Rusové posílají do výroby konkurenta amerického HIMARS. Sarma 300 střílí na 200 km a trefí se s odchylkou 0,21 %

V únoru 2026 pronikla na veřejnost informace, že „partie“ raketometů Sarma už je v ruských ozbrojených silách a prochází aprobací přímo v bojové zóně na Ukrajině. O tři měsíce později šéf koncernu Rostěch Sergej Čemezov po schůzce s Putinem potvrdil, že dodávky do vojsk běží od roku 2025. Rusko tak systém, o jehož vývoji se poprvé psalo v červnu 2023, posunulo z papíru do reality nezvykle rychle. Důvod je zřejmý: tříletá válka na Ukrajině ukázala, že těžké dvanáctihlavňové raketomety typu Tornado-S jsou sice ničivé, ale pomalé a snadno detekovatelné. Sarma má být odpovědí na tutéž otázku, kterou Američané vyřešili systémem HIMARS: jak vystřelit přesně a okamžitě zmizet.

Co je Sarma a co umí podle výrobce

Sarma je 300mm kolový raketometný systém na podvozku KamAZ-63501. Oproti těžšímu Tornado-S nese poloviční počet raket (šest místo dvanácti), ale váží jen 28 tun oproti téměř 44 tunám předchůdce. Podle exportních materiálů Rosoboronexportu zvládne plnou salvu za 18 sekund, z pochodového režimu přejde do bojového za tři minuty a stejně rychle se sbalí a odjede. Po silnici jede až 95 km/h. Posádka tří mužů celý cyklus (zaměření, palbu i odjezd) provádí z pancéřované kabiny odolné proti střepinám a průbojným střelám ráže 7,62 mm.

Klíčový detail: Sarma není zamýšlena jako osamělý odpalovač. V exportní tiskové zprávě k veletrhu World Defense Show 2026 ji výrobce prezentuje jako součást průzkumně-úderného komplexu spolu s dronem Supercam S350 a automatizovaným systémem řízení palby Planšet-A. Hodnota systému tedy stojí nejen na raketometu samotném, ale na celém řetězci od detekce cíle po zásah.

Dosah 200 km a přesnost 0,21 %, co z toho je doložené

Tady je potřeba rozlišovat. Primární ruské materiály (produktová stránka Rosoboronexportu a tisková zpráva z února 2026) výslovně hovoří o „zlepšené přesnosti zásahu cílů na vzdálenost do 120 km“ a o kompatibilitě s řízenými střelami 9M543, 9M544 a 9M549. Číslo 200 km se objevuje až v sekundárních přehledech, například na portálu Army Recognition, který zároveň sám upozorňuje, že střely s takovým dosahem zůstávají neověřené.

Podobně je to s uváděnou odchylkou 0,21 %. Pokud ji čteme doslova jako procento z dostřelu, vychází z toho:

To jsou stovky metrů, nikoli desítky. A bez znalosti ruské metodiky, zda jde o kruhovou pravděpodobnou odchylku (CEP), nebo o jiný statistický ukazatel, nelze číslo srovnávat s tím, co si běžný čtenář představí pod pojmem „přesná munice“ ve stylu amerického GMLRS. Podle nás je nejpoctivější formulace taková: 120 km s řízenou municí je doloženo, 200 km a 0,21 % jsou ruská tvrzení bez nezávislé verifikace.

Sarma versus HIMARS: podobný koncept, jiná liga munice

Srovnání s HIMARS dává smysl na úrovni filozofie; obě platformy jsou kolové, rychle přesunutelné a určené pro přesnou palbu z uzavřené pozice. Sarma nese šest 300mm raket, HIMARS jeden kontejner se šesti raketami rodiny MLRS. V mobilitě jsou si blízko.

Rozdíl se ale dramaticky otevírá v ekosystému munice. HIMARS podle amerických vojenských materiálů pracuje s celou škálou střel: standardní GMLRS na 70 km, prodloužený ER GMLRS na 150 km, balistická ATACMS a nová PrSM s dosahem přesahujícím 400 km. Sarma má v otevřených zdrojích doloženou kompatibilitu se třemi typy řízených 300mm střel, všechny s potvrzeným dosahem do 120 km.

Sarma je ruský pokus o vlastní koncept typu HIMARS. V mobilitě a taktickém cyklu „vystřel a zmiz“ se mu přibližuje. V šíři přesné munice a maximálním dosahu za ním zaostává, minimálně podle toho, co je veřejně doložené.

Proč je Sarma důležitější, než vypadá na papíře

Větší hrozbou než samotné papírové parametry může být to, co Sarma představuje systémově. Rusko se pokouší spojit mobilitu typu „vystřel a uteč“ s obrovskými zásobami existující 300mm munice rodiny Smerč a Tornado-S. Pokud se podaří nasadit Sarmu ve větším počtu s řízenou municí, zvýší se tlak na ukrajinské logistické uzly, velitelská stanoviště a protivzdušnou obranu v pásmu zhruba 120 km od odpalovacích pozic. A tři minuty na opuštění pozice znamenají, že kontrabaterijní palba přijde pozdě.

Pro Ukrajinu a její západní spojence to potvrzuje trend, který už naznačilo nasazení klouzavé munice UMPB D-30SN z letounů Su-34 od jara 2024: Rusko systematicky hledá levnější cesty k přesné palbě na střední vzdálenosti. Sarma je pozemní větev téhož úsilí.

Jenže průlom z toho bude jen tehdy, pokud ruský průmysl zvládne vyrábět řízené 300mm střely v dostatečném množství. A právě to je informace, kterou veřejné zdroje nedodávají. Víme, že „partie“ odpalovačů existuje. Nevíme, kolik jich je, a nevíme, jak rychle přibývají střely, které z nich dělají víc než drahý nosič neřízených raket.

Sarma zatím vypadá spíš jako důkaz konceptu než jako zbraň, která změní rovnováhu sil. Ale právě důkazy konceptu mají ve válce nepříjemnou vlastnost: časem dozrávají.