Demilitarizace Ruska nabírá na obrátkách. Ukrajinci už mu zničili přes 50 000 dělostřeleckých systémů

Padesát tisíc. Číslo, které by ještě v létě 2024 znělo jako fantasie, tehdy ukrajinská evidence uváděla necelých patnáct tisíc. Za dva roky se ztrojnásobilo a tempo stále roste. Nejde přitom o abstraktní statistiku. Za každou položkou stojí houfnice, kanon nebo minomet, který už nestřílí na ukrajinské pozice ani na civilní čtvrti. A právě v tom spočívá jádro toho, co Ukrajinci s nadsázkou i s dávkou ironie nazývají „demilitarizací“ Ruska, systematickým odebíráním palebné síly armádě, která na dělostřelectvu postavila celý svůj způsob vedení války.

Co se skrývá pod pojmem „dělostřelecký systém“

Oficiální denní přehledy ukrajinského ministerstva obrany vedou kategorii „artillery systems“ odděleně od raketometů (MLRS). Do součtu 50 011 tedy nespadají Grady ani Uragany, ale hlavňové dělostřelectvo, tažené i samohybné houfnice a kanony. Analytici z britského think-tanku RUSI i ukrajinští komentátoři upozorňují, že metodika pravděpodobně zahrnuje i minomety, což je klíčový důvod, proč je výsledné číslo tak vysoké.

Pro srovnání s dalšími kategoriemi: ke stejnému datu Ukrajina eviduje 12 352 zničených tanků a 25 357 obrněných bojových vozidel. Dělostřelectvo je s přehledem nejmasivnější položkou těžké techniky, a to přesně odpovídá tomu, jak ruská armáda bojuje. Dělostřelectvo je její páteř, hlavní nástroj ničení i hlavní zdroj ukrajinských ztrát.

Proč číslo převyšuje původní ruské stavy

Kdo se podívá na předválečná data, narazí na zdánlivý paradox. Podle společné studie RUSI a Open Source Centre vstoupilo invazní uskupení v únoru 2022 do boje s 2 214 dělostřeleckými systémy. Celkové ruské skladové rezervy čítaly přibližně 13 985 hlavňových systémů a 2 700 raketometů, jenže zdaleka ne vše bylo v renovatelném stavu. Jak je tedy možné, že ukrajinská evidence mluví o padesáti tisících?

Odpověď má tři vrstvy. Za prvé, jde o kumulativní součet za více než čtyři a půl roku války, během nichž Rusko průběžně vytahovalo techniku ze skladů, opravovalo ji a znovu nasazovalo. Za druhé, ukrajinská metodika počítá i poškozené a dočasně vyřazené kusy, nejen definitivně zničené. RUSI výslovně upozorňuje, že část hlášených zásahů znamená poškození a následnou opravu, nikoli sešrotování. Za třetí, kategorie zahrnuje minomety, kterých obě strany spotřebovávají obrovské množství.

OSINT databáze Oryx, která počítá výhradně ztráty doložené fotografií nebo videem, eviduje řádově nižší čísla (609 tažených a 1 055 samohybných dělostřeleckých systémů). To neznamená, že ukrajinská data lžou. Znamená to, že vizuálně zdokumentovat lze jen zlomek toho, co se odehrává na frontě dlouhé stovky kilometrů.

Tempo se zrychluje a drony jsou hlavní příčinou

Čísla mluví jasně:

• 1. června 2024: 14 947 systémů
• 7. září 2024: 17 774 systémů (+2 827 za tři měsíce)
• 4. března 2026: 37 874 systémů
• 19. září 2026: 50 011 systémů (+12 137 za šest a půl měsíce)

Přírůstek mezi březnem a zářím 2026 je více než čtyřnásobný oproti srovnatelnému období v roce 2024. Za tímto zrychlením stojí především proměna způsobu boje. Ukrajina vybudovala řetězec „najít, označit, dorazit“, v němž průzkumné drony a další senzory vyhledávají dělostřelecká postavení, kontrabaterijní prostředky určují přesnou polohu a úderné bezpilotní systémy nebo vlastní artilerie provedou zásah.

Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 představilo systém ePoints, kde je každý zásah potvrzován videozáznamem. Za jediný měsíc bylo takto videoverifikovaně zničeno 212 dělostřeleckých kusů a drony byly označeny za hlavní úderný nástroj. Právě tato kombinace masového nasazení levných dronů s přesnou kontrabaterií vysvětluje, proč lov ruského dělostřelectva nabírá na obrátkách.

Rusku děla „zítra“ nedojdou, ale každá ztráta bolí víc

Bylo by naivní tvrdit, že padesátitisícová meta znamená bezprostřední kolaps ruské palebné síly. Rusko stále čerpá ze skladů, opravuje starší kusy včetně děl z padesátých let minulého století a zvyšuje průmyslovou výrobu munice. V únoru 2024 ukrajinské hodnocení citované RUSI pracovalo s 4 780 hlavňovými systémy a 1 130 raketomety nasazenými na Ukrajině, tedy s vyšším počtem, než mělo invazní uskupení na začátku.

Jenže právě v tom je háček. Udržení takového stavu stojí Rusko obrovské množství průmyslové kapacity, logistiky a skladových rezerv, které nejsou nekonečné. Část obnovovaných kusů je ve špatném technickém stavu. Nové hlavně se opotřebovávají rychleji, než je průmysl stíhá dodávat. Podle Ukrajinské pravdy se kvalita části renovované techniky výrazně zhoršuje. Nejde o kolaps, ale o postupné ukusování schopnosti držet stejné tempo palby, a to je přesně to, co pojem demilitarizace vystihuje.

Český otisk v kontrabaterijním boji

Česko v tomto příběhu hraje konkrétní roli. První dodávky z české muniční iniciativy dorazily na Ukrajinu v červnu 2024, desítky tisíc kusů velkorážové munice ráže 155 mm. Do konce roku 2025 bylo podle českého ministerstva zahraničí dodáno téměř 1,6 milionu kusů velkorážové munice. Právě tyto granáty živí ukrajinskou kontrabaterijní palbu, která ruské baterie systematicky umlčuje.

Z pohledu české bezpečnosti platí jednoduchá rovnice: každá ruská houfnice zničená na Ukrajině je houfnice, která nemůže být nasazena jinde. Česká bezpečnostní strategie označuje Rusko za fundamentální hrozbu pro bezpečnost země a euroatlantického prostoru. Čím víc techniky a zásob Moskva spálí na ukrajinských frontových liniích, tím méně kapacity jí zbývá pro nátlak a destabilizaci v Evropě.

Padesát tisíc dělostřeleckých systémů není konečná čára, za kterou ruská armáda přestane existovat. Je to ale milník, který ukazuje směr, a ten směr pro Moskvu nevypadá dobře.