Proč 35 let nestačí

Ronnie Barrett sestrojil první prototyp M82 v roce 1982 v garáži v Murfreesboro ve státě Tennessee. Šlo o první pušku ráže .50 BMG, kterou mohl nést a obsluhovat jediný střelec. V roce 1989 přišla první velká armádní zakázka od Švédska, v roce 2002 americká armáda formálně přijala variantu M107. Od té doby Barrett definoval kategorii antimateriálových pušek, tedy zbraní určených proti lehce pancéřované technice, radarům, komunikačním uzlům a obsluze zbraní na vzdálenosti řádově do dvou kilometrů.

Jenže bojiště se změnilo. Americké materiály opakovaně zmiňují potřebu vidět a střílet dál a držet krok s protivníky, kteří operují na větší vzdálenosti. Čínská armáda provozuje QBU-10 s deklarovaným dosahem proti obrněným cílům do 1 500 metrů, v otevřených zdrojích se u Ruska nejčastěji uvádějí systémy třídy ASVK. Pro speciální síly platí jednoduchá rovnice: kdo zasáhne první a z větší vzdálenosti, přežije.

Co přesně USSOCOM požaduje

Dokument ELR-SR definuje profil, který se od M82/M107 liší v každé ose:

K tomu přidejte integrovaný tlumič, balistický počítač a modulární architekturu. Nejde o vylepšení Barrettu. Jde o jinou třídu zbraně, od těžkého samonabíjecího kladiva k chirurgickému nástroji s menším logistickým otiskem.

Kdo je ve hře

Finální vítěz zatím veřejně oznámen nebyl. Na SOF Week 2024 plukovník John Lancaster z USSOCOM potvrdil směr programu, ale konkrétní pušku nejmenoval. V otevřených zdrojích se jako nejpravděpodobnější kandidát objevuje Applied Ballistics M30-Tactical System s municí .375 EnABELR, zkratka znamená „Engineered by Applied Ballistics for Extreme Long Range“. Konstruktér Bryan Litz ji navrhl s důrazem na vysoký balistický koeficient, menší větrný drift a předvídatelný let na extrémní vzdálenosti.

Důležité upozornění: .375 EnABELR není .50 BMG. Netvrdí o sobě, že proráží víc pancíře. Tvrdí, že lépe létá, a na 2 500 metrech je to důležitější než hrubá síla u ústí hlavně.

Širší trend, ne osamělý experiment

USSOCOM není sám. Oficiální rozpočtové dokumenty americké armády u programu Precision Sniper Rifle (Mk22) výslovně uvádějí, že nový systém nahrazuje i antimateriálovou M107 a přináší „vyšší přesnost v lehčím provedení“. V květnu 2026 armáda představila munici XM1224 HAMR, která má pro Mk22 vyplnit mezeru po dosavadní M107, jde o hybridní antimateriálový náboj schopný ničit lehkou techniku z lehčí platformy.

Česká armáda Barrett M82A1 provozuje v omezených počtech jako nestandardní zbraň a americký výběr pro ni zatím žádný přímý dopad nemá. Pokud se však nový systém osvědčí a stane se de facto standardem v rámci sil SOF NATO, tlak na přehodnocení kategorie antimateriálových pušek přijde i do Evropy.

Ne poprava, ale povýšení do důchodu

Barrett M82 neodchází proto, že selhal. Odchází proto, že definoval kategorii tak dobře, že ji speciální síly přerostly. Třináct kilogramů oceli a dvoukilometrový dostřel byly revoluční v roce 1989. V roce 2026 speciální operátor potřebuje deset kilo, dva a půl kilometru a předvídatelnost každého výstřelu.

Až USSOCOM jednou oznámí vítěze programu ELR-SR, nepůjde o konec antimateriálové pušky. Půjde o důkaz, že i legendy musí ustoupit fyzice, konkrétně fyzice střely, která na 2 500 metrech ještě ví, kam letí.

Článek Legendární antimateriálová puška Barrett M82 ničí cíle na 2 km už 35 let. Americké speciální síly ji přesto chtějí nahradit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Barrett M82 využívá silnou munici .50 BMG

Puška Barrett M82 byla zkonstruována již v 80. letech 20. století a do armádní výzbroje se poprvé dostala v roce 1989, když ji koupilo Švédsko, uvádí Wikipedia, ale krátce na to byla zařazena i do výzbroje amerických ozbrojených sil. Její výhodou je střelivo .50 BMG, což je vlastně munice ráže 12,7 milimetrů využívaná například v těžkých kulometech. Díky ní má puška velmi dlouhý dosah, vynikající přesnost, ale také značný ničivý účinek – proto se také stala oblíbenou v mnoha armádách světa, a stejně tak slouží jako vzor pro další zbraně.

MK 15 Mod 0 Sniper Riflehttps://t.co/s2Oayyo5bX pic.twitter.com/6F1rIiXpGW

— Patrick f jarwoski (@FJarwoski) August 20, 2023

Velitelství speciálních operací amerických ozbrojených sil chce M82 nahradit a stejná osud čeká i méně známou pušku Mk 15 využívající munici stejné ráže, uvádí Military. Chtělo by ji vyměnit za zbraň s co nejdelším dostřelem, aby speciálové drželi krok (nebo spíše překonali) schopnosti ruské a čínské armády. Nová zbraň by měla mít podle požadavků americké armády dosah 2,5 km, zatímco M82 má účinný dosah „jenom“ 2 kilometry, i když to samozřejmě neznamená, že nedokáže zasáhnout cíl i na další vzdálenost.

Spekuluje se o pušce M30-Tactical System

Americké armáda zatím nesdělila, jakou zbraní by chtěla stávající pušky nahradit. Twz spekuluje, že by se mohlo jednat o pušku M30-Tactical System využívající speciální munici .375 EnABELR – zkratka znamená výraz „Zkonstruováno společností Applied Ballistics pro extrémně dlouhé vzdálenosti“. O pušce a střelivu je dostupných jenom minimum informací, tedy kromě toho, že by munice měla poskytovat spolehlivý zásah na vzdálenost 2,5 kilometru.

Antimateriálový kulomet z 85 let staré zbraně je raritou, která neměla vzniknout: když „na velikosti záleží“, uvedl ruský voják

Známé jsou ale požadavky na novou antimateriálovou pušku speciálních sil – měla by být maximálně 142,24 cm dlouhá a její hmotnost nesmí přesáhnout 9,98 kg. Své předchůdkyně by tak v parametrech překonala, protože M82 a Mk 15 mají délku 144,8 centimetrů a hmotnost 12,9, respektive 12,25 kg. S nižší hmotností a délkou spolu s delším dosahem by zbraň byla mnohem lepší už jenom z důvodu manipulovalo, byť se rozdíly nemusí zdát zásadní.

Článek Antimateriálové pušky Barrett M82 dávají bezkonkurenční sílu i přesnost už 35 let. Američtí speciálové je přesto chtějí nahradit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Okopírované pušky pro íránské policisty

Příběh íránské antimateriálové pušky AM-50 Sayyad začal někdy v roce 2002, kdy rakouská společnost Steyr představila pušku HS 50. O tři roky později si ji od ní potom zcela legálně objednal Írán, protože potřeboval vyzbrojit nějakou účinnou zbraní tohoto typu policejní jednotky. Ty měly s její pomocí zastavovat automobily pašeráků na íránských hranicích, uvádí NationalInterest, a už o několik let později začal Írán vyrábět vlastní antimateriálovou pušku, která se nápadně podobala té rakouské, a dle všeho jenom trochu upravil design.

Al-Qassam (Hamas):

Menembak 2 tentara Zionis dengan senapan sniper Ghoul (AM-50 Sayyad Iran,) di sebelah timur Khan Yunis, membunuh mereka secara langsung. pic.twitter.com/1d6BlSg69K

— SW News – SOFT WAR NEWS (@SoftWarNews) December 5, 2023

Asi nemusím dodávat, že to je porušení patentů a obchodních vztahů, stejně jako nemorální počin. Německá Wikipedia uvádí, že je íránská zbraň jednoranná a slouží do ní náboje ráže 12,7×99 milimetrů NATO, což je střelivo primárně do těžkých kulometů, ale často využívané i v antimateriálových zbraních. Délka pušky je potom 1 480 milimetrů a hmotnost 12,8 kilogramů. ArmyRecognition pak uvádí, že je její účinný dosah až 1 500 metrů, což je srovnatelné i s jinými zbraněmi na trhu, a zkušený střelec z ní dokáže vypálit až 5 ran za minutu.

Jednoduchý design pro prašné prostředí

Výhodou zbraně AM-50 Sayyad má být její relativní jednoduchost, uvádí NationalInterest. Naopak asi nejznámější antimateriálová puška, M82 Barret, má mít zase složitý mechanismus, aby co nejvíce utlumila zpětný náraz z mohutného výstřelu, což mj. zvyšuje její přesnost. Íránská zbraň tedy bude pravděpodobně méně přesná, ale mechanismus zase není nijak křehký. V prašném prostředí Blízkého východu, kde je AM-50 Sayyad nejvíce používána, tak může být spolehlivost na úkor o nižší přesnosti a nepohodlí velikou předností.

Ukrajinský „lovec“ zneškodňuje ruské protivníky monstrem Snipex Alligator: puška domácí výroby patří k nejsilnějším na světě

Zbraň v podstatě není nijak výjimečná, ve světě existuje podobných celá řada; problém ovšem trochu je, komu všemu ji je schopen Írán dodat. Má ji samozřejmě ve své výzbroji, ale pušky se objevily také u Hamásu, Hizballáhu nebo jemenských Hútiú – tedy organizací označovaných za teroristické. Výkonné zbraně v rukách jejich bojovníků tak mohou skvěle sloužit třeba v boji proti obrněným vozidlům, která jsou v pouštních krajinách často používána armádními silami, což může značně ztížit akce proti teroristům, případně přinést vysoké ztráty.

Článek Íránská antimateriálová odstřelovací puška AM-50 Sayyad má nemorální příběh, ale odolnou konstrukci a nepřátele kosí na 1,5 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je poměrně nová, a hned se osvědčila

Antimateriálové pušky vychází z pušek protitankových, jejichž používání začalo již za 1. světové války. V moderní konstrukci s optikou se ale objevily až na konci studené války, a ukázalo se, že jsou nesmírně užitečné. Mají velkou ráži a výkonné střelivo, což znamená, že jsou schopné prorážet i slabší typy pancíře, ale používány jsou i proti živým cílům. Jejich projektily navíc doletí daleko, první 4 místa v tabulce odstřelovačských rekordů tak patří střelcům s antimateriálovou puškou. I proto se Ukrajinci pustili do vlastní konstrukce takto výkonné zbraně.

The sniper who eliminated the Moscow soldier from a distance of 3,800 m and broke the world record is 58-year-old Vyacheslav Kovalsky firing a Ukrainian made Horizon’s Lord“ (shown). Prior to joining the counterintelligence unit of the SBU, Vyacheslav was a businessman and… pic.twitter.com/ybINFKS8tw

— OSINT (Uri) 🇺🇦 (@UKikaski) December 6, 2023

Pušku Horizon’s Lord představil výrobce MAYAK v roce 2021, takže byla dokončena jenom chvíli před válkou na Ukrajině. TheFireArmBlog uvádí, že jde o jednorannou zbraň s novým typem náboje 12,7x114HL. To nasvědčuje, že chtěl její výrobce vytvořit pušku s účinnějším dosahem, než jaký mají obdobné zbraně s nejčastěji používaným střelivem, tedy .50 BMG. Stejně tak ale bylo cílem vejít se do hmotnosti 15 kilogramů, a složená Horizon’s Lord nesměla mít více než 1,6 metru, aby ji bylo možné snadno přepravovat.

Horizon’s Lord si už připsala rekord

Ukrajinští vojáci nakonec získali pušku Horizon’s Lord dlouhou 1820 milimetrů, ve složeném stavu pak 1520 milimetrů, uvádí portál Sites. Prázdná má přitom hmotnost 15,5 kilogramů. Snímky ukazují, že je osazena nějakým druhem výkonné optiky a lze ji měnit, protože je umístěna na liště. I nový světový odstřelovačský rekord, o němž jsme na ArmádnímZpravodaji psali, naznačuje, že se musí jednat o nějaký sofistikovaný typ.

Ukrajinský „lovec“ zneškodňuje ruské protivníky monstrem Snipex Alligator: puška domácí výroby patří k nejsilnějším na světě

Zajímavé je i samotné střelivo 12,7x114HL. Jde totiž o upravený náboj 14,5×114 mm, kdy byl do pouzdra umístěn projektil menší ráže, konkrétně 12,7 milimetrů. Tento náboj má menší zpětný ráz než projektil 14,5 milimetrů, což je komfortnější pro střelce. Navíc se i delší dobu pohybuje nadzvukovou rychlostí, to zhruba do vzdálenosti 2 700 metrů. Díky tomu je jeho dráha plošší, což znamená lepší přesnost a vyšší účinnost na delší vzdálenosti.

Článek Horizon’s Lord (Volodar Obriyu): ukrajinská antimateriálová puška, která si připsala světový rekord, je pořádná bestie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dílo známého konstruktéra Šipunova

Když byla na konci 80. let 20. století představena americká antimateriálová puška Barrett M82, začaly si užitečnost tohoto typu zbraní uvědomovat i v jiných armádách. V Sovětském svazu (a později v Rusku) se proto konstruktéři pustili do vývoje antimateriálových pušek, a známý konstruktér Arkadij Šipunov představil v roce 1990 prototyp zbraně nazvaný „V-94“, přičemž z něj po dalších úpravách vznikla právě pučka OSV-96. Ruská armáda ji nakonec zařadila do výzbroje na přelomu tisíciletí; zbraň si pak našla cestu také do Vietnamu nebo Indie.

#SpecialForcesofBharat
Armed & ready for the perfect head shot.
Marine Commandos (MARCOS) operatives Sniper Team with OSV-96 (12.7×108mm) Anti Material Rifle.#JaiHind🇮🇳🇮🇳#IndianNavy pic.twitter.com/mN5gkprBC1

— DIPANKAR (@Shomes_quest) July 13, 2021

OSV-96 Vzlomščik využívá speciální odstřelovací náboje 12,7 x 108 milimetrů s projektily s plným kovovým pláštěm, případně protipancéřovým. Jde o stejnou ráži, jakou využívají standardní sovětské nebo ruské těžké kulomety, třeba DShK, Kord a další. Do pušky ale slouží speciální typy s mnohem lepšími vlastnostmi – lze do ní nabít také kulometné náboje, ale v takovém případě má pak výrazně nižší výkon (což ale proti některým cílům vadit nemusí).

Pušku lze zlomit, aby byla kratší

OSV-96 má hmotnost 12,9 kilogramů a délku 1 746 milimetrů. Její jedinečnou vlastností je, že ji lze zhruba v polovině „zlomit“, tedy ji složit, což výrazně usnadňuje manipulaci, a například ji díky tomu lze snáze přepravit třeba i ve stísněných prostorech vojenských vozidel. Puška je vybavena odnímatelným zásobníkem na 5 ran a jde o poloautomatickou zbraň. Kromě optických mířidel na ni jdou přidělat i mířidla s nočním viděním.

Čeští speciálové mají ve výzbroji antimateriálovou pušku CheyTac. Je přesná na vzdálenost přes 2 kilometry a má na kontě světový rekord

V noci je dosah zbraně 600 metrů, za dne pak přesně 3násobný, 1 800 metrů – proti statickému cíli je ale někdy udáváno až 2 500 metrů. S protipancéřovou municí by měla být puška OSV-96 Vzlomščik schopna prostřelit pancíř o síle 20 milimetrů, což ji činí účinnou proti mnoha typům obrněných vozidel, a to včetně těch používaných v ukrajinském konfliktu.

Výkonově je podle odborníků srovnatelná s americkou zbraní Barret M82, některé ruské zdroje dokonce tvrdí, že je o něco přesnější. Naopak ale nestačí na ukrajinské monstrum Snipex Alligator, které dokáže s projektilem s ocelovým jádrem prorazit pancíř silný 30 milimetrů (s wolframovým je pak dokonce silnější), ale dobře slouží i k „lovu“ pěšáků.

Článek Video: ruská těžká antimateriálová puška OSV-96 Vzlomščik umí hezky „štípnout“, třeba na ukrajinskou alternativu ale nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kulomet DŠK byl a je velmi silná zbraň

Původně pochází zbraň z roku 1938 a používána byla už za druhé světové války. Protože je velmi těžká, byla většinou umístěna na dvoukolové lafetě, ale později ji armáda montovala na různé typy obrněných vozidel. Svou silou je kulomet DŠK pověstný dodnes, neboť může smést postavené náspy u zákopů i pytle s pískem, prostřelí zdi domů, vypořádá se s obrněnými vozidly jako je BRT-80, a z některých úhlů pronikne i skrze pancíř sovětských BVP.

Již před ruskou invazí experimentovali s kulometem DŠK ukrajinští vojáci, kteří z něj chtěli udělat jakousi zbraň podobnu moderním antimetariálovým puškám. Velmi obdobná konstrukce se později objevila i na ruské straně. Kulomet má dvounožku jako těžké odstřelovací pušky a pažbu s lícnicí, aby z něj bylo možné střílet v leže. Samotný je 1,6 metru dlouhý a s pažbou má kolem dokonce 2 metrů, jeho hmotnost se pak pohybuje kolem 35 kg. Na fotografiích ukrajinské i ruské verze nicméně chybí optika, bez níž je přesná střelba na delší vzdálenost nemožná.

Kulomet DŠK vychrlí 600 ran za minutu

Původní zbraň používá munici ráže 12,7×108 milimetrů a lze ji v mnoha ohledech přirovnat ke slavnému americkému kulometu M2 Browning. Dokáže střílet rychlostí až 600 ran za minutu a efektivní dosah jeho projektilů je kolem 2,5 kilometru. V současné době je velmi efektivní třeba proti dronům. Po druhé světové válce byl používán v řadě konfliktů, a to hlavně stranami, které byly zásobovány zbraněmi z někdejšího Sovětského svazu. Kulomet DŠK přitom slouží dodnes, jelikož byl vyroben ve vysokých počtech (cca 1 milion ks).

Nevýhodou zbraně však není jenom vysoká hmotnost, ale i silný zpětný ráz, což při montáži na vozidlo, trojnožku nebo dvoukolovou lafetu tolik nevadí, ale při střelbě s pažbou už ano. Konstruktéři se proto pokusili na kulomet DŠK namontovat opravdu velkou úsťovou brzdu, která dokáže odvést část plynů z výstřelu a redukovat zpětný ráz až o polovinu. Je nepochybné, že pokud se podařilo zpětný ráz takto zvládnout, může se jednat velmi užitečnou zbraň jak pro boj s obrněnými vozidly, tak i proti početné útočící nebo schované pěchotě.

Článek Antimateriálový kulomet z 85 let staré zbraně je raritou, která neměla vzniknout: když „na velikosti záleží“, uvedl ruský voják se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.