebo průzkumný i pro elektronický boj. Poprvé vzlétl v roce 1961, a od té doby se stal jedním z nejrozšířenějších na světě. Přepravovat dokáže až 24 plně vyzbrojených vojáků, 12 nosítek se zraněnými, nebo několik tun nákladu uvnitř trupu či v podvěsu, uvádí Wikipedia.

Mi-26 je výkonný těžký transportní vrtulník, který vstoupil do služby v 80. letech jako odpověď na potřebu přepravovat objemné a těžké náklady i v náročných podmínkách. Je největším sériově vyráběným vrtulníkem na světě – jeho celková vzletová hmotnost přesahuje 56 tun a maximální užitečné zatížení přibližně 20 tun. Přepravovat dokáže vojáky, humanitární pomoc, obrněná vozidla, náklaďáky i stavební techniku, potvrzuje Wikipedia.

Mi-28 je bitevní vrtulník navržený výhradně pro bojové operace, jehož vývoj začal v 80. letech jako protiváha americkému AH-64 Apache. Má plně pancéřovanou kabinu, která poskytuje vysokou úroveň ochrany proti střelbě ze země, a útočit může 30mm kanonem a kombinací protitankových řízených střel, raketometů a dalších zbraní. Má pokročilou avioniku, termovizi a radar pro boj ve dne i v noci za všech povětrnostních podmínek, uvádí Wikipedia.

Těžké škody na krymské PVO: video ukazuje, jak 1 útok vyřadil 3 ruské radary a systém PVO, a navíc ještě Suchoj Su-30

Ve všech případech jde tedy o velmi cenné cíle. Už krátce po útoku přitom zveřejnili OSINT analytici z „Krymský vítr“ video potvrzující požár na letecké základně, a na pozdějších satelitních snímcích jsou vidět trosky vrtulníků. Vedle toho to ale odnesl ještě Pancir-S1, velmi rozšířený protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, vysvětluje Wikipedia, který má však problémy vidět malé drony, neb proti nim zkrátka nebyl navržen.

Článek Krym pod palbou: satelitní snímky potvrzují zničení 3 ruských vrtulníků Mi-8, Mi-26 a Mi-28, a jako bonus i systému PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-28 byl určen pro noční operace

Vrtulník Mi-28 začal vznikat ještě za Sovětského svazu jako nástupce Mi-24, ale letectvo o něj dlouho nemělo zájem. Wikipedia uvádí, že tak dostalo první verze Mi-28N až v roce 2006. Označení N je zkratkou anglického slova „night“ a značí schopnost operovat v noci, protože dostal ve své době vyspělé systémy nočního vidění. Nejnovější verze NM pak dokončila zkoušky v roce 2020, načež začala být postupně zařazována do výzbroje.

Nejmodernější útočný vrtulník na světě je zřejmě AH-64E Apache. Ale ruský Ka-52 je s ním v mnohém srovnatelný

V této novější verzi se stal mnohem nebezpečnější, protože má lepší detekční schopnosti a může používat i zbraně delšího dosahu, třeba střelu LMUR. TopWar uvádí, že je téměř 2 metry dlouhá a 105 kilogramů těžká, zatímco její dolet je až 14,5 kilometrů. Operátor ji také může zaměřit při startu, ale cíl zvolit i během jejího letu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že dlouhý dosah je její zásadní předností, protože umožňuje Mi-28NM držet se mimo dosah MANPADS a systémů PVO kratšího dosahu, jimiž je jinak extrémně zranitelný.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

To by platilo i v momentě, kdy by se měl střetnout s ukrajinskou protivzdušnou obranou, která má třeba systém FrankenSAM založený na střelách R-73. Ty sice mají běžně dosah až 40 km, ale při odpalování ze země spíše jenom jednotky kilometrů. V podstatě by tak nedokázaly Mi-28NM ani ohrozit, pokud by na systém pálil z dostatečně velké vzdálenosti.

Radar umí vyhledávat možné cíle

Při modernizaci dostal Mi-28NM radarový systém BRLK-28 s radarem N025M umístěným nad rotorem, a také moderní elektrooptickou věž OPS-28M Tor-M v přední části, uvádí Twz. Radar slouží k tomu, aby dokázal odhalit cíle na zemi, například tanky, ale i další, a data z něj jsou propojena s elektrooptickou věží. Operátor tak může na jejich základě zaměřit střely – kromě LMUR to mohou být třeba 9M123VM Khrizantema a 9M127-1 Ataka-VM.

Jednu z nejsilnějších bojových helikoptér na světě pošle k zemi i pouhý vítr, o nízké spolehlivosti Mil Mi-28NE se ví již déle

Vrtulník Mi-28NM je poháněný dvojicí motorů a jeho osádku tvoří pilot a operátor zbraní. Má přitom klasickou konstrukci s jedním rotorem a dalším vyrovnávacím na ocase, s nímž mj. dosahuje maximální rychlosti až 320 km/h a jeho bojový dosah je kolem 200 kilometrů. Kromě řízených střel používá ještě střely neřízené nebo protiletadlové, ale stejně tak má osádka k dispozici kanon ráže 30 milimetrů se zásobou munice na 250 ran.

Článek Ukrajinci by se měli bát, pokud na obloze zahlédnou ruský vrtulník Mi-28NM. S moderními střelami se drží mimo dosah PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulník se zřejmě účastnil PVO obrany

K incidentu je jenom velice málo informací a vycházet lze výhradně z příspěvků na sociálních sítích. Mnozí obyvatelé totiž sdíleli videa, jak ruská PVO sestřeluje útočící (zjevně ukrajinský) dron pomocí trasovací munice – redakce Armádního Zpravodaje vysvětluje, že slouží nejenom samotné obsluze pozemního systému, ale eventuálně také letounům.

Místo sestřelení ruského vrtulníku vlastní protivzdušnou obranou leží asi 70 km od Moskvy

Jednoduše tak mohou snáze odhadovat, kam zrovna střely létají a oblasti se vyhnout. V případě zachyceném na záběrech se to však evidentně nepovedlo, neboť je vidět, jak to vrtulník po několika desítkách vteřin schytal – zřejmě se ale nezřítil a hořící letěl pryč – zda se mu nakonec podařilo nouzově přistát, není jasné, ale na dalším videu (neznámo, jak daleko od místa zásahu) stále letí, ačkoliv jsou plameny patrné a je možné, že ho časem pohltily.

Armádní Zpravodaj připomíná, že pokud to je možné, snaží se pilot vrátit ideálně na základnu nebo jiné určené místo, kde je možné vrtulník co nejrychleji uhasit, a hrozí-li, že spadne, tak ho alespoň navést mimo obydlenou oblast – případně tam, kde napáchá co nejmenší škody.

Ukrajinci odvrátili pád Pokrovsku. Celý měsíc bojovali o strategickou obec, která by Rusům umožnila postup. Zničili i jejich sabotéry

O jaký vrtulník se v tomto případě jednalo, není jasné, k zachytávání dronů může posloužit jak starší Mil Mi-28, tak novější Kamov Ka-52. Známo potom není ani to, jaký systém, respektive systémy, po dronech pálily, a který z nich tedy vrtulník zasáhl. K incidentu mělo přitom dojít poblíž města Naro-Fominsk ležícího asi 70 km jihozápadně od Moskvy.

Článek Záběry svědků ukazují, jak si Rusové opět sestřelili vlastní vrtulník. Šlo o chybu vojáků, kteří si ho spletli s nepřátelským letounem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden vrtulník dopadl hůře než druhý

Informací není k incidentu mnoho, ale video toho prozrazuje dostatek. Jedním ze zasažených byl Mi-28, což je ruský bitevní vrtulník ve verzi N zařazený do výzbroje v roce 2009 (jinak pochází až z 80. let 20. století, upřesňuje Wikipedia). Primárně byl určen k ničení tanků a obrněných vozidel, a například na rozdíl od Mi-24 nemůže převážet výsadek ani náklad, ačkoliv má místo pro tři pasažéry – to se hodí třeba v momentě, že zachraňuje osádku sestřeleného vrtulníku.

Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video)

Druhým zničeným byl potom Mi-8, tedy víceúčelový vrtulník, který už může nést posádku nebo náklad, ale také být vyzbrojen, a to např. 57mm raketami S-5, pum, případně střelami 9M17 Phalanga, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj připomíná, že se jedná o jeden z nejrozšířenějších vrtulníků na světě, vzniknout měl v počtu více než 17 000 ks, a užívá ho také AČR.

K zasažení vrtulníků byla použita raketa M30A2 odpálená z M142 HIMARS. Wikipedia uvádí, že obsahuje 182 tisíc wolframových kuliček a v místě dopade funguje jako obří brokovnice, která cíl proděraví. Což je také velmi dobře viditelné. Ruský voják při prohlídce upozorňuje třeba na poškození palivových nádrží, což potvrzují i kaluže pod vrtulníky.

2 ruské čety měly dobýt strategickou obec nedaleko ještě důležitějšího města. Dělostřelectvo je pohřbilo i kazetovou municí (video)

Armádní Zpravodaj soudí, že Mi-28NM bude v podstatě neopravitelný, jelikož utrpěl rozsáhlá poškození na trupu a nejspíše i hydraulických systémech. Některé části však zjevně odolaly, neb jsou chráněny pancéřovanými pláty – kupříkladu motor. Vrtulník tak nejspíše půjde opravit, i když to asi nebude úplně rychlé. Vyřazen může být nejméně několik měsíců.

Oproti tomu Mi-8 dopadl mnohem hůře a nejspíše poslouží jako zdroj náhradních dílů pro jiné stroje. Záběry ukazují třeba vytržené dveře od nákladního prostoru, zatímco díry po dopadu rakety jsou de facto všude. Rusové to nemají v Belgorodské oblasti snadné; Armádní Zpravodaj informoval koncem března 2025 o útoku ne čtveřici jiných vrtulníků.

Článek Ruský voják zveřejnil následky útoku M142 HIMARS na vrtulníky Mi-28 a Mi-8 v Belgorodské oblasti. Nejméně jeden je na odpis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Izdeliye 305 zasáhne na 25 km

Označení nové ruské střely má být Produkt 305, uvádí ruská tisková agentura TASS napojená na tamní armádu i Kreml. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně upozorňuje, že je označení trochu matoucí, neboť současná střela s nejdelším dosahem pro vrtulník Mi-28MN, známá jako LMUR, má také označení Izdeliye 305 (v překladu Produkt). Není tedy jasné, zda jde o zcela novou řízenou střelu, nebo o její novou verzi. Wikipedia uvádí, že LMUR má dosah 14,5 km, ale nová zbraň by měla být schopná zasáhnout cíl na vzdálenost přes 25 km.

iZdroj fotografie: Uživatel Nordrel / Creative Commons / CC BY-SA

Informace o nové střele jsou velice kusé, ale Armádní Zpravodaj z nich odhaduje, že ji osádka vypálí mimo vizuální dosah, takže vrtulník zrakem neuvidí ani nepřítel. První data by měla střela dostat ze systému vrtulníku, ovšem v závěrečné fázi se pak údajně navede sama. Není nicméně jasné, jakým typem navádění disponuje. Třeba LMUR má optický infračervený hledač a je spojena s operátorem ve vrtulníku, který jí může až za jejího letu pomocí střelou získaných dat určit cíl. A podobný systém bude pravděpodobně využívat i nová zbraň.

Mnohé systémy PVO už Mi-28NM neuvidí

Vrtulník Mi-28 je jedním ze tří hlavních typů bitevních helikoptér využívaných ruskou armádou. Navržený byl již v 80. letech 20. století, potvrzuje WeaponSystems, ale produkován je až od roku 2006. Verze NM je jeho nejmodernější existující, přičemž dostala schopnost používat vyspělé druhy zbraní. Třeba protitankové řízené střely může nést 4, ale stejně tak se může jednat o různé neřízené rakety; osádka má též k dispozici kanon ráže 30 mm.

Blesková smrtící síla: ruský vrtulník Ka-52 Alligator dokáže zlikvidovat 2 tanky za 24 sekund, „sundá“ jak nehybné, tak jedoucí

Vzdálenost 25 kilometrů by vrtulník ochránila před naprostou většinou přenosných zbraní protivzdušné obrany. Třeba nejvýkonnější verze amerického MANPADS, FIM-92 Stinger, má dosah 8 km, uvádí ArmyRecognition, což je srovnatelné se všemi zbraněmi podobného typu. Existují i systémy PVO s delším dosahem, ale ty jsou rozměrné. Armádní Zpravodaj proto soudí, že je poměrně snadno dokáží odhalit drony a zaútočit na ně, takže je armády raději drží dále od fronty. Na vrtulník vzdálený 25 km od ní tak pravděpodobně zaútočit nezvládnou.

Článek Ruský vrtulník Mi-28NM se zcela novou střelou s nevídaně dlouhým dosahem může ničit, aniž by ho nepřítel viděl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-28 šel k zemi během cvičení, neznámo proč

Redakce Armádního Zpravodaje prozkoumala několik zdrojů, ale všechny říkají totéž jako ruská tisková agentura TASS, která o incidentu informovala s odkazem na ruské ministerstvo obrany. To samotné se k němu veřejně nikde nevyjadřuje, ani na svých stránkách, ani na komunikačních kanálech, například na Telegramu, takže zřejmě informovalo jenom agenturu TASS.

Ukrajinci tvrdě zasáhli proti útěku svých mužů, kteří měli narukovat do armády. Pašeráky chytili, než stihli překročit hranice

Ta pouze stroze sdělila, že se v Leningradské oblasti ležící na západě Ruské federace (sousedí s Finskem, ale není jasné, jak daleko od hranic k tomu došlo) zřítil vrtulník Mi-28 během cvičného letu, který byl plánovaný, přičemž na palubě nebyla munice a žádný z členů posádky nepřežil. Dojít k tomu mělo daleko od obydlených oblastí, takže nedošlo k ohrožení civilistů.

Na místo záhy dorazil pátrací a záchranný tým a také komise leteckých sil. To je však všechno, co je veřejně známé. Armádní Zpravodaj nicméně usuzuje, že se mohlo jednat o technickou závadu, ale i nepříznivé počasí. Naše redakce ostatně již v lednu 2024 hodnotila exportní verzi označovanou jako Mil-24NE, kterou dokáže „sfouknout“ k zemi i silný vítr.

Ukrajinci překazili ruský pokus o ofenzivu u Charkova dříve, než stačili vojáci vyjet (video)

Zda se skutečně jednalo o tuto verzi, není známo, je však nepravděpodobné, že by ruské letectvo létalo s exportní verzí – vyloučit to ovšem vzhledem k probíhající válce a potřebám ozbrojených sil nelze. Wikipedia upřesňuje, že je Mi-28 určen k boji proti tankům a obrněným vozidlům, k čemuž má 30mm automatický kanon nebo nadzvukovou střelu 9M120 Ataka-V s dosahem až 6 km, jichž může nést na dvou závěsnících až 16 kusů.

Článek Ruský bojový vrtulník Mi-28 se zřítil a celá posádka zahynula. Rusové raději informace zatajují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Univerzální, ale poruchový vrtulník

Mil Mi-28 je helikoptéra klasické konstrukce, tedy s jedním nosným rotorem a vyrovnávacím rotorem v ocasní části. Zkonstruována byla tak, aby dokázala bojovat s nepřátelskými tanky a obrněnými vozidly za pomoci řízených střel, a zároveň mohla podporovat pěchotu neřízenými střelami nebo kanonem. Kromě silné výzbroje má i vybavení pro operace v noci a za zhoršených podmínek, a vedle 2členné posádky i prostor až pro 3 cestující.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

MilitaryToday ovšem uvádí, že studie v roce 2011 odhalila nepříliš dobrou spolehlivost Mi-28NE, neboť měl průměrnou dobu mezi poruchami 8,1 hodin, kdežto starší Mi-24 byl na tom byl s 13,9 hodinami mnohem lépe. Zda se tento handicap podařilo překonat, není jasné, ale např. v Ugandě se jeden z vrtulníků Mil-28 koupených z Ruska zřítil, uvedl Defence-Blog. Letěl v horách a oficiálně bylo příčinou pádu nepříznivé počasí, možná se tedy dostal do silného větru nebo bouře. V roce 2015 pak jiný vrtulník havaroval u Rjazaně.

Silná výzbroj je Mil Mi-28NE vlastní

Helikoptéra Mi-28 je bezesporu jednou z nejsilnějších bojových helikoptér na světě. WeaponSystems uvádí, že se může pohybovat rychlostí až 324 km/h a její dolet je 450 kilometrů. Vyzbrojena je potom kanonem ráže 30 milimetrů a k uchycení zbraní má 4 pylony, na něž lze zavěsit například až 16 protitankových střel 9M120 Ataka s dosahem 6 kilometrů, stejný počet střel LMUR s dosahem 14,5 kilometrů, případně různé neřízené rakety a další zbraně. Používat je přitom lze i v noci, protože je vrtulník Mi-23NE vybaven nočním viděním.

V Rusku by mohla vzniknout speciální letecká jednotka jako SPECNAZ, plnit by měla „zvláštní úkoly“ třeba pomocí Su-34 a Mil Mi-28

Největším uživatelem vrtulníků Mi-28NE je aktuálně Rusko, a to přesto, že preferuje Ka-52 Alligator, jak jsem již zmiňoval. Mi-28 se mu nicméně podařilo úspěšně exportovat – nejspíše 3 koupila výše zmíněná Uganda, a dalším uživatelem je Irák, celkem má objednáno 19 kusů, ale asi největším zahraničním odběratelem je (nebo možná bude) Alžírsko, to si objednalo dle dostupných zpráv 42 kusů, z nichž mělo první dostat již v roce 2016.

Článek Jednu z nejsilnějších bojových helikoptér na světě pošle k zemi i pouhý vítr, o nízké spolehlivosti Mil Mi-28NE se ví již déle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulník Mi-28 málem asi nevznikl

Vývoj pokračovatele známé helikoptéry Mil Mi-24 Hind začal v SSSR na přelomu 70. a 80. let 20. století, ale nakonec byl tlačen spíše koncept společnosti Kamov. I tak ale v roce 1988 vzlétl prototyp Mi-28, který však nemohl operovat za každého počasí, a tak byl projekt zrušen. Ani to ovšem vývoj nezastavilo a v roce 1996 se objevila verze Mi-28N s radarem a nočním viděním, přičemž splňovala i další požadavky. Ruské letectvo ji vzalo na milost a o 10 let později zařadilo do výzbroje. Roku 2016 pak začalo dostávat ještě modernější verzi Mi-28NM.

iZdroj fotografie: Yevgeny Volkov / Creative Commons / CC BY

Jednou z velkých předností vrtulníku Mi-28NM je schopnost nést velké množství výzbroje. Na jeho nosníky lze umístit až 16 rádiem naváděných protitankových střel 9M120 Ataka s dosahem 6 kilometrů, a od roku 2022 se na nich začaly objevovat i větší střely LMRU s optickým a infračerveným naváděním. Jde přitom o stejné střely, jaké použily rovněž ruské Kamov Ka-52 při několika akcích k zastavení obrněných vozidel Ukrajiny během její letošní ofenzivy. Mi-28NM je přitom mohl používat ještě dříve. V přídi má pak i kanon ráže 30 milimetrů.

Blesková smrtící síla: ruský vrtulník Ka-52 Alligator dokáže zlikvidovat 2 tanky za 24 sekund, „sundá“ jak nehybné, tak jedoucí

Vedle toho na něj lze zavěsit protitankové střely 9K121 Vichr s tandemovou hlavicí a dostřelen až 10 km, přičemž prvních osm překoná za 21 vteřin. Alternativou k výše zmíněné 9M129 Ataka je pak 9K123 Chrisantema (známá i jako 9M123) s dosahem rovněž 6 km, který má automatickou radarovou a poloautomatickou laserovou naváděcí soustavu.

Tolik ke zbraním proti pozemním cílům; proti těm vzdušným má pak třeba Vympel R-73, a konkrétně verze R-74ME (známá také jako R-73M) doletí až 40 km a má mít poměrně schopnou vyhledávací hlavici. K dispozici může mít proti letadlům rovněž starší střely 9K38 Igla s dosahem 5,2 km, ale ty jsou postupně nahrazovány novějšími raketami.

V boji má Mi-28NM dosah min. 200 km

Vrtulník Mi-28NM má, na rozdíl od konkurenčního Kamovu, klasickou konstrukci s jednám hlavním nosným rotorem, a dalším na ocase. Jeho délka je 17,01 metrů a maximální vzletová hmotnost vychází na až 11,5 tun. Osádka je 2členná, skládá se z pilota a operátora zbraní. Bojový dosah Mi-28NM je 200 kilometrů, ale pokud má přídavné nádrže, dokáže doletět až do 1 100 kilometrů. Maximální rychlost je 320 km/h a dostup 5 700 metrů.

Ruská helikoptéra Ka-52 Alligator dokáže letět i s ustřeleným ocasem díky protiběžným vrtulím, jiná by šla dávno k zemi

Rusko si poprvé vyzkoušelo Mi-28NM v ostré akci roku 2016 v Sýrii, kdy byl nasazen v okolí Palmýry proti bojovníkům Islámského státu. Stroje v exportních variantách pak koupil i Irák a Alžírsko. Rusko také nasadilo vrtulník ve válce na Ukrajině, kde ho použilo například na začátku invaze při útoku na letiště Hostomel nedaleko Kyjeva. Ukrajině se podařilo několik strojů během války sestřelit. Zdá se však, že nejsou nasazovány tak často jako Ka-52, kterých mělo tamní letectvo minimálně na začátku války o něco více.

Článek Ruský vrtulník MI-28N je velmi silný stroj, který není radno podceňovat: jeho střely mohou zasahovat i z dálky 40 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mil Mi-28 je především odolný

Stingery a další zbraně typu MANPADS jsou největším ohrožením vrtulníků již od 80. let 20. století, kdy byly masivně nasazeny v Afghánistánu. To se nyní opakuje i na Ukrajině, načež muselo být užívání vrtulníků omezeno, a když už letí, tak ve velmi nízké výšce. Rusové se ovšem poučily a jejich nové bitevní vrtulníky mají být proti MANPADS odolnější. Takovou odpovědí má být Mi-28 „Noční lovec“, který byl zaveden v roce 2009.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Noční lovec má délku trupu 17,5 metrů, průměr rotoru 17,2 m, a výšku 3,85 m. Hmotnost prázdného stroje je pak 8 000 kg, a max. vzletová dosahuje až 12 100 kg. Helikoptéra je vybavena dvěma hřídelovými motory VK-2500P s nouzovým výkonem až 1 985 kW. Moderní avionika dává stroji vynikající obratnost, kdy zvládne i akrobatické manévry, a letá na nich dokonce akrobatická skupina Berkut. Mi-28 může operovat ve výšce od 5 až do 5 600 metrů. Max. rychlost má 320 km/h a dolet 450 km (s přídavnými nádržemi až 1 087 km).

Netradičně „vše“ pro ochranu posádky

Velká pozornost byla věnovaná ochraně osádky, což nebývá u ruské (a dříve sovětské) techniky zrovna prioritou. Členové sedí ve „vaně“ z 10 mm silné a vysoce odolné hliníkové slitiny, která je posílena 16mm keramickými dlaždicemi. Kokpity osádky jsou z neprůstřelného skla, které má zepředu odolat i palbě z těžkého kulometu 12,7 mm, a z boku munici 7,92 mm. Osádka navíc sedí v obrněných katapultovacích sedačkách. Mnoho systémů je zdvojených, a to včetně vedení energie. Podvozek je pevný, což šetří prostor a zvyšuje odolnost.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Verze MN lze v nouzi pilotovat i ze stanoviště střelce, a navíc má vrtulník b této výbavě nový radar N025M umístěný v kulovitém pouzdru nad rotorem. Na čumáku stroje je pak optická stanice TOES-521 a aparatura detekování laseru GOES-451. Jedinou pevnou zbraní je 30mm kanón 2A42 ve věžičce ovládané operátorem, má přitom volitelnou munici a až 250 nábojů. Na čtyřech pevných slotech může stroj nést 8 protipancéřových střel Ataka, rakety vzduch-vzduch Igla, nebo čtyři bloky po 20 kusech neřízených raket S-5 nebo S-13.

Mil Mi-28 v žáru boje

Noční lovec si získal i zahraniční zákazníky, kdy hrála vedle jeho vlastností roli i cena. Jeden Mil Mi-28 vyjde totiž na 16 milionů USD, což je asi 354 milionů Kč – pro srovnání, americký AH-64 Apache stojí 52 milionů USD, což je přibližně 1,1 miliardy korun. Prvním zákazníkem se stalo Alžírsko, které odebralo 14 strojů exportní verze NE, a 2 cvičné UB.

Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

Dalším zákazníkem se stal v roce 2012 Irák bojující s islamisty, celkem si Bagdád objednal 30 strojů exportní verze NE. První stroje dorazily do země v září 2014, a o několik dní později již byly nasazeny v boji. Iráčané si nemohli jejich odolnost vynachválit. Ruské bitevní vrtulníky byly nasazeny v bitvě o Falludžu, Ramadi a Mosul, kde drtily pozice IS.

Rusové pak testovali vrtulník Mil Mi-28 i v Sýrii. Do roku 2022 jich bylo vyrobeno 126 sama ruská armáda jich měla objednaných dalších 97 kusů, s nimiž počítala do roku 2027. Před válkou na Ukrajině jich Rusko ztratilo během nehod šest, příčiny ale Rusko tradičně nekomentovalo.

Nástupnický tahoun náročných operací: těžký CH-47F Block II Chinook by mohl nahradit i v ČR užívané ruské vrtulníky Mil Mi-17

Po 24. únoru 2022 se Mil Mi-28 zapojily i do bojů na Ukrajině, jejich intenzivní nasazení ale značně omezily moderní protiletadlové systémy dodané Ukrajině, jednalo se třeba o americký Stinger a britský Starstreak. Rusové zatím přišli o nejméně čtyři stroje, na videu je jeden z Mil Mi-28 sestřelených v loňském roce. O kvalitách vrtulníku každopádně vypovídá i to, že dosud údajně nepřežila pouze jediná osádka. Tvrzení ovšem ověřit nelze.

Článek Video: ruský vrtulník Mil Mi-28 Havoc je až nezvykle odolný, přesto může jít po jediném zásahu z MANPADS k zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.