Oleksandr Syrskyj, muž přezdívaný „Řezník z Bachmutu“, skončil v čele ukrajinské armády. Na jeho místo nastoupil generál, který proti Rusku bojuje nepřetržitě od roku 2014.
Večer 21. července 2026 vystoupil Volodymyr Zelenskyj s oznámením, které se čekalo celý týden: novým vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny se stává Mychajlo Drapatyj, čtyřiačtyřicetiletý generálmajor s kariérou postavenou téměř výhradně na frontových funkcích. O den později to zpečetily prezidentské dekrety č. 627/2026 a 630/2026, první odvolával Syrského, druhý jmenoval jeho nástupce. Nešlo o rezignaci, nešlo o kompromis. Zelenskyj rozhodl sám, byť pod obrovským tlakem ulice, veteránů i části vlastního aparátu.
Proč musel „Řezník z Bachmutu“ odejít
Syrského pověst se začala formovat už v roce 2023 u Bachmutu. Držel město měsíce, za cenu ztrát, které část armády i veřejnosti považovala za neúnosné. Stanice RFE/RL ho přímo označila za „Řezníka z Bachmutu“. V českém prostředí se vžila ještě ostřejší zkratka „Kat Donbasu“, která shrnuje totéž: velitele spojeného s tvrdým držením pozic v Donbasu za každou cenu, s centralizovaným rozhodováním řízeným shora a s kulturou, kde nižší stupně velení nemají prostor pro vlastní iniciativu.
Zlomovým momentem se stal spor s Mychajlem Fedorovem, tehdejším ministrem obrany a tváří modernizačního křídla. Fedorov 16. července 2026 na veřejném briefingu obvinil Syrského z blokování reforem, z vydání ultimáta a z toho, že brání asymetrickému vedení války, tedy většímu nasazení dronů, robotizace a rychlejšímu rozhodování na úrovni brigád. Protestující v Kyjevě i dalších městech pak požadovali Syrského hlavu. Zelenskyj nejprve jednal s oběma stranami, ale po několika dnech konzultací s veliteli sborů rozhodl jasně. Syrskyj odešel.
Důležitý detail: Zelenskyj Syrského ve svém projevu neodepsal jako neschopného. Připsal mu obranu Kyjeva, charkovskou protiofenzívu i kurskou operaci. Jenže výsledky přebila únava z jeho stylu a neochota přizpůsobit se nové éře války.
Muž z první linie, kdo je Mychajlo Drapatyj
Drapatyj není štábní generál, který se k frontě dostane jednou za čtvrt roku na inspekci. Jeho kariéra je prakticky nepřetržitý seznam bojových nasazení:
- 2014 – vedl kolonu do Mariupolu přes barikádu proruských sil, později v noci vyvedl 260 vojáků a přes 30 vozidel z obklíčení u ruské hranice.
- 2016–2019 – velitel 58. samostatné motopěší brigády na Donbasu, operace u Avdijivky, v Jasinuvatském rajonu, na bachmutské trase.
- 2022–2024 – velení uskupení „Pivdeň“ na jihu, zastavení ruského postupu na Kryvyj Rih, vytlačování Rusů z částí Chersonské oblasti.
- Květen 2024 – převzal operačně-taktické uskupení Charkov po nové ruské ofenzívě, stabilizoval frontu.
- Září 2024 – 2026 – OTU Luhansk, poté velitel pozemních sil a nakonec spojených sil.
Podle profilu AP jde o velitele, který opakovaně přebíral nejtěžší úseky fronty a pokaždé je stabilizoval. Ročník 1982, absolvent charkovského tankového institutu, tedy generace, která se formovala válkou, ne sovětskými akademiemi.
Proč je pro Rusko horším protivníkem než Syrskyj
Ruská armáda proti Drapatyjovi stojí fakticky už přes deset let. Mariupol, Donbas, Cherson, Charkov, Luhansk: na každém z těchto úseků se s ním ruské jednotky setkaly a na žádném z nich neuspěly tak, jak plánovaly. To samo o sobě buduje pověst, kterou si velitelé na druhé straně fronty pamatují.
Ale nejde jen o osobní bojovou bilanci. Klíčový rozdíl oproti Syrskymu je v přístupu k řízení. Drapatyj se 16. července, tedy ještě před svým jmenováním, veřejně postavil za Fedorovovy reformy. Na Facebooku napsal, že správné rozhodnutí se nesmí prosazovat „navzdory systému“ a že mlčení velitelů není forma odpovědnosti. Pro Rusko je nepříjemnější velitel, který kombinuje frontovou zkušenost s tlakem na modernizaci, decentralizaci velení a vyšší podíl technologií. Centralizovaný protivník je předvídatelný. Pružný, iniciativní a technologicky vybavený protivník je noční můra.
Zelenskyj po Drapatyjovi chce aktualizovanou obrannou strategii, pokračování reformy sborů, rychlejší dodávky dronů a vybavení a jasnější mobilizační vizi. Podle analýzy Deutsche Welle jde o změny na týdny a měsíce, ne na hodiny; samotná výměna jmen na vrcholu neřeší nedostatek lidí ani munice.
Co výměna ještě nevyřešila
Jmenování Drapatyje protesty neukončilo. Organizátor kyjevských demonstrací Dmytro Koziatynskyj označil Syrského odchod za historický, ale okamžitě připomněl druhý požadavek: vrátit Fedorova do čela ministerstva obrany. Další akce byla svolána na 24. července.
Zelenskyj současně avizoval přestavbu generálního štábu a nový mechanismus přímé zpětné vazby mezi výrobci zbraní, sbory, ministerstvem obrany a financí. Nejde tedy jen o výměnu jednoho generála za druhého, jde o pokus přenastavit celý systém vojenského řízení uprostřed války. To je operace riskantnější než kterýkoli manévr na frontě.
Pro Česko a celou střední Evropu má tahle změna jeden konkrétní význam: pokud Drapatyj skutečně posune ukrajinskou armádu k rychlejšímu rozhodování, vyššímu podílu dronů a lepší koordinaci mezi výrobou a frontou, zvyšuje se šance, že Ukrajina udrží linii a dál vyčerpává ruské síly. Stabilnější ukrajinská obrana drží tlak daleko od aliančního prostoru.
Drapatyj dostal armádu ve válce, která trvá přes čtyři roky. Nedostal čas na rozjezd. Dostal frontu, protesty a seznam úkolů, na které jeho předchůdce nestačil, nebo nechtěl stačit.