„Čekám, že v srpnu zlikvidujeme 30 000 okupantů.“ Zelenskyj posiluje Slovjansk a Kostiantynivku, ale dochází mu peníze

Volodymyr Zelenskyj po jednání s hlavním velitelem Mychajlem Drapatým oznámil, že v srpnu očekává likvidaci „nejméně 30 000 okupantů“ a že nařídil posílit dva klíčové donbaské směry, Slovjansk a Kostiantynivku. Ve stejném projevu ale řekl něco, co v bojové rétorice obvykle nezaznívá: výdaje na armádu v prvním pololetí výrazně přesáhly plán a vzniklý schodek označil za „značný“. Dva signály najednou. Jeden mířil na frontu, druhý na partnery a vlastní vládu.

Třicet tisíc jako spodní hrana, ne výjimka

Číslo 30 000 zní dramaticky, ale v kontextu roku 2026 jde spíš o dolní hranici tempa, které Kyjev veřejně hlásí už měsíce. V lednu Zelenskyj uváděl 30 000 zlikvidovaných okupantů za měsíc. Na konci července pak shrnul, že za necelých sedm měsíců roku dosáhly ruské ztráty přibližně 225 500, redakčním přepočtem tedy přes 33 000 měsíčně.

Důležitý je přitom význam slova „zlikvidovaní“. Ukrajinská terminologie pod ním zahrnuje nejen zabité, ale i těžce raněné, kteří se na frontu nevrátí. Třicet tisíc mrtvých to tedy neznamená. Znamená to třicet tisíc vojáků, které Rusko ztratí z bojeschopného stavu. I tak je to číslo, které by za jediný měsíc odpovídalo zhruba polovině celkového mírového stavu české armády.

Pevnostní pás, který nesmí prasknout

Slovjansk a Kostiantynivka nejsou dvě náhodně vybraná města. Leží na severním a jižním konci toho, co analytici z ISW označují jako „pevnostní pás“, obrannou páteř ukrajinských pozic v Doněcké oblasti, která zahrnuje ještě Kramatorsk a Družkivku. Prolomení kteréhokoli z těchto bodů by zásadně zhoršilo ukrajinské postavení na celé donbaské ose.

A tlak je reálný. Tehdejší hlavní velitel Oleksandr Syrskyj 20. července popsal Kostiantynivku jako jeden z nejžhavějších úseků fronty: průměrně dvacet ruských útoků denně, pokusy o infiltraci do hloubky města, až 145 nahromaděných okupantů v jednom sektoru. O týden později Ukrinform hlásil 227 střetů za jediný den na celé frontě, přičemž nejintenzivnější boje probíhaly právě na pokrovském a kostiantynivském směru. Na slovjanském směru zaznamenali devatenáct útoků.

Zelenskyj po Drapatého hlášení nařídil „kroky a prostředky“ k posílení obou směrů. Konkrétní brigády ani počty vojáků nezveřejnil, to by bylo bezpečnostní riziko. Z jeho červencového vystoupení k nástupu nového velitele ale víme, jaké priority s Drapatým řešil: dodávky zbraní, dronů a vybavení, reformu velení a aktualizovanou obrannou strategii. Právě drony jsou přitom jádrem současného ukrajinského způsobu boje. Už v lednu Zelenskyj uvedl, že přes 80 % nepřátelských cílů ničí drony, z drtivé většiny domácí výroby. Jenže drony se spotřebovávají rychleji než klasická munice, a stojí peníze.

Válka, která spolkla víc, než stát naplánoval

A tady se dostáváme k druhé polovině rovnice. Zelenskyj ve svém projevu přiznal, že výdaje v první polovině roku byly „výrazně vyšší“ a že vzniklý nedostatek je třeba „co nejvíc pokrýt“. Přesnou sumu neuvedl. Ale kontext mluví sám.

Už v červnu musel ukrajinský parlament schválit mimořádnou novelu státního rozpočtu, která navýšila výdaje na bezpečnost a obranu o 1,56 bilionu hřiven, v přepočtu zhruba 900 miliard korun. Z toho:

• 174,3 miliardy hřiven šly na platy vojáků
• 1,371 bilionu hřiven na výzbroj, techniku a modernizaci

Celkové obranné výdaje Ukrajiny na rok 2026 se tak vyšplhaly na rekordních zhruba 4,4 bilionu hřiven. A přesto to nestačilo. Srpnový schodek, o kterém Zelenskyj mluví, vznikl nad rámec této už tak mimořádné injekce.

Příčina není záhadná. Ukrajina vede technologicky náročnou válku: masivní nasazení dronů, elektronický boj, moderní protivzdušná obrana. Tento model je efektivní, drží ruské ztráty vysoko a brzdí průlom. Ale je drahý. A čím intenzivnější boje, tím rychleji hoří rozpočet.

Signál dovnitř i ven

Zelenskyj o penězích nemluví veřejně náhodou. Jeho projev ze 14. srpna je dvojí zpráva. Dovnitř říká vládě a parlamentu: připravte se na další rozpočtové rozhodnutí. Ven říká partnerům: potřebujeme peníze rychleji.

Opory pro obě strany existují. Spojenci NATO na červencovém summitu v Ankaře slíbili Ukrajině na rok 2026 celkem 70 miliard eur ve vojenském vybavení, pomoci a výcviku. Z EU už do ukrajinského rozpočtu míří první polovina balíku Ukraine Support Loan v objemu 45 miliard eur, z toho přes 31 miliard na obranyschopnost. Domácí strana zase od července odvádí speciální vojenský odvod do fondu na platy vojáků a nové vývozní clo na vojenské zboží má financovat modernizaci.

Česko v tomto systému hraje specifickou roli. Premiér Babiš v lednu potvrdil, že česká muniční iniciativa bude pokračovat, pokud ji budou financovat jiné státy; Praha tedy zůstává koordinátorem dodávek velkorážové munice, nikoli přímým plátcem ukrajinských vojenských platů. Pro sektory jako Kostiantynivka, kde se denně odehrávají desítky střetů, je ale právě munice životně důležitá.

Soutěž ve výdrži, ne v jednom průlomu

Finanční problémy Ukrajiny neznamenají kolaps. Znamenají něco jiného: válka zůstává soutěží ve výdrži. Pokud peníze a dodávky přicházejí včas, Ukrajina dokáže držet model obrany, který Rusko stojí tisíce vojáků měsíčně. Pokud se zpozdí, nepraskne fronta přes noc, ale zpomalí se tempo, kterým Kyjev dokáže ruské ztráty proměňovat ve strategickou výhodu. Zelenskyj to 14. srpna řekl nahlas, protože si nemůže dovolit, aby se zpozdily.