Co přesně je Mednieks a co umí

Mednieks je lotyšská verze pásového bojového vozidla pěchoty ASCOD, v mezinárodním katalogu výrobce GDELS-Santa Bárbara Sistemas označovaného jako HUNTER. Osádku tvoří tři vojáci, uvnitř se vejde šest plně vyzbrojených pěšáků. Pancéřová ochrana odpovídá standardu STANAG 4569 Level 4, to znamená odolnost proti střelám ráže 14,5 mm a střepinám dělostřeleckých granátů.

Hlavní výzbroj tvoří automatický kanon Bushmaster II Mk44 ráže 30 × 173 mm v izraelské věži společnosti Elbit Systems. Podle výrobce kanonu, firmy Northrop Grumman, dosahuje Mk44 kadence 200 ran za minutu a zvládá střílet i programovatelnou airburst municí Mk310, která exploduje v nastavené vzdálenosti od cíle. Účinná je proti pěchotě v zákopech i proti nízko letícím dronům.

Protitankovou výzbroj představují řízené střely Spike-LR2 izraelské firmy Rafael. Klíčové parametry:

• Pozemní dostřel 5,5 km
• Dvojitý elektrooptický hledač (infračervený a denní)
• Datalink přes optické vlákno nebo rádiový kanál
• Režimy „vystřel a zapomeň“, „vystřel, sleduj a uprav“ i „vystřel na souřadnice“
• Tandemová kumulativní hlavice proti obrněným cílům, případně víceúčelová hlavice proti opevněním

Oproti americkému Javelinu, který je primárně přenosný pěchotní systém s režimem „vystřel a zapomeň“, dává Spike-LR2 osádce vozidla víc flexibility: střelu lze v letu přesměrovat, změnit cíl nebo korigovat dopad. Pro integraci na věž BVP je to zásadní výhoda.

Proč právě teď a proč 84 kusů

Jeden stroj rovnováhu sil nezmění. Lotyšský program ale počítá s celkem 84 vozidly Mednieks dodanými do roku 2029. První kontrakt na 42 kusů podepsala Riga 30. ledna 2025 za 373 milionů eur, druhý na dalších 42 následoval 30. června téhož roku. Vozidla se nekupují jako hotový import, minimálně 30 procent výroby zajišťuje lotyšský průmysl. Montáž probíhá v závodě Patria Latvia ve Valmieře a servisní podkontrakt je uzavřen až do 31. prosince 2037. Lotyšsko si tak buduje nejen bojovou kapacitu, ale i průmyslovou infrastrukturu, která dokáže stroje udržovat a opravovat doma.

Časový tlak je reálný. Lotyšská státní obranná koncepce výslovně hovoří o možnosti náhlého ruského útoku na část území a odhaduje, že Rusko může obnovit síly rozmístěné u hranice na předválečnou úroveň během pěti let. Obranné výdaje Lotyšska tomu odpovídají: pro rok 2026 dosahují 4,91 procenta HDP, pro rok 2027 je cíl rovných pět procent. Mezi malými evropskými státy jde o bezprecedentní čísla.

Platforma se společným rodokmenem, a české srovnání

ASCOD není na evropské scéně nováček. Rakouská armáda provozuje 112 vozidel Ulan, což je starší větev téže platformy rovněž s 30mm kanonem. Rakušané nyní Ulany modernizují a prodlužují jim životnost do roku 2030. Mednieks je oproti Ulanu novější konfigurace s otevřenější architekturou, integrovanou protitankovou výzbrojí a důrazem na lokální výrobu, v podstatě nová generace stejného rodokmenu.

Český kontext nabízí jiné měřítko. Česká republika pořizuje 246 švédských BVP CV90 za 59,7 miliardy korun s minimálně čtyřicetiprocentním podílem českého průmyslu. Program míří na přezbrojení celé 7. mechanizované brigády a objemově je výrazně větší. Lotyšský program je menší, ale bezpečnostně naléhavější: Riga leží necelých 300 kilometrů od ruské hranice a lotyšská brigáda dosud moderní BVP neměla.

Pokud bychom hledali potenciálního protivníka na ruské straně, nejbližší srovnání nabízí BMP-3 se 100mm a 30mm výzbrojí, případně papírově těžší T-15 na podvozku Armaty. Jenže T-15 existuje spíš v prototypech a propagandistických materiálech než v sériových počtech, zatímco BMP-3 postrádá moderní protitankové řízené střely s dosahem Spike-LR2. Mednieks navíc není koncipován jako osamělý duelant, jeho síla spočívá v začlenění do brigádního a aliančního boje.

Lotyšsko nestaví obranu samo

Mechanizovaná brigáda v Kadaze není jedinou silou v zemi. V Lotyšsku působí mnohonárodní bojové uskupení NATO vedené Kanadou, do něhož přispívají i čeští vojáci. Podle českého ministerstva obrany patří působení v bojových uskupeních NATO v Pobaltí mezi klíčová nasazení české armády. Silnější lotyšská brigáda znamená lépe připraveného hostitele pro spojenecké jednotky, nikoli menší potřebu jejich přítomnosti.

Lotyšská obranná koncepce mluví o obraně každého centimetru území od prvních sekund krize. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že mechanizované síly s moderní protitankovou výzbrojí dokážou čelit i početnějšímu nepříteli, pokud mají výcvik, motivaci a spojeneckou podporu. Právě proto Riga investuje do Mednieksů, do obranné linie na východě a do aliančních závazků současně.

Jeden pásový stroj na základně v Kadaze sám o sobě Rusko nezastaví. Ale 84 vozidel s kanony a střelami Spike do roku 2029, obranný rozpočet na úrovni pěti procent HDP a alianční brigáda za zády, to už je vrstva odstrašení, kterou Moskva nemůže přehlížet.

Článek Lotyšsko zbrojí u ruských hranic. První Mednieks se 30mm kanonem a střelami Spike dorazil k brigádě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Barracuda a proč ji chce Lotyšsko

Prezident Edgars Rinkēvičs navštívil v září 2026 sídlo americké firmy Anduril Industries a následně na sociální síti X napsal, že se těší na dokončení akvizice střel Barracuda a na širší lotyšsko-americkou obrannou průmyslovou spolupráci. Konkrétní variantu, počet kusů, cenu ani harmonogram dodávek lotyšská strana nezveřejnila. Záměr je ale na stole a logika za ním je průzračná.

Barracuda je rodina proudových střel s plochou dráhou letu, které Anduril představil v září 2024. Klíčové parametry varianty 500M:

• Dolet: přes 926 km (500 námořních mil)
• Bojová nálož: přes 45 kg (100 liber)
• Doba letu v prostoru: více než 120 minut
• Odpalovací platforma: standardní šestimetrový (20stopý) ISO kontejner pojmoucí až 16 střel
• Architektura: softwarově definovaná, průběžně upgradovatelná

Právě pozemní kontejnerová verze označovaná SLB-500M dává smysl pro Lotyšsko. NATO samo uvádí, že pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko a Litva) nemají vlastní stíhačky a ochranu vzdušného prostoru zajišťují spojenecké rotace v rámci Baltic Air Policing. Pozemně odpalovaná střela s doletem přes 920 km obchází toto omezení elegantně: Lotyšsko nepotřebuje budovat drahou leteckou flotilu, stačí kontejner, obsluha a satelitní navigace.

Od HIMARS k hlubokému úderu

Nejde o první lotyšský krok směrem k delšímu dosahu. Už v prosinci 2023 Riga podepsala s USA smlouvu na raketomety HIMARS s raketami ATACMS, které pokrývají vzdálenost do 300 kilometrů. Barracuda tento dosah více než ztrojnásobuje.

Srovnání s dalšími střelami ukazuje, kam se Lotyšsko posouvá:

Barracuda se tak řadí mezi Iskander a Kalibr: je delší rukou než ruský Iskander, ale kratší než námořní Kalibr. Podstatné je něco jiného: Anduril sází na masovou výrobu. Pro americkou armádu má dodat minimálně 3 000 kusů SLB-500M během tří let, s tempem nejméně tisíc ročně od první poloviny roku 2027. Firma v září 2026 oznámila, že Barracuda už vstoupila do sériové výroby a plánuje několik tisíc systémů ročně. Pokud by se kusová cena byť jen přiblížila nízkým stovkám tisíc dolarů, šlo by o zlomek ceny Tomahawku.

Polská výrobní linka a regionální rozměr

Lotyšský nákup není izolovaný příběh jednoho malého státu. V Bydgoszczi, v závodech polské zbrojovky WZL-2 spadající pod skupinu PGZ, se rozbíhá montáž a následná výroba Barracudy-500M. Polská vláda v červenci 2026 výslovně uvedla, že Estonsko i Lotyšsko už deklarovaly zájem o systém B500M vyráběný v PGZ.

Vzniká tak regionální výrobní a dodavatelská osa: americký vývoj, polská produkce, pobaltský odběr. Pro Lotyšsko to znamená kratší logistický řetězec, evropskou výrobní stopu a menší závislost na transatlantických dodávkách v krizovém scénáři. Pro Rusko je to signál, že schopnost hlubokého úderu na východním křídle NATO nebude záležitostí jednotek kusů dovezených ze zámoří, ale potenciálně tisíců střel vyráběných přímo v regionu.

Co to znamená pro Rusko a pro české vojáky v Lotyšsku

Kreml nemusí hádat, co Barracuda dokáže. Parametry jsou veřejné, výrobní kontrakty podepsané, polská linka v přípravě. Moskva leží 834 kilometrů od Rigy, komfortně uvnitř deklarovaného doletu. Rusko přitom samo v regionu disponuje Iskandery nasazenými mimo jiné v Kaliningradské oblasti s dosahem do 500 km a námořními Kalibry s dosahem přesahujícím 1 500 km. Jenže dosud platilo, že pobaltské státy nemají čím odpovědět do hloubky. Barracuda tuto asymetrii narušuje.

Primárně jde o odstrašení, nikoli o zbraň, která sama mění strategickou rovnováhu. Ale odstrašení funguje právě tím, že schopnost je reálná. Ruské velitelské uzly, logistické sklady, letiště a infrastruktura v dosahu přes 900 km by se rázem ocitly v ohrožení, a to i bez jediné spojenecké stíhačky ve vzduchu.

Lotyšsko přitom nečelí hypotetické hrozbě. V březnu 2026 ministerstvo obrany v Rize oznámilo, že do lotyšského vzdušného prostoru vstoupil bezpilotní prostředek přilétající z ruského směru, který se následně zřítil na lotyšském území. Obranný rozpočet na rok 2026 Riga vyšponovala na 4,91 % HDP, číslo, které nemá v NATO mnoho konkurentů. V zemi působí mnohonárodní brigáda NATO vedená Kanadou s více než 3 500 vojáky a od ledna 2026 do ní znovu přispívá i Armáda České republiky ženijními schopnostmi. Vyšší lotyšská úderná kapacita tak nepřímo posiluje i palebné zázemí prostoru, kde čeští vojáci operují.

Víc než jen další střela

Skutečný význam lotyšské akvizice nespočívá v jednom zbraňovém systému. Spočívá v tom, že malý stát s dvěma miliony obyvatel a bez vlastního bojového letectva získává relativně dostupný prostředek, jak přenést odstrašení stovky kilometrů za hranici, a to sériově vyráběný, kontejnerově mobilní a softwarově upgradovatelný. Parametry smlouvy zůstávají neveřejné, ale směr je jasný.

Pro Moskvu je podstatné hlavně jedno: na východním křídle NATO přibývá další vrstva, kterou nelze ignorovat. A tentokrát ji staví země, která ještě před pár lety neměla čím zasáhnout cíl za horizontem.

Článek Lotyšsko chce nakoupit Barracudu s dosahem přes 920 km. Rusko dobře ví, že drtilo i samotnou Moskvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hangár, drony a grant ministerstva obrany

Na podzim 2023 někdo zapálil stanový hangár v areálu lotyšské společnosti PILOT Automotive Labs Europe. Firma není žádný zbrojní gigant, jde o menší podnik, který v roce 2019 získal od lotyšského ministerstva obrany grant na vývoj systému bezpilotních pozemních a hladinových vozidel pro autonomní mise a dálkové řízení. Právě napojení na obranný sektor z ní udělalo cíl.

Lotyšská Státní bezpečnostní služba VDD zahájila trestní řízení 10. června 2024. Podle jejího vyšetřování skupina nevznikla spontánně, byla vytvořena z iniciativy ruské zpravodajské a bezpečnostní služby. Celkem čtyři lotyšští občané, všichni dříve trestaní za jiné delikty, ale nikdy předtím v hledáčku kontrarozvědky. Přesně ten typ lidí, které ruští operativci hledají: levné, nahraditelné, ochotné riskovat za pár stovek eur.

Tisíc eur za deset let za mřížemi

Dne 20. srpna 2026 rižský soud schválil dohodu s Lukanenkem a Ivanovovou. Lukanenko si odsedí deset let nepodmíněně, Ivanovová osm a půl roku. Oba dostali navíc probační dohled. Firmě soud přiznal náhradu materiální škody ve výši 3 146 eur. Rozsudek v době zveřejnění ještě nebyl pravomocný; účastníci řízení mohli do deseti dnů požádat o vyhotovení plného znění a následně se odvolat.

Advokát Lukanenka u soudu uvedl, že jeho klient souhlasil s plněním úkolů kvůli slíbené odměně tisíc eur. Lotyšská média s odkazem na soudní jednání doplnila, že peníze měly dorazit na účet Ivanovové. Tisíc eur. Tolik stačilo, aby se dva lidé pustili do akce, která je může stát desetiletí svobody.

Zbývající dva obvinění, Konstantin Širjajev a Konstantin Jakubovskij, byli podle serveru BB.LV odsouzeni v samostatném řízení. Širjajev dostal tři roky a dva měsíce, Jakubovskij dva roky a tři měsíce. Skupina přitom neplánovala jen jeden útok. VDD zjistila, že připravovala i zapálení kamionu s ukrajinskou registrační značkou v areálu kritické infrastruktury a mapovala další cíle.

Telegram, mezičlánky a jednorázoví agenti

Model, který lotyšský případ odhaluje, je znepokojivě jednoduchý. Podle VDD i lotyšského prokurátora Mārtiņše Jansonse probíhá nábor přes komunikační aplikace typu Telegram. Instrukce přicházejí digitálně, vykonavatelé posílají organizátorům v Rusku videa a fotografie splněných úkolů. Ruští důstojníci přitom sami necestují za hranice, čímž komplikují dokazování přímé vazby mezi fyzickým pachatelem a zadavatelem.

Šéf VDD veřejně popsal, že organizátoři využívají více mezičlánků a hledají lidi z kriminálního prostředí. Prokurátor Jansons doplnil, že k náboru dochází i na hraničních přechodech s Ruskem a Běloruskem, včetně nátlaku na pašeráky nebo cestující. Vzniká tak síť „jednorázově použitelných agentů“, lidí, kteří nejsou profesionální špioni, nemají zpravodajský výcvik a často ani netuší, do jak vážného právního problému se dostávají. Lotyšský trestní zákon za pomoc cizímu státu v činnosti namířené proti Lotyšsku, spáchanou ve skupině, umožňuje uložit trest od tří do dvaceti let. Lukanenkových deset let je v horní polovině sazby.

Evropský vzorec: od Vrbětic po Rigu

Lotyšský případ není ojedinělý. Evropská unie v prohlášení z října 2024 výslovně mluví o sílící ruské kampani hybridních aktivit zahrnující žhářství, vandalismus, kyberútoky a sabotáže proti kritické infrastruktuře. VDD ve výroční zprávě za rok 2024 doplňuje, že v jiných evropských zemích mířily podobné akce na železniční a leteckou infrastrukturu i na firmy spojené s pomocí Ukrajině.

Česko má vlastní bolestnou zkušenost. Výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014, za nimiž podle BIS a NCOZ stála ruská vojenská rozvědka GRU, měly zabránit dodání zbraní a munice. BIS v dubnu 2024 potvrdila, že NCOZ považuje zapojení GRU za prokázané. Česká kontrarozvědka přitom v posledních letech aktivně zasahuje i proti dalším ruským operacím na českém území; v dubnu 2025 pomohla dostat na sankční seznam vlivovou agentku napojenou na GRU, v březnu 2026 poskytla informace vedoucí k sankcionování prostředníka ruské stínové flotily.

Pro české firmy pracující v obranném sektoru to znamená, že hrozba není teoretická ani geograficky vzdálená. Ruská služba necílí jen na velké státní závody. Stačí malá firma s grantem ministerstva obrany a hangár na okraji města.

Co s tím mohou firmy dělat

Evropská komise v rámci směrnice o odolnosti kritických subjektů požaduje po členských státech i samotných firmách vlastní riziková hodnocení a zavedení technických, bezpečnostních i organizačních opatření. OBSE v technické příručce z listopadu 2025 uvádí konkrétní vrstvy fyzické ochrany: detekce narušení perimetru, osvětlení, kamerové systémy, kontrola vstupu, management vnitřní hrozby a ochrana proti vjezdu nepřátelského vozidla.

Pro obranné firmy z toho plyne praktický minimální standard:

• Fyzická ochrana areálu včetně perimetru a osvětlení
• Nepřetržitý kamerový monitoring
• Kontrola a evidence přístupu osob i vozidel
• Prověřování zaměstnanců a dodavatelů z hlediska vnitřního rizika
• Přímý komunikační kanál na kontrarozvědku a policii
• Pravidelná aktualizace rizikového hodnocení

Lotyšský případ ukazuje, že ani sofistikovaná ochrana nemusí být potřeba k tomu, aby útok selhal, ale že absence jakékoli ochrany útok prakticky zve.

Tisíc eur za zapálení hangáru. Tři tisíce eur přiznaná škoda. Deset let za mřížemi. Matematika ruských hybridních operací je brutálně prostá, a právě proto tak nebezpečná.

Článek Rusové chtěli škodit Evropě, Lotyšsko dva ruské agenty za sabotáž zavřelo. Jeden to udělal za pouhých 1 000 euro se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co tvrdila dezinformace a proč nedává smysl

Falešná zpráva se začala šířit na sociálních sítích v průběhu cvičení Baltic Trust 26, které probíhalo od 3. do 14. srpna 2026. Tvrzení bylo jednoduché a brutální: ukrajinský účastník cvičení měl zastřelit tři vojáky NATO a následně spáchat sebevraždu. Žádný z prokremelských účtů, které příběh šířily, nedoložil jediný konkrétní detail, ani jména obětí, ani jejich státní příslušnost, ani reakci jakékoli vysílající země.

A právě to je klíčové. Baltic Trust 26 nebyly žádné utajené manévry v lese. Šlo o otevřené mnohonárodní cvičení organizované lotyšskými ozbrojenými silami a agenturou NATO NCIA, kterého se účastnilo kolem 650 odborníků z řady zemí včetně Ukrajiny, Austrálie a Japonska. Předchozí ročník měl dokonce oficiálně vyhlášený mediální den s přístupem novinářů. Utajit tři mrtvé vojáky na takové akci by bylo mimořádně nepravděpodobné, a nikdo z účastnických zemí žádný incident nepotvrdil.

Proč právě toto cvičení a proč právě teď

Baltic Trust 26 se zaměřovalo na detekci, sledování a ničení průzkumných i útočných dronů. Testovaly se záchytné drony, systémy elektronického boje, koordinace různých technologií pod stresem. Regionální lotyšský web Staburags ještě 13. srpna, tedy ve dnech, kdy se falešný příběh šířil, publikoval materiál přímo z prostoru Sēlija o testování prostředků proti dronům typu Šáhid. Cvičení normálně pokračovalo.

Pro ruskou propagandu šlo o ideální terč. Drony jsou po zkušenostech z Ukrajiny nejcitlivější vojenské téma v Evropě. Cvičení se účastnili Ukrajinci. A odehrávalo se v Pobaltí, tedy v regionu, který Kreml dlouhodobě rámuje jako údajnou hrozbu pro Rusko. Jeden vyfabulovaný příběh tak mohl zasáhnout hned tři narativní cíle najednou:

• Diskreditovat NATO jako alianci, která nedokáže zajistit bezpečnost ani na vlastním cvičení.
• Přemalovat Ukrajinu z partnera na zdroj chaosu a nebezpečí pro samotné spojence.
• Zasít nedůvěru vůči vojenské přítomnosti NATO v Pobaltí.

Jarní precedens: stejná osa, jiný příběh

Srpnový podvrh nebyl ojedinělý výstřelek. Už na jaře 2026 řešilo Lotyšsko velmi podobnou kampaň. Tehdy prokremelské kanály šířily narativ o tom, že pobaltské státy otevírají svůj vzdušný prostor ukrajinským dronům k útokům na Rusko. Lotyšské ministerstvo obrany 27. března 2026 veřejně označilo celou kampaň za „rozsáhlou koordinovanou informační operaci“ vedenou Ruskem proti Lotyšsku, Litvě a Estonsku. Následoval i diplomatický protest.

Investigativní platforma Re:Baltica tehdy vystopovala typický řetězec šíření: první příspěvek na menších telegramových kanálech jako „Antifašisté Pobaltí“ nebo „Ruský deník“, následné převzetí většími kanály typu MASH a Solovjov Live a nakonec rozšíření do širší mediální distribuce. Lotyšská strana rovněž upozornila na nasazení sociálních botů cílených na ruskojazyčné publikum a mladé uživatele.

Vzorec je nápadně konzistentní. Mění se jen spouštěč: na jaře geopolitická spoluúčast, v srpnu krvavá historka ze cvičiště. Cíl zůstává stejný: osa „Ukrajina + NATO + Pobaltí = přímé ohrožení“.

Jak podobné dezinformace rozpoznat

Příběh o třech mrtvých vojácích NATO měl všechny znaky typického informačního podvrhu: extrémně emotivní obsah, nulové konkrétní detaily, žádné potvrzení od jakékoli oficiální instituce a šíření výhradně přes anonymní nebo prokremelské účty. Kdo na takový příběh narazí, měl by si položit čtyři otázky:

• Potvrzuje incident hostitelská armáda nebo ministerstvo obrany?
• Existují jména, jednotky, reakce vysílajících zemí?
• Píšou o tom veřejnoprávní a ověřená média, nebo jen účty s emotivním jazykem?
• Stojí zdroj jen na screenshotu nebo anonymním „podle našich informací“?

V českém prostředí se významnější rozšíření tohoto konkrétního falešného příběhu nepodařilo dohledat. To ale neznamená, že příští varianta nedorazí. Moskva testuje stále stejnou osu strachu a pokaždé ji jen mírně přebalí do nového hávu.

13. srpna, zatímco se po sítích šířil příběh o mrtvých, se na cvičišti v Sēliji normálně testovaly systémy proti dronům. Žádná střelba na spojence. Žádné mrtvoly. Jen práce, kvůli které tam 650 lidí z celého světa přijelo.

Článek „Ukrajinec na cvičení zastřelil 3 vojáky NATO,“ lžou Rusáci. Lotyšsko dezinformaci rozcupovalo během hodin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak ruské rušení „navede“ dron do cizího vzdušného prostoru

Slovo „navedení“ může evokovat představu, že někdo v Moskvě sedí u joysticku a řídí cizí stroj přes lotyšskou hranici. Realita je jiná, ale o nic méně znepokojivá. Ruský elektronický boj pracuje se dvěma základními technikami:

• Jamming, tedy přehlušení satelitního navigačního signálu (GPS/GLONASS). Autopilot dronu ztratí polohu a buď přejde do nouzového režimu, nebo pokračuje po poslední známé trajektorii, která už neodpovídá skutečnosti.
• Spoofing, tedy podvržení falešných navigačních dat. Dron „věří“, že letí správně, ale ve skutečnosti se odchyluje o desítky kilometrů. Může tak přeletět hranici, aniž by jeho operátor cokoli zaregistroval.

Lotyšští experti Modris Kairiš a Viestur Silenieks v analýze LSM vysvětlují, že u dálkových úderných dronů stačí krátký výpadek navigace v kritické fázi letu, aby se stroj dostal na zcela jinou trasu. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha už v květnu na sociální síti X napsal, že ruské systémy elektronického boje mohou ukrajinské drony záměrně srážet z kurzu směrem k Pobaltí. Pokud se to potvrdí, dodal, Ukrajina se omluví, a zároveň zdůraznil, že Kyjev na Lotyšsko žádné drony neposílá.

Nekompromisní, ale ne chaotický zásah

Sestřel nad Balvi nebyl impulzivní reakce. Lotyšské ministerstvo obrany už po květnovém incidentu zveřejnilo pravidla, podle kterých NATO letouny mohou vzdušný cíl zasáhnout teprve po vizuální identifikaci a za absolutní jistoty, že nebude ohrožena veřejnost. Italský pilot tedy nejprve dron vizuálně potvrdil a teprve poté ho zničil.

Výsledek byl finální a tvrdý: stroj přestal existovat ve vzduchu. Právě v tom spočívá posun oproti jarním měsícům. 7. května dva drony dopadly na lotyšské území, jeden poškodil skladovací nádrže ropného produktu v Rēzekne. 17. května další dron proletěl lotyšským vzdušným prostorem a zase z něj odletěl, aniž by byl zneškodněn. 8. června přišel první sestřel nad oblastí Latgale. A 14. srpna už šlo o rutinu, ovšem rutinu se zbraní ostře.

Proč to Rusko dělá

Otázka úmyslu je klíčová. Analytici Defence News identifikují hned několik motivů, proč Rusko elektronickým bojem přesměrovává drony do vzdušného prostoru NATO:

• Ochrana vlastních cílů. Odchýlení dronu od ruské rafinerie nebo přístavu znamená, že nedoletí tam, kam měl.
• Ekonomické vyčerpání Aliance. Každý nouzový vzlet stíhačky stojí řádově miliony korun. Generální tajemník NATO Mark Rutte to na červnové tiskové konferenci v Rize řekl otevřeně: sestřelovat levné drony drahými stíhačkami není dlouhodobě udržitelné.
• Mapování reakcí. Každý nouzový vzlet prozradí časy, senzory a procedury NATO.
• Informační válka. Lotyšské ozbrojené síly v květnu výslovně odmítly ruské tvrzení, že Lotyšsko otevřelo svůj vzdušný prostor ukrajinským útokům. Moskva ale každý incident využívá k narativu, že NATO je spoluviníkem úderů na ruské území.

Podle nás jde o promyšlený hybridní tlak. Ne o přípravu konvenčního útoku na Pobaltí, ale o systematické testování, kolik incidentů Aliance snese, než změní pravidla hry.

Co přijde po stíhačkách

Lotyšsko nechce zůstat závislé na aliančních letounech za stovky milionů korun. Ministr obrany Raivis Melnis oznámil plán pokrýt do konce září 2026 celou východní hranici automatizovanými protidronovými systémy, tedy radary, interceptorovými drony a integrovaným velením. Francie už vybrala lotyšský autonomní interceptorový systém BLAZE, což ukazuje, že malá pobaltská země nejen přijímá ochranu, ale začíná ji i vyvážet.

V Lotyšsku a Litvě jsou přítomni i čeští vojáci v rámci mnohonárodního brigádního uskupení na východním křídle NATO. Srpnový sestřel provedl italský pilot, ale obranný deštník nad Pobaltím drží celá Aliance, včetně Česka.

14. srpen 2026 ukázal, že NATO už nad Lotyšskem nejen hlídkuje, ale střílí. Otázka zní, jak dlouho bude muset, a jestli automatizované systémy na hranici převezmou práci dřív, než Rusko najde způsob, jak elektronický boj posunout o úroveň výš.

Článek Stíhačka NATO nekompromisně sestřelila dron nad Lotyšskem. Rusové ho tam úmyslně navedli rušením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři týdny, tři země, tři zásahy

Lotyšský incident nestojí osamoceně. Časová osa je hustá. 19. května rumunská F-16 v téže baltské misi sestřelila dron nad Estonskem; Reuters tehdy napsal, že šlo o první vypálení rakety v obraně Aliance v rámci Baltic Air Policing od vzniku mise v roce 2004. O deset dní později, 29. května, se nad Rumunskem objevil další bezpilotní stroj; stíhačky F-16 dostaly povolení zasáhnout, ale dron nakonec dopadl na obytný dům v Galați. A 5. června v přístavu Konstanca explodoval námořní dron při zabezpečování oblasti, tentokrát bez účasti stíhaček.

Vzorec je zřejmý. Válka na Ukrajině generuje přeshraniční přelévaní konfliktu, které se netýká jednoho státu ani jednoho typu hrozby. Pobaltí, Rumunsko, Finsko: všude tam, kde je NATO blízko frontové linie elektronického boje, se rutinní hlídkování mění v rozhodování o ostré palbě během minut.

Co víme o dronu, a co ne

Lotyšské úřady mluví výhradně o „zahraničním dronu“. Přesný typ, výrobce ani kompletní letová trasa zveřejněny nebyly. Brigádní generál Kaspars Zdanovskis na tiskové konferenci potvrdil místo a čas, ale identitu stroje ponechal otevřenou.

V kontextu předchozích incidentů, zejména estonského z 19. května, pracují Reuters i pobaltské zpravodajské služby s verzí, že jde o ukrajinské útočné drony odkloněné ruským podvrhováním GPS signálu a rušením. Geometrie dává smysl: ukrajinské bezpilotní prostředky míří na cíle v ruském pohraničí a na baltské přístavní uzly. Při rušení navigace se odchylují do nejbližšího bočního směru, který je v Pobaltí západ nebo severozápad, tedy přímo do vzdušného prostoru NATO.

Rusko se k lotyšskému sestřelu veřejně nevyjádřilo. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov už 1. června u předchozích přeletů odkázal dotazy na ruskou armádu a naznačil, že pobaltské státy ukrajinským útokům spíše napomáhají. Odpovědnost za elektronické rušení Moskva nepřiznává.

Od demonstrace přítomnosti k ostré obraně

Ještě 7. května lotyšské ministerstvo obrany veřejně přiznalo problém: dva drony z Ruska vletěly do lotyšského prostoru a havariovaly na území státu, aniž je kdokoli stihl bezpečně zneškodnit. Důvod byl prostý, riziko pro civilisty na zemi. Kritika, že stát hrozbu vidí, ale neumí na ni reagovat, byla ostrá.

O měsíc později Rafale nad Bērzgale ukázal, že se něco změnilo. Aliance zjevně zpřesnila postupy pro identifikaci a zásah. NATO současně urychluje vývoj systémové protidronové obrany v rámci takzvané Layered Counter-UAS Initiative, která testuje vrstvené technologie od radarů přes elektronické rušení až po kinetické prostředky. Pobaltské mise se posouvají od symbolické přítomnosti k praktické protivzdušné reakci, a ten posun se odehrál za pouhé tři týdny.

Český kontext: vojáci v Pobaltí, ale jiná mise

Česká republika má v regionu zhruba 150 vojáků v mnohonárodních brigádních uskupeních v Lotyšsku a Litvě. V Polsku navíc působí česká vrtulníková jednotka zaměřená mimo jiné na nízkoletící cíle. Žádná z těchto jednotek se ale nepodílela na sestřelu nad Bērzgale, ten řešily výhradně francouzské Rafaly v rotaci Baltic Air Policing.

Mohl by podobný incident nastat nad Českem? Teoreticky ano, prakticky je to výrazně méně pravděpodobné. Dosavadní série se týká států přímo sousedících s Ruskem, Běloruskem nebo Ukrajinou. Česká republika neleží v koridoru, kterým se odkloněné drony pohybují. To ale neznamená, že je mimo hru: české nasazení na východním křídle NATO je součástí téhož obranného systému, který nad Lotyšskem právě prokázal, že funguje.

Co bude dál

Lotyšsko samo říká, že podobné incidenty se budou opakovat, dokud trvá ruská agrese. Na východní hranici přibývají senzory, jednotky i varovné systémy pro obyvatele, včetně cell-broadcastových výstrah a pokynů typu „dvě stěny mezi vámi a fasádou“. Formální změna pravidel angažovanosti NATO vůči Rusku z veřejných zdrojů neplyne. Mění se ale rychlost a ochota existující pravomoci skutečně použít.

Pobaltská mise NATO už není cvičení v trpělivosti. Je to ostrý provoz, kde se o sestřelu rozhoduje v reálném čase, a kde se rozhodnutí přijímá.

Článek Válka na Ukrajině vtáhla NATO do vzdušného boje. Francouzské stíhačky sestřelily dron nad Lotyšskem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři drony, jedno selhání detekce

Velitel lotyšských ozbrojených sil Kaspars Pudāns 8. května potvrdil, že do vzdušného prostoru Lotyšska vstoupily nejméně tři bezpilotní stroje. Dva dopadly na lotyšské území, jeden, respektive dva zásahy v Rēzekne, druhý se hledal v oblasti Viļāni západněji. Třetí dron změnil kurz a vrátil se do Ruska. Pudāns nevyloučil, že mohl vstoupit ještě další stroj.

Zásadní je přiznání, které velitel učinil veřejně: první dron nebyl zachycen senzory. Technická detekce selhala, radarová informace chyběla. Malé nízkoletící drony jsou pro klasickou protivzdušnou obranu obtížně zjistitelné, a právě tento typ stroje se v noci proplížil přes hranici. K místu incidentu byly povolány francouzské stíhačky mise NATO Baltic Air Policing, ale až poté, co ke škodám již došlo.

Kdo drony vypustil, a proč zásah nemusí být záměrný

Lotyšský ministr obrany Andris Sprūds řekl 7. května agentuře Reuters, že drony byly „pravděpodobně“ vypuštěny Ukrajinou proti cílům v Rusku a dopadly omylem na špatné straně hranice. Lotyšský prezident i premiérka Evika Siliņa rámují incident jako přímý důsledek ruské agrese vůči Ukrajině, nikoli jako veřejně prokázaný záměrný ruský úder na Lotyšsko.

Vyšetřování převzala Státní bezpečnostní služba. Expert lotyšské armády připustil několik hypotéz:

• Navigační odklonění způsobené elektronickým bojem (Rusko intenzivně ruší GPS v Pobaltí).
• Vizuální rozpoznání podobného cíle palubními algoritmy, dron mohl „vidět“ nádrže a vyhodnotit je jako svůj ruský cíl.
• Záměrné přesměrování třetí stranou.

Žádná z těchto linií není uzavřená. Prokázaný úmysl Kremlu cílit na lotyšské území v otevřených zdrojích zatím neexistuje. Co ale existuje, je fakt: drony přiletěly ze směru Ruska, nesly podle odborného odhadu bojovou hlavici a dvakrát zasáhly energetický objekt na území členského státu NATO.

Opožděné varování a domácí politický tlak

Mobilní výstraha obyvatelům Rēzekne přišla až v 4:09, desítky minut po prvním zásahu. Premiérka Siliņa to veřejně kritizovala. Školy v regionu byly ten den uzavřeny, policie vyzývala občany, aby nesdíleli neověřené informace a nemanipulovali s případnými troskami.

Domácí debata se okamžitě stočila k otázce připravenosti. Lotyšsko přitom už od ledna 2026 disponuje rozšířeným právním rámcem, který armádě i zeměbrancům umožňuje drony zachytit nebo zničit speciálními prostředky. Jenže v noci na 7. května nebyly splněny bezpečnostní podmínky pro sestřel, nebylo jisté, že trosky neohrozí civilisty. A hlavně: co senzory nevidí, to sestřelit nelze.

Pudāns slíbil, že do konce května budou bojové skupiny na východní hranici doplněny o záchytné drony. Zároveň výslovně řekl, že podobné incidenty se mohou opakovat, dokud trvá ruská válka proti Ukrajině.

Srovnání s Polskem a Rumunskem, a proč je tohle jiné

Převodów, Polsko, 15. listopadu 2022: dopad ukrajinské protiletadlové střely zabil dva lidi a vyvolal okamžité předvolání ruského velvyslance. Tulcea, Rumunsko, září 2023: nález fragmentů možného dronu v pohraničí bez obětí a s tlumenou politickou reakcí.

Lotyšský incident stojí někde mezi, bez obětí jako v Rumunsku, ale s přímým zásahem infrastruktury a se dvěma dopady do téhož areálu. Nová kvalita spočívá v tom, že nejde o jeden zbloudilý fragment, ale o opakovaný kontakt s energetickým objektem. A v tom, že lotyšská armáda veřejně přiznala slepé místo vlastní detekce.

NATO zatím neaktivovalo článek 4 ani 5. Litva a Lotyšsko 7. května společně vyzvaly alianci k posílení protivzdušné a protidronové obrany regionu. Podle oficiální doktríny NATO se „ozbrojený útok“ spouštějící článek 5 posuzuje případ od případu, a veřejně nikdo neřekl, že tento práh byl překročen.

Co to znamená pro Česko

Česká republika neleží na přímé hranici s Ruskem a není na nejkratších koridorech dronů mířících k baltským cílům. Riziko je nižší, nulové ale není. Strukturálně už ČR v lotyšské bezpečnosti participuje: čeští vojáci slouží v aliančním battlegroup v Lotyšsku, Armáda ČR se účastní Baltic Air Policing a misí na východním křídle.

Doma se připravenost posouvá. V dubnu 2026 proběhlo cvičení Federated Cloud zaměřené na ochranu obyvatel a kritické infrastruktury před drony, společně s policií a hasiči. Čeští vrtulníkáři jsou nasazeni v Polsku se zaměřením na nízkoletící cíle. A armáda zavádí raketový systém SPYDER, který má posílit ochranu vzdušného prostoru v širší rovině.

Lotyšský incident ukazuje jednu věc s nepříjemnou jasností: válka na Ukrajině už netestuje jen ukrajinskou obranu. Testuje reakční dobu, senzorové pokrytí a politickou vůli celé aliance, a dělá to fyzicky, ne jen na papíře cvičebních scénářů.

Článek Rusové schválně nasměrovali drony do vzdušného prostoru NATO. Jeden v Lotyšsku zapálil ropný sklad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CVR(T) dostala Ukrajina více typů

Jaké přesně jsou lotyšské dodávky vozidel z rodiny CVR(T), není známo. Jisté nicméně je, že jsou mezi nimi štábní a velitelská vozidla FV105 Sultan, uvádí Militarnyi. Také je známo, že z Velké Británie dostala Ukrajina v minulosti bojovou verzi FV107 Scimitar. Tu mají ve výzbroji i Lotyši, a není proto vyloučeno, že některé stroje převedli na Ukrajinu. Stejně tak to mohlo být i s variantou obrněného transportéru nebo obrněné sanitky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Asi nejobávanějším vozidlem z této rodiny je Scimitar. Wikipedia uvádí, že jde o pásový obrněnec o hmotnosti 7,8 tun a rychlostí až 80,5 km/h. Jelikož je vyzbrojený kanonem ráže 30 milimetrů, nemůže se pustit do nějakého přímého souboje s jinými obrněnými vozidly, ale je vhodný k tomu, aby na ně někde číhal. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je dokáže zasypat přívalem palby, a poté se rychle vzdálit. Smrtelný bude i pro postupující pěchotu. Vysoká rychlost mu může být velikou výhodou, protože umožňuje uprchnout z dosahu dronů.

Důstojnické vozidlo moc k boji není

Zcela odlišným systémem je pak obrněné vozidlo Sultan. Wikipedia uvádí, že se do něj vejde 6 osob. Vedle obsluhy vozidla je tam velitelské centrum vybavené mapovým stolem a radiostanicí, odkud mohou důstojníci velet jednotce, a zároveň být vysoce mobilní a chránění pancířem vozidla. Není ale určeno k boji, i když je vybaveno kulometem; ten má však sloužit hlavně k obraně. Největší předností je rychlost a možnost snadno se ukrýt.

Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO

Ačkoliv jsou vozidla z rodiny CVR(T) relativně stará, pochází ze 70. let 20. století a mnohé armády je vyřazují, na Ukrajině mohou najít uplatnění. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je to hlavně díky využití kombinace ochrany osádky a rychlosti, protože proti rozšířeným dronům ani silný pancíř dostatečnou ochranu neposkytuje. Navíc jsou mnohá z ruských obrněných vozidel vlastně vrstevníci, a jiná jsou i starší než tato původně britská.

Článek Ukrajina vítá posílení pro bleskové přepady ze zálohy. Bojová vozidla s 30mm kanonem Rusy vytrestají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malá lotyšská armáda dostane 42 BVP

Lotyšské ozbrojené síly nejsou vzhledem k malé velikosti země příliš veliké, mají jenom přes 17 000 aktivních členů, což je oproti ruské armádě až směšné číslo. Navíc ani jejich výzbroj není příliš těžká – jejími nejtěžšími vozidly jsou starší britská průzkumná bojová vozidla CVR(T), uvádí Wikipedia. Značně posílit je má však objednávka bojových vozidel pěchoty ASCOD 2, a vlastně to dá lotyšské armádě konečně možnost postavit se ruským obrněncům.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Konkrétně se jedná o 42 kusů, jejichž dodavatelem jsou Patria a GDELS; první z nich v tiskové zprávě uvádí, že budou montována a udržována v lotyšském Valmiere, a první z nich vojáci dostanou již v roce 2026. Vzhledem k tomu, že budou vyzbrojena kanonem a protitankovými řízenými střelami, poměr sil mezi Ruskem a Lotyšskem se změní. Vzhledem k relativně nízkému počtu se to nemusí zdát moc, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že Rusko v současnosti nemá BVP, které by se jim dokázalo rovnat, a zničit může i tanky.

Univerzální platforma není jenom BVP

ASCOD je výsledkem španělsko-rakouské spolupráce, jejímž cílem bylo nahradit starší vozidla obou armád, uvádí Wikipedia. V té španělské slouží pod označení Pizarro a vzniklo již v roce 2002, ale je postupně vylepšováno a modifikováno – třeba na verzi lehkého tanku s kanonem ráže 105 mm, ale i nosič minometu nebo protitankových střel, takže jde o velmi univerzální platformu. ASCOD 2 je pak modernizovaná varianta zavedená v roce 2023.

Hitlerova zlatá pistole: Ukradli mu ji, když vojáci nehlídali. Válečná trofej má dnes cenu pokladu

Lotyšská verze bude vyzbrojena kanonem ráže 30 mm, kulometem a protitankovými střelami, pravděpodobně Spike LR2, uvádí Wikipedia. Má přitom tříčlennou osádku a šest míst pro výsadek, i když existují i verze s osmičlenným výsadkem. Vozidlo by mělo minimálně zepředu odolat projektilům ráže 30 mm, přičemž hmotnost standardního ASCOD 2 je až 45 tun a dokáže se pohybovat rychlostí do 70 km/h. Lotyšská verze má mít navíc systém aktivní ochrany Iron Fist, a lze předpokládat, že zvolí verzi účinnou i proti dronům.

Článek Rovnováha sil na východním křídle NATO se mění a Putin to ví. Lotyšsko spustilo výrobu BVP ASCOD 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na transportéru pracuje více zemí

Patria 6×6 je produktem finské společnosti Patria a do aktivní služby vstoupil teprve v roce 2021, uvádí Wikipedia. Jde tedy o velmi moderní bojový stroj, který již stačil zaujmout několik ozbrojených sil. V roce 2020 se také Finsko, Lotyšsko a Estonsko dohodly, že budou na jeho základě rozvíjet vozidlo CAVS, a nakonec se k programu připojilo ještě Švédsko a Německo. Bundeswehr například vozidlem plánuje nahradit stárnoucí transportéry Fuchs.

iZdroj fotografie: Public Domain

Transportér je primárně navržen pro přepravu pěchotního výsadku, ale dá se konfigurovat i do mnoha jiných rolí. Vyzbrojený může být kulometem, kanonem ráže 25 až 30 milimetrů, granátometem, nebo sloužit jako nosič minometu ráže 120 milimetrů. Třeba Rusko podobný šestikolový transportér ve své výzbroji nemá. Nejbližším ekvivalentem může být BTR-82A, ale ten je osmikolový. Patria má přitom podobný model také, a je dokonce možným kandidátem na službu v české armádě jako náhrada za Pandur II.

Patria 6×6 uveze až 12 vojáků

Transportér Patria 6×6 je 7,5 metrů dlouhý a jeho maximální hmotnost činí 24 tun. Ta záleží hlavně na úrovní balistické ochrany a používané zbrani. Army-Technology uvádí, že je v něm místo až pro 12 osob, z čehož jsou minimálně 2 členové osádky. Vozidlo poskytuje ochranu proti střelbě z těžkých kulometů a má vydržet explozi nálože o ekvivalentu 10 kilogramů TNT, zatímco na silnici dosahuje rychlosti až 100 km/h a dojezdu až 700 kilometrů.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Výhodou transportéru Patria 6×6 je podle EdrMagazine skutečnost, že je cenově dostupný. V západním světě nemá moc konkurenci, a proto Armádní Zpravodaj soudí, že lze předpokládat veliký zájem. Česká armáda v této roli používá vozidlo Titus 6×6 od francouzské společnosti Nexter, ale konstrukčně jsou vozidla neporovnatelná. Francouzské je totiž postavené na podvozku nákladního automobilu Tatra, uvádí Wikipedia, je vyšší a liší se tvarem.

Článek Ukrajina dostala první lotyšské obrněné transportéry Patria. Jsou vážně extrémně dobré, ruská armáda jejich ekvivalent ani nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraní měli „partyzánští bratři“ dostatek

Pobaltské státy byly před druhou světovou válkou samostatné, ale na základě paktu Ribbentrop–Molotov je Sovětský svaz obsadil. Když pak Němci zaútočili na SSSR, v Lotyšsku a Estonsku dokonce vznikly jednotky bojující po boku nacistů proti původním utlačitelům. Mnohé z nich pak po ústupu Němců zůstaly na území své domoviny a přetransformovaly se na partyzánské oddíly. Stejně tak vzniklo podobné hnutí v Litvě, kde mělo zbraně po Němcích, ale také ty odcizené Sovětům. Boje v Pobaltí probíhaly řadu let a vyžádaly si mnoho obětí.

Uměle vyvolaný ukrajinský hladomor zabil miliony lidí. Sovětský vůdce J. Stalin chtěl Ukrajince zlomit, ale vyvolal genocidu a obvinil jiné

První střety mezi Lesními bratry a sovětskými jednotkami začaly krátce po ústupu Němců. LSM uvádí, že například již v lednu 1945 začali lotyšští partyzáni stavět opevnění v bažinatých oblastech řeky Vilaka, a již v březnu na ně útočilo více než 500 sovětských vojáků a policistů – partyzánům se ale podařilo ustoupit do lesů. Podobný průběh mělo následně povstání i v dalších místech, kdy husté lesy a podpora místního obyvatelstva pomáhala bojovníkům proti režimu uskutečňovat akce a útoky na sovětskou správu a její spolupracovníky.

SSSR nakonec fungovala infiltrace a zrada

Když nedokázal Sovětský svaz porazit partyzány silou, zvolil jinou taktiku. Armádní Zpravodaj dohledal připomínku NationalWW2Museum, podle něhož se jako efektivnější ukázala infiltrace agentů a najímání zrádců, případně poštvávání místního obyvatelstva proti partyzánům. Chycení členové Lesních bratrů a jejich spolupracovníci byli často mučeni, aby vyzradili potřebné informace. Vše doplnily masivní deportace příznivců nebo lidí podezřelých z podpory. Na Sibiři mělo do roku 1952 skončit zhruba čtvrt milionu ze 3 milionů Litevců.

iZdroj fotografie: Public Domain

Partyzánů bylo v Pobaltí do poloviny 50. let 20. století asi 50 000, ale zhruba 20 000 z nich Sověti zabili a podobný počet zatkli. Sami měli přitom ztratit 13 000 vojáků, uvádí Wikipedia. Ozbrojený odpor nakonec postupně opadl, i když existují zmínky o jeho existenci ještě na začátku 60. let 20. století. Za posledního lesního bratra je považován Jānis Pīnups, který dezertoval z Rudé armády a skrýval se v lesích nedaleko svého domova s podporou své rodiny. Z úkrytu vyšel až v roce 1995, tedy dlouhé desítky let po rozpuštění (nebo zániku) odboje.

Článek Partyzánské hnutí „Lesní bratři“ znepříjemňovalo vládnutí SSSR natolik, že ho nazval nacistickými banderovci a neštítil se brutality se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lotyšsko zvažuje povolávat ženy do armády

Jednou z posledních zemí, v níž o povinné branné povinnosti žen uvažují, je Lotyšsko. MilIn uvádí, že pro muže od 18 do 27 let v ní platí od roku 2024 povinná vojenská služba, přičemž mají během roční služby nárok na měsíční dovolenou; dobrovolně pak mohou narukovat i ženy. Zda by branná povinnost pro ženy znamenala i absolvování vojenské služby, není jasné. Určitě by ale bylo vhodné zohledňovat např. to, jestli se žena stará o dítě.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

V Evropě mají branou povinnost pro ženy zavedenou Švédové a Norové, uvádí BBC, a od roku 2026 se k nim pravděpodobně přidá i Dánsko. Jedním z argumentů pro tento krok je zavedení plné rovnosti mezi pohlavími. I zde již samozřejmě platí, že se mohou k vojenské službě ženy hlásit dobrovolně, což je stejné jako v České republice, kde se žena může stát profesionálním vojákem, ale v případě nějakého ohrožení země ženy civilistky nerukují.

Izraelské ženy cvičí a jsou v rezervách

Asi nejznámější armádou, kde musí ženy na povinnou vojnu, je Izrael. Wikipedia uvádí, že ženy v armádě většinou slouží 2 roky, i když na některých pozicích může být jejich služba delší. Na rozdíl od žen však nemuseli v Izraeli sloužit tzv. ultraortodoxní židé, ale i to se mění. Když je přitom výcvik ukončen, jsou občané vedeni jako rezervisté a armáda je může povolat (i ženy).

Přehledně: které země Evropy mají stále povinnou „vojnu“? Moc jich není, což je dle některých špatně; někde ji mohou i odmítnout

Hlasy o povinné službě se vyskytly například i v Jižní Koreji, která je vlastně stále ve válečném stavu se svým severním sousedem, i když s ním má příměří. Dw uvádí, že téma nastoluje populistická konzervativní strana a zaměřuje se s ním na nespokojené mladé muže. Faktem ale zůstává, že počet mladých mužů v Jižní Koreji klesá a počet rekrutů to snižuje, což je oproti silně militarizované Severní Koreji nevýhoda. Služba žen by ale problém vyřešila.

Článek Branná povinnost se může v Lotyšsku vztahovat i na ženy, které by při napadení země narukovaly s muži. Jde o rovnocennost pohlaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely NSM lze odpálit z lodí i pobřeží

Bez nadsázky mohu tvrdit, že se jedná o zabijáka lodí. Střelu NSM přitom vyvinula norská společnost Kongsberg, a do výzbroje byla zavedena teprve v roce 2012. Primárně je určena k odpalování z plavidel, ale díky pozemním odpalovačům ji lze využít i pro ochranu pobřeží. NSM přitom používá hned několik zemí – kromě Norska to je třeba Amerika, Velká Británie nebo Polsko. A poslední z jmenovaných, což je i severní soused ČR, se je rozhodl používat právě k ochraně pobřeží ze souše, jak jsme již v ArmádnímZpravodaji psali.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Zájem o tento systém, na němž Kongsberg spolupracuje s americkým Raytheonem, je mezi západními státy veliký, uvádí Defence-Blog. Hodil by se přitom hlavně zemím s žádným nebo slabým námořnictvem, případně těm, co nechtějí riskovat střety na vodě a vystavovat se tak riziku ztráty vojenského plavidla, jehož cena je zpravidla mnohonásobně vyšší než střely.

Mezi takové patří třeba Lotyšsko, pobaltský stát mezi Petrohradem a ruskou Kaliningradskou oblastí, takže kolem jeho pobřeží často proplouvají ruské lodě. Moderní systém CDS schopný zasahovat lodě do vzdálenosti 185, a případně až 250 km, by se mu tedy hodil. Navíc ho je možné používat i k přesnému útoku na pozemní cíle, což se také hodí – Lotyšsko má pozemní hranice s Ruskem i Běloruskem, a nebezpečí mu tedy hrozí i odtud.

NSM je pasivní stealth střela

Společnost Kongsberg uvádí, že má protilodní střela NSM v základu dosah přes 185 km, a vzdálenosti 250 km by měla dosahovat s použitím raketového posilovače. Své cíle přitom vyhledává pomocí infračerveného zobrazovacího zařízení, a využívá i GPS nebo systém mapování terénu, což je výhoda, protože je tak zcela pasivní a neprozrazuje se radarovými signály. Střela NSM je navíc stealth a létá vysokou podzvukovou rychlostí. Její hlavice o hmotnosti 120 kg je pak účinná proti plavidlům do velikosti torpédoborce, ta větší však alespoň poškodí.

„Vzácné“ ruské pobřežní dělostřelectvo A-222E Bereg ráže 130 mm je světový unikát, střeží pouze ruské pobřeží

Pobřežní systém CDS se skládá z řídicího centra a několika odpalovačů střel. Ty bývají většinou umístěny na nákladních automobilech, díky čemuž jsou značně mobilní. Doplnit ho pak lze i radarem k mapování situace na moři, což pomáhá lokalizovat cíle. Řídicí středisko dokáže najednou vést palbu až 12 střelami, a to buď na jednotlivé cíle, nebo jako mohutnou salvu. Dopředu je dokonce možné naprogramovat salvu celkového počtu 48 střel.

Článek NSM je pobřežní zabiják lodí, který potopí i torpédoborec. Třeba z Lotyšska by zastavila kdejakou ruskou loď až na 250 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Projela se kanadská i slovenská vozidla

Cvičení probíralo v nepřívětivém podzimním počasí, což práci vojáku značně komplikovalo. Navíc byla přítěží i skutečnost, že velká část akce probíhala bez použití vysílaček. Tedy v tzv. rádiovém klidu. Přesto se na pontonu podařilo přepravit nejen logistická vozidla jako například kanadského Mack MSVS nebo AHSVS Wreckler, ale na přívozové soulodí se úspěšně zdařilo naložit také kolegy ze Slovenska s jejich kolovými samohybnými houfnicemi s názvem Zuzana.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

To nejtěžší ale české pontonisty teprve čekalo. Ještě před příchodem sněhové pokrývky proběhl výcvik mimo zkušební prostory u základny Adaži. V rámci této akce s označením Winter Shield byla přepravována lotyšská mechanizovaná rota a španělská bojová technika přes jezero Lilastes.

Třešnička na konec

Na jeden zátah tak měli možnost pontonisté vyzkoušet maximální kapacitu přívozu, tedy 8 vozidel CVR (T). Vrcholem tohoto cvičení ale bylo něco jiného. A to přeprava nejtěžšího tanku v sestavě EFP BG s označením Leopard-2E. Ten se pyšní hmotností 63 tun. Taková podívána neunikla větší pozornosti.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Schopnost českých ženistů v praxi tak viděli nejen zástupci lotyšského ministerstva obrany, ale také velitel lotyšské Mechanizované brigády plukovník Gaugers. A nechyběl ani český zástupce. Na přepravy se přišla podívat velvyslankyně České republiky v Lotyšsku Jana Hynková. Ta se zároveň výrazně podílela na vyjednávání s místními úřady, aby mohlo cvičení v této lokalitě vůbec proběhnout.

Zdroj: MOČR

Článek Ani nejtěžší vojenská technika není pro české pontonisty problém. V Lotyšsku si s ní hravě poradili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ženisté v roli pěchoty

Tentokrát se čeští ženisté představili v trochu neobvyklé roli. Nečekalo na ně žádné stavění pontonových mostů nebo zdolávání překáže. Museli prokázat své vševojskové schopnosti. Cvičení se tak účastnili v roli pěšáků, což je činnost, ve které jsou také trénováni. Museli tak působit třeba jako strážního zajištění logistického prvku v týlu sestavy.

Organizátoři pro vojáky připravili různé scénáře. Jedním z nich byl i dělostřelecký přepad. Pak hodnotili, jak se jednotka zachovala. Ale dostávali i další úlohy v roli takzvané sesedlé pěchoty. „Jednou v noci jsme dokonce dostali rozkaz posílit slovinské průzkumné družstvo, které střežilo levý bok sestavy eFP BG. Díky noktovizorům, kterými je každý voják vybaven, to pro nás nebyl problém,“ popsal jednu z úloh čety její velitel.

Úkoly pro jiné české jednotky

Cvičení v Lotyšsku se zúčastnili také tři čeští důstojníci, kteří zde působí v rámci štábu aliančního uskupení, a dva důstojníci 1. úkolového uskupení Litva, kteří se podílejí na protiletadlové obraně. Do Namejs 2021 se jinak zapojil i podpůrný prvek českého kontingentu. Krátce po Silver Arrow musel evakuovat základnu. Přesunul se do města Saldus vzdáleného 180 kilometrů. Zde zřídil záložní velitelské stanoviště a spojil se s Českem.

Jak často by se měla konat velká cvičení jednotek NATO?

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Čeští vojáci si zaslouží potlesk. Zesílená pontonová četa úspěšně prošla certifikačním cvičením Silver Arrow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Týdenní cvičení bylo komplexní

„Měli jsme možnost procvičit v podstatě všechny činnosti, které souvisejí se zřizováním přepravišť. Strojníci zemních strojů upravovali břehy, pobřežní družstvo pomocí echolotu prozkoumávalo reliéf dna, pontonisté makali s pontony a nechyběla ani úprava příjezdových cest a jejich označení,“ popsal úlohu své jednotky velitel čety.

Asi nejnáročnější úlohou byla operace, která se plánovala za tmy. Ještě přes svítáním vyrazila do určeného prostoru průzkumná jednotka, aby zhodnotila překážku, která je čeká. Během krátké chvíle již ženisté na vodu pokládali pontony. Stavba pontonového mostu trvala několik desítek minut. Pak po něm mohla přejet kanadská vozidla LAV6 a lotyšská CVR(T). Všemu přihlíželi lotyšští a kanadští velitelé. Severoamerická země misi NATO v Lotyšsku velí.

Vše se připravovalo dva měsíce

Spokojený byl po akci i český velitel uskupení Josef Kurfiřt. „Úspěšná realizace týdenního výcviku v překonávání vodní překážky je výsledkem více než dvouměsíčního snažení prakticky celého uskupení. Zásadním způsobem se pak o provedení výcviku zasloužili příslušníci koordinačního centra ženijní podpory, které je součástí štábu mezinárodního bojového uskupení eFP Battle Group Latvia, ve kterém má Česká republika svého zástupce,“ uvedl po akci.

Jak hodnotíte výkony českých ženistů v misích NATO?

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Armádní ženisté předvedli heroický výkon. Týden strávený v ledové vodě uprostřed lotyšských písečných dun je zocelil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na výcvik ženistů se přijel podívat i náčelník Generálního štábu Armády ČR

Aby mohli být vojáci součástí zahraniční operace eFP v Lotyšsku, museli již v květnu absolvovat certifikační cvičení, kde pod vedením svých nadřízených plnili úkoly podobné reálnému nasazení. Z velké části se tedy jednalo o zřízení přívozového přepraviště a přepravu bojových vozidel přes vodní překážky. „Příprava pro nasazení do zahraniční operace eFP Lotyšsko je důležitá kromě jiného i z toho důvodu, že zesílená pontonová četa bude do sestavy zúčastněných jednotek zařazená vůbec poprvé,“ popsal velitel výcviku.  

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

V Lotyšsku čeká naše vojáky především zabezpečování všeobecné ženijní podpory pohybů všech vojsk pro spojenecké jednotky. Na výcvik vojáků se přijel podívat také náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Aleš Opata. Ten zhodnotil výcvik a dodal, že si chce ověřit schopnost českých ženistů také v Pobaltí, a to jak v jejich prospěch, tak v prospěch koaličních partnerů. Podle armádního generála je totiž zahraniční nasazení jednou z příležitostí, která dokáže dostatečně prověřit získané dovednosti v praxi.

Co to je Alianční předsunutá přítomnost

Alianční předsunutá přítomnost je jedním z hlavních zavedení Varšavského summitu, které bylo sděleno v červenci roku 2016. Celá úmluva tak spočívá ve vytvoření čtyř bojových uskupení s dostatečně posíleným praporem, které jsou umístěné v Polsku pod vedením USA, v Litvě pod vedením Německa, v Lotyšsku pod vedením Kanady a v Estonsku pod vedením Velké Británie. Příspěvky vojsk z členských států jsou tak akorát potvrzením tohoto závazku, který vyplývá z principu kolektivní obrany NATO. 

iZdroj fotografie: Depositphotos

Doteď působilo v Lotyšsku v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP 6. úkolové uskupení, které operaci ukončilo koncem července tohoto roku. Jádro jednotky tvořilo především 56 příslušníků minometné čety 72. mechanizovaného praporu. Některé jednotky Armády České republiky tak již zkušenosti s Pobaltskými zeměmi mají a je otázkou, jak dlouho bude operace Alianční předsunuté přítomnosti eFP (Enhanced Forward Presence) trvat.

Zdroj: MOČR

Článek První nasazení českých ženistů v Lotyšsku jako součást Alianční úmluvy již běží na plný plyn se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.