EU chce srazit Rusko na kolena. Posílá Ukrajině přes 37 miliard Kč na rakety dlouhého doletu

Nejde o jednorázový dar ani o symbolické gesto. Brusel v letošním roce spustil největší obranný finanční program ve své historii, takzvaný Ukraine Support Loan, a rakety dlouhého doletu jsou jeho součástí vedle dronů, munice a protivzdušné obrany. Cíl je čitelný: zhoršit Rusku schopnost vést válku tím, že Ukrajina získá nástroje k ničení skladů, letišť, odpalovacích pozic a logistických uzlů hluboko v ruském týlu. Částka přes 37 miliard korun, tedy zhruba 1,5 miliardy eur, představuje dílčí raketovou alokaci uvnitř mnohem většího balíku. Abychom pochopili, co se skutečně děje, je třeba rozplést tři vrstvy, které se v médiích často míchají dohromady.

Tři vrstvy jednoho programu

V prosinci 2025 se lídři EU shodli na vytvoření úvěrové linky pro Ukrajinu v objemu 90 miliard eur na roky 2026–2027. Rada EU ji formálně schválila v dubnu 2026. Z celkové sumy míří 30 miliard eur na rozpočtovou pomoc, tedy platy učitelů, důchody a fungování státu. Zbývajících 60 miliard eur tvoří obrannou větev, která má Ukrajině zajistit zbraně, munici a vojenskou techniku.

Pro letošní rok je z obranné větve potvrzeno 28,3 miliardy eur na ukrajinské obranné kapacity. Už v červnu odešla první tranše 4,9 miliardy eur na drony. Evropská komise přitom už 1. dubna 2026 avizovala, že po dronových rozpisech budou následovat produktové rozpisy pro rakety a munici. Právě sem spadá i raketová alokace kolem 1,5 miliardy eur.

Důležitý detail: nejde o nový, samostatný evropský program. Jde o podsoubor uvnitř už schváleného rámce. Splácení celého úvěru je navíc v konstrukci programu navázáno na budoucí ruské reparace; Moskva má tedy paradoxně jednou zaplatit za zbraně, které nyní míří proti její armádě.

Co přesně Ukrajina dostane

Ve veřejně dostupných dokumentech EU figuruje zatím obecná kategorie raket a systémů protivzdušné obrany. Konkrétní raketové projekty ale už existují a mají jména.

Prvním je licenční výroba střel SCALP přímo na Ukrajině. Francie a Ukrajina to potvrdily ve společné deklaraci ze 14. července 2026. SCALP je bojově prověřená řízená střela s plochou dráhou letu a doletem přes 250 kilometrů, kterou Ukrajina už používá; nyní si ji ale bude moci vyrábět sama.

Druhým projektem je Neptune2. V červnu 2026 podepsaly evropský zbrojní gigant MBDA a ukrajinské konstrukční byro Luč memorandum o společném vývoji této střely s plochou dráhou letu určené k hlubokým úderům. Neptune2 navazuje na ukrajinskou protilodní střelu Neptune, která se proslavila potopením křižníku Moskva, ale tentokrát míří na pozemní cíle v ruském zázemí.

Třetí rovinou je protivzdušná obrana: čtyři systémy SAMP/T nové generace, pět radarů GM400, jeden radar GF300 a licenční výroba raket Aster 30. Dodávky Aster 30 mají být urychleny do října 2026, první radar GF300 dorazí do konce roku. Rakety dlouhého doletu tak nejsou jen o útoku; vzniká celý ekosystém, který kombinuje údernou sílu s obranou proti ruským odvetným úderům.

Proč právě hluboké údery

Logika je prostá. Rusko vede opotřebovací válku, ve které spoléhá na masivní logistiku: muniční sklady, železniční uzly, letiště bombardérů, rafinerie zásobující armádu. Většina této infrastruktury leží desítky až stovky kilometrů za frontou, mimo dosah běžné dělostřelecké palby. Řízená střela typu SCALP nebo budoucí Neptune2 dokáže takový cíl zasáhnout s přesností na jednotky metrů.

Evropská komise mluví o „kvalitativní vojenské výhodě“ a o tom, že Ukrajina má být silná „na bojišti i u jednacího stolu“. Přeloženo do vojenské řeči: čím víc bude Rusko stát pokračování agrese, tím spíš bude ochotné jednat. Rakety pro hluboké údery nejsou samy o sobě zázračná zbraň, která válku ukončí přes noc. Jsou ale nástrojem, který dramaticky zvyšuje cenu, kterou Moskva platí za každý den války.

Podle nás je právě tohle klíčový posun. Dosud Ukrajina závislá na západních dodávkách hotových střel čekala měsíce na každou zásilku. Licenční výroba SCALP a společný vývoj Neptune2 znamenají, že se výrobní kapacita přesouvá přímo na Ukrajinu. Rusko ji nemůže zastavit diplomatickým tlakem na jednoho dodavatele.

Kolik to vlastně je, a co Česko

Částka 1,5 miliardy eur na rakety zní impozantně. V kontextu celého programu je to ale 5,3 procenta letošní obranné alokace a 2,5 procenta celé šedesátimiliardové obranné větve. Zároveň je to zhruba 23 procent toho, co EU poslala Ukrajině na obranu přes Evropský mírový nástroj za celé roky 2022–2025. Jinými slovy: za jednu raketovou podtranši jde skoro čtvrtina toho, co dříve trvalo tři roky.

Česká republika do garančního rámce tohoto konkrétního úvěru nepřispívá; spolu s Maďarskem a Slovenskem z mechanismu takzvané posílené spolupráce vystoupila. Přímá garanční povinnost Prahy je tedy nulová. České zbrojní firmy ale z principu nejsou vyloučeny z účasti jako subdodavatelé v rámci EU. Zda se některá z nich zapojí do raketových projektů, zatím veřejně potvrzeno není.

Zajímavý je i poslední červencový krok: Rada EU schválila zapojení Spojeného království do obranné větve USL. Britský průmysl, včetně MBDA UK, která vyrábí Storm Shadow, se tak stává oprávněným dodavatelem. Okruh výrobců se rozšiřuje a s ním i tlak na ruskou obranu.

Co to znamená pro Rusko

Kreml roky spoléhal na to, že jeho zázemí je nedotknutelné. Muniční sklady v Brjanské oblasti, letiště strategických bombardérů u Engelsu, logistické uzly na Krymu; to vše fungovalo jako bezpečná základna pro útoky na ukrajinská města. Každá nová řízená střela v ukrajinském arzenálu tuto iluzi narušuje.

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, už třetím rokem nedokáže zlomit odpor výrazně menší ukrajinské. Ukrajina přitom stírá rozdíly inovacemi, od námořních dronů přes FPV drony až po adaptaci západních zbraňových systémů. Rakety dlouhého doletu financované z evropského úvěru jsou dalším článkem téhož řetězu. Nemusí válku ukončit samy. Ale mohou Moskvě připomenout, že čím déle bude v agresi pokračovat, tím víc ji to bude stát, v technice, v lidech i v penězích, které jednou bude muset zaplatit zpět.