Zasáhnout dokáže i na stovky kilometrů daleko, a soustředit se může hned na několik cílů současně. Uniknout jeho raketám je přitom téměř nemožné.
Moderní systémy protivzdušné obrany jsou možná smrtící více, než si někteří lidé uvědomují nebo připouští. Vždyť jediný obvykle disponuje i několika desítkami střel, které může navádět na několik cílů najednou. Takže pokud se v jeho dosahu ocitne vícero cílů naráz, dokáže je doslova vmžiku smést z oblohy. Tedy stejně, jako to velitel ukrajinských vzdušných sil popsal pro Novynarnia. Systémů takových schopností existuje na světě více, a jedním z nich je americký MIM-104 Patriot. Ne každý ví, že ačkoliv je spojován hlavně s protiraketovou obranou, je stejně tak účinný proti letadlům nebo vrtulníkům, event. dronům.
Zatímco Patriot vidí, letouny ne
Americký MIM-104 Patriot byl koncipován na ochranu vzdušného prostoru – v prvních letech existence hlavně proti letadlům a řízeným střelám – ale postupně byl zdokonalován i v boji proti balistickým raketám. Jeho předností je sada výkonných radarů schopných detekovat cíle až na několik stovek kilometrů daleko, i když přesné údaje veřejně známé nejsou, a také různé typy střel. Každá z nich je přitom vhodnější pro jiný cíl, takže si může obsluha vybrat tu nejvhodnější a zajistit nejefektivnější pravděpodobnost zničení.
I díky tomu je jediná baterie MIM-104 Patriot schopna sestřelit hned 5 vzdušných cílů během 5 minut, uvádí Forbes. V tomto případě se jednalo o moderní letouny, konkrétně o víceúčelový stíhací stroj Suchoj Su-35 Flanker-E, stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback, a trojici vrtulníků Mil Mi-8. Sestřel se navíc povedl dálku desítek kilometrů, a min. v jednom případě byl vrtulník ve verzi Mi-8MTPR-1 nesoucí systém Rychag-AV na rušení radarů. Systémy elektronického boje mají i letadla, ale proti moderní technice jsou evidentně neúčinné.
Až 8 odpalovacích vozidel v baterii
Schopnost zničit několik cílů není až tak překvapivá, běžná baterie MIM-104 Patriot se totiž skládá z 6 až 8 odpalovacích vozidel, jak uvádí MissileThreat. Na každém z nich může přitom být 4 až 16 střel, záleží na typu. Systém obsahuje řídicí stanoviště, do něhož proudí všechna data z radarových systémů, a následně obsluha rozhodne, jakou střelu na jaký cíl a z jakého odpalovacího zařízení vyšle. Některé z nich musí během letu řídit, další nikoliv.
Zda bude sestřel opravdu úspěšný, záleží i na typu střely. Například PAC-2 dokáží zasahovat proti vzdušným cílům do vzdálenosti až 160 kilometrů a zničí je výbuchem a následnou sprškou šrapnelů. Vybaveny jsou přitom poloaktivním naváděním, takže je řídí velitelské středisko. Novější PAC-3 MSE pak mají dosah 120 kilometrů, ale zase aktivní radarové navádění, přičemž cíl zničí přímým dopadem. Některé schopnosti střel nejsou veřejně známé, ale mají být velmi rychlé a obratné – uniknout jim je tedy neobyčejně obtížné.