Zhrzený Zalužnyj otevřeně varoval: „Rusko neprohrává, Zelenskyj vám lže. Prodává krásné obrázky místo reality“

Valerij Zalužnyj si vybral přesný okamžik. V den, kdy se lídři NATO scházeli na summitu v Ankaře, zveřejnil v britském deníku The Telegraph autorský komentář, který tentýž den nasdílel na svém Telegramu a v ukrajinštině vyšel na Interfax-Ukraine. Název textu v překladu zní: „Porážka Ruska, nebo fantazie před katastrofou.“ Muž, který dva a půl roku velel ukrajinské armádě a byl v únoru 2024 prezidentským dekretem odvolán, v něm říká něco, co se v Kyjevě nahlas neříká: Rusko nesplnilo své cíle, ale neprohrává. A kdo tvrdí opak, prodává hezké obrázky místo strategické reality.

Co přesně Zalužnyj tvrdí, a co ne

Zalužnyj v textu nepoužívá slovo „lež“ a Zelenského nejmenuje. Přesto je jeho argumentace čitelným útokem na zjednodušený optimismus, kterým ukrajinské vedení i část západních analytiků rámují průběh války. Podle něj nelze z jednotlivých taktických úspěchů (zásahů do ruské logistiky, úderů na infrastrukturu, mediálně silných videí z dronových operací) vyvozovat, že konec konfliktu je blízko.

Rusko podle Zalužného z války neodešlo, neuznalo porážku, drží velká okupovaná území a sází na vyčerpání Ukrajiny. Má větší zásobu zdrojů, vlastní kosmické kapacity, náskok ve výrobě balistických raket a stále ještě ochotu utrácet vysoké počty vojáků za taktické cíle. Ukrajina naopak naráží na nedostatek prostředků protivzdušné obrany, technologickou závislost na spojencích a limity v tom, kolik ztrát může dlouhodobě snášet.

Formulace „krásné obrázky“ v titulku stojí na Zalužného vlastních slovech o „úderech s hezkými obrázky“ a „hezkých fotoseších a různých fórech“. Prakticky tím míří na vizuálně atraktivní momenty (summitové fotografie, symbolické gesto podpory, efektní záběry z úderů), které samy o sobě nepředstavují strategický zlom. Je to tvrdé politické čtení jeho argumentu, ne doslovná citace na adresu prezidenta. Ale směr je zřejmý.

Zhrzený generál, nebo střízlivý analytik?

Zalužnyj byl z funkce vrchního velitele odvolán 8. února 2024. O tři měsíce později, 9. května 2024, ho Zelenskyj jmenoval velvyslancem ve Spojeném království. Oficiální verze Kyjeva zněla, že si diplomatickou dráhu vybral sám, tak to prezident formuloval v projevu ze 7. března 2024. Zákulisní zdroje ukrajinských médií, včetně Ukrajinské pravdy a francouzského Le Monde, ale opakovaně popisují politické napětí mezi oběma muži a Zalužného jako potenciálního rivala současného prezidenta.

Označení „zhrzený“ proto sedí na politický kontext, ne nutně na osobní motivaci. Vojensky je Zalužnyj mimořádně silný svědek. Už v roce 2023 veřejně popisoval válku jako poziční a opotřebovací, v době, kdy oficiální Kyjev stále mluvil o protiofenzivě. Dnešní argumentace je konzistentním pokračováním téhož pohledu. Otázka není, jestli mluví ze zášti, ale jestli má pravdu.

Co říkají nezávislá data

Podle analýzy ISW/Critical Threats ze 3. července 2026 byly ruské územní zisky v červnu 2026 jen zlomkem toho, co Moskva získala v červnu 2025. Žádný operativně významný průlom se nekonal. Reuters s daty analytické skupiny Black Bird Group popsala květnové ruské zisky jako malé a tempo postupu jako „ledovcové“.

Srovnejte to s tím, co veřejně říká Zelenskyj. V květnu 2026 prohlásil, že ukrajinské dálkové schopnosti „významně mění situaci“. V červnu označil ruské balistické střely za „poslední argument Moskvy“. V březnu tvrdil, že Ukrajina zmařila ruskou strategickou ofenzivu. Každé z těchto tvrzení má reálný základ, ale Zalužnyj říká, že dohromady vytvářejí obraz, který neodpovídá strategické realitě. Válka se neměří v efektních zásazích. Měří se v metrech, zásobách, výrobních kapacitách a výdrži.

Načasování na summit, a odpověď NATO

Zalužnyj text nepublikoval náhodou v den summitu NATO v Ankaře. Přímo v něm tvrdí, že aliance je stále připravena spíš na „starý svět“ a na válku minulosti. Časování maximalizovalo tlak na spojence ve chvíli, kdy řešili dlouhodobý rámec podpory Ukrajině.

Bezprostřední reakce ale nešla směrem, který by kritici podpory čekali. Deklarace summitu NATO z 8. července 2026 potvrdila závazek 70 miliard eur vojenské pomoci a výcviku pro rok 2026 a přislíbila minimálně stejnou úroveň pro rok 2027. Česko drží vlastní linii: schválený program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 počítá s miliardou korun ročně a Praha opakuje formuli „jak dlouho bude potřeba“.

Zalužného varování tak paradoxně spíš posiluje argument pro dlouhou, předvídatelnou podporu než pro její škrtání. Pokud válka skutečně přešla do logiky opotřebení, pak právě stabilní a systematická pomoc (munice, protivzdušná obrana, výrobní kapacity) dává větší smysl než víra v rychlý průlom.

Skutečný spor: optimismus versus výdrž

Jádro konfliktu není osobní rivalita mezi Zalužným a Zelenským, i když ta existuje a dodává celé věci politický náboj. Skutečný spor je o to, jak Západ čte válku. Jedna strana říká: podívejte se na ty úspěchy, Rusko slábne, konec se blíží. Druhá říká: podívejte se na mapu, na zásoby, na výrobní linky, a přestaňte si lhát.

Zalužnyj v textu nepředkládá hotový mírový plán. Nabízí rámec: stabilizovat frontu, budovat rezervy, chránit města, fyzicky omezovat Rusko a hlavně neprodávat veřejnosti taktické úspěchy jako strategické rozhodnutí. „Zdravý plán“ u něj znamená realistické řízení opotřebovací války, ne slib rychlého vítězství.

Na bojišti jeho slova okamžitě nic nemění. Mění ale rámec debaty, posouvají ji od otázky „kdy přijde průlom“ k otázce „kdo déle vydrží“. A právě na tu otázku by měl Západ znát odpověď dřív, než ji zjistí Moskva.