K ukončení války na Ukrajině mohlo dojít již na samém počátku, pakliže by se napadená země podrobila požadavkům Ruska. A možná že o tom byli Ukrajinci ochotní na začátku invaze jednat, ale poté, co okupanty zastavili a z mnoha míst dokonce vyhnali, o tom nejspíše nemůže být řeč. Útočník přesto takovou možnost nabízí. Ovšem za podmínek, že by to pro Ukrajinu znamenalo značnou ztrátu území, suverenity, a nejspíše i cti.

Válku rozpoutalo Rusko, ne Ukrajina

Rok po zahájení invaze potvrdil třeba Sergej Lavrov, ministr zahraničí Ruska, že je jeho země znovu ochotna s Ukrajinou spolupracovat, aby našla brzké konstruktivní a udržitelné řešení v zájmu míru a stability. Otázkou samozřejmě zůstává, co to v jeho očích znamená, protože válku začala právě Rusko, jehož vojáci 24. února 2022 Ukrajinu napadli, a dnes okupují značnou část jejího území. Nehledě na způsobené škody třeba v Bachmutu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo mládeže DLR / Creative Commons / CC BY

Nějaké odpovědi lze dovodit z náznaků ruského prezidenta Vladimira Putina, který podmínky již několikrát uvedl. Lze předpokládat, že kromě Krymu okupovaného od roku 2014, by Rusko chtělo i Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast, protože v nich uskutečnilo takzvaná referenda o připojení k Rusku. A výsledky byly podle všeho pro, a proto se tato území stala ruskými, takže nejspíše nelze předpokládat, že by se jich bylo ochotné vzdát. Nutno podotknout, že Rusku se ani jednu z oblastí nepodařilo okupovat celou.

Stopka vstupu do NATO i EU

Rusko ovšem nemá jenom územní požadavky, ale také politické. Na začátku války třeba přišlo s pofidérními řečmi o denacifikaci, ale Vladimir Putin později jasně řekl, že Rusko požaduje, aby se Ukrajina nestala členem NATO ani Evropské unie. Pokud by ale Ukrajinci na něco takového přistoupili, znamenalo by to, že si od Ruska nechají diktovat něco, co je podle mezinárodního práva jen a jen suverénním rozhodnutím každého státu. V Rusku navíc někteří mluví o demilitarizaci Ukrajiny, což by znamenalo značnou redukci její armády.

Aktuální vývoj ukrajinské ofenzivy: útok přinesl strategická území, ale vyžádal si nemalé ztráty, padly i západní tanky

Ale také Ukrajina má požadavky počínaje vrácením všech okupovaných území včetně Krymu, ale i vyšetření válečných zločinů nebo zaplacení reparací za škody způsobené invazí. Něco takového Rusko pochopitelně odmítá, a navíc kdyby Vladimir Putin na něco takového přistoupil, znamenalo by to vážné ohrožení jeho pozice v čele země. Jedna nebo druhá strana tak nejspíše změní své požadavky jedině v momentě, kdy začne výrazně prohrávat.

Neústupnost vždy a za každou cenu

Stejně tak je ale nutné připomenout, že jednoznačné podmínky byly vždy tradicí ruských diktátorů a vůdců, kteří ustupovat nechtěli. Ale třeba na rozdíl od 2. světové války není dnes největší země světa v pozici, kdy by si to mohla dovolit. Ukrajina má poměrně rozsáhlou materiální a vojenskou podporu Západu, zatímco Rusko využívá svých kontaktů třeba v Severní Koreji nebo Íránu. Jede přitom pravděpodobně nadoraz a nyní má co dělat s ukrajinskou ofenzivou, ačkoliv na hlavní střety ještě nedošlo.

Jak silná je vlastně atomovka a co by proti ní zmohla AČR: možná by ji sestřelila, ale proti silné obranu nemá. Následky ukazuje simulace

Podmínky každopádně může zkoušet diktovat nejvýše Ukrajině, samotnému Západu už nikoliv, protože je technologicky mnohem vyspělejší, a také v případě konvenční války má jednoznačně navrch. Možná hlavním důvodem, proč Západ už dávno válku na Ukrajině neurovnal, je rozsáhlý jaderný arzenál Ruska. Kdyby totiž odpálilo vícero střel najednou, nebylo by možné je všechny zachytit, a i tak by měl jaderný spad obrovské následky. Navíc Rusko nesmí „mocně prohrát“, aby si doma i ve světě zachovalo tvář silné mocnosti.

„Jaderné zbraně každému, kdo se připojí k rusko-běloruské unii,“ nechal se slyšet běloruský prezident Lukašenko

Aktuálně je tedy otázkou, kam až je Rusko ochotné zajít. Jak vysokou cenu zaplatit. Samo sebe totiž tímto krokem izolovalo od většiny světa, a v případě některých vojenských technologií už tomu tak nejspíše zůstane navždy. Devastace je však jednoznačně horší na straně Ukrajiny, jejíž některá města byla proměněna v ruiny, a významně utrpěla také tamní infrastruktura. Na obnovu země má být sice jakýsi evropský fond, „návrat do normálu“ může ovšem trvat desítky let. A nelze si dělat naděje, že by s tím Rusko jakkoliv pomohlo.