Komunisté jim strhli nehty a vyrazili zuby, ale tím mučení teprve začalo. Dva kněží se dočkají pocty, jakou Česko nezažilo

Jan Bula a Václav Drbola se nikdy nesetkali u jednoho stolu. Spojil je až komunistický režim: nejprve vykonstruovaným obviněním, pak mučením ve vyšetřovacích celách a nakonec oprátkou v jihlavské věznici. Sedmdesát pět let po popravách je katolická církev oficiálně uzná za mučedníky. Brněnská diecéze nic takového za celou svou existenci nezažila. A Česko jako celek také ne.

Farář bez jediného zubu

Václav Drbola nastoupil jako farář do Babic u Třebíče v únoru 1950, do vesnice, která se kolektivizaci i proticírkevní politice tvrdě bránila. Jan Bula spravoval farnost v nedalekém Rokytnici nad Rokytnou. Oba byli venkovští kněží, kteří měli u lidí přirozenou autoritu, a právě ta režimu vadila.

Historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, co se dělo po zatčení: vyšetřovatelé kněžím strhávali nehty a vyráželi zuby. U Buly to potvrzuje i svědectví jeho blízkých, po výsleších neměl vepředu jediný zub. Ale fyzické násilí bylo jen začátek. Následovala vynucená falešná přiznání, předem napsané rozsudky a popravy, po nichž režim nechal těla zpopelnit. Bulovy poslední dopisy z cely smrti, psané den před popravou 20. května 1952, adresátům nikdy nedoručili. Našly se až po desetiletích v archivech. V jednom z nich stojí věta: „Můj hrob bude neznámý.“

Patnáct procesů, sto sedm odsouzených

Babický případ nebyl záležitostí dvou farářů. Byl to nástroj. Klíčovou roli sehrál Ladislav Malý, muž, který se kněžím představil jako spolupracovník západní rozvědky a údajný zachránce uvězněného arcibiskupa Berana. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů šlo zřejmě o agenta provokatéra, jeho napojení na StB se ale historikům nepodařilo přímo prokázat; krátce po činu byl zastřelen a vyšetřování proběhlo narychlo.

Co následovalo, překročilo jakýkoli rozumný rámec „vyšetřování“:

• 15 politicky motivovaných procesů navázaných na babickou kauzu
• 107 odsouzených (kněží, sedláků, jejich rodin i náhodných známých)
• 11 rozsudků smrti, z nichž většina byla vykonána

Ministr informací Václav Kopecký využil státní pohřeb obětí babické střelby 6. července 1951 k propagandistickému útoku na „třídní nepřátele“, „západní imperialisty“ a „reakční pomocníky“. Šablona, kterou tehdy nasadil, přežívala v kolektivní paměti desítky let. Režim se nesnažil potrestat dva jednotlivce. Chtěl zlomit kněžskou autoritu v kraji, který se odmítal podřídit, a vytvořit z jedné tragédie univerzální příběh o nepříteli.

Proč blahořečení, a ne „jen“ rehabilitace

Soudní rehabilitace přišla po revoluci; u Drboly ji Nejvyšší soud ČR potvrdil 2. dubna 1996. Jenže rehabilitace říká: stát pochybil. Blahořečení říká něco jiného: tito lidé zemřeli kvůli víře a zaslouží si veřejnou úctu.

Rozdíl je zásadní i procesně. U mučedníků církev nevyžaduje prokázaný zázrak, ale musí doložit tři věci: že oběť přijala smrt dobrovolně, že příčinou smrti byla nenávist k víře (takzvané odium fidei) a že oběť si zachovala křesťanský postoj. Brněnská diecéze na tom pracovala přes dvacet let. Beatifikační kauza Jana Buly začala v roce 2004, Václav Drbola byl připojen v roce 2011. Během diecézní fáze bylo vyslechnuto 45 svědků, shromážděny dopisy, úřední dokumenty i výpovědi pamětníků. V říjnu 2025 vydal Vatikán oficiální dekret, kterým uznal mučednictví obou kněží.

Pro srovnání: beatifikační proces Josefa Toufara, číhošťského faráře zabitého při výslechu v roce 1950, se v diecézní fázi rozběhl až koncem listopadu 2018 a podle poslední dohledané aktualizace jej brzdily covidové uzávěry, zdravotní problémy protagonistů i personální výměny.

Co blahořečení mění, a pro koho

Praktický důsledek pro věřící: Bula a Drbola mohou být od 6. června veřejně uctíváni, liturgicky připomínáni, věřící mohou prosit o jejich přímluvu. Je to první stupeň na cestě ke svatořečení, které by znamenalo univerzální uznání v celé církvi. Majetkový ani právní efekt z beatifikace neplyne.

Ale podle nás je podstatnější jiná rovina. Blahořečení není jen církevní obřad, je to pozdní, veřejné pojmenování jednoho z nejbrutálnějších střetů komunistického státu s venkovem a církví. Historik Šebek to říká přímo: v době, kdy se události po roce 1948 v české společnosti „rozostřují“, může beatifikace připomenout, co se skutečně dělo. Ne dvěma lidem. Sto sedmi.

Sobota na Výstavišti

Slavnost na brněnském Výstavišti začíná dopoledním programem v 9:30, beatifikační mše je naplánována na 14:30. Organizátoři na oficiálním webu zdůrazňují: „Místo je pro každého.“ Vstup je bezplatný, ale podmíněný registrací; bez místenky se do areálu nikdo nedostane.

Václav Drbola čekal na tuto chvíli téměř 75 let. Jan Bula přes 74. Jeden z nich to předpověděl v dopise, který jeho adresát nikdy nedostal: hrob bude neznámý. Jméno už ne.