Co přesně bylo na stole

Podle deníku Le Parisien, který citoval řecký list Estia, měla nabídka připsaná Dassault Aviation zahrnovat převod celé řecké mirageové flotily směrem k Ukrajině: 24 letounů Mirage 2000-5, 19 starších strojů Mirage 2000 EGM/BGM a odpovídající zásobu náhradních dílů. Celkem 43 letadel. Protihodnotou měl být „podobný počet“ nových Rafalů za zvýhodněných podmínek, přesná cena ani finální konfigurace zveřejněny nebyly.

Le Parisien zároveň uváděl, že výměna by řeckému 114. křídlu umožnila plně vybavit dvě squadrony po 18 Rafalech, tedy 36 strojů. Řecko přitom už má kontrahovaných 24 Rafalů. Rámec tedy ukazoval spíš na desítky kusů, ne na uzavřené číslo. Důležité je ale oddělit, co pochází z mediálního úniku a co z oficiálních pozic: žádná z vlád nabídku veřejně nepotvrdila jako formální návrh.

Proč Athény řekly ne

Řecké odmítnutí nebylo impulzivní gesto. Navazovalo na starší veřejnou linii premiéra Kyriakose Mitsotakise, který už v červnu 2024 řekl, že Řecko neudělá nic, co by oslabilo jeho vlastní obranyschopnost. Za tímto postojem stojí tři konkrétní důvody.

Operační mezera. Řecké Mirage 2000-5 nejsou muzejní exponáty. V roce 2020 Athény aktivovaly sedmiletou smlouvu Follow On Support s Dassaultem v hodnotě 260 milionů eur, platnou zhruba do roku 2027. Stroje létají, mají servis a plní úkoly.

Bezpečnostní geometrie. Řecko sousedí s Tureckem. Napětí v Egejském moři a ve východním Středomoří nikdy úplně nezmizelo. Řecký ministr obrany Nikos Dendias v srpnu 2024 představil plán „Agenda 2030″, jehož cílem je mít 200 moderních letounů 4,5. a 5. generace složených z F-16 Viper, Rafalů a F-35. Starší typy chce vyřazovat postupně, až s jistou náhradou. Ne dřív.

Výrobní realita Dassaultu. A tady nabídka naráží na prostou aritmetiku. Na konci roku 2025 měl Dassault backlog 220 Rafalů a za celý rok 2025 dodal 26 kusů. Kdyby Řecko Mirage odevzdalo v řádu měsíců, nové Rafale by s vysokou pravděpodobností nepřicházely ve stejném tempu. Šlo by spíš o roky čekání než o plynulou výměnu kus za kus. Athény by tak riskovaly přechodné oslabení letectva v regionu, kde si oslabení nemohou dovolit.

Co to znamená pro Ukrajinu

Řecké „ne“ neznamená konec francouzských Mirage pro Kyjev. Francie dodala první Mirage 2000 Ukrajině začátkem února 2025, ministr obrany Rustem Umerov to tehdy oficiálně potvrdil. V březnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany mluvilo o přípravě dalších dodávek a o tom, že Mirage jsou klíčové pro obranu proti ruským střelám s plochou dráhou letu a dronům typu Šáhid.

Co padá, je jedna z nejpraktičtějších cest, jak rychle rozšířit už zavedený typ. Řecké Mirage 2000-5 jsou provozně blízké těm, které Ukrajina už má. Řecko navíc disponovalo zásobou dílů budovanou po desetiletí. Bez této várky bude ukrajinský mirageový „ekosystém“ menší, méně strojů pro rotace, méně rezervy pro údržbu, méně flexibility při nasazení.

Nejde o kolaps protivzdušné obrany. Ale v segmentu, kde Kyjev sám říká, že každý letoun přináší přímý efekt, je to citelná ztráta jedné konkrétní posily.

Elegantní obchod, který nebyl bezbolestný

Na papíře vypadal trojstranný deal téměř dokonale: Ukrajina získá desítky letounů a díly, Řecko přeskočí generaci stíhaček, Dassault naplní linku. Jenže při backlogu 220 Rafalů, řecké bezpečnostní geometrii a sedmileté servisní smlouvě, která stále běží, šlo ve skutečnosti spíš o francouzsky výhodný návrh než o symetrickou výměnu.

Francie potřebovala Řecko jako zdroj kompatibilních strojů, aby nemusela hlouběji sahat do vlastních zásob. Athény to věděly. A rozhodly se, že přechodné oslabení vlastního letectva kvůli slibu budoucích Rafalů s nejistým termínem dodání není riziko, které chtějí podstoupit.

Širší obraz

Pro celkovou architekturu podpory Ukrajiny v rámci NATO, koordinovanou přes NSATU a desítky paralelních kanálů, je řecké odmítnutí dílčí komplikací, ne strategickým zlomem. Přímá francouzská cesta k dalším Mirage zůstává otevřená, byť její objem není veřejně jasný.

Athény mezitím pokračují v budování letectva podle vlastního plánu. Mirage 2000-5 jednou z řeckých základen zmizí, ale až tehdy, kdy na jejich místo přistanou stroje, které si Řecko samo vybere, v termínu, který si samo určí. Ne v termínu, který vyhovuje Paříži.

Článek Nové Rafale za staré Mirage 2000. Francie nabídla Řecku významnou výměnnou dohodu za vyzbrojení Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Řecku přistál tajný stroj, nikoli B-2

Nasazení utajovaného amerického dronu Sentinel naznačují náhodné fotografie a videozáběry (níže), kdy se dron objevil na řeckém letišti Larissa. Že jde právě o RQ-180 mohu naznačovat jeho tvary. Twz upozorňuje, že by ho sice někdo mohl zaměňovat s bombardérem Northrop B-2 Spirit, ale rozdíl je jasný hlavně v zadní části, protože tam má bombardér klasickou pilovitou konstrukci. Nic takového ale zachycené snímky neukazují, a proto lze předpokládat, že jde právě o Sentinel, i když teoreticky může jít i o jiný neznámý letoun.

This aircraft seen over Larissa, Greece is not a B-2 like the local Greek news reported or an RQ-170, but is in fact best imagery ever published of the RQ-180, an undisclosed low observable drone used by the USAF. Location suggests use in the Iran conflict https://t.co/Pa9whNlQSV pic.twitter.com/UsDxy9Tc4n

— IntelWalrus (@IntelWalrus) March 18, 2026

Není ani jasné, zda dron z řeckého letiště operuje, nebo tam pouze musel nouzově přistát, uvádí Defence-Ua. Nouzovému přistání by mohlo nasvědčovat, že se událo během dne, a svědci ho tak mohli snadno zahlédnout a vyfotografovat. Logické by totiž bylo nechat utajovaný stroj na letišti přistávat v noci, aby nebyl tak snadno zachytitelný. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by řecké letiště mohlo být výhodnou základnou. Nad Írán to není tak daleko, ale zároveň to je dost daleko, aby tam byl v bezpečí.

Sentinel je veliký a má dlouhou výdrž

Z tvaru RQ-180Sentinel jasně plyne, že půjde o dron se schopností stealth pravděpodobně určený pro operace ve vysoké výšce. Wikipedia uvádí, že odhadované rozpětí jeho křídel je kolem 40 metrů, takže jde o velice rozměrný stroj. Dostup má mít do výšky 18 kilometrů a jeho dolet bude 22 000 km; na obloze má pak vydržet po dobu 24 hodin. Při nasazení z Řecka by tedy mohl nad Íránem operovat dlouhou dobu a poskytovat zásadní výhodu.

Video: ruští vojáci chtěli proklouznout u Velké Novosilky, ale narazili nečekaně na Ukrajince. Konec byl okamžitý, ani se nebránili

Dron má být osazen moderním radarem AESA a celou řadou pasivních detekčních systémů, a pravděpodobně je vybavený i pro sběr elektronických informací a má schopnost elektronického boje. To vše by mohlo pomáhat operacím amerického a izraelského letectva nad Íránem. Předpokládá se, že Sentinel pomohl deklasovat i venezuelskou armádu, když Američané začátkem roku 2026 unesli venezuelského prezidenta.

Článek Náhoda prozradila tajný superdron, jehož existenci dosud ještě nikdo nepřiznal. Lidé si ho pletou s bombardérem B-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O dar nepůjde, letadla musí někdo koupit

Řecko má ve své výzbroji 25 letounů Mirage 2000-5, a vzhledem k tomu, že stárnou a do výzbroje přichází nové, chce se jich zbavit. Ale podle všeho je nechce Ukrajině darovat, takže se mluví o prodeji. Jednou z variant je dokonce koupě letadel nějakou třetí stranou, třeba Německem, Francií či Amerikou, ovšem zmiňována je i Česká republika, a následný převod na Ukrajinu. Nic není rozhodnuto, ale není pochyb, že by letouny byly vítanou posilou.

Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti

Mirage 2000 je letoun z 80. let 20. století, uvádí Wikipedia, ale verze 2000-5 je mnohem novější a schopnější. Řecko 15 z nich objednalo v roce 2000, a 10 jich modernizovalo ze starších. Nabízí třeba vylepšený radar, některé nové systémy, a možnost používat moderní typy zbraní, takže nejsou zase tak špatné. Ukrajina navíc tento typ letounu již dostala z Francie a má piloty i personál schopný je obsluhovat, takže by odpadla starost s výcvikem.

Mirage 2000-5 sestřelí řízené střely

Ačkoliv se Mirage 2000-5 nevyrovná letounu, jakým je třeba ruský Suchoj Su-35 Flanker-M, Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že má pro Ukrajinu smysl. S maximální rychlostí Mach 2,2 a vyzbrojený kvalitními protiletadlovými střelami, jako jsou MICA, je jednou z možností při likvidaci ruských střel s plochou dráhou letu Ch-101, Kalibr a dalších. V případě potřeby ho také lze nasadit proti větším dronům útočícím na cíle po celé Ukrajině.

Ukrajinci smutní, 71 švédských Gripenů nedostanou. Jsou přitom ideální do jejich podmínek

Letoun je uzpůsobený i k odpalování střely s plochou dráhou letu SCALP-EG. Wikipedia uvádí, že má dolet až 500 kilometrů a hlavici o hmotnosti 450 kilometrů, což ji předurčuje k ničení různých ruských strategických cílů ve větší vzdálenosti. Vedle toho zvládá francouzské přesně naváděné pumy AASM Hammer, k nimž ArmyRecognition uvádí, že mají pomocný raketový pohon, díky němuž doletí do vzdálenosti až 70 kilometrů od místa shozu.

Článek Řecko může posílit ukrajinské letectvo o desítky letadel Mirage 2000-5, koupit by je pro něj mohla ČR. Pro Rusy jsou stále nebezpečná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M110A2 mají nejlepší za sebou, tak doslouží

Ukrajina má dostat od řeckého ministerstva obrany 60 samohybných houfnic M110A2, které jsou výsledkem modernizace původní M110A1. Do výzbroje byly zařazeny roku 1977, jde tedy o velmi letitou konstrukci, která rozhodně nesplňuje požadavky dnešního bojiště, ale v době nedostatku takových systémů si ukrajinská armáda nemůže vybírat a bere doslova cokoliv.

Rusko už nebude nikdy v bezpečí. Ukrajinci obešli Západ a vytvořili střelu tak mocnou, že mu zasadí rány na 3 000 km

Jedná se původně o americké dělo s hmotností 31,2 tun, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že bude na Ukrajině o něco vyšší, protože ji vybaví nějakou přídavnou ochranou, aby ji nebylo tak snadné zničit. Její předností je ráže 203 mm, což znamená, že budou projektily v místě dopadu opravdu ničivé, ale na druhou stranu má poměrně krátký dosah.

Wikipedia vysvětluje, že vychází s běžnými projektily na 16,8 až 25 km, s raketový poháněnými potom na 30 km, ale ani jedno dnes není uspokojivá hodnota. Houfnice tak bude muset armáda používat relativně blízko fronty, což znamená vyšší riziko jejich zničení drony, event. děly, a to včetně tažených, protože třeba ruská D-30 dostřelí přes 20 km, uvádí Wikipedia.

Spolu s houfnicemi do nich má Ukrajina dostat také 150 000 granátů, z nichž bude 30 tisíc tzv. kazetových M509A1, kdy každý obsahuje 180 kusů submunice. Účinné jsou hlavně proti živé síle a málo pancéřované technice, ať už pozemní nebo letecké, pakliže je zaparkovaná. Transport má přitom proběhnout přes Českou republiku, ale bližší informace nejsou známy.

Video: Silná rána pro ruský ropný průmysl i armádu. Ukrajinci na 800 km zasáhli 2. největší ropnou rafinerii, zpracuje 6,4 % produkce

Houfnice je jinak vhodná k ničení pevněných pozic, velitelských stanovišť, muničních skladů a dalších strategických cílů. V zemích NATO byla od roku 2000 vyřazována jako zastaralá, a Řecko je de facto poslední zemí Evropy, která ji ještě používá. Jelikož jich má mít ve výzbroji 145, je zřejmé, že s nimi ještě nějakou dobu počítá, ačkoliv je rovněž nahrazuje lepšími.

Článek Slušná posila: Řecko pošle přes ČR na Ukrajinu dosloužit 60 těžkých houfnic ráže 203 mm, a přidá k nim i kazetovou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je zjevné, že Rusko neuneslo „křivdu“ a kope

Nakolik je zadržení řeckého tankeru Green Admire oprávněné, nelze věrohodně posoudit, neboť k tomu chybí informace, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že jde čistě o reakci na zastavení ruské nákladní lodi v tomto týdnu v Baltském moři, která pašovala ropu a neměla žádné doklady k identifikaci. Estonsko ji proto zadrželo a znemožnilo jí plavbu, na což Rusko reagovalo vysláním letounu Suchoj Su-35S, ale „vysvobození“ lodi tím nedosáhlo.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Je zřejmé, že se tak nejenom snažilo ukazovat svou sílu, ale dokonce s ním (je jisté, že úmyslně) vletělo do estonského vzdušného prostoru. Na to už reagovaly v zemi umístěné portugalské F-16 a nezvaného hosta vyprovodily. Estonské ministerstvo dopravy k tomu uvedlo, že plul řecký tanker liberijskou vlajkou z estonského přístavu Sillamäe po dohodnuté trase.

Tu si dříve odsouhlasilo Estonsko, Finsko a Rusko, jehož teritoriálními vodami vede také, aby lodě nemusely plout v mělčích estonských vodách. Aby se však v budoucnu podobným incidentům předešlo, bude Estonsko přesměrovávat dopravu do a ze Sillamäe výhradně přes své teritoriální vody. Ministr zahraničí Margus Tsahkna k tomu řekl: „Dnešní incident ukazuje, že se Rusko nadále chová nepředvídatelně. O této události jsem informoval naše spojence.“

Norsko letos předá Ukrajině všechny F-16. A i když zveřejnilo číslo, lze ho dopočítat

Redakce Armádního Zpravodaje zjistila od estonské agentury EER, že byla řecká loď následně navedena k ruskému ostrovu Gogland, kam dorazila ve čtyři ráno 17. května 2025, a měla by tam kotvit doteď. Ministerstvo dopravy mimochodem také sdělilo, že k žádným takovým incidentům dosud nedošlo, takže se zřejmě opravdu jedná o odplatu.

Co přesně tím chce Rusko získat, ovšem není jasné. Minimálně v Baltském moři totiž tahá za mnohem kratší provaz, neboť tam má pouze slabou flotilu, která se nemůže se zeměmi NATO v oblasti rovnat. Armádní Zpravodaj soudí, že jde zkrátka jenom o projev moci, že to udělat může. Jaký přesně k tomu byl důvod, však nesdělilo ani ruské ministerstvo.

Článek Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 se silnějšími zbraněmi a pancířem

M113 je standardně vybaven hliníkovým pancířem, který chrání osádku a vezené vojáky před palbou z ručních zbraní, jak uvádí Wikipedia, ale zcela mu schází ochrana shora. Většinou bývá vyzbrojen kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, což je sice daleko za parametry bojového vozidla pěchoty, ale řecké plány se odvíjí od izraelského prototypu M113 RCWS-30 Rafael, uvádí MilIn. Díky tomu dostane vozidlo jak větší míru ochrany, tak větší palebnou sílu.

Video: ani tank nemusí ruské armádě přinést úspěch, pakliže musí čelit zarputilým obráncům, jimž se podaří vletět dronem do BMP-2

Takovou změnou se stává z M113 bojové vozidlo pěchoty, a i když ho nejspíše nelze srovnat s moderním strojem, jakým je třeba CV90 pořizovaný českou armádou, je podle všeho je schopné vyrovnat se třeba ruskému BMP-2. Disponovat totiž bude podobnou palebnou silou i podobnou a v některých ohledech možná i vyšší mírou ochrany. Zničit může dokonce i jakýkoliv tank, jelikož je vyzbrojeno moderními izraelskými řízenými protitankovými střelami Spike, které mají ve verzi LR2 dosah až 5,5 km, uvádí Army-Technology.

Věž má západní kanon Bushmaster II

Změnu výzbroje bojového vozidla pěchoty vzniklého z M113 zajišťuje dálkově ovládaná věž Samson Mk.1 Remote, na níž je kromě protitankových střel Spike i kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, což je standardní zbraň mnoha západních protějšků. Její efektivní dosah je až 3 km a kadence až 200 ran za minutu. Věž bude dost možná osazena i moderním řízením palby a pravděpodobně i termovizí a dalšími systémy.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Kromě toho má vozidlo na některých místech přídavné pancéřování zvyšující odolnost až proti munici ráže 30 milimetrů, nicméně ve všech místech by měla být min. proti ráži 12,7 mm. Izraelský prototyp M113 RCWS-30 Rafael dostal mimochodem i moderní systém aktivní ochrany Trophy, ne každé BVP z M113 ho ale musí mít. Zatím také není jasné, kolik členů výsadu se do vozidla vejde – ve standardním M113 jich může být až 15 a k obsluze stačí 2 členové osádky.

Článek Starý americký „šrot“, transportér M113, může chytit nový dech díky izraelské modernizaci na BVP. Vyrovná se ruskému BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Řekové chtějí F-35 ve verzi Block 4

Vidina Řecka je jednoduchá – chce 20 letounů F-35 a opci na dalších 20, uvádí ArmyRecognition. Americká administrativa již kývla, ale smlouva zatím není podepsána – řečtí představitelé dokonce tvrdí, že na podpis nijak nespěchají. Důvod je prostý, chtějí dostat nejnovější verzi Block 4, uvádí Yahoo. Podle všeho se původní jednání vedlo o verzi Block 3, tedy té, co je v současné době v provozu, a nikoliv o Block 4, standardu příštích let.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Výhodou letounů verze Block 4 bude mj. možnost užívání nových zbraní a vybavené by měly být i modernějším radarem AN/APG-85, uvádí Wikipedia. Jednou ze zbraní by měla být třeba střela vzduch-vzduch MBDA Meteor, což je dnes nejlepší střela dlouhého dosahu ve výzbroji západních zemí s největším doletem. Letouny verze Block 4 již měly být ve výrobě, ale Lockheed Martin má s jejich produkcí potíže kvůli chybějícím komponentům a softwaru.

Komplikované vztahy Řecka a Turecka

Zavedení F-35 do výzbroje řeckého letectva je vzhledem k napjatým vztahům země s dalším členem NATO, Tureckem, trochu kontroverzní. Amerika ho totiž vyřadila z programu F-35 poté, co si pořídilo ruský systém protivzdušné obrany S-400. Turecko místo toho alespoň usilovalo o letouny Lockheed Martin F-16 Block 70/72 Fighting Falcon, načež Američané nakonec schválili v jednom kroku prodej F-35 Řecku a F-16 Turecku, včetně modernizace starších modelů, uvádí NationalInterest. Snažili se tak nejspíše udržet jakousi rovnováhu.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Každopádně po dodání F-35 bude řecké letectvo proti tomu tureckému ve výhodě, letoun páté generace je prostě lepší i než nejmodernější F-16. Turecká letadla budou srovnatelná spíše s Řeckem provozovanými francouzskými Dassault Rafale. Na druhou stranu řecká výhoda nemusí trvat dlouho. Turecko vyvíjí vlastní letoun páté generace TAI TF-X Kaan jako náhradu za americké F-35. Prototyp se již vznesl do vzduchu.

Článek Dokonce i Řecko bude po dlouhých snahách privilegovaným uživatelem letounů F-35A 5. generace, pro Turecko je to jako drátem do oka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slabí byli zabiti nebo skončili u otroků

Zda je chlapec k vojenské službě vhodný, posuzovali ve Spartě již po narození – slabé nebo nějak deformované jedince mohli zabít vržením do propasti, ačkoliv většinou se o ně postarali místní otroci heilóti, na jejichž práci byla Sparta závislá. Chlapci přitom žili se svými rodinami jen do svých 7 let, pak nastoupili do vzdělávacího systému zvaného agoge, kde se jim dostalo vzdělání – naučili se číst a psát, ale nabyli i dalších znalostí. Jejich život byl nicméně 100% zaměřen tak, aby se naučili různým taktikám a poslušnosti, a zocelili se.

iZdroj fotografie: Public domain

Zkrátka armáda byla život už od nízkého věku. A výcvik byl tvrdý. Chlapci museli chodit bosí, měli jen jeden plášť, a nedostávali dost jídla. Byli naopak nabádáni k tomu, aby se jídlo snažili ukrást, ale pokud je při tom někdo chytil, byli zbičováni. Vedle toho hráli různé hry, v nichž se snažili jeden druhého (nebo skupiny) obelstít. Skupinu pak vedl jeden z chlapců a jeho příkazy museli ostatní poslouchat, jinak je mohl i trestat. Takto byla chlapcům vštěpována poslušnost. Cvičitelé je kontrolovali, a kdo se jim nezdál dostatečně fit, byl potrestán.

Během krypteia beztrestně zabíjeli otroky

Život mladého Sparťana se ještě více změnil ve 20 letech, kdy začal podstupovat intenzivní vojenský výcvik, ale stále ještě byl zařazen do agoge. Byl již schopen vojenské služby, ale nebyl považován za plnohodnotného občana. Část z mladíků, nebo možná všichni, byli jednoho de vybráni do krypteia, což byl rituál boje proti heilótům. Budoucí vojáci proti nim vedli jakousi válku, při níž je mohli i zabíjet, neb bez zabití se nejspíše nemohli stát občany.

Mimo to se jednalo o formu jakési „tajné policie“ s cílem bránit, aby se početní heilóti bouřili. Na druhou stranu se nejednalo o každodenní akci, vybíjet ve velkém nesvobodné obyvatele nebylo cílem, protože jak bylo zmíněno, Sparta na nich byla závislá. Některé zdroje uvádí, že se jednalo o jedinou státem posvěcenou vraždu, při níž ale nesměl být mladík chycen – a také ne všichni z ní vyšli jako vítězové – i když takových bylo spíše pomálu.

Vikingský vůdce Ragnar Lodbrok a jeho synové aneb když se legendy mísí se skutečností

Když pak spartský muž dosáhl věku 30 let, stal se z něj teprve svobodný občan, ačkoliv musel stále pokračovat ve svém vojenském výcviku. Z armády mohl odejít až ve věku 60 let, tedy pokud se ho dožil. Sparťané byli velice houževnatí bojovníci, a díky výcviku zvládali manévry ve formacích, na něž jiné armády nestačily. Moc Sparty ale nakonec roztříštily různé války a klesající počet spartských občanů, čímž neustále slábla i armáda, až v roce 371 před naším letopočtem nakonec Spartu definitivně pokořily Théby.

Článek Jak se rodili spartští super-vojáci: armáda byl život už od 7 let a končil nejdříve v 60, v rámci zkoušky mohli i beztrestně zabít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minotaur je laser na obrněném vozidle

Svého zabijáka dronů veřejnosti představil v listopadu 2022 a na první pohled vypadá systém impozantně. Stojí na obrněném vozidle a dle všeho jde o značně upravený sovětský nebo ruský obrněný transportér řady BTR. Na jeho střeše je namontovaný systém, který umožňuje drony zaměřit, a doplňuje ho laser na jejich následné zničení. Zbraň je ale možné umístit i na jiné platformy nebo na plavidla námořnictva. Vozidlo za sebou táhne veliký generátor, aby mělo pro své použití dostatek energie.

Tu určitě potřebuje, protože laser ničící zaměřené drony má mít výkon plných 300 kW (třeba Britové představili laser 6krát slabší). Údajně je dokáže během tří sekund zapálit nebo alespoň oslepit, aby je jejich obsluha nemohla řídit. Videa na sociálních sítích také ukazují, že osádka Minotaura má k dispozici radar na odhalení dronů na obloze, a pak optický systém k jejich zaměření. Celé vozidlo má být navíc pokryto nátěrem, který znesnadňuje jeho odhalení třeba pomocí systémů bitevních vrtulníků.

Minotaur mohl vznikat s pomocí armády

Velké podrobnosti ke zbrani zatím vynálezce neuvedl. Údajně na jejím vývoji pracoval 13 let a podle některých zpráv i ve spolupráci s řeckým ministerstvem obrany. Jiné naopak říkají, že spolupracuje s Ukrajinou a využívá jejích současných zkušeností z bojů proti dronům. Svého Minotaura prý také nabídl Turecku, které o něj projevilo velký zájem. Nutno dodat, že ačkoliv jsou Řecko a Turecko spojenci v NATO, panuje mezi zeměmi již desetiletí značné napětí; hlavně vůli Kypru.

Využití laserů proti dronům je však perspektivní metodou, na níž pracují například i ve Spojených státech a Izraeli, kde už také podobné systémy existují. Třeba v USA montují lasery na některé stíhací letouny. Jak efektivní je systém řeckého vynálezce ale ukáže až praxe. Nemusí se jednat o žádnou nesmyslnou zbraň, protože její vynálezce Soukos za sebou má celou řadu úspěchů a unikátních strojů. Jeho nejznámější je pravděpodobně systém Castalia sloužící ke zneškodňování prošlé munice, a to včetně té chemické. Pořídit si ho měly i americké ozbrojené síly.

Článek Řecký laserový systém Minotaur předběhl všechny armády světa: extrémní 300kW kanón usmaží dron do 3 vteřin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Řecko potřebuje nahradit starší letadla

Páteř řeckého letectva stojí na amerických stíhacích letadlech F-16. Většina těchto strojů je nebo bude modernizována na variantu F-16V, což je ta nejmodernější verze. Ovšem řecké letectvo má i starší letadla, například francouzské Mirrage 2000, a potřebovalo je nahradit. Pokud možno víceúčelovými stroji schopnými nejen stíhacích operací, ale i bombardování, průzkumu či boje proti lodním cílům.

Francouzský Rafale přitom v minulých letech dokázal, že je právě těchto operací schopen. Nasazen byl třeba na bombardovací misi v Libyi, Sýrii nebo proti teroristickým skupinám v africkém Sahelu. Úspěšně operuje i z letadlových lodí. Ačkoli nejde o stroj páté generace, mnoha vlastnostmi se jim blíží. Není například stealth, ale díky použití kompozitních materiálů a tvaru má velmi snížený radarový odraz.

Navíc Řecko v poslední době intenzivně spolupracuje s Francií ve vojenské oblasti. Obě země sbližuje i dlouhodobá nevraživost s Tureckem, které, ač je dnes členem NATO, s nimi nemá ani dlouhodobě příliš dobré vztahy. Problémem je například částečná okupace Kypru Tureckem nebo jeho těžba nerostných surovin v pobřežním šelfu, na který si dělá nárok i Řecko.

Na pořadu dne je celá řada dalších, často hluboce historických rozporů. Řecká armáda je výrazně menší než turecká. Výzbroj turecké armády ale tvoří z velké míry i domácí relativně jednodušší zbraňové systémy, Řecko proto jde cestou vyrovnávat kvantitativní nepoměr kvalitou, v čemž našla partnera ve Francii.

Stroje s neuvěřitelnou výzbrojí

Letouny Rafale mu nyní poskytnou řadu výhod. Mohou například nést radarem naváděné protiletadlové rakety typu Meteor, které jsou nejlepší zbraní svého druhu ve výzbroji západních zemí. Samozřejmě disponují i raketami krátkého dosahu. Kromě toho jsou letadla schopna nést legendární, ale stále velmi účinné protilodní střely Exocet, střely vzduch-zem MBDA Apache a MBDA Storm Shadow a celou škálu přesně naváděné munice.

Stroje jsou vybaveny delta křídlem a v kombinaci s kachními plochami jim umožňuje velmi dobrou manévrovatelnost při přetížení až 9G. Dosahují rychlosti Mach 1,8, ale díky vlastnosti „supercruise“ jsou nadzvukovou rychlostí schopné létat i bez přídavného spalování. Poměr maximálního tahu motorů Snecma M88-2 vůči hmotnosti letounu je 1,1 ku 1, což mu umožňuje například stoupat kolmo do výšky jen silou motorů. Stroje jsou vybaveny velmi kvalitním radarem od firmy Thales.

Dále mají ve výbavě infračervený systém, který umožňuje zaměření cíle na dlouhou vzdálenost bez aktivního použití radaru. Letadla jsou schopná i vzájemné datové on-line komunikace, což umožňuje například detekovat nepřítele senzory jednoho letounu a předat informace druhému, jenž na jejich základě odpálí střelu. Řadu systémů mohou piloti Rafale ovládat pouhým hlasem, což zjednodušuje pilotáž. Samozřejmě zbraně hlasem ale odpalovat nejde, aby se předešlo nějaké chybě.

Služební historie letadla

Ve francouzském letectvu slouží Rafale od roku 2001. Byl odpovědí Francie na to, že nebyla spokojena se svou rolí, kterou měla mít podle ostatních evropských zemí, především dle Německa a Británie, ve vývoji nového evropského stíhače, Eurofighter Typhoon. Proto vláda Francie z tohoto západoevropského projektu po dohotovení dvou prvních demonstrátorů v roce 1985 vycouvala a ve firmě Dassault objednala letoun podle svých představ.

Už v roce 1986 se objevil jeho první prototyp – demonstrátor, poháněný ještě americkými motory. Škrty v rozpočtu po skončení studené války ale způsobily skluz celého programu Rafale až do 21. století. Avšak francouzské letectvo i námořnictvo je s ním dnes velmi spokojeno. Protože je zkonstruován s takzvanou otevřenou architekturou, je modernizován prakticky průběžně. Dnes existují jednomístné i dvojmístné verze, ty druhé se užívají spíše k bombardovacím misím.

Námořní verze těchto letadel má zesílenou konstrukci a je vybavena přistávacím hákem. Je určena k operacím z letadlových lodí, dnes především z letadlové lodě francouzského námořnictva Charles de Gaulle. O letadlo má v posledních letech zájem řada zemí. Kromě Řecka je koupil například Egypt, Indie, Katar a další. Není vyloučeno, že Rafale může být i kandidátem na budoucí stíhací letoun českého letectva.

V čem mohou řecké Rafale předčit letouny tureckého letectva?

Zdroj: Aljazeera

Článek Řecko v lednu obdrželo první francouzské stíhačky Rafale. Značně tím posiluje schopnosti svého letectva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z britské licence

Země zrodu tančíků, Velká Británie, byla po skončení Velké války jedinou zemí, která dál soustavně vyvíjela pancéřovaná vozidla a tanky. Britové vymysleli z výše uvedených důvodů i ideu „tančíku“ a jejich konstrukce Carden-Loyd CL-VI, neboli Mk.VI, se dostala do výzbroje i britské armády. Protože šlo o jednoduchý a levný koncept, navíc dosti prezentovaný ve světových médiích, začaly mít o tento „tančík“ zájem mnohé armády světa.

Britové také neváhali prodávat licence všem, kdo zaplatili. Nejprodávanější stroj Carden-Loyd Mk.VI se tak dostal nejen do tak exotických zemí, jako bylo Thajsko nebo Japonsko, vyrábělo je i ve vlastní verzi Československo (MÚV-3 zachovaný ve vojenském muzeu v expozici v Lešanech) či komunistický Sovětský svaz. Po těchto strojích zatoužil i fašistický diktátor Benito Mussolini.

Roku 1929 byly z Británie zakoupeny 4 vzorové kusy a licence na 21 strojů Mk. VI., pojmenovaných v italské armádě Carro Veloce C.V. 29, tedy Rychlé vozidlo 29. Vyrobila je firma Fiat-Ansaldo. Na dobových propagačních filmových záběrech se v Anglii originální tančík pohyboval s velkou mrštností, rychlostí a snadno překonával různé terénní nerovnosti. Italům se ale představil v úplně jiném světle.

Po zavedení k jednotkám si vojáci okamžitě stěžovali na velké otřesy za jízdy, malou průchodivost horským terénem, neschopnost překonání i malého převýšení v terénu a špatné pracovní podmínky pro posádku. Interiér stroje byl nejen extrémně stísněný, ale posádka seděla na žhavém a velmi hlučném motoru a stroj spíše připomínal pojízdnou saunu zkříženou se šejkrem na míchání koktejlů.

Italská úprava

Italové v roce 1931 celý tančík přepracovali, prodloužili podvozek, rozšířili pásy a zmenšili jejich jednotlivé články. Také korbu stroje zvětšili. Motor byl umístěn do odděleného motorového prostoru mimo místa pro posádku a vozidlo zvládlo zdolat prudší stoupání i horší terén. C.V. 33 měřil 3,3 metru, šířka stroje dosahovala 1,4 metru a výška byla 1,3 metru. Pancéřování bylo skutečně subtilní.

Na čele, kde bylo nejsilnější, dosahovalo jen 14 milimetrů. Zbytek stroje byl z 6milimetrových plátů, podlaha jen ze 4mm. Ty byly k sobě přišroubovány. Vozítko vážilo 2,7 tuny. C.V. 3/33 poháněl čtyřválcový motor Fiat SPA s výkonem 31,7 kW (43 koní), který však plně vyhovoval. Maximální rychlost stroje byla 42 kilometrů v hodině a dojezd 150 kilometrů.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY SA

Italské velení bylo se strojem spokojeno a velkovýroba se mohla rozjet. Vojenské označení C.V. 33 znělo L3/33, tedy Leggato (lehký), 3 tuny a rok zavedení. První objednaná série v roce 1933 čítala dokonce 1 300 strojů. Druhá vyráběná od poloviny roku 1934 pod názvem C.V. 34 čítala minimálně 490 kusů. U první série jeden stroj vyšel na 86 800 lir, což by dnes bylo v přepočtu asi 2 410 000 korun.

Mnoho zbraní a verzí

První dva vyrobené exempláře italského tančíku byly vyzbrojeny vodou chlazeným kulometem Revelli-Fiat 14 ráže 6,5 milimetru. Od třetího kusu dostal tančík vzduchem chlazený kulomet Fiat vzor 14 o stejné ráži, od druhé série už měly dva kulomety – buď Fiat 35 nebo Breda ráže 8 milimetrů. Ve vozidle s kulometem Breda bylo celkem 79 zásobníků s 1 790 náboji. Jestliže na počátku 30. let to byla dostatečná výzbroj, už během španělské občanské války se ukázala jako naprosto nedostatečná.

V roce 1934 začala italská armáda experimentovat s vybavením velitelských tančíků radiostanicí. Roku 1935 přišla první větší úprava původní C.V. 33. Model C.V. 35 dostal silnější pancíř, který byl již z části nýtovaný, vylepšený podvozek, především pérování, a nový šestiválcový motor Breda. Model C.V. 35 do roku 1938 dovršil výrobu všech tančíků na počet 2 000 kusů.

Poslední mutací původního tančíku byla verze C.V. 38. U té doznal největších změn podvozek, který měl nyní čtyři velká pojezdová kola na každé straně. Dosud není jasné, kolik C.V. 38 bylo vyrobeno. Vznikla také plamenometná verze L 35Lf (lancia fiamme). Tančík mohl ale vézt pouze 25 litrů zápalné směsi. 

iZdroj fotografie: Uživatel Mono / Creative Commons / CC BY SA

Zvýšení vezené zásoby směsi konstruktéři řešili tak, že C.V. 35 dostal přípojný vozíček s 500litrovou nádrží. Takto však stroj přicházel o pohyblivost v terénu a stával se snadným cílem pro nepřítele. Od roku 1934 bylo postupně několik desítek velitelských tančíků vybaveno různými typy rádií. Naopak mostní tank se sériové výroby nedočkal. Celkem bylo vyrobeno kolem 2 500 tančíků.

Triumf v Habeši, problémy ve Španělsku  

Válka v Habeši, dnešní Etiopii, které začala v září 1935, byla pro Italské tančíky téměř procházkou. Habešané neměli protitankové zbraně a ztráty tančíků byly způsobeny kvůli poruchám strojů nebo „šťastným ranám“. Přesto ze 300 nasazených C.V. 33 bylo ztraceno kolem 50 a jeden byl dokonce habešskou armádou ukořistěn. Jednalo se o jasný, ale také jediný triumf tančíku C.V. 33. Jiné to bylo ve Španělsku, kam první C.V. 33 dorazily v březnu 1936.

iZdroj fotografie: Andrei Romanenko / Creative Commons / CC BY SA

Hned první nasazení větší skupiny v září téhož roku málem skončilo katastrofou. Skupina C.V. 33 totiž u Madridu narazila na sovětské lehké tanky T-26 v republikánských službách, pro které tančíky nebyly soupeřem. Po zničení dvou a poškození dalších dvou C.V. 33 se italské tančíky rychle stáhly. Celkem mělo být do Španělska dodáno 149 strojů. C.V. 33 zde narazily na své meze a často sloužily jen jako hlídkové stroje nebo pojízdná kulometná hnízda. 

V těchto letech slavily C.V. 33 a C.V. 35 ale jiný úspěch, a to exportní. Vozítka se prodávala po celém světě. Dvacet tři C.V. 33 koupila Brazílie, stovku Čína, po několika desítkách Afghánistán, Venezuela, Irák nebo Bolívie. Sedmdesát dva kusů koupilo také Rakousko, ty však po anšlusu v roce 1938 padly do rukou Wehrmachtu. Celkem 151 C.V. 33 provozovalo také Maďarsko. S nimi se československá armáda střetla v boji v roce 1939 na Podkarpatské Rusi a několik jich zničila.

Pozdní modernizace

Z výkonů C.V. 33 ve válce ve Španělsku se italská armáda poučila a rozhodla se k ráznému modernizačnímu kroku. Z C.V. 33 měl být vyvinut lehký tank. L6/40 měl na délku 3,78 metru, široký byl 1,9 metru a výška dosahovala 2,02 metru. Hmotnost vzrostla na 6,8 tuny. Stroj dostal silnější benzínový šestiválec Fiat SPA18 s výkonem 51,5 kW (70 koní). Maximální rychlost zůstala na 42 kilometrech v hodině a dojezd byl 150 kilometrů.

iZdroj fotografie: Uživatel Mil.ru / Creative Commons / CC BY SA

Hlavní rozdíl oproti starším strojům byla síla pancíře, který dosahoval na čele až 30 milimetrů, a otočná věž. V ní byl 20milimetrový kanón Breda 20/65 Mod. 1935, pro který bylo ve vozidle připraveno 296 nábojů a spřažený kulomet Breda 35 ráže 8 milimetru se zásobou 1 560 nábojů. Řada dalších podvozků byla přestavěna na samohybná děla Semovente da 47/32 se 47milimetrovým dělem.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Už při zavedení tohoto dvoumístného tanku do výzbroje roku 1939 byla jeho bojová hodnota malá. Celkem bylo vyrobeno 283 a 282 samohybných děl. Po okupaci severní části Itálie část z nich zabavili i Němci, kteří je používali v protipartyzánských jednotkách. Vedle toho se jednotlivé stroje z rukou okupantů dostaly do služeb loutkových režimů Chorvatska a Slovinska. 

Outsider 2. světové války

Přestože Itálie vstoupila do války až v polovině roku 1940, byla na ni zcela nepřipravena. Naprosto zastaralé tančíky byly stále páteří obrněných sil země. Italská armáda zaznamenala jediné vítězství, a to na konci roku 1940, kdy se jí podařilo obsadit chabě bráněné Britské Somálsko. Britové však v lednu 1940 přešli do ofenzivy a získali zpět nejen svoji kolonii, ale osvobodili i Habeš. Tančíky, i proti starším pěchotním britským tankům Matylda II, byly bez šance.

Po krutých porážkách během 2. světové války v Africe bylo mnoho desítek tančíků urychleně přezbrojeno na 20milimetrový protitankový kanón Solothurn, ale ani to už pochybnou bojovou hodnotu tančíku nezachránilo. Opravdovou ostudou však skončilo řecké tažení. Mussolini se do daleko slabší země pokusil vpadnout z Albánie. Jako inovativní, ale naprosto stupidní se ukázal nápad na použití tanků v horském terénu.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY SA

Řekové na italské tančíky, pohybující se v údolích a po silnicích v horském terénu, útočili vždy z převýšení ze svahů nad cestou, a protože pancéřování stropů tančíků bylo v té době již víceméně symbolické, nakonec většinu strojů zničili a Italy zahnali. Podobně se Italům vedlo i v Libyi, kde po ofenzivě do Egypta byly britským protiúderem zahnáni hluboko na své území. Italové nakonec museli požádat o pomoc Němce.

Až do hořkého konce

Obyčejní italští vojáci si o svých strojích nedělali iluze. Posádky jim přezdívaly „Motorizovaná rakev“, „Konzerva sardinek“ či prostě „Šrot“. Italské velení právě ke zvednutí morálky nepřispívalo, když jako oficiální kód pro tyto tančíky zvolilo slovo „Arrigoni“. Arrigoni byla v Itálii populární značka rajského protlaku na makarony. I přes snahu zvýšit bojeschopnost tančíků různými dalšími úpravami jejich bojová hodnota zůstávala nízká.

To se projevilo zvláště na východní frontě, kde měly italské expediční tankové síly stoprocentní ztráty. Po pádu Itálie padlo mnoho C.V. 33 a L6 do rukou Wehrmachtu. Jak již bylo popsáno výše, L6 se uplatnil aspoň v protipartyzánském boji, tančíky ale byly používány už jen jako dělostřelecké tahače a transportéry. Po skončení války poslední zbylé stroje používala italská armáda k výcviku až do 50. let. Do dnešních dnů se ale zachovalo mnoho C.V. 33 jako muzeální kusy.

Co si myslíte, bylo na bojišti 2. světové války ještě horší vozidlo?

Zdroj: Pejčoch, Ivo, Obrněná technika 9: Itálie, Španělsko 1919-1945. Praha. 2009.

Článek Italské tančíky Carro Veloce L3/33 byly za války všem pro smích. Před válkou v tom ale Italové nebyli sami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Svatý oddíl

Mužských párů v jednotce bylo celkem 150. Pravděpodobně je vybral, alespoň dle Plútarcha, thébský vojevůdce Gorgidas roku 378 př. n. l. s ideou, že 300 zamilovaných mužů bude bojovat se zcela jinou motivací, vzhledem k citovým poutům mezi nimi. Vždy se jednalo o staršího (erastés – milující) a mladšího (eromenos – milovaný) muže. Prošli rozsáhlým výcvikem, díky němuž se stali jednou z nejelitnějších sil v té době.

iZdroj fotografie: Uživatel Jebulon / Creative Commons / CC0

Pod vedením Gorgida byl Svatý oddíl umisťován na levý přední okraj útoku, hned vedle největší formace pěchoty. Jejich úkolem bylo eliminovat elitní nepřátelské jednotky. Nejvíce jednotka zazářila v Bojótské válce, ve které bojovaly Théby s podporou Athén (Korintský spolek) proti Spartě. Spartský král Agesilaos II. přivedl velkou armádu na thébské území, bráněné jak thébskými, tak athénskými jednotkami, jež byly ve výrazné početní nevýhodě.

Thébské síly nejprve ztratily kontrolu nad vnější obranou města, reorganizovaly své řady a odmítly ustoupit. Agesilaos nařídil celé své síle, aby postoupila směrem k thébským a athénským jednotkám v naději, že je vylekají a nepřátelé uprchnou. Obránci ve skutečnosti sklopili své zbraně a štíty v sebevědomý vzdor, což způsobilo, že Agesilaos útok odvolal.

Bitva u Tegyry

Jedno z nejslavnějších vítezství Svatého oddílu byla v bitva u Tegyry roku 375 př. n. l. Posvátný spolek narazil na spartské síly, vracející se z řeckého regionu Locris, jež měly dvojnásobnou přesilu. Spartští vojáci si byli jisti svým vítězstvím. Thébané bleskem zlikvidovali spartské velitele a doslova vyděsili protivníka, který si pozdě uvědomil, že nebojuje s obyčejnou jednotkou.

iZdroj fotografie: Uživatel Ward / Public Domain

Část Svatého oddílu provedla boční manévr a následovala krvavá lázeň, která měla za následek velké množství spartských obětí. Tímto vítězstvím si „Svatí“ definitivně zajistili obrovský respekt Sparťanů. Během několika příštích desetiletí si Svatý oddíl vysloužil pověst zdánlivě neporazitelné jednotky. Vrcholem jejich válečných úspěchů se stala bitva u Lekteur roku 371 př. n. l., kdy byla Sparta definitivně poražena a boje se přesunuly na její území.

Konec Svatého oddílu přišel v bitvě u Chaironeie, roku 338. Théby a Athény se postavili makedonské agresi Filipa II. Makedonského. Obrovská přesila vedla k drtivé porážce Théb a zániku Korintského spolku. Velmi záhy začala řecká armáda před Makedonci prchat, ale pro Svatý oddíl neexistovala možnost ústupu. Bylo zabito 254 mužů a 46 zajato. Jednotka byla vymazána z historie.

Svatý oddíl není historicky moc známý

„Svatí“ byli v historii většinou přehlíženi, jenže Théby obecně nejsou tak atraktivní téma, jako Athény a Sparta. Není to kvůli nedostatku hrdinských nebo významných událostí, ale kvůli nedostatku známých osobností. Kromě toho byly Théby mezi ostatními řeckými státy spíše nepopulární poté, co se spojily s Peršany v bitvě u Thermopyl.

iZdroj fotografie: Uživatel MrPanyGoff / Creative Commons / CC BY SA

Důsledkem bylo, že populární historici a filozofové, jako Platón či Xenofón, byli ve svých spisech spíše zaujati proti Thébám. Svatý oddíl se toho stal obětí, byl vystaven posměchu i kritice svých nedostatků, a jeho úspěchy byly přehlíženy. Navíc se věří, že homofobie v průběhu historie vedla k bagatelizování nebo ignorování činů elitní thébské jednotky.

V Athénách nebyla homosexualita tolik tolerována, jako v Thébách. Athéňané, na rozdíl od Thébanů, jsou mnohem kulturnější a nepodléhají homosexuálním vztahům tak snadno. Xenofón, který byl velmi nakloněný Spartě, věřil, že vojáci Sparty se nezapojovali do fyzických homosexuálních kontaktů a označoval tyto vztahy u Svatého oddílu za projev zbabělosti. Dle historie to u Sparťanů bylo trochu jinak.

Jaký máte názor na Svatý oddíl vy?

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Homosexuální armáda, která porazila elitní spartské vojáky. Proč o ní téměř nikdo nikdy neslyšel? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhá válka ve starověkém Řecku

Nezvyklý čin byl součástí Peloponéské války, které se odehrávala v v letech 431 až 404 před Kristem. Po vítězství nad Persií se řecké městské státy rozdělily do dvou bloků. V čele Peloponéského spolku stála Sparta. Jejich soupeřem byl Athénský námořní spolek v čele s Athénami. Sparťané měli obecně převahu na souši a často plenili okolí Athén. Město a přístav chráněný hradbou ale nemohli dobít. Naopak Athény vládly na moři. V roce 425 před naším letopočtem vše vyústilo v bitvy u Pylu a na ostrově Sfakteria.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Tehdy Athéňané u mysu Pylos na jihozápadě Peloponéského poloostrova, u kterého byl hluboký záliv, postavili pevnost. Athéňané zde zastavili své loďstvo, které se plavilo k ostrovu Sicílie pod vedením stratéga Démosthena. Vrazili tak vlastně klín do spartského území. Sparťané se obávali, že by z tohoto území mohli podporovat a vyzbrojovat heilóty. To byla nejnižší spartská třída, státem vlastnění otroci, kteří se často bouřili. Spartě tedy nezbylo nic jiného než na hrozbu reagovat.

Neúspěšný útok na pevnost

Stáhla své vojáky z okolí Athén a poslala k Pylu svoji flotilu tvořenou asi necelou padesátkou triér. Spartští vojáci začali útočit na opevněné Athéňany, ale ti se úspěšně bránili. Asi 400 spartských bojovníků, mezi nimiž bylo 120 členů elitní spartské třídy takzvaných Spartiatů, si udělalo základnu na nedalekém ostrově Sfakteria. Ovšem druhý den na místo dorazila athénská flotila tvořená asi 50 plavidly a spartskou flotilu porazila a prakticky zničila. Bojovníci na ostrově se ocitli v naprosté izolaci.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Sparťanům v tu chvíli došlo, v jak prekérní situaci se ocitli. Aby mohli odříznutým vojákům dodávat zásoby, dali jako zástavu Athénám své zbývající lodě. A žádali o mír. Tento nezvyklý krok vyplýval i z toho, že 120 Spartiatů tvořilo asi desetinu jejich nejvyšší vládnoucí třídy. Ovšem Athéňané ovlivněni především politikem Kleónem, to odmítli. Hodlali vojáky obklíčené na ostrově porazit. Krátkodobě uspěli, ze strategického hlediska ale odmítnutí trvalejšího míru byla chyba.

Sparťané se vzdají a stanou se rukojmími

Na Sfakterii se vylodilo asi 800 athénských hoplitů a dalších cca 2000 lehkooděnců. Spartští vládci svým obklíčeným vojákům vzkázali, že je jenom na nich, jak se rozhodnou a že nic údajně nebude hanba. Útočící Athéňané zasypávali obklíčené Spartské vojáky salvami šípů. Ti se tedy v bezvýchodné situaci raději vzdali a padli do athénského zajetí. Athény si ponechaly i spartské lodě, které měly jako zástavu. V zajetí Spartiané zůstali čtyři roky, dokud spolu města neuzavřela krátký mír.

iZdroj fotografie: Uživatel Megistias / Creative Commons / CC BY-SA

Válečné střety obou řeckých rivalů trvaly až do roku 404 před naším letopočtem, kdy Sparta pod vedením Lysandra donutila nakonec Athény kapitulovat. Mír ale v Řecku nenastal, řada malých městských států mezi sebou i poté neustále válčila. Konec válkám učinil až makedonský král Filip II, otec Alexandra Velikého, který Řecko obsadil a sjednotil.

Jaké detaily o spartských vojácích znáte?

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Sparťané byli pověstní tím, že buď zvítězí, nebo raději zemřou. Na ostrově Sfakteria ale kapitulovali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z ostrova bylo možné bombardovat ropná pole

Na něm byly nejen řecké síly, ale i britští či novozélandští vojáci. Často jednotky oslabené boji na pevnině. Pro spojence i nacisty byla Kréta důležitá, protože se z ní dala ovládat významná část Středomoří. Letadla ze zdejších letišť by navíc dosáhla k rumunským ropným polím, odkud pocházela většina zásob pohonných hmot nacistů. Výpadek dodávek by mohl výrazně narušit útok na SSSR. Proto bylo nutné ostrov obsadit.

Všechno zvládnou výsadkáři

Němci zahájili útok 20. května 1941 ráno, kdy výsadkáři na padácích vyskočili u strategického letiště Maleme a města Chaina. Většina z nich se však dostala do vražedné palby spojeneckých jednotek, a buď padla, nebo byla těžce raněná. Některým se ale podařilo se opevnit v horách poblíž letiště. Proti útočníkům bojovali nejen vojáci, ale i ozbrojení obyvatelé ostrova.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Germany

Ani druhá vlna neuspěla

Odpoledne nad Krétu dorazila druhá vlna útočících jednotek. Tentokrát se soustředila na Heráklion a Rethymnon. Nevedlo se jí o moc lépe, mnohé výsadkáře obránci stačili usmrtit ještě před tím, než se vůbec dotkli země. Němci v této době dokonce uvažovali, že útok odvolají. Když padla noc, nebylo jasné, kdo vyhraje.

Ztráta strategického letiště

Spojenecké síly udělaly obrovskou chybu, když druhý polevily v obraně letiště Maleme. Když se ho podařilo Němcům obsadit, získali prostor, na kterém mohly začít přistávat posily. Těm se postupně dařilo situaci zvrátit a dobývaly stále větší část ostrova. Významnou pomoc Němcům poskytovala luftwaffe, která měla naprostou převahu ve vzduchu.

iZdroj fotografie: Royal navy / public domain

Britové raději ustoupili

Britové se pokoušeli na ostrov přisunout posily, ale německé letectvo tomu úspěšně bránilo. Týden po zahájení útoku, kdy spojenecké síly držely jen východní části ostrova, britské velení vydalo příkaz k evakuaci. Že se Britové stahují, zjistili Němci o den později. Spojencům se podařilo evakuovat více než 16 tisíc vojáků, avšak kolem 12 tisíc jich padlo do zajetí. Britové v bitvě ztratili tři křižníky a další vojenské lodě.

Němci masakrovali obyvatelstvo

Po skončení bitvy se Němci zaměřili na obyvatelé Kréty, kteří proti nim bojovali. Při čistkách během okupace jich kolem 25 tisíc zabili. Obsazení Kréty jim příliš ve válce ve Středozemí nepomohlo, ostrov byl daleko od bojiště. Strašlivé ztráty výsadkářů znamenaly, že se Němci již do žádné velké výsadkové operace nepustili. Posádka ostrova kapitulovala 8. května 1945.

Zdroj: Pilot Guides

Článek Před osmdesáti lety se uskutečnil první velký útok vedený výsadkáři. Během útoku došlo k ohromným ztrátám na životech, přesto se Krétu nakonec podařilo dobýt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.