Proč Berlín zahodil deset miliard a začal znovu

Program F126 měl být vlajkovou lodí německého námořního zbrojení. Šest víceúčelových fregat o výtlaku 10 000 tun, délce 166 metrů, se 127mm kanónem, kontejnery pro modulární mise a ubytováním pro 198 osob. Stavět je měla nizozemská skupina Damen. Jenže projekt nabíral zpoždění, podle německé vlády nejméně 43 měsíců, a náklady rostly. Původní rámec kolem 10 miliard eur (asi 250 miliard korun) hrozil vyšplhat až na 18,8 miliardy eur, tedy téměř 470 miliard korun. Dne 24. června 2026 Berlín program oficiálně zastavil.

Reakce Damen na sebe nenechala dlouho čekat. Advokát Peter Gauweiler jménem firmy uplatnil vůči Spolkové republice nároky ve výši přibližně 4,7 miliardy eur, v přepočtu asi 117 miliard korun, jako smluvní platební a zprošťovací nároky. Podle Reuters si Damen vyhrazuje i další, dosud nevyčíslené škody. Německá vláda nárok označila za neodůvodněný. Argumentuje tím, že pokračování v projektu by bylo nezodpovědné vůči rozpočtu i aliančním závazkům. Spor míří k dlouhé právní bitvě, ale Berlín se jím odmítl nechat zablokovat.

Co je MEKO A-200 DEU a proč právě tahle loď

Místo šesti velkých víceúčelových fregat Německo pořizuje osm kompaktních protiponorkových lodí. Filozofie je opačná: žádný nový vývoj, žádné přestřelování požadavků. Platforma MEKO A-200 existuje v exportních verzích už řadu let, německá varianta DEU ji přizpůsobuje potřebám Deutsche Marine s důrazem na lov ponorek.

Klíčové parametry podle Bundeswehru:

• Délka: 121 metrů
• Šířka: 16,3 metru
• Výtlak: kolem 4 000 tun
• Rychlost: přes 27,5 uzlu (asi 51 km/h)
• Posádka: 121 osob
• Protiponorková výzbroj: sonar v přídi, vlečný sonar, lehká torpéda MU90 (ráže 324 mm, dostřel přes 10 km, rychlost 50 uzlů)
• Letecká výzbroj: vrtulník Sea Tiger
• Raketová výzbroj: vertikální odpalovací systém (VLS) a odpalovací rampy pro střely proti hladinovým i pozemním cílům (finální konfigurace zatím nebyla plně zveřejněna)

Pro srovnání: britská fregata Type 31 (třída Inspiration) má délku 138 metrů, výtlak 5 700 tun, rychlost 28 uzlů a dosah přes 13 890 km (7 500 námořních mil), ale je koncipovaná jako univerzální „globální“ platforma. Německá MEKO je menší, účelovější a stavěná primárně pro jeden úkol: najít a zneškodnit ponorku.

Cena první čtveřice činí zhruba 6,3 miliardy eur (asi 157 miliard korun), opce na druhou čtveřici pak dalších 5,3 miliardy eur (asi 132 miliard korun). Celkem tedy přibližně 11,6 miliardy eur, kolem 290 miliard korun za osm lodí. Bojový „mozek“ fregat dodá švédský Saab: systém řízení boje 9LV, radary Sea Giraffe 4A a 1X, pasivní senzory a kompozitní nástavby v hodnotě 8,7 miliardy švédských korun. Trup je německý, ale oči a uši mají severský podpis.

Co to znamená pro Balt, a proč by Rusko mělo zpozornět

Baltské moře je dnes jedním z nejhustěji sledovaných námořních prostorů na světě. Od ledna 2025 v něm běží alianční operace Baltic Sentry zaměřená na ochranu podmořské infrastruktury, kabelů, plynovodů, datových tras. V Rostocku sídlí velitelství CTF-Baltic, koordinující fregaty, hlídkové letouny a námořní drony členských států NATO. Na východním křídle Aliance stojí devět mnohonárodních bojových uskupení a Německo samo buduje v Litvě brigádu o síle až 5 000 vojáků s plánovaným termínem do roku 2027.

Ruská přítomnost v Baltu nestojí na velkých fregatách, ale na kombinaci ponorek, raketových korvet a pobřežních systémů kolem Kaliningradu. Korvety třídy Stereguščij (projekt 20380) mají výtlak kolem 2 220 tun, rychlost 27 uzlů, 100mm kanón A-190 a protiponorkový vrtulník Ka-27. Ještě menší korvety třídy Bujan-M (projekt 21631) s výtlakem pouhých 950 tun nesou osmibuněčný vertikální odpalovací systém pro střely Kalibr (dostřel přes 1 500 km) nebo Oniks (dostřel kolem 300 km, rychlost Mach 2,5, tedy přibližně 3 060 km/h). Právě tyto malé, ale silně vyzbrojené jednotky dávají Rusku v uzavřeném Baltu nepříjemnou údernou kapacitu.

Osm německých fregat MEKO A-200 DEU tuto rovnici nemění ze dne na den. Ale mění ji systémově. Každá z nich dokáže samostatně vést protiponorkové hlídky, doprovázet konvoje a chránit námořní trasy, které jsou pro zásobování Pobaltí a severní Evropy kritické. Rusko tím neztrácí schopnost v Baltu fyzicky existovat, ale ztrácí další kus operační volnosti, kterou dosud využívalo. Manévrovací prostor pro ruské ponorky a hladinové jednotky se dál zužuje.

Pojistky proti dalšímu průšvihu

Německé zbrojní programy mají pověst chronických zpožděnců. Berlín si to tentokrát uvědomuje a zavedl několik pojistek. Zaprvé, žádný nový návrh: MEKO A-200 je ověřená platforma, ne prototyp na rýsovacím prkně. Zadruhé, omezení technických změn: bojový systém je sladěný s modernizací starších fregat třídy F123, což snižuje integrační riziko. Zatřetí, zrychlený akviziční režim, v němž se plní jen zákonně nutné požadavky místo dřívějšího přestřelování civilních standardů. A začtvrté, sériová výroba s dlouhodobě rezervovaným dodavatelským řetězcem.

Harmonogram je agresivní: první loď má být předána Bundeswehru v prosinci 2029, ostrá zkouška zbraní na začátku roku 2030, další fregata pak každých devět měsíců. Předběžná smlouva s loděnicí TKMS byla podepsána 3. února 2026, ocelářské práce začaly téhož měsíce. To není papírový plán. Ale není to ani jistota, jakýkoli skluz v dodávkách Saabu nebo problémy s kapacitou loděnic mohou termín posunout.

Co to znamená pro Česko a Alianci

Česká republika nemá námořnictvo a mít nebude. Ale alianční bezpečnost v Baltu se jí týká přímo, přes Pobaltí, přes Polsko, přes severní zásobovací trasy, které by v případě krize musely fungovat. Osm německých protiponorkových fregat posiluje severní křídlo NATO a snižuje tlak na to, aby bezpečnost Pobaltí stála výhradně na pozemních koridorech. Pro Berlín je to zároveň signál, že přechází od deklarací k rozestavěným kapacitám, poprvé za dlouhou dobu v měřítku, které odpovídá velikosti německé ekonomiky.

Sám Bundeswehr přiznává, že MEKO A-200 DEU se z původně zamýšleného přemosťovacího řešení mění v novou páteř německé protiponorkové obrany. Loděnice TKMS druhou čtveřici rámuje jako stabilizaci celého německého námořního průmyslu a jeho dodavatelských řetězců. Na jedné straně miliardová žaloba, na druhé první ocelové sekce ve výrobní hale. Berlín si vybral rychlost před pohodlím, a Balt se tím stal pro ruské námořnictvo o něco těsnějším prostorem.

Článek Německo schválilo, že koupí všech 8 fregat MEKO A-200 navzdory miliardové žalobě. Rusko ví, že na Baltu ztratí vládu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ještě před rokem německé námořnictvo slavnostně pokládalo kýl první lodi třídy F126, pojmenované „Niedersachsen“, a rozšiřovalo objednávku ze čtyř na šest kusů. 19. června 2024 podepsal Berlín kontrakt na pátou a šestou fregatu u nizozemské loděnice Damen Naval Shipbuilding. O dvanáct měsíců později tentýž resort oznámil, že žádná z šesti lodí nebude nikdy dokončena. Místo toho chce Německo co nejrychleji pořídit až osm menších fregat MEKO A-200 DEU od německé skupiny TKMS. Příběh, který začínal jako prestižní modernizace, skončil jako kombinace zpoždění, nekontrolovatelného růstu ceny a právně-finančního labyrintu.

Co měla být F126 a proč na ní tolik záleželo

Fregata F126 byla navržena jako víceúčelová bojová loď nové generace. Její parametry z ní měly udělat největší válečnou loď v historii poválečného německého námořnictva:

• Délka: 166 metrů
• Výtlak: 10 550 tun
• Posádka: 198 osob
• Maximální rychlost: 26 uzlů (asi 48 km/h)
• Dojezd: přes 7 400 km (4 000 námořních mil)
• Koncept: modulární, víceúčelová platforma s důrazem na protiponorkový boj (ASW)

Původní kontrakt na čtyři lodě podepsalo Německo s konsorciem vedeným Damen Naval v červnu 2020 za přibližně 4,6 miliardy eur (zhruba 115 miliard korun). Program nesl tehdy ještě označení MKS 180. Šlo o největší námořní zakázku v dějinách Bundeswehru a o páteřní projekt, na němž stála budoucí schopnost Deutsche Marine plnit závazky vůči NATO v Baltském moři i v širším Atlantiku.

Jak se z průlomu stala katastrofa

Problémy se hromadily pod povrchem. Nizozemský generální dodavatel DSNS (Damen Naval) podle ministerstva obrany opakovaně nedokázal dodržet dohodnuté termíny ani finanční rámce. Detailní technický rozpad příčin Berlín nezveřejnil, ale chronologie mluví jasně.

4. června 2024 se ještě slavnostně pokládal kýl první F126 s veřejně komunikovaným termínem dodání v roce 2028. O pět měsíců později, 13. listopadu 2025, schválil rozpočtový výbor Bundestagu 7,8 miliardy eur na možnou alternativu, první institucionální přiznání, že projekt F126 se hroutí. V lednu 2026 Berlín podepsal předběžnou smlouvu na náhradní fregaty MEKO A-200 DEU. V březnu ji rozšířil. A v červnu celý program F126 pohřbil.

Ministerstvo spočítalo, že dokončení šesti F126 by vyšlo na přibližně 18 miliard eur, v přepočtu kolem 450 miliard korun. Oproti původnímu odhadu zhruba 10 miliard eur za šest lodí šlo o téměř dvojnásobek. Prověřovaný záchranný scénář, převod role generálního dodavatele z DSNS na německou loděnici NVL, byl zamítnut. Důvod byl i právní: takový převod by vyžadoval, aby se stát vzdal možných nároků na náhradu škody vůči DSNS. To ministerstvo označilo za neslučitelné s odpovědným zacházením s veřejnými prostředky.

Kolik peněz je nenávratně pryč

Ministr obrany Boris Pistorius uvedl, že do projektu F126 už bylo investováno přibližně 2,3 miliardy eur, v přepočtu asi 58 miliard korun. To jsou peníze, které jsou fakticky utopené. Šance na úspěšné vymáhání náhrady škody od DSNS označil ministr za malé.

Klíčové je rozlišit tři finanční roviny:

Odvrácený budoucí náklad, tedy peníze, které by Německo muselo ještě utratit za dokončení, činí rozdíl mezi 18 a 2,3 miliardy eur. Právě toto číslo stálo za rozhodnutím projekt zastavit, než aby se náklady dále nekontrolovaně šplhaly.

Menší, rychlejší, skromnější: co přijde místo F126

Náhradou se mají stát fregaty MEKO A-200 DEU od skupiny ThyssenKrupp Marine Systems. Berlín plánuje pořídit až osm kusů za odhadovaných 11,6 miliardy eur (asi 290 miliard korun). Srovnání s F126 ukazuje, že nejde jen o změnu dodavatele, jde o změnu celé filozofie:

MEKO A-200 je výrazně menší loď, necelých 40 % výtlaku původní F126. Je ale rychlejší, má delší dojezd a vychází z osvědčeného, sériově vyráběného designu. První dodávka se očekává na konci roku 2029. Kontrakt na první čtyři kusy ještě čeká na schválení rozpočtovým výborem Bundestagu.

Co to znamená pro NATO a pro důvěryhodnost Německa

Německé ministerstvo obrany rámuje celý obrat jako zodpovědný krok: raději menší a dostupné lodě včas než ambiciózní projekt, který by se dál prodražoval bez záruky výsledku. Inspektor námořnictva zdůrazňuje, že právě protiponorková schopnost je pro severovýchodní křídlo Aliance klíčová a že MEKO ji má zajistit rychleji.

Reputační škoda je nicméně reálná. Během pouhých dvou let Berlín přešel od veřejných oslav a rozšiřování programu F126 k jeho úplnému zastavení. Pro spojence v NATO je to varovný signál: největší evropská ekonomika nedokázala uřídit svůj nosný námořní projekt. Trhy zareagovaly okamžitě, akcie Rheinmetallu, který se na projektu F126 podílel, spadly v den oznámení o 18,7 %, což byl největší jednodenní propad v historii firmy. Od svého maxima kolem 2 000 eur za akcii z konce září 2025 ztratil Rheinmetall k 26. červnu 2026 zhruba 53 % hodnoty.

Podle nás je selhání nejlépe čitelné právě na tom kontrastu: v červnu 2024 Německo projekt oslavovalo jako průlom, v červnu 2026 ho pohřbilo. Nejde o kolaps německé námořní obrany, ale o bolestivé přiznání, že i nejbohatší stát Evropy dokáže ztratit kontrolu nad zbrojním megaprojektem. A 58 miliard korun, které už nikdo nevrátí, je cena za tu lekci.

Článek Největší selhání německého námořnictva. Definitivně pohřbívá fregaty F126 za stovky miliard se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč padl projekt za 450 miliard

Fregaty třídy F126 měly být vlajkovou lodí německého námořnictva. Šlo o mohutné víceúčelové platformy o délce kolem 160 až 166 metrů a výtlaku přes 10 000 tun; pro srovnání, to je více než dvojnásobek výtlaku jejich náhradnic. Hlavním dodavatelem byla nizozemská firma Damen Schelde Naval Shipbuilding, která ale nedokázala dodržet sjednaný časový ani finanční rámec.

Ministerstvo obrany zvažovalo výměnu generálního dodavatele. Výsledek analýzy byl zdrcující: další zpoždění, náklady přesahující 18 miliard eur a navíc ztráta části právních nároků na odškodnění vůči původnímu dodavateli. Při takové ceně by šest fregat F126 vycházelo na více než tři miliardy eur za kus. Podle Bundeswehru šlo o neudržitelný scénář, a tak padlo rozhodnutí projekt ukončit.

Nešlo přitom o impulzivní krok. Už 30. ledna 2026 rozpočtový výbor schválil předběžnou smlouvu na fregaty MEKO A-200 DEU, která měla zajistit výrobní kapacity a termíny pro případ, že záchrana F126 nevyjde. Berlín si tedy záložní plán chystal měsíce dopředu.

MEKO A-200 DEU: menší, levnější, rychlejší

Nová fregata MEKO A-200 DEU je konstrukčně úplně jiná loď než F126. Kde F126 sázela na velikost a víceúčelovost, MEKO je kompaktní specialista na protiponorkový boj (ASW).

Základní parametry:

• Délka: 121 metrů
• Výtlak: přibližně 4 000 tun
• Posádka: 121 osob
• Hlavní senzory: příďový sonar, vlečný sonar
• Výzbroj pro ASW: torpédomety pro lehká torpéda MU90 (ráže 324 mm, dostřel přes 10 km, maximální rychlost kolem 93 km/h (50 uzlů))
• Palubní vrtulník: Sea Tiger s vlastní sonarovou a torpédovou výzbrojí

Torpédo MU90 je standardem řady evropských námořnictev, používají ho Francie, Itálie i Německo. Jde o lehké protiponorkové torpédo schopné operovat v hloubkách do 1 000 metrů, což ho činí účinným i proti moderním konvenčním ponorkám.

Ve srovnání s protiponorkovými fregatami jiných spojenců se MEKO řadí mezi kompaktní střední lodě. Britská Type 26 od BAE Systems váží 6 900 tun, měří téměř 150 metrů a nese špičkový vlečný sonar 2087; je to těžká ASW fregata jiné cenové i výkonnostní kategorie. Francouzská FDI od Naval Group je rozměrově bližší: 4 500 tun, 122 metrů, rovněž torpéda MU90 a vrtulník NH90, ale s víceúčelovým zaměřením. Německá MEKO se tak pozicuje jako účelový nástroj: ne nejsilnější, ale nejrychleji dostupný.

A právě rychlost je klíčová. Podle Bundeswehru první svařování začalo už v únoru 2026, kýl byl položen v květnu a předání první lodi je plánováno na prosinec 2029. Další fregaty by pak měly přibývat v intervalu devíti měsíců. Bundeswehr označuje tento harmonogram za „rekordní čas“; podobné programy běžně trvají kolem deseti let. Součástí smlouvy je navíc opce na další čtyři lodě za přibližně 5,3 miliardy eur, kterou lze aktivovat do konce roku 2026. Pokud Berlín opci využije, z přemosťovacího řešení se stane nové jádro německé protiponorkové flotily.

Proč právě Balt a proč teď

Baltské moře se v posledních letech proměnilo v jedno z nejcitlivějších míst na mapě evropské bezpečnosti. Opakované incidenty s poškozením podmořských datových a energetických kabelů, aktivity ruské takzvané stínové flotily a zvýšený pohyb ponorek přiměly NATO k akci. 14. ledna 2025 Aliance spustila operaci Baltic Sentry, zaměřenou na ochranu kritické podmořské infrastruktury. Do operace jsou zapojeny fregaty, hlídkové letouny, námořní drony i experimentální autonomní systémy v rámci Task Force X-Baltic, která denně sleduje stovky plavidel včetně ruských vojenských lodí.

Německo v tomto prostoru dlouhodobě trpělo mezerou v protiponorkových schopnostech. Stárnoucí flotila a nekonečné průtahy kolem F126 znamenaly, že Bundesmarine nemohla do alianční přítomnosti na Baltu přispět tak, jak by odpovídalo velikosti a ambicím největší evropské ekonomiky. Nové fregaty MEKO tuto mezeru mají zalepit: jejich sonary a torpéda umožní efektivněji vyhledávat a sledovat podhladinové cíle, vrtulník Sea Tiger rozšíří dosah průzkumu a samotná přítomnost dalších bojových lodí zvýší hustotu alianční kontroly moře.

Nejde přitom jen o ponorky. Ruské působení na Baltu má výrazně hybridní charakter, sahá od záměrného poškozování infrastruktury přes elektronický boj až po provokativní manévry. Každá další fregata schopná operovat v této oblasti komplikuje Moskvě kalkulaci rizika.

Český rozměr baltské bezpečnosti

Česko sice nemá námořnictvo, ale na bezpečnosti baltského prostoru se podílí. Čeští vojáci působí v Litvě a Lotyšsku v rámci mnohonárodních bojových uskupení na východním křídle NATO. Posílení námořní vrstvy odstrašení německými fregatami tak doplňuje pozemní přítomnost, na které se Česko aktivně podílí.

Generální tajemník NATO Mark Rutte při společné tiskové konferenci s českým prezidentem Petrem Pavlem v květnu 2025 zdůraznil potřebu jít s obrannými výdaji nad dvě procenta HDP a ocenil české příspěvky do alianční obrany. Německý obrat od předraženého projektu F126 k rychle dostupným fregatám MEKO přesně ilustruje trend, který Aliance po svých členech požaduje: méně ambiciózních plánů na papíře, více reálné oceli ve vodě.

Co rozhodne o úspěchu

Harmonogram počítající s první dodávkou v prosinci 2029 je podložen lépe než u většiny srovnatelných evropských programů; stavba už fyzicky běží, návrh vychází z ověřené platformy a Bundeswehr záměrně omezil velké technické zásahy. Přesto jde stále o plán, nikoli o hotovou loď. Německé zbrojní projekty mají s dodržováním termínů historicky problém a veřejná garance bezrizikového splnění neexistuje.

Klíčovým momentem bude rozhodnutí o opci na další čtyři fregaty. Pokud Berlín do konce roku 2026 objednávku zdvojnásobí na osm lodí, pošle jasný signál nejen vlastnímu námořnictvu, ale i Moskvě: éra německého váhání na moři končí. Ruské ponorky a stínová flotila na Baltu by pak měly počítat s tím, že je bude sledovat výrazně více očí a uší pod hladinou.

Článek Německo zrušilo obří zakázku na fregaty za 450 miliard Kč a okamžitě objednalo jiné. Zkomplikuje ruské působení na Baltu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně BlueWhale umí, a co ne

Veřejně dostupné materiály výrobce, izraelské divize IAI-ELTA, popisují BlueWhale jako velký autonomní podmořský prostředek určený pro průzkum, protiponorkovou podporu, akustický sběr dat a detekci min. Výbavu tvoří vlečený sonar, boční sonarová pole a senzory schopné zachytit cíle nad i pod hladinou. Palubní řídicí systém zpracovává data přímo na místě a předává je do velitelského řetězce, ať už přes satelitní spojení, nebo po vynoření.

Co v žádném veřejném dokumentu nenajdete, je zmínka o vlastní výzbroji. BlueWhale v německé konfiguraci není torpédový nosič. Jeho „útok“ spočívá v něčem jiném: tiše odhalí ponorku, sleduje ji a předá její polohu, kurz a signaturu pilotovaným platformám nebo spojeneckým silám, které mohou zasáhnout. Na veletrhu UDT 2023 to zástupce IAI popsal jako schopnost „dodat využitelné zpravodajské informace v reálném čase“. Překvapivý efekt tedy neplyne z munice, ale z toho, že protivník netuší, že ho někdo pozoruje.

Proč zrovna teď a proč zrovna Balt

Na přelomu listopadu a prosince 2024 došlo v Baltském moři k poškození podmořských komunikačních kabelů mezi Estonskem a Finskem. NATO reagovalo posílením vojenské přítomnosti a v lednu 2025 spustilo operaci Baltic Sentry. Výroční zpráva generálního tajemníka Aliance za rok 2024 výslovně označuje Balt za prostor hybridního a podmořského ohrožení. Inspektér německého námořnictva ve svém dokumentu Absicht 2025 mluví o riziku konfrontace s Ruskem ještě před koncem dekády a požaduje zrychlenou integraci bezosádkových systémů.

V mělkém, úzkém a dopravně přeplněném Baltu je klasická ponorková hlídka náročná, posádka potřebuje odpočinek, loď se musí vracet do přístavu, a přitom pokrývá relativně malý sektor. BlueWhale mění rovnici: vydrží pod hladinou 10 až 30 dní, nepotřebuje posádku a vejde se do standardního kontejneru délky přibližně 12 metrů (40 stop), takže ho lze přesunout kamkoli po zemi, vzduchem nebo po moři. Jeden stroj sám o sobě Balt neuzavře. Ale síť takových strojů dramaticky zvyšuje pravděpodobnost, že jakákoli ponorka operující v blízkosti kritické infrastruktury bude včas odhalena.

Jak si stojí vedle konkurence

BlueWhale není jediný velký podmořský dron na světě. Srovnání s americkým a britským protějškem ukazuje, kam se Německo zařadilo:

Americká Orca je větší, má delší dolet a širší modulární prostor, jenže stále prochází testy. Britský Excalibur je zatím demonstrátor budoucích konceptů. BlueWhale je menší a specializovanější, ale jako první z trojice vstoupil do skutečné služby. Pro Německo to znamená konkrétní schopnost v terénu, ne prezentaci plánů.

Stavební kámen, ne zázračná zbraň

Základ BlueWhale dodalo IAI, ale německé firmy TKMS a ATLAS Elektronik do něj integrovaly vlastní vlečený protiponorkový sonar a napojily ho na německou síťovou architekturu. Nejde tedy o čistý nákup z regálu, spíš o pragmatickou volbu: vzít zralou platformu, přidat vlastní senzory a získat schopnost rychle, místo let čekání na vývoj od nuly.

Koncepce Kurs Marine 2035+ výslovně říká, že velké bezosádkové podmořské prostředky mají doplňovat pilotované ponorky, ne je nahrazovat. BlueWhale je v tomto pojetí „prodlouženou senzorovou paží“, rozšiřuje dosah a vytrvalost celé flotily, aniž by vystavoval posádky riziku. 12. února 2026 navíc osm baltických spojenců NATO podepsalo dohodu o zrychleném pořizování inovativních námořních technologií. Německo mezi nimi stojí s hotovým kusem v hangáru, zatímco ostatní teprve plánují.

Co to mění pro ruské ponorky

Jeden BlueWhale nepřetvoří Balt v neprostupnou zónu. Ale princip, který představuje, trvalá, tichá, autonomní podmořská přítomnost, mění kalkulaci pro kohokoli, kdo chce v těchto vodách operovat nepozorovaně. Každý další nasazený kus zkracuje čas varování, zmenšuje slepá místa a zvyšuje riziko, že průchod kolem kabelu nebo plynovodu nezůstane bez povšimnutí. Tohle je podle nás podstata: ne jedna robotická ponorka, ale začátek sítě, ve které se skrývat bude stále těžší.

Článek Ruské ponorky už se nepřiblíží, Německo vysílá BlueWhale. Týdny hlídá pod hladinou a útočí nečekaně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fregata je dost silná, aby letouny sestřelila

Informací je k incidentu opravdu málo, ale podle všeho šlo o druhý takový případ za poslední dva dny, upřesnil Boris Pistorius s tím, že to má spíše politické než vojenské důsledky. O jaké letouny se jednalo, nesdělil, ale Armádní Zpravodaj sleduje ruské provokace pravidelně, a skoro vždy se v případě těch průzkumných jedná o Iljušin Il-20M, kterých vzniklo 19, uvádí Wikipedia.

Katastrofa větší, než se zdá. Ukrajinci sestřelili nejmodernější frontový bombardér za skoro 800 milionů

Stále však dokáží provádět průzkum, k čemuž mají například radiotechnickou průzkumnou stanici a letecké snímkovací kamery, nebo stanici pro detailní radiotechnické průzkumné operace a rádiové odposlechové zařízení. Samotné letouny jsou pochopitelně bezbranné, což je také důvod, proč je často doprovází bojové, ale v případě provokací je vlastně nepotřebují.

I když totiž ruské letectvo, a to zcela úmyslně, překračuje meze slušnosti a mezinárodních dohod, neútočí a fakticky nepoškozuje majetek. Přímý přelet nad fregatou německého námořnictva však nelze vnímat jinak než jako drzost a testování jednoty členských zemí NATO. Jednat se přitom mělo o fregatu Hamburg třídy Sachsen zařazenou do výzbroje v roce 2004.

Rusové promluvili: „T-14 Armata na Ukrajině nikdy nebyla, lhali jsme“. Tank je tak špatný, že ho nechce ani armáda

Wikipedia uvádí, že má k obraně nebo útoku na vzdušné cíle hned několik možností, například automatický kanon OTO-Melara ráže 76 mm, dva automatické kanony Mauser MLG 27 ráže 27 mm, nebo dvě odpalovací zařízení RAM, každé s 21 raketami země-vzduch. Německo teoreticky mělo plné právo ruské letouny sestřelit, ale stejně jako jiní členové NATO, je zdrženlivé.

Kdyby to totiž udělalo, vyvolalo by tím dost možná válečný konflikt, což si nikdo nepřeje; na druhou stanu by k němu nemuselo dojít hned, protože Rusko nezvládá ani ten proti Ukrajině, natož pak proti NATO. Mohlo by to však použít jako záminku v budoucnu, ačkoliv Turecko mu již před lety letadlo sestřelilo, a je klid, k dalšímu narušování ani provokacím nedochází.

Článek Ruské vojenské letouny přeletěly nad německou fregatou. Nesestřelila je, ale mohla. Jenomže by rozpoutala něco hrozného se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I ponořená ponorka s IDAS sestřelí vrtulník

Spoluautor IDASu, společnost Thyssenkrupp Marine Systems, ho popisuje jako sebeobranný i útočný systém pro ponorky. Zvláště tam, kde se nemohou hluboko ponořit a schovat se využívajíc vrstvy vody, různé teploty a slanost, byly až dosud proti protiponorkovým vrtulníkům naprosto bezbranné. Třeba ruský Kamov Ka-27 unese jedno torpédo, může se jednat o APR-2 Yastreb účinné do hloubky až 600 metrů, uvádí Missilery.

Video: Voják počkal, než ruský vrtulník Ka-52 přeletí, a pak ho zezadu ztrestal desítky let starou střelou. Ale k zemi nešel hned

Technologie IDAS je založena na německé protiletadlové střele IRIS-T s infračerveným hledačem, ale v tomto případě je odpalována z torpédometu ponorky. Wikipedia uvádí, že se do něj vejde zásobník obsahující 4 tyto střely, z nichž je každá spojena s ponorkou optickým kabelem, díky němuž je lze efektivně navést na cíl. Tím může být nejenom vrtulník, ale také menší plavidlo nebo nějaký cíl na pobřeží. Dosah střely je přitom 20 kilometrů.

Vrtulník může ponorka odhalit různě

Když je ponorka pod hladinou, má několik způsobů, jak zjistit, že po ní vrtulník jde. Jedním je pasivní sonar, který PopularMechanics popisuje jako zařízení naslouchající zvukům šířících se vodou, díky čemuž může detekovat i hluk vrtulníku letícího nad hladinou, ale také spouštění jeho sonaru do vody a shazování sonarových bójí. Když je ke všemu aktivní i samotný sonar vrtulníku, jedná se o další způsob, který ho může prozradit.

Rusko se odvážilo přiletět s nejlepšími strategickými bombardéry Tu-160 až k Velké Británii, která je odklonila na poslední chvíli

Jak tento systém změní pravidla hry, bude samozřejmě záležet na jeho účinnosti, zatím nebyl v praxi nikdy použit. ArmyRecognition uvádí, že byl otestován na ponorkách Type 212A a ukázal se jako úspěšný. Instalován by měl být i na ponorkách Type 209, a nejspíše nebude problém ho přizpůsobit na jiné typy spojeneckých plavidel. Asi nezaručí 100% úspěšnost vítězství ponorky nad vrtulníkem, ale šanci na přežití střetu může významně zvyšovat.

Článek Ruský vrtulník s torpédem dokázal kdysi potopit i nejlepší ponorku. Ale německá zbraň IDAS ho sestřelí i stovky metrů pod hladinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo si fregaty F126 přiobjednalo

Německý projekt fregat třídy Niedersachsen odstartoval v roce 2015 výběrovým řízením, a nakonec se o 5 let později stala jeho vítězem nizozemská skupina Damen Group. Wikipedia uvádí, že mají být lodě postavené v Německu, přičemž si námořnictvo nejprve objednalo 4, a posléze si ještě další 2 přiobjednalo. Do služby by podle původních plánů měla být první fregata Niedersachsen zařazena v roce 2028, ale to se nejspíše nestane.

Největší propadák německého námořnictva: „mírové“ fregaty třídy F125 jsou k ničemu; 77 miliard bylo doslova vyhozených

Dodavatel se totiž potýká s problémy, které se mají týkat softwarových rozhraní, uvádí Zona-Militar. Vznikají proto požadavky, aby Německo od projektu odstoupilo a soustředilo se na nějaký nový. Problém je, že pokud se nepodaří nedostatky konstrukce vyřešit, nemohlo by německé námořnictvo plavidlo převzít a začít testovat. Armádní Zpravodaj ale soudí, že by pak nemělo co nasadit třeba proti ruské hrozbě. nebo by muselo spoléhat na stará a slabší plavidla.

Fregata je veliká jako torpédoborec

Fregata třídy Niedersachsen je impozantní, moderní německé námořnictvo ještě tak velkou loď tohoto typu nemělo. NavalNews ji popisuje jako 167 metrů dlouhou o výtlaku kolem 10 tisíc tun, což je velikost, jaké dosahují velké moderní torpédoborce, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Má mít přitom schopnost vést boj proti vzdušným, hladinovým i hlubinným cílům, a plánovaná posádka 125 námořníků svědčí o vysoké míře automatizace.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

F126 má mít silnou výzbroj složenou z děla 127 mm a 16 buněk vertikálního odpalovacího systému Mk 41, v němž má být 64 raket RIM-162 Evolved SeaSparrow Missile 2B proti vzdušným cílům. Dále má disponovat odpalovacím systémem s protilodními střelami Naval Strike Missile schopnými útoku i na pozemní cíle, a pravděpodobně protiponorkovými torpédy. Na palubě mají být i 2 vrtulníky NH90 Sea Tiger schopné protiponorkového boje a dalších úloh.

Článek Německo zvažuje zrušení fregat F126 Niedersachsen. Palebná síla je impozantní, ale kvůli dodavateli by nemohly proti Rusku vyplout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Type 212A je zřejmě nejtišší na světě

Ponorka Type 212A je poměrně nová konstrukce; první byla zavedena do výzbroje v roce 2002 a poslední roku 2017. Wikipedia uvádí, že jich 6 provozuje německé námořnictvo, další 4 pak vlastní Itálie. Jde o konvenční plavidla s dieselovým pohonem, ale zároveň jsou vybavena extrémně tichým pohonem nezávislým na vzduchu označovaným za nejtišší na světě – umožňuje jim zůstat pod hladinou po dobu až 3 týdnů. Třeba ruské námořnictvo, nejpravděpodobnější soupeř, konvenční ponorky takových schopností nemá.

iZdroj fotografie: ThyssenKrupp

Plánovaná modernizace se má týkat 4 nejstarších ponorek německého námořnictva – 2 nejnovější jsou totiž jiné – mají modernější systémy a jsou o něco delší. Přestavba se dotkne některých klíčových systémů na palubě, například navigace, systému velení nebo řízení zbraní. Ačkoliv detaily nejsou známy, lze předpokládat, že modernizace umožní větší přesnost při provádění operací či zvýší schopnost odhalit a zničit nepřítele.

Ponorka má velmi malou posádku

Type 212A je plavidlo o délce 56 metrů, novější verze pak 57,2 metrů, a výtlaku 1 524, respektive 1 830 tun. Na hladině dokáže vyvinout rychlost až 12 uzlů, ponořená pak až 20 uzlů, a potopí se do hloubky až 250 metrů. Jednou z jejích vlastností je schopnost pohybovat se v malé hloubce a v zakalené vodě, čímž se hodí k průzkumu a nečekaným výpadům. NationalInterest upozorňuje, že má díky automatizaci posádku složenou jenom z 5 důstojníků a 22 námořníků, díky čemuž v ní je mu. neobvykle hodně místa poskytující pohodlí.

Spekulace o nové německé ponorce 212A, kterou požaduje Ukrajina pro boj v Černém moři: i jediný stroj udrží ruskou flotilu v šachu

Hlavní zbraní ponorky jsou torpéda ráže 533 mm vystřelovaná ze 6 torpédometů se zásobou 13 torpéd. Ale může z nich být vypuštěno i 24 min, případně střela IDAS. Bundeswehr na stránkách uvádí, že jde o střelu umožňující se ponorce bránit proti vzdušným hrozbám, primárně vrtulníkům s protiponorkovými torpédy. Type 212A je umí detekovat sonarem a po vypálení je střela spojena s ponorkou optickým kabelem, kdy ji operátor z paluby navede na cíl.

Článek Rozsáhlá modernizace 4 německých ponorek 212A je udělá extrémně nebezpečné. Ruská plavidla budou proti nim zaostalá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo mělo s F125 dobré úmysly

F125 měla představovat novou třídu válečných lodí. Armádní Zpravodaj připomíná, že je tehdejší německá kancléřka Anglela Merkelova v jednom za svých projevů nazvala „mírovými fregatami“; jindy byly zase označovány za fregaty stabilizační. Primárně měly být určeny pro podporu pozemních jednotek, oddělení bojujících sil a vymáhání dodržování embarg na vývoz a dovoz. Všechno tedy dobré úmysly v tehdy mírem zmítané Evropě.

Francie prolomila mlčení a vůbec poprvé se vyjádřila k sestřelení Rafale čínskou J-10C – mohlo by se jednat o první případ za skoro 25 let

Vznikly tím největší válečné lodě v poválečném Německu. Výtlak F125 je 7 200 tun, délka 149,52 metrů, šířka 18,8 metrů a ponor 5,2 metrů. Pohon potom zajišťuje systém CODLAG, kdy diesel generátory pohání plynovou turbínu, která dodává energii elektromotorům. Velkou výhodou motoru je tichý chod a možnost plout pouze na baterii nebo jenom s částí pohonu.

iZdroj fotografie: Thomas Dahlstrøm Nielsen / Creative Commons / CC BY-SA

Výkony fregat třídy F125, tedy alespoň na papíře, nejsou podle Armádního Zpravodaje špatné. Rychlost pouze na pohon z baterií dosahuje úctyhodných 20 uzlů (38 km/h), s naftovými motory při plném výkonu má pak Bádensko-Wurtenbursko rychlost až 26 uzlů (48 km/h). Dosah vychází na 7 400 km a na moři má bez větší údržby vydržet až dva roky. Původně se počítalo, že budou ke každé lodi dvě kompletní posádky na střídání pro dlouhé mise.

V něčem je F125 silná, v jiném bezbranná

„Mírové fregaty“ pro „výzvy 21. století“ dostaly i naprosto unikátní výzbroj. F125 má zbraně především pro asymetrickou válku, v níž je minimální ohrožení ponorkami a letectvem nepřítele. Jádrem je 127mm víceúčelový kanón Oto Malera 127/64LW, který má dostřel 30 až 120 km podle použité munice a je především určen k úderům na pozemní cíle

Pěstí na menší ruské lodě bude francouzsko-britská protilodní střela Sea Venom. Uniknout jí nezvládnou ani ty opravdu rychlé

Druhou nejsilnější zbraní lodi je potom blok osmi protilodních střel RGM-84D Harpoon s dostřelem až 130 km, které byly získány kanibalizací ze starší třídy fregat F124 Sachen. Extrémně silná je pak i ochrana proti malým a lehkým cílům, kterou tvoří dvě dálkově ovládané věže s rychlopalným kanonem MLG 27 mm a pět věží s kulomety 12,7 mm.

iZdroj fotografie: Uživatel Buonasera/ Creative Commons / CC BY-SA

Naopak extrémně podceněná je dle Armádního Zpravodaje protiletecká obrana, jíž tvoří jen dva lehké systémy s krátkým dosahem (9 km) RAM Block II s 42 raketami. A co schází úplně, je protiponorková ochrana. F125 nejen, že postrádá torpéda a hlubinné nálože, ale nemá ani protiponorkový sonar a musí se v této obraně spoléhat na své dva vrtulníky HH-90. K dispozici má nicméně i dvě vodní děla a čluny pro speciální jednotky.

Extrémně drahé lodě nemají využití

Stavba první jednotky Bádensko-Würtenbersko začala v roce 2011 a měla trvat 2 roky, ale kvůli technickým problémům se protáhla do roku 2015. Testy lodi za 775 milionů euro (19,3 miliard Kč) však začaly až v roce 2017 a skončily katastrofálně. Kvůli přetížení byla permanentně nakloněna o 1,3 ° na pravobok a byla schopna plavby jenom na klidném moři.

Izrael může poprvé za válku extrémně posílit Ukrajinu: dodá jí až 6 000 obrněných transportérů M113 během pár měsíců

Obrovské problémy byly také se softwarem a senzory. Těch má loď 28 000! Díky nim se sice podařilo zredukovat posádku na 120 mužů, ale loď je příliš složitá. Problémy byly i s kabeláží, protipožární ochranou, pohonem a nefunkčním designem stealth. Bádensko-Würtenbersko bylo tak okamžitě vráceno zpět do loděnic.

iZdroj fotografie: Uživatel Llez/ Creative Commons / CC BY-SA

Stejnými neduhy trpěly i zbylé tři lodě třídy F125 – Nordrhein-Westfalen, Sachsen-Anhalt a Rheinland-Pfalz. Všechny se tak dostaly do služby až na začátku 20. let, avšak jejich bojová připravenost a vůbec bojová hodnota jsou podle redakce Armádního Zpravodaje značně pochybné. Bundesmarine neví, co s nimi. Jejich přestavba díky celé chybné koncepci není možná – čeká je tedy asi jenom služba v přístavech a čekání na vyřazení.   

Článek Největší propadák německého námořnictva: „mírové“ fregaty třídy F125 jsou k ničemu; 77 miliard bylo doslova vyhozených se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo musí nahradit zastarávající lodě

Německé námořnictvo disponuje v současnosti trojicí zpravodajsko-průzkumných lodí třídy Oste, k nimž Wikipedia uvádí, že poskytují lepší pohodlí než běžná válečná plavidla a slouží na nich také důstojnici německé zpravodajské služby. Dlouhé jsou přes 83 m a do služby vstoupily již v 80. letech 20. století, takže již v současné době přestávají splňovat požadované parametry. Nové lodě třídy Type 424 by však měly být větší a nedostatky odstraňovat.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

ArmyRecognition uvádí, že je jejich délka odhadována na 132 metrů a mají na nich být elektronické, hydroakustické a elektrooptické senzory pro komplexní povrchový a podvodní průzkum. V podstatě se dá říci, že bude osádka schopna zachycovat různé druhy signálu a informací a vyhodnocovat je, a to i na dlouhou vzdálenost. Taková schopnost může být užitečná jak proti protivníkům, například Rusku, tak při protiteroristických operacích.

Průzkumné lodě asi zůstanou bez výzbroje

Pořízení zmíněných plavidel není rozhodně nic levného, jejich odhadovaná cena je 3,3 miliardy eur (přes 83 miliard Kč), uvádí MilIn. Výstavba si navíc vyžádá nějakou dobu – první z nich by měla do služby vstoupit zhruba v roce 2029. Plavildla pravděpodobně nebudou vyzbrojená, tedy stejně jako předchůdci třídy Oste. Lze předpokládat, že ale by mohla mít schopnost stealth, což na moři znamená, že se na radarech budou jevit mnohem menší, než jsou.

iZdroj fotografie: Uživatel KleeBuchemer / Creative Commons / CC BY-SA

Podobná plavidla německé námořnictvo bezesporu potřebuje. Jejich hlavní operační oblastí se pravděpodobně stane Baltské a Severní moře, kde budou zachycovat různé informace hlavně z oblasti Ruska a pátrat po jeho operacích. Německo má ale i další spojenecké závazky související hlavně s členstvím v NATO, takže lze předpokládat, že by se mohla plavidla objevit třeba ve Středozemním moři nebo operovat v Atlantiku, ale i jinde.

Článek Německá průzkumná loď nové generace bude zjišťovat, zda Rusko něco plánuje. Měla by být přitom téměř „neviditelná“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo může spoléhat na spojence

Spolkovou republiku Německo je ale třeba vnímat trochu jinak, jde totiž o člena NATO, takže samozřejmě platí, že by se nikdy nebránilo útoku samo, ale za pomoci svých spojenců. Jde o tzv. kolektivní obranu, a na území Německa jsou třeba i američtí vojáci. Tolik jednotek jako samostatný stát bez spojenců tedy nepotřebuje, ale pro tuto úvahu nebudeme brát taková spojenectví v úvahu. Pokud se podíváme na ozbrojené síly Německa, nejsou k jeho velikosti a ekonomice silné, a je znát, že byly v posledních 25 letech značně podfinancované.

iZdroj fotografie: Rob Schleiffert / Creative Commons / CC BY-SA

Relativní slabost německých zbrojených sil je možné vidět již na počtech vojáků. Disponuje celkem 184 tisíci aktivních členů armády, letectva a námořnictva, což není při více než 84 milionech obyvatel mnoho, a dále má jenom 15 tisíc rezervistů. Oproti tomu Rusko má mít při populaci 140 milionů lidí 830 tisíc aktivních vojáků, čtvrt milionu rezervistů, a stejné číslo paramilitárních jednotek. Na druhou stranu platí, že všichni němečtí vojáci jsou profesionálové. Německo by také dokázalo mobilizovat, ale nejdříve by muselo vojáky vycvičit.

Počty techniky neohromí, kvalita ano

Vysoké nejsou ani počty německé těžké techniky, Bundeswehr disponuje pouhými 266 tanky, ale možná jich je dnes méně, protože poslal některé na Ukrajinu. Na druhou stranu se jedná o Leopardy 2, které jsou postupně vylepšovány na vyspělou verzi A7+, případně na nejnovější A8. Opřít se pak může jen o 121 děl a 134 víceúčelových stíhacích a 75 bitevních letounů; k tomu disponuje ještě 41 bitevními vrtulníky.

100% úspěšný německý protivzdušný systém IRIS-T SLM si udělal slušnou „reklamu“: na Ukrajině zatím ničí jeden cíl za druhým

Námořní sílu Německa pak tvoří 12 fregat a 6 ponorek, z toho nejméně jedna velmi vyspělá, a to dokonce natolik, že by zvládla jedna jediná udržet na uzdě celou ruskou černomořskou flotilu. Otázkou srovnání je pak kvalita výcviku jednotek i samotné techniky, německé zbraně ty ruské totiž v naprosté většině parametrů převyšují. Jinými slovy, méně je někdy více.

Známým problémem německých ozbrojených sil však nejsou jenom relativně nízké počty vojáků a techniky, ale i nedostatečné množství zásob, a rovněž ne zrovna dobrý stav uskladněné techniky a vybavení. V důsledku škrtání vojenských rozpočtů mnohé analýzy říkají, že by Německo bylo schopno vést intenzivní válku jen dny, maximálně týdny. I vlivem války na Ukrajině německá vláda sice prudce navyšuje rozpočet pro ozbrojené síly, ale doplnění všech nutných věcí bude trvat několik let. Kapacity zbrojovek jsou navíc přetížené.

Článek Názor: co vše by mohla vrhnout německá armáda do boje s Ruskem, kdyby opravdu musela: bojovat by vydržela možná jenom dny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ponorka HWD 212A je světovým unikátem

Německý průmysl má s výrobou ponorek bohaté zkušenosti a už v obou světových válkách byly obávaným nepřítelem, přičemž jsou dodnes žádaným obchodním artiklem. Není tedy žádným překvapením, že po nejmodernější ponorce 212A touží také ukrajinské námořnictvo. I jedna jediná by přitom znamenala pro ruská vojenská plavidla doslova pohromu, neboť by se jí nedokázala tak účinně bránit. V relativně bezpečných vodách Černého moře by je začal nahánět nebezpečný predátor, jemuž ani není snadné uniknout.

Německá ponorka 212A je 56 metrů dlouhé a 7 metrů široké nejaderné podmořské plavidlo o výtlaku 1 830 tun. Jeho pohon je založen na kombinaci diesel-elektrických agregátů, primární je přitom naftový motor MTU-16V396, který pomocí generátoru nabíjí lodní baterie. Nejvyšší udávaná rychlost ponorky je 20 uzlů pod hladinou a 12 uzlů na hladině. Skutečným unikátem je potom na vzduchu nezávislý pohon „AIP“ pro tichou plavbu pod hladinou, v němž jsou využívány palivové články Siemens.

Ponorka 212A vydrží pod hladinou až 30 dní

Zmíněné palivové články přeměňují chemickou energii z paliva a okysličovadla na elektřinu, kdy bývá nejčastěji potřebným palivem vodík, zatímco okysličovadlem kyslík. Obě potřebné složky převáží ponorka v tlakových nádržích, které jsou z bezpečnostních důvodů uloženy mimo pevný trup plavidla. Díky pohonu AIP pak může ponorka zůstat ponořená až 30 dní, což je několikanásobně déle než u jiných typů nejaderných ponorek. Ty naopak vydrží pod hladinou i násobně déle, třeba nedávno vyřazená největší ponorka světa to dokázala až 120 dní.

iZdroj fotografie: ThyssenKrupp Marine Systems

Zajímavostí je, že v roce 2016 německá ponorka 212A urazila 1 600 námořních mil pouze na pohon AIP. Ve výbavě má přitom 9 palivových článků, každý o výkonu 34 kW, což je dostatečná síla pro dosažení rychlosti až 8 uzlů, ale také pro napájení palubních přístrojů. Pokud nejsou články v provozu, je celý systém z bezpečnostních důvodů naplněn dusíkem. Velkou výhodu je naprosto tichý provoz celého AIP systému, což protivníkovi velmi ztěžuje detekci plavidla. Ponorka 212A navíc disponuje systémem RESUS, který v případě nouzové situace pošle plavidlo okamžitě k hladině; aktivovat ho lze i v případě výpadku elektřiny.

Rakety IDAS jsou ruským námořníkům noční můrou

I když jde o skvělé technologie, tak pohonné jednotky ani AIP systém nejsou tím hlavním důvodem, proč mají Ukrajinci o ponorku zájem. Ve výbavě má totiž šest 533mm torpédometů uspořádaných do skupin po třech, nést mohou 12 torpéd DM2A4 nebo 24 min. Poslední modifikace pak umožnila odpalovat z torpédometů i rakety IDAS, díky nimž získala ponorka 212A unikátní schopnost útočit na vzdušné a pozemní cíle. V podstatě jde o upravenou střelu IRIS-T pro použití v ponorkových torpédometech; vypálená raketa IDAS může přitom zasáhnout cíl na vzdálenost až 20 km.

Ponorka tedy dokáže efektivně napadat nejen nepřátelská plavidla, ale také útočit na protiponorková letadla a vrtulníky. V bezpečí pak nejsou ani pozemní cíle jako dělostřelectvo, lehká technika, a samozřejmě ani samotný vojenský personál. Případné nasazení těchto ponorek pod ukrajinskou vlajkou by značně omezilo operační rozsah ruské Černomořské flotily, německá strana ale zatím ukrajinské volání po ponorkách nevyslyšela. I tak ale dokáže Ukrajina působit ruským lodím zásadní ztráty, třeba když potopila její vyspělý křižník Moskva pomocí raket Neptun.

Článek Spekulace o nové německé ponorce 212A, kterou požaduje Ukrajina pro boj v Černém moři: i jediný stroj udrží ruskou flotilu v šachu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.