„Ukrajinské předmostí na Oskolu se hroutí, jsme v Kupjansku,“ dezinformují Rusové. Nehnuli se ani o metr

Na konci prosince 2025 seděl generálplukovník Kuzovlev u Putina a sliboval, že u Podolů a Kupjansku-Vuzlového Ukrajinci do ledna či února nezůstanou. O měsíc později DeepState stále uváděl plnou ukrajinskou kontrolu nad Kupjanskem-Vuzlovým. Mezi slibem a realitou ležela propast vyplněná vlajkovými videi, falešnými geolokacemi a skupinami vojáků vysílanými ne bojovat, ale natáčet. Příběh kupjanského „průlomu“ je učebnicovým příkladem toho, jak funguje ruská frontová propaganda, a proč ji stojí za to rozebrat kus po kusu.

Co je předmostí na Oskolu a proč o něj jde

Řeka Oskol protéká Kupjanskem a dělí město na dvě části. Když ukrajinské síly v září 2022 během charkovské protiofenzívy překročily Oskol a vyhnaly Rusy z levobřežní části města, vytvořily tím předmostí, tedy postavení na „nepřátelské“ straně řeky, které slouží jako výchozí pozice pro další operace a zároveň brání nepříteli v přístupu k samotnému městu. Součástí tohoto prostoru je i Kupjansk-Vuzlovyj, železniční uzel jižně od centra, a okolní obce jako Zaoskillja či Petropavlivka.

Právě likvidaci tohoto předmostí Moskva dlouhodobě slibuje. Kupjansk je prestižní cíl: jeho případný pád by Rusku otevřel prostor pro další tlak v severovýchodní Charkovské oblasti. Proto se kolem něj točí tolik propagandistické energie.

Dva velké ruské narativy, a jejich vyvrácení

V lednu 2026 se z ruské strany objevila dvě klíčová tvrzení. 16. ledna zaznělo, že všechny čtvrti Kupjansku jsou pod ruskou kontrolou. O jedenáct dní později, 27. ledna, generál Gerasimov hlásil „osvobození“ Kupjansku-Vuzlového.

Obě tvrzení narazila na tvrdá data. Viktor Trehubov, mluvčí ukrajinské skupiny sil, ještě 11. ledna uváděl, že ve městě operuje odhadem 25 až 90 ruských vojáků, jejichž počet denně klesá, a že ukrajinské postavení východně od Oskolu Rusové nedokážou zúžit. Critical Threats 26. ledna potvrzoval pokračující ruské útoky u Kupjansku, ale zároveň konstatoval, že některé ruské snahy v širším sektoru od konce roku 2025 ustrnuly. A 31. ledna DeepState stále uváděl plnou kontrolu ukrajinských sil nad Kupjanskem-Vuzlovým, přestože malé ruské skupiny občas pronikaly po železnici od Piščaného.

Andrij Kovalenko z ukrajinského Centra pro boj proti dezinformacím tvrzení o dobytí Kupjansku-Vuzlového rovnou označil za nepravdivé. Analytici CIT pak napsali, že se realita u Kupjansku stále víc rozchází s obrazem, který kreslí ruský generální štáb.

Vlajka v jednom domě není kontrola nad městem

Mechanismus ruské dezinformace u Kupjansku stojí na jednoduché záměně: jednorázová přítomnost malé skupiny v jednom bodě se vydává za stabilní kontrolu celé obce nebo čtvrti. CIT popsal, že po vyvrácení tvrzení o dobytí Kupjansku-Vuzlového neposlalo ruské velení primárně velké posily, ale skupiny určené k natáčení „důkazních“ videí. Vojáci měli vztyčit vlajku, pořídit záběr a odejít. Část z nich byla zajata nebo zabita ještě před splněním úkolu.

DeepState navíc odhalil čistě falešný materiál: video údajně z Kupjansku bylo ve skutečnosti natočeno v Tavolžance, vesnici vzdálené asi dvacet kilometrů. Kdo by ho nekontroloval, snadno by uvěřil, že Rusové město drží.

Klíčové rozlišení, které z toho plyne: kontrola území neznamená, že se někde na pár minut objeví vlajka. Znamená, že je daná strana schopná místo udržet, zásobovat a bezpečně se v něm pohybovat i další den. A přesně to Rusové u Kupjansku ani Kupjansku-Vuzlového v lednu 2026 nedoložili.

Šedá zóna neznamená ruské území

Kolem Kupjansku se na mapách objevují šedé plochy, které mohou nepoučeného čtenáře zmást. DeepState v únoru 2026 veřejně upřesnil, co šedá barva znamená: nejde o klasické „území nikoho“, ale o zónu infiltrace, kde se mohou dočasně vyskytovat obě strany. V praxi to vypadá tak, že v jednom sklepě jsou Ukrajinci, ve vedlejším Rusové, a hlavní boj vedou drony. Šedá zóna u Petropavlivky nebo Piščaného tedy automaticky neznamená, že tam Rusko vládne.

Situace je bezesporu těžká. Kupjanská městská vojenská správa mluví o pokračujícím tlaku, výpadcích sítí v Kivšarivce a Kupjansku-Vuzlovém a o posilování evakuace civilistů. Ruské útoky pokračují a nebezpečí je reálné. Jenže nebezpečí a průlom jsou dvě různé věci.

Prosakování místo průlomu, taktika známá z Avdijivky

Za pozornost stojí i způsob, jakým se ruské skupiny do kupjanského prostoru dostávají. DeepState upozornil, že Rusové zde potřetí využili potrubí pro prosakování malých skupin, taktiku, kterou analytici poprvé zaznamenali u Avdijivky a podruhé u Sudže. Nejde tedy o masivní frontální útok, ale o infiltraci jednotek čítajících jednotlivce až desítky vojáků. Ti mohou způsobit chaos a dodat materiál pro propagandistická videa, ale sami o sobě město nedobudou.

CIT k 12. lednu konstatoval, že se na kupjanském směru za dva týdny změnilo jen málo. Rusům se nepodařilo prorazit k vlastním obklíčeným útočným skupinám uvnitř Kupjansku. Obraz „hroutícího se předmostí“ tak zůstává především na papíře ruského generálního štábu, ne na zemi.

Kupjansk je pod tlakem, to je fakt. Ale mezi tlakem a pádem je rozdíl, který se nedá přemostit vlajkou na střeše a sestříhaným videem z jiné vesnice.