Záběry z akce ukazují, jak útočí ukrajinský robotický „tank“, který si to může rozdat se skupinou vojáků a stát se budoucností bojiště

Ozbrojená robotická vozidla jsou budoucností pozemního bojiště, a i když před sebou jistě mají dlouhý vývoj, tak už dnešní prototypy fungují velice dobře.

Ukrajinské robotické vozidlo Ironclad i Zdroj fotografie: Roboneers
                   

Ozbrojená robotická vozidla jsou nejspíše jednou z významných zbraní budoucích moderních armád, a pravděpodobně budou vojáky nejenom podporovat při jejich akcích. Konstruktéři experimentálně sestrojili již řadu typů, ale něco zcela jiného je jejich praktické nasazení v boji, kdy se může projevit řada nedostatků. Některá robotická vozidla se už do skutečné bojové akce dostala, mezi nimi třeba ukrajinské Ironclad.

Ozbrojená robotická čtyřkolka

Některé zprávy mluví o ukrajinském robotu Ironclad hodně optimisticky, a jako Defence-Blog ho označují za robotický tank. Myslím ale, že jde spíše o obrněné ozbrojené vozidlo, neboť nemá pásy, tankový kanon ani pancíř, jímž by se tomu tankovému podobalí. Na první pohled vypadá jako terénní čtyřkolka, na níž je připevněný bojový modul. Autorem systému je ukrajinská společnost Roboneers, která na svých stránkách uvádí, že jde o robotické vozidlo určené k řešení bojových úkolů, a také materiální, technické a zdravotnické podpoře.

Ukrajinský robot 17

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Video pod tímto článkem ukazuje, jak ukrajinská armáda nasadila vozidlo proti pozici nepřítele – nejprve ho řídil voják, ale později, když se objevilo na silnici, ho již ovládal operátor nedaleko nepřátelské pozice. Ten ji následně zasypal několika dávkami trasovací munice, aby byl její dopad dobře vidět. Robot má být vyzbrojen stanicí Shablya M2, což naznačuje, by na ní mohl být americký těžký kulomet M2 Browning ráže 12,7 milimetrů. Ze záběrů se také zdá, že střely po dopadu explodují, takže by se rovněž mohlo jednat i o nějaký rychlopalný kanon.

Robot Ironclad se zdá být účinný

Ironclad je čtyřkolové vozidlo o hmotnosti 1 800 kilogramů a nosnosti 400 kilogramů, které by mělo disponovat hybridním pohonem. Jeho maximální rychlost je 20 km/h na silnici a 10 km/h v terénu, dojezd pak 130 kilometrů, což nejsou žádné oslnivé parametry, ale je to počátek. Ironclad je také schopen projet vodou hlubokou až 40 centimetrů a překonat příkopy široké až půl metru, uvádí ArmyRecognition. Operátor, která je součástí dvoučlenné obsluhy, ho přitom může řídit do vzdálenosti 5 kilometrů, s opakovačem 10 km.

Robot je také vybaven optickým systémem s termovizí, takže poslouží i v noci. Vzhledem k pancéřování odolnému proti střelám z útočných pušek si poradí s pěchotou, pakliže nebude mít k dispozici protitankovou zbraň, i když ho lze jistě minimálně znehybnit třeba granátem.

Ze záběrů z akce se zdá, že umí bojovat docela účinně, ale jde samozřejmě jenom o vybrané záběry z úspěšné akce. I tak ovšem naznačují, že je-li takový robot nasazen správně, může při útoku doslova držet obránce přibité k zemi, případně se s nimi pustit do otevřené přestřelky bez ohrožení životů vojáků. Využití jistě najde i při ústupu, kdy bude krýt ustupující jednotky, a pokud by byl vybaven autodestrukcí, ani by nepadl do rukou nepřítele.

Robotické bojové vozidlo společnosti Ukroboronprom

Vyspělí roboti ukrajinského bojiště aneb Co používají obě strany: vysoce autonomní stroje umí samy ničit, hledat i zachraňovat

Ve výsledku navíc vypadá takového řešení i poměrně levně, takže bude eventuálně možné vyrábět vozidla jako Ironclad ve vysokých počtech. Je jasné, že budou vyžadovat další vývoj, aby došlo k prodloužení dojezdu a posílení odolnosti, ale i tak se tu nejspíše díváme ne součást budoucích bojišť. Třeba na vodě zase začínají dominovat námořní drony, a průkopníkem je rovněž ukrajinský Sea Baby, a za zmínku stojí také Magura V5.

Nasazení robotického vozidla Ironclad

Co si myslíte o nasazování bojových robotů?

Diskuze Vstoupit do diskuze
144 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články