Zvrat na frontě pokračuje, Rusové už to vidí. Nedokáží srazit Ukrajince na kolena, přestávají jim stačit

Ačkoliv se zdá, že Rusové v posledních dnech zesilují útoky hlavně na východní a severní frontě, příliš se jim nedaří. Nadále tak předkládají zfalšované důkazy ve snaze podpořit svá přehnaná tvrzení, že na bojišti vítězí. Redakce Armádního Zpravodaje o vývoji pravidelně píše, a dokonce ani mnozí ruští novináři, blogeři a důstojníci už nevěří, že by se jim dařilo. Analýza ISW z 23. dubna 2026 potvrzuje, že ruská vojska postupují minimálně.

Selhávají pokusy o infiltraci i ofenzivu

Několik let měla ruská armáda iniciativu. Sice za obrovských ztrát, ale postupovala o tisíce kilometrů čtverečních ročně, což je vzhledem k rozloze Ukrajiny směšné. Za rok 2025 to bylo přibližně 5 200 čtverečních kilometrů, což je asi 0,7 % jejího území. V posledních měsících se však karta obrací a na mnoha místech začala stagnovat, a dokonce i ztrácet.

Ukazuje se nicméně, že se Rusové snaží iniciativu opět získat, a tak útočí. A útočí hodně. K úderům došlo například směrem na Pokrovsk a snaha o infiltraci u Dobropillje asi 20 km od něj, a podobně na tom byla Kostiantynivka. Ani v jednom případě však nebyly postupy ruské armády potvrzeny. Vyloženě lživá pak měla být informace o infiltraci Slovjansku.

Vedle toho zesiluje útoky ve směru na Kupjansk, a v okolí Lymanu má soustředit techniku pro připravovaný mechanizovaný útok. Sice se ukazuje, že Ukrajinci umí takové pokusy rozprášit pomocí děl a dronů, ale stejně to zkouší pořád dokola. Kupříkladu v Sumské oblasti vypravila do útoku desítky vojáků s technikou, ale nedorazil z nich nikdo.

To je nicméně stará ruská taktika – když to nejde silou, zkusí to ještě větší. Rusové se také soustřední na překročení řeky Oskil v Charkovské oblasti, aby postoupili na západ do východní Charkovské oblasti a severní Doněcké oblasti, stále ale neúspěšně. Zesilují nicméně úsilí podél hranice se Sumskou a Charkovskou oblastí, zřejmě aby si připravili půdu pro možné budoucí útočné operace. Snaží se tam totiž vytvořit nárazníkové zóny.

Severovýchodně od Charkova podnikly protiútoky obě strany, ale ani jedna nepostoupila. Je dobré připomenout, že Rusové tahají za kratší provaz, a Ukrajinci mohou zůstat na nějakém místě „zakopaní“, aby vyčerpali ruské síly, a zaútočí až ve vhodnou chvíli. Jejich cílem je totiž eliminovat až 50 tisíc ruských vojáků měsíčně, což se zhruba daří.

Ruská armáda totiž nabírá až o 20 % méně vojáků než potřebuje, takže má dokonce některá období větší ztráty oproti nově příchozím. Ti se totiž do „služby vlasti“ nehrnou ani přes velmi štědré náborové příspěvky. Potvrzuje se tak, že zatímco Ukrajinci rozkládají ruskou armádu na bojišti, Kreml si ji rozkládá zevnitř, čemuž se v dlouhodobém horizontu nelze divit.

Ukázalo se například, že jsou ztráty mnohem vyšší, než by být musely. Jenom proto, že dává velení ruské armády přednost politickým cílům před taktikou. Na bojišti navíc často nechává vojáky hladovět a nesnaží se je zásobovat, pokud je to obtížné. Mnozí se tak raději vzdají Ukrajincům, protože to je jejich jediná šance na záchranu holého života.