„Teď je ten moment, kdy musíte tlačit na Putina. Teď je nejslabší za celou válku,“ doporučuje ex-ministr obrany USA

Panetta svou výzvu načasoval přesně. Na konci června Vladimir Putin veřejně přiznal problémy se zásobováním pohonnými hmotami uvnitř Ruska, poprvé tak otevřeně od začátku války. O pár dní později, 7. července 2026, se v Ankaře sešli lídři NATO na summitu, který měl rozhodnout o dalším směřování podpory Ukrajiny. Bývalý ministr obrany USA v rozhovoru pro pořad World Talks na TVP World prohlásil, že právě souběh ruských hospodářských potíží, palivové krize a aliančního setkání vytváří dosud nejvýhodnější okno pro zesílení tlaku na Moskvu. Nejde přitom o komentátora zvenčí. Panetta vedl v letech 2009–2011 americkou civilní rozvědku CIA a v letech 2011–2013 řídil Pentagon jako 23. ministr obrany. Když mluví o slabosti protivníka, opírá se o dekády zkušeností s hodnocením hrozeb.

Co znamená „nejslabší za celou válku“

Panettova formulace neznamená, že se Rusko hroutí. Znamená, že od února 2022 nebylo vystaveno tak nepříznivé kombinaci vojenského, ekonomického a politického tlaku najednou. Měřitelné opory té teze jsou konkrétní.

Podle agentury AP zaznamenalo Rusko od března 2026 více než padesát ukrajinských útoků na rafinerie a energetická zařízení. Výroba benzínu v zemi klesla přibližně o 17 %. V mnoha regionech se zavedly limity na prodej paliv, u čerpacích stanic se tvoří hodinové fronty a nejhorší situace panuje na Krymu. Deutsche Welle uvádí restrikce nejméně ve 40 regionech podle serveru RBC, podle nezávislého kanálu Vjorsty dokonce až v 78 z celkových 89 federálních subjektů.

To je kvalitativně jiná situace než v prvních letech invaze, kdy Rusko válku doma takto viditelně necítilo. V roce 2022 Kreml počítal s krátkou operací. V létě 2026 se válka vrací Rusům domů v podobě front u pump a přídělového systému na benzín.

Kdo má tlačit a čím

Adresátem Panettovy výzvy nejsou abstraktní „západní hodnoty“, ale konkrétní lídři sedící u stolu v Ankaře. V jeho logice se tlak skládá ze čtyř složek: předvídatelná vojenská pomoc Ukrajině, zhoršování ruské schopnosti vést válku, výrobní kapacity zbrojního průmyslu spojenců a politická jednota Aliance.

Summit v Ankaře na část toho odpověděl. Závěrečná deklarace NATO obsahuje závazek dodat Ukrajině v roce 2026 vojenskou pomoc za 70 miliard eur a udržet minimálně srovnatelnou úroveň i v roce 2027. Donald Trump po summitu oznámil udělení licence Ukrajině na výrobu systémů Patriot, tedy konkrétní průmyslový krok, který posouvá podporu z roviny dodávek do roviny vlastní výrobní kapacity. Náměstkyně generálního tajemníka NATO Radmila Šekerinská už v červnu připomněla, že ruská invaze „nešla podle plánu“ a že Moskva je pod tlakem, kvůli čemuž se může chovat bezohledněji.

Panettův slovník je přitom ostřejší než oficiální linie summitu. NATO mluví o „předvídatelné a udržitelné podpoře“, Panetta říká „tlačte, dokud můžete“. Bílý dům po summitu kladl důraz spíše na to, že Evropané platí víc a že dohoda je na obzoru. Panetta naopak varuje, že právě ve chvíli slabosti může být Putin nebezpečnější a podnikat provokativní akce vůči dalším zemím.

Okno, které se může zavřít

Současná ruská slabost není trvalý stav. Moskva improvizuje: zrychluje opravy zasažených rafinerií, zvažuje dovoz benzínu, povolila výrobu paliva s vyšším obsahem síry a slibuje posílení protivzdušné obrany energetické infrastruktury. Jinými slovy, tlakové okno, o kterém Panetta mluví, se může postupně uzavírat.

Bývalý americký velvyslanec při NATO Kurt Volker to na CNN popsal střízlivě: Putin podle něj nepřijme skutečný mír, ale při dostatečném zásahu do paliv, logistiky a příjmů z ropy může potřebovat pauzu či příměří. AP současně upozorňuje, že navzdory nespokojenosti uvnitř Ruska zatím není mnoho důkazů, že by palivová krize změnila odhodlání Kremlu pokračovat ve válce. Slabost vytváří lepší vyjednávací páku než kdykoli předtím, ale sama o sobě válku neukončí.

Česko na summitu: zbrojení ano, balík pro Ukrajinu ne

Českou delegaci v Ankaře vedl premiér Andrej Babiš spolu s ministry zahraničí a obrany. Po summitu Babiš zdůraznil tři priority: navýšení obranného rozpočtu o 36 miliard korun v příštím roce, dosažení dvouprocentního podílu HDP na obranu a rozvoj protivzdušné obrany proti balistickým střelám. Současně ale řekl, že se Česko nebude podílet na aliančním balíku 70 miliard eur pro Ukrajinu. Je to výmluvný kontrast: Praha zbrojí pro vlastní obranu, ale od přímé finanční podpory Kyjeva se distancuje.

Panettova teze stojí na součtu konkrétních tlaků, ne na víře v zázračný zlom. Padesát útoků na rafinerie, sedmnáctiprocentní pokles výroby benzínu, fronty u pump v desítkách regionů a aliančních 70 miliard eur, to jsou čísla, ne rétorika. Otázka není, jestli je Putin pod tlakem. Otázka je, jestli ho spojenci využijí dřív, než se okno zavře.