Archeologové objevili tajnou komnatu a chodby za zdí Tutanchamonovy hrobky. Může v ní ležet Nefertiti

Více než sto let po Carterově slavném objevu se Tutanchamonova hrobka v Údolí králů znovu stala místem, kde se píšou dějiny egyptologie, tentokrát ne krumpáčem, ale georadarem, mikrogravimetrií a elektrickými sondami. Tým vedený egyptologem Mamdúhem el-Damátím a britským badatelem Nicholasem Rivsem zveřejnil v září 2026 technický report, který shrnuje dvě sezóny terénních prací ze zimy 2023/24. Výsledek? Dosud nejsilnější soubor nepřímých důkazů, že známá část hrobky KV62 nemusí být celá. Za jejími stěnami se rýsují struktury, které by mohly být zasypanými průchody a dalšími prostorami, a právě tam by teoreticky mohla spočívat královna, jejíž hrob egyptologie marně hledá přes tři tisíce let.

Co přesně se skrývá za zdmi

Důležité je říct rovnou: nikdo zatím neprorazil stěnu a nevstoupil do tajné komnaty. Objev spočívá v geofyzikálních datech, tedy v tom, co přístroje „vidí“ skrze skálu, aniž by se do ní zasahovalo. Na západní stěně hrobky tým identifikoval znaky odpovídající zazděnému vstupu. Za severní stěnou naměřil materiál, který se chová jinak než homogenní vápenec, připomíná spíš staré zdění nebo záměrný zásyp. A mikrogravimetrie, měřící jemné rozdíly v hustotě horniny, odhalila severně od hrobky sérii pravoúhlých struktur s nižší hustotou.

Autoři technického reportu je interpretují jako možné zasypané chodby o šířce zhruba 1,5 až 2,5 metru. U jedné z anomálií, označované jako S3, připouštějí komoru o výšce přibližně 3,5 až 4 metry, ležící asi tři metry pod úrovní Tutanchamonovy pohřební komory. Mediální shrnutí mluví o systému pokračujícím až 25 až 30 metrů severně od známé části hrobky. To je ovšem interpretace nad geofyzickým modelem, nikoli fyzicky potvrzený půdorys.

Proč zrovna Nefertiti

Spojení s Nefertiti není nový nápad. Rivs přišel s hypotézou už v roce 2015, kdy detailní 3D dokumentace stěn od Factum Foundation odhalila na severní stěně stopy starší malby s ženskou postavou, přemalované při pozdější úpravě hrobky. Rivs argumentuje třemi pilíři: dispozice KV62 odpovídá spíš hrobce královny než standardní královské hrobce, na stěnách jsou stopy dvou zazděných dveří a viditelná část hrobky mohla být druhotně přizpůsobena pro Tutanchamona, který zemřel nečekaně mladý a vlastní dokončenou hrobku neměl.

Nový report tuto linii posiluje. Pokud by se potvrdilo, že za severní stěnou skutečně pokračuje starší pohřební komplex, jeho původní majitelkou by mohla být Nefertiti, případně v podobě panovnice známé pod jmény Neferneferuaten či Smenchkare. Jde ale o interpretaci konkrétní školy, nikoli o uzavřený vědecký konsenzus. Zpravodajský text v Nature ze 17. září 2026 výsledky výslovně rámuje jako „lákavé“, ale předčasné pro definitivní závěry.

Šest průzkumů, dvě školy, nula jistoty

Nový report není první pokus proniknout za stěny KV62 bez kladiva. Od roku 2015 proběhlo nejméně šest předchozích průzkumů: termální snímkování, tři radarové skeny, odporová tomografie turínského týmu i britský radar shora. Výsledky si navzájem odporovaly. Třetí radarový sken z roku 2018 uzavřel, že bezprostředně vedle stěn žádné skryté komory nejsou. Jenže (a to je klíčový posun) nový tým nehledal velký prázdný prostor hned za zdí. Hledal chodby záměrně zasypané sutí od podlahy ke stropu, jak bylo ve starověkém Egyptě běžné jako ochrana proti vykradačům. Takové struktury se v radaru čtou mnohem hůř než otevřená dutina.

Proti Rivsově hypotéze stojí tvrdý oponent: Zahí Hawass, bývalý šéf egyptských starožitností. V polemickém textu pro Al-Ahram Weekly z konce září 2026 argumentuje, že KV62 byla původně malá hrobka určená pro Aje, nikoli vnější část většího komplexu. Upozorňuje na stavební úpravy (snížení podlahy pohřební komory o 60 až 75 centimetrů kvůli velkým schránám se svatyněmi) a namítá, že Howard Carter pracoval v hrobce kolem deseti let a skryté prostory by pravděpodobně prověřoval. Hawass považuje současná data za nedostatečná pro jakýkoli invazivní zásah.

Stojíme tedy před střetem dvou čitelných modelů. Na jedné straně „malá adaptovaná hrobka pro Aje“, na druhé „vnější část většího královského pohřebního komplexu“. Geofyzika sama o sobě nedokáže rozhodnout, zda anomálie odpovídají architektuře, zásypu, nebo pouhé geologii.

Co rozhodne, a kdy

Skutečný zlom nepřijde další vizualizací ani dalším přepočtem dat. Přijde ve chvíli, kdy Nejvyšší rada pro starožitnosti povolí minimálně invazivní ověření, tedy úzký vrt a spuštění kamery do podezřelých struktur. Tým o takové povolení žádá. Pevný harmonogram ale v otevřených oficiálních dokumentech chybí a k říjnu 2026 se nepodařilo dohledat zveřejněné usnesení rady.

Citlivost zásahu je enormní. KV62 patří k nejnavštěvovanějším místům v Údolí králů, Getty Conservation Institute dlouhodobě řeší její ochranu a limity návštěvnosti. Jakékoli vrtání do stěn pokrytých tři tisíce let starou malbou vyžaduje mimořádnou opatrnost.

Co by se mohlo najít? Škála sahá od prázdných zasypaných průchodů přes skladovací místnost až po skutečnou funerální komoru. U anomálie S7 report připouští, že symetrický gravitační signál uprostřed struktury by mohl odpovídat hustším materiálům, tedy i pohřební výbavě. Stejnou měrou ale připouští čistě geologické vysvětlení.

Jak velký by to byl objev

Pokud by se potvrdila královská hrobka s identifikovatelnou majitelkou a zachovaným vybavením, šlo by o nález srovnatelný vědeckou vahou s Carterovým objevem z roku 1922. Mohl by přepsat několik klíčových uzlů pozdní 18. dynastie: kdo vládl mezi Achnatonem a Tutanchamonem, jaký vztah měla Nefertiti k záhadným panovnickým jménům, zda byly některé Tutanchamonovy pohřební předměty přebrané ze starší královské výbavy. Carterův nález ovšem zůstává etalonem: hrobka nalezená s prakticky neporušeným vybavením, nejbohatší takový objev v dějinách archeologie.

Zatím máme anomálie, modely a dvě soupeřící hypotézy. Odpověď leží za zdí, do které se zatím nikdo nesmí podívat.