Video: I nejlepší ruské tanky padají jako hrušky, ztráty čítají tisíce kusů. Ukrajinci je ničí jeden za druhým. Přesto jsou ruské tanky chtěné

Ztráty ruských tanků ve válce na Ukrajině se – alespoň podle ukrajinských údajů – blíží hranici 3 tisíců. Mezi nimi je i řada nejnovějších sériově vyráběných strojů T-90, včetně verze M nazývané Proryv. Odhaduje se, že před vypuknutím konfliktu jich měla ruská armáda celkem 20 a zničeno nebo Ukrajinou ukořistěno jich je zaznamenáno pět, takže plná čtvrtina. Na odhady se však nelze spoléhat, jiné zdroje zase tvrdí, že jich má Vladimir Putin několik desítek v záloze na případnou obranu země. Ovšem ty, co byly vyslány do boje, prozatím neobstály.

Ruské tanky mají často konstrukce z dob SSSR

Vývojové práce na T-90 začaly ještě v době Sovětského svazu. Jednalo se o pokračování sovětské řady tanků začínající T-64, pokračující přes T-72 a T-80. Cílem bylo vyvinout stroj vyrovnávající převahu nastupujících západních tanků, jimiž byl německý Leopard 2 nebo americký Abrams. Nakonec se podařilo tank vyvinout až v době rozpadu SSSR a do výzbroje armády se první kusy dostaly v roce 1992.

Začleněno do nich přitom bylo hned několik inovací. Například dělo 2A46M ráže 125 milimetrů, které je sice stejné jako u předchůdce, ale oproti němu značně modernizované. Tank může používat i protitankové řízené střely Rekleks a modernější typy protitankové munice APFSDS. Do nejnovější verze Proryv pak technici namontovali dělo 2A46M-5. To používá ještě silnější protitankovou munici vyvinutou tak, aby byla schopna prorazit i silné čelní pancéřování tanků zemí NATO.

Dělo má být navíc spolu s novým řízením palby asi o 20 %přesnější, ani to ovšem nestačí. Důkazem je kupříkladu zničení modernizovaného tanku T-80 nesoucího označení „Černý orel“, nebo četné boje, v nichž Rusko prohrává proti vlastním tankům T-80 z dob Sovětského svazu, ačkoliv by mělo mít k dispozici mnohem lepší techniku i arzenál.

Lepší, ale nikoliv dostatečné pancéřování

Také u ruských hlavních bojových tanků T-90 zůstala zásadní konstrukční chyba ruských tanků, a to špatné uložení munice v automatickém nabíječi. Pokud se nepříteli podaří prorazit pancíř, munice je zde náchylná k explozi. Při ní často doslova odlétne tanková věž a celá tříčlenná osádka stroje uvnitř zemře. Těmto situacím často nedokáže zabránit ani nový druh kompozitního pancéřovaní, i když bývá doplněn ještě reaktivním pancířem (třeba Kontakt-5) a u nejmodernějších pak systémem Relikt. Ten by umět zvýšit ochranu i proti střelám APFSDS.

Nejnovější typy T-90 mají hmotnost 48 tun a jsou 9,63 metru dlouhé a 3,78 metru široké. Poháněny jsou vznětovým motorem a nejvyšší rychlost dosahuje až 60 kilometrů v hodině. Dojezd je přitom kolem 550 kilometrů. Oproti starším tankům má ještě několik dalších výhod. Třeba rušička Štora varující před laserovým zaměřením s možností ho rušit nebo odpálit zadýmovací granáty. Je zde i moderní navigace a systémy nočního vidění.

Ty by měly být založeny na francouzském systému od společnosti Thales, a jak se ukázalo, Rusko by dnes bez západních technologií vůbec nemuselo mít žádné moderní zbraně. Samo totiž neumí tak sofistikované technologie vyrobit. Není však jediné, plné západních dílů jsou také Íránské drony, a to včetně těch kradených.

V ruské armádě bylo před válkou minimálně tisíc T-90, ale některé údaje říkají, že dokonce až 1 600 kusů. Vyráběny byly ve velkém i v posledních letech, kdy Rusko nebylo schopno uvést do výroby nový tank T-14 Armata. Velkým uživatelem exportních verzí T-90 je pak Indie, která některé tanky koupila a jiné sama vyrobila. Má jich mít asi 1 100 a plánuje dokonce vývoj nového tanku právě na platformě Armata, za což čelí tlaku od USA. Ve výzbroji je má dále také Vietnam a velkou zakázku na dodávku 500 tanků měl uzavřít Egypt.