Jeden řetězec, pět kroků, tři vrstvy palby

Oficiální zpráva tchajwanské Military News Agency popisuje cvičení jako ověření kompletního kill chainu, řetězce od průzkumu přes identifikaci cíle, jeho přidělení konkrétnímu střelci až po samotný úder. Do tohoto řetězce byly zapojeny lodní radary, vzdušné prvky řízení boje, mobilní radarové vozy, bezpilotní prostředky, velitelské uzly a softwarové rozhraní TAK, které celou síť propojovalo.

Právě TAK je technický detail, který odlišuje cvičení od pouhé přehlídky odpalů. Jde o systém, jenž umožňuje sdílet data mezi americkými i domácími platformami v reálném čase, a podle nás je to nejdůležitější zpráva celého cvičení. Tchaj-wan se nesnaží jen nakoupit moderní zbraně. Snaží se je naučit mluvit jedním bojovým jazykem.

Námořní vrstvu palby představovaly protilodní střely Hsiung Feng II (dosah přibližně 100–120 km, bojová hlavice kolem 225 kg, podzvuková rychlost) a jejich nadzvuková varianta Hsiung Feng III (dosah odhadovaný na 130–200 km, rychlost kolem Mach 2, tedy přibližně 2 450 km/h). Pobřežní vrstvu zajistila barážující munice ALTIUS 600M-V, americký systém schopný kroužit nad oblastí, vyhledat cíl elektrooptickou kamerou a následně na něj zaútočit. Mobilní raketovou vrstvu doplnil HIMARS.

Co HIMARS skutečně střílel, a co ne

Pod zkratkou HIMARS si mnozí představí hluboký úder střelami ATACMS s dosahem přes 300 km nebo novějšími PrSM. Realita zářijového cvičení byla střízlivější. Podle CNA raketomety odpalovaly cvičné střely M28 zkráceného doletu, stejně jako při červnové ostré střelbě na západním pobřeží ostrova.

Systém HIMARS M142 přitom umí nést šest řízených střel GMLRS (dosah asi 70 km) nebo jejich prodlouženou verzi ER GMLRS (přes 150 km), dvě střely PrSM (dosah uváděný kolem 500 km) nebo jednu balistickou ATACMS (až 300 km). Pro srovnání: ruský ekvivalent BM-30 Smerč střílí neřízené rakety na 70–90 km, čínský PHL-03 má podobné parametry. HIMARS ale vyniká přesností řízených střel a hlavně mobilitou: po odpalu dokáže rychle opustit palebné postavení, což dramaticky snižuje riziko protiúderu.

Při červnové střelbě Tchaj-wan navíc poprvé veřejně předvedl režim TOT (časově sladěný dopad více raket do cílové oblasti). To znamená, že i když rakety odstartují v různých okamžicích, dopadají na cíl prakticky současně. Právě tato schopnost dává smysl formulaci „pálily najednou“; nešlo nutně o stisk spouště ve stejné sekundě, ale o koordinovaný společný úder v rámci jednoho kill chainu.

Fregata bez zbraní, ale se skutečným trupem

Terčem cvičení se stala Lan Jang (trupové číslo 935), fregata třídy Ťi Jang odvozená z americké třídy Knox. Do služby tchajwanského námořnictva vstoupila v srpnu 1995, vyřazena byla v lednu 2025. Po demontáži zbraní, radarů a citlivých systémů ji armáda převedla na cílovou loď.

Proti skutečné bojeschopné fregatě samozřejmě chybělo všechno podstatné: aktivní senzory, obranné systémy, klamné cíle, manévrující posádka. Vypovídací hodnota cvičení je proto silná pro ověření zásahu a síťové koordinace palby, ale slabší pro simulaci boje proti plně vyzbrojené a reagující lodi. Otevřené zdroje přitom nepotvrzují, zda byla Lan Jang po střelbách skutečně potopena, nebo zůstala na hladině jako poškozený vrak.

I tak má reálný ocelový trup na moři hodnotu, kterou žádný simulátor nenahradí. Raketa, která v počítači „zasáhne“, může v praxi selhat kvůli mořskému stavu, odrazům od vln nebo chybě v navigaci. Tchaj-wan si tohle potřeboval ověřit naostro.

Cvičení pod tlakem, ne ve vakuu

Střelby na Ťiou-pchengu neprobíhaly v klidných vodách. Podle denních hlášení tchajwanského ministerstva obrany se v okolí ostrova ve dnech cvičení pohybovalo 19 až 28 čínských vojenských letadel a sedm až jedenáct lodí denně. Tlak PLA neklesl ani po skončení střeleb; hlášení z 19. září uvádí 20 letadel, 11 lodí a tři úřední plavidla.

Prezident Laj Čching-te, který cvičení osobně navštívil, ho zarámoval jako ukázku toho, že bezpilotní prostředky a klasické zbraně musí fungovat společně, protože právě to odpovídá moderní válce. Politické sdělení směřovalo dovnitř i ven: Tchaj-wan investuje do asymetrické obrany, která má útočníkovi maximálně prodražit pokus o výsadek.

Pro kontext: americká agentura DSCA v červnu 2024 schválila Tchaj-wanu nákup až 291 systémů ALTIUS 600M-V. V červnu 2026 tato barážující munice poprvé zasáhla námořní cíl se stoprocentní úspěšností. Zářijové cvičení bylo dalším krokem: ne izolovaný test jednoho systému, ale propojení více nových prostředků do jednoho scénáře.

Co cvičení ukázalo, a co ne

Třídenní ostré střelby na Ťiou-pchengu ověřily to, co by Čína při invazi musela rozbít jako první: senzory, spojení a společnou palbu. Selhání v kterémkoli bodě kill chainu rozbije celý řetězec, i kdyby samotné střely byly špičkové. Tchaj-wan si právě tenhle řetězec testoval pod reálným tlakem čínské vojenské přítomnosti kolem ostrova.

Samo o sobě ale cvičení neodpovídá na otázky zásobování municí, odolnosti infrastruktury po prvním úderu ani délky případného konfliktu. Válka v Tchajwanském průlivu, pokud by k ní došlo, by s vysokou pravděpodobností zasáhla globální dodávky čipů a elektroniky s dopadem i na evropský průmysl včetně českého automotive. Tchaj-wan v září ukázal, že umí propojit americké a domácí zbraně do jedné sítě. Teď musí dokázat, že ji udrží funkční i poté, co na ni někdo začne střílet.

Článek Tchaj-wan ukázal, jak si představuje obranu. HIMARS, drony a protilodní rakety pálily na fregatu najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Ťia-šan a proč vznikla právě tam

Stavba hlavního podzemního komplexu probíhala v letech 1985 až 1993 a podle veřejných odhadů stála přes 27 miliard tchajwanských dolarů, v přepočtu zhruba 20 miliard korun. Kapacita se v otevřených zdrojích pohybuje mezi 200 a 250 letadly, což z Ťia-šanu dělá největší známý podzemní letecký úkryt na ostrově. Přesná hloubka uložení zůstává utajená.

Poloha není náhodná. Východní pobřeží chrání Centrální horský hřeben, který funguje jako přírodní štít proti balistickým a řízeným střelám odpalovaným z čínského pobřeží. Rakety musí překonat hory, a tím se prodlužuje varovný čas i komplikuje plánování úderů. Při loňském cvičení Chan Kuang 2024 tchajwanské letectvo reálně nacvičovalo přesun strojů ze západních základen právě do Ťia-šanu a menšího podzemního komplexu Č‘-chang v Tchaj-tungu; logika „zachránit, co jde, než dopadnou první střely“ už není teorie, ale procvičený scénář.

120 letounů: jedno číslo, dvě základny

Číslo 110 až 120 F-16 na východním pobřeží nevzniklo tak, že by je někdo napočítal v jedné podzemní hale. Skládá se ze dvou vrstev:

• Starší F-16V Block 20 – zhruba 50 až 60 strojů aktuálně dislokovaných v Chua-lienu.
• Nové F-16C/D Block 70 – 66 kusů objednaných v USA v roce 2019, které mají posílit východní pobřeží přes Chua-lien a Tchaj-tung.

Tchajwanské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo, že přelet prvních Block 70 na ostrov má začít ještě letos. O deset dní později ale doplnilo, že 59 z 66 strojů je sice na výrobní lince v různých fázích montáže, přesný harmonogram však zůstává pohyblivý. Kompletní dodávku proto nelze poctivě slíbit k žádnému konkrétnímu datu.

Právě rostoucí počet strojů na východě vyvolal potřebu rozšířit ochrannou infrastrukturu. Stávající kryty v Ťia-šanu na tolik letadel nestačí.

Nové kryty a modernizace za miliardy

Tchaj-wan proto spouští dva paralelní projekty s horizontem 2027 až 2031. První zahrnuje výstavbu 26 nových vysoce odolných nadzemních krytů v Chua-lienu a Tchaj-tungu za 6,88 miliardy tchajwanských dolarů, zhruba pět miliard korun. Nejde o další „jeskyni v hoře“, ale o zodolněné individuální přístřešky rozmístěné na povrchu, které mají rozptýlit flotilu a ztížit její zasažení jedním úderem.

Druhý projekt míří dovnitř samotného Ťia-šanu. Za dalších 3,57 miliardy tchajwanských dolarů se má modernizovat deset klíčových systémů komplexu: ventilace, bezpečnostní vrata, požární ochrana, zásobování vodou, elektřinou a (což je nový prvek) odolnost vůči chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám i elektromagnetickému pulsu. Po více než třiceti letech provozu stárnou právě ty části základny, které rozhodují o tom, zda letadla mohou z hory vůbec vyjet a vzlétnout.

Proč hora není nezranitelná

V otevřených zdrojích není doložen čínský konvenční ekvivalent americké průbojné pumy o hmotnosti přes 13 600 kg (30 000 liber) GBU-57 MOP, jediné zbraně na světě přímo navržené k ničení velmi hluboko uložených a extrémně tvrdých cílů. Americké analýzy navíc zdůrazňují, že útok na takové objekty vyžaduje kombinaci velmi velkých penetračních zbraní a stealth bombardérů. To je schopnost, kterou Čína veřejně nedemonstrovala.

Jenže hora nemusí být proražena, aby přestala fungovat. Čínská armáda může cílit na vjezdy do tunelů, na ranvej, na pojezdové napojení, na ventilační šachty, na přívod elektřiny a vody. Tchajwanský odborný text publikovaný přes ministerstvo obrany výslovně zmiňuje hrozbu čínské letadlové skupiny operující východně od ostrova: torpédoborce třídy 052D s řízenými střelami CJ-10 a palubní stíhačky J-15 s přesně naváděnou municí. Hora ochrání trup letadla. Neochrání ranvej, po které musí vzlétnout.

Co to mění, a co ne

Podle studie Hudson Institute sama Čína od počátku minulé dekády více než zdvojnásobila počet svých zodolněných leteckých krytů, z přibližně 370 na více než 800, s celkovým počtem přesahujícím tři tisíce. Peking tedy považuje pasivní ochranu letectva za klíčovou součást přípravy na vysoce intenzivní konflikt. Tchaj-wan dělá totéž, jen v menším měřítku a s existenčně vyšší motivací.

Projekt neřeší základní asymetrii sil. Čína má mnohonásobně víc raket, letadel i lodí. Co projekt mění, je cena prvního úderu. Každá stíhačka, která přežije úvodní salvu a dokáže vzlétnout, komplikuje čínské plánování invaze: nutí alokovat víc střel, víc průletů, víc času. A čas je v tchajwanském obranném myšlení to nejcennější; každý den, o který se invaze zpozdí, přibližuje možnost mezinárodní reakce.

Tchaj-wan drží přes 90 % světové výroby nejpokročilejších čipů a přes 60 % globálních tržeb smluvní výroby polovodičů. Český autoprůmysl tvoří přes 9 % HDP a čtvrtinu exportu a je na těchto čipech závislý. Případný konflikt by se u nás neprojevil nejdřív přes tankové titulky, ale přes šok v dodavatelských řetězcích.

Hora nad Chua-lienem není neprůstřelná. Je ale dost tvrdá na to, aby Peking musel počítat s tím, že po první salvě budou z tunelů vyjíždět stíhačky.

Článek Čína nemá zbraně, aby je zničila. Tchaj-wan schovává 120 letounů F-16 hluboko do obří podzemní základny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Block 70 přináší

Označení F-16C/D Block 70 představuje špičku toho, co platforma F-16 po padesáti letech vývoje umí nabídnout. Srdcem upgradu je radar AN/APG-83 SABR od Northrop Grumman, aktivní elektronicky řízená anténa (AESA), která nahrazuje starší mechanicky natáčený APG-68. Rozdíl je zásadní: delší dosah záchytu a navedení, vyšší přesnost identifikace, režim syntetické apertury pro detailní mapování terénu a plnohodnotné situační povědomí vzduch-vzduch i vzduch-země. Podle výrobce přitom APG-83 sdílí část technologické příbuznosti s radary letounů F-22 a F-35.

K radaru se přidává moderní digitální kokpit, navigační systém LN-260 INS/GPS, datový link Link-16, automatický systém vyhýbání se terénu Auto GCAS a vlečné klamné cíle ALE-50. Konstrukční životnost draku dosahuje 12 000 letových hodin, při průměrném ročním náletu kolem 200 hodin to teoreticky znamená šedesát let provozu. Pro srovnání: požadavek programu F-35 činí podle BAE Systems 8 000 hodin, tedy o třetinu méně.

Tchajwanský balík za přibližně 195 miliard korun zahrnuje šedesát šest letounů, sedmdesát pět radarů APG-83, motory General Electric F110, kanony M61A1 Vulcan ráže 20 mm a řadu dalších komponent. Ke konci března 2026 bylo podle tchajwanského ministerstva obrany padesát devět strojů v montáži nebo úpravách na výrobní lince. Program se nezastavil, zpomalilo ho tempo testů a kalibrace konfigurace specificky laděné pro Tchaj-wan.

Proč ne F-35

Tchaj-wan je podle Mezinárodního měnového fondu vyspělou ekonomikou a podle Světové banky ekonomikou s vysokými příjmy. Vyrábí nejpokročilejší čipy na světě, provozuje moderní letectvo a má rozpočet na špičkovou techniku. Přesto mezi dvanácti zahraničními zákazníky programu F-35, od Japonska přes Polsko po Řecko, nefiguruje. Žádná jiná technologicky a ekonomicky srovnatelná země v tomto seznamu nechybí.

Důvod není trest. Na kongresovém slyšení amerického výboru pro zahraniční záležitosti zazněly v roce 2017 tři konkrétní argumenty. Za prvé: ochrana technologií. Letoun F-35 není jen víceúčelový bojový letoun, ale citlivý stealth-softwarově-senzorový ekosystém, jehož kompromitace by ohrozila celou síť spojenců. Za druhé: obavy z informační bezpečnosti. Svědci přímo zmínili riziko infiltrace tchajwanské obranné struktury ze strany Číny. Za třetí: otázka, zda je pro Tchaj-wan vůbec správné sázet na platformu, která potřebuje nepoškozené ranveje a zázemí.

Poslední bod je klíčový. Výroční zpráva Pentagonu o vojenském rozvoji Číny za rok 2025 konstatuje, že čínské raketové síly jsou připraveny zasahovat tchajwanské základny, radary a velitelské uzly. Letouny J-20 páté generace a modernizované J-16 vytvářejí kolem ostrova rostoucí tlak. V takovém scénáři by drahý F-35 zaparkovaný na zranitelné ranveji mohl být zničen dřív, než vůbec vzlétne. Washington proto Tchaj-wan tlačí i k rozptýlitelným a asymetrickým prostředkům, mobilním protilodním střelám, minám a dronům, které přežijí první salvu.

Precedent navíc existuje i v rámci NATO. Turecko bylo v roce 2019 z programu F-35 vyřazeno kvůli nákupu ruského protiletadlového systému S-400. Důvod byl jiný, ale princip stejný: USA dokážou zablokovat přístup k F-35 i spojenci, pokud vyhodnotí bezpečnostní riziko jako systémové.

Dobrý stroj, ale jiná liga než stealth

Block 70 není letadlo druhé kategorie. Proti starším F-16A/B, které Tchaj-wan provozoval od 90. let, jde o generační skok. Starší flotila navíc prošla modernizací na standard Viper; Lockheed Martin potvrdil dokončení tohoto programu v prosinci 2023. Nové Block 70 tedy rozšiřují už „viperizované“ jádro letectva, nikoli prázdný hangár.

Jenže proti J-20 hraje Block 70 v jiné lize. Pátá generace znamená stealth, tedy minimální radarový odraz díky tvarování draku a speciálním nátěrům. Znamená interní zbraňové šachty, které nezvyšují odraznou plochu. Znamená plně integrovanou senzorovou fúzi, kde pilot vidí celé bojiště na jedné obrazovce. Block 70 nese zbraně převážně externě, jeho radarový odraz je řádově vyšší a v prostředí husté čínské protivzdušné obrany je výrazně zranitelnější.

Rozhodující parametr moderního vzdušného boje zní: kdo koho uvidí a zaměří první. Tam má F-35 výhodu, kterou Block 70 nedokáže plně nahradit, bez ohledu na to, jak dobrý je jeho radar.

Slovenský sourozenec a české souvislosti

Zajímavé je srovnání se Slovenskem, které rovněž objednalo F-16 Block 70. Základ je prakticky totožný: radar APG-83, Link-16, moderní avionika, životnost 12 000 hodin. Slovenský balík je ale výrazně menší (čtrnáct kusů oproti tchajwanským šedesáti šesti) a obsahuje explicitně vypsané střely AIM-120C-7 AMRAAM s dosahem kolem 100 km, střely krátkého dosahu AIM-9X Sidewinder, přesně naváděné pumy JDAM a zaměřovací kontejnery Sniper. Tchajwanská konfigurace si vyžádala specifické úpravy a dodatečné testování, které přispělo ke zpoždění dodávek.

Mimochodem, právě zpoždění je pro Tchaj-wan bolestivé téma. Na podzim 2025 tchajwanský premiér veřejně hovořil o právních krocích a vymáhání kompenzací, ale u čistého vládního prodeje (FMS) standardní nárokový mechanismus jako u komerční smlouvy prakticky neexistuje. Celkový objem zpožděného amerického vojenského materiálu pro Tchaj-wan přesahoval podle legislativních podkladů 6 590 miliard tchajwanských dolarů, přibližně pět bilionů korun.

Okno špičkovosti se zavírá rychleji než životnost draku

Tchaj-wan si pořídil velmi dobrý stroj. Block 70 mu dá silnější radar, modernější avioniku, vyšší interoperabilitu s americkými silami a konstrukční životnost, která na papíře sahá za rok 2060. Ale papírová životnost a bojová relevance jsou dvě různé věci. Čína nepřestane modernizovat, a každý rok, kdy Peking přidá další J-20 a zdokonalí svou protivzdušnou obranu, se okno, v němž je Block 70 špičkou, zužuje.

Skutečným problémem Tchaj-wanu není, že dostal „horší letadlo“. Dostal jiný kompromis: víc letových hodin, nižší práh nasazení, menší politické riziko, výměnou za citelně slabší šanci přežít v nejtvrdším dni války. A právě proto ostrov zároveň buduje podzemní úkryty, rozptyluje techniku a investuje do mobilních raketových systémů. Protože i Washington ví, že samotný víceúčelový bojový letoun, byť sebelepší, nestačí, pokud ho protivník zničí ještě na zemi.

Článek Tchaj-wan dostal první F-16 Block 70 s AESA. Je jedinou vyspělou zemí, která nedostane F-35. Důvod je více než dobrý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Harpoonům říká zabijáci lodí

Označení není nadsázka. Střela Harpoon vznikla v sedmdesátých letech jako odpověď amerického námořnictva na potřebu zasáhnout nepřátelskou loď za horizontem, aniž by útočník musel cíl vidět vlastníma očima. Verze Block II, kterou Tchaj-wan pořizuje, tuto schopnost posouvá dál. Kombinuje aktivní radarové navedení s navigací GPS/INS, díky čemuž dokáže operovat i v komplikovaném příbřežním prostředí plném radarových odrazů od pevniny a mělčin. Letí nízko nad hladinou, takzvaným profilem sea-skimming, a v závěrečné fázi provádí terminální manévry, které ztěžují obranu cíle.

Hlavice o hmotnosti zhruba 227 kilogramů stačí k vážnému poškození nebo potopení vyloďovacího plavidla i menší válečné lodi. Americké námořnictvo ji popisuje jako zbraň schopnou zasáhnout cíl za každého počasí a za jakýchkoli podmínek na moři. Boeing u verze Block II zdůrazňuje schopnost útočit i na lodě kotvící v přístavu nebo manévrující v blízkosti pobřeží. Právě tohle je pro obranu Tchaj-wanu klíčové, protože čínská flotila by se musela přiblížit k západnímu pobřeží ostrova na vzdálenost, kde se Harpoon stává akutní hrozbou.

Dolet střely se v otevřených zdrojích pohybuje kolem 120–140 kilometrů, přesná hodnota pozemní verze HCDS není oficiálně publikována. Rychlost je vysoká podzvuková, zhruba Mach 0,85 (přibližně 1 050 km/h). Není to nejrychlejší ani nejdalekonosnější protilodní střela na světě. Je to ale jedna z nejspolehlivějších, ve službě desítek námořnictev po celém světě, s reálnými bojovými zásahy v historii.

Balík za 55 miliard a nové základny na jihu

Oficiální americké oznámení z prosince 2020 popisuje prodej v rozsahu, který nemá v tchajwanských zbrojních nákupech obdobu. Celkem 100 systémů HCDS, 400 střel RGM-84L-4, čtyři cvičné střely, 100 odpalovacích transportních vozidel, 25 radarových vozů a 411 logistických kontejnerů, to vše za odhadovanou cenu 2,37 miliardy dolarů, tedy přibližně 55 miliard korun. Washington v dokumentaci výslovně uvádí, že systém má pomoci „odradit nebo čelit“ námořní agresi, pobřežní blokádě i obojživelným útokům.

Důležité upřesnění: v médiích se občas objevuje číslo přes 2,8 miliardy dolarů, ale to vzniká sečtením HCDS s dalšími samostatnými balíky střel Harpoon, které nejsou součástí pobřežního obranného programu. Samotný HCDS je ten, který mění pravidla hry na pobřeží.

Tchaj-wan mezitím buduje infrastrukturu pro nové raketové jednotky. Vládní zadávací dokumentace odhalila projekty v oblastech Tainan, Kaohsiung a Pingtung, tedy na jihozápadě a jihu ostrova. Konkrétně jde o lokality v okrese Guantian u Tainanu, čtvrť Cuoying v Kaohsiungu a několik míst v Pingtungu. Volba není náhodná. Jihozápadní pobřeží kryje nejpravděpodobnější přístupové trasy čínské flotily, oblast kolem Cuoyingu zahrnuje klíčovou námořní infrastrukturu a Pingtung umožňuje manévr směrem k jižnímu výběžku ostrova i k východním vodám.

Armáda přitom zdůrazňuje, že Harpoon je mobilní systém. Základny slouží jako výchozí body, nikoli jako pevné pozice. V bojové situaci mají odpalovací vozidla rychle vyjíždět na předem připravená taktická palebná postavení, odkud odpálí salvu a přesunou se. Část infrastruktury má být hotová do roku 2027, plné dodávky amerického balíku mají skončit do konce roku 2028.

Harpoon není sám, ostrov se mění v ježka

Právě tady začíná příběh, který dělá z vylodění na Tchaj-wan operaci hraničící se sebevraždou. Harpoon Block II je jen jedna vrstva v systému, kterému analytici říkají „strategie ježka“. Ostrov se má stát tak nebezpečným, aby se útočník raději nepřibližoval.

Vedle amerických Harpoonů stojí domácí tchajwanské střely:

• Hsiung Feng II – podzvuková protilodní střela s doletem přes 100 kilometrů, aktivním radarovým a infračerveným navedením, nasazovaná z mobilních pobřežních baterií i z lodí.
• Hsiung Feng III – nadzvuková protilodní střela s integrovaným náporovým motorem (ramjet), rovněž s doletem přes 100 kilometrů, navržená tak, aby svou rychlostí prorazila protivzdušnou obranu eskortních lodí.

Podle odhadu tchajwanských obranných činitelů z března 2026 může ostrov po dokončení domácí výroby a dodání všech Harpoonů disponovat až 1 400 protilodními střelami. To je číslo, které mění charakter jakéhokoli vyloďovacího pokusu. Útočník by musel počítat s tím, že jeho lodě budou zasypány střelami různých typů, rychlostí a naváděcích principů, podzvukovými i nadzvukovými, s aktivním radarem i pasivním navedením. Nasytit obranu flotily takovým mixem je nesrovnatelně těžší než čelit jedinému typu hrozby.

Tchaj-wan navíc reorganizoval pobřežní raketové síly pod nově zřízené velitelství pro pobřežní boj (Littoral Combat Command), které má koordinovat nasazení všech protilodních prostředků v jedné síti. Harpoony tak neoperují izolovaně, jsou napojeny na radarový průzkum, domácí střely a další prvky pobřežní obrany.

Proč by vylodění bylo sebevražda

Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu z prosince 2024 popisuje plnohodnotnou obojživelnou invazi na Tchaj-wan jako jednu z nejsložitějších vojenských operací, jakou si lze představit. Útočník musí nejprve získat vzdušnou a námořní převahu nad Tchajwanským průlivem širokým zhruba 130 kilometrů. Pak musí prorazit nebo obejít vrstvenou pobřežní obranu. Následně vybudovat předmostí na západním pobřeží, v městské zástavbě, pod soustavnou palbou, a bez přerušení zásobovat desítky tisíc vojáků na břehu.

Každý z těchto kroků je sám o sobě mimořádně náročný. Dohromady tvoří řetěz, v němž selhání jediného článku může zhroutit celou operaci.

Respektovaný americký think-tank CSIS provedl v roce 2023 rozsáhlou válečnou simulaci čínské invaze. Ve většině scénářů invaze selhala, ale za cenu extrémních ztrát na obou stranách. Klíčový závěr pro Peking: i „úspěšná“ invaze by znamenala ztrátu desítek válečných lodí, stovek letadel a tisíců vojáků. Politické důsledky takového krveprolití by mohly destabilizovat samotný čínský režim.

Harpoony tento kalkul dále zhoršují. Každé odpalovací vozidlo, které přežije první čínský úder, představuje hrozbu pro vyloďovací plavidla plná vojáků a techniky. Mobilita systému znamená, že Čína by musela najít a zničit desítky rozptýlených, maskovaných a přesunujících se jednotek, a to ještě před zahájením vlastního vylodění.

Jak si Harpoon stojí ve srovnání s konkurencí

Harpoon Block II není nejmodernější protilodní střelou na světě. Čínská YJ-18, nasazovaná na lodích, ponorkách i pozemních nosičích, dosahuje podle databáze CSIS odhadovaného doletu 220 až 540 kilometrů, letí podzvukově v cestovní fázi a v terminální zrychluje na Mach 2,5 až 3 (přibližně 3 000 až 3 700 km/h). Norská střela NSM od firmy Kongsberg, používaná v několika zemích NATO, nabízí dolet přes 300 kilometrů, pasivní navedení a důraz na minimální detekovatelnost.

Harpoon má proti nim kratší ruku i nižší rychlost. Jeho síla leží jinde: v osvědčenosti, masovém nasazení a v tom, že útočník musí přijít k němu, ne naopak. Čínská flotila nemůže vylodit vojáky ze vzdálenosti 500 kilometrů. Musí se přiblížit k pobřeží, vstoupit do zóny, kde Harpoon operuje nejlépe. A právě tam se z něj stává smrtelná hrozba.

Jakýkoli vážný konflikt kolem Tchaj-wanu by zasáhl i Českou republiku, nikoli vojensky, ale ekonomicky. Ostrov je klíčovým výrobcem polovodičů, na nichž závisí český průmysl od automobilek po elektroniku. Každá střela Harpoon, která zvyšuje cenu čínské invaze, tak nepřímo chrání i dodavatelské řetězce na druhé straně planety.

Srpnový test amerického námořnictva v roce 2026, při němž Harpoon odpálený ze země úspěšně zasáhl cílové plavidlo v příbřežních vodách, potvrdil, že pobřežní konfigurace HCDS není teoretický koncept. Je to funkční zbraň, připravená k nasazení na ostrově, který se systematicky mění v pevnost obklopenou protilodními střelami. Peking nemusí měnit svůj cíl, ale s každou dodávkou Harpoonů roste cena, kterou by za něj zaplatil.

Článek Vylodění téměř nemožné, byla by to sebevražda. Tchaj-wan rozmisťuje zabijáky lodí Harpoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě zcela odlišné schopnosti

Jádro Blairovy argumentace stojí na rozlišení, které se v debatách o Tchaj-wanu často zamlžuje. Čína bezpochyby umí ostrov masivně poškodit: raketovými údery, kyberútoky, blokádou námořních tras, dronovými roji. Dokáže ho zastrašovat, diplomaticky izolovat, ekonomicky svírat. To všechno jsou reálné a rostoucí hrozby.

Jenže dobýt a udržet ostrov s 23 miliony obyvatel, hornatým terénem a 130 kilometrů širokým průlivem je operace jiné kategorie. Pentagon ve svém prosincovém China Military Power Report z roku 2025 výslovně konstatoval, že čínské námořnictvo „téměř jistě nemá dostatečnou konvenční námořní a vzdušnou přepravní kapacitu pro rozsáhlý obojživelný útok na Tchaj-wan“ a že Peking stále výrazně nerozšiřuje flotilu tankových výsadkových lodí ani středních vyloďovacích plavidel. Obojživelná invaze přes Tchajwanský průliv by patřila k nejsložitějším vojenským operacím v dějinách, a Čína na ni podle amerických odhadů prostě není připravená.

Proč technologie hrají pro obranu

Blair ve své eseji zdůrazňuje, že moderní vojenské technologie dnes paradoxně nahrávají spíš bránícímu se ostrovu než útočníkovi. Levné autonomní systémy (útočné drony, barážující munice, bezpilotní hladinová i podmořská plavidla) dramaticky zdražují každý pokus o přepravu vojsk přes průliv. Americký think-tank CNAS v únoru 2026 rozpracoval koncept vrstvené obrany „hellscape“, která počítá s mobilními pobřežními protilodními střelami, minami, klamavými cíli a rozptýlenou přesnou palbou.

Tchaj-wan sám investuje do asymetrické obrany. V roce 2024 věnoval na obranu 2,5 % HDP a při červnových cvičeních 2026 poprvé ostře nasadil raketomety HIMARS. Logika je prostá: útočník musí překonat průliv, vylodit se na plážích a udržet zásobovací linky pod neustálým tlakem. Obránce potřebuje „jen“ způsobit, aby cena invaze převýšila jakýkoli představitelný zisk. A právě tuto rovnici levné autonomní systémy posouvají stále víc ve prospěch obrany.

Pat neznamená klid

Bylo by ovšem naivní číst Blairovu analýzu jako důvod k úlevě. Pat v jeho pojetí znamená, že ani jedna strana nemá rozhodující převahu: Peking neumí ostrov spolehlivě dobýt, ale Tchaj-pej s Washingtonem neumějí spor definitivně uzavřít. Status quo drží vzájemné odstrašení, a to je ze své podstaty křehké.

Čísla to potvrzují. Podle Pentagonu čínská armáda v roce 2024 provedla kolem Tchaj-wanu 38 společných bojových patrol a čínské válečné lodě se pohybovaly v okolí ostrova 46 % dnů v roce. Na konci prosince 2025 Reuters popsal dosud největší čínské manévry kolem ostrova, včetně scénáře rychlého odříznutí vnější podpory. Tlak roste rok od roku. A Blair sám připouští, že Čína může Tchaj-wan „kdykoli masivně poškodit“, jen ho zatím neumí obsadit.

Právě proto admirál varuje před alarmismem stejně ostře jako před lhostejností. Přehnané prognózy o blížící se invazi podle něj mohou odradit Tchaj-wan a jeho spojence od společné přípravy a zároveň povzbudit Peking v přesvědčení, že jeho vojenská převaha je už politicky uznaným faktem. Obojí destabilizuje.

Co to znamená pro Česko

Tchajwanský průliv se může zdát daleko, ale jeho ekonomický dosah sahá až do českých továren. Tchajwanský TSMC vyrábí přes 90 % světových špičkových logických čipů. Evropský automobilový průmysl přitom podle české Národní polovodičové strategie tvoří 37 % celkové poptávky po čipech v Evropě. A český autoprůmysl? Tržby 1,57 bilionu korun, export přes 1,3 bilionu. Jakýkoli vážný konflikt v průlivu, i „pouhá“ blokáda bez jediného výstřelu, by zasáhl dodavatelské řetězce v měřítku, vedle kterého by covidový nedostatek čipů vypadal jako drobná nepříjemnost.

Česká republika přitom drží politiku jedné Číny a s Tchaj-wanem rozvíjí neoficiální ekonomické, kulturní a vědecké kontakty. Evropská unie se staví proti jednostranné změně status quo silou. Tchaj-wan ale nespadá pod článek 5 NATO, česká pozice je tedy politická a ekonomická, nikoli smluvně vojenská.

Dlouhá hra bez data konce

Blairova esej není osamělým hlasem. Už v červnu 2022 Foreign Affairs publikoval analýzu s tezí, že Peking „stále hraje dlouhou hru“ a není připraven k bezprostřední invazi. Rok 2027, který Čína spojuje s mezicílem modernizace armády, alarmisté často čtou jako téměř pevné datum útoku. Pentagon ale ještě v prosinci 2025 popisoval strukturální slabiny invazního scénáře. Nic v dostupných zdrojích nenasvědčuje tomu, že by se invazní mezera měla v nejbližších letech rychle zavřít.

Největší riziko dnes neleží v naplánované invazi, ale v nehodě: chybné kalkulaci během cvičení, eskalaci blokádního scénáře nebo politické provokaci, která jednu ze stran donutí jednat dřív, než zamýšlela.

Tchajwanský průliv zůstává šachovnicí, na které obě strany drží silné figury, ale žádná z nich nemá mat. Dokud to tak bude, pat trvá. A právě jeho udržení, ne jeho prolomení, je dnes hlavní starostí Washingtonu, Pekingu i Tchaj-peje.

Článek „Je to pat. Čína nedokáže dobýt Tchaj-wan, v dohledné době se to nezmění,“ mají jasno Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ostrovní obrana pobřeží bude silná

Tchajwanské ozbrojené síly budují kvalitní pobřežní ochranu složenou z protilodních střel, aby Čínu od myšlenek na invazi odradily. TheDefensePost vysvětluje, že ji má tvořit protilodní systém složený právě z amerických střel Harpoon a domácích Hsiung Feng a samozřejmě bude muset být doplněný i radary a dalšími technologiemi. Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude schopný detekovat a zaútočit na každé plavidlo v Tchajwanském průlivu.

iZdroj fotografie: Marinens Biblioteks Arkiv / Public Domain

V Americe si Tchaj-wan objednal 400 střel Harpoon a 100 odpalovacích zařízení doplněných 25 radary. V současné době by mělo být hotových 5 odpalovacích vozidel a 1 radar, které dorazí přímo na ostrov do poloviny roku 2025, a do konce roku jsou pak v plánu další dodávky. Všechny objednané součásti má Tchaj-wan dostat v roce 2028, což se zdá relativně brzy, ale čínské akce kolem ostrova probíhají již nyní. NationalInterest upozorňuje, že by Čína k invazi mohla být připravena v roce 2027, takže lze dodávky amerických zbraní hodnotit jako pomalé.

Dosah střely Harpoon je až 148 km

Střela Harpoon, která bude tvořit základ pobřežní obrany Tchaj-wanu, existuje v mnoha verzích a odpalována je ze země, plavidel, ponorek i letadel. ArmyRecognition uvádí, že RGM-84L-4 Block II by měla mít dosah 148 kilometrů, a tedy být schopná v nejužším místě průlivu doletět až k pobřeží Číny. Na druhou stranu platí, že Čína nejkratší cestu na ostrov zvolit nemusí a systém bude nejspíše muset chránit přístupy k ostrovu ze všech světových stran.

Harpoon je podzvuková střela létající rychlostí zhruba Mach 0,71, uvádí Wikipedia, přičemž se pohybuje těsně nad vodní hladinou, aby byla co nejhůře detekovatelná, a v závěru se na svůj cíl navede za pomoci integrovaného radaru. Uvnitř střely je také hlavice o hmotnosti 221 kilogramů – jenom pro srovnání, ukrajinská střela R-360 Neptun má hlavici těžkou jenom 150 kilogramů a dva její zásahy potopily ruský křižník Moskva. Armádní Zpravodaj je tak přesvědčený, že zásah Harpoonem by jakoukoliv čínskou loď minimálně vážně poškodil.

Článek Udělají-li čínské lodě chybu, že vplují do Tchajwanského průlivu, jdou ke dnu. Na uzdě je mohou držet americké střely Harpoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenské cvičení počítá s brzkým útokem

Obavy z čínského útoku dokazují dokumenty tchajwanského ministerstva obrany, do nichž mohli nahlédnout redaktoři agentury Bloomberg. Zveřejněny byly 18. března, aby informovaly zákonodárce o nadcházejícím vojenském cvičení Han Kuang simulujícím útok čínské armády. Probíhat bude v červenci 2025 a jeho trvání bylo letos poprvé zdvojnásobeno na 10 dní.

Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že největší každoroční válečné cvičení na Tchaj-wanu, které je konáno za účelem simulace reakcí na možnou čínskou invazi, také poprvé veřejně stanovuje potencionální rok čínské invaze, a to 2027. Během dvou let by tak měla být tamní armáda plně připravena na obranu, do níž už nějakou dobu masivně investuje.

Možná se to nezdá, ale ve výzbroji má nejmodernější systémy světa a na svou velikost poměrně hodně vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila již v září 2023, že by mohl na obranu postavit až 1,8 milionu vojáků, a v listopadu 2024 došlo ke zhodnocení, že by se vzhledem k vyloďovacím možnostem (je k tomu vhodných jenom pár míst ostrova) jednalo o druhou Normandii. Navíc je pravděpodobné, že by Tchaj-wanu pomohli Američané.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Ti např. mohutně vyzbrojili ostrov Guam, který by nejspíše sloužil jako hlavní vojenská základna pro operace v okolí Číny. Wellington Koo, tchajwanský ministr obrany, v komentářích pro tamní média vysvětlil, že vojenští plánovači vždy stanovují cílovou časovou osu jednoho až dvou let, aby otestovali koordinaci při integraci nových zbraňových systémů – proto rok 2027.

Velké vojenské cvičení Han Kuang pořádané v červenci 2025 má otestovat připravenost tchajwanské armády na možnou invazi Číny v roce 2027

Článek Vážné obavy z útoku na Tchaj-wan. Čína by ho mohla napadnout už v roce 2027. Brzy proběhne obrovské testování zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchaj-wan může zasáhnout i Peking

O tchajwanské střele Qingtian je známo jenom málo informací. ArmyRecognition uvádí, že je vyvrcholením programu střel Yun Feng, jehož cílem bylo vyvinout střelu schopnou zasahovat cíle v severní a střední Číně, doplňuje Wikipedia. Záměrem je zřejmě dát Číně najevo, že pokud se odhodlá zaútočit – v první fázi by se jednalo o odstřelování nějakých cílů – nezůstane to bez odpovědi a dojde k ničení objektů na jejím pevninském území.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Střela Qingtian by měla létat rychlostí Mach 6, díky čemuž by mohla být pro čínskou protivzdušnou obranu, v níž jsou systémy jako HQ-9, velice obtížným cílem. Není ale známo, zda spoléhá jenom na rychlost nebo dokáže i manévrovat, což by z ní činilo ještě obtížnější cíl. Její dosah má být 1 200 až 2 000 km, a pokud je to pravda, dokáže zasáhnout cíle až v Pekingu, minimálně však bližší města jako Šanghaj nebo Wu-chan.

Střela Qingtian zvládne i bunkry

Pohon střely zajišťuje náporový motor, ale podrobnosti o něm nejsou známy. Vzhledem k její vysoké rychlosti museli však tchajwanští konstruktéři vyřešit problém se zahříváním pláště, což zvládli díky speciálním kompozitním keramickým materiálům. Teplo může být sice problém i pro nějaké naváděcí systémy, ale lze předpokládat, že bude Qingtian spoléhat hlavně na GPS; pak by mohla mít i velmi vysokou přesnost. O hlavici je potom známo pouze to, že by mohla být polopancéřová a průbojná, takže by nejspíše zničila i bunkry.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Program hypersonických střel Qingtian bude mít i českou stopu. Jelikož bude jejich odpalovač mobilní, aby ho bylo obtížné zaměřit a zničit, potřebuje pro něj tchajwanská armáda těžký podvozek. Tím je pravděpodobně český Tatra Force 12×12, uvádí MilIn, i když není vyloučeno ani použití amerického od společnosti Oshkosh.

Článek Tchajwanská hypersonická střela dosáhne až 2 000 km a čínská obrana s ní může mít veliké problémy. Odpalovat ji pomůže česká Tatra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská loď poškodila kabel a nemohla se vrátit

K incidentu došlo již 3. ledna 2025 v ranních hodinách, konkrétně v 07:00, ale první zprávy o něm začaly přicházet až téměř o hodinu později. Čínská nákladní loď Shunxin 39 plující pod vlajkou Kamerunu proplouvala přístavem Jilong, informuje MilIn. Kabel přitom vykazoval od rána stav rušení, ale zřejmě nedošlo k jeho okamžité kontrole.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Ještě téhož dne, kolem 16:40, pak obdržela tchajwanská pobřežní stráž hlášení o poškození čtyř částí komunikačního kabelu a vyslala hlídkový člun z 1. flotily pobřežní stráže, aby obhlédl situaci. Detekováno bylo zmíněné čínské plavidlo asi 13 km od mysu Yehliu na severu Tchaj-wanu, které vzala pobřežní stráž pod doprovod a nařídila mu návrat zpět do přístavu Jilong.

Rozkaz ale čínská loď nesplnila kvůli špatným povětrnostním podmínkám a pokračovala do mezinárodních vod směrem k Jižní Koreji. Incident je vyšetřován, nicméně platí, že bude-li chtít Shunxin 39 v budoucnu plout do zmíněného přístavu, bude muset nejdříve požádat o povolení, načež ji doprovodí tchajwanská pobřežní stráž, aby nedošlo k další „nehodě“.

Čína nefiguruje v poškození komunikace poprvé

Uvedený případ je podezřelý přinejmenším proto, že už jiná čínská loď způsobila dříve totéž, když přerušila komunikační kabel mezi Finskem a Německem, uvádí Yle. Stalo se tak 18. listopadu 2024 a jednalo se o jediné spojení svého druhu se střední Evropou. Stejně jako v případě výše ale nelze přesně určit, zda se jednalo o náhodu nebo úmyslnou sabotáž.

Článek Čína vyostřila napětí s Tchaj-wanem, když poškodila jeho významnou komunikaci. Není to první případ, v němž figuruje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Složité vylodění by Čínu hodně potrápilo

Ačkoliv je čínská armáda jednoznačně silnější ve všech směrech, geografické podmínky jsou proti ní. Problém invaze na Tchaj-wan je totiž ten, že by Čína musela překonat Tchajwanský průliv široký zhruba 130 až 150 km a vylodit se na plážích ostrova. To je však složitá operace, jakou v historii zvládli pouze spojenci v Normandii. Tchajwanská obrana si toho je samozřejmě dobře vědoma a na útok se připravuje, což znamená, že by byl nesmírně krvavý pro obě strany a Čína by měla obrovské ztráty, i kdyby Tchaj-wanu nepomohli Američané, kteří to ale slibují.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchajwanská obrana je vícevrstvá a dokázala by útočit na vše, čím by se Čína mohla pokusit průliv překonat. V první vlně by jistě použila letecké útoky, řízené střely a rakety. Vzdušná obrana ostrova je však silná – hlavní zbraní je domácí systém Sky Bow, kdy je nejmodernější verze Sky Bow III schopna poradit si i s taktickými balistickými raketami, uvádí Wikipedia, a pochopitelně i s řízenými střelami a letouny. Schopnostmi ji lze přirovnat třeba k americkému MIM-104 Patriot nebo ruskému S-400, rovněž má Tchaj-wan obdržet norský NASAMS.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshisei / Creative Commons / CC BY

Silné je pak i tchajwanské letectvo, i když se početně nemůže tomu čínskému rovnat a nemá ani letouny 5. generace. AirAndSpaceForces uvádí, že si nechalo modernizovat 139 ks General Dynamics F-16 Fighting Falcon na verzi Block70/72 a bude kupovat dalších 66 nových. V současnosti jde o jedny z nejlepších letounů 4. generace. Kromě toho se může spolehnout i na starší letouny jako Dassault Mirage 2000 nebo domácí AIDC F-CK-1 Ching-kuo.

Čína by se musela soustředit na několik pláží

I když je jasné, že má Čína řadu protiopatření, v bezpečí by rozhodně nebyla její plavidla převážející jednotky ani moderní bojová plavidla. Ostrov má totiž silnou pobřežní obranu, která je založena na domácích protilodních střelách Hsiung Feng III. Ty dosahují rychlosti Mach 3,5 a dokáží zasáhnout cíle na vzdálenost až 400 kilometrů, uvádí Wikipedia. Tchaj-wan má navíc v Americe objednané protilodní střely Harpoon, které se dle TaiwanNews v příštích letech stanou základem 4 nových raketových základen pobřežní ochrany.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Číňané by také museli počítat s tchajwanským námořnictvem, které má sice ve výzbroji i starší torpédoborce a fregaty, ale také moderní lodě vyzbrojené právě domácími střelami z rodiny Hsiung Feng. Poslední vrstvou obrany by nakonec byly námořní miny, jichž má tchajwanské námořnictvo údajně mnoho, a pořizuje si i nové lodě k jejich pokládání, uvádí UsNi. V jejich prospěch navíc hraje skutečnost, že je k vylodění na ostrově vhodných jenom několik pláží a zaminování přístupů k nim může útočníkům způsobit obrovské problémy a škody.

Článek Jak a čím může Tchaj-wan reagovat na čínský útok, i kdyby mu Amerika nepomohla. Je překvapivě silný, jednalo by se o druhou Normandii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.