Největší objednávka v dějinách: USA koupí nejméně 850 letounů F-35 páté generace. Zaplatí to i sám výrobce

Dne 22. října 2026 zveřejnil Pentagon společně s Lockheed Martin dokument, který nemá v historii programu F-35 obdobu. Rámcová dohoda na příštích deset let garantuje Spojeným státům dodávku nejméně 850 letounů páté generace, k tomu počáteční náhradní díly, modernizační kity a desetiletý servisní balík. Lockheed se navíc zavázal investovat ze svého minimálně 7 miliard dolarů, zhruba 175 miliard korun, do rozšíření výrobních kapacit, efektivnějších procesů a odolnějšího dodavatelského řetězce. Nejde přitom o hotový kontrakt. Jde o rámec, který se teprve musí proměnit v autorizovanou a financovanou smlouvu. A klíč k tomu drží Kongres.

Proč „největší v dějinách“ není nadsázka

Dosavadní rekordní výrobní balíky F-35 vypadaly vedle nového rámce jako vzorky. Lots 12–14 znamenaly 478 letounů, loňský kontrakt na Lots 18–19 přidal dalších 296 strojů. Minimum 850 kusů oba rekordy drtí, je to téměř dvojnásobek dosud největšího balíku.

Historické srovnání mimo F-35 nabízí program F-16. V osmdesátých letech americké ministerstvo obrany uzavřelo víceletý kontrakt na 720 draků s ročními opcemi až na 864 kusů. Nový rámec se tedy pohybuje nad všemi dosud garantovanými minimy amerických stíhacích programů, i když papírový strop F-16 s opcemi byl o něco výš. Podstatný je ale kontext: 850 je garantované minimum, nikoli strop. Skutečný počet může být vyšší.

A ještě jedno číslo pro představu: k 27. září 2026 sjelo z výrobních linek celkem 1 387 kusů F-35 všech variant pro všechny zákazníky na světě. Samotné americké minimum z nového rámce odpovídá přibližně třem pětinám celé dosavadní globální produkce.

Co znamená, že „zaplatí to i sám výrobce“

Lockheed Martin nepřispívá na fakturu za letouny místo amerického daňového poplatníka. Těch 7 miliard dolarů vlastních investic míří jinam, do rozšíření výrobních hal, modernizace dodavatelského řetězce a zvýšení efektivity, která má v důsledku stlačit jednotkové náklady. Firma si tím kupuje něco, co v obranném průmyslu nemá cenu zlata, ale platiny: předvídatelnost na celou dekádu.

Proč je to pro Lockheed tak důležité? Firemní čtvrtletní výkaz ukazuje, že už u Lotu 20 začaly náklady předbíhat aktuální autorizaci a financování. Každoroční vyjednávání o počtech a cenách vytvářelo nejistotu, která bránila dlouhodobým investicím do výroby. Desetiletý závazek tu logiku obrací. Firma ví, kolik strojů minimálně vyrobí, a může podle toho plánovat.

Veřejně vyčíslený slib výrobce investovat konkrétní miliardy vlastních prostředků přímo v rámci stíhacího programu je přinejmenším neobvyklý. V dostupných otevřených zdrojích jsme nenašli přímý precedens stejného typu u srovnatelného amerického programu bojových letounů. Lockheed si tím zjevně říká o důvěru, a zároveň signalizuje, jak moc mu na stabilitě programu záleží.

Kolik to bude stát a proč to ještě není jisté

Oficiální celková cena zveřejněna nebyla. Obě strany mluví o rámci, nikoli o finálně oceněném kontraktu. Orientační rozpětí ale dopočítat lze.

• Rozpočtový úřad Kongresu (CBO) uvádí, že Pentagon plánuje 425 letounů F-35 v letech 2027–2031 za 61,4 miliardy dolarů. Prosté zdvojení na 850 kusů v obdobném tempu dává zhruba 122,8 miliardy dolarů, přes 3 biliony korun.
• Konzervativnější odhad vychází z loňských Lots 18–19: 296 strojů za 24 miliard dolarů. Přepočet na 850 kusů dává asi 69–70 miliard dolarů, tedy kolem 1,7 bilionu korun, ovšem bez plného desetiletého servisu a modernizací.

Skutečná hodnota bude někde v tomto rozpětí a závisí na konfiguraci, mixu variant a rozsahu servisního balíku. Rámec totiž zahrnuje všechny tři verze letounu: F-35A pro klasické dráhy amerického letectva, F-35B s krátkým vzletem a vertikálním přistáním pro námořní pěchotu a F-35C pro letadlové lodě. Přesný rozpis mezi variantami zatím znám není, ale americký program počítá dlouhodobě se všemi třemi.

Zásadní je, že celý rámec stojí a padá s Kongresem. Návrh zákona o obraně pro fiskální rok 2027 sice víceletý nákup F-35 umožňuje, ale váže ho na splnění podmínek, mimo jiné na certifikaci plného balíku počátečních náhradních dílů. Platby v dalších letech jsou výslovně podmíněné budoucími rozpočty. Jinými slovy: Pentagon a Lockheed se dohodly na tom, co chtějí. Kongres teprve rozhodne, za co zaplatí.

Víc než letadla: boj o provozuschopnost

Nový rámec není jen o počtech strojů. Je to pokus vyřešit problém, na který opakovaně upozorňuje americký kontrolní úřad GAO: F-35 má stále potíže s provozní dostupností a drahým servisem. Proto dohoda kombinuje letouny, díly, modernizační kity a údržbu v jednom balíku, místo aby se o každé položce vyjednávalo zvlášť, rok po roce.

Lockheed tvrdí, že rámec má přes příští dekádu podpořit 317 tisíc pracovních míst v USA a generovat asi 79 miliard dolarů roční ekonomické aktivity. To není jen číslo pro tiskovou zprávu, je to argument pro kongresmany z desítek států, kde sídlí subdodavatelé. Průmyslová předvídatelnost tu slouží i jako politický tmel.

Co to znamená pro Česko a spojence

Česká republika má s Lockheedem uzavřenou akvizici 24 kusů F-35A; finální vládní ujednání podepsala tehdejší ministryně Černochová v lednu 2024. Celý český systém včetně munice, vybavení a služeb ministerstvo obrany vyčísluje na necelých 150 miliard korun. Pro už podepsané české balíky nový americký rámec pravděpodobně neznamená změnu základní ceny, ta se u identické konfigurace stanovuje jednotně přes společný programový úřad.

Důležitější otázkou je tempo dodávek. Ke konci září 2026 evidoval Lockheed nevyřízený backlog 274 strojů a stále vyjednával o dalších výrobních šaržích. Rámec sice výslovně počítá i s mezinárodními objednávkami v Lots 21–30 a cílí na tempo 156 letounů ročně, ale krátkodobě se z fronty nestane prázdná linka. Střednědobě by ale vyšší objem a investice do kapacit měly tlačit náklady dolů, a to je dobrá zpráva pro všechny spojence v pořadníku.

Dohoda zároveň zapadá do širšího kontextu doby, kdy se americká obranná politika přeorientovává z improvizace na průmyslovou připravenost. Éra opotřebovací války na Ukrajině a rostoucí napětí v Indo-Pacifiku ukázaly, že nestačí mít nejlepší letoun na světě. Je potřeba ho mít v dostatečném počtu, s díly na skladě a s výrobní linkou, která dokáže reagovat na poptávku. Právě o to se nový rámec pokouší.

Jestli se z něj stane skutečný kontrakt, rozhodnou hlasování v Kongresu a rozpočtové bitvy příštích let. Ale samotný fakt, že Pentagon a největší zbrojovka světa položily na stůl závazek v řádu bilionů korun a výrobce k němu přidal vlastní miliardy, mění pravidla hry. F-35 přestává být programem, o jehož budoucnosti se rozhoduje rok od roku. Stává se průmyslovým páteřním projektem na celou generaci.