NÁZOR: I když používalo Československo v dobách Varšavské smlouvy zbraně sovětské konstrukce, dokázalo rovněž vyvinout řadu moderních systémů samo.
Každý muž narozený v socialistickém Československu, tedy s výjimkou zdravotně nezpůsobilých, musel absolvovat základní vojenskou službu, při níž se mu dostávaly do rukou zbraně a technika kompatibilní s výzbrojí Varšavské smlouvy. Ovšem ne všechno bylo sovětské, a dokonce ani licenčně vyráběné. Československo totiž mělo vyspělý zbrojní průmysl, a na svou dobu dokázalo produkovat mnohé zbraně, které byly často lepší než obdobné sovětské. A tak ArmádníZpravodaj přináší alespoň stručnou připomínku techniky ČSLA.
Skvělý vlastní transportér, ale slabé sovětské BVP
V případě obrněných vozidel dokázalo Československo samo vyrábět třeba transportéry, legendární a podle mnohých velmi kvalitní byl třeba československo-polský OT-64 Skot. V řadě států ho armády považovaly za lepší a spolehlivější než tehdejší sovětský BTR-60, který si navíc vysloužil nechvalnou přezdívku „rakev“, neboť byl velice slabě pancéřovaný a osádku tedy příliš nechránil. ČSLA však měla i menší BRDM-2, ten už ale ze SSSR. Z pásových transportérů pak v Československu dokázali vyrobit i kvalitní OT-62 Topas.
Kdy se ale musela země plně spoléhat na Sovětský svaz, byla oblast bojových vozidel pěchoty. Jednalo se především o BVP-1 a BVP-2, přičemž byly oba typy vyráběny v Československu, ale pouze na základě sovětské licence. A stejně tomu bylo u známého tanku T-72M1, který Československo vyrábělo pro sebe i na export, a v ArmádnímZpravodaji jsme o něm už psali. Byl přitom o něco horší než sovětský T-72B, neboť neměl kompozitní pancéřování, ale jenom zastaralejší ocelové, a horší bylo také řízení palby.
Jedinečná houfnice i vlastní raketomet
V segmentu samohybného dělostřelectva potom mělo Československo sovětské houfnice 2S1 Gvozdika ráže 122 mm, ale dokázalo vyvinout i vlastní kolovou houfnici ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm, uvádí ArmyRecognition. Ta neměla v sovětském bloku srovnání – používala sice standardní sovětské střelivo, ale vysoce pohyblivou kolovou houfnici SSSR neměl. V Československu si také unikátně upravili raketomet BM-21 Grad, který byl umístěn na tatrovácký podvozek a dostal extra zásobu raket k přebíjení, čím vznikl raketomet RM-70.
Vyhlášená ČS letadla a legendární vrtulníky SSSR
Československé letectvo se z velké části opíralo o sovětské letouny, těmi nejznámějšími byly stíhací Mikoyan-Gurevich MiG-21 Fishbed, Mikoyan-Gurevich MiG-29 Fulcrum, nebo třeba bitevní Suchoj Su-25, ovšem i tak se dokázali českoslovenští výrobci prosadit. Letouny jako Aero L-29 Delfín a Aero L-39 Albatros byly skvělé pro pokročilý výcvik, a v některých případech je bylo možné také vyzbrojit. Jejich úspěch dokládá, že je užívala řada zemí po celém světě.
Zcela sovětské však byly vrtulníky, tím nejznámějším se nejspíše stal bitevní Mil Mi24/35 Hind, který sloužil ještě v AČR dlouho po rozpadu SSSR – vyřadila ho totiž teprve v roce 2023 poté, co ho nahradila americkými AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, jak ArmádníZpravodaj informoval. Ve své době se jednalo o velmi dobrou helikoptéru, která mohla dokonce přepravovat výsadek. V AČR ale po ČSLA nadále zůstává Mil Mi-17, a určitě ještě nějakou dobu zůstane, a naopak Mil Mi-8, stejně jako menší Mil Mi-2, již ve výzbroji není. Některé bylo přitom možné i vyzbrojit.