PP-90 je kompaktní samopal ruského původu, který začal být vyráběn v 90. letech 20. století. Je to zbraň určená především pro speciální policejní a armádní jednotky, které se zaměřují na boj v omezeném prostoru, tedy například v budovách, letadlech nebo vozidlech. Díky své kompaktní velikosti a možnosti rychlé přípravy k použití je PP-90 ideální pro rychlé reakce a úkoly, při nichž je třeba rychle neutralizovat cíl. Jeho design je přitom úplně jednoduchý, a pravděpodobně se jedná o ne tak úspěšný pokus o zkopírování americké zbraně Ares FMG.

Rychlé použití a snadný přenos PP-90

Jednou z hlavních charakteristik PP-90 je skládací design, složený do obdélníku má rozměry pouhých 270 x 185 mm, což umožňuje jednoduché skryté nošení, a ve složeném stavu nemůže ani náhodně vystřelit (to by se sice speciálům nemělo stát ani tak, ale např. kdyby byl útočníkem vyražen z ruky, nemůže ho druhý vzít a střílet). Do plně funkčního samopalu ho lze ale složit poměrně rychle, což je žádoucí, když je potřeba náhle reagovat. U někoho může ale design spíše budit rozpaky, přece jenom působí možná trochu „levně“.

Vzkříšení legendy: modernizovaná 60letá ruská odstřelovačská puška Dragunov SVD se vyrovná dnešním zbraním, je však 4krát levnější

PP-90 je komorovaný pro munici 9×18 mm Makarov, což je běžný typ munice používaný v ruských zbraních, a zásobník, který se nachází v rukojeti, pojme 30 nábojů. Vedle toho jsou ale k dispozici také další druhy speciální munice, což zvyšuje taktickou flexibilitu na bojišti. Zbraň má pevnou pažbu, která ji pomáhá držet stabilně. A ačkoliv nemusí mít takovou palebnou sílu jako větší samopaly, kompaktnost a rychlého použití činí PP-90 efektivní zbraní pro specifické úkoly.

Konstrukci má odolnou, spolehlivou a jednoduchou, což mj. znamená, že je snadno udržovatelný. To je u zbraní určené pro náročné podmínky důležité, ale zdaleka ne všechny v ruském arzenálu toho dosahují, a některé jsou nedokonalostí přímo pověstné. Dokonce i nově modernizované se někdy potýkají až s hloupými problémy, třeba taková karabina AK-12.

Modernizovaný Kalašnikov AK-203 zaujímá post hlavní pěchotní zbraně: ale nikoliv doma v Rusku, „klient“ mu navíc může vzít zakázky

A některé ostatně provází i PP-90, což je také důvod, proč není tak rozšířený, ačkoliv je stále v aktivní službě u několika ruských bezpečnostních sil, včetně jednotek MVD (Ministerstvo vnitra) a FSB (Federální služba bezpečnosti), a je také exportován do několika zemí po celém světě. Rozložit ho lze do 3 až 4 vteřin, ale v praxi se nakonec ukázal jako nepříliš pohodlný (střelba z něj je ostatně vidět níže na videu, většímu muži se nejspíše nedrží tak dobře). Dle některých zdrojů tak leží více kusů PP-90 ve skladech, než kolik jich je využívaných.

PP-90 využívají hlavně speciálové

Jak je ale u ruských zbraní často zvykem, tak PP-90 zůstává přes některé nedostatky ve výzbroji armády, a to mimochodem i té ukrajinské – částečně kvůli všeobecnému nedostatku zbraní, a částečně pro její zmíněné vlastnosti. Na rozdíl od tradičních bitevních útvarů, které často používají těžší a silnější zbraně, volí PP-90 hlavně speciální jednotky a jednotky rychlé reakce. Asi největší uplatnění má přitom u ruských Specnaz, a zkušenosti s ním mají i parašutisté, pro něž je každý kilogram zátěže kritický.

Zbraň pak zdaleka není tak rozšířená u ukrajinské speciální jednotky Kraken, ta dává přednost jiným. A jak ukazují mnohá videa, nedostávají PP-90 běžně ani jednotky, které bojují v zákopech na vzdálenost pouhých pár metrů, ačkoliv to jsou zrovna případy, kdy by ji šlo uplatnit. Otázkou také je, jaké má třeba Ukrajina zásoby munice, a zda nemá ve výzbroji i lepší alternativu, protože i když hojně využívá zbraně ze sovětského dědictví, má k dispozici rovněž širokou škálu zbraňových systémů ze zahraničí.