4 severské země zavádí společnou bojovou uniformu M23. Vrstvený systém má obstát u hranic s Ruskem, má i nehořlavou látku

Lednové ráno roku 2025, posádka Garnisonen i Sør-Varanger na samém severovýchodě Norska, pár kilometrů od ruského hraničního přechodu. Vojáci pohraniční jednotky si jako první v celé norské armádě oblékají nový uniformní systém označený M23, Nordic Combat Uniform. Náčelník obrany Eirik Kristoffersen volbu místa zdůvodnil prostě: tady se uniforma nosí nejčastěji, tady se nejrychleji ukáže, co vydrží, a tady je potřeba mít sklady sjednocené na jeden systém. Symbolika je ovšem neoddělitelná od praktičnosti. Právě Finnmark, nejsevernější norský kraj, leží na hranici s Ruskem, zemí, která svou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 překreslila bezpečnostní mapu celé Evropy.

Co je M23 a proč vznikl jako společný projekt

Označení M23 nese norskou verzi systému, ale samotný projekt Nordic Combat Uniform (NCU) je prvním společným akvizičním programem svého druhu v rámci NORDEFCO, severské obranné spolupráce. Zapojeny jsou čtyři země: Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko. Island sice do NORDEFCO patří, ale jako země bez vlastní armády do projektu nevstupuje.

Důležité je rozumět tomu, co „společná uniforma“ znamená, a co ne. Všechny čtyři armády sdílejí stejný design, stejné technické požadavky a stejné konfigurace vrstev. Každá země si ale ponechává vlastní národní kamuflážní vzor na vnějších vrstvách. Mimo společnou rámcovou smlouvu zůstávají i pokrývky hlavy, rukavice, obuv a část osobní ochrany, které si státy pořizují samostatně.

Projekt přitom není reakcí na ruskou agresi z roku 2022. Zadání vzniklo už v roce 2014, subprojekt NCU byl formálně zahájen v únoru 2016 a rámcová smlouva s norským dodavatelem Oskar Pedersen AS byla podepsána 8. února 2022, tedy šestnáct dní před ruskou invazí na Ukrajinu. Hodnota rámcové dohody činí přibližně 11,2 miliardy korun a platí sedm let. Bezpečnostní kontext se ale od podpisu dramaticky změnil, a právě proto má zavádění u ruské hranice ostřejší náboj, než autoři projektu před deseti lety předpokládali.

Vrstva po vrstvě: od vlněného prádla po zimní maskování

Jádrem M23 je princip vrstvení. Nejde o jednu bundu a jedny kalhoty, ale o kompletní oděvní systém pokrývající vojáka od kůže až po svrchní maskování. Norské ozbrojené síly popisují sestavu takto:

• Spodní vrstva: vlněné prádlo včetně triček a podprsenek (poprvé systematicky řešených i pro vojákyně).
• Izolační mezivrstva: vlněná síťovina a froté vrstva pro odvod vlhkosti a udržení tepla.
• Bojová vrstva: uniformní bunda a kalhoty z nehořlavé textilie s integrovanou ochranou kolen a loktů.
• Zateplovací vrstva: dva různé sety bund a kalhot pro odstupňované teplotní podmínky.
• Nepromokavá vrstva: svrchní oděv proti dešti a mokrému sněhu.
• Zimní kamufláž: vnější maskování přizpůsobené zasněženému terénu.

Právě nehořlavost bojové vrstvy stojí za zmínku. Norská armáda výslovně uvádí, že bunda i kalhoty jsou vyrobeny z nehořlavé textilie. Praktický význam je zřejmý: ochrana při záblesku výbuchu, práci kolem vozidel a v bojovém prostředí obecně. Přesné materiálové složení ani certifikační normu veřejné zdroje neuvádějí, ale samotný požadavek na nehořlavost řadí M23 do kategorie moderních bojových oděvů srovnatelných s americkým systémem ECWCS (Extended Cold Weather Clothing System) nebo britským PCS (Personal Clothing System). Americký ECWCS pracuje se sedmi vrstvami pro chladové podmínky, britský PCS je koncipován jako adaptabilní systém s vrstvami od trika po větruodolný termo-smock. M23 se jim podobá logikou, ale odlišuje se tím, že jde o čtyřstátní akvizici, a tím, že norský popis zahrnuje skutečně celou sestavu od spodního prádla po zimní maskování v jednom uceleném systému.

Kamufláž, která není jen bílá

Za vývojem norského kamuflážního vzoru stojí Forsvarets forskningsinstitutt (FFI), norský obranný výzkumný ústav. Práce začaly už v roce 2012. Výzkumníci sbírali barvy a tvary norské přírody na více než padesáti lokalitách, vytvářeli počítačem generované varianty a testovali je na figurínových torzech přímo v terénu i na obrazovkových detekčních testech se stovkami vojáků.

Zimní vzor je přitom záměrně daleko od jednobarevné bílé. Sníh v Norsku totiž není jednolitě bílý, obsahuje stíny, skvrny holé země, keře a vegetaci. Bílá v norském zimním vzoru vychází z měření skutečného sněhu, šedá je inspirovaná březovou kůrou. Výsledkem je maskování, které funguje v reálném severském terénu, ne na idealizovaném sněhovém poli.

FFI navíc testovalo výkon celého oděvního systému v mokrém chladu, tedy v podmínkách, které jsou pro severské operační prostředí kritické. Špatná výstroj v norské zimě neznamená jen nepohodlí. Znamená rychlý pokles tělesné teploty, ztrátu jemné motoriky a v konečném důsledku snížení bojeschopnosti celé jednotky.

Polní zkoušky se 480 vojáky a cesta k sériové výrobě

Než se M23 dostal do výroby, prošel rozsáhlými polními zkouškami. Na přelomu let 2019 a 2020 testovalo zbývající dodavatelské systémy v terénu 480 vojáků ze všech čtyř zúčastněných zemí. Zkoušky probíhaly od prosince do května, tedy přes celou zimu a jarní tání, a ověřovaly požadavky pro muže i ženy. Detailní bodové výsledky jednotlivých systémů zveřejněny nebyly, ale zkušenosti a expertiza ze čtyř armád byly zapracovány do finální specifikace.

Oproti předchozímu norskému stejnokroji, jehož vizuální podoba se v zásadě nezměnila od 70. let minulého století, přináší M23 zásadní posun. Dřívější vrstvy byly nakupovány od různých dodavatelů a ne vždy spolu dobře fungovaly. Nový systém je integrovaný, jednotlivé vrstvy jsou navrženy tak, aby na sebe navazovaly a společně tvořily funkční celek. Přibyly i praktické detaily: více velikostí a střihů, lepší přizpůsobení ženským postavám a konfigurace nejen pro arktické podmínky, ale i pro džungli a suché pouštní prostředí při zahraničních operacích.

Česko jde vlastní cestou

Severský model sdílené akvizice přirozeně vyvolává otázku: existuje něco podobného v českém prostředí? Ve veřejně dostupných dokumentech Ministerstva obrany ČR se nám nepodařilo dohledat konkrétní projekt sdílené bojové uniformy s partnery z NATO nebo Visegrádské skupiny. Česká armáda jde spíš národní cestou, vyvíjí vlastní maskovací vzor MAD21, jehož standard nabývá účinnosti 20. července 2026, a zavádí nový polní stejnokroj. Řeší přitom maskování ve viditelné i infračervené oblasti spektra, což je srovnatelný technický požadavek. Chybí ale veřejně popsaný ucelený systém „od spodního prádla po zimní kamufláž“ po vzoru M23.

Distribuce M23 v Norsku zatím pokračuje směrem od severu na jih. Po posádkách v Sør-Varanger a Porsangeru a po jednotkách Heimevernu v kraji Finnmark mají uniformy postupně dostat všechny norské útvary. Přechod bude trvat několik let a staré uniformy nelze vyřadit přes noc, budou se sbírat, opravovat a dožívat souběžně s novým systémem. Vojáci mají drobná poškození sami záplatovat, větší škody řeší šicí dílny. I udržitelnost je součástí konceptu.

Samotná uniforma válku nevyhraje. Ale voják, který v norské zimě zůstane suchý, teplý a funkční o hodinu déle než protivník, má výhodu, kterou žádná zbraň nenahradí.