Jelikož má Severní Korea zbraně založené na sovětských standardech, jsou kompatibilní s těmi v ruské výzbroji. Některé jsou přitom velice silné.
V případě, že Severní Korea naváže rozsáhlejší spolupráci se sousedním Ruskem, může se stát jedním z jeho největších dodavatelů zbraní a munice. Uzavřený diktátorský režim totiž v minulosti dovážel řadu zbraní ze SSSR, případně Číny, která je stavěla dle sovětských vzorů, a svůj zbrojní průmysl tomu plně přizpůsobil. A jelikož je země založena vojensky, udržuje i velice vysokou produkci. Bez nadsázky je tedy pro Severokorejce jakýkoliv prodej zbraní a munice do Ruska obchodem století, a zejména pak v době válečného stavu.
Severní Korea a Rusko mají stejná děla
Jakou munici dokáže Severní Korea vyrábět, lze odvodit ze seznamu vybavení jejích ozbrojených sil. Na první pohled je jasné, že se jedná především o dělostřeleckou munici, a to zejména pro děla ráže 152 mm – příkladem může být sovětská houfnice M1955 známá také jako D-20 – která je dodnes i ve výzbroji Ruska. Stejně tak má Severní Korea děla ráže 122 mm, a pravděpodobně používají munici kompatibilní se samohybnou houfnicí 2S1 Gvozdika.
Z toho významného lze v severokorejské výzbroji dále najít početné deriváty sovětského raketometu BM-21 Grad, a dokonce i československé RM-70, které využívají stejnou munici. Raketomety Grad jsou totiž ve vysokých počtech i v arzenálu ruské armády, jíž zůstaly po Sovětském svazu. Rakety do nich přitom nejsou naváděné a tedy ani komplikované na výrobu, což platí rovněž o dělostřelecké munici. Severokorejci jí navíc musí mít hodně ve vojenských skladech, a ještě být schopni kdejakou munici produkovat rychle produkovat.
Dodávka možná větší než slib EU
Kolik přesně munice je schopna Severní Korea dodávat, není jisté, protože se jedná o utajované informace. Našel jsem ovšem zmínku na Defence-Blog, podle níž už Rusko obdrželo 2 000 kontejnerů, což by mohlo odpovídat asi milionu kusů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm, případně 200 000 raket do raketometů Grad – ale jenom o to by nejspíše Ruská federace zájem neměla, byť je asi pravděpodobné, že by Severní Korea dokázala takový počet dodat nejpozději během pár měsíců, neboť má obrovské zbrojní kapacity.
Jenom pro srovnání, EU slíbila Ukrajině milion kusů dělostřelecké munice, jak ArmádníZpravodaj dříve psal, a slib má stále problém splnit. Rychlost v produkci je tak zcela evidentní, ačkoliv je nutné připomenout, že má v evropských zemích zbrojní průmysl orientovaný na sovětské zbraně zejména Bulharsko, kdežto v ostatních státech jsou kapacity výrazně nižší.
Vedle zmíněného se pak do kontejnerů vejdou třeba minometné nebo tankové granáty, munice do kulometů a ručních zbraní, případně i protitankové střely – severokorejský režim má třeba silné Bulsae-3, což jsou kopie ruských 9M133 Kornet. Myslím si ale, že jakékoliv takové dodávky jsou pro ruskou armádu nejenom požehnáním, ale zároveň i prokletím.
Umožňují sice dělostřelectvu udržovat dostatečný objem palby, i když se často jedná o palbu nepřesnou – to ale nevadí, protože ve vysoké kvantitě má dostatečný efekt, což v opotřebovací válce rozhoduje. Jenomže na druhou stranu bývá některá severokorejská munice často nekvalitní, třeba portál BusinessInsider uvedl, že jsou zaznamenané případy, kdy její používání poškodilo ruská děla a minomety, a někdy to vedlo i ke smrti obsluhy.
Ale ať jsem fér, o dodávky nekvalitní munice se umí postarat i samo Rusko, které například nechalo na frontu dopravit zkorodované náboje a granáty, na což jsme v ArmádnímZpravodaji upozorňovali, a kvůli špatné munici mu shořel třeba raketomet BM-21 Grad. Realitu mohu samozřejmě jenom odhadovat úplně stejně jako mnozí odborníci, rozvědky apod., do severokorejského režimu nikdo nevidíme. Jsem ale přesvědčen, že je schopen min. sovětských dělostřeleckých granátů vyrábět více než celá EU dohromady.