Co přesně je Čučche-107

Označení zní exoticky, ale logika je prostá. Severokorejský kalendář počítá roky od narození Kim Ir-sena v roce 1912, rok Čučche 107 tedy odpovídá roku 2018, kdy byl systém poprvé veřejně spatřen. Na Západě se houfnice běžně vede pod označením M2018. Jde o pásovou samohybnou houfnici ráže 155 mm, tedy ve stejném kalibru, jaký je standardem NATO.

Klíčové je rozlišit dvě věci: samotný systém a munici. Číslo 65 km, které obletělo svět, se vztahuje k testovanému prodlouženému granátu, nikoli ke standardnímu dostřelu houfnice se všemi typy střeliva. Podle zprávy agentury Yonhap, která citovala severokorejskou KCNA, Kim při červnových zkouškách dohlížel na test právě těchto prodloužených granátů. Standardní dostřel systému veřejně potvrzen nebyl, ale i kdyby se pohyboval kolem 40 kilometrů (což odpovídá běžné třídě moderních 155mm houfnic), prodloužená munice posouvá jeho operační dosah do zcela jiné kategorie.

Sériová výroba není jen propaganda

Květnová zpráva KCNA citovaná agenturou Yonhap popsala Kimovu návštěvu muničního podniku 6. května 2026. Severokorejský vůdce tam kontroloval výrobu „nového typu 155mm samohybné houfnice“ určené pro tři prapory dlouhodosahové dělostřelecké jednotky na jižní hranici. Přesný počet kusů zveřejněn nebyl, víme jen o třech praporech, což v severokorejské organizační struktuře může znamenat řádově desítky strojů.

Důležitější než absolutní čísla je načasování. Tři prapory mají být operační ještě v roce 2026. A červnové testy prodloužené munice proběhly na výročí vypuknutí korejské války, symbolika, kterou Pchjongjang rozhodně nevolil náhodou. Spolu s houfnicí KLDR ve stejný den testovala vylepšený 240mm vícenásobný raketomet s 24 hlavněmi a dostřelem 90 kilometrů a také speciální hlavici pro taktickou balistickou střelu určenou proti letištím, přístavům a energetické infrastruktuře.

Jak si stojí proti konkurenci

Papírově vypadá 65km dosah prodloužené munice impozantně. Srovnání s nejznámějšími systémy NATO a Ruska:

Čísla pocházejí z oficiálních zdrojů: Bundeswehru, českého ministerstva obrany, BAE Systems a Rosoboronexportu. Na první pohled severokorejský granát přestřeluje všechny. Jenže papír snese hodně. Systémy NATO mají za sebou desetiletí bojového nasazení, síťové řízení palby propojené s průzkumnými drony a satelity, ověřenou přesnost na velké vzdálenosti a logistiku, která dokáže houfnici zásobovat municí i náhradními díly v reálném konfliktu. O životnosti hlavně Čučche-107, kvalitě jejího palebného řízení nebo spolehlivosti podvozku při dlouhodobém nasazení nevíme prakticky nic.

Podle nás je proto nejpřesnější říct, že KLDR demonstrovala ambiciózní balistický parametr, ale automaticky tím nepřeskočila nejvyspělejší dělostřelecké armády světa.

Proč to není jen korejský problém

Tady příběh přesahuje Korejský poloostrov. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, vytvořila mezi Moskvou a Pchjongjangem bezprecedentní vojenské pouto. Investigativní materiál Reuters z dubna 2025 doložil, že některé ruské jednotky v určitých dnech střílely ze 75 až 100 procent severokorejskou municí. Ukrajinská rozvědka odhadla, že bez dodávek z KLDR by ruské ostřelování kleslo zhruba na polovinu. NATO ve svém oficiálním stanovisku mluví o milionech kusů munice, balistických střelách a tisících severokorejských vojáků nasazených přímo na frontě.

Co z toho KLDR získává? Peníze, suroviny, politické krytí, a hlavně zpětnou vazbu z moderního bojiště. Severokorejští inženýři mohou sledovat, jak funguje dělostřelecká válka v reálných podmínkách 21. století: jaké tempo palby vydrží hlavně, jak se chová munice v různém počasí, kde selhává logistika. Přímý důkaz, že by právě Čučche-107 už bojovala na Ukrajině, se nám dohledat nepodařilo. Ale tvrzení, že severokorejský zbrojní průmysl se učí rychleji díky ruské válce, není spekulace, je to logický důsledek spolupráce, kterou potvrzují obě strany.

Pro Česko a celou Evropu to znamená nepřímou, ale reálnou hrozbu. Každý nový zbraňový systém, který Pchjongjang zavede, posiluje arzenál režimu, jenž aktivně pomáhá Rusku vést válku proti evropskému státu. Česká armáda na to odpovídá vlastní modernizací, přechodem na 155mm standard NATO a zaváděním houfnic CAESAR s dostřelem 42 km standardní a 55 km speciální municí. Ale závod v dělostřeleckém dosahu se zrychluje.

Co Západ skutečně podcenil

Nejde o to, že by západní zpravodajské služby o systému nevěděly. Jde o tempo. Veřejné analytické materiály ještě v roce 2022 nedokázaly potvrdit ani ráži houfnice. O čtyři roky později KLDR ukazuje sériovou výrobu a testuje munici s parametry, které na papíře překonávají standardní dosah většiny západních i ruských systémů. Veřejné analýzy bývají konzervativní, čekají na opakované potvrzení, než systém zařadí do vyšší kategorie. Extrémně uzavřený režim, propagandistický šum a omezený přístup k výrobním datům tuto opatrnost ještě prohlubují.

Výsledek je ale jasný: KLDR dokázala posunout nejasný prototyp do operační fáze rychleji, než naznačovaly veřejné západní odhady. A to v době, kdy její průmysl čerpá z největší vojenské spolupráce s Ruskem za poslední desetiletí.

Tři prapory houfnic Čučche-107 na jižní hranici KLDR ještě neznamenají převrat v rovnováze sil na Korejském poloostrově. Znamenají ale něco možná důležitějšího: důkaz, že severokorejský zbrojní průmysl se přestal točit v kruhu a začal zrychlovat.

Článek Západ ji podcenil, teď jde do sériové výroby. Kim Čong-un ukázal houfnici Čučche-107 s dostřelem 65 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden přesný úder a houfnici „spolkla“ exploze

M1989 Koksan je severokorejská houfnice ráže 170 mm, což je poměrně atypické, jelikož jsou na světě rozšířeny dva hlavní standardy – u západních zemí je to 155 mm, zatímco v Rusku a postsovětských 152 mm (což platí i pro odběratele jejich zbraní po celém planetě). Wikipedia uvádí, že ji dále používá Irák, Írán, a v poslední době ve velkém také Rusko.

Video: Ukrajinský odstřelovač překonal světový rekord. Jednou ranou zasáhl dva Rusy na vzdálenost 4 000 metrů

Hodnoty samohybného děla jsou celkem zajímavé – kromě dojezdu až 500 km a rychlosti dosahující až 50 km/h, díky čemuž se může přesouvat po vlastní ose, disponuje zásobou na dvacet ran, neb je usazena na podvozku dělostřeleckého tahače ATS-59, který je pozůstatkem SSSR, a dokonce sloužil i v Československé lidové armádě, uvádí Wikipedia.

Jeho dostřel je potom 40 až 50 km se standardním střelivem, nebo až 60 km v případě raketově poháněného, což jsou velmi dobré hodnoty. Handicap má však M1979 Koksan v nízké rychlosti střelby, která je pouze 2 rány za minutu, zatímco moderní systémy zvládají dvojnásob i více. A vzhledem k tomu, e prakticky není pancéřovaný, je snadno zranitelný.

Západ nechtěl SSSR zničit. Jeho rozpad nebyl důsledkem spiknutí, ale vlastního kolapsu komunistického režimu

Na záběrech je konkrétně vidět útok bombardovacího dronu pomocí mikropumy neznámého původu, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že si ukrajinská armáda ve velkém vyrábí takové zbraně improvizovaně. Úder byl zjevně veden v blízkosti kanonu asi v polovině vozidla, kde musel vzhledem k explozi odpálit alespoň jeden z dělostřeleckých granátů.

Článek Video: nejsilnější severokorejské dělo ráže 170 mm ruské armády zničeno jednou minipumou, která trefila jeho granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký minomet střílí 10 až 12 ran za minutu

Oficiální označení severokorejské zbraně je M1982 a konstrukčně je založena na čínském W76. ArmedConflicts uvádí, že vyžaduje 5člennou obsluhu a váží v palebné poloze 230 kg (jinak 355 kg), což znamená, že musí být přepravován za nějakým vozidlem, ale jeho přesun zvládnout na krátkou vzdálenost i samotní vojáci. Jedná se o jednoduchou, avšak účinnou zbraň.

Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády

Rychlost palby je velmi vysoká, pohybuje se totiž kolem 10 až 12 ran za minutu, takže je jasné, že jakmile minomet někde operuje, znamená to pro protistranu velkou nepříjemnost. Během několika minut to může schytat desítkami projektilů, což nicméně vyžaduje, aby je měla obsluha k dispozici – není zvykem, že bych jich měl k dispozici velké množství.

Tyto typy minometů mají však velikou slabinu v podobě krátkého dosahu, což znamená, že musí být blízko bojové linie. Severokorejský M1982 střílí konkrétně 5 až 8 km daleko, závisí to na použité munici. Je tak možné k němu relativně rychle doletět dronem, což se v tomto případě také zjevně stalo, jelikož k němu zamířil sebevražedný typ.

Rusko stanovilo stěžejní podmínku, za jaké zastaví válku proti Ukrajině. Je na kolenou, ekonomicky vyčerpané

O jaký šlo, poznat není, ale vzhledem ke stylu letu se zjevně jednalo o kvadrokoptéru, na níž je běžně umístěna nějaká hlavice, která po nárazu exploduje. Často se jedná o granát z RPG-7, a třeba PG-7VL s HEAT hlavicí těžký 2,7 kg obsahuje 730 g trhaviny, uvádí Wikipedia, což na zničení minometu bohatě stačí. Jak vidno, naletěl mu přímo do hlavně, a ač tím záběry končí, je de facto jisté, že byl M1982 zničen nebo silně poškozen, a tedy vyřazen.

Článek Video: Hodně těžký 140mm minomet už vojáky na frontě trápit nebude. Jednou ranou byl poslán na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzorem se staly sovětské raketomety

Těžké salvové raketomety má Severní Korea ve výzbroji již dlouho – zpočátku se jednalo třeba o BMD-20 ráže 200 mm a BM-24 ráže 240 mm ze Sovětského svazu. MissileTreat se domnívá, že právě ty sloužily jako vzor k vývoji severokorejských protějšků. Datum zařazení do výzbroje není znám a označení je odvozeno od doby, kdy se o nich dozvěděl svět – prvním byl M-1985 s 12 raketami, a později přišel ještě M-1991 s 22 raketami.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Oba typy mají ráži 240 mm a odpalují neřízené střely stabilizované rotací s explozivní, kouřovou nebo zápalnou hlavicí. ArmyRecognition uvádí, že ta explozivní má hmotnost 90 kilogramů, což je mimochodem velice podobné hmotnosti hlavice střely amerického raketometu M142 HIMARS. Dolet má potom 60 kilometrů, což je naopak méně, i když severokorejská média měla přinést neověřenou zprávu i o střele s doletem 120 kilometrů.

M-1991 vypálí 22 střel za 45 sekund

Salvový raketomet je velice nebezpečnou zbraní, ačkoliv nemá naváděné střely a musí se tedy spoléhat na plošný účinek, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Speciální stránky americké armády uvádí, že M-1991 dokáže 22 raket odpálit za 45 sekund, a celá salva dopadne na místo za velmi krátký okamžik. Vycvičená obsluha pak dokáže raketomet znovu nabít za 10 minut.

Kdyby se musela Severní Korea utkat s americkými letouny F-22 Raptor, mohli by se její piloti tak akorát modlit, že zrovna jim se vyhne

M-1991 je umístěn na nákladním automobilu 6×6, ale jeho typ není specifikovaný, ale podle dostupných informací nemá pancéřovanou kabinu. Pohybovat se má pak rychlostí až 80 km/h a jeho dojezd činí 800 km, což není nic výjimečného. Jelikož může mít Severní Korea dle odhadů těchto raketometů kolem 200, jsou hlavně pro jižního souseda velice závažnou hrozbou, s níž by se musel v případě nějakého konfliktu rychle vypořádat.

Článek Severokorejské raketomety M-1991 extrémní ráže 240 mm nejsou žádný zaostalý pozůstatek SSSR, ale početná a nebezpečná zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když HIMARS minul, KN-09 shořel na popel

Zničení KN-09 mělo dnes už zcela standardní průběh – nejdříve ho lokalizoval dron, konkrétně z ukrajinského 4. pluku známého jako „Rangers“, který na něj navedl dělostřeleckou palbu. Úkolu se tradičně zhostil M142 HIMARS, jelikož je mimořádně přesný i na dlouhou vzdálenost. Dle výrobce Lockheed Martin dokáže dostřelit až 300 km a s přesností kolem 1 metru.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Nestává se tedy často, aby cíl vyloženě minul, ačkoliv i to se stává. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 poukazoval na případ, kdy se těsně netrefil do ruského BM-27 Uraganu, což je sice malé „selhání“, ale úspěchu stejně dosáhl, jelikož ho i tak dokázal zničit. V případě KN-09 byl ovšem o něco přesnější, přičemž na něj použil střelu M30A1 fungující jako brokovnici.

Ta v místě neničí cíl explozí, ale vychrlí na něj 180 000 wolframových kuliček, které udělají díry do každého méně pancéřovaného cíle, poničí jejich šasi, systémy apod., vysvětluje americká armáda. Začátkem dubna redakce Armádního Zpravodaje ukazovala následky úderu střelou na dva ruské vrtulníky, z nichž byl jeden zcela na odpis a druhý na dlouho vyřazen.

Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale

I v tomto případě přitom M142 HIMARS svůj cíl minul, a to hned o několik metrů – ale přesto se mu ho opět povedlo zničit. Wolframové kuličky se totiž rozletí do všech stran, a jak je ze záběrů patrné, podařilo se jim zasáhnout odpalovací zařízení. V tom byly evidentně ještě nabité rakety, i když není jasné, jak nakonec KN-09 dopadl, protože bylo video ukončeno.

S největší pravděpodobností došlo ale k explozi raket a jeho zničení. Armádní Zpravodaj také ověřil u OSINT analytika, že byl KN-09 zničen u obce Pervomajskij v Kurské oblasti.

Článek HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani v dálce není M1978 Koksan v bezpečí

Na videu níže můžete vidět, jak byla zničena severokorejská houfnice M-1978 Koksan – nejspíše z výzbroje ruské armády, i když měla pravděpodobněji severokorejskou obsluhu. Jedná se o dělo ráže 170 milimetrů, uvádí MissileThreat, které dokáže s běžným střelivem zasahovat cíle na vzdálenost až 40 kilometrů, a s raketově poháněným až 60 kilometrů. Bylo tedy nejspíše daleko od fronty a záběry z termovize svědčí o tom, že se operace odehrála v noci. Obsluha se mohla cítit v bezpečí, ale průzkumu uniknout nedokázala.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

Na 1978 Koksan viditelně zaútočil bombardovací dron, Armádní Zpravodaj ho odhaduje na typ Baba Jaga. Wikipedia uvádí, že jde o hexakotéru s nosností až 15 kg, která na houfnici svrhla min. 3 menší druhy pum – a video jasně dokazuje, že se trefila. Vzhledem k tomu, že Koksan postrádá výraznou ochranu, lze předpokládat, že byl zničen nebo alespoň vážně poškozen, i když záznam neukazuje, že by explodovala třeba jeho munice. A jelikož zjevně nepůsobila v oblasti žádán PVO, měl operátor dronu de facto volné pole působnosti.

Článek Video: zůstane-li severokorejská houfnice špatně zabezpečená, může ji beztrestně napadnout bombardovací dron a poslat na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M1989 Koksan spoléhá na solidní dostřel

Video níže zobrazuje okamžik, kdy se bombardovacímu dronu podařilo zničit severokorejský dělostřelecký systém M1989 Koksan. ArmyRecognition uvádí, že jde o těžkou samohybnou houfnici neobvyklé ráže 170 milimetrů umístěnou na pásovém podvozku. S běžným střelivem má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti kolem 40 kilometrů, nicméně postrádá výraznější pancéřování, kvůli čemuž je poměrně zranitelná. Její obsluha se navíc při střelbě pohybuje venku, takže je zcela nekrytá a spoléhá se hlavně na vzdálenost od nepřítele.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

V tomto případě ale obsluze kalkulace nevyšla, jelikož ji za tmy objevil průzkumný dron disponující termovizí. Wikipedia vysvětluje, že obraz vytváří pomocí infračerveného záření, takže může snímat objekty i v noci. Bezpilotní letoun, který M1989 Koksan objevil, byl navíc vyzbrojený nějakým typem malé pumy, zřejmě s kumulativním účinkem. Nést ji mohl například stroj přezdívaný Baba Jaga, což je hexakoptéra, k níž Wikipedia uvádí, že je schopná nést náklad o hmotnosti 15 kilogramů a urazit vzdálenost i několika desítek kilometrů.

Článek Video: i když ujíždí supertěžká severokorejská houfnice M1989 Koksan pod rouškou noci, může ji zničit překvapivý útok dronu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Historie M1989 Koksan je trochu záhada

O historii severokorejské samohybné houfnice M1989 Koksan se toho příliš neví. V roce 1978 byl poprvé zaznamenán dělostřelecký systém označený jako M1978 Koksan, což byla těžká samohybná houfnice na podvozku tanku T-59, tedy čínské kopie sovětského T-54. Severokorejci pak ve vývoji pokračovali a v roce 1989 bylo dělo zaznamenáno na novém podvozku. ArmyRecognition uvádí, že je odvozen od sovětského dělostřeleckého tahače ATS-59.

The M1989 Koksans have a lot of disinfo about them on X rn. Heres what I know.
It fires 42km standard, 60km w/ RAP and an unconfirmed guided shell out to 100km but again, that is unconfirmed.
It takes 5 minutes to setup and 3 to tear down.
It carries 12 shells on board. pic.twitter.com/rRO3qvcnGB

— KPAWeaponsTracker (@KPAWeapons) November 20, 2024

Toto modernizované dělo je označované jako M1989 Koksan a používá hlaveň ráže 170 milimetrů. Wikipedia uvádí, že jde o zbraň produkovanou severokorejským průmyslem, ale domnívá se (stejně jako většina zdrojů), že je odvozena od starého sovětského děla pobřežní ochrany z 50. let 20. století. Největší výhodou Koksanu je jeho dosah, s běžným střelivem jde o 40 kilometrů a s raketově poháněnými projektily o 60 kilometrů. To by dalo Severokorejcům možnost velmi spolehlivě zasahovat například i jihokorejské hlavní město Soul.

Nevýhodou děla je hlavně nízká rychlost palby

M1989 Koksan vypadá působivě, ale má i svá negativa. Podle WeaponSystems jde třeba o nízkou rychlost střelby, a to 2 rány za 5 minut. Na podvozku pak veze munice pro pouhých 12 ran, takže ji musí často doprovázet druhé vozidlo s obsluhou a zásobou munice. Sedmičlenný tým vojáků určený k obsluze je pak navíc během střelby nechráněný, ale na druhou stranu mu může určitou ochranu poskytovat vysoký dostřel a tedy velká vzdálenost od nepřítele.

Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet

Severní Korea také tuto těžkou samohybnou houfnici vyváží. Verzi M1978 získal Írán a používal ji ve válce se sousedním Irákem, jehož armáda ji také systém ukořistila a upravila ji pro použití děla ráže 180 milimetrů – později se ho zmocnila také americká armáda. Severokorejské systémy M1989 se však ocitly i ve výzbroji ruské armády, a vzhledem k tomu, že do nich v Rusku není vyráběna munice, musí Severokorejci dodávat i tu.

Článek Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnici D-74 sám SSSR téměř nepoužíval

Sovětští konstruktéři začali s vývojem houfnice D-74 krátce po druhé světové válce a v její konstrukci uplatnili přímo zkušenosti z bojů. Wikipedia uvádí, že přicházela do výzbroje od roku 1955, ale konkrétně v sovětské armádě se vyskytovala jenom ve velmi nízkých počtech. Na druhou stranu ji Sovětský svaz masivně vyvážel do spřátelených zemí, z nichž byla jednou Severní Korea, jejíž armáda ji směle využívá dodnes.

iZdroj fotografie: Gary Todd / Creative Commons / CC0

Houfnice D-74 má ráži 122 mm a charakterizuje ji poměrně dlouhá hlaveň, díky níž je schopna odpalovat projektily až do vzdálenosti 24 km, uvádí WeaponSystems, což je v mnoha případech dále, než čeho jsou schopné mnohé modernější a mladší typy lehčích houfnic. Projektily typu 122 mm jsou přitom dostatečně ničivé na to, aby dokázaly likvidovat pěchotu nebo různé typy opevnění, ale lze je použít například i proti útočícím obrněným jednotkám.

Munice, která není v Rusku vyráběna

I když je ráže 122 mm shodná s ráží lehčích typů houfnic užívaných v sovětských (a v současnosti v ruských) dělech, je munice D-74 odlišná od munice užívané třeba ve velmi rozšířených a rovněž sovětských houfnicích D-30 a například Rusko ji nevyrábí, uvádí MilIn. Severokorejské muniční továrny jsou ale schopné ji pro něj produkovat.

Video: ani opakované nájezdy ruských BMP-3 a speciálního čečenského vozidla Akhmat nemusí přinášet úspěch, ale jenom pohřebiště

Jak jsem již zmiňoval, tak má houfnice D-74 relativně dobré parametry i na dnešní poměry, ale rozhodně už nepatří mezi nejmodernější. Tažené houfnice jsou přitom obecně v moderních ozbrojených silách na ústupu a přednost dostávají samohybné typy. Lze tak předpokládat, že ani zaměřování zbraně staré zhruba 70 let nebude odpovídat současným trendům, a trefit cíl na delší vzdálenost tak bude pro obsluhu obtížné; tu tvoří 7 až 9 vojáků.

Článek Severokorejská děla D-74 jsou už sice staré „gardy“, ale stále mohou nadělat pořádnou paseku. Sám SSSR je však téměř nepoužíval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety odpálilo 18 raketometů najednou

Program vývoje balistických raket KN-25 ráže 600 mm a raketometu k jejich odpalování je tajemný. První informace o jejich vlastnostech se na veřejnost dostaly v roce 2019 při prvních testech a od té doby je Severní Korea testovala při různých příležitostech. Nic ale nevyrovná nedávné ukázce , při níž severokorejská armáda odpálila rakety najednou hned z 18 raketometů, uvádí ArmyRecignition, což i zdokumentovala a veřejně předvedla.

North Korea confirm multiple KN-25 launches, with images showing 18 simultaneous launched pic.twitter.com/dzv3aDoHUK

— Joseph Dempsey (@JosephHDempsey) May 30, 2024

Raketomet s KN-25 je možná nejvýkonnější zbraní svého druhu na světě a provedený test mohl být zásadním vzkazem pro Jižní Koreu. S tou je Severní Korea ve válečném stavu a podepsané má jenom příměří. Různé provokace jsou tak na hranicích států velmi časté, ostatně vojenskou sílu používají opakovaně. Reuters uvádí, že mohl být test i ukázkou pro potenciálního zákazníka – nabízí se Rusko, jemuž Severokorejci zbraně ve velkém prodávají.

KN-25 není přesná, ale salva to vyváží

Možné parametry raket jsou pouhými odhady a i ráže 600 mm z nich vychází. Odborníci se každopádně shodují, že mají prokázaný dolet 380 kilometrů, ale může být i větší. Wikipedia dodává, že má KN-25 hmotnost kolem 3 tun a bojovou hlavici těžkou přibližně 300 kg. Její přesnost je pak 80 až 90 m, což by svědčilo o tom, že nemá sofistikované přesné navádění. Třeba nejnovější verze balistické rakety MGM-140 ATACMS má přesnost zhruba 1 m.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Raketomet odpalující rakety KN-25 je montován na osmikolový podvozek vozidla TEL a údajně byl zaznamenán i na podvozku Tatra 813. Vozidlo nese odpalovač na čtyři rakety, což je v současnosti téměř nevídané. Třeba raketu ATACMS lze z kolového M142 HIMARS odpálit pouze jedinou a z pásového M270 to mohou být dvě. Veliká baterie severokorejských raketometů tak může při mohutné salvě napáchat v místě dopadu obrovské škody, možná srovnatelné s kobercovým bombardováním ze strategického bombardéru.

Článek Severokorejský raketomet neuvěřitelné ráže 600 mm je nejvýkonnější na světě. Následky salvy lze srovnat s bombardováním se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet KN-25 zřejmě vychází z raket Točka

O vývoji zbraně se toho příliš neví, podle mnohých vychází z technologie sovětské balistické rakety krátkého doletu OTR-21 Točka, respektive z její severokorejské kopie KN-02 Toksa. Napovídá tomu především velmi podobná ráže, protože střely tohoto systému mají průměr 600 milimetrů. To v podstatě nemá ve světě obdoby, jiné těžké salvové raketomety mívají většinou maximálně poloviční ráži.

Severokorejci ale sestrojili odpalovací systém a střelu, která je vlastně jakýmsi hybridem mezi salvovým raketometem a taktickou balistickou raketou. Dosah střel je téměř 500 kilometrů, což je více než u mnohých balistických raket. Přesnost má být přitom zhruba 90 metrů. Odpalovač tvoří čtyři, ale někdy i šest tubusů na jednom vozidle. Zde je výrazná česká, respektive československá stopa, protože Severokorejci k dopravě těžkého systému využili podvozek Tatra 813 Kolos, ačkoliv jiné zdroje tvrdí, že jde o Tatra 815 Kolos.

Rakety mají mít hmotnost kolem 3 tun a délku zhruba 8,2 metrů. Jejich rozměr umožňuje nejen velký dostřel, ale i vysokou hmotnost hlavice. Ta konvenční bojová má hmotnost 300 kilogramů. Pro jižní Koreu je nicméně větším problémem skutečnost, že mají být schopny nést i taktické jaderné hlavice, tedy hlavice o síle menší než 50 kilotun. Kim Čong-un, vůdce Severní Koreje, údajně vydal příkaz počet taktických jaderných hlavic zvýšit.

Střely s raketometu KN-25 jsou nebezpečné

V současné době má mít severokorejské armáda ve výzbroji alespoň 30 systémů KN-25 a jejich počet bude nejspíše stoupat. Je to pro ni způsob, jak kompenzovat přesilu jihokorejského a amerického letectva a zasahovat tak případně cíle hluboko ve vnitrozemí. A i když střela není příliš přesná, síla její konvenční hlavice poskytuje možnost napáchat veliké škody například na vojenských základnách. V případě použití jaderné hlavice by ovšem nebyla nepřesnost tak na škodu, protože by exploze zasáhla rozsáhlé území.

Raketomety KN-25 aktuálně představují riziko i pro Ukrajinu, protože se může severokorejský režim dohodnout s tím ruským, že mu jich několik poskytne. Zbraň by umožnila útočníkům ještě rozsáhleji zasahovat infrastrukturu hluboko v ukrajinském vnitrozemí, aniž by museli používat vyspělé řízené střely, jejichž zásoby se Rusku dle všeho tenčí a není jich schopno vyrobit dostatečné množství.

Článek Severokorejci ukázali obří hybridní raketomet KN-25 ráže 600 mm: ve světě nemá obdoby a mohlo by si ho „vyžádat“ Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.