Sovětská Osa a její muniční problém

Osa-AKM (v kódu NATO SA-8 Gecko) je mobilní protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, navržený v Sovětském svazu v sedmdesátých letech. Celý systém (radar, řídicí elektronika i odpalovací zařízení se šesti střelami) sedí na jednom obojživelném podvozku BAZ-5937, což mu dává vysokou taktickou mobilitu. Původní střely 9M33 a jejich vylepšené verze 9M33M2 a 9M33M3 zajišťovaly zónu ničení do 10 km na vzdálenost a do 5 km na výšku, s maximální rychlostí kolem 500 m/s.

Problém je prostý: tyto střely se vyráběly v Sovětském svazu a po jeho rozpadu výroba skončila. Ukrajina zdědila zásoby, ale více než čtyři roky intenzivního konfliktu je spolehlivě vyčerpávají. Podle Defence Express musela ukrajinská armáda sahat i po starších verzích munice se slabšími parametry a experimentovat s improvizovanou integrací střel jiných typů, například leteckých raket R-73. Osa přitom stále figuruje na oficiální stránce Pozemních sil Ukrajiny jako součást aktivní protivzdušné obrany, vedle Strely-10, Buku-M1, Tungusky, amerického Avengeru, německého Gepardu či Skyrangeru 35.

Co přesně je RK-19 a co umí

Raketa RK-19 poprvé pronikla do veřejného povědomí 14. dubna 2026, kdy prezident Zelenskyj ve videu ke Dni zaměstnance obranného průmyslu ukázal 56 typů ukrajinských zbraní vyvinutých během války. Střelu v záběrech identifikovali analytici, oficiální text ji ale jmenovitě neuvedl. Technické potvrzení přišlo až v září 2026 na mezinárodní obranné výstavě MSPO v polských Kielcích, kde výrobce zveřejnil parametry.

Klíčové specifikace RK-19 podle materiálů z MSPO:

Čísla mluví jasně: RK-19 není skok vpřed v dosahu ani v ničivé síle. Mírně vyšší rychlost (o zhruba 100 m/s) může pomoci při záchytu rychlejších cílů, ale zóna zásahu zůstává prakticky totožná. Tříštivotrhavá bojová část je o sedm desetin kilogramu lehčí. Revoluce to není. Ale revoluce to být nemusí.

Proč zásoby „prakticky nemohou dojít“

Formulace z titulku neznamená nekonečný sklad. Znamená zásadní změnu logické rovnice: místo čerpání z konečné zásoby sovětských raket, které nikdo nedoplní, přechází Ukrajina na model průběžné domácí výroby. Dokud běží výrobní linka, dokud jsou suroviny a energie, střely lze vyrábět znovu a znovu.

Přesné výrobní tempo, cenu ani objem dodávek Ukrajina nezveřejnila, a v podmínkách probíhajícího konfliktu to dává smysl. Jako vodítko ale slouží jiné ukrajinské projekty. Ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo nákup 8 000 interceptorů Octopus pro obranu proti dronům a do výroby zapojilo 29 ukrajinských firem. Tento model rychlého škálování přes více výrobců je přesně to, co dává domácí produkci odolnost; i když jeden závod zasáhne ruská raketa, ostatní vyrábějí dál.

Podle nás je právě tohle skutečný průlom. Ne parametricky lepší střela, ale průmyslová schopnost udržet stárnoucí, ale funkční zbraňový systém v boji na neurčito.

Osa v kontextu ukrajinské protivzdušné obrany

Ukrajinská PVO dnes není ani sovětská, ani západní. Je hybridní. Na spodní vrstvě, tedy ochraně vojsk a objektů proti dronům, střelám s plochou dráhou letu a nízko letícím letounům, pracují vedle Osy také Strela-10, Tunguska, německý Gepard se dvěma 35mm kanóny (dosah proti vzdušným cílům do 5,5 km), americký Avenger s raketami Stinger, Skyranger 35 a celá řada přenosných systémů MANPADS. Nad nimi stojí střednědobý Buk-M1 a ještě výš západní systémy typu IRIS-T SLM nebo Patriot, které chrání strategické cíle a města.

Osa s RK-19 zůstává v té nejnižší, nejhustší vrstvě. A právě tam rozhoduje množství. V květnu 2026 podle ukrajinského ministerstva obrany zachytila protivzdušná obrana 7 476 z 8 150 útočných dronů, tedy s úspěšností 91,73 procenta. Každý funkční komplet, který může střílet, v těchto číslech hraje roli.

Pro srovnání: Česká republika zvolila jinou cestu. Sovětský komplet 2K12 Kub nahrazuje izraelským systémem SPYDER, tedy kompletní výměnou platformy. Ukrajina si to uprostřed války dovolit nemůže. Místo toho drží staré tělo a dává mu nové srdce. Obě cesty mají logiku, ale jen jedna funguje, když vám nepřítel denně střílí na továrny a rozpočet je napjatý k prasknutí.

Exportní potenciál a signál spojencům

Prezentace RK-19 na MSPO v Kielcích nebyla náhoda. Ukrajinská obranná průmyslová skupina už při ročníku 2025 vedla na této výstavě přes 140 jednání a podepsala více než deset dokumentů o spolupráci. Vystavení nové střely na mezinárodním veletrhu je průmyslově-obchodní signál: existují desítky zemí, které stále provozují systém Osa nebo jeho exportní varianty, a všechny řeší stejný problém s docházející municí.

Zatím chybí potvrzení jakéhokoli exportního kontraktu. Ale samotná existence domácí střely kompatibilní se sovětským kompletem otevírá dveře, které dosud byly zavřené. Česko přitom nepřímo pomáhá budovat průmyslovou základnu, na které takové projekty stojí; společné česko-ukrajinské projekty zahrnují výrobu munice ráže 155 mm, pušek Bren 2 i transfer vojenských technologií.

Osa-AKM s raketou RK-19 není příběh o zázračné zbrani. Je to příběh o zemi, která odmítla přijmout, že funkční obranný systém musí zemřít jen proto, že mu došla munice z dávno zaniklého státu.

Článek Ukrajina oživuje sovětské PVO Osa vlastní raketou RK-19. Nejlepší je, že zásoby střel prakticky nemohou dojít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osa: padesát let stará, ale ne bezzubá

Samohybný krátkodosahový protiletadlový raketový komplex 9K33 Osa vstoupil do služby v Sovětském svazu v roce 1971. Na jednom obojživelném kolovém vozidle nese šest řízených střel s dosahem 1,5 až 10 kilometrů a dokáže zasáhnout cíle ve výškách od 25 do 5 000 metrů. Klíčový parametr je maximální rychlost cíle při příletu, podle americké zpravodajské příručky námořní pěchoty až 1 800 km/h. Geran-4 se svými přibližně 500 km/h tedy představuje pro Osu cíl spíše pomalý.

Ukrajinské pozemní síly systém oficiálně vedou ve výzbroji dodnes, konkrétně v modernizované variantě Osa-AKM. Nejde o muzejní exponát přežívající ze setrvačnosti. Jde o bodovou obranu proti přesně tomu typu hrozby, kterou Geran-4 představuje, tedy rychlý, nízko letící objekt s relativně malou radarovou stopou.

Geran-4: proč Rusko vsadilo na proudový pohon

Starší pístový Geran-2, odvozený od íránského Šáhidu-136, se stal symbolem ruských dronových útoků na ukrajinskou infrastrukturu. Jenže Ukrajina se naučila tyto pomalé cíle ničit s vysokou spolehlivostí, podle ministerstva obrany v Kyjevě dosáhla v květnu 2026 úspěšnost záchytu útočných dronů 91,73 procenta. Rusko muselo reagovat.

Výsledkem je Geran-4. Podle ukrajinské vojenské rozvědky GUR jde o zásadně přepracovaný stroj:

• Pohon: proudový motor místo pístového, s výrazně vyšším tahem
• Rychlost: až 500 km/h, tedy zhruba dvojnásobek oproti Geranu-2
• Operační strop: do 5 000 metrů
• Bojová hlavice: 50 nebo 90 kg
• Manévrování: aktivní úhybné manévry ve vyšších rychlostech

Sériová výroba byla podle GUR dotažena do ledna 2026, bojové nasazení začalo v květnu téhož roku. Vyšší rychlost zkracuje reakční dobu obrany z minut na desítky sekund. Právě proto Moskva na proudový pohon přešla, a právě proto je každý úspěšný sestřel starším systémem pro ruské plánovače nepříjemným signálem.

Závod, který se nedá vyhrát jednou zbraní

Osa není jedinou odpovědí. Ukrajina v létě 2026 staví obranu proti proudovým dronům jako vícevrstvý systém. Už v dubnu ministerstvo obrany oznámilo první sestřel proudového „šáhidu“ soukromou PVO při rychlosti přes 400 km/h. Do iniciativy soukromé protivzdušné obrany se zapojilo přes třicet firem s ambicí detekovat sto procent vzdušných hrozeb a zničit 95 procent z nich. Paralelně ukrajinské ozbrojené síly zavádějí vysokorychlostní záchytné drony JEDI Shahed Hunter, schopné letu přes 350 km/h do výšky šesti kilometrů.

K tomu přibývají západní systémy jiné výkonnostní třídy. Norský NASAMS nabízí síťově propojenou obranu krátkého až středního dosahu s více typy střel a schopností současného zásahu několika cílů. Americký Patriot pak řeší úplně jinou vrstvu, od střel s plochou dráhou letu po balistické hrozby. Osa mezi nimi plní roli bodové obrany na krátkou vzdálenost. Malý krytý prostor, ale smrtící přesnost v něm.

Středoevropské Osy na ukrajinském nebi

Ukrajina neprovozuje jen vlastní zásoby. Polsko podle částečně odtajněného seznamu vojenské pomoci z léta 2026 dodalo Ukrajině komplety Osa včetně raket. Důvěryhodné polské zdroje identifikují konkrétně modernizovanou variantu Osa-AKM-P1 „Żądło“, i když Varšava přesné počty ani variantu oficiálně nepotvrdila. Slovensko v roce 2022 předalo systém S-300 a v březnu 2023 přidalo dva odpalovače systému Kub s řídicím systémem a střelami, sovětskou PVO podobné generace jako Osa. Česká republika do konce května 2024 odeslala šestnáct kompletních speciálních vozidel protivzdušné obrany a 435 protiletadlových prostředků, byť bez veřejného upřesnění typů.

Středoevropské sklady sovětské techniky tak paradoxně živí obranu proti zemi, která tuto techniku vyvinula.

Starý systém, správná role

Celkový obraz ukrajinské protidronové obrany v létě 2026 ukazuje obrovský objem práce. Od začátku roku ukrajinské síly neutralizovaly přes 260 000 nepřátelských bezpilotních prostředků. Jen v červenci PVO zachytila přes 5 300 vzdušných cílů při masovaných útocích, z toho 5 142 tvořily útočné drony. Čísla jsou impozantní, ale Kyjev otevřeně přiznává, že mu chybí další střely proti balistickým hrozbám. Válka trvající déle než čtyři roky vyčerpává zásoby všech kategorií.

Sestřel Geranu-4 systémem Osa není příběh o zázraku. Je to příběh o tom, že v dronové válce nerozhoduje rok výroby zbraně, ale to, zda se cíl stále vejde do její obálky zásahu. Geran-4 letí rychleji než jeho předchůdce, ale pořád třikrát pomaleji, než na co byla Osa konstruována.

Článek Video: Sovětská PVO stále ukazuje zuby, které Rus nečekal. Ukrajinská Osa sundala ruský Geran-4 letící přes 500 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se „Vose“ říkalo postrach NATO

Sovětský protiletadlový raketový komplet 9K33 Osa vstoupil do služby v sedmdesátých letech jako mobilní štít manévrujících pozemních jednotek. Každé bojové vozidlo neslo vlastní přehledový i naváděcí radar, šest střel v kontejnerech a dokázalo operovat zcela samostatně, bez nutnosti externího řízení palby. Podle údajů českého ministerstva obrany verze Osa-AKM zasahovala cíle v rozsahu do 10 km a ve výškách od 25 do 5 000 metrů. Střely 9M33M3 dosahovaly rychlosti kolem 540 m/s.

Pro taktické letectvo NATO to v éře studené války znamenalo nepříjemnou komplikaci. Osa se přesouvala s tankovými a mechanizovanými svazy, kryla je v pohybu a dokázala zaútočit na nízkoletící letouny, vrtulníky ve visu i střely s plochou dráhou letu. Západní piloti museli počítat s tím, že kdekoli operují blízko frontové linie, může se z terénu ozvat radarově naváděná raketa. Historicky šlo o jednu z nejrozšířenějších sovětských platforem krátkého dosahu; ještě v roce 2018 ji podle odborného přehledu Shephard Media provozovalo nejméně osmnáct zemí mimo Rusko.

Co přesně Bělorusko změnilo, a proč to není nová zbraň

Označení 9T217-1B nepatří odpalovacímu bojovému vozidlu, ale transportně-nabíjecímu článku. To je stroj, který střely skladuje, chrání před povětrnostními vlivy, převáží je k bojovým vozidlům a pomocí jeřábu je nakládá na odpalovač. Bez něj je baterie Osa po vypálení šesti raket z každého vozidla prakticky bezzubá, musí čekat na doplnění munice.

Právě tady přichází klíčová změna. Původní vozidlo 9T217 přepravovalo rakety ve standardním paketu. Modernizovaná verze 9T217-1B, postavená na běloruském podvozku MAZ-5316 s pohonem 4×4, umí navíc převážet rakety v kazetách, a to až 24 kusů. K tomu dostala zcela nový zdvihací mechanismus, dálkově ovládaný jeřáb a moderní radiokomunikační prostředky. Prototyp prošel předběžnými zkouškami už v roce 2019, jak uvádí server Missilery.info, a v dubnu 2026 běloruský Státní vojensko-průmyslový výbor (Goskomvoenprom) potvrdil pokračování celé modernizační linie.

Formulace „odpálí více střel než kdy dříve“ tedy neznamená, že na bojovém vozidle přibyly další odpalovací kontejnery. Znamená to, že celá jednotka má v logistickém oběhu k dispozici výrazně větší zásobu munice a dokáže ji rychleji dostat zpět na odpalovač. Palebná vytrvalost baterie roste, a v reálném boji je právě vytrvalost často důležitější než počet střel v první salvě.

Pragmatismus místo revoluce: proč Minsk neinvestuje do nového systému

Bělorusko nemá rozpočet ani průmyslovou kapacitu na to, aby komplex Osa jednoduše nahradilo moderním systémem protivzdušné obrany. Modernizace stávající platformy je řádově levnější. Využívá existující sklady střel 9M33M2 a 9M33M3, navazuje na servisní zázemí závodu 2566 v Borisově a obchází problém s dostupností původních ruských podvozků BAZ, které přestaly být perspektivní. Podle analýzy Janes Bělorusko systematicky lokalizuje vybrané komponenty Osy na domácí podvozky MAZ a buduje vlastní modernizační rodinu; vedle 9T217-1B zahrnuje i modernizovaná bojová vozidla 9A33-1B a 9A33-2B či novou justážní mašinu 9V914-1B.

Geopolitický kontext přitom nelze přehlédnout. Závod 2566 figuruje v sankčních dokumentech Evropské unie z února 2024 jako podnik specializovaný na opravy a modernizace zbraní a protivzdušné obrany, který zároveň poskytuje údržbu ruským ozbrojeným silám. Minsk se snaží budovat vlastní modernizační kapacity, ale dělá to uvnitř bezpečnostní a průmyslové provázanosti s Moskvou, nikoli mimo ni.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, navíc zvýraznila přesně ty vlastnosti, na které modernizace cílí: mobilitu, rychlé přebíjení, rozptýlení munice a schopnost čelit nízkoletícím a obtížně zjistitelným cílům včetně dronů. Přímé oficiální přiznání, že běloruská modernizace reaguje na ukrajinské zkušenosti, sice dohledatelné není, ale souvislost je těžko náhodná.

Jak si „Vosa“ stojí proti moderní konkurenci

Srovnání s dnešními západními systémy krátkého dosahu ukazuje, kde leží limity i po modernizaci. Britský Stormer HVM vyzbrojený střelami Starstreak dosahuje rychlosti přes Mach 3 (přibližně 3 700 km/h), má dosah 1,5 až 5,5 km a na vozidle nese osm střel připravených k okamžitému odpalu. Francouzský Crotale NG nabízí dosah přes 10 km, reakční čas pouhých 6,5 sekundy a dobití čtyř střel za dvě minuty.

Osa v modernizované podobě může zlepšit logistiku a provozní spolehlivost, ale otevřeně doloženými daty zatím neukazuje srovnatelný skok v senzorech, odolnosti vůči elektronickému rušení ani v architektuře síťového velení. Proti dronům a nízkoletícím cílům zůstává použitelná. Proti modernímu letectvu čtvrté generace vedenému v síťovém prostředí je relevantní hlavně z přepadu, z krátkých oken příležitosti a jako součást hustší vícevrstvé obrany.

Pro srovnání: Česká republika se ubírá zcela jinou cestou. Armáda ČR zavádí čtyři baterie izraelského systému SPYDER za 13,7 miliardy korun a pořizuje 24 obrněných vozidel MARS s integrovaným švédským systémem RBS 70 NG. Důraz je na interoperabilitu v rámci NATO, mobilitu a boj proti nízkoletícím hrozbám včetně dronů, tedy na stejné problémy, které Bělorusko řeší levnější, ale technologicky omezenější cestou.

Starý systém, nová vytrvalost

Běloruská modernizace 9T217-1B není příběhem o zrodu superzbraně. Je to příběh o tom, jak chytrá logistická úprava dokáže prodloužit bojovou relevanci desítky let starého systému, a jak i armády s omezeným rozpočtem mohou zvýšit palebnou vytrvalost svých jednotek, aniž by musely kupovat novou platformu od základu. Pro řadu dalších provozovatelů Osy po celém světě může být právě tohle lákavější než katalogová cena moderního západního systému.

Jenže vytrvalost není totéž co převaha. Modernizovaná Osa zůstane nebezpečná v nižších patrech vzdušného prostoru, ale sama o sobě nepřepisuje regionální rovnováhu. Spíš připomíná, že i stará technika umí překvapit, pokud za ní stojí někdo, kdo rozumí tomu, že v boji nerozhoduje jen první salva, ale i ta třetí a pátá.

Článek Bělorusko vdechlo nový život sovětské „Vose“, která bývala postrachem NATO. Odpálí více střel než kdy dříve se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejlepší varianta sovětského systému Osa

9K33M3 Osa-AKM je nejmodernější varianta sovětského protivzdušného systému krátkého dosahu 9K33 Osa. Wikipedia uvádí, že byla zavedena do výzbroje v roce 1980, takže je i ve své nejlepší verzi relativně zastaralá zbraň. Využívá přitom rakety 9M33M3 s dosahem až 15 kilometrů do dálky a 12 kilometrů do výšky a naváděním za pomoci radaru. Oproti starším typům raket mají větší hlavici a lepší bezkontaktní roznětku.

Ukrajinci do konce roku zavedou novou balistickou raketu. Putin ví, že bude zle

V současnosti byly ovšem ve výzbroji ruské armády zaznamenány komplety, na nichž jsou nainstalované střely 9M33M v námořní verzi. Militarnyi vysvětluje, že je lze poznat podle toho, že nejsou umístěné v ochranném kontejneru jako ty modernější. Armáda dokonce musela své Osa-AKM předělat tak, aby střely určené pro námořnictvo dokázala využívat. Tyto střely jsou navíc starší, a tedy méně schopné než originálně používané a novější.

Munice do Osa-AKM asi dochází

Důvodem, aby ruská armáda umístila na pozemní systém střely určené pro námořnictvo, existuje v podstatě jenom jediné vysvětlení – klasická munice dochází a musí hledat alternativy, i když horší kvality. Nejspíše za tím budou ukrajinské útoky především drony, a to hlavně většími, na rafinerie a další podobné cíle v hloubi Ruska. Střely ze systému Osa-AKM je nejspíše zvládají zasahovat, ale dronů posílá Ukrajina tolik, že munice zkrátka dochází.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Naopak proti moderním bojovým letounům už není Osa-AKM v současnosti příliš účinný, a navíc ty ukrajinské nelétají tak blízko k bojové linii, aby byly v jeho dosahu. WeaponSystems uvádí, že je umístěn na obojživelném kolovém podvozku 6×6, na němž je vlastní radar s dosahem až 30 kilometrů a 6 střel. Jelikož se dokáže pohybovat po vlastní ose rychlostí až 60 km/h, lze ho přemísťovat podle toho, na jaké cíle zrovna Ukrajina útočí.

Článek Ukrajinské drony Rusy drtí. V zoufalství lapají po extrémně starých raketách, jejich PVO pomalu nemá čím střílet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Údery zajistily rakety opatřené pumami

Na videu níže můžete vidět údery přesnými zbraněmi na dva mosty a jeden systém PVO – podle MilIn se jednalo o pumy SDB, což je označení pro klouzavé pumy GBU-39. Namontovány jsou na raketách M26 pro systém M142 HIMARS, které nejdříve vynesou pumu do výšky, kde se odpojí a za pomoci satelitního navádění doplachtí k cíli. Wikipedia uvádí, že je hlavice této zbraně těžká asi 93 kg a dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů. Na videu to odnesly dva pontonové mosty a systém protivzdušné obrany 9K33 Osa.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Jedná se o zbraň krátkého dosahu, jejíž historie sahá do roku 1970, takže je dnes považována za zastaralou, ale rozhodně ne bezmocnou. Může totiž ohrožovat například vrtulníky nebo větší drony a její střely mají dosah až 10 km, uvádí Weaponsystems. Ve videu asi bránila oblohu nad pontonovými mosty a obsluha průzkumného dronu ji objevila v okamžiku, kdy se přesouvala – zaznamenala, jak se s ní osádka schovává pod stromy. Následně nahlásila její souřadnice a zásah přišel naprosto přesně – stejně jako na dva pontonové mosty.

Článek Video: i když střeží mosty u bojové linie schovaný ruský systém 9K33 Osa, může vyčistit cestu jediná dobře mířená rána se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok za tmy přinášel jeden zářez za druhým

Na videu pod tímto článkem můžete vidět činnost dronů Nemesis z ukrajinského 412. praporu bezpilotních systémů. MilIn uvádí, že všechny útoky prováděli operátoři za tmy, takže jsou záběry pořízené termovizními kamerami z dronů. Během útoků se jim podařilo zničit 17 různých cílů, mezi nimiž byl i rychle jedoucí tank, pravděpodobně T-80, o čemž svědčí horké plyny vycházející z výfuku umístěného uprostřed zádě, uvádí ArmyRecognition. Jedná se o slušný výsledek, který musel dát ukrajinským jednotkám hodně práce.

I v noci jako lovná zvěř: 4 mrtví pod 20 sekund, přesný zásah až na 1 km díky termoviznímu zaměřovači i pevné ruce odstřelovače

Cíle zasažené na videu jsou různé. Za cenné lze považovat třeba systém protivzdušné obrany 9K33 Osa, salvový raketomet BM-21 Grad nebo systém elektronického boje Borisoglebsk-2 sloužící k rušení komunikace. Využité drony jsou mimochodem nejspíše ty, které pomohla získat pro ukrajinskou armádu sbírka organizovaná v Česku a zaštítěná např. náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou nebo hercem Ondřejem Vetchým. Organizátoři na svých stránkách uvádí, že vybrali peníze na více než 18 tisíc dronů Nemesis.

Článek Video: pokud se ukrajinský prapor „utrhne ze řetězu“, může při jediné akci zničit i 17 ks cenné ruské techniky drony ze sbírky v ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

9K33 Osa minul, sám to potom „schytal“

Jak takový souboj mezi drony a protivzdušnou obranou vypadá, můžete vidět na videu níže, které zobrazuje ruský systém 9K33 Osa objevený průzkumným dronem. Není přesně jasné, o jaký typ se jednalo, použitý mohl být například velmi rozšířený dron Shark. Obsluha systému 9K33 Osa o něm dobře věděla a pokusila se proti němu vystřelit střelu – ta však nebyla schopna se na dron správně zaměřit a minula ho, což je na záběrech dobře vidět.

When Social Media Comments Come in Handy: Shark Drone From Ukrspecsystems Receives an Upgradehttps://t.co/dJRfIYlc3u pic.twitter.com/TjiuZ8aYfK

— DEFENSE EXPRESS (@DEFENSEEXPRESS) November 7, 2023

Operátor průzkumného dronu poté dle všeho zorganizoval odvetu a souřadnice systému 8K33 Osa předal dále. Následně byl proti němu veden útok, resp. už krátce po odpálení střely do něj narazil sebevražedný FPV dron, načež se z vozidla vyvalil dým. Nejspíše bylo jenom poškozeno, ale není možné přesně určit, o jak vážné poškození se jednalo, uvádí MilIn.

Kdysi skvělá zbraň je dnes zastaralá

9K33 Osa není moderní systém, vyvinutý byl ještě v SSSR a do výzbroje zaveden v roce 1972. ArmyRecognition uvádí, že ho tvoří kolové obojživelné vozidlo, na němž je umístěný radar s dosahem až 30 km a až 6 raket vzduch-vzduch s radiovým naváděním a dosahem až 9 km do dálky a 5 kilometrů do výšky. Kvůli stáří systému je pravděpodobné, že má problém se zaměřením menších dronů, protože v době jeho vzniku takové cíle neexistovaly.

„Metla nebes varšavského paktu“ 9K33 Osa: i přes 50 let starý sovětský protiletadlový systém je dnes vysoce efektivní

Jestli byl průzkumným dronem opravdu Shark, nebyl veliký. Wikipedia uvádí, že je jenom 12,5 kg těžký a rozpětí jeho křídel činí 3,4 metru, přičemž se pohybuje cestovní rychlostí 75 km/h ve výšce asi 3 km. Vybaven je velmi kvalitním sledovacím systémem s 30násobným optickým zoomem, díky němuž dokáže rozeznat cíle i na velmi dlouhou vzdálenost.

Článek Video: i lovec se může stát kořistí pokud ruský systém 9K33 Osa netrefí útočící dron, může mu nakonec „zatopit pod kotlem“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

9K33 Osa se schoval do betonového úkrytu

Úkazem toho, jak se může obsluha techniky pokoušet využít krytu třeba v hangáru nebo hale, je video pod tímto článkem. Je na něm ruský systém protivzdušné obrany 9K33 Osa, jak hlídá oblohu nad sebou – v tom okamžiku ho ale objevil průzkumný dron a jeho obsluha ho už nespustila z dohledu. Díky tomu mohla pozorovat i to, jak ruský systém ukončil svou činnost a zamířil do jakéhosi betonového hangáru, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Mil.gov.ua / Creative Commons / CC BY-SA

Teoreticky by mohl takovýto hangár vojenskou techniku ochránit například před útoky sebevražedných dronů, i když dělostřelectvo nebo letectvo by si s ním nejspíše hravě poradilo. V tomto případě to neplatilo, jelikož záběry ukazují, že byl hangár již předtím poničen a některé betonové panely z jeho stěn vypadly. Toho využil operátor sebevražedného dronu, vlétl dírou dovnitř a do 9K33 Osa se trefil. Zajímavé je, že přezdívka obsluhy dronu je údajně „Chirurg“.

Zastaralý, ale stále rozšířený systém

9K33 Osa pochází z počátku 70. let 20. století, uvádí WeaponSystems; vyvinutý byl v Sovětském svazu a dostal se do výzbroje mnoha zemí, a i když je v současné době považován za zastaralý, zůstává v mnoha armádách ve službě. Jak dokazuje i video níže, jeho radar nejspíše není schopný na obloze odhalit menší typy průzkumných dronů, což je dnes největší nebezpečí – může si ovšem poradit například s většími drony, vrtulníky nebo nízko letícími letadly.

„Metla nebes varšavského paktu“ 9K33 Osa: i přes 50 let starý sovětský protiletadlový systém je dnes vysoce efektivní

Systém je namontovaný na šestikolovém obojživelném podvozku a jeho obsluhu zajišťuje pět vojáků, uvádí Army-Technology. Na vozidle je kromě radaru i odpalovací zařízení pro 6 raket, zatímco radar dokáže odhalit cíle do vzdálenosti až 30 km a navádět může najednou dvě střely, jejichž dosah je 10 km do dálky a zhruba 5 km do výšky. U systému 9K33 Osa lze ocenit jeho mobilitu, na silnici se dokáže pohybovat rychlosti až 60 km/h, a výhodou je schopnost plavat, čímž může být využitý i při obojživelných operacích.

Článek Video: ani betonový hangár nemusí poskytnout ruskému systému 9K33 Osa útočiště, pakliže dokáže dron vletět do něj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SA-8 Gecko má střely i radar na 1 vozidle

SA-8 Gecko vstoupil do výzbroje sovětské armády v roce 1971, uvádí MilitaryToday, a v té době se jednalo o špičkovou zbraň – dokonce šlo o první mobilní systém vybavený radarem a střelami na jediném vozidle. A co víc, systém byl ještě obojživelný, takže mohl postupovat s jednotkami i v případě překročení vodního toku. V době svého vzniku byl systém SA-8 Gecko určen hlavně proti vrtulníkům a letounům v nižších výškách, ale dnes je užitečný i proti větším dronům. Dosah střel je přitom 10 km, u modernějších verzí až 15, a radaru pak 30 km.

iZdroj fotografie: Mil.gov.ua / Creative Commons / CC BY-SA

Jakmile je tedy systém SA-8 Gecko nasazen, má protivník v dané oblasti zhoršené možnosti operovat drony, i když ty menší pravděpodobně radar systému nevidí (snad nějaký externí). Dokazuje to i video pod tímto článkem, kde průzkumný dron objevil vozidlo během přesunu na jiné místo, a když zaparkovalo pod stromy, navedl na něj dělostřelce. Našel jsem ho na Defence-Blog, ale nevím, jaká zbraň ho zničila – nejspíše se jednalo o raketu M31 z M142 HIMARS nebo nějaký přesně naváděný dělostřelecký projektil.

Účinný je proti SA-8 Gecko i sebevražedný dron

I přes značně pokročilý věk systému SA-8 Gecko je v případě války jeho zničení významným úspěchem, neboť to pak v oblasti otevírá cestu pro operace dronů, což znamená velikou výhodu. K jeho zničení samozřejmě není vždy potřaba využívat poměrně drahých raket ze systému HIMARS, použít lze i sebevražedné drony, i když ne vždy. Vzhledem k deklarovanému dosahu bývá systém většinou jen několik km od fronty, a tedy často i v dosahu některých sebevražedných dronů, které sestávají z komerčních dronů a hlavice / granátu.

Video: ruská „bestie“, supertěžké dělo 2S7 Pion, patří k nejsilnějším na světě a dostřelí až 60 km, na jeho zničení ale stačí jeden zásah

Nevýhodou systému SA-8 Gecko je, že je velmi obtížné ho zamaskovat. Samotné vozidlo je totiž 9,14 metrů dlouhé, 2,75 metrů široké a 4,2 metrů vysoké. I vzhledem k tvaru lze tak v podstatě říci, že jde velikou krabici na 6 kolech. Její hmotnost 17,7 tun potom naznačuje, že nebude ochrana osádky příliš vysoká, a každá menší hlavice včetně dronu ji tedy může v případě zásahu zničit nebo alespoň významně poškodit. Na druhou stranu, v době vývoje systému se inženýři nemuseli na nic takového ohlížet, hrozby dnešního bojiště tenkrát neznali.

I tak je ale systém stále velice uznávaný, a to zejména pro jeho schopnosti a početnost – vyroben byl dle Wikipedie v počtu 1 200 kusů, přičemž si dokáže poradit s mnoha cíli, jak už jsme vypisoval výše, a to i s těmi moderními. Účastnil se přitom mnoha konfliktů – jmenovitě to byla íránsko-irácká válka, libanonská válka 1982, občanská válka v Angole, válka v Západní Sahaře, válka v Perském zálivu, rusko-gruzínská válka, válka na Ukrajině atd.

Подвійний удар

☠️ Ми в Телеграмі ☠️ https://t.co/Ig9Gffk6tR

🚖 Збір на машину нашим бійцям – https://t.co/cJRv4GgvEP 🚖

🪖 Долучайся до боротьби – https://t.co/0RV5Bd4lPP 🪖 pic.twitter.com/YicFLBekbS

— Flying Skull (@flyingskullua) December 4, 2023

Nejdříve je vidět zničení ruského děla 2S7 Pion, a poté i systému SA-8 Gecko (9K33 Osa)

Článek Video: na uznávaný ruský systém protivzdušné obrany SA-8 Gecko stačila pouze jedna raketa nebo granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výhodou 9K33 Osa je „vše v jednom“

9K33 Osa byla zaváděna do výzbroje sovětské armády od roku 1972. Hlavním požadavkem přitom bylo, aby systém dokázal postupovat po boku tankových divizí. Za jeho platformu byl proto zvolen masivní obojživelný transportér BAZ-5937 s dieselovým motorem o výkonu 220 kW a pohonem 6×6. Rozměry stroje nejsou malé, na délku má 9,14 metrů, na výšku 4,20 m (v bojové poloze 4,8 m), a na šířku 2,75 m. Hmotnost kompletu je pak 17,5 tun.

iZdroj fotografie: Ministerstwo Obrony Narodowej / Creative Commons / CC BY-SA

I přes vysokou hmotnost dosahuje transportér BAZ na silnici rychlosti až 80 km/h, a na vodě pak 8 km/h; dojezd vychází na 510 km. Obrovskou výhodou také bylo, že se do jediného stroje vešel radar, velitelský prostor a šest kontejnerů s raketami. Dosah radaru je 30 km, což jsou i dnes docela dobré parametry (zejména tedy na bojišti, kde proti sobě stojí vícero staré sovětské techniky). K obsluze celého systému stačí 5 mužů, jimž trvá příprava k boji 4 minuty. Bojové vozidlo běžně doprovází ještě dobíjecí přepravník s 12 kontejnery s raketami.

(V)Osa je hlavně postrachem dronů

Samotná raketa 9M33 (data platí pro poslední verzi M3) má délku 3,15 metrů a šířku 20,9 cm, zatímco její hmotnost dosahuje 170 kg, z čehož tvoří 16 kg bojová hlavice. Raketa je poháněna motorem na tuhé palivo s maximální rychlostí až 2,4 M, ale střední operační rychlost je 1 850 km/h. Dostřel dosahuje 15 km a efektivní výška zásahu 25 – 12 000 metrů. Základní verze je naváděná rádiem, ale mají existovat i verze s poloaktivním radarem a infračerveným naváděním. Výroba kompletu Osa skončila roku 1989 po dodání 1 200 kusů.

Rusko na okupovaném ukrajinském území rozmísťuje nejnovější verzi systému Buk. Okupanti mají stále větší problémy s drony a raketami

I přes stáří systému se stále jedná o účinný prostředek protiletadlové obrany, což se ukazuje i dnes v bojích na Ukrajině. Velmi dobře si vede třeba proti ruským řízeným střelám s plochou dráhou letu, a naopak Rusové zase užívají své „Osy“ s velkým úspěchem proti dronům. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že právě ony mohou stát za vymizením ukrajinského symbolu prvních měsíců války – tureckého dronu Bayraktar TB2.

Článek „Metla nebes varšavského paktu“ 9K33 Osa: i přes 50 let starý sovětský protiletadlový systém je dnes vysoce efektivní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.