Ukrajinci výrazně zabrali a na několika místech postup Rusů zcela zastavili, zatímco na jiných ho zpomalili. Mezi tím jim devastují pozice v blízkém i dalekém týlu.
Ukrajinské síly úspěšně narušují Rusům logistiku a zastavily jejich postup u Vovčansku, zatímco ofenziva na severu Sumské oblasti jim stagnuje. Redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala, že mají pouze mírný postup v taktické oblasti Kosťantynivka–Družkivka, ale celkové tempo jejich tažení v roce 2026 je výrazně nižší než v tom předchozím, potvrzuje analýza ISW z 18. dubna 2026 s tím, že se Rusům nedaří o nic lépe ani v hlubokém týlu.
Na další postup mohou Rusové zapomenout
Iniciativu měla dlouho ruská armáda, to nikdo nepopírá. Sice za obrovských ztrát, ale měla, což jí také přinášelo každý rok územní zisky, i když velmi malé. V roce 2025 šlo například o 0,6 % z celkového území Ukrajiny, což je naprosto žalostná bilance. Analýza CSIS totiž říká, že měla ruská armáda ztratit asi 415 tisíc vojáků (mrtvých i raněných).
Zmíněných 0,6 % rozlohy odpovídá asi 4 500 čtverečních kilometrů, což znamená, že za každý zaplatilo více než 92 vojáky. Ukrajinské ztráty mají být asi poloviční, uvádí RussiaMatters. Sice lze připustit, že jsou o něco vyšší, ale rozhodně zdaleka nedosahují podobného čísla. To by bylo neudržitelné, a navíc se Rusům dařilo postupovat mnohem rychleji.
Oni sami ale dali naopak za pravdu, že je Ukrajinci hodně předběhli v zavádění dronových technologií, což jim působí obrovské ztráty, které navíc navyšuje ruské velení tím, že spíše než taktikou se řídí politickými cíli. Ruský velitel Jurij Kotenok se také rozpovídal o tom, jak je ukrajinské drony drtí i 50 km v týlu, zatímco oni toho schopni nejsou.
Ukrajinci mají na bojišti tu výhodu, že se brání. Útočníci mívají ztráty zpravidla vyšší už z principu, a prohlubuje je také to, že jsou obránci schopni efektivně využít moderní technologie a taktiku. Oproti tomu ruské velení se stále nedokázalo dostatečně adaptovat, a spíše, než na moderní technologie se spoléhá na to, že má více lidské síly i techniky.
I přes zjevné neúspěchy mají ale Rusové ambiciózní plán. Třeba získat Donbas do 2 měsíců, k čemuž už údajně ani nepotřebují dobýt pevnostní pás, který je úspěšně zadržuje. Za skoro tři týdny nejsou ale jeho ovládnutí o nic blíže než předtím. Což ostatně koresponduje se závěry analýz a redakce Armádního Zpravodaje, která postup ruských vojsk sleduje.
Nemají dost sil, aby převzala iniciativu, která by je zásadně posunula. Ostatně proto mají také malé úspěchy pouze v oblasti Kosťantynivka–Družkivka, zatímco u Vovčansku na severu se podařilo jejich postup zastavit, a v ukrajinské Sumské oblasti zablokovat tak, že stagnuje. Což jenom koresponduje s tvrzeními, že Rusové zkrátka nemají dostatek vojáků.
Ztráty jsou tak vysoké, že se je nedaří látat novými rekruty, jichž přichází o 20 % méně, než je třeba, a nutí to agresora nasazovat rezervy a provádět skrytou mobilizaci na vysokých školách a ve firmách. Současné síly pak musí soustředit v kritických oblastech jako na východní frontě, kde se dokonce Ukrajincům podařilo získat i nějaká území u Pokrovsku.
A stejně tak tlačí na ruské pozice na jižní frontě, hlavně směrem na Huljajpole, což dokonce přinutilo Rusy k přesunu jednotek od Pokrovsku právě tam, jelikož hrozilo prolomení jejich obranných pozic a ztráta útočného potenciálu. A nedaří se jim tolik ani v odstřelování Ukrajiny, která je schopna na ně vypouštět více dalekonosných dronů než oni na ni.
K útokům na ruské území dochází do 1 000 km od Ukrajiny velmi intenzivně, i když dokáže udeřit až na dvojnásobnou vzdálenost. Dále než na 1 600 km to však obvykle nebývá. Ostatně je také většina infrastruktury a podniků v Rusku soustředěných na západě. Zatím to nevypadá, že by se Rusové nějak vzchopili, ale podceňovat je určitě není na místě.



