Ani v zahradě se tanky nemusí schovat

Typické chování osádek dvou tanků – v tomto případě se podle tvaru reaktivního pancíře zřejmě jedná o ruské T-72B3 – můžete vidět na videu níže. Tankisté je umístili v zahradách nějaké vesnice nebo městečka, kdy byl jeden z tanků hned v sousedství domů, zatímco další zase pod vzrostlými stromy. Mohly tam parkovat, ale stejně tak číhat na nepřítele, což není ze záběrů zcela jasné – měli však smůlu, jelikož se je tam podařilo objevit průzkumnému dronu.

🇬🇧🇺🇦 Mobile launcher „Wolfram“ for guided missiles „Brimstone“. Made in Britain for Ukraine! pic.twitter.com/TIPOuUnzjJ

— MAKS 24 🇺🇦👀 (@Maks_NAFO_FELLA) September 2, 2023

Tank T-72B3 není nejnovější modernizací starého sovětského T-72, ale lze ho řadit mezi vyspělejší. ArmyRecognition uvádí, že kromě vylepšeného řízení palby má třeba zvýšenou ochranu za pomoci reaktivního pancéřování Kontakt-5; ve videu ho s největší pravděpodobností zničila britská střela Brimstone. Wikipedia uvádí, že disponuje tandemovou hlavicí schopnou překonat i reaktivní pancíř, což se v tomto případě jednoznačně potvrdilo a tanky explodovaly.

Brimstone se na cíl navede zcela sama

Na střele Brimstone je zajímavé, že ačkoliv je původně určena k vypouštění ze vzduchu, tedy například z letadel nebo vrtulníků, lze ji rovněž vypustit ze země. Twz uvádí, že bývá odpalovací systém umístěn třeba na nákladním automobilu, ale v takovém případě má střela menší dosah – pravděpodobně jeno, 7,5 až 8 kilometrů. Když je přitom v dosahu tank a obsluha ví, v jaké oblasti se nachází, stačí střelu jenom odpálit, jelikož má vlastní radarový hledač a na cíl se navede zcela sama, navíc s velmi vysokou pravděpodobností zásahu.

Článek Video: jestliže ruské tanky číhají na nepřítele v zahradách a samy se nemají na pozoru, může jim akci překazit jediná střela se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munice Excalibur slouží od roku 2005

Vývoj munice má na svědomí americko-švédská spolupráce; do výzbroje byla zavedena v roce 2005 a poprvé je využila americká armáda o dva roky později v Iráku. Nutno dodat, že s velkým úspěchem. M982 Excalibur je munice ráže 155 mm, její délka vychází na jeden metr, a hmotnost je 48 kg, z čehož 22 kg tvoří vysoce účinné výbušniny vázané polymery PBXN-9. Excalibur je naváděn na cíl pomocí inerciální navigace a GPS, přičemž je let granátu korigován pomocí konzolí, které se vysunou na vrcholu balistické křivky a navedou střelu na cíl.

iZdroj fotografie: Public Domain

Přesnost zaručena, výbuch na 3 způsoby

Granáty byly navrženy k přesnému zásahu a minimalizaci sekundárních škod, pročež dopadají na cíl s přesností 4 metrů a jejich ničivý dosah může být omezen na 150 metrů. Jeden M982 dokáže eliminovat cíl, na který by jinak bylo potřeba 10 až 40 standardních granátů. Roznětka Excaliburu je „chytrá“ a může být naprogramována tak, aby vybouchla až nad cílem, nebo až při dopadu, eventuálně při průniku do něj. Třeba nešťastný ruský tank T-72 ve videu níže evidentně potkal třetí scénář.

Americká armáda ke všemu vyvinula hned tři varianty hlavic: 1) základní Block I může být urychlena pomocí raketového motoru, což prodlouží její dosah z 36 na 60 km; 2) granát Block II s kazetovou municí obsahuje 64 kusů submunice, ale v mnoha zemích je zakázaná (třeba v Rusku nebo na Ukrajině však nikoliv); 3) Block III je pak speciální hlavice pro „chirurgicky“ přesné zásahy cílů ve městech nebo v pohybu, ve výbavě má radarové a laserové navádění a přesnost jejího zásahu vychází na 2 metry.    

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Úspěšná, ale v akci spíše ojediněle

Díky univerzální ráži houfnic NATO může být Excalibur vystřelován ze všech dělostřeleckých systémů členských států. Vedle M105 Paladin (na Ukrajině mimochodem bojuje i M109 z 60. let 20. století) lze munici M982 vystřelit i z britských AS-90, německých PzH-2000, polského systému Krab, případně z francouzských houfnic Caesar (počítá s nimi mj. také AČR, takže je možné, že se Excalibur objeví i v naší výzbroji, byť nejspíše v omezeném množství). Munice má ovšem dvě zásadní negativa, kvůli nimž nemůže být používána tak často.

Velkou překážkou je cena, která se pohybuje mezi 1,4 až 3,4 miliony Kč za kus (pro zajímavost, úplně první verze vycházely cca 5,04 milionu Kč), a druhým problémem je nedostatek munice. Vyrábí ji firma Raytheon, ale ještě před válkou na Ukrajině měla výrobní kapacity na pouhých 150 kusů měsíčně, a do začátku onoho konfliktu bylo vyrobeno pouhých 15 200 kusů. „Žlutomodrá“ země z nich dostala celkem 5 200 granátů M982 a musí s nimi šetřit. Využívá je prakticky pouze k ničení najisto, jako v případě tanku T-72, který byl v „bezpečí“ za Dněprem.

Článek Video: přesná dělostřelecká munice Excalibur zničila tank T-72 skrytý „v bezpečí“ mezi stromy, zásah stačil jediný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa pro drony vychází z pozemní

O nové turecké střele vyráběné společností Roketsan je známo jen velmi omezené množství informací, její označení však avizuje, že je postavena na základě střely TRG-230 odpalované z raketometu Roketsan Multi-Barrel Rocket Launcher. Jedná se o raketu ráže 230 milimetrů s dosahem až 70 kilometrů, ale nejnovější typy údajně dokážou zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů. Má hmotnost 210 kilogramů a hlavici o hmotnosti 42 kilogramů, naváděna je buď laserově, nebo prostřednictvím GPS.

Zda se parametry střely odpalované ze země shodují i s TRG-230-IHA, je v tuto chvíli pouze spekulace. Podle zveřejněných údajů má být ale tato raketa schopna zasahovat cíle do vzdálenosti větší než 150 kilometrů a naváděna je prostřednictví GPS. Zveřejněné video z jejího testování ukazuje, že dokáže zasáhnout cíl s vysokou přesností. Odpálení probíhá tak, že je nejdříve shozena z letounu a teprve po nějaké době dojde k zapnutí jejího motoru, přičemž při letu údajně dosahuje nadzvukové rychlosti.

Dron Akinci zřejmě unese střel více

Novou raketu Turecko vyzkoušelo za pomoci dronu Bayraktar Akinci, což je dvoumotorový dron zařazený do výzbroje v roce 2021. Má nosnost 1 500 kilogramů, a lze tedy předpokládat, že podobných střel může nést hned několik. Operuje ve výšce kolem 9 kilometrů, jeho dostup je ale o 4 kilometry vyšší, a má dolet až 7 500 kilometrů nebo až 25 hodin letu. Jeho maximální rychlost vychází na 361 km/h a je na něm nainstalovaný i moderní radar AESA.

V tureckém testu svrhl dron raketu ve výšce kolem 7 600 metrů a vzhledem k její velikosti, rychlosti i dosahu může jít o velmi nebezpečnou zbraň, s níž si protivzdušná obrana nemusí poradit úplně snadno. Zavedení takové střely do výzbroje by dalo tureckým dronům nové možnosti, neboť by se tak mohly držet z dostřelu většiny protivzdušných systémů, ale přitom provádět přesné útoky i na dlouhé vzdálenosti. Střely by buď využívaly GPS, nebo by je navedl laser z menšího dronu, případně od pozemního operátora (tedy pakliže by měly i laserové navádění).

Článek Nová turecká naváděná raketa pro dron zasáhne cíl nadzvukovou rychlostí do vzdálenosti až 150 km, zdolat může leckterou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kalibr je označení hned několika střel

Jenom pro pořádek je nutné uvést, že „Kalibr“ je jednotné označení pro celou rodinu zbraní odpalovaných z lodí nebo ponorek; každá střela má přitom jinou velikost i hmotnost. Bojová hlavice dosahuje hmotnosti mezi 400 a 450 kilogramy, a dokonce může nést i hlavici jadernou. Dolet střel se pohybuje od desítek po 2 500 kilometrů, přičemž se některé pohybují podzvukovou rychlostí, ale jiné mají schopnost dosahovat rychlosti až Mach 3. Kalibr existuje v protilodní verzi, stejně jako pro útoky na pozemní cíle.

Rusko mívá tyto střely umístěny na svých fregatách, některých menších plavidlech, ale i na několika ponorkách. V černomořské flotile je takových nosičů řada a federativní námořnictvo z nich střely často vypaluje koordinovaně ve stejné době, kdy strategické bombardéry odpalují své střely Ch-101 a jim podobné. Hromadný útok má za cíl zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu, aby skrze ni proniklo co nejvíce vypálených raket.

Schopnosti Ukrajiny sestřelovat ruské řízené střely jsou ale na stále vyšší úrovni, neboť k tomu dostala třeba americko-norské NASAMS, německé IRIS-T a další, k nimž má i systémy starší, například sovětský S-300 (který mimochode hojně používá zejména útočící federace). Díky takové výbavě dokáže sestřelovat většinu přilétajících střel, i když ne všechny. Schopnosti Ukrajiny pravděpodobně ještě vzrostou, až na svém území zprovozní slíbený americký protiraketový systém MIM-104 Patriot.

Ve směru z Moldavska je obrana slabší

Jelikož nemá napadená země dostatek protivzdušných systémů a nasazuje je hlavně k obraně velkých aglomerací nebo proti „hlavním proudům“ ruských útoků, obranu jejího území to komplikuje. To si federace zjevně uvědomila a rakety tak poslala právě kolem Rumunska přes Moldavsko, kde protivzdušná obrana není tak silná jako jinde. Dochází tím pochopitelně ke snížení rizik sestřelení střely, a tedy stoupá pravděpodobnost zasažení cíle. Moldavsko přelet střel přes své území potvrdilo, Rumunsko pak jenom avizovalo, že proletěly kolem.

Pro Ukrajinu je to nepříjemná situace, protože i když v této oblasti obranu mít může, je pro ni komplikované na ruské rakety střílet. Protistřely se totiž ne vždy trefí, a jelikož by mířily na území cizího státu, mohly by zasáhnout cíle v Rumunsku nebo Moldavsku. Podobná nehoda se stala v listopadu 2022, kdy střely z ukrajinského S-300 dopadly do Polska a zabily dva lidi. Ukrajinci tak nakonec palbu z tohoto důvodu spustit nemusí, neboť kdyby se taková nehoda opakovala, byla by to voda na mlýn ruské propagandy.

Článek Rusko úmyslně provokuje: řízené střely odpálené z Černého moře mohly vyvolat zbytečný konflikt, Ukrajinci se jim báli bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely Ch-55 a Ch-555 jsou téměř totožné

Například u ukrajinské Oděsy našli technici velmi zachovalou střelu Ch-55 nebo Ch-555 využívanou k odstřelování z ruských strategických bombardérů, jakým je například Tupolev Tu-95. Jde vlastně o téměř totožné střely, neboť Ch-55 je základní model navržený na konci 70. let v Sovětském svazu jako nosič jaderné hlavice o síle až 200 kilotun; do výzbroje byl zaveden v roce 1981. Dosah střely Ch-55 činí až 3 tisíce kilometrů, zatímco hmotnost 1 650 kilogramů, a létá podzvukovou rychlostí.

Po konci studené války a omezení jaderného arsenálu už ale nebylo takové množství podobných zbraní třeba. Ruské letectvo se proto rozhodlo část z nich předělat na konvenční řízené střely, takže nehradilo jadernou hlavici konvenční o hmotnosti 300 kilogramů. Nyní jsou spolu s dalšími zbraněmi používány k odstřelování ukrajinských cílů. O jaký typ nalezené střely se jedná lze soudit obtížně, neboť Rusové pálí na Ukrajinu jak Ch-555, tak Ch-55 bez jaderné nálože s cílem zahltit vysokým množstvím ukrajinskou obranu.

Ruská střela Ch-55 má prastarou navigaci

Analýza trosek každopádně naznačuje, že je střela Ch-55/Ch-555 plná velmi zastaralých součástek, a to hlavně ze společnosti na výrobu rádiových součástek ve Voroněži nebo závodu Minsk Integral. V těch jsou mj. vyráběny i navigační systémy PGI-2M konstrukčně pocházející z roku 1977. S takovým vybavením se ale nemá šanci střela trefit s přesností několika metrů, což je u raket s konvenční hlavicí nutnost. V opačném případě mohou piloti jen zamířit a střelu vypustit s vědomím, že sice zasáhnou nějakou oblast, ale nikoliv konkrétní cíl.

Minutí cíle o 100 metrů samozřejmě nebyl problém u střely s jadernou hlavicí, jejíž síla výbuchu byla natolik ničivá, že svůj úkol stejně splnila, ale konvenční hlavice to při minutí cíle nesvede. Jenomže Rusko nedovede vyspělou elektroniku vyrábět, problém má s čipy nebo kamerami. Továrny federace kupříkladu zvládají čipy s tranzistory o velikosti 90 nanometrů, což je technologie používaná někdy před 20 lety. Na moderní elektroniku platí embargo, a i přes jeho obcházení není zjevně vyspělých součástek v Rusku dostatek.

Článek „Přesně“ naváděné střely Ch-55 se trefují jen stěží: embargo „vypnulo“ jejich navigaci, spoléhají se tak na prastarou technologii ze SSSR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.