Ukrajinci jsou stále více přesvědčeni, že Rusové mír nechtějí a budou jednání v Abú Dhabí sabotovat

Poslední říjnový týden roku 2026 vypadal z pohledu ukrajinského vyjednávacího týmu jako závod s hodinami. Termín technických jednání v Abú Dhabí nebyl pevně potvrzen, Kreml vázal načasování na dění na Blízkém východě a „další faktory“, odmítal evropskou účast u stolu a mezitím pokračovaly raketové a dronové údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Teprve 2. listopadu americký zvláštní vyslanec Steve Witkoff veřejně oznámil datum: 10.–11. listopadu 2026. Pro Kyjev ale samotné potvrzení termínu nebylo úlevou, spíš startovním výstřelem do sprintu, v němž jde o to, kdo nastaví pravidla hry dřív, než udeří mrazy.

Proč Kyjev nevěří ruským mírovým gestům

Ukrajinská skepse nestojí na jednom dramatickém odhalení. Je to mozaika signálů, které se skládají do jednoho obrazu. Moskva opakovaně odmítala plné a bezpodmínečné příměří. Trvala na tom, že nejdřív musí Kyjev ustoupit v Donbasu, a teprve pak lze mluvit o míru. A zatímco se diplomaté dohadovali o datu schůzky, ruské síly dál útočily na civilní cíle a energetickou síť, kterou Ukrajina zoufale potřebuje před zimou.

Volodymyr Zelenskyj to v rozhovoru pro Axios už v září 2026 pojmenoval přímo: Rusko sází na zimu. Čím déle se jednání protáhnou, tím silnější páku Moskva získá, mrznoucí města, výpadky elektřiny a vody jsou argumenty, které nepotřebují diplomata.

Podle zdrojů Kyiv Independent blízkých americkým vyjednavačům navíc ani přímé rozhovory Trumpových vyslanců s Putinem nepřinesly signál ochoty ke kompromisu. Kreml se podle nich cítí ve vojensky pohodlné pozici a nemá důvod ustupovat.

Jak může Rusko jednání sabotovat, aniž od stolu odejde

Sabotáž mezinárodních rozhovorů nemusí vypadat jako teatrální odchod delegace. Stačí procesní obstrukce, a právě ty Kyjev pozoruje. Konkrétní scénáře, které ukrajinská strana identifikuje, zahrnují:

• Protahování termínu a formátu. Do konce října nebyl termín potvrzen. Kremelský poradce Jurij Ušakov ho vázal na blízkovýchodní dění, což Kyjev čte jako záminku k odkladu.
• Blokace evropské účasti. Moskva výslovně řekla, že Evropané „mohou být v Abú Dhabí, ale nebudou se účastnit jednání“. Trilaterální formát bez EU znamená, že u stolu chybí ti, kdo drží sankce, financují obnovu a mají nabídnout bezpečnostní garance.
• Vracení agendy k územním ultimátům. Ruská formule „nejdřív území, pak mír“ je pro Kyjev politicky neprůchodná. Ukrajinský tým chce jednat opačně: nejdřív popsat budoucí bezpečnostní architekturu, teprve pak řešit mapu.
• Odmítání i dílčích kroků. Energetické příměří, námořní deeskalace, výměny zajatců, návrat unesených dětí; to vše je na stole jako realistický výstup prvního kola. Pokud Moskva odmítne i tyto kroky, jednání ztratí jakýkoli hmatatelný výsledek.

Žádná „kouřící pistole“ v podobě ruského přiznání k sabotáži neexistuje. Ale součet procesních kroků mluví jasně, a ukrajinský tým ho tak čte.

Oficiální linie versus zákulisní frustrace

Důležité je rozlišovat, co říká Zelenskyj na kameru a co prosakuje z anonymních zdrojů blízkých vyjednávacímu týmu. Oficiální prezidentská linie je uměřená: Kyjev nečeká průlom v prvním kole, trvá na evropské účasti a zdůrazňuje, že bezpečnostní záruky bez Evropy řešit nelze.

Z neoficiální roviny ale zaznívají tvrdší tóny. Podle zdrojů Ukrajinské pravdy panuje v týmu přesvědčení, že „nikdo tady nic neudělá jen na Trumpova ujištění“. Jeden anonymní zdroj dokonce uvedl, že důvěra Ukrajinců v Trumpa převyšuje důvěru v Putina jen o šest procentních bodů, číslo, které se ovšem nepodařilo ověřit v žádném veřejně dostupném průzkumu. Tvrdá data Kyjevského mezinárodního institutu sociologie z října 2026 ukazují spíš jiný trend: důvěra v Zelenského během amerického tlaku na Kyjev vzrostla, což svědčí o semknutí kolem vlastního vedení, nikoli o víře v externího garanta.

Davyd Arachamija, výrazný člen širšího vyjednávacího okruhu, se podle insiderů podílí na argumentaci směrem k Američanům. Jádro jeho přístupu: přepnout jednání z mapy fronty na mapu budoucí bezpečnosti.

Evropa: paralelní stopa bez potvrzené židle

Zatímco se pozornost upírala na Abú Dhabí, v Bruselu probíhala dvoudenní jednání o poválečné obnově, financování roku 2027 a bezpečnostních garancích za účasti USA, EU, Británie, Francie, Německa a Světové banky. Evropa tedy „u jednání“ je, jen ne přímo u trilaterálního stolu ve Spojených arabských emirátech.

Evropská rada už v závěrech ze summitu 15.–16. října 2026 zapsala dvě klíčové věty: cesta k míru nemůže být bez Ukrajiny a EU bude rozhodovat o otázkách dotýkajících se její bezpečnosti. Björn Seibert, šéf kabinetu Ursuly von der Leyenové, se objevoval jako možný evropský zástupce, ale k 6. listopadu Komise nechtěla potvrdit, že bude mít EU místo přímo u stolu.

Pro Kyjev je to zásadní problém. Bez Evropanů v místnosti nemá kdo garantovat to, co Ukrajina od jednání skutečně potřebuje: bezpečnostní závazky, které přežijí změnu v Bílém domě.

Závod se zimou

Podle nás je klíčové právě tohle: nejde o to, jestli se v Abú Dhabí podepíše mír. Jde o to, jestli Kyjev stihne před prosincovými mrazy přepnout jednání z ruského rámce „území za mír“ na širší debatu o bezpečnostní architektuře. Každý týden odkladu hraje do karet Moskvě, která nemusí nic sabotovat nahlas; stačí jí čekat, až za ni promluví teplota pod nulou.