Když v únoru 2022 Rusko zaútočilo na Ukrajinu, vypadala situace nejenom ohledně zasahování cílů na delší vzdálenosti velmi jednostranně. Útočník dokázal svými střelami ničit cíle po celé napadené zemi, která nemohla údery v podstatě nijak oplácet – tedy pokud nechtěla vysílat letadla na sebevražednou misi, jelikož mělo Rusko zároveň silnou protivzdušnou obranu. Během několika měsíců se ale začala situace měnit a dnes je ukrajinská armáda schopna zasahovat cíle i v hlubokém ruském týlu. Její akce jsou také čím dál smělejší.

Ochránit vše není Rusko schopné

Ukrajinské ozbrojené síly jsou hlavně v posledním půlroce v útocích na ruské cíle daleko od fronty velice aktivní. Na rozdíl od agresora se však soustředí na cíle vojenské nebo vládní, civilním se striktně vyhýbá. A i když Rusko sice mnoho útoků zmaří, zdaleka ne všechny. Cílů je totiž tolik, že prostě nemá dostatek prostředků na ochranu úplně všech, a ke všemu používají ukrajinští vojáci taktiku, s níž dokáží ruskou protivzdušnou obranu narušit. Pozitivem pak také je, že zbraně nasazené na obranu týlu chybí Rusku na frontě.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Ukrajina dokonce zaútočila i na cíle v Moskvě, ale zdá se, že se v poslední době soustředí na cíle jako jsou letiště. S pomocí dronů se jí tak například podařilo zasáhnout hned několik letišť se strategickými bombardéry a několik jich zničit nebo poškodit (i to znamená jejich vyřazení). Výsledkem je, že Rusko raději cenné letouny stáhlo mnohem hlouběji do vnitrozemí, případně se je snaží všemožně chránit, např. na ně položit pneumatiky. Ukrajinské drony také zničily i několik transportních letadel Iljušin Il-76 Candid, ale i mnohou další techniku.

Západní střely na Rusko nemíří

Ukrajinské snažení má však jedno omezení týkající se zbraní s delším dosahem, konkrétně těch, které dodali západní spojenci. Jde například o střely Storm Shadow. Ukrajinci jimi totiž nesmí útočit na cíle v Rusku, ale pouze na ty na okupovaném území. Ale přesto jimi dokázali třeba na Krymu zasáhnout loděnice a zničit výsadkovou loď i ponorku. Před takovými útoky se obvykle snaží vyřadit protivzdušnou obranu, jíž tvoří třeba systém S-400, a během útoku zahltí zbylou obranu pomocí střel a dronů, z nichž pár vždy proletí.

Schovat strategické bombardéry pod vrstvu obyčejných pneumatik je spíše zoufalý pokus Ruska, ne účinná taktika

Útoky se netýkají jen cílů na pevnině, ale i v Černém moři. Za pomoci námořních dronů Ukrajina poničila třeba klíčový most přes Kerčskou šíji (Krymský most), kudy vede hlavní zásobovací tepna na poloostrov. Dokázala však poškodit i několik plavidel, a to i ve velmi dalekém Novorosijsku, což znamená, že pro ruské lodě není na Černém moři místo, kde by byly zcela v bezpečí. Podobné výpady Rusku značně komplikují další postup i obranu proti ofenzivě. A i když nejsou střely dlouhého dosahu pro vítězství tím hlavním, mohou k němu významně přispět.

Na Ukrajině umírají i Američané s nejlepším výcvikem: dohromady přitom čítá legie zahraničních „žoldnéřů“ přes 60 000 vojáků

Celé je to nejspíše trochu paradox. Ještě donedávna byla ruská armáda považována za druhou nejsilnější na světě, a ta ukrajinská se jí zdaleka nemohla rovnat. I po více než 1,5 roce trvající invazi však odolává, a co víc, na některých místech přebírá iniciativu a vytláčí agresora pryč ze své země. Ano, sice s pomocí Západu, ale ta je výhradně materiální (zbraně, systémy, výstroj, humanitární pomoc atd.) a finanční. Vojáky má Ukrajina své, ale nutno zmínit, že za ni bojuje i relativně početná mezinárodní legie čítající kolem 50 až 60 tisíc vojáků.