„Bělorusko do války proti Ukrajině nepůjde,“ ujistil Lukašenko. Kyjev mu nevěří, z jeho území už Rusko jednou zaútočilo

Výrok padl při komunikaci s novináři během návštěvy raketové brigády, tedy v kulisách, které jeho mírová slova poněkud podkopávají. Běloruský prezident formuloval podmínku přesně: země bude „vtažena“ do konfliktu jedině tehdy, pokud bude spáchána agrese přímo na její území. Současně ale dodal, že je připraven bránit společný prostor s Ruskem „od Brestu po Vladivostok“. A nabídl schůzku Volodymyru Zelenskému, „kdekoli, na Ukrajině i v Bělorusku“. Kyjev odpověděl tentýž den. Tvrdě.

Co přesně Lukašenko slíbil, a co ne

Klíčové je rozlišit, co běloruský prezident vyloučil a co ponechal otevřené. Vyloučil přímé nasazení běloruské armády proti Ukrajině bez předchozí „agrese“ na běloruské území. Nevyloučil ale nic z toho, co dělá Bělorusko problematickým už čtvrtý rok: poskytování území, infrastruktury a logistického zázemí ruským ozbrojeným silám. Formulace o společné obraně s Moskvou nechává otevřený model, v němž by Minsk mohl vstoupit do války pod záminkou obrany svazového prostoru, aniž by formálně porušil vlastní slib.

Podle analýzy Chatham House z ledna 2026 jde o záměrnou „ambiguitu“: mírovější rétorika směrem na západ, vojenská spolupráce a věrnost Kremlu v praxi. Carnegie Endowment to doplňuje střízlivěji, jakýkoli běloruský manévr je možný jen do míry, do jaké ho Moskva nechá proběhnout.

Proč Kyjev nemá důvod věřit

Volodymyr Zelenskyj ve svém večerním projevu ze Slavutyče téhož dne výslovně připomněl, že ruská ofenziva v únoru 2022 šla i z běloruského území. A měl k tomu důvod, precedent je jednoznačný.

24. února 2022 ukrajinská pohraniční služba hlásila útok na státní hranici z Ruska i z Běloruska současně. Do tří dnů Lukašenko sám potvrdil, že z běloruského území byly vypáleny rakety na ukrajinské pozice. Tehdy v Bělorusku stálo devět tisíc ruských vojáků, kteří tam přijeli pod záminkou cvičení. Cvičení skončilo invazí.

A rétorika? Ta se taky posunula, ale ne směrem k větší důvěryhodnosti. V rozhovoru zveřejněném 7. února 2022, sedmnáct dní před útokem, Lukašenko říkal, že pokud Kyjev začne válku proti Donbasu, Bělorusko se zachová „přesně tak jako ruská armáda“. Dnes rámuje vstup do války jako výhradně obrannou reakci. Posun od otevřené solidarity s ruským válečným scénářem k opatrnější formulaci je zřejmý. Otázka je, jestli odráží skutečnou změnu postoje, nebo jen lepší PR.

NATO pochybnosti sdílí. Generální tajemník Mark Rutte ještě v únoru 2026 ve Verkhovné radě zařadil Bělorusko mezi státy podporující ruskou válečnou mašinerii. Aliance dlouhodobě drží linii, že Minsk invazi umožnil a zůstává jejím spolupachatelem.

Hranice bez tanků, ale ne bez rizika

Operativní realita na jaře 2026 vypadá jinak než v únoru 2022. Ukrajinská pohraniční služba v dubnu nehlásila navýšení sil ani přesuny techniky u hranice. K 8. května 2026 dokonce nezaznamenala přítomnost ruských vojenských jednotek na běloruském území vůbec. Devět tisíc vojáků z roku 2022 tam prostě není.

Jenže strukturální riziko zůstává:

• Bělorusko dál buduje cvičiště a logistické trasy, které může Rusko využít kdykoli.
• Na běloruském území jsou podle AP rozmístěny ruské taktické jaderné zbraně a od prosince 2025 i systém Oreshnik.
• Společná jaderná cvičení, právě ta, při nichž Lukašenko svůj výrok pronesl, demonstrují hloubku vojenské integrace obou zemí.

Ukrajina na to reaguje prakticky. Severní hranici s Běloruskem proměnila v linii opevnění, bažiny, miny, kaponiéry. Směr Černihiv–Kyjev drží v pohotovosti. Zelenskyj ve Slavutyči mluvil o nutnosti tuto obranu dál posilovat.

Co to znamená pro NATO a české spojence

Běloruský faktor není jen ukrajinské téma. NATO na východním křídle drží mnohonárodní bojové skupiny v Polsku, Litvě a Lotyšsku, zemích, které s Běloruskem přímo sousedí. Česko do alianční přítomnosti na východním křídle přispívá. V únoru 2026 NATO nasadilo v Litvě tým pro podporu proti hybridním hrozbám kvůli incidentům přicházejícím právě z běloruského směru.

Případné přímé zapojení Běloruska do války by neznamenalo bezprostřední ohrožení České republiky, ale dramaticky by zvýšilo nároky na obranu aliančního východního křídla, a tím i na české příspěvky. Samostatné stanovisko české vlády k Lukašenkovu výroku z 21. května se nám nepodařilo dohledat.

Slib, který nic nemění

Podle nás jde o klasický lukašenkovský manévr: řekněte dost na to, aby západní média citovala „Bělorusko nechce válku“, ale neřekněte nic, co by omezilo Moskvu v budoucím využití běloruského území. Slib se týká běloruských vojáků. Netýká se běloruských letišť, skladů, raketových ramp ani železničních uzlů.

Kyjev to ví. Proto staví bunkry, ne mosty důvěry.