Během druhé světové války se začala zásadně měnit konstrukce tanků, které získávaly mohutnou výzbroj i pancéřování, jež mělo odolat vzrůstající ráži a kvalitě německých zbraní.
Sovětský svaz měl v druhé světové válce ve výzbroji kromě jiného těžké tanky řady KV a především vynikající střední T-34, které dokázal chrlit v neuvěřitelných počtech. Ale když Němci v reakci na ně přišli se svými novými těžkými tanky, musel reagovat i SSSR. Těžké tanky KV byly zastaralé a navíc od počátku dosti poruchové, a tak se zrodily nové ruské těžké tanky řady IS. Opravdovou revoluci, především co se designu týče, přinesl tento tank ve verzi IS-3, která se objevila v samém závěru druhoválečného konfliktu.
Velmi inovativní tvar
Sovětský svaz vyvinul v roce 1943 těžký tank IS-2, který byl vybaven dělem ráže 122 milimetrů. Když se vylepšilo jeho pancéřování, dokázal se postavit i těm nejnovějším a nejlepším strojům Německa, jakým byl třeba Tiger II. Sověti ale chtěli tank, jenž by ty německé jednoznačně překonával. Proto začali v roce 1944 pracovat na verzi IS-3, která měla především velmi inovativní tvar zajišťující mu kvalitativně vyšší pasivní ochranu.
Zásadní inovací nové ruské tankové konstrukce byla podoba předku korby tanku, který byl svařený ze tří 120 milimetrů silných plátů. Měly specifický špičatý tvar, něco jako vzhůru nohama obrácená příď lodi, pro který tanku posádky přezdívaly štika a který je podobný například přídi dnešního amerického torpédoborce Zumwalt. Tento tvar v podstatě vylučoval, aby střely, jež tank v této části zepředu zasáhly, na něj dopadaly kolmo k pancéřování.
Zkoušky potvrdily, že takové protitankové střely se spíše odrazí nahoru a do stran, než by pronikly pancéřováním. Druhou novinkou byla litá věž miskovitého tvaru. Ta nejen dobře odrážela střely, ale zajišťovala i nízkou siluetu tanku, což v boji výrazně ztěžuje jeho zasažení. Výrobně byla přitom velice jednoduchá a mnohem méně pracná než původní věže IS-1 a IS-2. Stala se standardem pro pozdější sovětské stroje.
Problematická převodovka a přetížený motor
To neznamená, že by byl tank bez problémů. Již během testování se vyskytla řada z nich a podařilo se odstranit jen některé. Jednou z největších slabin byla přehřívající se spojka a převodovka, která byla obdobou převodovky tanku KV-1. Ne zrovna spolehlivý byl původní motor V2K o výkonu 600 k.s. a ani novější V11 na tom nebyl o moc lépe.
Tvar věže byl sice revoluční, ale použití děla 122 milimetrů D-25T znamenalo, že v ní bylo málo místa a dělo nemělo příliš velký náměr. Také se dost pomalu nabíjelo (2–3 rány za minutu) a tank uvezl jen velmi omezenou zásobu střeliva, pouhých 28 granátů, z toho 10 kusů AP (protitankový kinetický) a 18 HE (výbušný).
I přes to se jednalo o impozantní stroj, s nímž by měly německé tanky velké problémy. První tři stroje sjely z výrobního pásu na jaře 1945 a ihned zamířily na frontu. Traduje se, že se v Berlíně utkaly s německými Jagdpanthery, ale není to pravda. IS-3 se objevily na veřejnosti v počtu 52 kusů až na přehlídce v Berlíně v září 1945. Také se mluví o tom, že byly nasazeny v roce 1945 v bojích proti Japonsku. Jednotka s IS-3 tam byla opravdu vytvořena, ale do bojů nezasáhla.
Problémy základního provedení a použití
Problémy základního provedení IS-3 však byly dosti značné, takže byl proto rychle modernizován již v letech 1948 až 1952. V té době už výroba IS-3 dávno skončila (v polovině roku 1946) přičemž bylo vyrobeno celkem 2 311 kusů. Úpravy po roce 1948 byly poměrně drahé, neboť původní tank stál nový zhruba 350 000 rublů a jeho nutná modernizace dalších 250 000 rublů.
Muselo se zpevnit uložení motoru a převodovky v korbě, zcela překonstruovat spojku, také systém řízení doznal dost změn. Pancéřování pod věží se ukázalo také příliš slabé a bylo třeba ho zesílit. Měnilo se vnitřní vybavení, čerpadla oleje, vysílačky atd. Tank mimo jiné doplnil svou výzbroj o kulomet 12,7 mm DŠK umístěný na věži především jako protiletecký a až dva kulomety DT 7,62 mm proti pěchotě.
SSSR tank využil v roce 1956 při invazi do Maďarska a v roce 1968 do Československa. Stroje dodal i některým spojencům. Jeden jediný kus se zachoval i v Československu, které v roce 1950 zakoupilo ze studijních důvodů dva exempláře. Traduje se, že jeden z nich byl osobním tankem tehdejšího velitele tankových vojsk v ČSR generála Janka. Dochovaný plně funkční exemplář v Česku je dnes exponátem Vojenského technického muzea v Lešanech, v současné době zapůjčen do Německa.
Modernizace a využití Egyptem
Potenciál starých IS-3 pozvedla další modernizace v 60. letech na verzi IS-3M. Z nich nejdůležitější byla výměna motorů za nový motor V-54K-IS s novým systémem vzduchové filtrace, upevněný v korbě s větším odstupem ode dna, aby se nepřenášely do konstrukce vibrace. Zcela nový byl i protipožární systém, proběhla také výměna starých kulometů za modernější a řidiči ocenili vytvoření únikového poklopu pro řidiče v podlaze korby.
Řada úprav chlazení a ohřívání oleje v nepříznivých povětrnostních podmínkách též zvýšila operativnost modernizovaného tanku. Poprvé také řidič obdržel přístroj pro noční vidění. Asi 100 modernizovaných IS-3M dostal i Egypt, který je nasadil za šestidenní války. Většinu z nich ale Izraelci zničili. Několik jako vojenskou kořist z roku 1967 pak používali i sami jako tanky a později je upravili na tahače.
V Rusku byly tanky IS-3M v mobilizačních skladech ještě v 90. letech minulého století. Pak ale rychle prošly jako vsázka do vysokých pecí. Dnes už jsou k vidění víceméně jen jako zachované památníky a v muzeích. Ale jeden IS-3 sundaný z památníku v roce 2014 využili i povstalci na Ukrajině.
Jak by si vedl IS-3 proti nejlepším nacistickým tankům?
Zdroj: Tanks-encyclopedia
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 26906
Události
|
PŘEČTENÍ: 30058
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 28202
