Ať je obrněný kolos chráněn sebelépe, snad vždy proti němu nakonec vznikne účinná zbraň. Třeba jako legendární americká protitanková munice.
Systémy protivzdušné obrany patří k prioritním cílům nepřítele, který na ně může zaútočit hned několika způsoby. Alespoň částečná ochrana je proto na místě.
Zajistit dostatečnou ochranu proti dronům či řízeným střelám na každou vzdálenost je dnes jasná nutnost. A třeba americká armáda spolehne na starší střely.
Na pozemní cíle lze z dlouhé vzdálenosti zaútočit balistickými raketami, které unesou i pořádně těžkou hlavici, přičemž není na světě moc systémů, které by je zastavily.
Už dlouhých 50 let je hlavním BVP německé armády, ale slouží i v jiných zemích. V provozu mohlo zůstat tak dlouho jenom díky řadě modernizací.
Ačkoli mají tanky velmi silný pancíř, může pro ně být dělostřelectvo smrtelné, i když ho přímo nezasáhne. Projektil je totiž natolik silný, že svůj účel stejně splní.
Odstraňovat miny bývá důležité nejenom v době války, ale také po ní. Velice dobře přitom poslouží i desítky let staré koncepty, za něž lepší náhrada není.
Ačkoliv měly být tanky odolné už v základu, realita byla úplně jiná. Konstruktéři to proto vyřešili podobně jako u mnoha jiných obrněnců, a to hned dvojím způsobem.
Ačkoliv protiletadlové hlavňové dělostřelectvo v posledních desetiletích na významu ztrácelo, dnes může být více než užitečné. A to i tehdy, kdy jde o muzejní kusy.
Obecně se jedná o velice silnou zbraň, díky níž navíc zůstává letoun v bezpečí. Její dopad může způsobit rozsáhlé škody i tehdy, kdy netrefí cíl úplně přesně.