NÁZOR: Ruská armáda musí hledat stále další možnosti, jak posílit svou obranu proti ukrajinským dronům. Inspirací se nejspíše stal někdejší úspěšný projekt Třetí říše.
Ačkoliv se Moskva chlubila, že má nejpokročilejší protivzdušné systémy na světě, není to až tak „horké“. Na Ukrajině je opakovaně vidět, že je lze přelstít a zničit, a je úplně jedno, o jaký typ se konkrétně jedná. Zejména útokům ukrajinských dronů čelí v posledních měsících i ruská letiště, továrny, vojenské základny, a dokonce i samotné hlavní město. Drtivá většina jich je sice obvykle sestřelena, ale i několik proniknuvších napáchá škody. Díry v protivzdušné obraně by proto mohly zaplnit obranné věže, které kdysi budovali i nacisté.
Ukrajina je dnes dronová velmoc
Možná to tak nevypadá, ale Ukrajina se řadí mezi země s nejvyspělejším „dronovým“ vojskem na světě. A není divu, tamní válka je hojně vedena ve znamení bezpilotních prostředků. Prakticky žádná větší bojová operace se tam bez nich neobejde, a zvláště pak ukrajinská armáda s jejich vývojem významně pokročila. A ačkoliv se nějakým projektům věnovala již dříve, tak hlavně z nutnosti vlastní obrany. Ukrajinské loďstvo bylo totiž zničeno už na začátku konfliktu a letectvo plné starých letounů má jen velmi omezený operační rádius.
Obě tyto skupiny tak musely nahradit bezpilotní prostředky. Na počátku války se do veřejného povědomí zapsaly hlavně turecké drony Bayraktar TB2, které měly na obraně Ukrajiny lví podíl. Následně však přicházela napadená země s celou řadou vlastních řešení. Od upravených civilních dronů, přes miniaturní špionážní drony Black Hornet, až po americké kamikadze drony Switchblade. Ukrajinská armáda má těchto přostředků ohromnou spotřebu, a proto začala i s vývojem vlastní techniky, např. neviditelného bezpilotního letounu SpyGun.
Asi největšího pokroku však dosáhla Ukrajina při vývoji námořních dronů. Jelikož už dlouho nemá žádná bojeschopná plavidla, rozhodla se je zastoupit sebevražednými námořními drony. Asi nejznámější z nich jsou momentálně bezpilotní plavidla Magura V5 a novinka SeaBaby – obě přitom dokáží napadat a ničit i takové ruské giganty, jakými jsou výsadková plavidla třídy Ropucha nebo ponorky třídy Kilo. Drony dokáží operovat na vzdálenost až 833 námořních mil, což nutí ruskou armádu držet se od ukrajinských břehů co nejdále.
Nacistický vynález dnes využívají Rusové
Tragické výsledky ruské protivzdušné obrany – ačkoliv se to zastáncům ruského režimu nelíbí, opravdu nedosáhl ani S-400 své „papírové pověsti“ a vlastností, díky nimž byl ještě před válkou na Ukrajině považován za možná nejlepší na světě. Neznamená, že je zcela k ničemu, má pochopitelně i spoustu dobrých výsledků, ale pouze že evidentně není tak vyspělý, jak Moskva tradovala. Na ztrátu mnoha svých systémů proto musí reagovat, ale chytře.
Vojenská infrastruktura v Rusku je totiž každou chvíli v plamenech, ruské přístavy jsou pod pravidelnými útoky, a dokonce i z věží v Kremlu už spadaly nějaké tašky. Ukrajina přitom v útocích nepolevuje, spíše naopak. Ruský režim se proto snaží obranu všemožně posílit – a inspiraci nalezl ve svém velkém vzoru. Na vybraných místech v okolí Moskvy staví ocelové věže, na jejichž vrcholu jsou umístěny systémy protivzdušné obrany Pancir S-1. Podobnou koncepci nazývanou „Flakturm“ používali již nacisté k obraně velkých měst.
Celý nápad je přitom poměrně primitivní (pozor, to neznamená, že k ničemu!). Taková ocelová věž totiž může být proti dronovým útokům dostatečně odolná (ani přímý náraz ji nemusí strhnout), přičemž vysoko umístěné obranné systémy mají daleko větší dosah, lepší detekční možnosti a „čisté palebné pole“. Efektivita podobných konstruktů je nicméně sporná, a konkrétně ruský záměr je velkým předmětem posměchu.
Na druhou stranu je vhodné připomenout, že podobné věže používali k obraně za 2. světové války i Britové, a prokazatelně z nich také několik desítek německých letadel sestřelili, ačkoliv tehdy pochopitelně neměli k dispozici tak moderní systémy. Situace v Rusku ale možná demonstruje, že tamní armádě dochází technika i nápady, a strach z ukrajinských dronů je velký. Ocelové konstrukce věží přitom působí pevně, ale vojenská technika na nich umístěná je poměrně dost „na ráně“, čehož jistě brzy využijí speciální jednotky Ukrajiny.