Rusové mění Kosťantynivku v ruiny klouzavými bombami. Ukrajinci ale odhalili jejich slabinu a vědí, jak ji využít

Na konci července 2026 vypadá Kosťantynivka jako město, které pomalu přestává existovat. Městská správa přiznává, že kvůli neustálému ostřelování nedokáže ani zmapovat všechny zásahy. Plyn neteče od srpna 2025, studny na odběr vody stojí od konce června 2026, autobusy nejezdí přes rok. Přesto se tu stále bojuje, ukrajinské a ruské pozice se prolínají v severní, centrální i západní části města. Rusko město nedrtí konvenčním dělostřelectvem. Hlavní zbraní jsou klouzavé bomby, levné a masově nasazované. A právě v mechanismu jejich použití se skrývá zranitelnost, kterou Ukrajina už začala systematicky využívat.

Stará bomba, nové křídlo

Klouzavá bomba, o které se mluví, není žádná technologická novinka. Jde o sovětské letecké pumy řady FAB, od čtvrttunovek po třítunové kolosy, ke kterým Rusové přišroubovali modul UMPK. Ten bombě po odhozu rozloží křídla a navádí ji satelitní navigací na cíl vzdálený 50 až 95 kilometrů. Nosič, typicky Su-34 nebo Su-35, tak může bombu vypustit daleko za frontovou linií, mimo dosah části ukrajinské protivzdušné obrany.

Jak popsal analytik Tatarigami z ISW, ruská útočná sekvence v městském boji vypadá takto: nejdřív průzkumné drony, pak klouzavé bomby, po nich dělostřelecká příprava a nakonec malé infiltrační skupiny, které se vklíní do ruin a okamžitě zakopou. Bomby neplní jen destrukční roli, vytvářejí terén. Ruiny a sutiny se stávají krytem pro další postup pěchoty. V Kosťantynivce ISW opakovaně popisuje právě tento vzorec: bombardování, infiltrace, zakopání, další bombardování.

Slabina není v bombě, ale v tom, co ji chrání

Samotnou bombu v letu zastavit prakticky nelze, je to kus železa bez motoru, který klouzá k cíli. Slabina leží jinde. Aby ruský pilot mohl bezpečně odhodit FAB s modulem UMPK, potřebuje celý řetězec fungující podpory na zemi: pozemní protivzdušnou obranu, která ho kryje před ukrajinskými stíhačkami a raketami. Radary, které mu dávají přehled o hrozbách. Systémy elektronického boje, které matou nepřátelské navádění. A relativně bezpečný vzdušný prostor, ve kterém může letět dostatečně vysoko a dostatečně blízko k frontě, aby bomba dosáhla cíle s přijatelnou přesností.

Stačí přerušit jeden článek tohoto řetězce a celý systém se začne hroutit. Zničený radar znamená slepé místo v pokrytí. Vyřazený komplex S-300 nebo Buk znamená mezeru, kterou může využít ukrajinský dron nebo stíhačka. A pilot, který ví, že ho nikdo nekryje, musí odpalovat z větší vzdálenosti, což snižuje přesnost i kadenci úderů.

Ukrajina už řeže do ruské ochranné bubliny

Tohle není teorie ani plán do budoucna. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo, že jen za první polovinu měsíce zasáhlo přes 20 cílů podporujících ruskou protivzdušnou obranu, odpalovací rampy, radary, komunikační uzly, systémy elektronického boje. Od 1. března 2026 Kyjev potvrzuje neutralizaci 81 ruských systémů PVO. Na Krymu mělo být od začátku roku vyřazeno dvanáct komplexů Pancir.

Už na konci roku 2024 ISW zaznamenal pokles denního počtu ruských klouzavých bomb poté, co Ukrajina zintenzivnila údery na letiště a kampaň proti radarům. Efekt byl měřitelný: méně bomb, větší odstup nosičů, nižší přesnost. Pak tlak polevil a čísla zase narostla. Lekce z toho je jasná, funguje to, ale jen dokud se v tom pokračuje.

F-16 pomáhají, Gripen je zatím příslib

Letouny F-16, které Ukrajina provozuje už přes rok, jsou podle analytiků RUSI nejflexibilnějšími a nejúčinnějšími ukrajinskými stíhačkami. Jenže velkou část letového času ukrajinské letectvo spotřebuje na obranu proti masovým dronovým a raketovým útokům na města v týlu. Na ofenzivní mise proti ruské PVO u fronty zbývá méně kapacity, než by bylo potřeba.

Budoucí posilu má přinést švédský Gripen, zejména ve variantě vyzbrojené střelou Meteor s dosahem přes 100 kilometrů. Ukrajinské ministerstvo obrany mu přisuzuje schopnost odtlačit nosiče klouzavých bomb ještě dál od fronty. Dodávky Gripenů C/D se ale očekávají nejdříve na začátku roku 2027, verze E až od roku 2029. Pro Kosťantynivku je to příliš pozdě. Pro širší válku nikoliv.

Česko v tomto příběhu hraje konkrétní roli: podílí se na výcviku ukrajinských pilotů a na dodávkách mobilních simulátorů pro F-16. Není to dodávka stíhaček, ale je to praktická pomoc, která zkracuje čas mezi převzetím letounu a jeho bojovým nasazením.

Kosťantynivka není Avdiivka, zatím

Srovnání s Avdiivkou, která padla v únoru 2024, se nabízí, ale není přesné. Avdiivku Rusko lámalo krátkým, extrémně intenzivním náporem, desítky až stovky klouzavých bomb denně a dočasná lokální vzdušná převaha. V Kosťantynivce probíhá něco jiného: dlouhý, rozptýlený boj, kde se malé ruské skupiny pokoušejí pronikat do různých částí města, ukrajinské jednotky je vytlačují nebo izolují a obě strany drží pozice v prolínaných zónách. Analytik Mašovec v polovině července odhadoval, že boje potrvají minimálně do konce měsíce, spíš do srpna.

Pád města by zvýšil tlak na další body doněckého pevnostního pásu směrem na Družkivku, Kramatorsk a Slovjansk. Neznamená to automatický kolaps celé obranné linie, ale každé ztracené město zužuje prostor pro manévr a zvyšuje cenu dalšího odporu.

Pokud se Ukrajině podaří ruské nosiče FAB odtlačit byť jen o desítky kilometrů dál od fronty, nezastaví to válku. Ale může to citelně zhoršit přesnost, tempo i psychologický efekt bombardování, a dát obráncům Kosťantynivky něco, čeho se jim teď zoufale nedostává: čas.