Postup ruské armády je ve skutečnosti mnohem menší, než tvrdila. Ukrajinci jí dávají zabrat tak moc, že dokonce o některá území přišla a nedaří se jí situaci zvrátit.
Ve více než 4 roky trvající válce proti Ukrajině mělo Rusko dlouho převahu, ale v posledních měsících ji ztrácí a fronta začíná plošně stagnovat. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje na rozdíly mezi realitou a ruskou propagandou opakovaně, a analýza ISW z 21. dubna 2026 je znovu potvrzuje. Například se ukázalo, že Rusové postupují asi 4,5krát pomaleji, než měl tvrdit generál Valerij Gerasimov, náčelník generálního štábu ruské armády.
Rusové si postupy vylhali, území dokonce ztratili
Čím více je pro ruskou armádu situace na frontě špatná, tím více se propaganda snaží navodit dojem, že je tomu přesně naopak. Ale nejenom, že proti tomu hovoří fakta, čísla a analýzy, dokonce i ruští blogeři, novináři a velitelé, jinak oddaní Kremlu, přiznávají, že to pro ně zkrátka není dobré, a že se ukrajinská armáda stává stále větším soustem.
Kupříkladu ruský velitel Jurij Kotenok si zabědoval, že je Ukrajinci ničí 50 km v týlu, a že proti tomu nemají co dělat. A na některých místech je to ještě horší, protože běžně operují třeba v okolí Doněcku i v něm samotném, což znamená asi 80 km od fronty. Lépe na tom potom není ani hluboký ruský týl, kde ukrajinské síly devastují ruskou ekonomiku.
V důsledku těchto útoků se propadá vývoz ropy a příjmy z ní nejsou dostatečné – ani přesto, že Donald Trump povolil ruskou komoditu nakupovat kvůli blokádě Hormuzského průlivu, s níž s neví rady. Škody na ekonomice jsou tak obrovské, že je Rusové nemohou zalátat. A je to pro ně ještě horší, jelikož se jejich postup na mnoha místech zcela zastavil.
Na některých místech to sice zkusili zvrátit ještě mohutnějšími útoky, ovšem i ty se tříštily o ukrajinskou obranu jako vlny o skálu. Kritickou situaci prohlubuje také nízký nábor nováčků, jichž přichází do ruské armády každý měsíc až o 20 % méně, než je třeba. Rusové to řeší tím, že někde nasazují záložníky a rezervy, a dokonce tlačí na skrytou mobilizaci.
Nedostatek sil se projevuje na všech úsecích fronty. Zatímco na některých nejsou Rusové schopni postoupit, na jiných dokonce přechází do defenzivy a ztrácí území. Neznamená to, že by se jim nedařilo nikde, dílčí úspěchy si sem tam připisují, ale stále menší a menší, a co více, přichází o části okupovaných území, což je po 4 letech obrovský zvrat.
Jenomže v Kremlu to musí být vnímáno jako neschopnost a selhání nejvyššího velení, což se moc často neodpouští. To bude nejspíše také důvod, proč Valerij Gerasimov machinoval s čísly a tvrdil, že Rusové od začátku roku 2026 dobyli více než 1 700 čtverečních kilometrů a zabrali asi 80 osad na Ukrajině, včetně celé Luhanské oblasti.
Armádní Zpravodaj začátkem dubna 2026 upozorňoval, že v té drželi Ukrajinci tři obce na hranicích s Charkovskou a Doněckou oblastí – a přesto Rusové tvrdili, že je kontrolují. Což ale není poprvé, kdy takto lhali. A co je pro propagandu horší, Gerasimovovo tvrzení nepodporují ani blogeři a novináři, kteří se shodují na max. 42 % z uvedených 1 700 km².
Analýza ISW nicméně došla k závěru, že lze Rusům od začátku roku přiznat max. 381,5 km² a obsazení 13 osad, přičemž od 1. března ve skutečnosti 59,79 čtverečních kilometrů ztratili. To se snaží velení řešit mj. tím, že vysílá útoky nehledě na ztráty, aby dosáhlo politických cílů, a není proto divu, že se morálka ruských vojáků láme a nechtějí bojovat.
Co všechno může být důvodem, že Rusové tak lžou o svém (ne)postupu?
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 9655
PŘEČTENÍ: 10137
