Jelikož se SSSR ani zdaleka nedokázal měřit s americkými „letadlovkami“, vydal se cestou jejich případné a úplné destrukce dříve, než stihnou udeřit letouny.
SSSR měl během studené války problém, jak by se vypořádal s velkými americkými letadlovými loděmi, a sám nebyl schopen podobné nosiče letounů postavit. Odpovědí sovětského námořnictva byla proto těžká protilodní obtížně zničitelná střela s dlouhým dosahem, s níž měla ruská plavidla zničit americkou letadlovou loď dříve, než stačí její letadla zasáhnout. Jedná o zbraň známou jako P-500 Bazalt, někdy je označovaná SS-N-12 Sandbox.
Střela P-500 Bazalt pro křižníky i ponorky
S vývojem těžké protilodní střely s dlouhým dosahem začali sovětští konstruktéři v 60. letech 20. století, a poprvé byla instalována v roce 1975 na některé jaderné ponorky, uvádí Missilery, a poté i na letadlové křižníky třídy Kyjev a křižníky třídy Slava. Ovšem asi nejznámější lodí, která měla P-500 Bazalt ve výzbroji, byl křižník Moskva potopený v dubnu 2022 v Černém moři, na jehož dno ho poslaly ukrajinské střely. Těžké protilodní střely zůstaly po rozpadu SSSR jenom ve výzbroji Ruska, které je sice stále užívá, ale postupně nahrazuje modernějšími typy.
P-500 Bazalt dosahuje opravdu velikých rozměrů, a třeba na křižnících Slava jsou její odpalovače jedním z dominantních prvků. Jak uvádí Wikipedia, střela je 11,7 metrů dlouhá, v průměru má 88 centimetrů, a má malá křídla s rozpětím 2,6 metry. Její celková hmotnost je 4,8 tuny, a jenom pro srovnání, americká protilodní střela RGM-84 má hmotnost 684 kg. Na hmotnost hlavice P-500 z toho připadá až 1 tuna, aby byla schopna vážně poškodit i velikou letadlovou loď, případně může nést jadernou hlavici o síle až 350 kilotun.
P-500 Bazalt je nadzvuková střela
O pohon střely se stará proudový motor, který je schopen ji dopravit do vzdálenost až 550 kilometrů, což mělo kompenzovat výhodu letadel operujících z paluby letadlové lodě. Střela se po odpálení pohybuje ve velké výšce až rychlostí Mach 2,5, a před dosažením cíle klesne k mořské hladině. Tam se poté pochybuje rychlostí Mach 2, což má spolu s nízkou výškou znesnadnit její sestřelení. V konečné fázi pak používá aktivní radarové navádění.
WeaponSystems však upozorňuje, že při letu ve vysoké výšce byla střela zranitelná útoky stíhacích letounů s protiletadlovými střelami, a rovněž protivzdušnými systémy dlouhého dosahu. Na druhou stranu, strategie použití střel počítala s odpálením mohutné salvy, čímž by došlo k zahlcení obrany nepřítele. I jeden zásah by tedy mohl být vzhledem k velikosti hlavice fatální. Jak by si P-500 Bazalt vedla v boji se svazem letadlové lodě, který proti ní měl jistě strategii obrany, je jenom teorie, neboť k podobnému střetu nikdy nedošlo.