Co je ta „černá skříňka“ a proč ji Indie nechce

Nejde o jednu utajenou součástku. Páteří provozního režimu F-35 je logistický informační systém ALIS, postupně nahrazovaný novější platformou ODIN. Americký vládní kontrolní úřad GAO ho ve svých auditech popisuje jako centrální nervový systém celého letounu, který řídí údržbu, zásobování náhradními díly, provozní záznamy i část plánování misí. Když jsou data chybná nebo chybí, systém dokáže uzemnit i technicky letuschopný stroj.

K tomu přistupují další vrstvy:

• Technická data a duševní vlastnictví — provozovatelé nemají automaticky plný přístup ke zdrojovým kódům ani k technickým datům potřebným pro autonomní údržbu. GAO ve zprávě z roku 2023 výslovně varuje před rizikem „vendor lock“, kdy je zákazník trvale závislý na výrobci.
• Exportní režim FMS — prodej jde výhradně cestou vláda–vláda (Foreign Military Sales), což znamená americkou kontrolu nad tím, co, komu a za jakých podmínek se dodá.
• Omezený prostor pro úpravy — integrace vlastních zbraní nebo senzorů vyžaduje souhlas a spolupráci americké strany. Pro zemi, která staví celou obrannou doktrínu na hesle Aatmanirbhar Bharat (soběstačná Indie), je to těžko stravitelné.

Pentagon přitom sám řeší, jak si od modelu řízeného dodavatelem vzít větší kontrolu zpět. Není to tedy jen indická obava, je to strukturální vlastnost celého programu.

Astronomie v číslech: co stojí hodina ve vzduchu

Provozní náklady F-35 jsou předmětem debat i v americkém Kongresu. Zpráva GAO z dubna 2024 uvádí pro variantu F-35A odhad ročních nákladů na udržování ve výši 6,6 milionu dolarů na jeden letoun. Americké letectvo přitom snížilo plánovaný roční nálet na 187 hodin. Náš přepočet je prostý:

A to bez pořizovací ceny letounů, bez infrastruktury, bez munice. Pro srovnání: celý indický kontrakt na 26 palubních Rafale-M podepsaný v dubnu 2025 pokrývá nákup, dlouhodobou podporu i transfer technologií pro integraci domácích zbraní. Rafale není plná technologická otevřenost, ale dává Indii nesrovnatelně větší průmyslový a integrační prostor.

Ani „ano“, ani „ne“, spíš strukturální pat

Příběh F-35 v Indii není příběhem dramatického odmítnutí. Je to příběh dvou systémů, které na sebe zatím nenašly klíč. Společné prohlášení USA a Indie z 13. února 2025 obsahovalo příslib přezkumu americké politiky pro uvolnění letounů páté generace, nikoli slib dodávky. Indická vláda o necelé dva měsíce později odpověděla parlamentu v Lok Sabha jednoznačně: žádná dohoda na pořízení F-35 podepsána nebyla. A podle sekundárního zdroje citujícího vyjádření Lockheed Martin z dubna 2026 neprobíhají s Indií ani přímá obchodní jednání; případný proces by musel jít vládní cestou.

Politické okno zůstává pootevřené. Ale bez formální indické žádosti a bez amerického rozhodnutí o uvolnění technologií se věc nepohne.

Alternativy: Rafale, AMCA a ruský pitch

Indie mezitím staví na třech pilířích. Prvním je Rafale, s 36 kusy objednanými dříve a 26 palubními Rafale-M z letošního kontraktu míří k flotile 62 strojů do roku 2030. Druhým je domácí program AMCA, u kterého indické ministerstvo obrany v květnu 2025 schválilo exekuční model přes průmyslové partnerství a o rok později založilo centrum pro integraci a letové zkoušky. AMCA je ale stále v budovací fázi, zatímco F-35 má za sebou přes 1 330 dodaných letounů a milion letových hodin.

Třetím pilířem je Rusko. Rostec na veletrhu Aero India 2025 představil exportní Su-57E a Rosoboronexport veřejně nabídl nejen dodávku hotových strojů, ale i společnou výrobu v Indii a pomoc při vývoji indického letounu páté generace. Podle ruské agentury TASS firma tvrdí, že výrobu Su-57E lze spustit na existujících indických linkách pro Su-30MKI v krátkém čase. Je to prodejní pitch, ne ověřený fakt, ale kontrast s americkým přístupem je markantní. Kde Washington říká „přezkoumáme politiku“, Moskva říká „pojďte vyrábět společně“.

Kdo drží klíče, drží letoun

Celý spor kolem F-35 v Indii je ve skutečnosti sporem o to, co znamená vlastnit moderní zbraňový systém. Stačí mít stroj v hangáru, nebo je potřeba mít přístup k jeho mozku? Indie si odpověděla jasně: bez dat, bez softwaru, bez práva na vlastní úpravy je i nejlepší bojový letoun světa jen pronájem. A za pronájem v řádu čtvrt miliardy dolarů ročně se v Dillí nikdo podepisovat nechce.

Článek Indie odmítá americkou „černou skříňku“. Na F-35 připravena je, ale vadí jí tajný systém a astronomická cena za provoz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „DDoS útok“ na protivzdušnou obranu

Metafora pochází z kybernetického světa: při DDoS útoku zahlcujete server tolika požadavky, až přestane stíhat. V kontextu protivzdušné obrany to funguje analogicky. Obránce musí současně detekovat, klasifikovat a zničit velký počet cílů (pomalé drony, rychlejší střely s plochou dráhou letu, balistické rakety), a každý typ vyžaduje jiný interceptor, jinou reakci, jiný čas. I když sestřelí 95 % salvy, zbylých pět procent projde. A hlavně: každý vystřelený interceptor stojí násobně víc než to, co sestřelil.

Čísla mluví jasně. Shahed stojí odhadem 20 až 50 tisíc dolarů. Střela PAC-3 MSE, kterou ho můžete sestřelit, vyjde podle americké akviziční zprávy na zhruba 4,9 milionu dolarů, tedy asi 120 milionů korun za kus. Poměr nákladů útoku a obrany se tak pohybuje někde mezi 80:1 a 245:1 v neprospěch toho, kdo se brání. Dlouhodobě je to neudržitelné pro jakoukoli ekonomiku.

Íránská lekce: 4 400 dronů za tři týdny

Washington Institute spočítal, že Írán a jeho proxy vypustili do příměří 7. dubna 2026 přibližně 4 400 jednorázových útočných dronů, většinu v prvních dvou až třech týdnech. Cílem nebylo srovnat protivníkova města se zemí. Cílem bylo zahustit vzdušný obraz, udržet obranu v permanentním stresu a kombinovat levné drony s balistickými a řízenými střelami tak, aby obránce nikdy nevěděl, co letí příště.

Taktická účinnost obrany byla vysoká, většina dronů byla sestřelena. Jenže i malý podíl průniků způsobil ekonomické škody a celá kampaň donutila protivníka masivně navyšovat výrobu interceptorů. Izrael v přímé reakci urychlil produkci střel Arrow. To samo o sobě je důkaz, že saturace funguje: i vítězná obrana vás může vyčerpat.

Ukrajina nemusela tuto doktrínu formálně „převzít od Íránu“, ve veřejných zdrojích takový přímý důkaz neexistuje. Ale íránský konflikt princip znovu a názorně potvrdil. A Kyjev ho proti Rusku používá ve vlastní, průmyslově i geograficky odlišné verzi.

Ukrajinská verze: rafinerie, přístavy, tankery

Rozdíl oproti Íránu je v tom, co Ukrajina zasahuje. Nejde o vojenské základny na druhé straně zálivu, ale o páteř ruské válečné ekonomiky: rafinerie, sklady paliva, přístavy Usť-Luga a Vysock na Baltu, tankery zásobující Krym, velitelské body, zásobovací trasy. Ukrajinské drony zasáhly i největší ruskou rafinerii v Omsku, přibližně 2 700 kilometrů od ukrajinského území.

Výsledky k začátku července 2026 jsou tvrdě měřitelné. Rusko zakázalo export dieselu. Domácí produkce benzínu spadla podle Reuters na zhruba 65 % sezónní potřeby. Plavba v prostoru Azovského moře a Donsko-azovského kanálu je omezená. A 10. července Ukrajina zřídila samostatné velení pro dálkové údery, institucionalizovala hluboké útoky jako svébytnou válečnou linii, ne jako příležitostné nálety.

Průmyslová základna to umožňuje. Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že za necelých pět měsíců roku 2026 bylo dodáno 485 tisíc bezpilotních prostředků a související techniky. Národní bezpečnostní rada hovoří o kapacitě přes 8 milionů FPV dronů ročně. K tomu se přidává produktová řada Fire Point: dron Flamingo s doletem až 3 000 km a hlavicí přes tunu a vyvíjená balistická střela FP-9 s doletem do 855 km a hlavicí do 800 kg, jejíž letové testy se plánují na léto 2026.

Rusko se brání, ale za cenu improvizace

Moskva není bezbranná. Ruské ministerstvo obrany samo uvádělo 339 zničených ukrajinských dronů během 13 hodin 6. června 2026. Jenže i toto číslo vypovídá o rozsahu problému: bránit se proti stovkám cílů denně vyžaduje obrovské množství munice, radarového času a lidí.

Reuters popisuje, jak Rusko improvizuje: nasazuje silné rušení Starlinku, maskuje zásoby paliva v civilních vozidlech, organizuje ozbrojené eskorty tankerů, používá systémy Tor proti průzkumným dronům. To jsou znaky obrany pod trvalým tlakem, ne pohodlně fungujícího štítu. Klíčová otázka není, zda Rusko dokáže sestřelovat drony, to dokáže. Otázka je, jak dlouho si může dovolit pálit milionové interceptory na cíle za desítky tisíc dolarů, aniž by nasadilo dostatečně levnou poslední vrstvu obrany.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Evropská rada 18. června 2026 zdůraznila ochranu všech unijních hranic a připomněla incident z 29. května, kdy ruský dron s výbušninou dopadl na dům v Rumunsku. Vyzvala k urychlení projektů v oblasti dronů, protidronové obrany a systémů včasného varování. Pro Česko to znamená jediné: tlak na rychlejší investice do protivzdušné obrany a ochrany kritické infrastruktury poroste, protože válka na Ukrajině právě ukázala, že hluboké zázemí žádného státu už není automaticky bezpečné.

Zelenskyj v červnu tvrdil, že ukrajinský protidronový systém dosahuje účinnosti přes 90 %. Zároveň ale přiznal, že hlavní mezera zůstává v antibalistické vrstvě, a to je problém, který se netýká jen Ukrajiny, ale celé Evropy.

„Funguje skvěle“ v kontextu ukrajinské strategie neznamená zhroucení celé ruské protivzdušné obrany. Znamená něco strategicky cennějšího: Rusko je nuceno bránit vlastní hluboké zázemí jako součást fronty, utrácet za to stále víc a tolerovat zásahy do infrastruktury, na které si ještě před dvěma lety nikdo netroufl. Válku to samo o sobě nevyhraje, Moskva stále drží asi pětinu ukrajinského území a pokračuje v útocích. Ale mění podmínky, za kterých ji Rusko vede. A to je přesně to, co si Kyjev od tisíců levných dronů sliboval.

Článek Ukrajina se od Íránu naučila, jak organizovat „DDoS útoky“ na systémy protivzdušné obrany Ruska. Funguje to skvěle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od plošné sítě k ostrůvkům ochrany

Sovětská PVO fungovala jako samostatný druh vojsk s vlastním velením, vlastní doktrínou a vlastní kulturou. Její smysl byl jasný: vidět všechno, všude, pořád. Když se v devadesátých letech rozpočet propadl a personál klesl zhruba na 200 tisíc lidí, Rusko udělalo pragmatické rozhodnutí: přestalo se snažit hlídat celý vzdušný prostor a soustředilo zbývající kapacity kolem strategických sil, jaderných zařízení a Moskvy. Analýza Army University Press výslovně konstatuje, že ruské protiletadlové systémy jsou účinné v bodové obraně, ale mají omezenou schopnost projekce síly do širšího prostoru. Jinými slovy: Rusko si nezničilo protivzdušnou obranu tím, že by přestalo mít rakety. Zničilo si schopnost hlídat celé nebe.

Sloučení PVO s letectvem v roce 1998 rozpustilo specializovanou kulturu velení v širší struktuře. A oznámení z roku 2000 o utlumení trvalé pohotovosti části jednotek znamenalo, že i ty systémy, které zůstaly, nebyly vždy připravené reagovat. Tím vznikla architektura, která na mapě vypadá impozantně (bubliny S-400 s dosahem stovek kilometrů), ale v praxi nechává obrovské kusy území bez spolehlivého pokrytí.

Proč ani S-400 nezastaví dron letící padesát metrů nad zemí

Exportní materiály systému S-400 Triumf uvádějí dosah proti aerodynamickým cílům až 380 kilometrů a minimální výšku zásahu 10 metrů. Na papíře to zní drtivě. Jenže papír neřeší fyziku.

Pozemní radar nevidí skrze zakřivení Země. Technický manuál americké Národní geoprostorové zpravodajské agentury vysvětluje, že dosah proti nízko letícím objektům limituje radarový horizont, který závisí na výšce antény a výšce cíle. Americký Kongresový rozpočtový úřad uvádí, že povrchový radar proti cíli letícímu ve výšce kolem 90 metrů má horizontem omezený dosah zhruba 40 kilometrů. U dronu letícího 30–50 metrů nad terénem je to ještě méně. Dlouhý dosah S-400 proti vysoko letícímu bombardéru je v takovém scénáři irelevantní.

K fyzikálnímu limitu se přidává problém zahlcení. Krátkodosahový systém Pancir, určený právě k obraně proti malým cílům, dokáže současně ostřelovat jen omezený počet dronů. Sám Rostec, ruský státní zbrojní konglomerát, přiznává vývoj nové varianty s až 48 miniraketami místo dosavadních 12, právě proto, že masové dronové nálety přesahují kapacitu stávajícího systému. Když pošlete desítky levných dronů na jeden objekt, obránce musí na každý z nich vydat střelu, která stojí násobně víc. A když mu střely dojdou, další drony projdou.

Účet: rafinerie, letiště, bombardéry

Důsledky se měří v konkrétních škodách. V červnu 2026 agentura Reuters informovala o útoku na největší rafinerii zásobující moskevský region, který vedl k zastavení provozu. V březnu téhož roku musel přerušit provoz závod Kirishi, rafinerie, která v roce 2024 zpracovala 17,5 milionu tun ropy, tedy 6,6 procenta celkové ruské rafinační kapacity. Reuters zároveň uváděl, že od začátku roku 2026 se ukrajinské útoky na rafinerie zdvojnásobily a tlačí dolů výrobu benzínu, nafty i leteckého paliva.

Nejde přitom jen o paliva. V červnu 2025 provedla Ukrajina operaci Spider’s Web, koordinovaný dronový útok na ruské letecké základny hluboko v týlu, při kterém byly zasaženy strategické bombardéry. Žádné zázemí už není automaticky bezpečné.

Analytický server Meduza v červnu 2026 shrnul proč: Rusko stále nemá integrovaný celostátní systém proti bezpilotním prostředkům. Chybí pokrytí všech pohraničních regionů i hlubšího týlu, chybí automatické sdílení dat mezi senzory a prostředky ničení. Obrana je založena na bodové ochraně jednotlivých objektů, kterou lze snáz zahltit větším počtem cílů.

Rusové to cítí, a říkají to nahlas

Frustrace se šíří napříč ruskou společností. Jamestown Foundation v červnu 2026 zaznamenala, že jen za první tři a půl měsíce roku novináři napočítali asi 2 000 hlášení o přeletech dronů nad ruskými regiony. Loajalistický vojenský expert Rustem Klupov konstatoval, že počet bezpilotních prostředků zasahujících Rusko od začátku roku vzrostl o 250 procent. V dubnu 2026 byl poprvé zasažen Jekatěrinburg, město vzdálené přes 1 500 kilometrů od ukrajinské hranice. I zastánci války začali připouštět, že žádné zázemí už neexistuje.

Čísla z průzkumů to potvrzují. VCIOM v dubnu 2026 uváděl 25 procent respondentů v tísnivé či úzkostné náladě. Levada Center v červnu 2026 naměřila 64 procent podpory přechodu k mírovým jednáním, výrazný nárůst oproti 35 procentům v únoru 2025. Dronové útoky samy o sobě Kreml nezlomí, ale systematicky zvyšují domácí tlak a zhoršují komfortní zónu, ve které Moskva vyjednává.

Lekce, která se týká i NATO

Ruský problém není unikátní, je jen nejviditelnější. Sestřelovat dron za pár tisíc korun raketou za miliony je dlouhodobě neudržitelné pro každou armádu. Státy NATO už proto nakupují levné interceptory: Defense News v květnu 2026 popisoval nákup systému Merops za zhruba 375 tisíc korun za kus, jehož jediným smyslem je narovnat nákladovou asymetrii. Izrael mezitím testuje integraci laserového systému Iron Beam do společného velení s Iron Dome, aby mohl levně ničit drony i rakety ve velkých objemech.

Praktický závěr je prostý: vrstvit senzory, elektronický boj, levné interceptory a sdílení dat. Nespoléhat na jednu „velkou“ protiletadlovou bublinu. Přesně to, co Rusko po roce 1991 přestalo dělat, a co mu teď ukrajinské drony každý den připomínají.

Moskva se pokouší mezery zacelit za pochodu: nové varianty Panciru, hustší senzorové sítě, improvizované protidronové hlídky. Jenže vybudovat integrovanou architekturu obrany celého vzdušného prostoru uprostřed probíhající války je jako opravovat střechu v bouřce. Bouřka nečeká.

Článek Rusko si po roce 1991 zničilo protivzdušnou obranu, a teď platí účet. „Ukrajinské drony si dělají, co se jim zlíbí,“ stěžují si Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ochrana, která opravdu funguje a tank neničí

Tanky, stejně jako jiná těžká technika, jsou dnes ohroženým druhem. Na bojišti po nich totiž pasou drony, které je dokáží relativně snadno zničit – někdy jim postačí jeden dobře mířený úder, jindy ho musí zopakovat, ale moc šancí na přežití obvykle nemají. Tedy neměly, dokud se neobjevily konstrukce, které dronům odolají a nepustí je k vlastnímu pancíři.

Video: ukrajinský voják neváhal, ale útočil s rozmyslem. Kleknul si s Javelinem na rameni a vyslal Rusům poslední ránu

I když Ukrajinci používali například tzv. kapuci, což je poměrně elegantní a jednoduché řešení, nebyla 100%, a už první útok ji mohl prorazit. Zato Rusové šli od počátku cestou hrubé síly, až stvořili i tzv. želví tanky. Poprvé se objevily v dubnu 2024, uvádí Wikipedia, ale měly limity, a tak to ruští konstruktéři ještě povýšili na tanky carské s mnohem lepší ochranou.

Robustní konstrukce prokázala, že odolá i desítkám dronů, které ji výbuchem často moc nepoškodí, ale problémem je, že je až příliš těžká a některé tankové komponenty ji nezvládají. Problém to je hlavně pro mechanismus otáčení věže a převodovku, která selhává už po několika kilometrech, což v rozhovoru potvrdil sám ruský tankista.

Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla

Ukrajinci přesto tento koncept nezavrhli, ale vzali si z něj to nejlepší. Na většině místech je vidět odhalené reaktivní pancéřování tanku, mezi nímž jsou instalované silné trčící dráty dlouhé možná 30 až 40 centimetrů. Když tedy dronem nesená hlavice exploduje v takové vzdálenosti, nemá už sílu prorazit vlastní pancíř, a nejspíše ani ten reaktivní.

Na věži je potom navařený protidronový gril, a v přední a zadní části kovová konstrukce, z níž opět trčí dráty. Motorová část se potom zdá být zakrytá celá, přičemž je mezi ní a konstrukcí několik desítek centimetrů místa. Taková konstrukce zjevně umožňuje otáčet věží a střílet na ruské cíle dle potřeba, což u ruských želvích ani carských tanků možné není.

Video: 105kg hlavice byla moc, už nevypluje. Moderní ruská fregata se ukrajinskému útoku neubránila, i když se snažila

Ty mají totiž mechanismus věže často znehybněný a kanon jim je de facto k ničemu, jelikož s ním otáčet nemohou. Na druhou stranu jim takové tanky neslouží k obraně jako Ukrajincům, ale naopak k prorážení jejich pozic, kdy vyčistí cestu a vyčerpají jejich obranu, aby po nich mohla následovat další technika. Obránci ale zjevně používají tank „standardně“.

V tomto případě zaujal palebné postavení, na němž byl ještě překrytý maskovací sítí, a zřejmě i pletivem, které mu poskytovalo ochranu před drony téměř ze všech směrů. Na přicházející ruské vojáky mohl potom střílet dle libosti, a pokud by si to situace žádala, tak z pozice vyjet a zaujmout jiné postavení. Ukrajinci tak stvořili ochranu, která tanky zvláště neomezuje.

Video: řádí jako pominutí. Veteráni, kteří přežili bitvu o doněcké letiště jako poslední, se mstí Putinovi na frontě

To ostatně potvrdil i případ, kdy do něj Rusové bušili celý den, ale zničit se jim ho nepodařilo. Nasadit k tomu měli 52 dronů typu FPV, což jsou nejčastěji kvadrokoptéry, a Molnija. To jsou naopak drony s pevnými křídly, takže s nimi nelze moc manévrovat, potvrzuje Mezha s tím, že unese až 5 kg. Nevýhodou ale je, že si operátor nemůže moc vybírat, kam tank trefí.

Samotný Leopard 1, v tomto případě A5, už je přitom dost starý. Wikipedia uvádí, že byl poprvé zaveden v roce 1986, ale přestavba ze starších verzí probíhala až do roku 2002. Jeho základní pancíř má 10 až 70 mm RHAe, a ani když na něj Ukrajinci instalují reaktivní pancéřování jako Kontakt-1, které k tomu přizpůsobili, není odolnost nijak valná.

Na ruské ponorkové základně se něco děje. Nové satelitní snímky prozrazují nevídaný stav a možné problémy

Wikipedia uvádí, že dokáže snížit účinnost kumulativních střel (RPG-7, Fagot…) o 50 až 80 %, což v přepočtu na ekvivalent homogenního ocelového pancíře (RHAe) přidává ochranu v rozmezí 350 až 400 mm. Proti APFSDS je potom neúčinný, ale třeba vyspělejší ukrajinský Nizh toho schopen je, a má hodnotu ochrany asi dvakrát vyšší.

Článek Rusové těžce narazili a nevědí, co dalšího dělat. Celý den bušili do ukrajinského Leopardu 1 desítkami útoků, ale nezničili ho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Začalo to průzkumem, dnes dělají drony téměř vše

Maďarovi ptáci, jak je známá 414. bezpilotní útočná letecká brigáda, představuje elitu ukrajinských dronových sil. Původně vznikla jako experimentální dobrovolnická jednotka pod vedením Roberta Brovdiho přezdívaného Maďar, uvádí Wikipedia, a dnes jde o nejefektivnější formaci svého druhu, která udává směr moderního vedení digitální války.

Jednotka zásadně mění průběh bojů na Ukrajině díky masovému nasazení FPV dronů, těžkých bombardovacích dronů a kamikadze dronů. Na kontě má stovky kusů zničené ruské techniky včetně tanků a systémů PVO, stejně jako tisíce eliminovaných vojáků. Její úspěch stojí na vlastním softwaru pro řízení misí a vývoji dronů, které jsou odolné vůči nepřátelskému rušení, stejně jako na mimořádně dobrých schopnostech operátorů.

Maďarovi ptáci také neustále testují nové technologie, od dronů s termovizí až po systémy s umělou inteligencí pro automatické zaměřování. Zajímavostí je jejich propracovaný systém sdílení dat a videí z úderů, který slouží k analýze i psychologickému tlaku. Jednotka se navíc stala vzorem pro budování nových Sil bezpilotních systémů Ukrajiny.

Ze známých dronů užívá například FP-2, což jsou těžké kamikadze drony se 105kg hlavicí, a později se objevila i varianta e 158kg hlavicí, uvádí Militarnyi. Co s nimi dokáží ukazuje dobře video z devastace ruské protivzdušné obrany, na němž to odnesl jak cenný radar S-300 a S-400, tak Buk-M2. Ukazuje se přitom, že přilétající drony ani jeden neviděl.

Význam dronů ve válce na Ukrajině je zřejmý. Slabší ukrajinské armádě pomáhají zadržovat ruskou přesilu a zasazovat Kremlu citelné rány na stovky až tisíce kilometrů, čehož je důkazem třeba rozsáhlé poničení ropné infrastruktury v Baltském moři, a také výpovědi ruských vojáků, kteří zkrátka nevědí, co mají proti ukrajinským dronům dělat.

Článek Jednotka, která vznikla jako experiment, změnila válku na Ukrajině. Rusové přiznávají, že jsou zoufalí a nevědí, jak s ní bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Supervelmoc bez odpovědi na dvacetitisícový dron

Problém nebyl v tom, že by americká armáda o hrozbě nevěděla. Už 13. ledna 2026 otevřel CENTCOM v Kataru nové koordinační středisko protivzdušné obrany. Jenže mezi vědomím rizika a schopností mu čelit zel obrovský rozdíl. Podle AP měly USA v regionu „omezené účinné protidronové obrany“. Patriot sestřelí balistickou střelu spolehlivě, za zhruba čtyři miliony dolarů. Sidewinder AIM-9X vyjde v rozpočtu amerického letectva pro fiskální rok 2026 průměrně na 580 tisíc dolarů za kus. Ani jeden z nich ale není ekonomicky ani takticky smysluplná odpověď na roj stovek dronů, z nichž každý stojí zlomek ceny jediné obranné střely.

Americká armáda se tak ocitla v paradoxu, který Ukrajina řeší od podzimu 2022: jak sestřelit něco levného, aniž byste na obranu utratili stonásobek ceny útoku.

Co přinesli Ukrajinci, a proč to fungovalo

Ukrajina čelí íránským Šáhidům ve velkém měřítku déle než tři roky. Za tu dobu si vynutila přesně to, co Američanům chybělo: levné, rychle škálovatelné a bojově ověřené řešení.

Podle Reuters vyslal Kyjev do Perského zálivu expertní týmy, které na základně Prince Sultan nasadily systém Sky Map, softwarovou platformu pro detekci a řízení protidronové obrany. Současně se do hry dostal Merops, interceptorový dron americké firmy Perennial Autonomy, který svou bojovou zkoušku složil právě nad Ukrajinou, kde operoval přes osmnáct měsíců proti Šáhidům. Jeho efektor AS3 Surveyor stojí podle odhadu Janes zhruba desetinu ceny Šáhidu, tedy kolem 10 až 15 tisíc dolarů.

Klíčové nebyly jen jednotlivé kusy hardwaru, ale celý ekosystém: senzory, software, taktické postupy a lidé, kteří s nimi mají reálnou bojovou zkušenost. Kancelář prezidenta Zelenského otevřeně představuje Ukrajinu jako „poskytovatele bezpečnosti“ v regionu, a tentokrát to není jen rétorika.

13 000 interceptorů za osm dní

Daniel Driscoll, ministr americké armády, před kongresovým výborem 16. dubna popsal, co následovalo. Armáda během přibližně osmi dnů nakoupila 13 000 interceptorů Merops za jednotkovou cenu kolem 15 tisíc dolarů. Využila k tomu existující smluvní rámce, rychlé dohody o zapůjčení a takzvané OTA, jiné transakční autority, které obcházejí tradiční, měsíce trvající akviziční procesy.

Driscoll spolu s generálem LaNevem zároveň popsal reorganizaci armádních akvizičních struktur: sloučení dvanácti programových kanceláří do šesti portfoliových celků a vznik nové platformy „Pathway for Innovation and Technology“, která má umožnit souběžné, nikoli sekvenční procesy. V březnu 2026 armáda spustila i takzvané c-UAS marketplace, tržiště protidronových řešení.

Čísla stojí za srovnání:

• Merops interceptor: ~15 000 USD
• AIM-9X Sidewinder: ~580 000 USD
• PAC-3 (Patriot): ~4 000 000 USD

Třináct tisíc interceptorů Merops vyšlo zhruba na 195 milionů dolarů. Za stejnou částku by armáda pořídila 336 Sidewinderů nebo 49 střel Patriot. Proti tisícům dronů by to nestačilo ani zdaleka.

Lekce pro NATO, a pro Česko

Merops byl ještě před operacemi na Blízkém východě rychle zaveden do Polska a Rumunska na východním křídle NATO. Operace Epic Fury ale posunula debatu o protidronové obraně z kategorie „perspektivní téma“ do kategorie „existenční nutnost“.

Česká armáda si hrozbu uvědomuje. Na konferenci NATO v Brně v květnu 2025 akcentovala umělou inteligenci, automatizaci a schopnost čelit nízko letícím, obtížně zjistitelným cílům. Systém SPYDER má být dodán do konce roku 2026, protidronové scénáře se teprve testují v rámci cvičení Federated Cloud 2026. Prakticky to znamená, že AČR je ve výstavbě, ne v plné připravenosti.

Obecnější poučení z Epic Fury je prosté: samotná high-end protivzdušná obrana nestačí. Budoucnost patří vrstvené architektuře, kde drahé rakety chrání před raketami a levné interceptory loví levné drony. Kdo tuhle spodní vrstvu nemá, platí za každý sestřel stonásobek.

Skutečný problém není v tom, že si Amerika vzala pomoc od země, která sama bojuje o přežití. Problém je, že lekci, kterou Ukrajina platila krví od roku 2022, přetavila nejsilnější armáda světa do nákupu a nasazení až ve chvíli, kdy jí drony ničily vlastní základny.

Článek Ukrajinci zachránili americkou armádu na Blízkém východě. Pustila se do něčeho, proti čemu neuměla bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři vrstvy jednoho úderu

Březnová kampaň se od dřívějších ukrajinských útoků do ruského zázemí liší tím, že necílí na jednu vrstvu, ale na tři najednou. Podle oficiálního souhrnu ukrajinského ministerstva obrany z 2. dubna 2026 obranné síly za celý březen zasáhly:

• 12 systémů S-300/S-400 a 10 dalších systémů krátkého a středního dosahu (Pantsir-S1, Tor, Buk a další)
• 5 strategických průmyslových závodů zapojených do zbrojní výroby
• 10 ropných objektů a 14 skladů paliv a maziv

Ministerstvo obrany mluví o „systematickém úsilí rozebrat nepřátelský válečný stroj“. Není to fráze, čísla ukazují, že Ukrajina souběžně tlačí na protivzdušný deštník, na průmyslovou základnu, která ho opravuje a doplňuje, a na palivo, které pohání logistiku mezi nimi.

Proč bolí víc radar než exploze

Jeden zničený odpalovač S-400 sám o sobě ruskou protivzdušnou obranu nezboří. Rusko stále drží ve službě stovky baterií různých systémů a hlavní typy zůstávají ve výrobě. Jenže Ukrajina v březnu nemířila jen na odpalovače. V první polovině měsíce zasáhla přes dvacet cílů podporujících ruskou protivzdušnou obranu, včetně radarů Podlet-1K, Kasta-2E2, Nebo-U, Protivnik, Parol a Valdai.

Radar je oko systému. Bez něj odpalovač neví, kam střílet. A na Krymu k tomu přibyl zásah Granit Innovation Center v Sevastopolu, podle ukrajinského ministerstva obrany jediného servisního střediska S-400 na poloostrově. Odpalovač bez radaru je slepý. Slepý odpalovač bez servisu je mrtvý. A mrtvý odpalovač vytváří mezeru, kterou Ukrajina může využít pro další raketové a letecké operace.

Právě v tomto násobení spočívá přesnost březnové kampaně. Nejde jen o přesnost dopadu munice, ale o přesnost výběru cíle, o volbu uzlu, jehož vyřazení rozpojí celý lokální řetězec.

Alčevsk: ne jen hutě, ale článek muničního řetězce

Alčevský metalurgický závod na první pohled vypadá jako civilní průmyslový cíl. Ukrajinské ministerstvo obrany ale výslovně uvádí, že závod je zapojen do výroby velkorážových dělostřeleckých nábojnic, konkrétně jejich odlévání a obrábění, a do výroby a oprav pancéřové oceli pro vojenskou techniku. Není to centrální továrna celé ruské munice, ale cenný článek materiálového řetězce, jehož poškození zvyšuje tlak na už tak napjatou válečnou průmyslovou základnu.

Vedle Alčevsku březnová kampaň zasáhla i závod Kremnij El v Brjansku, Aviastar-SP v Uljanovsku a 123. letecký opravárenský závod ve Staré Russe. Každý z nich plní jinou funkci, elektronika, letecká výroba, opravy, ale dohromady tvoří síť, bez které se ruský válečný stroj zadrhává.

Bolestivé, ale ne fatální — zatím

Podle studie RUSI o zranitelnosti ruské výroby protivzdušné obrany z prosince 2025 Rusko spotřebovává více interceptorů, než stíhá vyrábět. Výroba radarů a řídicích systémů závisí na konkrétních, těžko nahraditelných kapacitách. Opravárenská infrastruktura je zranitelná. To jsou strukturální slabiny, které ukrajinské údery prohlubují.

Současně ale platí, že ruská integrovaná protivzdušná obrana zůstává početná, adaptovaná a vysoce účinná. RUSI ve své lednové analýze výslovně upozorňuje, že Rusko zlepšilo software, odolnost proti elektronickému boji i koordinaci protivzdušné obrany s letectvem. Několik zásahů samo o sobě válku neobrátí. Analytici odhadují, že kampaň hlubokých úderů může významně oslabit ruskou schopnost financovat nábor a průmyslovou mobilizaci, ale jen pokud bude udržitelná, a to bude chtít čas.

Strategie, ne štěstí

Ukrajinské ministerstvo obrany ve svém válečném plánu z 24. února 2026 propojuje tlak na protivzdušnou obranu, zastavení postupu nepřítele a odříznutí Ruska od ekonomických zdrojů války do jedné strategie. Březnová čísla naznačují, že to není jen deklarace. Resort tvrdí, že hluboké údery narušily významnou část ruského exportu ropy přes Balt. Generální štáb u každé série zásahů zdůrazňuje potvrzení objektivním monitoringem a rozhodování založené na bojištních datech.

Střednědobý efekt závisí na tom, jestli Ukrajina dokáže tento tlak udržet měsíc po měsíci. Rusko se adaptuje, přesouvá, opravuje. Ale každá adaptace něco stojí, peníze, čas, kapacitu, která chybí jinde. A právě o to v opotřebovací válce jde.

Březnová kampaň nerozhodla válku. Ale ukázala, že Ukrajina ví, kde jsou švy ruského válečného stroje, a má nástroje i vůli je párat.

Článek Ukrajina míří přesně tam, kde to bolí nejvíc. Ruská protivzdušná obrana i zbrojní průmysl silně krvácí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1 150 kg výbušnin dopravených až na 3 000 km

Kapustin Jar má pro Rusko klíčovou roli jako testovací polygon, kde je ověřována spolehlivost a přesnost raket, sond a družic, uvádí Wikipedia. Na rozdíl od Bajkonuru se zaměřuje primárně na vojenské účely a vývoj nových technologií. Slouží jako místo pro ostré zkoušky raket, které jsou odtud odpalovány směrem k dopadové ploše Sary-Šagan.

Už žádné sliby, evropská vojenská velmoc se probudila naplno. Rusové teprve pocítí, co je to strach

Rusko testuje v areálu především balistické střely Iskander-M a mezikontinentální rakety, jako je RS-24 Jars nebo experimentální systémy s hypersonickými prvky. Probíhají tam též intenzivní zkoušky moderních systémů protivzdušné a protiraketové obrany S-400 a S-500, které jsou nezbytné pro ochranu ruského vzdušného prostoru.

V posledních letech je nicméně Kapustin Jar známý hlavně pro testování a odpaly balistických raket Orešnik. Ty mají dosah až 5 500 km, uvádí Wikipedia, takže ohrožují celou Evropu. Nesou šest hlavic, z nichž se umí každá navádět samostatně. Raketa je určena hlavně pro jaderné, ale proti Ukrajině byla testována konvenční verze, která jinak nedává smysl.

Zvrat na frontě pokračuje, Rusové už to vidí. Nedokáží srazit Ukrajince na kolena, přestávají jim stačit

Její rychlost je přitom přes Mach 10, což je důvod, proč ji nedokáže zneškodnit skoro žádný systém protivzdušné obrany. Ukrajinci se nicméně rozhodli uštědřit Rusům lekci a napadnout samotný Kapustin Jar, na nějž letělo nejspíše několik střel FP-5 Flamingo, potvrdil Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny 05. února 2026, a o několik dní později upřesnil, že došlo k poškození technického zařízení pro servis balistických raket středního doletu, montážní budovy a logistického skladu v areálu polygonu Kapustin Jar.

Ale proč se vracet ke starší události? Zejména proto, že Ukrajinci opakovaně ukazují, že FP-5 Flamingo nebezpečné je, a to hodně. Ruská protivzdušná obrana ho evidentně neumí zachytit, i když jsou známy případy, kdy ji sestřelila, a že dokáže střela udeřit na místech, která bývala kdysi díky vzdálenosti v bezpečí. A že rovněž umí napáchat obrovské škody. Útok na Kapustin Jar musel být přitom veden z neokupovaného území, tedy asi na 700 km.

Generálporučík vyslal tvrdý vzkaz do Kremlu. „Jestli přijdete, čeká vás peklo. Jsme připraveni“

Její hlavice je totiž těžká 1 150 kg, což je nesrovnatelné s jakýmkoliv dronem nebo balistickou raketou, jakou aktuálně Ukrajina má, a překonává značně i řízené střely jako Storm Shadow nebo Taurus, ačkoliv ty mají trochu jiné určení a na vzdálenost do 500 km jsou nebezpečnější, jelikož mají speciální hlavice navržení pro ničení obzvláště odolných objektů.

Wikipedia uvádí, že má Flamingo doletět až 3 000 km, ale dosud jsou známy případy, kdy zvládlo nanejvýš polovinu. To se má nicméně změnit, stejně jako rozsah produkce, až se podaří dokončit vývoj nového motoru navrženého speciálně pro Flamingo. Ukrajina je schopná produkovat střely už teď v počtu 90 kusů, ale má k tomu nakoupené převážně civilní motory, s nimiž se drží ve výšce asi 50 metrů, takže je může ruská PVO snáze detekovat.

Sami Rusové už vidí, že je pro ně situace na frontě mnohem horší, než tvrdili. Postupují 4,5krát pomaleji a mají územní ztráty

Konstruktéři by se proto chtěli dostat na výšku asi 30 metrů, kde už to je velmi obtížné, neboť mají mnohé systémy na tuto vzdálenost tzv. slepý bod. Střela by tak měla mnohem větší šanci proniknout obranou a napáchat škody. Rusové byli už několikrát přesvědčeni, že podceňovat kdysi slabou Ukrajinu není moudré, a že jim dokáže pořádně zatopit pod kotlem.

Článek Video: Rusové tvrdili, že nejsou hrozbou. Pak jim střely Flamingo na 700 km vybombardovaly nejcennější střelnici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kde se voják s MANPADS objeví

Aktuální příměří mezi Íránem a jeho soupeři může být podle všeho využíváno ke zbrojení a přípravě na další údery. Redakci Armádního Zpravodaje nepřekvapuje, že se v Pákistánu nepodařilo dojednat ukončení války, jelikož Írán trvá na náhradě škod ze strany Ameriky, což je ale nemyslitelné, a Amerika zase chce, aby se vzdal zcela obohacování uranu.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

TheGuardian uvedl, že americký viceprezident J. D. Vance sice označil řadu rozhovorů za přínosnou, ale k dojednání příměří nedošlo. Podmínky jsou ostatně ze strany Íránu podobně přehnané jako ze strany Ruska na Ukrajinu. Jenomže jestli opravdu nedojde k ukončení konfliktu, bude to Írán, komu zůstane totálně zdevastovaná země a chaos ve společnosti.

Ukazuje sice, že je ochotný svůj lid obětovat a nechat bombardovat naprosto vše, zatímco sám útočí na okolní země, ale tahá za mnohem kratší provaz. Ameriku stojí válka také hodně, ale může na ní profitovat i díky prodeji ropy, které má dle Donalda Trumpa přebytek a je ochotna ji ihned začít dodávat do Evropy, jak 11. dubna 2026 pronesl, uvádí AA.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Írán má totiž nadále blokovat Hormuzský průliv, a celkově to nevypadá, že by byl ochotný nastolit mír za jiných než svých podmínek. Dodávky čínských zbraní lze proto vnímat jako krok, kdy se snaží vyzbrojit, aby Američanům a Izraelcům další útoky alespoň zkomplikoval. Jaké zbraně PVO mu chce Čína dodat, není jasné, ale nabízí se několik kandidátů.

Čína vyrábí exportní verzi FeiNu (FN), která zahrnuje systém FN-6 a vylepšený FN-16. Ty jsou schopny zasahovat cíle ve výškách až 4 km a do dálky až 6 km, potvrzuje Wikipedia, přičemž je Čína dříve dodávala Íránu, Malajsii, Kambodži, Súdánu, Pákistánu, Peru, Sýrii, Bangladéši nebo Myanmaru. Íránci by se tedy nemuseli učit od začátku, jak s nimi zacházet.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Jde aktuálně o nejlepší taktiku, jakou může Írán v oblasti PVO zvolit. Velké systémy s radary totiž dokáže americká a izraelská armáda odhalit a zničit je dříve, než napáchají nějaké škody, což u MANPADS neplatí. Jejich obsluha de facto identifikuje letadla vizuálně na krátkou vzdálenost, a jelikož nemá žádný radar, není zaměřitelná nepřátelskými systémy.

Právě tak se Íráncům s největší pravděpodobností podařilo sestřelit americký F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II, které letěly velmi nízko nad zemí. Když se ale letouny drží vysoko, ten první může vystoupat až do 18 km, uvádí Wikipedia, MANPADS je tam neohrozí. To ale zase komplikuje některé operace, takže toho piloti nemohou vždy využívat. AA uvádí, že Peking dodávku zbraní do Íránu popřel, ale to nemusí nic znamenat.

Článek Íránská taktika přitopí americkému a izraelskému letectvu pod kotlem. Čína posílá zbraně, které je dokáží srazit z oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičná válka s Íránem

Léto roku 2002. Od teroristických útoků z 11. září uplynulo necelých deset měsíců, v Afghánistánu probíhaly bojové operace a Bushova administrativa formulovala doktrínu preventivních úderů, která brzy posloužila jako ospravedlnění invaze do Iráku. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld prosazoval radikální transformaci ozbrojených sil, přechod od masivních konvenčních armád k lehčím, rychlejších jednotkám propojeným informačními sítěmi.

Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět

Právě za účelem ověření těchto plánů nařídil Kongres již v roce 2000 uspořádání rozsáhlého cvičení. Velitelství společných sil (Joint Forces Command, JFCOM) pod vedením generála Williama Kernana dostalo rozpočet 250 milionů dolarů a dva roky na přípravu. Výsledkem bylo cvičení Millennium Challenge 2002, které probíhalo od 24. července do 15. srpna 2002 za účasti přibližně 13 500 vojáků na 17 simulačních stanovištích a devíti cvičištích po celých Spojených státech.

Bylo to první cvičení, které propojilo 42 různých simulačních programů se skutečnými bojovými jednotkami, včetně elitní 82. výsadkové divize a 1. plukem námořní pěchoty. Scénář simuloval rok 2007 a konflikt s fiktivním nepřátelským státem v Perském zálivu, jehož charakteristiky nápadně připomínaly Írán.

Generál, který odmítl hrát podle pravidel

Modrou stranu (Blue Force), představující americké síly vybavené futuristickými technologiemi, vedl generálporučík B. B. Bell s týmem 350 lidí. Do čela červené strany (Red Force), nepřátelského státu s omezenými zdroji, si Kernan osobně vybral generála námořní pěchoty ve výslužbě Paula K. Van Ripera. Jednašedesátiletý veterán s dvěma Stříbrnými hvězdami z Vietnamu, absolvent Ranger School a bývalý velitel 2. divize námořní pěchoty, byl znám jako otevřený skeptik technologického boje.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

„Válka je strašná, nejistá, chaotická a krvavá záležitost,“ opakoval. „Technologie nemůže nahradit lidskou intuici.“ Kernan si ho vybral právě proto, že chtěl systém skutečně otestovat. Před začátkem cvičení veřejně prohlásil: „Máme velmi odhodlaného protivníka. Tohle je volná hra. Protivník má šanci vyhrát.“

Van Riper se do této úlohy ponořil s nečekanou důkladností. Když modrá strana na začátku cvičení zničila jeho komunikační infrastrukturu, rádiové věže a optické kabely, a očekávala, že přejde na odposlouchávatelné satelitní telefony, Van Riper sáhl po metodách, které žádný algoritmus nepředpokládal. Rozkazy posílal motocyklovými kurýry. Šifrované zprávy ukryl do modliteb přednášených z minaretů. Letadla startovala na světelné signály bez rádiové komunikace, technikou z 2. světové války. Přesuny vojsk načasoval do mezer v satelitním pokrytí. Zbraně a zásoby ukryl v civilním provozu v Perském zálivu.

Deset minut hrůzy

S pomocí flotily malých rybářských člunů, nerozeznatelných od civilní dopravy, zmapoval Van Riper do druhého dne pozice celé modré flotily. V okamžiku, kdy modří vstoupili do Perského zálivu, zahájil koordinovaný úder. Masivní salvu řízených střel vypálených ze země, obchodních lodí a nízko letících letadel, záměrně dimenzovanou tak, aby počet hrozeb překročil kapacitu radarového systému Aegis na doprovodných křižnících. Zároveň vyslal roje rychlých člunů naložených výbušninami v sebevražedných útocích připomínajících atentát na USS Cole z roku 2000.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Výsledek šokoval všechny přítomné. Šestnáct válečných lodí bylo potopeno při prvním úderu. Z toho jedna letadlová loď, deset křižníků a pět ze šesti výsadkových plavidel. Celkem bylo zničeno přibližně 19 lodí a padlo více než 20 000 příslušníků amerického námořnictva. „Všechno bylo pryč za deset minut,“ vzpomínal Van Riper. Velitel modré strany generál Bell uznal: „Nepřítel mi potopil celou tu proklatou flotilu.“ Generál Gary Luck, vedoucí rozhodčí skupiny, zavolal Kernanovi se slovy: „Pane, Van Riper právě zničil všechny lodě.“

Když výsledky nevyhovují, změní se pravidla

Zde začíná kontroverzní kapitola. Kernan stál před problémem, potopená virtuální flotila znemožňovala realizaci plánované výsadkové operace se skutečnými vojáky z 82. divize a námořní pěchoty, kteří čekali na základnách ve Fort Braggu a u pobřeží San Diega. Rozhodl se proto potopené lodě jednoduše „oživit“ a cvičení bylo znovu spuštěno. Tentokrát však s drastickými omezeními pro červenou stranu. Van Riperovi bylo nařízeno zapnout protiletadlové radary, aby je modrá strana mohla detekovat a zničit.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Červená strana nesměla sestřelit transportní letouny C-130 ani konvertoplány V-22 Osprey, které přivážely nepřátelské vojáky. Protivzdušná obrana musela být rozmístěna na otevřených pozicích. Bylo zakázáno používat chemické zbraně proti výsadkářům. Pozice červených jednotek byly prozrazeny protivníkovi. Van Riperův vlastní náčelník štábu začal přijímat pokyny přímo od řídící skupiny cvičení, které byly v rozporu s Van Riperovými rozkazy.

Když Van Riper protestoval u Kernana, dostal odpověď: „Hrajete mimo zadání. Nepřítel by nikdy neudělal to, co jste udělali vy.“ Van Riper svolal svůj tým, oznámil jim, aby se řídili rozkazy náčelníka štábu, a šestý den cvičení rezignoval na funkci velitele červené strany. Bez odporu červené strany proběhla výsadková operace podle plánu a modrá strana dosáhla většiny cílů kampaně.

Van Riperova válka s Pentagonem

Van Riper odmítl mlčet. Ještě před koncem cvičení rozeslal kolegům e-mail s podrobnou kritikou, vědom si toho, že se dostane na veřejnost. A tak se také stalo. Týdeník Army Times zveřejnil článek „Fixed war games?“ a 21. srpna 2002 přinesl londýnský theGuardian zprávu s titulkem „Válečná hra byla zmanipulována, aby zajistila americké vítězství“.

Van Riper sepsal 21stránkovou tajnou zprávu, předal šest výtisků vedení JFCOM a nikdy nedostal žádnou odpověď. Dokument byl odtajněn až v roce 2024 po jedenáctiletém procesu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

„Válečné hry se obvykle nemanipulují, ale celá tato záležitost byla zesměšněna, byla to fraška, jejímž cílem bylo dokázat to, co chtěli dokázat,“ řekl Van Riper. V rozhovoru pro PBS NOVA přirovnal cvičení k Vietnamu: „Počítače v Saigonu říkaly, že válku vyhráváme, zatímco my venku na rýžových polích jsme velmi dobře věděli, že ji nevyhráváme.“
Viceadmirál Marty Mayer, který cvičení řídil, reagoval: „Chci vyvrátit jakýkoli názor, že výsledky byly nějak upraveny.“

Generál Peter Pace, pozdější předseda Sboru náčelníků štábů, prohlásil: „Absolutně věřím, že to nebylo zmanipulováno.“ Závěrečná 752stránková zpráva JFCOM však přiznala, že „volná hra protivníka byla postupně omezována až do bodu, kdy byl konečný stav předem daný.“

Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla

Malcolm Gladwell věnoval slavnému cvičení celou kapitolu knihy Blink (2005), kde manévry interpretoval jako střet dvou filozofií rozhodování: analytického, daty řízeného přístupu modré strany a intuitivního, zkušenostmi formovaného úsudku Van Ripera.

Proč je to dnes důležitější než kdykoli předtím

Millennium Challenge 2002 nebyla jen historickou kuriozitou. Cvičení se konalo sedm měsíců před invazí do Iráku, kde se americké síly skutečně setkaly s asymetrickými taktikami, které Van Riper předpověděl, s improvizovanými výbušnými zařízeními, partyzánskou válkou a nepřítelem splývajícím s civilním obyvatelstvem. Íránské Revoluční gardy od té doby rozvinuly přesně ty rojové taktiky malých plavidel, které potopily virtuální americké loďstvo.

Útoky Húsíů na lodní dopravu v Rudém moři pomocí dronů a raket, ukrajinské námořní drony útočící na ruská válečná plavidla v Černém moři, to vše potvrzuje logiku asymetrické války, kterou demonstroval Van Riper: raketa za 20 000 dolarů proti lodi za miliardy.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Poučení z MC02, že nepřítel nemusí hrát podle vašich pravidel, že technologická převaha nezaručuje vítězství a že institucionální sebepotvrzování je nebezpečnější než jakýkoli protivník, zůstává stejně naléhavé jako před čtvrt stoletím. Protože zatímco Pentagon se snažil Van Riperovu zprávu bagatelizovat, v Teheránu ji určitě četli velmi pozorně.

Článek Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většina tanků je modernizovaných, ne nových

Ruský zbrojní průmysl v roce 2026 potvrzuje neschopnost držet krok s tempem moderní opotřebovávací války. Ač závody v čele Uralvagonzavodem pracují v nepřetržitém provozu, na každý jeden nově vyrobený tank jich připadá pět zničených na frontě. Tento kritický nepoměr vede k rychlému a nevratnému vysychání zbývajících operačních rezerv, potvrzuje ISW.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Kdysi bezedné sovětské sklady se podle satelitních snímků z jara 2026 ocitají na historickém dně. Většina techniky, kterou Rusko nyní posílá do bojů, jsou jen narychlo opravené zastaralé tanky jako T-62, které postrádají moderní ochranu i optiku, a v boji proti dronům a přesným zbraním nemají šanci obstát, což jenom více roztáčí spirálu ztrát.

Vážným problémem je i kvalita výroby nových tanků T-90M. Kvůli sankcím a nedostatku západních čipů dochází k improvizacím, které snižují jejich spolehlivost, což je dávno potvrzený fakt, že jsou ruské obrněnce bez západní techniky výrazně horší. V některých případech by v podstatě ani nestačily vystřelit, zatímco by se samy ocitly pod palbou.

AČR zvolila více než dobře. Stačí dodržet pravidlo 60/60/40 a vojáci s francouzskými houfnicemi CAESAR ovládnou bojiště

Ruská armáda tak naráží na realitu, kdy papírové plány Kremlu na masivní přezbrojení drtí každodenní realita na bojišti, kde moderní technika hoří rychleji, než nová sjede z linky. Je bez nadsázky možné tvrdit, že je vojenský potenciál Ruska v troskách, a stává se závislým na aktuální produkci, která ovšem nepokryje ani zlomek měsíčních ztrát.

Bez schopnosti radikálně navýšit výrobu nebo najít masivního externího dodavatele hrozí ruským tankovým vojskům v blízké době totální kolaps, který donutí armádu k ústupům nebo k boji v čistě pěších formacích. Což se ostatně už asi rok na mnoha místech děje. Rusko totiž upustili od velkých obrněných konvojů, které se ukázaly jako neefektivní.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že to nebude hlavním důvodem. Tím bude právě vyčerpání zásob, které už zkrátka nejde doplňovat. A z toho, co Rusko nově vyrobí, si musí stále udržovat určitou zásobu jak pro obranu pozic na frontě, tak pro zajištění bezpečnosti země. Nemůže zkrátka do boje vrhnout úplně vše, co má k dispozici.

Zastánci Ruska rádi tvrdí, že tak jenom využívá uskladněnou techniku, která alespoň najde uplatnění, a může být v budoucnu nahrazena modernější. Ano i ne – nedává totiž smysl posílat na bojiště něco horšího, co má mnohem menší šanci na úspěch než moderní alternativy. Mnoho zdrojů se shoduje, že Rusko zkrátka nevyrobí nových tanků dostatek.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Uralvagonzavod má mít aktuálně potenciál vyrobit až 280 tanků T-90M ročně, potvrzuje MilitaryWatchMagazine dřívější zjištění Armádního Zpravodaje, což je asi 23 měsíčně. To je docela kritické, a proto se Rusko vedle toho rozhodlo obnovit výrobu T-80BVM, a dokonce ve velkém modernizovat staré tanky T-72A, údajně dokonce na verzi B3M.

V roce 2024 mělo přitom Rusko ztratit až 3 000 tanků, uvádí analýza ISW, zatímco v roce následujícím mělo číslo klesnout až na polovinu. I při tomto nejoptimističtějším údaji by to ale znamenalo ztráty 5,3krát větší, než kolik sjede z linky nově vyrobených tanků. Ale pochopitelně je nutné vnímat, že tyto tanky nebojují jako jediné, většinou jde o modernizované.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Kupříkladu v roce 2024 jich mělo Rusko zmodernizovat ze starších typů asi 1 500, uvádí analýza IISS, což je asi polovina oproti ztrátám. Což je naprosto nedostačující, a je logické, že ruská armáda musela upustit od velkých obrněných konvojů. Nahradila je obvykle jednotkami na motorkách a čtyřkolkách, ale v menší míře používá stále i BVP, transportéry a tanky.

Článek Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24 by se k základně nejspíše nedostaly

Největší silou íránských ozbrojených sil jsou balistické rakety a dalekonosné drony, jimiž napáchala nemalé škody. Kupříkladu základna Camp Buehring na severu Kuvajtu byla z části vymazána, jak potvrdily satelitní snímky, a takových případů je více. Téměř neexistující PVO se navíc podařilo sestřelit letadla F-15E a A-10, ale zřejmě proto, že se moc přiblížila.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Ukazuje se přitom, že ani americká administrativa není zcela transparentní. Na základnu Camp Arifjan, rovněž v Kuvajtu, měly totiž podle ní začátkem března 2026 zaútočit íránské sebevražedné drony, nejspíše HESA Shahed 136. Ty doletí až 2 500 km a unesou 50kg hlavici, potvrzuje Wikipedia, což není málo, ale na odolné objekty nestačí.

Zasaženy byly na Camp Arifjan také radarové systémy a velitelské stanoviště, stejně jako přiléhající infrastruktura (sklady, ubikace, ranvej) a technika, hlavně letecká. Na základně Prince Sultan mimochodem poslal Írán na věčnost velmi cenný letoun E-3 Sentry zvaný boží oko. Ale zpět ke Camp Arifjan, resp. blízkému Port Shuaiba, kde měla být v troskách zasažených budov identifikována stará sovětská puma FAB-500, tvrdí DailyMotion.

Rusové přepsali pravidla dělostřelecké války jedinou zbraní. Ukrajincům ničí děla za stovky milionů

Obrázek (níže) skutečně tuto bombu ukazuje, ale problém je, že nejde o důvěryhodný zdroj a podloženými informacemi, což platí například i pro TopWar, který o případu hovoří. Ono by bylo divné, pokud by se podařilo starým bombardérům Su-24 proletět až k dobře vyzbrojené základně, kdy Perský záliv střeží také radary a letectva okolních zemí.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Sice se měly dva z nich přiblížit k letecké základně al-Udeid, kde obvykle sídlí 10 000 vojáků americké základny, a k Ras Laffan, klíčovému zařízení na zpracování zemního plynu a základu katarské ekonomiky, ale ty byly podle CNN sestřeleny „dvě minuty před úderem“. Ale přesto některá média tvrdí, že dva Su-24 skutečně na Camp Arifjan zaútočily.

Wikipedia potvrzuje, že tento starý sovětský taktický bombardér z roku 1974 unese spoustu výzbroje, a to včetně zmíněných FAB-500. Jde o gravitační pumy těžké 500 kg, z čehož 201 kg připadá na výbušnou náplň. Nikde není zmínka, že by měly sadu UMPK pro odhození ve větší vzdálenosti, což by znamenalo, že by Su-24 musely přeletět nad základnou.

Nové NATO je přáním „pomatených starců“. Amerika zavrhla většinu Evropy, spojence chce z druhého konce světa, a Ukrajinu též

To je ale silně nepravděpodobné, i kdyby piloti zvolili zmíněnou taktiku, že letěli 24 metrů nad mořem. Tedy ve výšce, kdy by unikali radarům. Základna Camp Arifjan a její okolí je nicméně velmi dobře chráněna systémy jako MIM-104 Patriot, NASAMS nebo C-RAM, které využívají ty nejlepší radary. Aby takový útok vyšel, muselo by jít o veliké štěstí.

Redakci Armádního Zpravodaje se navíc nepodařilo ověřit pravost fotografie z jakéhokoliv oficiálního zdroje, a přiklání se proto k názoru, že Camp Arifjan skutečně zasáhly balistické rakety a drony. O útoku pochybovat nelze, ale že by ho měly na svědomí bombardéry Su-24, ano. Není také jasné, co má tvrzení o jejich nasazení přinést.

Článek Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani po 12 letech si Rusové neumí poradit

Dallas získal interní dokumenty společnosti Aviaremont JSC, konkrétně zprávy generálního ředitele společnosti Alberta Bakova adresované přímo vedení státní korporace Rostec, což je podle Wikipedie korporace pro podporu vývoje, výroby a exportu high-tech produktů, která sdružuje asi 800 podniků a dodává produkty asi do 70 zemí na většině kontinentů.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Ze zjištění vyplývá, že má ruské vojenské letectvo velké problémy s údržbou letadel Antonov v důsledku mezinárodních sankcí a ztráty vazeb s Ukrajinou, kvůli čemuž se flotila transportních letadel rychle zhoršuje, což již vedlo k sérii smrtelných nehod a úmrtím vysokých ruských leteckých velitelů. A podle všeho je mimo asi 40 % ze všech letounů.

Wikipedia potvrzuje, že Rusko provozuje přibližně 368 letadel An-12, An-26 a An-72, z nichž vyžaduje 143 naléhavé opravy. Tamní ministerstvo průmyslu a obchodu oficiálně uznalo, že je domácí výroba komponentů a sestav potřebných k obnově těchto typů letadel nedostatečná, a co hůře, hlavní údržbové zařízení těchto letadel, 308. závod na opravu letadel v Ivanovu, je na pokraji bankrotu. Není nicméně první, kdo se ocitl v takové situaci.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

Podle všeho již utratil zálohy na vládní zakázky a nemá žádné jiné zdroje příjmů, takže je nucen si brát půjčky od dceřiných společností Rostecu jenom proto, aby mohl vyplatit mzdy. V jiných firmách přitom nedostávají zaměstnanci zaplaceno i řadu měsíců, potvrzuje JamesTown. Je ale možné, že může za špatnou finanční situaci Aviaremont JSC také její ředitel.

Albert Bakov totiž nejenom, že nemá žádné specializované vzdělání ani zkušenosti v leteckém průmyslu, ale do akutních finančních potíží přivedl i další obranné společnosti, které řídil. Vedle toho uniklé interní zprávy přímo poukazují na úplné selhání programu nahrazení dovážených komponent pro letadla Antonov, ačkoliv to Rusko mohlo řešit od počátku války.

Video: Rusové jsou jako zkamenělí, exploze byla masivní. Na 1 000 km Ukrajinci zasáhli jejich páteř petrochemického průmyslu

Doteď však nemá kompletní konstrukční dokumentaci, a stále se mu nepodařilo zavést sériovou výrobu náhradních dílů ve svých vlastních závodech, které by nahradily ty ukrajinské. IATA potvrzuje, že bylo Rusko po desetiletí kriticky závislé na ukrajinském holdingu Motor Sič a konstrukční kanceláři Antonov, která má na kontě přes 22 tisíc letounů.

Ani po 10 letech od začátku konfliktu (v roce 2014) a pokusech o náhradu dovozu odjinud zůstávají některé oblasti pro Kreml neřešitelným problémem. Kupříkladu téměř všechny ruské útočné a transportní vrtulníky (Mi-8/17, Mi-24/35, Mi-28 a Ka-52) byly navrženy pro motory z Motor Sič v Záporoží, potvrzuje MotorSich, a podobná situace panuje u těžkých transportních letounů An-124 Ruslan, kdy práva na konstrukci a certifikaci letové způsobilosti drží ukrajinský Antonov. Rusové to sice dlouhodobě obchází, ale nemají takový úspěch.

„Su-57 naprosto poráží F-35,“ tvrdí drze bývalá důstojnice amerického letectva. Vyvolala celosvětovou bouři

Neschopnost Rusů je však mnohem rozsáhlejší. Kupříkladu mnohé mezikontinentální balistické rakety (např. R-36M2 Vojevoda, v NATO známá jako Satan) byly vyvinuty v ukrajinském Južmaši (Dnipro) – ano, v tehdejším SSSR, který tak přišel o odborníky starajících se o jejich údržbu a modernizaci. I v tomto směru se snažilo realizovat samo, ale neúspěchů je mnoho.

Armádní Zpravodaj psal například koncem roku 2025 o testování rakety RS-28 Sarmat, která po odpalu vybouchla. A těch případů je více. Bez Ukrajiny navíc Rusko trpí také na moři, jelikož se ukázalo, že neodkáže bez jejích motorů stavět například fregaty třídy Admiral Grigorovič a Admiral Gorškov, do nichž vyvinulo vlastní, ale stále nefunguje zcela optimálně.

Video: kulometčík ukázal, jak jednotka zuřivě likvidovala ruské vojáky. Vesnici neudrželi, i když měli výhodu

TheMoscowTimes připomíná, že se tehdy Rusko dokonce rozhodlo Ukrajinu zažalovat za nedodání dalších – poté, co jí ukradlo Krym a podpořilo vzbouřence v Luhansku a Doněcku, i když se snažilo o destabilizaci tehdejší ukrajinské vlády nepokoji na celém jihovýchodě. Jde tak o další z mnoha případů, jak moc je ruský průmysl závislý na zahraničí.

Článek Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válku dokáže Rusko zaplatit získáním Donbasu

Ukrajinská operační a strategická schopnost působit Rusku rostoucí náklady vyvolává stále větší obavy v ruském ultranacionalistickém informačním prostoru. Podle CriticalThreats měl významný ruský ultranacionalistický vojenský a politický komentátor tvrdit, že je západní ekonomický potenciál řádově větší než ruský, což se projevuje také vojensky, jelikož západem podporované ukrajinské dronové útoky stále častěji zahrnují stovky dronů.

Video: bylo potřeba 1,5 tuny výbušnin. Měsíce most odolával letectvu i raketometům. Ukrajinci nakonec zvolili jednoduché řešení

Tím jsou myšleny dalekonosné, jimiž Ukrajinci ničí cíle na stovky až tisíce kilometrů. ABC začátkem dubna 2026 uvedlo, že jich v březnu poprvé od začátku války vyslali na Rusy více než oni na ně, a jejich rozsah stále roste. Mj. i proto, že se jim podařilo téměř ze 100 % lokalizovat výrobu dronů FP-1, které unesou až 120kg hlavici a doletí až 1 600 km.

A nejspíše jde o game-changer, protože se ruský komentátor vážně obává, že Rusko nemůže vyrobit dostatek stíhacích dronů nebo střel, aby konkurovalo západnímu ekonomickému potenciálu, a proto je „odsouzeno k porážce“ a nuceno okamžitě vyřešit problémy k ukončení války. Armádní Zpravodaj připomíná, že to ovšem zdaleka není tak snadné.

Video: velká smůla ruských vojáků. Když se snažili vzít Ukrajincům pozice, napadla je speciální jednotka

Kdyby teď Vladimir Putin zastavil, válka by mu tolik nepřinesla. Jeho cílem je zejména Donbas, u něhož sice nedávno pohrozil, že ho dobude do 2 měsíců, pokud mu ho Ukrajina nedá, ale to je nereálné. A proč právě Donbas? Jde o jeden z nejvýznamnějších surovinových regionů na světě s odhadovanou celkovou hodnotou nerostného bohatství v řádu bilionů dolarů.

Analýz pro WashingtonPost z roku 2022 uvádí, že se na tomto území nachází klíčové zdroje pro tradiční průmysl i moderní technologie za zhruba 12,4 bilionů dolarů (263 bilionů korun), z čehož jenom uhlí tvoří hodnotu 11,9 bilionů dolarů (254,4 bilionů korun). A aktuálně už Rusové kontrolují asi 60 % ukrajinských zásob, což je kritické jak pro Ukrajinu, tak pro Evropu, kterou by Putin držel pod krkem.

Ukrajinská pomsta byla nelítostná. Generálmajor-zrádce, který donášel Rusům, do poslední vteřiny nic netušil

Ten zároveň potřebuje oblast získat, aby vyplatil oligarchy za podpor války a pokryl jejich ztráty, a rovněž vrátil peníze do státního rozpočtu. Ukrajina by se naopak ocitla bez Donbasu ve velké nevýhodě, a to i z hlediska vojenského. Leží tam totiž z velké části tzv. pevnostní pás, přes který se Rusové nemohou dostat, za což platí obrovskými ztrátami.

Zajímavé je, že se o možném neúspěchu Ruska mluví stále více ruských osobností, čímž ovšem dost riskují, protože mohou „vypadnout z okna“ jako zpěvák, který s válkou nesouhlasil, čímž si znepřátelil režim. Komentátor mimochodem uvedl, že podle něj musí Rusko souhlasit s „hanebným mírem“, čímž by ještě více ztratilo svou tvář, nebo porazit Ukrajinu strategickou ofenzivou, na níž ale není ruské vedení politicky připraveno.

Video: 105kg hlavice byla moc, už nevypluje. Moderní ruská fregata se ukrajinskému útoku neubránila, i když se snažila

Není navíc jasné, jak by toho mohl Kreml dosáhnout, pokud by masivně nenavýšil počty vojáků v armádě. Ukázalo se totiž, že jarní ofenziva v roce 2026 skončila už po pár dnech naprostým fiaskem, a že Ukrajinci naopak útočí mnohem více a berou si zpět okupovaná území.

Významný ruský ultranacionalistický válečný bloger Yuriy Podolyaka si také 26. března 2026 stěžoval, že ruské síly nebudou schopny v nadcházejících měsících zvrátit nepříznivou situaci na bojišti, a že poměrně úspěšné ukrajinské protiútoky narušily schopnost Ruska pokračovat v útočných snahách. A podobných názorů přibývá, i když to Kreml nepřizná.

Ukrajinci vytrestali Kreml, kde ho to šeredně bolí. Dokud neřeknou, v Černém moři už si neškrtne

Samozřejmě lze tvrdit, že má iniciativu na frontě on – což má – ale za obrovských ztrát, a den po dni ji ztrácí. Dochází mu vojáci i peníze, navíc ztratil velkého spojence – Írán – který je pod útoky Ameriky a Izraele. A jelikož začal ztrácet dobytá území nebo o Starlink, na němž závisela ruská armádní komunikace, jeho situace se viditelně zhoršuje, nejde o dojmy.

Článek Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K zemi šla F-15E, trosky tomu odpovídají

Íránská protivzdušná obrana téměř neexistuje, pokud jde o vyspělé systémy, ačkoliv by mohla mít některé ukryté pod zemí a nevyužívat je, protože stejně moc nezmohou. Jiné to je ovšem s přenosnými MANPADS, jejichž polohu nelze dopředu zjistit, a pokud si tedy piloti nedají pozor a letí příliš nízko, mohou je nepřátelé vizuálně identifikovat a zaútočit na ně.

Ukrajinci vytrestali Kreml, kde ho to šeredně bolí. Dokud neřeknou, v Černém moři už si neškrtne

Armáda má kupříkladu domácí Misagh-1, Misagh-2 a Misagh-3 s infračerveně naváděnými střelami, kdy nejlepší nabízí dosah 6 km, uvádí Wikipedia. Takovou zbraní se jí ostatně nejspíše podařilo zasáhnout F-35 v druhé polovině března 2026, i když útok přežila a nouzově přistála, což potvrdili sami Američané. I tak je ale otázkou, jak se to podařilo.

F-35 má schopnost stealth, takže je velmi těžké ji zaměřit radarem, ale záběry byly poměrně jasné, a zasáhnout ji také není jistota, jelikož má řadu vyspělých protiopatření, potvrzuje Wikipedia. V případě F-15E Strike Eagle už je situace jiná, protože nejde o stealth letoun, ale o generaci 4+, jejíž největší slabinou je právě to, že není „neviditelná“ pro radary.

Video: nedaří se jim útočit, ani bránit. Ukrajinská jednotka vypráskala Rusy v klíčovém směru v Doněcké oblasti

Vyznačuje se vysokou obratností, pokročilou avionikou a schopností útočit na cíle za hranicí viditelnosti, a unese až 10 400 kg, uvádí Wikipedia, pročež se skvěle hodí jako bombardér v oblastech, kde nehrozí sestřelení. V 80. letech 20. století vznikl F-15E jako víceúčelová varianta F-15 Eagle určená k provádění hloubkových náletů za všech povětrnostních podmínek, ale přesto si zachovala schopnost vést vzdušný boj.

Fotografie trosek přitom ukazují, že i nátěr odpovídá F-15E, konkrétně z 494. stíhací perutě amerického letectva, která je součástí 48. stíhacího křídla a sídlí na RAF Lakenheath ve Spojeném království, potvrzuje americké letectvo. Nejde přitom o první ztrátu F-15E, již na začátku války sestřelila kuvajtská tři z nich přátelskou palbou.

⚡️ 🔺IRGC announces the downing of a F35 fighter jet:

The spokesperson for the Central Headquarters of Hazrat Khatam al-Anbia (PBUH):
🔹The second advanced fifth-generation F35 fighter jet in the central sky of Iran was hit by the new air defense system of the Islamic… pic.twitter.com/J4dUx5t2AG

— Middle East Observer (@ME_Observer_) April 3, 2026

Trosky údajně sestřelené F-35 odpovídají F-15E Strike Eagle (zveřejněno 03. dubna 2026)

Článek Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Veteráni ovládali drony a vrátili se bránit vlast

I když jsou sebevražedné drony v ukrajinské armádě nasazovány teprve od roku 2022, samotní členové 81. vzdušné mobilní brigády jsou zkušení veteráni. Účastnili se totiž bitvy o doněcké letiště po dobu 80 dnů mezi listopadem 2014 a lednem 2015, a byli údajně poslední ukrajinské síly, které z něj ustoupily, uvádí Wikipedia, ale bojovala i na jiných místech.

Od roku 2024 měla jednotka působit v Luhanské oblasti, a o rok později také v Doněcké, tam konkrétně u Siversku, tedy města, o nějž probíhaly jedny z nejtěžších bojů. V případě záběrů sice není jasné, odkud pochází, ale potvrzují, že 81. vzdušná mobilní brigáda zcela ovládla boj pomocí dronů, jimiž eliminovala jednoho ruského vojáka po druhém.

Nepomohlo jim přitom, ani když se schovali v domech, pod mosty nebo v ruinách. Operátorům se podařilo bez obtíží vletět i do úzkých prostor. Podle letového profilu to odpovídá kvadrokoptérám, jimž se otáčí dvě vrtule po směru, a druhé proti směru. Kromě komerčních, jakými jsou DJI Mavic, si Ukrajinci vyrábí mnoho vlastních s neznámými jmény.

V podvěsu pak nesou nějakou výbušninu. Buď improvizovanou, nebo třeba ruční granát, což na jednotlivce zasaženého přímo stačí. Kupříkladu F-1 známý jako „ananas“ dokáže vytvořit smrtící poloměr až 30 metrů, ale zraňuje dokonce až do 200 metrů, uvádí Wikipedia s tím, že se zhruba třetina těla rozletí na 290 vysoce rychlých a ostrých střepů.

Článek Video: řádí jako pominutí. Veteráni, kteří přežili bitvu o doněcké letiště jako poslední, se mstí Putinovi na frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve to schytal střelou, poté se zasekl

Vzhledem k tomu, že se dostal ruský tank až k ukrajinskému zákopu, byl tou dobou nejspíše prázdný, tedy bez obránců, a podle všeho ani nebyla cesta k němu zaminovaná. Což by mohlo znamenat, že byla dříve vyčištěna a šlo o dočišťovací útok, nebo se mohlo jednat o ruský zákop, který Ukrajinci dobyli, ale nepřítel se ho rozhodl získat zpět a vyslal tank.

Na takový boj běžně nejsou komanda vybavena protitankovými zbraněmi, např. RPG-7, protože nést s sebou cokoliv těžšího by značně ztěžovalo pohyblivost, maskování i bojeschopnost. Na druhou stranu nebe hlídal dron, který útok tanku natočil. Soudě dle reaktivního pancéřování se mohlo jednat o T-73B3, tedy nejrozšířenější v ruské armádě, potvrzuje Wikipedia.

Neměl nicméně žádnou protidronovou ochranu, takže se může jednat o velmi staré záběry, kdy ještě nebyla technika na tuto hrozbu adaptována. Když se tank hnal k zákopu, schytal to do levé strany, nejspíše protitankovou střelou, a poté se zasekl. Řidič se zjevně snažil vycouvat, ale to se nedařilo, a navíc začal doutnat, což značí proniknutí hlavice do jeho vnitřku.

Osádka se proto uchýlila k rychlé evakuaci, která jí nejspíše vyšla jenom těsně, a schovala se v zákopu. Tank začal hořet ještě v době, kdy byla poblíž, a nakonec vybouchnul. To je běžný jev, protože má munici uloženou v prostoru pro posádku, a jakmile je zasažena, rozerve tank zevnitř. Vojáci krčící se v zákopech měli být následně zničeni také, ale to vidět není.

S ní i tankem si poradila 1. prezidentská brigáda operačního pověření „Bureviy“, která má dle Wikipedie působit na severní frontě. V roce 2025 byla spatřena u Kupjansku v Charkovské oblasti, zatímco dříve se účastnila hlavních bitev v Severodoněcku a Lysychansku, stejně jako obrany Luhanské oblasti. Jde o zkušené vojáky, v jejichž řadách jsou i „azovští“.

Článek Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen E na F-35 nemá, i když je skvělý a „má to své“

Největšími argumenty odpůrců F-35 jsou cena a poruchovost. V druhém případě jde ale o těžký omyl, protože jich má za celou dobu na kontě pouze jednotky, potvrzuje Wikipedia, a to šlo ještě v některých případech o testování na uzavřeném letišti, nikoliv boji nebo při rutinním letu. Navíc se ve většině případů jednalo o námořní verzi C a verzi B s krátkým startem a přistáním.

Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali

České letectvo má nicméně objednanou verzi A pro operace z pozemních základen. Nehodu nebo nedostatek F-35B tedy nelze přejímat i na F-35A, ačkoliv to mnozí rádi dělají a bez dalšího označí nejvyspělejší bojový letoun světa za „předražený krám“. Redakce Armádního Zpravodaje nepopírá, že se v průběhu objevují některé komplikace, ale zpravidla nejde o poruchy.

Kupříkladu Velká Británie došla koncem roku 2025 k závěru, že je program F-35 neuspokojivý, protože je z pořízených letounů schopných operačního nasazení pouze 40 %. Důvodem není, že by měly technické potíže, ale nedostatečné dodávky náhradních dílů. Kvůli tomu nemohou být rychle opravovány a musí zůstat uzemněny, dokud nedorazí.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Stejný problém mají i jiná letectva, včetně amerického, ale snad všechna ho již řeší zajištěním dodávek potřebných dílů od výrobce Lockheed Martin. F-35 tedy zůstává z bojového hlediska tím nejlepším, co si mohou západní země pořídit. Žádná jiná alternativa letounu 5. generace není, jelikož existují krom F-35 jenom americké F-22, aly ty USA nikomu neprodávají, a navíc slouží k vybojování vzdušné nadvlády, nejsou tak víceúčelové jako „ef-třicet-pětky“.

Potom je tu čínský protějšek J-31, event. J-20, což je ale protějšek F-22; o obou případech by šlo o velké bezpečnostní riziko pro NATO, a pořízení je tedy nemožné. Což platí i pro ruský Suchoj Su-57, který navíc ani nelze vnímat jako plnohodnotnou 5. generace hlavně pro jeho extrémně nízkou úroveň stealth. Co tedy zbývá, než F-35, pokud má být letectvo špičkové?

Pancéřovaný bombardér Su-34 měl přežít moderní válku. Realita nad Ukrajinou je tvrdší, často končí v troskách

Češi rádi navrhují, aby koupilo švédské Gripeny E/F, tedy moderní nástupce Gripenů C/D. Je na místě přiznat, že jsou technologicky skvělé a směle se vyrovnají francouzským Dassault Rafale F4 nebo americkým F-16 Block 70/72, oproti nimž navíc zvládají operovat z horších a provizorních leteckých ploch, a stačí jim ke vzletu kratší dráha. Ve výbavě pak mají moderní radar AESA a řadu západních zbraní včetně nejlepší střech vzduch-vzduch MBDA Meteor, potvrzuje Saab.

Jenomže Gripen E ztrácí na F-35 hlavně v oblasti stealth, které je rozhodující, čím blíže se letoun pohybuje nepřátelskému území, a také nemá tak pokročilou fúzi dat, i když není špatná. V závěru je snad každému patrné, že je Gripen E z hlediska bojové hodnoty horší, a pokud by na souboj došlo, F-35 by ho téměř jistě zničila dříve, než by ji vůbec zaregistroval.

Pentagon přestal aktualizovat software F-35. Velké problémy odhalují paradox nejmodernějších bojových letounů světa

Gripen E je nicméně levnější na provoz. Některé zdroje uvádí velmi hezkých 170 až 215 tisíc korun za letovou hodinu, ale reálnější analýzy pracují s částkou asi 468 tisíc za letovou hodinu, kdežto u F-35 to je 724 až 894 tisíc korun za letovou hodinu. Výrobce sice pracuje na zlevnění až na 532 tisíc korun za letovou hodinu, ale zatím neúspěšně.

Breaking-News potom vypočetlo cenu za letovou hodinu Gripenu U dokonce na 771 tisíc korun, ale současně uvádí vyšší než ostatní také u F-35. Ve výsledku lze tedy brát, že Gripen E létá hodinu za zhruba 0,5 milionu korun, zatímco F-35 za 0,8 milionu korun. To sice argument je, ale popsané výhody F-35 jsou stále přínosnější a nelze je popírat.

Video: perfektní reakce pilota. Ruský voják zaútočil pomocí MANPADS na ukrajinský vrtulník, když letěl pár metrů nad zemí

Samotná pořizovací cena letounů je potom hodně podobná. WION uvádí, že F-35A lze koupit za cca 110 až 150 milionů dolarů (dle zbraní), což je asi 2,343 až 3,2 miliardy korun. Oproti tomu Gripen E má vycházet kolem 140 milionů dolarů, tedy skoro 3 miliardy korun, uvádí UNITED24 Media. V listopadu 2025 také Saab uzavřel smlouvu s Kolumbií na nákup 17 letounů Gripen E za závratných 3,1 miliardy euro, tedy 76 miliard korun.

To znamená skoro 4,5 miliardy za jeden, a to se v obou případech jedná o cenu i se zbraněmi a výcvikem personálu, ale pro Ukrajinu je o tolik nižší z důvodu, že má zájem o mnohem větší množství letounů, což výrobu zlevní. Jednotková cena bez zbraní a výcviku personálu bývá o desítky milionů dolarů nižší u všech zmíněných letadel, takže ji lze snížit výběrem těch, které země potřebuje, a vynecháním těch, bez nichž se naopak může obejít.

Rusové spustili jarní ofenzivu. Ukrajinci je totálně vypráskali: „Masivní ztráty je uzemnily, největší útok měl přes 500 vojáků“

Vedle toho je nicméně nutné připočítat i související náklady na infrastrukturu, kdy jenom úprava letiště pro F-35 stojí ČR mnoho miliard. Na druhou je potřeba vnímat, že bude sloužit také pro zahraniční mise a bude součástí struktury NATO, nebude pouze pro české potřeby. Kdo význam nejlepších letounů 5. generace chápe, jsou Poláci, kteří si jich pořídí ještě více.

„Polsko má zájem pouze o letadla 5. generace nebo novější,“ uvedl podle GeekWeek náčelník generálního štábu generál Wiesław Kukuła v souvislosti se dvěma dalšími perutěmi bojových letadel polského letectva s tím, že nechce F-15EX ani Eurofighter. Polsko jich zatím kupuje 32, což vydá na dvě perutě po 16 letounech, ale je zřejmé, že má zájem o další.

Video: Ukrajinci se pod těžkou palbou ani neodvážili vykouknout. Rus uprostřed boje zběsilý útok s BVP natočil

Kromě zmíněného je také nutné vnímat, že budou F-35 schopny kooperovat s drony, jakým je například Vectis. Ten by nejenom rozšířil operační schopnosti letounu a mohl létat i do oblastí, které jsou pro pilota nebezpečné, ale také by nesl další zbraně a pomohl napáchat větší škody během jediného letu. Není zřejmé, že by něco podobného uměly starší letouny.

Článek Češi je nechtějí, Poláci zvažují další dvě perutě a jiné nechtějí. Evropské letectvo bude definovat F-35, ne Gripen. Důvody jsou prosté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 využívají software se základem v roce 2014

Práce na aktualizaci softwaru byly v roce 2025 přerušeny, a inženýři nyní očekávají, než se vrátí letouny F-35 zpět, aby mohly novinky hromadně testovat. Nejnovější plánovaná modernizace, známá jako TR-3 (Technology Refresh 3), se navíc ukázala být pro valnou většinu americké flotily nepoužitelná, což by mohlo ohrozit její bojeschopnost, a to nelze připustit.

Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde

Důvodem byly vážné problémy se stabilitou systému, nedostatečná funkčnost, a neustálé objevování nových vad. V důsledku toho byla implementace této verze softwaru, která má být nakonec použita i na letadlech aktuálně operujících kolem Íránu, značně zpožděna. V současnosti tak F-35 používají starší konfiguraci softwaru TR-2 zaváděnou od roku 2014.

Janes doplňuje, že byla průběžně vylepšována, takže se ta původní od dnešní hodně liší, a stejně tomu bude s TR-3. Nicméně navzdory probíhajícímu konfliktu a vysoké intenzitě bojů znamenalo operační nasazení prioritu, a plné testování a nasazení TR-3 muselo být z bezpečnostních důvodů odloženo. Není ovšem jasné, kdy by nakonec mohlo k jeho zavedení dojít.

Vývojové kanceláři totiž chybí pracovníci i peníze. Na pozadí však probíhají diskuse o dalších investicích potřebných ke zlepšení operační připravenosti flotily F-35, která v posledních letech klesla. Konflikt s Íránem, v němž hraje F-35 klíčovou roli, zdůrazňuje určitý paradox – nejnovější stíhačka světa bojuje v aktivním operačním prostoru a užívá řešení staré mnoho let, zatímco nová a revoluční aktualizace stále není připravena na dnešní bojiště.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Neznamená to samozřejmě, že by byly F-35 neschopné. Stále jde o nejpokročilejší letouny v západních zemích, jimž se vyrovná nanejvýš čínský protějšek J-31. Vynikají hlavně vysokou úrovní stealth, vyspělým radarem a mnoha senzory, stejně jako moderními zbraněmi, uvádí Wikipedia, díky čemuž dokáže plnit nejnáročnější mise. Kromě těch bojových se může jednat o průzkumné, jelikož disponuje též pokročilou fúzí dat, a může tak informovat jiné systémy.

Článek Pentagon přestal aktualizovat software F-35. Velké problémy odhalují paradox nejmodernějších bojových letounů světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor doletěl s dronem až přímo k tanku

Merkava má unikátní koncepci s motorem umístěným v přední části korby (stejně jako britský Challenger), čímž vzniká dodatečná vrstva ochrany pro posádku, která je pro Izrael absolutní prioritou. V zadní části a seshora je nicméně mnohem zranitelnější, a zásah protitankovou zbraní tam může pancíř prorazit. Nejspíše by na to stačil i granát z granátometu RPG-7.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Kupříkladu PG-7VL má podle Wikipedie průbojnost 500 mm RHAe, ale existuje i silnější PG-7VR, který prorazí bez reaktivního pancíře až 900 mm RHAe, s ním potom 600 mm RHAe. Oproti prvnímu je však o 1,9 kg těžší, takže ho malé FPV drony rozšířené na Ukrajině neunesou. Útok na izraelský tank ale nejspíše provedl relativně velký dron, odpovídá tomu rozpětí.

V izraelské armádě je potom nejrozšířenější Merkava Mk.3 a Mk.4, které by neměly mít systém aktivní ochrany. Ten má standardně až Mk.4M. Poradí si přitom s hrozbami dříve, než se k nim dostanou, potvrzuje Wikipedia. To se však v tomto případě nestalo, takže mohly být jeho střely již dříve vystříleny, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že šlo spíše o nějakou starší verzi. Tank se také vůbec nehýbal, což by značilo, že buď zaměřoval, aby pálil, nebo byl opuštěný.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Na druhou stranu nevypadá poškozený, minimálně zezadu ne, ale mohl najet na protitankovou minu nebo mít poruchu. Útok do zadní části dává každopádně smysl, protože tam je největší šance ho prorazit, a navíc tam má Merkava ve speciálních kontejnerech uloženou munici. To je rozdíl oproti většina západních tanků, u nichž dojde pří zásahu k odklonění exploze ven.

U Merkavy se ale konstruktéři spoléhají, že takový scénář vůbec nenastane, jelikož je uložena velmi nízko nad zemí, kde je statisticky nejmenší riziko zásahu, a ocelové kontejnery by měly případný zásah vydržet. Jelikož záběry končí zásahem, nelze posoudit, jak rozsáhlé poškození bylo, a nejsou k tomu dostupní ani další informace. Teoreticky mohla Merkava přežít.

For the first time, Hezbollah successfully used an FPV attack drone to target an Israeli armored vehicle, hitting a Merkava MBT. pic.twitter.com/I6wHI1HXoo

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 26, 2026

FPV dron teroristů z Hizballáhu naletěl na jihu Libanonu na izraelský tank Merkava zezadu, kde má nejslabší část a uloženou munici (zveřejněno 26. března 2026)

Článek Video: teroristé překvapili „nezničitelný“ izraelský tank Merkava a trefili se do černého. Objevili jeho slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci se nejspíše neměli BVP jak bránit

Na záběrech není vidět moc, ale dle uspořádání děla a způsobu střelby se zdá, že jde o ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3. To podle Wikipedie využívá nízkotlaký kanon 2A70 ráže 100 mm a automatický kanon 2A72 ráže 30 mm. Sekundárně je pak k dispozici ještě trojice kulometů PKT ráže 7,62 mm, a zdá se, že Rusové průběžně střílí na Ukrajince všemi.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Obránci nejsou nikde vidět, což znamená, že byli schovaní mezi stromy, případně tam měli nějaký podzemní úkryt, v němž zůstali, protože vyhodnotili, že se nemohou zuřivě střílejícímu ruskému BVP postavit. Chráněno proti projektilům do ráže 60 mm, takže mu ruční zbraně neublíží, a museli by mít k dispozici protitankové, kupříkladu granátomet RPG-7.

Ten prostřelí s protitankovým granátem PG-7VL celých 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což by bohatě stačilo, ale nejspíše neměli ani ten, nebo ho nestihli použít. Zda byli nějací ukrajinští vojáci eliminováni, nebo se stáhli, není patrné. Rusové každopádně přežít museli, když následně video sdíleli. Je ovšem bláznivé, že se voják rozhodl útok natočit, zatímco vykukoval z BVP.

Rusové na jižní frontě znovu prohráli. Ukrajinci si berou zpět to, co jim právem náleží

Nepřítel ho mohl kdykoliv zasáhnout, ale zřejmě mu to nedocházelo, nebo si byl natolik jistý, že s nimi raději nebude bojovat, že se ani nebál. Akci hodnotí redakce ArmádníZpravodaj.cz jako velmi nestandardní, protože je zvykem, že jsou obranné pozice zaminovány a hlídány drony. Je tak možné, že Rusové útočili na místo, které jim Ukrajinci vzali, a chtěli ho zpět.

Článek Video: Ukrajinci se pod těžkou palbou ani neodvážili vykouknout. Rus uprostřed boje zběsilý útok s BVP natočil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačilo málo a vrtulník mohl jít šel k zemi

V blízkosti fronty nasazuje ukrajinské letectvo zejména bitevní vrtulníky Mi-24 Hind pro přímou podporu pozemních vojsk a transportní Mi-8/17, které slouží k rychlým výsadkům a dopravě zásob, stejně jako k evakuaci raněných. Pohybují se přitom v extrémně nízkých výškách, často jen několik metrů nad zemí, aby využily terénní nerovnosti a stromy jako přirozený štít.

Video: Ukrajinci překvapili ruský tank T-72 modernizovanou Stugnou. Stačil jediný zásah a byl minulostí

Chrání se tak zaměření ruskými radary, popisuje Wikipedia s tím, že je tento typ letové dráhy nazýván Nap-of-the-earth (NOE). Nízký let je klíčovou obranou, kdy radarový signál v odrazech od země zaniká, a hlavním nebezpečím se stává vizuální identifikace vojákem, který je vyzbrojen kupříkladu systémem 9K333 Verba s efektivním dostřelem až 6 000 m, uvádí Wikipedia.

Jeho střela využívá vysoce citlivé třípásmové optické čidlo, které dokáže odlišit teplo motoru od klamných cílů, což z něj dělá jednu z nejnebezpečnějších přenosných zbraní současnosti, která vstoupila do služby teprve v roce 2014. Mohlo by se tedy zdát, že jakmile ji ruský voják vystřelil, bylo s ukrajinským vrtulníkem amen, ale opak je pravdou.

Slovensko zahajuje výrobu samohybných houfnic EVA. Revoluce, na jakou jsme dlouho čekali. Už mají zákazníka

I když je vidět z velké vzdálenosti, jsou patrné vypuštěné světlice, které mají za cíl zmást navádění střely. Teoreticky by se to povést nemělo, ale v tomto případě se tak stalo. Současně může pilot spoléhat na agresivní manévrování a infračervenou rušičku, kupříkladu systém Adros, který kolem vrtulníku vytváří proměnlivé tepelné pole a je efektivnější než klasické světlice.

Není jasné, zda zafungoval v tomto momentě právě Adros, ale Helicopter-Industry uvádí, že je součástí modernizačních balíčků pro ukrajinské vrtulníky Mi-24 a Mi-8/17 od roku 2005. Na druhou stranu platí, že bylo ukrajinské letectvo, stejně jako celé ozbrojené síly, ještě před ruskou invazí velmi chudé, takže si nemohlo dovolit rozsáhlé investice do veškeré techniky.

Článek Video: perfektní reakce pilota. Ruský voják zaútočil pomocí MANPADS na ukrajinský vrtulník, když letěl pár metrů nad zemí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72 zdaleka nemá ochranu, jaká by odolala

Stugna-P je dlouhodobě nejsilnější protitankovou zbraní ve výzbroji ukrajinské armády, resp. mají její střely nejvyšší průbojnost. Wikipedia upřesňuje, že tandemová kumulativní hlavice 130mm střely RK-2S prorazí až 800 mm homogenního pancíře, kdežto 152mm střela RK-2M-K si poradí s hodnotou až 1 100 mm homogenního pancíře, takže si poradí s čímkoliv.

Rusové křísí unikátní loď, která mohla zaútočit na Ukrajinu z Baltského moře. Schytala to na více než 1 000 km

Kupříkladu nejlepší ruský tank, T-90M, má sice zepředu odolnost dokonce 1 550 mm RHAe, uvádí Wikipedia, ale tam by mu vojáci logicky neútočili. Buď si vyberou boční část, případně zadní, kde je ochrana výrazně slabší. Zajímavostí je, že na rozdíl od FGM-148 Javelin neútočí seshora, ale přímo, event. po mírně lomené dráze. Spoléhá se tak hlavně na sílu.

Vedle tandemové hlavice pak může být střela vybavena explozivní střepinovou proti pěchotě a opevnění, jde tak prakticky o velmi univerzálního ničitele. Stugna-P dostřelí od 100 do 5 000 m za dne, zatímco v noci je max. dosah 3 000 m. Ale vzhledem k tomu, že je nebe hlídáno drony, může být dostatek času 104kg komplet Stugna-P přemístit, kam bude třeba.

Video: Rusové na východní frontě pohořeli. Nepomohla jim ani velmi těžká technika, Ukrajinci ho proměnili v trosky

Ukrajinci si měli vzít na mušku tank T-72, ale protože má nějakou přídavnou protidronovou obranu, nelze určit jeho model. Do služby původně vstoupil ještě v Sovětském svazu roku 1973 a vznikl v počtu přesahujícím 25 tisíc kusů, z nichž je největším uživatelem Rusko. To ho postupně modernizovalo až na schopnou verzi B3M, ale hojně užívá i starší B3, uvádí Wikipedia.

V případě, že byl tank vybaven reaktivním pancéřováním Kontakt-5, které podle Wikipedie poskytuje ochranný účinek 200 až 250 mm proti APFSDS, a též 600 mm proti tvarovým náložím (HEAT), neměla ochrana T-72 sebemenší šanci střelu zastavit. Po zásahu se z něj začalo kouřit, což značí, že pronikla dovnitř a zažehla tam uloženou munici.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

Stugna-P se přitom začala od roku 2024 objevovat i ve vylepšené verzi, která dostala lepší optiku a termovizi pro čistější obraz a přesnější zaměření cílů v noci nebo za husté mlhy. Laserový naváděcí systém byl zase vylepšen tak, že je hůře detekovatelný ruskými varovnými systémy, a nová tandemová kumulativní hlavice si má lépe poradit s ERA typu Relikt.

Článek Video: Ukrajinci překvapili ruský tank T-72 modernizovanou Stugnou. Stačil jediný zásah a byl minulostí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani stovky vojáků v útoku ničeho nedosáhly

Průměrné denní ztráty vojáků ruské armády byly dlouhou dobu asi 1 000 denně, uvádí statistika ukrajinského ministerstva obrany, na konci února a začátku března útoky zeslábly a probíhalo jich méně, takže Rusové přicházeli denně zhruba o 850 až 950 vojáků. Mj. za to mohly ukrajinské nálety na jejich logistiku, což komplikovali přísun personálu i vybavení.

Ruský stíhač Su-30 vletěl do vzdušného prostoru NATO. Vyslalo tak silná letadla, že ho mohla zničit dříve, než by si jich všiml

Až v druhé polovině března se podařilo ruské armády útoky posílit, a to natolik, že 18. března padlo nebo bylo zraněno 1 720 vojáků, což je rekord pro rok 2026 a nejvyšší hodnota za posledních 12 měsíců. Následující den jich potom padlo o 200 méně, což je pořád nadstandardní číslo, a den poté jich bylo 1 610. Za tři dny tedy přišla o téměř 5 tisíc vojáků.

Což je velký problém, jelikož se dostává do mínusu. Armádní Zpravodaj upozorňoval v polovině března 2026, že se ruským rekrutérům nedaří plnit cíle ani přesto, že někde razantně navýšili náborové příspěvky, a verbují tak asi 35 až 40 tisíc vojáků měsíčně. Ztráta 5 tisíc jednotek za tři dny tedy znamená, že jich Ukrajinci pokosili výrazně více, než kolik se podaří nabrat.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

To podporuje i sdělení vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil Oleksandra Syrského, podle něhož zažilo Rusko nejkrvavější týden z celé války, když za týden přišlo o skoro 9 tisíc vojáků. Za připomínku také stojí, že se Ukrajincům podařilo od začátku roku osvobodit Dněpropetrovskou oblast, kde získali asi 400 km čtverečních, a hrozilo, že Rusům prolomí obranu.

Opakované neúspěchy tam sráží efektivitu ruské armády na velmi nízkou úroveň. Třetí armádní sbor popsal její největší pokus o průlom na ose Lyman-Borova, jehož se účastnilo přes 500 vojáků, 28 obrněných vozidel, více než 100 motocyklů, bugin a čtyřkolek. Ztratila však 405 z nich, spolu s 84 motocykly, 11 bojovými vozidly pěchoty a obrněnými transportéry a 3 tanky.

Video: hrůzná ruská zbraň se vracela z útoku, tak se Ukrajinci pomstili. Nezbylo z ní nic, ani posádka

V následujících dnech měly útoky zase výrazně zeslábnout, a celkově tedy skončila ruská jarní ofenziva dříve, než začala, aniž by Rusům něco přinesla. Samozřejmě zatím nelze hovořit o nějakém razantním zvratu ve vývoji bojů, celkově mají pořád iniciativu, ale neustále jim slábne a dostavuje se více a více neúspěchů, v důsledku čehož téměř stojí na místě.

Článek Rusové spustili jarní ofenzivu. Ukrajinci je totálně vypráskali: „Masivní ztráty je uzemnily, největší útok měl přes 500 vojáků“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet se zřejmě vracel z útoku; naposledy

TOS-1A Solncepjok je nástupcem původní „jedničky“, oproti níž má 24hlavňový odpalovač, avšak používá rakety stejné ráže 220 mm. Má oproti ní vylepšený dosah až na 10 km, ale pořád je hodně malý, kvůli čemuž musí útočit na nepřátelské pozice zblízka – což ho dělá zranitelným ze strany dělostřelectva, ale zejména dronů, jelikož si ho „podají“ během pár minut.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

Usazen je potom na podvozku tanku T-72, potvrzuje Wikipedia, což mu dává dobrou průchodnost terénem, a též ho to dělá relativně odolným – není mu to ovšem nic platné, protože jeho nejzranitelnější částí je odpalovač, do něhož také ukrajinské jednotky při jeho ničení míří. A v tomto případě tomu nebylo jinak, i když se zdá, že měl nabité pouze dvě rakety.

Raketomet je tak obávaný nikoliv pro svou ráži 220 mm, byť je vysoká, ale pro termobarické hlavice namísto klasických. Ty totiž při dopadu rozptýlí mikročástice aerosolu, které pronikají i za záhyby a do vnitřku objektů, a následně jsou zažehnuty. V ohnivé kouli o poloměru několika metrů je vše ihned spáleno, a na ukryté vojáky působí obrovský podtlak.

Žalostná kvalita vojenských letadel a vrtulníků musí překvapovat i Rusy. Během 3 týdnů jich kvůli poruše vyřadili 8

Tem jim roztrhá plíce a veškeré orgány, takže jsou na místě mrtví. Útok TOS-1A lze přežít jedině v uzavřené budově, bunkru nebo vozidle, do nichž rakety pro nízkou průbojnost neproniknou. V podstatě vždy, když se raketomet objeví, stává se primárním cílem operátorů dronů, jelikož jeho zničením zachrání mnoho vojáků, kterých je navíc v první linii stálý nedostatek.

I když není jasné, jakou hlavicí byl ukrajinský dron osazen, často mívá proti technice tu z granátu pro granátomet RPG-7. Ta má dle Wikipedie hmotnost 2,6 kg, což je zhruba maximum, jaké malý dron unese, a průbojnost 500 mm RHAe. To je sice na odpalovač raket zbytečně moc, ale zase to znamená jistotu, že bude zničen, což záběry z druhého dronu potvrzují.

Článek Video: hrůzná ruská zbraň se vracela z útoku, tak se Ukrajinci pomstili. Nezbylo z ní nic, ani posádka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovači mohou rozhodnout o výsledku

Současné působení odstřelovačů na ukrajinském bojišti je poměrně náročné, jelikož oblohu ovládly drony. Jsou-li však dobře maskovaní a mají dobré podmínky, například kdy oblohu hlídají vlastní drony a působí rušičky, mohou zůstat neobjevení. Tehdy mohou zůstat téměř neviditelní, natož v noci, kdy je nelze vidět ani na desítky metrů, natož na stovky.

„Situace v ruské armádě je kritická“. Přiznává, že bez žoldnéřů se může s útokem na Pokrovsk rozloučit

Zásadní výhodu jim navíc poskytuje noční vidění a termovize, které z nich dělají predátory. Takže zatímco lidské oko ve tmě tápe, termovizní zaměřovač vykreslí teplo nepřátelského vojáka proti chladnému okolí s děsivou jasností, potvrzuje Wikipedia. Vojáci v lesním porostu se potom stávají snadnými cíli, protože jejich tepelná stopa doslova „svítí“ i přes maskování.

Efektivita odstřelovačů také roste v kombinaci s drony, které jim slouží jako oči pro vyhledávání cílů. Pokud má střelec dobrou pozici a techniku, dokáže zastavit postup celé jednotky dříve, než si nepřítel uvědomí, odkud palba přichází. V éře digitální války tak klasické řemeslo spojené s nejmodernější optikou stále rozhoduje o výsledku lokálních střetů.

Video: „Když ho viděl, bylo už pozdě.“. Rus rezignovaně hleděl na dron a nesnažil se bránit, ani neutíkal. Jenom se nechal zepředu trefit

To je ostatně na záběrech jasně vidět. Redakce ArmádníZpravodaj.cz se nicméně domnívá, že nešlo o střelbu na dlouhou vzdálenost, ale na zhruba 200 až 300 m. Navíc nikoliv odstřelovacími puškami, ale spíše puškami útočnými. Jakými přesně, není jasné, ale ukrajinská armáda k tomu má třeba UAR-15 (Zbroyar Z-15), M4-WAC-47, CZ BREN 2 nebo Fort-221.

Wikipedia potvrzuje, že mají efektivní dostřel ve stovkách metrů a umožňují instalaci vybavení, jakým je právě termovize. Útočným puškám odpovídá také rychlost střelby a přebíjení. Na pušky UAR-15 si vojáci často instalují termovizní zaměřovač iRay RICO Mk1, zatímco u jiných využívají také digitální kolimátor jako Holosun DRS-TH kombinovaný s termovizí.

Článek Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schytat to měl přístav Usť-Luga, ne elektrárna

Estonské úřady vyšetřují incident s tím, že se dron pravděpodobně vychýlil ze své trasy a zasáhl elektrárnu nechtěně, přičemž další dopadl i na území dalšího pobaltského státu, což může být důsledek silného rušení v oblasti. Je důležité zdůraznit, že ačkoliv se dostal do Estonska z ruského vzdušného prostoru, nešlo o dron ruský, ale ukrajinský.

Video: „Když ho viděl, bylo už pozdě.“. Rus rezignovaně hleděl na dron a nesnažil se bránit, ani neutíkal. Jenom se nechal zepředu trefit

Z vyšetřování vyplývá, že šlo o dron použitý k rozsáhlému ukrajinskému útoku na ruský ropný terminál v Usť-Luze, jednom z největších ruských přístavů v Baltském moři, na němž závisí vývoz ropy a produktů z ní. Kvůli rušení GPS měl ale dron ztratit kurz a skončit úplně jinde. Stejně tomu bylo také v sousedním Lotyšsku, kde téhož dne havaroval dron poblíž ruské hranice.

Asi z bezpečnostních důvodů nebylo zveřejněno, o jaký dron se jednalo. Armádní Zpravodaj připomíná vzhledem ke vzdálenosti Usť-Lugy asi 900 km od ukrajinských hranic, že připadá v úvahu zejména An-196 Liutyi s doletem až 2 000 km, nese-li 50kg hlavici, uvádí Wikipedia s tím, že může mít i konfiguraci s doletem 600 km, pakliže je vybaven hlavicí těžkou 75 kg.

Vedle toho se nabízí také stále oblíbenější FP-1, který je podstatně levnější než An-196. Ten doletí až 1 600 km, na něž dopraví hlavici o hmotnosti až 60 kg, potvrzuje Militarnyi. Silou je tak zhruba srovnatelný. Oba přitom využívají k navigaci mj. kombinaci GPS a inerciálních systémů, což je činí zranitelnými vůči ruskému elektronickému rušení, které způsobilo jejich vychýlení.

Video: Rusové se snažili Ukrajince přechytračit a tanky dobře ukrýt. Ti nasadili speciální jednotku a rozbili jim útok na severní frontě

I když šlo o ukrajinský dron, je zásah elektrárny připisován ruské agresivní válce: „Mluvíme o důsledcích plnohodnotné agresivní války ze strany Ruska. Lze předpokládat, že se budou podobné incidenty opakovat,“ řekla dle ERR generální ředitelka estonské bezpečnostní policie Margot Pallosonová bez dalších okolností nebo upřesňujících informací.

Článek „Přiletěl z Ruska a trefil důležitou elektrárnu člena NATO.“ Vše je ale „odpuštěno“, Rusové za to nemohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoku se neměl ruský voják jak bránit

Vojáci to mají na ukrajinské frontě velmi těžké, protože se nad nimi může dron zjevit prakticky kdykoliv. Což platí pro obě strany konfliktu, ale ta ruská trpí přece jenom více, jelikož útočí a musí tak vynakládat více vojáků i jiných prostředků. Útoku dronu může přitom zabránit PVO, ale te se na frontě téměř nevyskytuje, nebo rušička, ale i ta bývá spíše u stálých pozic.

Video: Rusové se snažili Ukrajince přechytračit a tanky dobře ukrýt. Ti nasadili speciální jednotku a rozbili jim útok na severní frontě

Jednotlivec má tedy šanci útok přežít hlavně v momentě, kdy si blížícího se dronu všimne s dostatečným předstihem a sestřelí ho. Což se ale často nepodaří, jelikož bývá tichý a všimne si ho až v momentě, kdy už je pozdě. Zabít přitom dokáže i na několik metrů, v lepším případě zranit, ovšem i to bývá pro osamělého vojáka v poli neřešitelný problém.

Navíc i když ho útok dronu nezraní, může šlápnout na protipěchotní minu a utrpět vážnější zranění, jako se to stalo jednomu z dvojice vojáků, jehož nakonec spolubojovník zastřelil, a poté obrátil zbraň proti sobě. Takový FPV dron přitom často nese improvizovanou výbušninu či ruční granát, kdy např. hojně užívaný F-1 má smrtící poloměr v otevřeném prostoru 30 m.

Video: hon na ruský vlak dopadl úspěšně. Ukrajinci ho zastihli, když zrovna převážel palivo na frontu

Wikipedia ale doplňuje, že musí být nasazen z obranné pozice, např. tedy ze zákrytu zákopu nebo budovy, jelikož je poloměr disperze fragmentů až 200 m. Na takovou vzdálenost už ovšem nejspíše nezpůsobí nijak vážná zranění, zejména pak proti balistické ochraně. V tomto případě to ale neplatilo, protože to ruský voják schytal zepředu přímo do obličeje.

Z jeho pohledu je přitom patrné, že si velmi dobře uvědomuje, co ho čeká, a jako by byl smířený, i když měl pravděpodobně strach. Bránit se ani utíkat se nesnažil, nejspíše věděl, že to nemá smysl, protože by ho dron snadno dostihl, a i kdyby ho sestřelil nebo odstrčil, téměř jistě by zemřel. Možná také doufal, že dron poletí dále, ale to se nestalo a zasáhl ho.

Článek Video: „Když ho viděl, bylo už pozdě.“. Rus rezignovaně hleděl na dron a nesnažil se bránit, ani neutíkal. Jenom se nechal zepředu trefit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vládu nad vesnicí ruská armáda nezískala

V ruské propagandě je to úplně běžná praxe. Jeden ze zajatých vojáků ostatně sám vypověděl, že ho najali jenom proto, aby nosil vlajku a mával s ní na místech, která poté prohlašovala za dobytá, i když tomu tak reálně nebylo. A tomto případě nešlo zjevně o nic jiného, protože v okolí nelze pozorovat žádné další vojáky, kteří by předmětnou obec kontrolovali.

Video: Írán ukázal světu systém PVO, kterým zaútočil na americkou pýchu F-35. Vybudoval podzemní raketové město

Voják si ostatně musel uvědomovat velké nebezpečí, protože doběhl na místo, aby roztáhl ruskou vlajku a nechal se natočit, a poté se rychle utíkal schovat do domu. Tam ho nicméně navštívilo několik ukrajinských dronů, což byl jeho konec. Údajně dobytá obec tak ani v ruských rukách nebyla, a pokud by někdo tvrdil, že ano, tak nanejvýš několik minut.

Jelikož nebyla jmenována, půjde dle redakce ArmádníZpravodaj.cz o nějakou, kolem níž probíhají boje a je blízko frontové linie. Možná se nachází v tzv. zóně nikoho, kdy ji nekontroluje ani jedna ze stran, ale neustále v ní bojují. Čemuž by také tento případ odpovídal.

Ukrajinci se utrhli ze řetězu, Rusové zažili nejkrvavější týden z celé války. Obětovali skoro 9 000 vojáků pro pár desítek kilometrů

„Možná dnes ruské zprávy ohlásí další ‚dobytí‘ osady, ale ve skutečnosti to byl ‚pašerák vlajky‘ – a byl zabit. Čekáme na dalšího a zabijeme ho taky,“ sdělil zástupce 225. útočného pluku ukrajinské armády. Ukrajinští vojáci dokáží vzdorovat ruské pěchotní přesile právě díky dronům, s nimiž eliminují i jednotlivce, ačkoliv je kdysi využívali výhradně proti technice.

Článek Video: „Čekáme na dalšího a zabijeme ho taky.“ Rus zamával vlajkou, aby potvrdil dobytí vesnice. Ukrajinci mu to vysvětlili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Voják zřejmě šlápl na obzvláště silnou minu

Bezpilotní letouny doslova proměnily povahu bojů na Ukrajině. Používají je sice obě strany, ale zdá se, že ta ukrajinská je v tom dlouhodobě výrazně lepší, a navíc má i lepší pozici, protože se na mnoha místech brání, což znamená, že se její vojáci s nepřítelem často vůbec nemusí střetnout, ale zlikvidovat je za pomoci dronů; útočníci ovšem stejné možnosti nemají.

„Rusové ztrácí motivaci, jsou zoufalí z ukrajinské taktiky.“ Stěžejní železniční uzel k ovládnutí Donbasu nemohou získat

Jejich ztráty jsou tak přirozeně větší a může k nim dojít naprosto kdykoliv. V tomto případě je zjevné, že obránci o dvojici útočníků věděli – nejenom, že ji natáčel zřejmě průzkumný dron, ale sebevražedný to trefil do stromu v jejich těsné blízkosti. To by mohlo značit, že v oblasti nebyl další, a tak se operátor pokusil oba nepřátele aspoň zranit, i když strom účinky zmírnil.

A to dokonce natolik, že nejspíše ani neublížil vojákovi, který byl výbuchu blíže, jelikož se zvedl a spěchal na pomoc kolegovi. Toho možná dron také nezasáhl, ale zato se dle díry v zemi zdá, že šlápl na protipěchotní minu. Není možné poznat, o jakou šlo, ale Rusové i Ukrajinci hojně užívají starou PMN z 50. let 20. století, tedy z dob SSSR, uvádí Wikipedia.

Video: Rusové spustili silný útok, aby roztříštili klíčové město ukrajinské obrany. „Facku“ jim dala jedna z nejzkušenějších elitních jednotek

Oproti jinými protipěchotním minám, které často obsahují kolem 50 gramů výbušnin, má PMN-1 asi pětkrát více, resp. 249 g, čímž dokáže snadno zničit celou nohu oběti. Ta často vyžaduje amputaci vysoko nad kolene, a ještě způsobí další vážná poranění. Jejímu užití by odpovídalo i chování druhého z ruských vojáků, který se pokusil kolegu zachránit, ale marně.

Noha mu nejspíše krvácela natolik, že to vyhodnotil jako nemožné, a buď v tu chvíli propadl úplné beznaději, nebo věděl, že ani on daleko nedojde. Nejdříve proto střelil útočnou puškou do hlavy jeho, a následně i sebe. Událost ukazuje jednu z hrůz války, a jak zoufalý umí člověk být, když si bez váhání vezme vlastní život, pokud se ocitne v takové situaci.

Článek Video: ruský voják nedokázal svého spolubojovníka zachránit, tak ho zastřelil. A potom i sebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Opakované dronové útoky už Rusy vážně nebaví

Lyman představuje pro ruskou armádu klíčový logistický uzel a strategickou bránu k ovládnutí zejména severního Donbasu. Sice neleží na důležitých silničních komunikacích, ale jeho význam spočívá hlavně v železnici, která ho spojuje se Slavjanskem, Kramatorskem a i dalšími důležitými průmyslovými středisky Donbasu, o jehož dobytí Vladimir Putin usiluje.

Video: Rusové spustili silný útok, aby roztříštili klíčové město ukrajinské obrany. „Facku“ jim dala jedna z nejzkušenějších elitních jednotek

Ovládnutí tohoto prostoru by mu dovolilo vytvořit nástupní prostor pro obklíčení ukrajinských sil a usnadnilo zásobování. Pro ukrajinskou armádu je naopak udržení Lymanu zásadní z hlediska aktivní obrany a kontroly nad levým břehem řeky Severní Doněc. Stabilní pozice v tomto sektoru brání ruským jednotkám v postupu do hloubi Charkovské oblasti, a zároveň také chrání boky ukrajinských formací operujících kupříkladu v Luhanské oblasti.

Ztráta Lymanu by celkovou stabilitu fronty výrazně zhoršila, takže ho Ukrajinci musí udržet. Což se jim zatím nejspíše daří dobře, ačkoliv na něj Rusové dle LiveUAmap útočí ze tří směrů. Ale ne a ne do něj prorazit, o což se zasluhují především všudypřítomné ukrajinské drony.

Ukrajinci se předvedli, „ořezali křídla“ ruským obrům. Na 750 km zasáhli výrobnu těžkých vojenských letadel

„Abyste pochopili, jak je naše práce efektivní, musíte se vcítit do nepřátelského prostředí. Vzhledem k tomu, že je nejslabší stránkou ruských vojáků nedostatek motivace – kterou naopak ukrajinští vojáci mají – nedojdou daleko,“ uvedla Olena. Musí tak například opakovaně instalovat komunikační antény na stále stejná místa, čímž riskují život a nebaví je to.

„Máme fotografii, kde ruští vojáci napsali na tabuli: ‚Přestaňte sem posílat FPV drony, je těžké běhat tam a zpět‘. Pokud nepřítel napíše něco takového, myslím, že je to dobrý výsledek podpory celého praporu a brigády,“ dodala. Rada národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny připomíná, že Ukrajinci vyrobili za rok 2025 kolem 8 milionů dronů všech druhů.

iZdroj fotografie: ArmyInform

Na začátku války museli většinu nakupovat v zahraničí, ale výrobu stále více lokalizují, díky čemuž jsou soběstačnější, a hlavně ji zlevňují na minimum. Význam dronů v ukrajinské armádě nadále roste, a jak se ukazuje, vyplácí se jimi eliminovat i jednotlivé ruské vojáky.

Článek „Rusové ztrácí motivaci, jsou zoufalí z ukrajinské taktiky.“ Stěžejní železniční uzel k ovládnutí Donbasu nemohou získat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obranu zajišťovaly drony a zkušení vojáci

Ke smůle ruských vojáků narazili u Kostiantynivky na 93. samostatnou mechanizovanou brigádu známou jako „Cholodnyj Jar“, která patří k elitním a nejzkušenějším jednotkám ukrajinských ozbrojených sil. Své jméno nese po historické oblasti spojené s odbojem za nezávislost, potvrzuje Wikipedia, a proslavila se neústupností v klíčových bitvách, včetně té u doněckého letiště.

Video: ukrajinský voják vytrhl Rusovi pušku a odrovnal ho nožem. „Není mi to líto, Rusy na Ukrajinu nikdo nezval“

Tam nejspíše bojovala po boku dalších elitních bojovníků ze 79. samostatné vzdušné útočné brigády „Tavria“ 7. sboru rychlé reakce vzdušných útočných sil Ukrajiny, jejíž členové si vysloužili přezdívku „Kyborgové“. Stejně tak jsou obě známé z vleklých bojů o Izjum a Bachmut.

„Cholodnyj Jar“ je ceněna pro vysokou profesionalitu, moderní přístup k velení a efektivní nasazování západní i modernizované sovětské techniky. Díky tvrdým zkušenostem z první linie se stala symbolem ukrajinského odporu a schopnosti zastavit početně silnějšího nepřítele. Její vojáci jsou vnímáni jako zocelení veteráni, kteří tvoří páteř moderní ukrajinské armády.

Ukrajinci se předvedli, „ořezali křídla“ ruským obrům. Na 750 km zasáhli výrobnu těžkých vojenských letadel

O tom se ruští vojáci při útoku na Kostiantynivku přesvědčili. Vedli ho v polích, v liniích stromů i v protitankových příkopech, ale bez úspěchu. Odpor byl příliš tvrdý. Stěžejní roli při něm sehrály již tradičně drony, jimiž obránci ničili těžkou i lehkou techniku, jakož i jednotlivé vojáky. Těch mělo celkem padnout asi 40, aniž by se vůbec přiblížili k ukrajinským pozicím.

Armádní Zpravodaj připomíná, že jsou Ukrajinci mistry v boji s drony. V silného zabijáka umí přitom přeměnit i komerční FPV letoun, k němuž přidají hlavici z protitankového granátu RPG-7, který dle Wikipedie prorazí asi 500 mm RHAe, což stačí na většinu ruské techniky. Vojáky ale obvykle loví drony s ručnímu granáty nebo menšími improvizovanými náložemi.

Frontový voják bez příkras odpovídá na otázky a vysvětluje, jaké zbraně rozhodují bitvy. „Otec mě má za nacistu,“ zoufá

Kostiantynivka je zcela klíčová z důvodu, že představuje křižovatku mezi Toreckem, Bachmutem, Kramatorskem a Pokrovskem. Kdo ji ovládá, má přístup do mnoha dalších stěžejních směrů. Je na místě připomenout, že na Ukrajině má význam každá, i menší, silnice. Infrastruktura je tam velmi řídká a několik měsíců v roce pokrývá zemi silně rozbahněný terén.

V útoku na Kostiantynivku padlo asi 40 ruských vojáků a mnoho jejich techniky (zveřejněno 18. března 2026)

Článek Video: Rusové spustili silný útok, aby roztříštili klíčové město ukrajinské obrany. „Facku“ jim dala jedna z nejzkušenějších elitních jednotek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez těžkých letadel utrpí logistika i vzdušný útok

Továrna Aviastar je součástí United Aircraft Corporation (zkráceně UAC) spadající pod Rostec, a stojí za výrobou vojenských transportních letadel Iljušin Il-76MD-90A a tankovacích letadel Iljušin Il-78M-90A, a servisem těžkých transportních letadel jako An-124 Ruslan. Všechna jsou pro ruské letectvo velmi důležitá, což platí též o omezených kapacitách pro jejich výrobu a servis.

Video: ukrajinský voják vytrhl Rusovi pušku a odrovnal ho nožem. „Není mi to líto, Rusy na Ukrajinu nikdo nezval“

Il-76MD-90A představuje hlubokou modernizaci sovětské klasiky osazenou úspornějšími motory a digitálním kokpitem, uvádí Wikipedia. Nová konstrukce křídla a zesílený podvozek také zvyšují nosnost na 60 tun a prodlužují dolet. Pro ruské letectvo jde o klíčový strategický letoun zajišťující rychlé přesuny vojsk a techniky i na neupravené ranveje v náročných podmínkách.

Il-78M-90A je potom nejmodernější ruský vzdušný tanker postavený z letounu Il-76MD-90A. Je vybaven dvěma palivovými nádržemi v nákladovém prostoru a třemi tankovacími body, což mu umožňuje doplňovat palivo dvěma letadlům naráz, a díky novým motorům a vylepšenému křídlu má vyšší vzletovou hmotnost, delší dolet a lepší provozní efektivitu, uvádí Wikipedia.

Frontový voják bez příkras odpovídá na otázky a vysvětluje, jaké zbraně rozhodují bitvy. „Otec mě má za nacistu,“ zoufá

An-124 Ruslan zaujal po roce 2022, kdy byla zničena ukrajinská Mrija, post největšího nákladního letounu světa. Navržen byl pro přepravu extrémně těžkých a rozměrných nákladů, jako jsou balistické rakety nebo obrněná technika. V ruském letectvu plní klíčovou roli v globální logistice, přičemž disponuje výklopnou přídí, nájezdovou rampou a unikátním podvozkem, který mu dovoluje „pokleknout“ pro snazší nakládku, vysvětluje Wikipedia.

Z dostupných informací vyplývá, že byla zasažena infrastruktura továrny včetně klimatizovaných krytů a parkoviště pro letadla, při čemž utrpěla poškození i některá letadla. Rozsah sice není znám, ale i pouhé narušení provozu takto důležité továrny je pro Rusy problém zejména, pokud jde o logistiku. Nahradit škody přitom nebývá snadné, a už vůbec rychlé.

Video: Rusové chtěli sevřít ukrajinské výsadkáře do kleští a připravili lest. Ti byli ovšem chytřejší a všechny útoky roznesli

Jakými zbraněmi byla továrna zasažena, není jasné, ale soudě dle vzdálenosti 750 km se mohlo jednat o drony An-196 Liutyi nebo FP-1. Ty první doletí až 2 000 km s hlavicí těžkou 50 kg, uvádí Wikipedia, zatímco druhé urazí až 1 600 km a unesou až 120kg hlavici, ale čím dále letí, tím bude menší, shoduje se Militarnyi. V tomto případě však mohla být poměrně velká.

Článek Ukrajinci se předvedli, „ořezali křídla“ ruským obrům. Na 750 km zasáhli výrobnu těžkých vojenských letadel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení F-35 lze, ale za specifických podmínek

F-35 Lightning II je vrcholem moderního letectví díky technologii stealth, která drasticky snižuje její radarový odraz. Sestává totiž ze speciálních materiálů pohlcujících vlny, a má geometricky tvarovaný trup, takže se na radarech jeví jen jako malý pták. Tato „neviditelnost“ jí umožňuje ničit cíle z velké dálky, aniž by nepřítel vůbec tušil, že je zaměřen.

Z výpovědi zajatých Rusů mrazí. „Nepamatujeme si, kdy jsme naposledy jedli.“ Byli rádi, že je Ukrajinci zajali

Sestřelit F-35 je extrémně těžké i proto, že disponuje pokročilým systémem elektronického boje a senzory, které vidí v okruhu 360 stupňů. Pilot má tedy dokonalý přehled o bojišti a eliminuje hrozby dříve, než se dostane na dostřel. Letoun navíc efektivně maskuje svou tepelnou stopu, což ztěžuje práci infračerveným čidlům a raketám naváděným na teplo motoru.

Ale přesto existují scénáře, kdy lze F-35 zasáhnout. Pokud by letěla nízko, vystavuje se útoku MANPADS, které jsou pasivní a nelze je předem detekovat radarem. Střelec s raketou na rameni může využít vizuální kontakt v momentě, kdy letoun opustí krytí výškové převahy. Šance nicméně roste i v nepřehledném terénu, kde mají systémy včasné výstrahy méně času reagovat.

„Rusové se snaží vzdorovat, ale bez úspěchu.“ Ukrajinci si zuřivě berou okupovaná území na jihu zpět

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná také možné užití staré čínské taktiky, která vznikla již před zhruba 60 lety. Ta je vlastně velmi jednoduchá a lze ji rozdělit na dvě části. Tou první je, že nepřítel získá pocit, že již zničil veškeré systémy PVO, a nepočítá tedy s dalšími, na základě čehož si přestává dávat pozor a vysílá piloty do míst, kam by se dříve nevydali.

Druhou je potom ponechání systémů vypnutých a skrytých, díky čemuž je nelze detekovat jinak než vizuálně. Takže když se potom v jejich blízkosti prožene pilot, nepředpokládá útok. Obránci ho však aktivují a de facto ho střelí do zad, což značně snižuje jeho šanci na přežití. Ale přesto se v případě z 20. března 2026 mělo jednat pouze o poškození F-35.

„Byla to dobře naplánovaná akce,“ libují si Ukrajinci. Rusové utrpěli na jižní frontě fatální ztrátu území. Vojáků padly tisíce

Vzhledem k íránské propagandě by nebylo od věci to označit za nesmysl, ostatně dříve už lhala, že F-35 sestřelila, a později udělala totéž s B-2 Spirit. Navíc je k dispozici krátké video, z něhož ani nelze 100% určit, zda jde o F-35, byť tom tvary napovídají, nebo o další výplod AI. Na konci ho zasáhne střela a tím záběry končí, což je samo o sobě také podivné.

Na druhou stranu Armádní Zpravodaj dohledal, že Američané skutečně nějaký incident potvrdili, uvádí CNN. „Letoun páté generace vykonával bojovou misi nad Íránem, když byl nucen nouzově přistát, “ sdělil kapitán Tim Hawkins, mluvčí amerického Centrálního velení, s tím, že dosedlo na ranvej bezpečně, pilot je stabilizován a incident předmětem vyšetřování.

Video: ukrajinský MiG-29 shodil 250kg pumu na podzemní základnu ruské čety. Dovnitř ani ven už se nikdo nedostane

Dva obeznámené zdroje měly potom potvrdit, že k zasažení F-35 skutečně došlo, nejspíše tedy íránskou PVO. Armádní Zpravodaj připomíná, že pokud se dostala do špatné situace, stačil na to v podstatě i starý MANPADS. Armáda má k dispozici i domácí Misagh-1, Misagh-2 a Misagh-3 s infračerveně naváděnými střelami, kdy nejlepší nabízí dosah 6 km, uvádí Wikipedia.

Článek Video: nemožné se stalo realitou, Írán zasáhl F-35 raketou. Američané to nepopírají, ale neumí to vysvětlit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když získají Hryšyne, obklíčí celý Pokrovsk

„Situace je těžká, ale pod kontrolou. Nepřítel nevzdává pokusy prorazit za Pokrovsk a postupovat dál, snaží se zaútočit na Hryšyne. Držíme obranu. V tomto sektoru proti nám operují tři ruské armády, ale my sebevědomě držíme linii,“ uvedl 16. března 2026 zástupce 425. samostatného útočného pluku „Skala“ s volacím znakem „Engineer“.

Video: vysoce specializovaný ukrajinský pluk roznesl Rusy na východní frontě. Kam vtrhne, tam zanechá zkázu

Ukrajinské obranné síly mají přitom situaci kontrolovat a pevně držet své pozice, čímž ničí nepřátelskou logistiku, přičemž změny počasí ruské aktivity významně neovlivnily, a tak dochází ke stále stejným taktikám boje. Usilování o Hryšyne je logické, jelikož by při jeho získání došlo k úplnému uzavření spojení s Pokrovskem, který už je téměř celý pod rukou kontrolou.

LiveUAmap potvrzuje stoupající intenzitu bojů, které probíhají jak na severu samotného Hryšyne, tak v osadách severně od něj. Zatím se nicméně zdá, že se ruským silám nijak prorážet nedaří. V momentě, kdy by obec získaly, připsaly by si také úsek jihovýchodně od ní směrem k Pokrovsku, což je asi 9 km čtverečních. Ten přitom Rusové potřebují k ovládnutí Doněcku.

Armádní Zpravodaj připomíná, že jim tam situaci komplikují nejenom houževnatí obránci, ale také ukrajinské snažení na jihu. Tam totiž obránci přešli od ofenzivy a získaly zpět 400 kilometrů čtverečních území, a nezastavují se. Situace tam byla pro ruskou armádu tak kritická, že dokonce musela přesunout část sil od Pokrovsku k udržení své obraně v Záporožské oblasti.

„Najali mě jenom proto, abych nesl vlajku, a oni mohli lhát o dobytém území“ podělil se Rus se slzami v očích

To ji pochopitelně oslabuje na jiných částech fronty, zejména potom u Pokrovsku. A to tím spíše, že se jí dlouhodobě nedaří plnit náborové cíle, byť nabízí dobrovolníkům obrovské odměny. Je to pro ni dokonce takový problém, že jim Ukrajinci tímto tažením překazili strategickou ofenzivu plánovanou na březen, a sama musela začít více bránit, co už získala.

Článek Rusové se snaží obklíčit Pokrovsk ze všech stran. Naráží ovšem na tuhý odpor, proti němuž se opakovaně rozbíjí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V podzemí jsou ruští vojáci prakticky v pasti

Samostatný útočný prapor „Skala“ (425. samostatný útočný pluk) vznikl na začátku ruské invaze v roce 2022 pod vedením Jurije Harkavije zvaného „Skala“ (v překladu „Útes“), po němž byla také jednotka pojmenována, uvádí Wikipedia. Její elitní členové se dnes specializují na vysoce rizikové průzkumné a útočné operace, přičemž je proslulá svou efektivitou v nasazení bezpilotních letounů a moderních technologií, díky čemuž má minimální ztráty.

„Byla to dobře naplánovaná akce,“ libují si Ukrajinci. Rusové utrpěli na jižní frontě fatální ztrátu území. Vojáků padly tisíce

Vyznamenal se v klíčových bitvách u Bachmutu a Avdijivky, kde prokázal schopnost vést intenzivní městský boj. Díky úzké koordinaci s dělostřelectvem a využití FPV dronů se rychle stal postrachem ruských linií, a od roku 2024 hraje rovněž zásadní roli při obraně pokrovského směru, kde čelí masivním útokům a provádí bleskové protiúdery do týlu.

Z tohoto lze usuzovat, že pochází záběry právě někde z oblasti Pokrovsku, ačkoliv je východní fronta pochopitelně mnohem větší. Boj v zákopech přitom patří mezi nejtěžší z celé války, jelikož nemusí být ani přes dlouhodobý průzkum jasné, kolik vojáků se tam skrývá, jaké mají vybavení, a zda prvotní útoky přežili, nebo v nich čekají na příchod ukrajinských jednotek.

Video: 4 ukrajinští parašutisté přepadli 5 ruských vojáků. Jeden se bránil, ale neuspěl. Ostatní zajali a odvedli

Ty viditelně čistily podzemní stanoviště, nejspíše jenom se dvěma vojáky, na něž nejdříve naletěl dron, a poté jim tam vojáci hodili granát a zasypali východ střelbou z útočné pušky. Následovalo bombardování z dronu, a nakonec ještě alespoň jeden granát. Na konci pak vychází z úkrytu ukrajinský voják, který ho byl zkontrolovat, případně dočistit od okupantů.

Ačkoliv se mělo jednat o akci elitního praporu, některé situace tomu neodpovídají. Je ovšem možné, že šlo o nepříliš zkušené členy, kteří teprve sbírají zkušenosti. Ze vzduchu je přitom jistily drony, z čehož lze usuzovat, že situace pod kontrolou byla. Rusové tím každopádně ztratili pozici, o jejíž obnovení budou muset znovu bojovat a přinášet nemalé ztráty.

Článek Video: vysoce specializovaný ukrajinský pluk roznesl Rusy na východní frontě. Kam vtrhne, tam zanechá zkázu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah na poslední chvíli může napovídat o potížích

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou

Mezi ty nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Izraelská protivzdušná obrana si s nimi sice umí poradit, ale ne vždy, a někdy až na poslední chvíli. Primárně to je úloha systémů Arrow a THAAD, které fungují na dlouho vzdálenost, ale pokud jim uniknou, zasahuje Davidův prak (David’s Sling), skrze nějž už by projít neměly. V praxi se nicméně ukazuje, že se to děje, a tak dochází dokonce k aktivaci Iron Dome.

Ten není proti balistickým raketám určen, Armádní Zpravodaj se této problematice věnoval již v červnu 2025, kdy došlo k první fázi izraelsko-íránské války. Ve výjimečných případech může být ovšem aktivován i za tímto účelem jako „poslední záchrana“, uvádí Wikipedia, což je vidět na záběrech (níže), kde zničil íránskou raketu těsně před dopadem.

Článek Video: jenom 1 vteřinu před dopadem zachytila izraelská PVO íránskou balistickou raketu. Výjimečně zasahoval Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zabrali a Rusové ztratili „páru“

Kancelář prezidenta Ukrajiny zveřejnila 16. března 2026 projev Volodymyra Zelenského, který v něm poděkoval vojákům, že brání Záporožskou, Charkovskou a Sumskou oblast, stejně jako celý Doněck, tedy v podstatě všechny, přes něž se táhne asi 1 200 km dlouhá fronta. Komentoval to přitom s tím, že ukrajinské obranné síly překazily ruskou strategickou ofenzivu.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Ta měla být plánována na březen, a jelikož neupřesnil, kde přesně k ní mělo dojít, lze se domnívat, že v nějaké míře po celé její délce, ačkoliv největší nátlak by pravděpodobně vznikal ve směru na Pokrovsk, který se snaží Rusové dobýt už zhruba 1,5 roku. Armádní Zpravodaje se domnívá, že jim zamíchaly kartami hlavně ztráty pozic na jihu Ukrajiny.

Obránci tam totiž získali zpět asi 400 kilometrů čtverečních v Dněpropetrovské oblasti, což představuje cca měsíční postup ruské armády. Zároveň se také ukázalo, že má velký problém s doplňováním ztrát, jelikož se jí hlásí asi o 20 % méně sil, než jich potřebuje. Z toho Armádní Zpravodaj usuzuje, že jednoduše nemá dostatek personálu, a též musela řešit hrozící prolomení obrany v Záporožské oblasti, kde Ukrajinci zahájili v lednu protiofenzivu.

Silné obvinění Zelenského: „Írán zaútočil na Ukrajinu stovkami dronů ve jménu Ruska“

Situace je tam pro Rusy natolik špatná, že tam dokonce museli přesunout značnou část sil z pokrovského směru, což pro ně znamená kritické oslabení operací v této oblasti, která je pro ně ovšem klíčová. Volodymyr Zelenský dodal, že i když se snaží ruská armáda pozice v Záporožské oblasti posilovat, daří se je ničit a postupovat v osvobozování území.

Článek Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásobování je bídné, ruské velení zrovna tak

Ukrajinský bojovník s volacím znakem „Telik“ se podělil o zkušenosti, že se někteří ruští okupanti ani nesnaží klást odpor a doslova se jim uleví, když jsou zajati. To naznačuje hluboké problémy s morálkou a neochotu bojovat v konfliktu s nejistým koncem. Zajatci často popisují katastrofální podmínky na frontě, včetně nedostatku proviantu, munice a schopného velení.

Ruští „dobrovolníci“ po boku žoldnéřů padli do zajetí u Kupjansku. Co řekli potvrdilo ruské lži

Pro mnohé ruské vojáky tak představuje kapitulace jedinou reálnou šanci na přežití, neboť čelí neustálému tlaku a vysokým ztrátám. Ty se totiž nedaří efektivně doplňovat ani přes neustále zvyšované odměny, na což Armádní Zpravodaj upozorňoval v polovině března 2026 s tím, že v některých regionech vzrostly na více než 1,116 milionu korun.

Z těchto i dalších důvodů je tak motivace k boji u mnoha vojáků minimální, přičemž strach z vlastního velení často převyšuje loajalitu. Tento trend potvrzuje, že psychologický nátlak a vnitřní rozklad ruských struktur na frontě nabírají na intenzitě. Což Ukrajinci pochopitelně vítají, jelikož to pro ně má strategický význam z důvodu klesající intenzity bojů.

To nejenom šetří životy vlastních jednotek, ale také to pomáhá rychleji plnit výměnný fond, kdy se může řada zajatých ukrajinských vojáků vrátit domů. Výslechy zajatců navíc poskytují cenné zpravodajské informace o aktuálním stavu ruské armády. Rostoucí počet vzdávajících se vojáků dokumentuje selhání ruské velitelské struktury a logistiky, což má přímý dopad v boji.

„Víkendová salva přímo proti Moskvě“. Ukrajinci zasypali centrum ruské moci největším útokem od začátku války

Redakce ArmádníZpravodaj.cz upozorňuje, že nejde o nic ojedinělého. I když o situaci vypověděl voják spadající pod brigádu Forpost, dříve známou jako Kramatorsku pohraniční jednotku, podle čehož lze soudit, že stále působí i v okolí Kramatorsku na Donbasu, potvrzuje Wikipedia, dochází ke stejným případům kupříkladu ve Vovčansku na severu země o 200 km dále.

Článek „Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cíl se nepodařilo Rusům splnit ani jednou

V únoru 2026 čelí Ruská federace prohlubující se náborové krizi, kdy klesající zájem dobrovolníků nutí úřady k extrémním finančním opatřením. Jednorázové příspěvky za podpis vojenského kontraktu v oblastech, jako je Petrohrad, vyskočily až na rekordních 4,5 milionu rublů. Na české koruny to je v přepočtu asi 1,116 milionu korun, což je v Rusku velké jmění.

Video: ukrajinský MiG-29 shodil 250kg pumu na podzemní základnu ruské čety. Dovnitř ani ven už se nikdo nedostane

Podle Wikipedie tam sice průměrná mzda vzrostla, ale pouze na 50 tisíc rublů měsíčně, takže je nabízená odměna jejím 90násobkem. Tato „aukce štědrosti“ je přímým důsledkem vyčerpání lidských zdrojů ochotných jít do války dobrovolně. Od počátku invaze zahájené v únoru 2022 se navíc nepodařilo žádný měsíc naverbovat 50 tisíc lidí, obvykle jenom 35 až 40 tisíc.

Což koresponduje s vyjádřením ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že pokud chce ukrajinská armáda získat iniciativu, musí eliminovat alespoň 50 tisíc ruských vojáků/měsíc, uvádí CNN. Ani masivní zvyšování odměn, které od začátku roku 2026 proběhlo ve 14 regionech, však nepřináší očekávaný příval nováčků, což způsobuje nedostatek sil na bojišti.

Státní rozpočet je nicméně už tak extrémně zatížený, a ačkoliv se dříve pokusil odměny redukovat, vedlo to k okamžitému propadu náboru, což donutilo gubernátory oblastí k jejich zvýšení i přesto, že se stává finanční zátěž regionálních rozpočtů neúnosnou. A má to pochopitelně dopad na vývoj na bojišti, kde má sice ruská armáda stále iniciativu, ale i problémy.

„Prestiž Ameriky utrpěla.“ Írán ukázal sestřelený stealth bombardér B-2 v ulicích. Zkouší oklamat svět, skočila mu na to i Čína

Ukrajincům se například podařilo dobýt přes 400 kilometrů čtverečních v Dněpropetrovské oblasti na jihu země, což představuje asi měsíční postup ruské armády. Té přitom hrozilo, že tam přijde i o další pozice, a dokonce neudrží obranu, v důsledku čehož musela přesunout síly z pokrovského směru, aby situaci zvrátila, ale stále tam přichází o další území.

Článek „Krize, jakou Rusko nezažilo“. Rusům se už do armády nechce, neláká je ani odměna 90 průměrných platů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžká situace, s níž nemohli Rusové nic dělat

Útoky na kritickou infrastrukturu patří mezi nejefektivnější nástroje, jakými se může ukrajinská armáda pokusit ochromit tu ruskou, stejně jako ekonomiku její země. A umí to i na vzdálenost, o níž si dříve mohla nechat zdát. Zapálení ropného skladu Labinsk v Krasnodarském kraji, tedy přibližně 500 km od fronty v Záporožské oblasti, potvrzuje LiveUAmap.

Video: ukrajinský MiG-29 shodil 250kg pumu na podzemní základnu ruské čety. Dovnitř ani ven už se nikdo nedostane

Armádní Zpravodaj připomíná, že mohla ukrajinská armáda použít drony An-196 Liutyi, s nimiž útočí na ropná skladiště a jinou infrastrukturu opakovaně. Wikipedia potvrzuje, že pokud nesou hlavici těžkou 75 kg, doletí až 600 km, a pokud 50kg, tak až 2 000 km. Druhou možností jsou potom FP-1 s dosahem až 1 600 km a těžší, až 120kg hlavicí, uvádí Militarnyi.

Její velikost se bude odvíjet od vzdálenosti, na níž letí, přičemž tu maximální zřejmě unese až na polovinu svého maximálního dosahu. I to je nicméně více než dostačující k proražení nechráněné ropné skladovací věže, kterou po zapálení nelze uhasit, ale hasiči ji musí nechat vyhořet. S tím se nicméně pojí riziko rozšíření požáru, což se také v Labinsku stalo.

„Prestiž Ameriky utrpěla.“ Írán ukázal sestřelený stealth bombardér B-2 v ulicích. Zkouší oklamat svět, skočila mu na to i Čína

Agentura Exilenova+ k tomu 16. března 2026, tedy v den útoku, sdílela několik videí, z nichž to vypadá, že hořely pouze dvě věže. Záběry (níže) nicméně ukazují, že se situace zhoršila a požár se rozšířil i na několik dalších věží, v důsledku čehož jich hořelo nejméně sedm. Zasloužit se o to měl siný vítr, který ho rozšířil, a prakticky tak znásobil ukrajinský úspěch.

Článek Video: takový úspěch Ukrajinci nečekali, pomohl jim vítr. Rusové nic dělat nemohli, ropné skladiště shořelo skoro celé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vylepšená verze, která dostala i západní zbraně

MiG-29MU1 je ukrajinská modernizace původně sovětského víceúčelového letounu, jejímž cílem bylo zvýšení jeho bojové efektivity v moderním konfliktu. Wikipedia upřesňuje, že tím hlavním zlepšením je instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem a modernizovaný navigační systém se satelitním přijímačem. Ve výzbroji je přitom MU1 teprve od roku 2009.

„Prestiž Ameriky utrpěla.“ Írán ukázal sestřelený stealth bombardér B-2 v ulicích. Zkouší oklamat svět, skočila mu na to i Čína

Současně umožňuje lepší integraci s digitálním bojištěm a dává vyšší šanci na přežití v oblasti s hustou protivzdušnou obranou. Armádní Zpravodaj hodnotí jako zásadní průlom v nasazení MiG-29MU1 schopnost nést západní munici, v tomto případě francouzské pumy AASM Hammer. Ty mají raketový pohon, s nímž zasahují ruské pozice na vzdálenost až 72 km.

Kombinace inerciálního (INS), satelitního (GPS) a infračerveného navádění jim potom zajišťuje chirurgickou přesnost, potvrzuje Wikipedia. I když je MiG-29 v základu starý, je pro ukrajinské piloty nepostradatelný a tvoří páteř letectva schopnou operací z poškozených nebo provizorních letišť. slouží nejenom k útokům, resp. bombardování, ale také k obraně.

Riskantní plán s obrovskými ztrátami, ale možná jediná spása Donalda Trumpa. Cenu ropy může srazit obsazením 5 ostrovů

Vchod do ruského bunkru měla zasáhnout 250kg varianta AASM Hammer, která je užívána asi nejčastěji. Existuje nicméně také poloviční, a naopak dvakrát těžší, ale ty jsou nasazovány méně; tunovou variantu pak MiG-29 neunese, i když na tom mají inženýři pracovat. Obvykle je však lepší a efektivnější i z hlediska nosnosti shodit spíše dvě menší pumy.

Článek Video: ukrajinský MiG-29 shodil 250kg pumu na podzemní základnu ruské čety. Dovnitř ani ven už se nikdo nedostane se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán dopravu průlivem téměř zablokoval

Hormuzský průliv je silnou kartou Íránu, protože tudy prochází zhruba pětina vytěžené ropy na světě, a důležitý je i pro export plynu, hnojiv a dalších komodit, ale nejenom těch. Wikipedia uvádí, že v nejužším místě má 39 kilometrů, a jelikož Írán hrozí lodím útoky, naprostá většina z nich se zastavila a ve světě rostou ceny paliv. Írán leží na jedné straně průlivu, ale navíc ovládá několik ostrovů, které jsou v něm nebo u jeho vstupu. Právě ty by se teoreticky mohly stát klíčem k tomu, jak ho otevřít, pokud by se je Američané rozhodli obsadit.

iZdroj fotografie: Uživatel ninara / Creactive Commons / CC BY-SA

Armádní Zpravodaj soudí, že v případě takové akce by mohli zaútočit až na pět ostrovů, které lze rozdělit do dvou skupin. Do první patří tři – Lesser Tunb, Grerater Tunb a Abu Musa u vstupu do průlivu ze strany Perského zálivu. Druhou pak veliký ostrov Kešm ležící v sousedství nejužšího místa průlivu, případně ještě vedle něj ležící malý ostrov Hengam. Pokud by se je podařilo americkým ozbrojeným silám získat, případně ještě nějaké další menší ostrůvky, dokázaly by eliminovat velkou část schopností Íránu útočit na tankery.

Američané vyslali do oblasti mariňáky

Spojené státy americké se na takovou operaci skutečně mohou chystat. MilitaryTimes uvádí, že do oblasti vyslali expediční sbor námořní pěchoty, který může mít až 5 000 členů. Základem je výsadková útočná loď USS Tripoli, což je 257 metrů dlouhé plavidlo s přistávací palubou, z níž mohou odstartovat vrtulníky, konvertoplány či letouny s krátkým vzletem a kolmým přistáním, uvádí Wikipedia. V oblasti mají být také dvě obojživelné transportní lodě třídy San Antonio umožňující start vrtulníků, vyloďovacích plavidel nebo vznášedel.

„Víkendová salva přímo proti Moskvě“. Ukrajinci zasypali centrum ruské moci největším útokem od začátku války

Američané ale mohou hrozbou klamat. Armádní Zpravodaj soudí, že obsazení ostrovů není bez rizika. Írán má totiž několik typů protilodních střel. Jedním z nich je Qader. Wikipedia, uvádí, že má dolet 300 kilometrů a hlavici o hmotnosti 200 kilogramů, a Američané jich nezvládli zničit všechna jejich postavení. Pokud by se tedy výsadkové lodě přiblížily k ostrovům, byly by v dosahu, a i jediný zásah by mohl způsobit nemalé škody na nich nebo doprovodných plavidlech. Je otázkou, zda to Američané budou chtít riskovat.

Ostrovy jsou opevněné a připravené

Bez problémů by nebyl ani útok na samotné ostrovy, mnohé z nich jsou totiž opevněné a s něčím podobným počítají. Z výsadkových lodí by startovaly například konvertoplány Boeing V-22 Osprey či vrtulníky Sikorsky CH-53K King Stallion, které jsou hlavně v okamžiku přistávání v cílovém prostoru zranitelné, například kulometnou palbou nebo zbraněmi, jakou je RPG-7. Wikipedia uvádí, že na palubě Osprey může být až 36 vojáků a členů osádky, takže by sestřelení jediného znamenalo nejspíše větší ztráty, než dosud Američané utrpěli.

iZdroj fotografie: Uživatel Airwolfhound / Creative Commons / CC BY-SA

USA mají sílu ostrovy obsadit, i kdyby se Íránci tvrdě bránili, ale i poté by byla jejich dalším problémem bezpečnost vojáků na těchto ostrovech. Mohli by se stát cílem dělostřeleckého a raketového odstřelování z pevniny, k níž jsou ostrovy blízko. Problém by nebyl ostrovy vojensky udržet, Írán by sílu na jejich obsazení neměl, ale mohl by odstřelováním způsobit tak vysoké ztráty na americkém personálu, že by to pro Bílý dům nakonec bylo politicky neúnosné. Válku by tak prohrál, jako již v minulosti podobným způsobem jiné konflikty.

Článek Riskantní plán s obrovskými ztrátami, ale možná jediná spása Donalda Trumpa. Cenu ropy může srazit obsazením 5 ostrovů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S dronovým útokem si měla Moskva poradit

Vývoj na ukrajinském bojišti je v posledních měsících mnohem dynamičtější než dříve, jelikož se armáda napadení země rozhodla, že bude podnikat mnohem více protiútoků. A to zejména na jižní frontě, kde dokonce připravila ruskou armádu o postup v Dněpropetrovské oblasti, což představuje 400 čtverečních kilometrů, tedy zhruba měsíční tempo ruského postupu.

„Ukrajinci vyrobí tolik střel Flamingo, kolik je třeba.“ Stěžejní vylepšení se blíží, pak to začne. Rusové nebudou šťastní

Mezitím také 08. března 2026 podnikla dosud největší dronový útok, který cílil hlavně na bližší oblasti, a v sobotu 14. března 2026 spustila mohutný útok přímo na Moskvu. Ruské ministerstvo obrany ho označilo za dosud největší na hlavní město s tím, že se ho podařilo ustát. Ostatně mělo být hlášeno jenom několik výbuchů na předměstí, což svědčí o husté PVO.

Ruské úřady také uvedly, že systémy protivzdušné obrany zničily nejméně 250 dronů mířících do hlavního města, a ačkoliv není jasné, o jaké se jednalo, 100% byly dalekonosné. Z těch známých lze jmenovat An-196 Liutyi s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou až 50 kg, případně by stačil k konfiguraci při doletu 600 km, kdy unese 75kg hlavici, potvrzuje Wikipedia.

Video: ruský voják nasadil bajonet a vyrazil do boje. Jeho konec přišel dříve, než stihl zaútočit

Vedle toho mohl posloužit FP-1, který unese asi 60kg hlavici na 800 km, uvádí Militarnyi, a oproti An-196 má stát asi třetinu. I on přitom dokáže obstojně pronikat ruskou PVO, protože sestává z kompozitních materiálů, dřeva a překližky, ale proti hustě rozmístěným systémům schopných vizuální identifikace moc šancí nemá, ačkoliv i omezeně manévrovat.

Článek „Víkendová salva přímo proti Moskvě“. Ukrajinci zasypali centrum ruské moci největším útokem od začátku války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je nebezpečné, aby ruské lodě vyplouvaly

Projekt 03160 Raptor je moderní ruský vysokorychlostní hlídkový člun určený pro operace v pobřežních vodách, úžinách a ústích řek. Na délku měří 17 metrů, potvrzuje Wikipedia, a vyniká vysokou manévrovatelností a rychlostí až 50 uzlů (93 km/h). Zajistit má hlídkování, záchranné mise, přepravu výsadku až 20 vojáků nebo obranu námořních základen.

„Ukrajinci vyrobí tolik střel Flamingo, kolik je třeba.“ Stěžejní vylepšení se blíží, pak to začne. Rusové nebudou šťastní

Konstrukce lodi zahrnuje pancéřovou ochranu kabiny a výsadkového prostoru proti střelám do ráže 7,62 mm. Výzbroj tvoří dálkově ovládaný modul Uprava-Pokušenije s kulometem ráže 14,5 mm a dva kulomety Pecheneg ráže 7,62 mm na zádi. Během invaze na Ukrajinu byla řada těchto člunů zničena či poškozena; vzniklo jich přitom jenom 17, z čehož mělo být 6 v Černomořské flotile, která za více jak čtyři roky celkem přišla o 33 % plavidel.

Každá další ztráta tak jenom sráží kdysi nejsilnější námořnictvo v Černém moři. K útoku na Raptor mělo přitom dojít již dříve, jak potvrdilo ukrajinské námořnictvo a též hlavní zpravodajské ředitelství, ale úplné zničení prokázala až fotografie (níže), kterou 14. března 2026 zveřejnil Spy Dossier, a na níž je vidět zcela zničený vrak, který Rusové vyzvedli z mořského dna.

Video: ruský voják nasadil bajonet a vyrazil do boje. Jeho konec přišel dříve, než stihl zaútočit

Vzhledem k tomu, že se místo zásahu člunu, tedy Znam’yans’ke, nachází asi 150 km od Chersonu, který na jihu vytváří hranici mezi ukrajinskou a ruskou armádou, mohl k útoku posloužit třeba dron FP-2 s doletem až 200 km a hlavicí těžkou až 105 kg, potvrzuje Militarnyi. Stejně se ovšem mohlo jednat o práci námořního dronu jako Katran, z něhož startují vzdušné drony.

Vyzvednutý vrak potopeného hlídkového člunu třídy Projekt 03160 Raptor ruské Černomořské flotily (zveřejněno 14. března 2026)

Článek Foto: ruští námořníci si nedali pozor a Ukrajinci toho využili. Válečná loď u Krymu šla ke dnu, ale později ji vyzvedli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatím toho Flamingo moc nepředvedlo

Flamingo, celým názvem FP-5 Flamingo, má být možná nejdůležitější zbraní ukrajinské armády. Jde o střelu s plochou dráhou letu létající ve výšce asi 50 metrů, uvádí Wikipedia, což ji dělá obtížně zachytitelnou radary a těžko sestřelitelnou systémy PVO. Není to nicméně nemožné, což několikrát potvrdily i fotografie trosek, které údajně patří právě střele Flamingo.

Řehka v čele AČR počítá poslední dny. Zůna z SPD už hledá náhradu. „Mluví o věcech, které nikdy nedělal,“ zdůvodňuje

Ta má dolet až 3 000 km, i když je zatím testována na kratší vzdálenosti. Jmenovitě redakce Armádního Zpravodaje zaregistrovala třeba útok na pohraniční základnu bezpečnostní služby RF na severu Krymu na začátku září 2025. O měsíc později šlo o útok na neznámý objekt kombinací střel Flamingo a Dlouhý Neptun, takže max. do 1 000 km od místa odpalu.

Nutno připomenout, že Flamingo dokáže díky 1 150 kg těžké hlavici ničit i velmi odolné cíle a dosahem pokryje prakticky vše až ke středu Sibiře. A toho se ruský vládce Vladimir Putin obává. Vedle toho má potom Ukrajina dalekonosné drony An-196 Liutyi proti méně odolným cílům s dosahem až 2 000 km a hlavicí těžkou až 75 kg, potvrzuje Wikipedia.

Video: ruský voják nasadil bajonet a vyrazil do boje. Jeho konec přišel dříve, než stihl zaútočit

Původně chtěl přitom výrobce Fire Point založit střelu na domácím motoru AI-25 nebo AI-25TL, protože je výrazně účinnější než jednoproudové motory běžně užívané v křižujících střelách. V reakci na to shromáždil zásoby použitých motorů zakoupených přes třetí strany, díky čemuž se údajně podařilo dosáhnout výrobní kapacity dostatečné pro tři střely denně.

Nemusí se to zdát moc, ale u zbraní tohoto typu je číslo cca 90 měsíčně poměrně vysoké. Zdá se tedy, že FP-5 Flamingo funguje, ale v praxi se projevily jeho slabiny, např. let ve vyšší výšce, což nahrává ruské PVO. Proto také Fire Point pracuje na novém motoru, který je navržen speciálně pro let ve nízké výšce. Aktuálně má Flamingo létat asi 50 m nad zemí, ale cílem je snížit toto číslo na 40, lépe pak na 30 metrů, dodává Wikipedia, což je mimořádná hodnota.

Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video)

Všechny motory, které jsou nyní používány, sloužily dříve v civilním letectví, a pro potřeby střel Flamingo nejsou zcela efektivní. Je také možné, že bude cílem vytvářet motory na základě lokálních dodávek, jako se tomu stalo u dronů FP-1, což umožnilo výrazně snížit jejich cenu a zvýšit produkci, stejně jako udělat dodavatelský řetězec robustnější na výpadky.

„Až přejdeme na vlastní motor, vyrobíme tolik raket, kolik bude objednáno,“ řekl Shtilerman. Kdy se to může podařit, neupřesnil – důvodem může být, že to odhadnout neumí, nebo nechce dávat Rusům žádnou nápovědu. Ukrajinský zbrojní průmysl nicméně poslední roky ukazuje, že je velmi schopný a efektivní, a umí vyrábět pokročilé zbraně v krátkém horizontu.

Článek „Ukrajinci vyrobí tolik střel Flamingo, kolik je třeba.“ Stěžejní vylepšení se blíží, pak to začne. Rusové nebudou šťastní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když byl dron sestřelen, škody napáchal velké

Rusko je na ropě závislé, ať jde o její vývoz nebo soběstačnost civilního i vojenského průmyslu, a právě armáda je v posledních letech velikým konzumentem. Potřebuje ji zejména k pohonu „hladových“ tanků, BVP, transportérů, ale rovněž letadel, dronů a lodí, provozu generátorů, nebo výrobě zbraní, uvádí Wikipedia, a jeho obří zásoby mu to umožňují relativně levně.

Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě

Afipsky přitom patří k největším v jižním Rusku, a vlastně i mezi největší v zemi. Dle Wikipedie má totiž zpracovatelskou kapacitu 6,25 milionů tun ropy ročně, a PromfinStroye doplňuje, že je jediným poskytovatelem zásobování vodou, čištění odpadních vod a tranzitu elektřiny do sídel a průmyslových zařízení v okolí, což znamená, že útok na ni ovlivní i vojenskou výrobu.

V tomto případě byla poškozena jednotka AT-22/4, u níž začíná technologický proces rafinace ropy. Záběry ukazující hořící jeden ze sloupů jednotky, a únik plynu z přilehlého nadjezdu potrubí ukazují rozsah škod. Afipsky vyrábí především benzín, naftu, plynový olej, vakuový plynový olej, topný olej, síru a destiláty z plynového kondenzátu, což vše může chybět.

Ukrajina si právě udělala silného nepřítele. Írán jí hrozí útokem. „Stala se pro nás cílem,“ zuří teheránský režim. Zelenský necouvne

Operační velitelství v Krasnodarském kraji upřesnilo, že pracuje na uhašení požáru po dopadu trosek bezpilotního letounu, což by znamenalo, že se ho podařilo na poslední chvíli sestřelit, ale vlastně to vzhledem k zásahu do důležitého jednotky nelze považovat za úspěch.

Rafinerie Afipsky přitom leží asi 500 km od frontové linie, potvrzuje LiveUAmap, ačkoliv od hranic s Ukrajinou to je vzdušnou čarou přibližně o 200 km méně. Armádní Zpravodaj připomíná, že k tomu mohla ukrajinská armáda použít dva časté drony. Tím prvním je An-196, u nějž Wikipedia potvrzuje dosah až 2 000 km s 50kg hlavicí, nebo 600 km s 75kg hlavicí.

„Peníze dáme Čechům. Proč by na nás měli útočit Rusové?“ nechápe Okamura. Výdaje na obranu vláda nezvýší

Druhou možností je dron FP-1, který je stále relativní novinkou – ukrajinská armáda ho má teprve několik měsíců. Jeho dosah je nicméně až 1 600 km, takže jsou vhodnější k útokům na větší vzdálenost, a nesou až 120kg hlavici, uvádí Wikipedia, takže umí napáchat větší škody. Rusové tak každopádně pochopili, že nejsou schopni se dronům zcela ubránit.

Článek Video: Rusové pocítili na 500 km, že jsou bezradní. Ukrajinci udeřili na jednu z největších rafinerií na jihu Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ka-52 mohl sestřelit i sovětský MANPDAS

Některé zdroje tvrdí, že byla ukrajinská armáda na ruský úder na Hostomelu připravena, ale nelze s jistotou říci, jak moc. Napovídalo by tomu nicméně i přítomnost zbraní protivzdušné obrany, s jejichž pomocí šly některé ruské vrtulníky k zemi. Tak jako Ka-52 Alligator, tou dobou nejspíše nejmodernější v ruské výzbroji, který dával kremelský režim za symbol vyspělosti.

Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku

Ka-52 Alligator je ruský dvoumístný bojový vrtulník, který vyniká unikátním systémem dvou protiběžných rotorů nad sebou. Tato koaxiální koncepce mu dává extrémní manévrovatelnost a schopnost stabilního visu i v silném větru, potvrzuje Wikipedia, a má katapultovací sedadla pro posádku, což výrazně zvyšuje šance na přežití, i když to není vždy jistota.

V boji sází na mohutnou výzbroj zahrnující 30mm kanón a širokou škálu řízených střel, jako jsou 9K121 Vikhr nebo 9M120 Ataka schopných ničit tanky na vzdálenost až 10 km. Moderní verze využívají radar Arbalet a optoelektronické systémy pro operace za každého počasí. Válka na Ukrajině však ukázala i jeho zranitelnost vůči přenosným systémům PVO.

Ukrajina si právě udělala silného nepřítele. Írán jí hrozí útokem. „Stala se pro nás cílem,“ zuří teheránský režim. Zelenský necouvne

Jeden z nich ostatně poslal Ka-52 nad Hostomelem k zemi. Není jasné který, ale Ukrajina měla tou dobou kupříkladu 9K32 Strela nebo 9K38 Igla, uvádí Wikipedia. V obou případech jde tedy o starší systémy, ale svou práci především na kratší vzdálenost odvedou. Navíc se několikrát ukázalo, že Ka-52 nemá dobrý obranný systém, a zničí ho i staré zbraně.

Ukrajinci sestřelili nad Hostolemem ruský vrtulník Ka-52 pomocí přenosného systému MANPADS (zveřejněno v březnu 2026, ale jde o událost z února 2022)

Článek Video: měla to být rychlá akce, ale Putin dostal „facku“. Ruský voják natočil, jak Ukrajinci nad Hostomelem sundali vrtulník Ka-52 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsou-li tankery, je bombardování problém

Boeing KC-135 Stratotanker je klíčový čtyřmotorový letoun pro doplňování paliva za letu, který tvoří logistickou páteř amerického letectva již od 50. let, uvádí Wikipedia. Jeho primárním úkolem je prodlužovat operační dosah bojových letadel, přičemž pojme až 90 700 kg paliva, případně uveze 37 tun nákladu, a měří 41,53 metrů na délku, 12,7 metrů na výšku, a rozpětí křídel je 39,88 metrů. Nezbytný je pro dálkové mise, hlavně bombardování.

Video: měla to být rychlá akce, ale Putin dostal „facku“. Ruský voják natočil, jak Ukrajinci nad Hostomelem sundali vrtulník Ka-52

Írán sice nemá možnost zničit tankovací letouny ve vzduchu, ale na zemi ano, což se také stalo na
saúdskoarabské základně Prince Sultan. Úder je experty vnímán jako přímá odveta za předchozí operaci „Epic Fury“, která paralyzovala íránskou vojenskou a jadernou infrastrukturu, a svědčí o ochotě teheránského režimu napáchat v dávno prohrané válce značné škody.

Z vojenského hlediska jde o kritický zásah do logistických schopností USA v regionu, neboť ztráta pěti tankerů omezuje operační dosah stíhaček F-35 a F-15, stejně jako bombardérů. Útok navíc potvrdil vysokou přesnost íránských raket středního doletu, které dokázaly překonat vrstvenou protiraketovou obranu. Vyvolalo to mj. otřesy na trzích a Saúdská Arábie dočasně omezila těžbu ropy, zatímco Washington nyní čelí tlaku na odvetu, a Trump ji chtít bude.

Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku

Mohlo by to vést k válce v mnohem větším měřítku, zatímco geopoliticky situace nahrává Rusku prostřednictvím vysokých cen energií, především ropy. Na tu totiž Donald Trump zrušil na 30 dní sankce, takže ji zase může prodávat – ovšem podle Reuters pouze tu, která byla naložena na tankery před 12. březnem 2026 a je již na moři, což mohou být desítky tankerů.

Ve výzbroji Íránu se nachází i poměrně sofistikované balistické rakety. Z těch nejnebezpečnějších lze jmenovat Sejjil s hlavicí těžkou 700 kg, Chorramšahr, která jich může nést několik, případně jednu obří o hmotnosti až 1,8 tuny, a Qadr-110, která má hlavici těžkou 650 až 1000 kg, potvrzuje Wikipedia s tím, že všechny doletí alespoň 2 000 km a mají přesnost i menší než 30 metrů.

Článek Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán blokuje Hormuzský průliv, Američané ho chtějí zpět

Nasazení 2 200 mariňáků z 31. námořní expediční jednotky (MEU) na palubě americké výsadkové vrtulníkové lodi USS Tripoli představuje kritickou fázi americké reakce na íránskou agresi. Tato elitní síla, obvykle dislokovaná v Pacifiku, byla narychlo přesunuta k íránským břehům, aby posílila ochranu strategických námořních tras, zejména Hormuzského průlivu.

Ukrajina si právě udělala silného nepřítele. Írán jí hrozí útokem. „Stala se pro nás cílem,“ zuří teheránský režim. Zelenský necouvne

Hlavním důvodem této dislokace je paralýza globálního obchodu způsobená íránskými útoky v Hormuzském průlivu a jeho blokádou. Mariňáci by měli zajistit doprovod komerčních tankerů, ale také obojživelné operace proti odpalovacím stanovištím dronů a raket na pobřeží, jakož i lodím íránského námořnictva. Hlavní boje by však měly být vedeny z plavidel.

Vliv na konflikt s Íránem je zásadní, neboť Teherán musí nyní počítat i s rizikem přímého výsadku na svém území. To nutí íránské velení vázat značné síly u pobřeží namísto jejich využití pro asymetrické operace. I když Donald Trump avizoval, že půjde proti Íránu o rychlou akci, je nucen vysílat na Blízký východ stále více sil, minimálně aby obnovil tok ropy.

Samotný Írán stojí dle Wikipedie v celosvětovém měřítku za 5,1 % produkce ropy, takže by ztráta jenom jeho dodávek nebyla ještě tak zlá. Mnohem horší je, že blokuje průjezd lodí Hormuzksým průlivem, jímž prochází asi 25 % světového námořního ropného obchodu, uvádí Wikipedia. Tuto trasu využívají například čínské a indické lodě vozící mj. i ruskou ropu.

„Peníze dáme Čechům. Proč by na nás měli útočit Rusové?“ nechápe Okamura. Výdaje na obranu vláda nezvýší

Obnovení námořních tras je natolik důležité, že Donald Trump dokonce vyzval Evropu a další spojence, aby poslali do Hormuzského průlivu ještě více válečných lodí, uvádí Reuters. Jistě tím chce nejenom minimalizovat případné vlastní ztráty, ale také mít k dispozici větší sílu, pokud bude třeba udeřit na íránské námořnictvo, letouny, el i pozemní základny.

Článek Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina má nepřátel dost, ale necouvne

Výroky íránského zákonodárce o Ukrajině jakožto o „legitimním cíli“ reflektují rostoucí napětí mezi Teheránem a Kyjevem. Írán tímto způsobem reaguje na obvinění z dodávání dronů, zejména Shahed-136, Rusku, a rovněž na zprávy o ukrajinsko-izraelské spolupráci v oblasti dronových technologií, jejímž cílem je pomoci ustát zemím Blízkého východu íránské útoky.

„Peníze dáme Čechům. Proč by na nás měli útočit Rusové?“ nechápe Okamura. Výdaje na obranu vláda nezvýší

Teherán se snaží vytvořit odstrašující narativ, který má Ukrajinu a její spojence donutit k omezení vojenské součinnosti s partnery na Blízkém východě. Nakolik bude ochotný situaci vyhrotit, je zatím neznámé. Stojí za připomínku, že by mohl například zvýšit dodávky dronů Rusků, případně mu nabídnout dokonce balistické rakety, kterých má nejspíše dostatek.

Z těch nejnebezpečnějších lze jmenovat Sejjil s hlavicí těžkou 700 kg, Chorramšahr, která jich může nést několik, případně jednu obří o hmotnosti až 1,8 tuny, a Qadr-110, která má hlavici těžkou 650 až 1000 kg, potvrzuje Wikipedia s tím, že všechny doletí alespoň 2 000 km. Rusko by je tak mohlo odpalovat z dostatečné vzdálenosti i do ukrajinského vnitrozemí.

Teoreticky by to mohl udělat sám Írán, protože to má na Ukrajinu asi 1 050 km vzdušnou čarou, a ukazuje, že mu nedělá problém vypouštět drony ani rakety na okolní země. I když to pro ukrajinskou administrativu znamená nutnost bojovat na dvou diplomatických a zpravodajských frontách zároveň, Armádní Zpravodaj je názoru, že s pomocí necouvne.

Video: Íránu přišel na pomoc očekávaný spojenec. Zasypal Izrael celou stovkou raket najednou

Nejenom, že dokáže útokům v malém množství čelit, protože má proti balistickým raketám třeba americký MIM-104 Patriot nebo francouzský SAMP/T, zatímco s drony bojuje specializovanými záchytnými interceptory, ale i ručními zbraněmi, ale zároveň se nebude chtít připravit o možnost pomoci Americe, která patří ve válce s Ruskem k jejím největším podporovatelům.

Článek Ukrajina si právě udělala silného nepřítele. Írán jí hrozí útokem. „Stala se pro nás cílem,“ zuří teheránský režim. Zelenský necouvne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Než aby padl do zajetí, měli ho zastřelit

Ruskému vojákovi Danilu Sychovovi je 23 let a v první linii se ocitl za rvačku s důstojníkem, aby se vyhnul vězení. Přiřazen byl k 242. motorizovanému střeleckému pluku ruské armády, která dostala za úkol obsadit ukrajinské pozice. Velení přitom celou jeho jednotku ujistilo, že jsou prázdné a nehrozí žádné nebezpečí – k jejich překvapení byl však opak pravdou.

Video: na frontu nedojel. Ukrajinci přepadli vlak s palivem a municí za jízdy. Závisel na něm postup ruských vojáků

Útok totálně selhal a on byl během bitvy zraněn, a většina jeho spolubojovníků zahynula. To ho přimělo se vzdát, čímž si zachránil holý život. Nezamířil však do výměnného fondu jako mnozí, ale zůstal 2,5 měsíce na ukrajinské pozici, kde pomáhala budovat opevnění, a dokonce bojoval proti svým dřívějším druhům. A důvod? Vlastně takový, jaký ruští zastánci nepřiznávají.

V zajetí totiž srovnával přístup ukrajinských velitelů ke svým vojákům s těmi ruskými, což mu otevřelo oči – záleží jim na nich, snaží se bojovat efektivně a eliminovat ztráty. Oproti tomu jeho velitelé vydali rozkaz, že pokud se kdokoliv z jednotky vzdá, má být nekompromisně zastřelen vlastními spolubojovníky. Což není v ruské armádě nic nového, děje se to běžně.

Video: Rusové pocítili nevídaný hněv. Ukrajinci nasadili nejlepší zbraně a vymazali ruskou základnu na doněckém letišti

Uvědomení si, že mu jsou nepřátelé (tehdy Ukrajinci) většími „přáteli“ než vlastní armáda, ho zjevně definitivně zlomilo a přimělo, aby se přidal na stranu Ozbrojených sil Ukrajiny, kde dnes bojuje, potvrzuje TvToront v rozhovoru z 21. února 2026. Případ je pro Ukrajinu významným zpravodajským i propagandistickým úspěchem, neb Danylo Sychov jasně ukazuje poměry v ruské armádě a nespokojenost vojáků, kteří mohou mít větší motivaci dezertovat.

Článek „Žádní zajatci,“ dostali Rusové jasný rozkaz. Jejich vlastní voják jim pak vrazil nůž do zad a obrátil zbraň proti nim se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Strategický úder na vlak oslabí Rusy na bojišti

V noci na 12. března 2026 zasáhly ukrajinské drony ruský nákladní vlak jedoucí z okupované Luhanské oblasti, konkrétně ve Sverdlovském městském okrsku, který se nachází na jihovýchodě Luhanské oblasti, jenom kousek od ruské Rostovské oblastí. Sic není známo, kam přesně mířil, ale od fronty to je min. 200 km, potvrzuje LiveUAmap.

Video: Rusové pocítili nevídaný hněv. Ukrajinci nasadili nejlepší zbraně a vymazali ruskou základnu na doněckém letišti

Mohl mířit do Mariupolu, který je pro Rusy důležitým logistickým uzlem, a kde Ukrajinci o něco dříve vyhodili do povětří muniční sklad, čímž omezili zásobování ruských jednotek na jižní frontě, kde v posledních týdnech provádí mohutnou protiofenzivu. A to úspěšnou, protože se jim podařilo osvobodit téměř všechna dobytá území v Dněpropetrovské oblasti.

Celkově tak aktivita ukrajinské armády na jihu narůstá, a to včetně Krymu, který devastuje. Útok na vlak byl přitom proveden několika drony, které zapálily nejméně dvě cisterny, což je na záběrech velmi dobře vidět, a nakonec nejspíše lokomotivu, aby ji nebylo možné přeřadit a znovu využít. Vzhledem a rozhraní kamery se redakce ArmádníZpravodaj.cz domnívá, že k tomu ukrajinská armáda použila dalekonosné bezpilotní letouny FP-2.

Rusové už toho mají dost, jejich morálka se úplně láme. Opouští pozice u Vovčansku a sami jdou do zajetí. „Podvedli nás,“ stěžují si

Ty mají dle Wikipedie dolet až 200 km a nesou až 105kg hlavici, která je často tvořena leteckou pumou jako OFAB-100-110-TU. Ta je dostatečně silná i na zničení nějaké budovy, natož potom k proražení cisterny. Ta ruská má přitom kapacitu asi 70 000 až 90 000 litrů paliva, což stačí na uživení stovek obrněných vozidel, stejně jako generátorů a dalšího.

Článek Video: na frontu nedojel. Ukrajinci přepadli vlak s palivem a municí za jízdy. Závisel na něm postup ruských vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nasazené zbraně svědčí o významu ruské základny

Letiště v Doněcku je pro ruskou armádu velmi důležité coby logistický uzel, a zároveň z něj může startovat s vrtulníky pro zajištění podpory pozemním jednotkám. Asi největší význam má ale pro vypouštění dalekonosných dronů, hlavně Shahed vznikajících v Rusku v licenci pod označením Geran, které mají dolet až 2 500 km a hlavici těžkou 50 kg, uvádí Wikipedia.

Rusové už toho mají dost, jejich morálka se úplně láme. Opouští pozice u Vovčansku a sami jdou do zajetí. „Podvedli nás,“ stěžují si

Ty nejenom zahlcují ukrajinskou PVO, ale protože je neumí všechny zachytit, působí škody na vojenské i civilní infrastruktuře. Základna to musela být důležitá, neb si vyžádala nasazení těch nejlepších zbraní, jaké ukrajinská armáda má – a sice britsko-francouzských střel s plochou dráhou letu Storm Shadow (SCALP-EG), a balistických raket ATACMS.

Obě jsou určeny k chirurgicky přesné likvidaci statických cílů vysoké hodnoty a k pronikání skrze protivzdušnou obranu. Střely mají dolet asi 550 km a tandemové průbojné hlavice BROACH o hmotnosti 450 kg, s nimiž dokážou prorazit metry železobetonu. První nálož nejdříve udělá do cíle díru, a druhá pronikne do struktury a rozerve ji zevnitř, potvrzuje Wikipedia.

Ruská jižní fronta se hroutí, Ukrajinci hlásí velký průlom a osvobození téměř celé oblasti. Rusové ztratili měsíční postup

Jejich výhodou také je, že letí ve velmi nízké výšce do 40 metrů, takže je mají radary potíže zachytit, a tedy na ně ani nemohou navést střely. Oproti tomu balistické rakety ATACMS, k jejichž odpalování používá ukrajinská armáda raketomety M142 HIMARS, útočí po balistické křivce a dopadají na cíl z velké výšky, a to rychlostí přes Mach 5, potvrzuje Wikipedia.

Systémy tak opět mají problém je detekovat a navést na ně střely. Jejich dosah je až 300 km, což vzhledem ke vzdálenosti fronty od Doněcku bohatě dostačuje, a mají 227kg hlavici. Kombinace těchto zbraní potvrzuje, že šlo o extrémně důležitý cíl, který se dle záběrů (níže) podařilo doslova smazat. Celý terminál skončil v troskách a těžko v něm zůstala technika nedotčená.

Článek Video: Rusové pocítili nevídaný hněv. Ukrajinci nasadili nejlepší zbraně a vymazali ruskou základnu na doněckém letišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci na jižní frontě přebírají iniciativu

Armádní Zpravodaj upozorňoval kupříkladu na dobytí pozic u Stepnohirsku, který byl pro ruskou armádu zásadní. Tím to ovšem neskončilo a hrozilo dokonce, že Ukrajinci prolomí obranu, což si vyžádalo přesunutí značného poštu vojáků od kritického Pokrovsku dolů do Záporožské oblasti, aby si tam okupanti udrželi už tak bídný postup. Ale ani tak se jim nedaří.

Putin se pomátl, chce válku za každou cenu: „Soudní rozhodnutí, s nímž nesouhlasím? Pošlu armádu,“ schválil si nový zákon

Ukrajinské obranné síly totiž zahájily ofenzivu větší, než se zdálo. V březnu 2026 proto také dosáhly významného úspěchu ve směru na Oleksandrivku ležící asi 20 km východně od Dnipra, v němž mají významnou základnu. Osvobodit se totiž podařilo téměř celé území Dněpropetrovské oblasti, která má dle Wikipedie rozlohu 31 974 km čtverečních.

Aby však nedošlo k omylu – ruské síly z ní nedobyly ani významnou část, ale pouze cca 400 km čtverečních. Jednalo se o oblast především na pomezí Dněpropetrovské a Záporožské oblasti v rámci pokusu o vytvoření tzv. „nárazníkové zóny“. A právě toto území se téměř celé podařilo ukrajinské armádě získat zpět, uvedl generálmajor Oleksandr Komarenko.

Ukrajincům se podařilo nemožné. Rusové se pořádně potí a slábnou, strategické útoky snížily jejich aktivitu o 18 %

Ofenziva, která začala koncem ledna, vytlačila okupanty z většiny pozic, a aktuálně zbývá dočistit pouze tři malé osady a v dalších dvou probíhají stabilizační opatření. Tato operace je považována za první hmatatelný úspěch v tomto sektoru po dlouhé době, což posílilo morálku ukrajinských jednotek. K úspěchu přispěla součinnost výsadkových a útočných jednotek s podporou mechanizovaných brigád a efektivním využitím bezpilotních letounů.

Významným faktorem bylo také omezení ruské komunikace přes terminály Starlink, což oslabilo schopnost nepřítele koordinovat obranu. Ukrajina tak v únoru 2026 poprvé po téměř třech letech osvobodila během jednoho měsíce větší území, než kolik ztratila. Armádní Zpravodaj připomíná, že Rusko dobylo za rok 2025 jenom 0,7 až 0,8 % území Ukrajiny, což je asi 4 300 až 4 800 km², potvrzují analytici z DeepState. A to je extrémně žalostné číslo.

Video: ruský velitel zmateně vítal ukrajinské výsadkáře, odpověděli mu střelbou. Nečekal, že je obejdou a udeří zezadu

Ztráta pozic v Dněpropetrovské oblasti tak znamená, že de facto přišlo o územní zisky za celý měsíc bojů, což je obrovská rána. Ukrajinci opakovaně dokazují, že i když jich je méně, pomocí správné taktiky se dokáží okupantům nejenom ubránit, ale také je vyhnat. Současně to ukazuje selhání ruského stylu vedení boje, a je jasné, že Vladimir Putin nadšený nebude.

Článek Ruská jižní fronta se hroutí, Ukrajinci hlásí velký průlom a osvobození téměř celé oblasti. Rusové ztratili měsíční postup se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani silně rušené prostředí děla nezachrání

I když není jasné, kde k akci došlo, minimálně první zářez má na svědomí 1. mechanizovaný prapor 44. mechanizovaná brigáda, která dle různých zdrojů působí v Doněcké oblasti, konkrétně v sektoru Kostiantynivka, což je asi 20 km jižně od Kramatorsku, kde se ruské armádě nedaří prorazit, uvádí LiveUAmap. Z toho lze usuzovat, že došlo ke zničení někde v okolí.

Putin se pomátl, chce válku za každou cenu: „Soudní rozhodnutí, s nímž nesouhlasím? Pošlu armádu,“ schválil si nový zákon

Za oběť mělo přitom padnout ruské samohybné dělo 2S7 Pion, což je nejtěžší systémy svého druhu v ruské výzbroji. Wikipedia doplňuje, že má nadstandardní ráži 203 mm, a jeden granát váží více než dvojnásobek toho klasického ráže 152 mm, tedy 103 kg. Jeho ničivá síla je vskutku obrovská, ale handicapem mu je kadence pouze 1,5 rány za minutu.

I přes uvedení do provozu v roce 1976 má relativně dobrý dostřel až 37,5 km, a s asistovanou municí dokonce 47,5 km, což je srovnatelné s mnoha moderními západními protějšky. Ve všem ostatním je nicméně výrazně horší a k jeho obsluze je třeba 14 vojáků, což je extrém. Na zničení byl použit dron s optickým vláknem, což značí, že bylo 2S7 Pion v rušeném prostředí.

Video: takový masakr Rusové nečekali. Ukrajinci střelami Storm Shadow zdevastovali klíčovou továrnu, na níž závisí PVO i bombardování

Ukrajincům se podařilo vyvinout optické vlákno, s nímž dosáhne až 41 km, ale mohlo se jednat i o kratší vzdálenost, jelikož bylo dělo schované v jinak opuštěné budově, a tedy nikoliv blízko nějakého ruského stanoviště. V druhém případě měla padnout ruská 2S19 Msta-S ráže 152 mm, která je vlastně páteří ruského dělostřelectva, ale má v některých směrech limity.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Wikipedia potvrzuje, že má dostřel jenom 24,7 km, i když s raketově poháněným projektilem stoupá až na 36 km. Kadenci má nicméně 6 až 8 ran v minutě, což je velmi slušné, a k obsluze už je třeba pouze 5 vojáků (dnes už existují i méně náročné systémy). O zničení 2S19 Msta-S se měl rovněž postarat dron s optickým vláknem, takže byla zřejmě také v rušeném prostředí.

Ze zničení 2S7 Pion existují záběry, ale druhé dělo je vidět pouze silně hořící na fotografii, která nejspíše pochází z druhého sebevražedného dronu, když ji letěl dorazit. Tentokrát se nacházelo v palebném postavení někde v lese, což napovídá, že bylo relativně blízko ukrajinských pozic, které odstřelovalo. Nevypadá to však, že by mělo šanci se skrýt ukrajinskému průzkumu.

Článek Video: ruské těžké dělostřelectvo v plamenech. Ukrajinci byli chytřejší a skvěle si s ním poradili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka hrozí každému, kdo zasáhne proti Rusku

Tento legislativní krok představuje radikální posun v ruské vojenské doktríně, jelikož oficiálně rozšiřuje pravomoci prezidenta vyslat ozbrojené síly do zahraničí v reakci na rozhodnutí mezinárodních soudů nebo jiných cizích státních orgánů. Zákon de facto kodifikuje agresi jako legitimní nástroj k „ochraně zájmů Ruska“ před právními akty.

Ukrajincům se povedl perfektní úder na 900 kilometrů. Ruská válečná produkce jde dolů

V praxi to znamená, že pokud například Mezinárodní trestní soud (ICC) vydá zatykač na ruského představitele, nebo pokud cizí soud rozhodne o konfiskaci ruských aktiv, má Kreml vnitrostátní mandát odpovědět vojenskou silou. Tímto krokem dává jasně najevo, že jakýkoliv pokus o vyvození právní odpovědnosti bude interpretovat jako válečný akt.

Z hlediska mezinárodního práva jde o totální destrukci globálního řádu, kdy vnitrostátní zákon agresora nadřazuje jeho moc nad suverenitu ostatních států. Tato strategie „právního vydírání“ má za cíl zastrašit západní demokracie, aby upustily od stíhání válečných zločinů, a vytváří nebezpečný precedens pro ospravedlnění budoucích invazí.

Důsledkem může být přímá konfrontace se zeměmi Severoatlantické aliance, pakliže by se Rusko pokusilo „osvobodit“ svého občana zadrženého na základě mezinárodního práva. Tato legislativa mění soudní síně v potenciální bojiště a potvrzuje, že Putin definitivně rezignoval na diplomatické řešení sporů a hodlá prosazovat svou vůli výhradně skrze vojenskou dominanci.

„Ne, Mariupol vám nepatří!“ Ukrajinci jenom „škrtli sirkou“ a muniční sklad ruské armády opakovaně detonoval

A přestože to není první z kroků Vladimira Putina, který jde proti lidskosti a diplomacii, budou stále někteří tvrdit, že to je NATO nebo Evropská unie, kdo chtějí válku. Tu chce ale pouze Rusko, které ji 24. února 2022 odstartovalo proti Ukrajině, a je to opět jenom Rusko, kdo vyhrožuje západním zemím zničením a vojenskou konfrontací, nebude-li po jeho.

Článek Putin se pomátl, chce válku za každou cenu: „Soudní rozhodnutí, s nímž nesouhlasím? Pošlu armádu,“ schválil si nový zákon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzdálenost není problém, ale obrana Rusů ano

I když neexistuje oficiální potvrzení úderu, dle tamních obyvatel chemický závod KuibyshevAzot v Toljatti po útoku ukrajinských dronů vzplanul, což vyvolalo požár v dílně číslo 11. Jednalo se o důsledek rozsáhlé útočné vlny, při níž bylo nad Ruskem hlášeno přes 180 dronů, uvádí UNN s tím, že jde o jeden z největších podniků svého druhu v celé zemi.

Video: Ukrajinci po několika dnech vysvobodili vojáka z ruské přesily. Když odjel na elektrokole, najel na minu

Jedná se o předního výrobce dusičnanu amonného a kyseliny dusičné, což jsou látky nezbytné k produkci vojenských výbušnin, střelného prachu a raketových paliv. Mezi jeho produkty patří také kaprolaktam, polyamid-6, průmyslové příze, močovina, síran amonný a amoniak, potvrzuje Kuazot. Omezením produkce některých těchto látek tedy dochází k omezení produkce munice, například dělostřelecké, výbušnin, střel, raket a mnoha dalšího.

I když není jasné, jakými drony Ukrajinci na závod zaútočili, redakce ArmádníZpravodaj.cz to vidí na An-196 Liutyi s doletem až 2 000 km, pakliže nesou 50kg hlavici, potvrzuje Wikipedia, event. se mohlo jednat o FP-1 s doletem 1 600 km, což je stále více než dostačující, a hlavicí těžkou maximálně 120 kg, uvádí Militarnyi, ale na vzdálenost asi 870 km mohla mít do 80 kg.

Video: moderní ruský systém PVO na jižní frontě se ani nepokusil bránit. Ukrajinci se s tím nepárali, rozmetali ho 100kg hlavicí

V širším kontextu to opětovně potvrzuje, že ani velká vzdálenost od ukrajinských hranic neumí dnes Rusko ochránit, protože čelí nepříteli, který má velmi efektivní dalekonosné drony. Oba zmíněné jsou navíc těžko zachytitelné radary, protože sestávají ze dřeva, překližky a kompozitů, takže je ruská PVO často registruje až vizuálně na poslední chvíli, kdy je pozdě.

Článek Ukrajincům se povedl perfektní úder na 900 kilometrů. Ruská válečná produkce jde dolů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klíčové město, které zásobuje jižní frontu a Krym

Mariupol padl do ruských rukou po brutálním obléhání v květnu 2022 a stal se vlastně jedním ze symbolů ukrajinského odporu i následné okupace. Znamenal ztrátu strategického přístavu u Azovského moře, stejně jako klíčového průmyslového centra a metalurgického gigantu Azovstal, jehož dobytí následně doprovázela totální destrukce celého města.

V současnosti Rusko využívá Mariupol jako nejdůležitější logistický uzel na okupovaném jihu, kde mu slouží jako klíčová zastávka na pozemním koridoru směrem na západ. Zároveň ho spojuje s Krymem, kdy přes přístav a nově budované železniční tratě proudí obrovské množství vojenské techniky, munice a živé síly směrem k frontovým liniím v Záporožské a Doněcké oblasti.

Okupanti rovněž obnovili a opevnili letiště, které se proměnilo v předsunutou základnu, z níž vzlétají ruské bitevní vrtulníky a bojová letadla k útokům na ukrajinské pozice. Blízkost základny k frontě umožňuje Rusům zkrátit reakční dobu a provádět intenzivní bombardování, stejně jako vysílat dalekonosné drony. Ukrajinci se proto zaměřují na Mariupol jako na prioritní cíl.

Ze svědectví tamních obyvatel a OSINT analytiků vyplývá, že Ukrajinci zaútočili na muniční sklad pomocí dronů, což dává smysl. Jelikož leží Mariupol asi 140 km od fronty, mohli nasadit FP-2 s doletem až 200 km a hlavicí těžkou až 105 kg, případně pokud chtěli napáchat větší škody, tak jeho větší verzi FP-1 s až 120kg hlavicí, uvádí Militarnyi, ale to by bylo plýtvání.

Ruská agentura Astra přitom uvedla, že docházelo ještě po útoku k řadě sekundárních detonací, což značí, že se nepodařilo dostat situaci pod kontrolu, a že vyšel útok velice dobře. I relativně slabá hlavice stačí k zažehnutí série výbuchů, která se o zničení uloženou munice postará.

Článek „Ne, Mariupol vám nepatří!“ Ukrajinci jenom „škrtli sirkou“ a muniční sklad ruské armády opakovaně detonoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Strategická továrna to schytala nejméně 4krát

Když chce ukrajinská armáda zničit Rusům opravdu hodnotný statický objekt, který je rozlehlý, a ještě navíc odolný, nasadí střely s plochou dráhou letu, event. balistické rakety. Asi nejúčinnějšími jsou stále britské Storm Shadow (ve Francii mají označení SCALP-EG, potvrzuje MBDA), které doletí daleko a mají velmi silnou hlavici schopnou proniknout i odolným materiálem.

Ukrajincům se podařilo nemožné. Rusové se pořádně potí a slábnou, strategické útoky snížily jejich aktivitu o 18 %

Jelikož jde o tzv. střely s plochou dráhou letu, létají relativně nízko nad zemí, díky čemuž je mají radary problém zachytit. Navrženy jsou navíc k průniku silnou protivzdušnou obranou díky stealth konstrukci, takže si poradí i tehdy, kdy proti nim stojí ruské systémy jako S-400, Pancir-S1 a jiné. Určeny jsou k přesnému ničení statických cílů vysoké hodnoty, jako jsou velitelská centra, sklady a továrny, čemuž Kremny El v Brjansku asi 100 km od Ukrajiny odpovídá.

Storm Shadow nese sofistikovanou tandemovou bojovou hlavici BROACH o celkové hmotnosti přibližně 450 kilogramů, potvrzuje ArmyRecognition. První nálož prorazí pancíř nebo betonový kryt, zatímco hlavní exploduje až uvnitř objektu, což zaručuje totální destrukci. Tato síla a přesnost dělají ze střely ideální nástroj pro likvidaci takto důležitých průmyslových uzlů.

Ukrajina použila nejméně čtyři střely 09. března 2026, aby zasáhla továrnu jednoho z největších výrobců mikroelektroniky v Rusku. Útok způsobil vážné škody na výrobních halách a technologickém vybavení, což představuje citelný zásah dodavatelského řetězce pokročilých zbraní. Závod je totiž kritický pro výrobu komponentů pro radary, systémy PVO a střely.

Rusko se silně otřáslo, čelí nepříteli, o jakém nemělo ponětí. Ukrajinci ho zasypali největším útokem od začátku války

Jedná se kupříkladu o Ch-59 a Ch-69, stejně jako o další raketové zbraně, například Ch-101 a Ch-555, které potřebuje strategické letectvo k bombardování ukrajinských pozic až na 3 500 km, uvádí Wikipedia. Továrna Kremny EL je pro ruský vojenský průmysl nenahraditelná. Vyrábí totiž polovodiče a čipy, z nichž 90 % odebírá ruské ministerstvo obrany, uvádí UNITED24 Media, a bez nich je produkce střel a systémů PVO značně paralyzovaná.

Článek Video: takový masakr Rusové nečekali. Ukrajinci střelami Storm Shadow zdevastovali klíčovou továrnu, na níž závisí PVO i bombardování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony jsou dnes klíčové, Rusové je potřebují

Ukrajinci vědí, že nemohou Rusům vždy čelit v přímém střetu, jelikož nad nimi mají obrovskou početní převahu, a tak se jim snaží předcházet. Jejich raketové síly proto provedly 228 úderů, a dalších 104 má na svědomí letectvo. Kromě toho bylo provedeno 293 800 bojových misí pomocí bezpilotních letounů, zřejmě FPV i dalekonosných, a to za leden a únor 2026.

Rusko se silně otřáslo, čelí nepříteli, o jakém nemělo ponětí. Ukrajinci ho zasypali největším útokem od začátku války

Mezi primární cíle patřila skladovací zařízení dronů, výcviková místa, centra řízení dronů, dílny a údržbová centra, stejně jako výcviková centra pro operátory a výrobce FPV dronů. Celkem mělo být za leden a únor 2026 zasaženo 15 takových objektů, což se nemusí zdát jako moc, ale ukrajinská armáda si všimla, že Rusové začali bezprostředně poté používat dronů méně.

Spojitost je tedy patrná. Armádní Zpravodaj v únoru 2026 upozornil, že se Ukrajincům podařilo zničit skladiště dronů v Rostově na Donu, v němž bylo asi 6 000 FPV dronů. „Nepřítel věřil, že ho na jeho území nic neohrožuje, ale zapomněl, že taková koncentrace cenných zdrojů v podstatě znamená jejich zničení,“ řekli výsadkáři k ničení skladů s bezpilotními letouny.

Video: ruští vojáci narazili na nečekaný odpor, který nedokázali zdolat. Ukrajinci je překvapili zbraní budoucnosti a zahnali je

V témže měsíci to odnesla také elitní ruská jednotka Rubikon, k jejímž členům patří ti nejlepší dronoví operátoři. Ukrajinci ji eliminovali nedaleko fronty, čímž připravili ruskou armádu nejenom o velmi dobře vycvičené a zkušené vojáky, ale také o instruktory, kteří už své zkušenosti nepředají. Ukazuje to také, jak děravou taktiku Rusové mají, a že se spíše spoléhají na velké lidské zdroje než na moderní prostředky válčení a rozvážné plánování.

Článek Ukrajincům se podařilo nemožné. Rusové se pořádně potí a slábnou, strategické útoky snížily jejich aktivitu o 18 % se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská PVO měla 100 % dronů sestřelit

Ukrajina provedla v noci ze 07. na 08. března 2026 dosud největší dronový útok na ruské území, při němž vypustila rekordních 754 bezpilotních letounů. Zaměřila se na rozsáhlou síť cílů v 19 regionech, přičemž nejvíce zasažená byla Brjanská oblast, a poté Krasnodarský kraj a Krym, ale úderům neušla ani vzdálenější Moskevská, i když šlo většinou o ty blíže fronty.

Rusové se tlačí ze severu na klíčové ukrajinské město, ale na průlom to nevypadá. Pro unesené Ukrajince zřizují „koncentráky“

Ačkoliv nejsou úplné následky útoků jasné, na mnoha místech došlo k explozím. Zapojení tak obrovského množství dronů mohlo mít nicméně za cíl zejména zahltit ruskou protivzdušnou obranu a donutit ji tak používat protistřely, které jsou extrémně drahé a náročné na výrobu, což může být strategie, jak si připravit „půdu“ pro pozdější (a důležitější) útoky.

Útok může být vnímán jako přímá odpověď na ustavičnou eskalaci ruských raketových úderů na ukrajinskou energetiku. Rekordní počet 754 dronů demonstruje rostoucí produkční kapacitu domácího zbrojního průmyslu a jeho schopnost koordinovat extrémně složité operace. Kyjev tím dává jasně najevo, že žádný vojenský objekt v evropské části Ruska již není v bezpečí.

Ruské ministerstvo obrany sice tvrdí, že všech 754 dronů sestřelilo, ale to je statisticky nemožné a opakovaně se ukazuje, že má problém už s jejich detekcí, natož pak, aby se mu podařilo eliminovat jich 100 %. Armádní Zpravodaj soudí, že byly v hlavní roli An-196 Liutyi s dosahem až 2 000 km a 50kg hlavicí, uvádí Wikipedia, nebo 600 km se 75kg hlavicí.

Video: ruští vojáci narazili na nečekaný odpor, který nedokázali zdolat. Ukrajinci je překvapili zbraní budoucnosti a zahnali je

Velmi pravděpodobně byly nasazeny také drony FP-1 s doletem až 1 600 km, ovšem až 120 kg hlavicí, uvádí Militarnyi s tím, že pokud letí na max. vzdálenost, může mít max. polovinu. K tomu ale nejspíše v žádném případě nedošlo. Na cíle do 200 km byla pak nejspíše zapojena také jejich zmenšené verze FP-2 s hlavicí těžkou až 105 kg, kterou obvykle tvoří letecká puma.

Článek Rusko se silně otřáslo, čelí nepříteli, o jakém nemělo ponětí. Ukrajinci ho zasypali největším útokem od začátku války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci obvykle nemohou pozemnímu dronu čelit

Droid TW-7,62 je ukrajinský dálkově ovládaný pozemní robot (UGV) vyvinutý pro přímou podporu pěchoty. Hlavní výzbroj tvoří kulomet PKT ráže 7,62 mm, jenž je umístěn na otočné a stabilizované věži, uvádí výrobce DevDroid. Systém umožňuje vojákům vést palbu z bezpečného úkrytu, čímž eliminují nutnost vystavovat se přímému riziku nepřátelské palby.

Češi pořád tvrdí, že je Írán oběť. Ten mezitím už podruhé zaútočil na evropského člena NATO balistickou raketou

Díky nízkému profilu a tichému elektrickému pohonu je Droid TW-7,62 v terénu jen obtížně viditelný a slyšitelný. Sám je vybaven pokročilou optikou s nočním viděním a termovizí, což mu umožňuje efektivně střežit perimetr nebo provádět léčky i za úplné tmy. Nasazení těchto dronů v „šedé zóně“ radikálně zvyšuje šanci na přežití obránců v první linii fronty, potvrzuje Ministerstvo obrany Ukrajiny s tím, že jejich počet v ukrajinské armáda roste.

I když je místo a datum neznámé, incident dokazuje, že bezpilotní pozemní drony přebírají ty nejnebezpečnější úkoly na frontě. Každá taková mise totiž představuje skutečné snížení rizik pro personál a posiluje bojové schopnosti jednotek. Armádní Zpravodaj připomíná, že si běžní pěšáci často nemohou s takovým soupeřem poradit, protože na to nejsou vybavení.

Video: ruský velitel zmateně vítal ukrajinské výsadkáře, odpověděli mu střelbou. Nečekal, že je obejdou a udeří zezadu

Robotické vozidlo je totiž na kritických částech natolik chráněné, že mu střelba z běžných ručních zbraní neublíží, a potřeba by byl alespoň těžký kulomet, lépe pak nějaký granát či protitankový granát shozený z dronu apod. Jelikož se ale Droidu TW-7,62 v tomto případě podařilo připravené drony toho schopné eliminovat, neměli už ruští vojáci zřejmě žádný další.

Ve výsledku tak robot pomohl jejich útok odrazit, a i když není vidět, zda nějaké zasáhl, a tedy vyřadil z boje, měli se dát ostatní na ústup. Což je dobře i pro Ukrajince, protože je vidět, že už vystřílel více než 80 % nábojů. Těch mívá standardně 500, a i když pálí díky pokročilým systémům přesně a rozvážně, zásoby při intenzivním střetu rychle ubývají.

Článek Video: ruští vojáci narazili na nečekaný odpor, který nedokázali zdolat. Ukrajinci je překvapili zbraní budoucnosti a zahnali je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok na ropnou infrastrukturu dává smysl, ale…

Írán má jedny z největších zásob ropy na světě, což z něj činí klíčového hráče globální energetiky. S produkcí kolem 3 až 3,5 milionu barelů denně patří stabilně mezi největší producenty v rámci kartelu OPEC, uvádí Wikipedia, přičemž prodej surové ropy pro něj představuje hlavní zdroj deviz, které režim nezbytně potřebuje pro fungování státu, stejně jako ozbrojených sil.

Ukrajinci zahájili mohutnou protiofenzivu a jsou blízko prolomení obrany. Rusové se museli stáhnout od Pokrovsku

Ekonomika země je na exportu ropy kriticky závislá, neb tvoří podstatnou část státního rozpočtu, ale kvůli mezinárodním sankcím je Írán nucen prodávat ropu neoficiálními cestami, často také s výraznou slevou, zejména do Číny. Tato závislost způsobuje, že íránské hospodářství citlivě reaguje na kolísání světových cen a na efektivitu západních embarg, uvádí Wikipedia.

Na globálním trhu působí Írán jako faktor nejistoty i stability. Jakékoli narušení jeho těžby nebo hrozba uzavření Hormuzského průlivu, kudy proudí pětina světové ropy, okamžitě vyvolává růst cen. I přes sankce tedy zůstává íránská ropa zásadní pro globální nabídku a jakékoli její úplné výpadky dokáží citelně zasáhnout energetickou bezpečnost světa.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Aqdasiyeh je přitom jedním z nejdůležitějších logistických uzlů pro distribuci pohonných hmot poblíž Teheránu, a stejně tak v zemi. Má mít 11 skladovacích nádrží s celkovou kapacitou 260 tisíc litrů rafinovaných produktů, uvádí Binance, a soudě dle rozsahu požáru bylo zasaženo nejméně několik z nich. I když není jasné, čím přesně, lze to celkem snadno dovodit.

Americké letectvo totiž v Íránu často používá k bombardování letouny McDonell Douglas F-15E Strike Eagle, které dle Wikipedie unesou až 10,4 tun výzbroje. Často jde o řízené pumy jako GBU-12 Paveway II, což jsou původně gravitační pumy Mk 82 těžká 230 kg, k nimž jsou přidělána křidélka a naváděcí systém, díky čemuž doletí až 15 km a zasáhnou přesně.

Sousedé ani severní země Rusům nevěří. Připravují společný evakuační plán, pokud by na ně zaútočili. A dělají dobře

Dosah samozřejmě není nijak závratný a například z Ukrajiny jsou známy pumy jako francouzská AASM Hammer s doletem přes 70 km, což zvládá i americká GBU-62, ale nad Íránem to není potřeba, jelikož země prakticky nemá protivzdušnou obranu a americké i izraelské letouny se nad ní prohání prakticky beztrestně, takže si mohou dovolit přiletět blízko.

Silný útok na íránskou ropnou infrastrukturu sice dává smysl, aby tím země přišla o finance, ale zároveň už se to projevuje na světových trzích. Cena pohonných hmot totiž poměrně strmě roste, jenom v ČR si řidiči připlatí několik korun za litr benzinu i nafty. V průměru to je asi 4,5 na litr, což je obrovský skok, který tu byl naposledy při začátku války na Ukrajině.

Článek Video: noční můra pro Írán i přírodu. Oblaka dýmu vysoká stovky metrů. Američané ženou ceny PHM nahoru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán má teroristický režim, teď ze sebe dělá oběť

Protivzdušná obrana NATO v pondělí 09. března 2026 úspěšně zneškodnila íránskou balistickou raketu mířící na jihovýchod Turecka, konkrétně na okres Şahinbey v provincii Gaziantep. Podle tureckého ministerstva obrany nebyly při incidentu hlášeny žádné oběti ani materiální škody, a administrativa to označila za vážné ohrožení bezpečnosti a územní celistvosti.

Video: Rus vyskočil z okna, aby obešel útočící ukrajinskou přesilu. Zdálo se, že uspěje, ale větší smůlu mít nemohl

Tato událost výrazně zvýšila napětí v regionu a vyvolala obavy z další eskalace konfliktu mezi Íránem, Izraelem a Amerikou. Turecko jako členská země NATO situaci konzultuje a zdůrazňuje odhodlání bránit svůj vzdušný prostor, čímž varuje před možným rozšířením válečného střetu. Událost podtrhuje zapojení Turecka do napjaté geopolitické situace.

Nešlo přitom o první incident; již 04. března 2026 systémy NATO zničily balistickou raketu odpálenou z Íránu nad Středozemním mořem, která směřovala k letecké základně Incirlik na jihu Turecka. Trosky dopadly u města Dörtyol, a ačkoliv byly důkazy jasné, Írán odpovědnost za tento útok popřel, což zvýšilo diplomatické napětí mezi oběma zeměmi, uvádí AlJazeera.

Ukrajinci zahájili mohutnou protiofenzivu a jsou blízko prolomení obrany. Rusové se museli stáhnout od Pokrovsku

Redakce ArmádníZpravodaj.cz se již legitimitě útoku na Írán věnovala, protože v diskuzích pozoruje, že ho hodně Čechů odsuzuje. Je na místě připomenout, že pohled na Írán jakožto na „oběť“ naráží na fakt, že dlouhodobě buduje „osu odporu“ a skrze své zástupné síly, jako jsou Hamás, Hizballáh nebo Húsíové, aktivně destabilizuje region.

Útoky na jeho území jsou často přímou reakcí na íránské údery nebo podporu terorismu. Vždyť i útok teroristů z Hamásu byl za podpory teheránského režimu, a nelze zapomenout, že se k němu později také sám přidal, ale během pár dní zase vycouval, protože mu židovská země zasadila ihned tvrdý úder a ukázala mu, kde je jeho místo, a že na straně vítězů to není.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Z tohoto úhlu pohledu tedy nese Teherán plnou odpovědnost za následky své agresivní politiky, kterou staví mj. na úplném zničení Izraele a židovského národa. Která jiná země je takto nenávistná vůči jiné rase nebo zemi? Která? Na druhou stranu nelze přehlížet, že údery ze strany Izraele a Ameriky zasahuje i civilní infrastrukturu, jako jsou ropná skladiště či elektrárny.

To logicky dopadá na běžné obyvatelstvo, které v totalitním systému nemá možnost politiku státu ovlivnit. Argument o oběti se tedy spíše než na režim vztahuje na íránské občany, kteří jsou rukojmími geopolitických ambicí vlastní vlády. A je to právě ona, kdo může válku zastavit. Jenže místo toho se snaží vtáhnout do konfliktu země, které s ním vůbec nesouvisí.

Článek Češi pořád tvrdí, že je Írán oběť. Ten mezitím už podruhé zaútočil na evropského člena NATO balistickou raketou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajincům se podařilo roztříštit ruské síly

Situace na jižní frontě je pro ukrajinskou frontu relativně příznivá, protože tam jsou boje mnohem méně intenzivní než na jihovýchodě a východě, což jí umožňuje přebírat iniciativu. A to dokonce takovou, že se musí ruská armáda částečně stahovat z pokrovského směru, o který jí jde nicméně nejvíce, a spěchat na pomoc oslabeným jednotkám v Záporožské oblasti.

Video: ruský velitel zmateně vítal ukrajinské výsadkáře, odpověděli mu střelbou. Nečekal, že je obejdou a udeří zezadu

Analytici z projektu OSINT Unit Observer (WarUnitObserver) upozornili již 20. února 2026, že ruské síly přesouvají vojáky od Pokrovsku do Záporožské oblasti ve snaze udržet ofenzivní tempo, a 06. března 2026 doplnili, že ukrajinská armáda zahájila sérii protiútoků na oblast mezi městy Dněpr a Záporoží, což nakonec donutilo ruské velení k přeskupení jednotek.

Z pokrovského směru stáhli například 68. armádní sbor a 40. brigádu námořní pěchoty, které poslali na jih k Huljajpoli. Ukrajinské protiútoky totiž začaly vážně ohrožovat stabilitu ruských linií v Záporožské oblasti, což by mohlo vést až k jejich případnému průlomu. Pro Rusy to znamená nejenom snahu uhájit území, která okupují, ale také oslabit tlak na Pokrovsk.

„Pošlete další, také půjde k zemi.“ NATO nekompromisně zasáhlo proti Rusku, jehož letoun kroužil u francouzské „letadlovky“

Za tímto účelem dokonce stáhli elitní a zkušené jednotky z Donbasu, což dle redakce Armádního Zpravodaje dokazuje, že ruské rezervy nejsou bezedné, a že ukrajinské útočné operace u Huljajpole vnímají velitelé jako vážnou hrozbu, kterou museli okamžitě řešit i za cenu zpomalení postupu jinde. Ukrajinská armáda tak dosáhla strategického úspěchu.

Tlakem v sektoru Huljajpole donutila okupanty rozmělnit své síly a ulevila obráncům u Pokrovsku. Potvrzuje se tak, že aktivita na zdánlivě statických úsecích fronty může efektivně vázat ruské prvosledové formace a narušovat plány nepřítele na ovládnutí celého Donbasu.

🇺🇦Ukrainian counterattacks on the southern front – the wider perspective

Between the end of January and the beginning of February, Ukrainian forces began a series of counterattacks aimed at the south-eastern corner of the frontline – split between the Zaporizhzhia and Dnipro… pic.twitter.com/qWsF3xTPr4

— Unit Observer (@WarUnitObserver) February 20, 2026

Protiofenziva ukrajinské armády v Záporožské oblasti (zveřejněno 06. března 2026)

Článek Ukrajinci zahájili mohutnou protiofenzivu a jsou blízko prolomení obrany. Rusové se museli stáhnout od Pokrovsku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nečekané překvapení stálo Rusy hodně

I když není jižní fronta zdaleka tak „živá“ jako jihovýchodní, a zejména pak východní, potvrzuje LiveUAmap, v principu se tam odehrává totéž – ruská armáda vytrvale útočí ve snaze zabrat další ukrajinské území, zatímco ta ukrajinská se jí v tom snaží bránit jak obranou, tak protiútoky. O její efektivitě nelze pochybovat, jelikož zadržuje obrovskou přesilu.

„Pošlete další, také půjde k zemi.“ NATO nekompromisně zasáhlo proti Rusku, jehož letoun kroužil u francouzské „letadlovky“

Rusko aktuálně udržuje počet aktivních vojáků kolem 1,5 milionu, zatímco v ozbrojených silách pracuje dalších asi 800 tisíc lidí, uvádí Militarnyi. Oproti tomu Ukrajina měla dlouhou dobu o dost méně, chvílemi asi o polovinu, i když dnes by mělo být v jejích ozbrojených silách 900 tisíc až jeden milion jednotek, uvádí KyivIndependent, tedy více než před rokem.

A přesto má Rusko mnohem větší lidské zdroje a větší armádu, postupuje extrémně pomalu a doslova každý dobytý kilometr čtvereční je vykoupen tisíci životů. Ukrajina se přitom dlouho hlavně bránila – protiútoky sice podnikala od samého počátku, ale v menším měřítku. To se však změnilo, a koncem roku 2025 oznámil Oleksandr Syrskyj, velitel Ozbrojených sil Ukrajiny, že se armáda přestane výhradně bránit a přejde do protiofenzivy.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Efektivitu této taktiky potvrzuje incident ze Záporožské oblasti, kde ukrajinští výsadkáři obešli nepřátelská obranná opevnění nepřítele, která se nacházela 7 až 8 km od linie bojů. To ruský velitel zachycený na záběrech (níže) nečekal a neuvědomil si, že před ním stojí ukrajinští vojáci, a tak se vydal směrem k nim a mával na ně. Ti mu odpověděli střelbou.

Ač měl padnout ještě velitel druhého praporu, průzkumnému dronu se podařilo zachytit pouze eliminaci jednoho. Jedná se o mimořádně důležitou činnost, neb to přispívá k destabilizaci a podkopávání velení a řízení nepřátelských jednotek. V Záporožské oblasti jsou Ukrajinci celkově stále aktivnější a zabírají Rusům klíčové pozice, a stejně tak devastují Krym.

Článek Video: ruský velitel zmateně vítal ukrajinské výsadkáře, odpověděli mu střelbou. Nečekal, že je obejdou a udeří zezadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení ruského dronu je v pořádku

Kremelská politika vždy agresivní byla a vždy agresivní bude. Ukazovalo to ostatně vždy, i když zřejmě nejvíce to „rozjel“ diktátor Josif Stalin, za jehož vlády zažil Sovětský svaz největší rozmach. Jenomže jeho rozpad z 26. prosince 1991, potvrzuje Wikipedia, stále nesou někteří tak těžce, že jsou by rádi někdejší sovětské impérium obnovili; to se jim ovšem nedaří.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Ostatně když došlo 15. srpna 2025 k rusko-americkému summitu na Aljašce, kupříkladu tehdejší ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, dorazil do hotelu v provokativní mikině s nápisem CCCP (Союз Советských Социалистических Республик), tedy Svaz sovětských socialistických republik, zkráceně SSSR), uvádí theGuardian, čímž potvrdil imperialistické choutky Ruska.

Dlouhodobě se snaží ovládnout některý bývalá území SSSR, například Moldavsko, a v jiných si chce za každou cenu, klidně i silou, udržet vliv. Vedle toho dlouhodobě provokuje NATO, což se po začátku války proti Ukrajině ještě zhoršilo. Zejména v Baltském moři provádí provokativní lety, sabotáže infrastruktury apod., potvrzuje Wikipedia, a nehodlá přestat.

Zásoby sice rychle ubývají, ale Rusko má plán, jak masivně obnovit svá tanková vojska. Modernizuje dávno zapomenuté

Některým to začalo docházet, i když pozdě, a tak kupříkladu v říjnu 2025 poslalo Estonsko k zemi ruský dron, který kroužil u vojenské základny. O špehování pomocí bezpilotních letounů, stejně jako o narušování vzdušného prostoru a provokaci, se Rusko pokouší opakovaně, ačkoliv jakákoli obvinění odmítá. Jistě ho tedy nemrzí, co udělalo švédské námořnictvo.

„Švédské ozbrojené síly mohou nyní potvrdit, že byl pozorován ruský dron vzlétající z ruské lodi signálového průzkumu Žigulevsk v Öresundu (průliv oddělující Švédsko a Dánsko, pozn. redakce). K incidentu došlo v souvislosti s návštěvou (letadlové lodi) Charles de Gaulle v Malmö a námořnictvo rychle zareagovalo, aby dron zneškodnilo,“ uvedly Försvarsmakten.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

Informace jsou dostupné pouze o tom, že Švédové aktivovali rušičku, a že byl dron eliminován, což přímo neříká, že byl sestřelen, ale vyloučit to nelze. „Dron byl zneškodněn mimo letadlovou loď Charles de Gaulle a v žádném případě nebyla ohrožena bezpečnost její, ani posádky,“ uvedl francouzský ministr zahraničí Jean-Noel Barrot s tím, že šlo o směšnou provokaci.

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že za poslední dekády západní země žádný takový provokativní let nepodnikly. Ano, sice Rusko monitorují, ale vždy z mezinárodního prostoru a tak, aby nenarušovaly bezpečnost. Oproti tomu Rusové neváhají být agresivní, narušovat vzdušný prostor zemí NATO, vysílat drony nad jejich základny, poškozovat infrastrukturu atd.

Článek „Pošlete další, také půjde k zemi.“ NATO nekompromisně zasáhlo proti Rusku, jehož letoun kroužil u francouzské „letadlovky“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Integrace francouzské pumy dělá MiG-29 nebezpečný

MiG-29MU1 je ukrajinská modernizace sovětského víceúčelového letounu, která se zaměřila na zvýšení jeho bojové efektivity v moderním konfliktu. Podle Wikipedie je hlavním zlepšením instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem a modernizovaný navigační systém se satelitním přijímačem. MU1 byla přitom zavedena teprve v roce 2009.

Video: američtí piloti rozmetali íránské balistické rakety dříve, než je stihli odpálit. Přesné údery je proměnily v trosky

Mimo jiné umožňuje lepší integraci s digitálním bojištěm a dává vyšší šanci na přežití v prostředí nasyceném ruskou protivzdušnou obranou. Pro ukrajinské piloty je MiG-29 nepostradatelný, neb představuje páteř letectva schopnou operací z poškozených nebo provizorních letišť, a používá ho nejenom k útokům, resp. bombardování, ale také k obraně.

Jako zásadní průlom v nasazení MiG-29MU1 hodnotí Armádní Zpravodaj schopnost nést západní munici, v tomto případě francouzské chytré pumy AASM Hammer. Ty mají raketový pohon, díky němuž mohou zasahovat ruské pozice na vzdálenost až 72 km, zatímco kombinace inerciálního (INS), satelitního (GPS) a infračerveného navádění jim zajišťuje chirurgickou přesnost.

Zásoby sice rychle ubývají, ale Rusko má plán, jak masivně obnovit svá tanková vojska. Modernizuje dávno zapomenuté

Samotná AASM Hammer je potom původně americká gravitační puma rodiny Mark 80, na níž francouzská zbrojovka Safran přidělává konverzní sadu s naváděcím modulem, křidélky a raketovým pohonem, potvrzuje Wikipedia, a má několik velikostí (125, 250, 500 a 1 000 kg), ale starý víceúčelový letoun MiG-29 unese maximálně půltunovou verzi.

Její kvality pocítili ruští vojáci na záběrech naplno. Sice není jasné, o jakou verzi se jednalo, ale soudě dle rozsahu výbuchu a škod to redakce ArmádníZpravodaj.cz odhaduje na 125kg, jelikož dvojnásobně větší by dům téměř jistě celý zbořila. Jestli museli Ukrajinci povolat letectvo, může to znamenat, že se pozici nedařilo dobýt pozemně, případně by to bylo drahé.

Článek Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skvělý průzkum zachytil íránské rakety včas

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

A to nejenom na vojenské a strategické cíle. Nezřídkakdy totiž napadá i civilní objekty ve městech a kritickou infrastrukturu, potvrzuje BBC. Velké nebezpečí přitom znamenají rakety na mobilních odpalovačích, jelikož mohou neustále měnit svou pozici, skrývat se v podzemních tunelech nebo civilní zástavbě, což extrémně ztěžuje jejich včasné odhalení.

Přesto se to ale izraelské rozvědce a americkým ozbrojeným silám velice dobře daří, jelikož k tomu využívají kombinaci všemožných prostředků. To bude také důvod, proč se podařilo provést několik velice přesných úderů (nejsou první ani poslední) na odpalovače balistických raket, z nichž byly některé viditelně na palebných pozicích, zatímco jiné v „klidovém režimu“.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Mezi nejnebezpečnější íránské balistické rakety patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě

Jelikož je íránská protivzdušná obrana v troskách, a ani na vrcholu své síly nebyla schopna sestřelovat vyspělé letouny 5. generace z výzbroje Izraele a Ameriky, mají útočníci nad nebem totální nadvládu. Jakmile F-35 zničily systémy PVO, mohou bez většího rizika operovat i letouny nižší generace – v případě Izraele to je například F-15, potvrzuje Wikipedia.

Není jasné, jakými střelami americké letouny zasahovaly íránské mobilní odpalovače, ale nabízí se kupříkladu AGM-88 HARM. Původně byla určena proti radarům, ale nejnovější verze G AARGM-ER na ně umí útočit i tehdy, jsou-li vypnuté, uvádí Wikipedia, a dokonce si poradí s cíli v pohybu. Navíc je velmi rychlá, takže nemá obsluha odpalovačů raket ani čas na útek.

Video: Ukrajinci naložili okupantům na jižní frontě. Zdevastovali jim protivzdušnou obranu v klíčových oblastech

Levnější, ale stále dostačující úder potom nabízí GBU-53/B StormBreaker, což je malá chytrá puma, kterou může nést F-35 ve velkém počtu. Má unikátní trojité navádění (radar, IR, laser) a dokáže autonomně vyhledat a zničit pohybující se vozidla i v kouři nebo za deště na vzdálenost přes 70 km, uvádí Wikipedia, což je v prostředí bez PVO zcela dostačující.

Článek Video: američtí piloti rozmetali íránské balistické rakety dříve, než je stihli odpálit. Přesné údery je proměnily v trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder na 220 km vzdálené postavení není problém

Iskander-M je ruský mobilní systém balistických raket krátkého dosahu, který představuje jednu z nejničivějších zbraní ve válce proti Ukrajině. Rakety létají po tzv. kvazibalistické dráze a dosahují doletu až 500 km, uvádí Wikipedia. Díky své schopnosti manévrovat při letu a vypouštět klamné cíle jsou pro běžné systémy protivzdušné obrany velmi obtížně zachytitelné.

Video: Rusové dostali pořádně na frak. Ukrajinci roznesli mechanizovaný útok u klíčové křižovatky na jihovýchodní frontě

Jejich přesnost se navíc pohybuje v nejlepším případě mezi 5 až 7 metry, takže dokáží zasahovat s jistotou přesně to, co mají. Hlavice těžká 480 až 500 kg je potom zárukou obrovských škod; krom klasické výbušné, resp. tříštivo-trhavé, může být také kazetová, event. jaderná, ale ta používána není. Obzvláště nebezpečný je Iskander proti opevněným budovám, „muničákům“ a energetické infrastruktuře. Jeho mobilní odpalovač navíc může snadno měnit pozici.

To ho dělá obtížně zaměřitelným, ale jelikož umí ukrajinská rozvědka provádět mimořádně dobrý průzkum, určila pozici 12. raketové brigády ruské armády v oblasti vesnice Kurortne na jihovýchodním pobřeží dočasně okupovaného Krymu, na nějž následně armáda zaútočila pomocí dronů. Není sice jasné, o jaké se jednalo, ale dle vzdálenosti je více možností.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

Ukrajinci mohli útok podniknout vzdušnými drony, které startují z námořního dronu, jakým je Katran, nebo nasadit dalekonosný An-196 Liutyi s doletem až 600 km, nese-li 75kg hlavici, uvádí Wikipedia. Adeptem je však též FP-1 s mnohem větší, až 120kg hlavicí, s níž uletí min. 800 km, potvrzuje Militarnyi, což je pro zdolání cca 220 km více než dostačující.

Článek Masakr na „ruském“ Krymu. Ukrajinci drze posouvají hranice, rozbili raketové postavení až na jihovýchodě poloostrova se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci nasadili drony a celý ruský útok zničili

Huljajpole bylo základem ukrajinské obrany na jihovýchodní frontě, konkrétně tedy v Záporožské oblasti. Město bylo zabezpečené, dokud mocná ruská síla vedená 127. motostřeleckou divizí nevyužila mezery v ukrajinské obraně, načež rychle postupovala přes otevřený terén a začátkem prosince 2025 postoupila až na jeho okraj, připomíná vývoj EuromaidanPress.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

Aktuálně už by ho měla kontrolovat celé, potvrzuje LiveUAmap, ale nikoliv 100%, protože je pravidlem, že je několik kilometrů od bojové linie tzv. šedá zóna, v níž ani jedna strana nedokáže vytvořit stálou základnu a zcela ji ovládnout. Pro ruskou armádu je Huljajpole strategické, aby mohla postupovat na sever k dalšímu logistickému uzlu Pokrovs’ke a dálnici na Záporoží. Infrastruktura je na Ukrajině velmi řídká, a její kontrola extrémně důležitá.

Pozor, nejedná se o Pokrovsk vzdálený pozemně asi 140 km, vzduše pak 100 km, ale o město ležící asi 40 km severně od Huljajpole. Odtud by mohli Rusové pokračovat severovýchodně až k samotnému Pokrovsku, protože tudy vedou velké silnice nezbytné pro přesun jednotek. Ve výsledku by se jim tam podařilo obejít Donbas a částečně ho sevřít do kleští.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

Ukrajinská armáda vnímá Huljajpole jako klíčovou „pevnost“, která držela stabilitu frontové linie v Záporožské oblasti. Sloužilo také jako odrazový můstek pro případné protiofenzivy směrem k okupovanému Mariupolu a Azovskému moři. Udržením tohoto sektoru Ukrajinci blokují ruské pokusy o proražení do vnitrozemí a chrání důležité zásobovací trasy.

Aktuálně je však nucena bojovat v jeho okolí, protože o něj víceméně přišla, byť tam stále provádí akce jak pomocí dronů, tak malých pozemních komand. O tom svědčí i záběry, na nichž je vidět ruský tank v doprovodu obrněného bojového vozidla a dvou čtyřkolek. Na konvoj udeřili vojáci z jednotky „Maďarovi ptáčci“, a později i 225. útočný pluk spolu s jednotkami 5. kyjevské útočné brigády a dalšími jednotkami Ukrajinských obranných sil.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Jedno vozidlo po druhém bylo nicméně zlikvidováno zcela přesnými údery. Ačkoliv tedy Rusové, stejně jako na jiných místech, pomalu postupují a platí za to obrovskou cenu hlavně na životech, rozhodně to nemají snadné a mnoho jejich útoků končí fiaskem. Díky dronům se s nimi Ukrajinci často ani nemusí střetnout, ale zničí je z bezpečné vzdálenosti.

Ukrajinci odrazili ruský mechanizovaný útok na trase Malynivka–Zelenyj Hai–Huliaipole (zveřejněno 07. března 2026)

Článek Video: Rusové dostali pořádně na frak. Ukrajinci roznesli mechanizovaný útok u klíčové křižovatky na jihovýchodní frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až Rusové přijdou, čeká je tvrdý odpor

Není zrovna běžné, že by Vladimir Putin navštěvoval místa, v nichž může dojít kdykoliv k úderu ukrajinské armády. Naopak Volodymyr Zelenský neváhá a ukazuje světu, jak Rusové lžou. Dobrým příkladem je, když v polovině prosince 2025 sezvali novináře do Kupjansku s tím, že ho dobyli. K jejich překvapení se tam následně objevil právě ukrajinským prezident.

To už Rusové přehání. V Baltském moři jsou tak agresivní, že se museli piloti a kapitáni uchýlit ke starým navigačním metodám

EuroNews připomíná, že tam natočil vzkaz od místa vzdáleného méně než 2 km od ruských jednotek a v dosahu moskevských dronů a dělostřelectva s tím, že je město stále pod kontrolou ukrajinské armády. A to je jenom jedna z mnoha ruských lží. Armádní Zpravodaj považuje takové počínání nejvyššího představitele Ukrajiny za riskantní, ale zároveň důležité.

Mnohým vojákům to může povzbudit morálku a ukázat, že bojují za společnou věc, a ne pouze za zájmy oligarchů, jako je tomu na ruské straně. Každý takový vzkaz Volodymyra Zelenského od fronty je doslova jako výsměch Vladimiru Putinovi. I ten se sice výjimečně někde objeví, ale zdaleka při tom není ochotný tak riskovat a spíše se drží v bezpečí.

Polsko se nebojí a rozkrývá rozsah pomoci Ukrajině. Putin není nadšený, co všechno jí poslalo

Volodymyr Zelenský poděkoval v proslovu ukrajinskému lidu, že brání v Doněcké oblasti města jako Druzhkivka, Kramatorsk nebo Sloviansk, ale i další: „Rusové připravují jarní ofenzivu. Je ale důležité, že jsou naše pozice silné. Naše brigády jsou adekvátně zásobovány. Naši bojovníci brání svou zemi s důstojností. A toto je jak naše země, naše diplomacie, a naši lidé zůstávají silní.

Všichni naši partneři ve Spojených státech amerických, v Evropě a jinde by měli chápat, že přátelství mezi Putinem, Íránem, Severní Koreou a Lukašenkem má jenom jediný účel – dovolit jim dělat to samé, co udělali našemu Donbasu, kdekoliv chtějí. Zlo musí být zastaveno. A přesně to Ukrajinci na Donbasu dělají,“ zakončil svůj vzkaz Ukrajincům i světu.

Článek Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani silná katarská PVO nemusí být vždy 100%

MIM-104 Patriot bojuje proti balistickým raketám metodou přímého zásahu (hit-to-kill) nebo střepinovým výbuchem v těsné blízkosti cíle. Klíčem je výkonný radar AN/MPQ-65, který zachytí íránskou raketu v sestupné fázi letu, vypočítá bod střetu a navede na ni protiraketovou střelu. Celý proces od detekce po zásah trvá vzhledem k extrémní rychlosti jen sekundy.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

Nejpokročilejší střelou pro tento úkol je PAC-3 MSE (Missile Segment Enhancement). Na rozdíl od starších verzí PAC-2, které vybuchovaly poblíž cíle, PAC-3 do rakety přímo narazí obrovskou kinetickou energií, uvádí Wikipedia, čímž zajistí úplnou likvidaci bojové hlavice ještě ve vzduchu. Na méně náročné cíle potom stačí vylepšená střela typu PAC-2 GEM-T.

Írán má širokou škálou balistických raket, které MIM-104 Patriot v roce 2026 aktivně zachytává. Mezi nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější, pokud jde o ničivou sílu, lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem dosahujícím až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat balistickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

Úspěšnost MIM-104 Patriot proti íránským střelám v Izraeli a v Perském zálivu závisí na vrstvené obraně, kdy on sám tvoří střední vrstvu, která likviduje to, co projde přes dálkové systémy Arrow 3 nebo THAAD. Díky neustálým aktualizacím softwaru dokáže rozpoznat klamné cíle a úlomky, které íránské rakety při vstupu do atmosféry často záměrně uvolňují.

Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití

Konkrétně v Kataru, odkud záběry pochází, by se přitom mělo nacházet několik baterií MIM-104 Patriot, což dělá zemi mimořádně dobře chráněnou. Neznamená to však, že by žádná raketa neprošla. Írán již ve válce s Izraelem ukázal, že pokud protivzdušnou obranu přehltí, není prostě schopna všechny hrozba eliminovat, a i jediná raketa napáchá značné škody.

Článek Video: Patriot řádil nad Katarem a nebe zářilo. Íránské balistické rakety nedostaly šanci, sestřeloval jednu za druhou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán financuje terorismus a chce atomovky

Mnozí s útoky na Írán nesouhlasí a redakce ArmádníZpravodaj.cz v mnoha diskuzích četla dotaz čtenářů ve smyslu „co Írán světu udělal, že na něj Američané a Izraelci útočí?“. Na začátek je nutné připomenout, že íránský režim představuje brutální teokratickou diktaturu, která drží moc skrze systematický teror, represe a totální potlačování základních lidských práv.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Vedle toho neustále přiživuje svou existenci fanatickou a nenávistnou ideologií zaměřenou na likvidaci Izraele, který označuje za svého hlavního nepřítele. Krutá vládní mašinérie neváhá střílet do vlastních obyvatel, využívat veřejné popravy nebo krutě prosazovat právo šaría, které je tam dokonce základním pilířem celého právního a ústavního systému, uvádí Wikipedia.

Tato agresivní vláda se promítá do masivního financování teroristických skupin po celém Blízkém východě, ať jde o Hamás, Hizballáh nebo jemenské piráty, čímž teokraté v Teheránu záměrně destabilizují celý region a udržují svět v neustálém napětí, potvrzuje Evropský parlament. Už jen podpora a organizace globálního terorismu ze strany Íránu je důvodem pro útok.

Video: Ukrajinci naložili okupantům na jižní frontě. Zdevastovali jim protivzdušnou obranu v klíčových oblastech

Za ten hlavní ale považují Izrael i Spojené státy americké výrobu jaderných zbraní, od níž odmítl íránský režim upustit. Teoreticky mu to nelze mít za zlé, ale samotný Írán nikdo přímo neohrožuje, a pokud by sám nebyl extrémně agresivní a nefinancoval terorismus i války (viz útok Hamásu, k němuž se později sám přidal, na Izrael), nikdo by na něj neměl důvod útočit.

Jenomže jaderné zbraně v rukách nevyzpytatelného režimu jsou mimořádně nebezpečné. Na zničení Izraele o rozloze asi 22 tisíc čtverečních kilometrů, potvrzuje Wikipedia, by přitom stačilo jenom několik silnějších hlavic. Většinu obyvatel má totiž soustředěných v několika velkých městech, a sami fanatičtí duchovní vůdci neváhají „pro svou věc“ obětovat kohokoliv.

Režim je jako zvíře zahnané do kouta

V Íránu aktuálně vrcholí krize, která začala masivními celonárodními protesty obyvatel koncem roku 2025, potvrzuje Wikipedia. Zprvu vyvolané kolapsem ekonomiky a inflací se proměnily v otevřený odpor proti režimu a staly se největšími od roku 1979. Namísto humanitního řešení se však íránská vláda rozhodla, že je potlačí násilím, a zabila při nich desetitisíce lidí.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě

V reakci na násilí proti demonstrantům a selhání jaderných rozhovorů zahájily Spojené státy americké a Izrael 28. února 2026 rozsáhlou vojenskou operaci (Epic Fury, česky Epická zuřivost), a to s cílem zničit íránský jaderný program, raketové kapacity a dosáhnout změny režimu. Během prvních úderů byl zabit nejvyšší vůdce Alí Chameneí, což uvrhlo zemi do chaosu.

Američané úzce spolupracují s Izraelci a využívají logistickou podporu i základny v zemích Perského zálivu, jako jsou Katar, Spojené arabské emiráty, Kuvajt nebi Saúdská Arábie. Írán je na oplátku odstřeluje balistickými raketami a drony, aby vytvořil tlak na jejich vlády, a ty následně na amerického prezidenta Donald Trumpa. Zkrátka se snaží stavět do role oběti.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Armádní Zpravodaj připomíná, že mu to nicméně vyjít nemusí, protože je velmi neústupný, a dle
Politico, které cituje interní dokument Pentagonu, počítá s vedením války po dobu 100 dní, a potencionálně až do září 2026, což poukazuje na závažnost a rozsah plánovaných akcí. Za tímto účelem také americké ministerstvo obrany posílá do oblasti více vojáků.

To značí, že nebylo na rozsáhlou akci připraveno, a nejspíše si Donald Trump a jeho stoupenci mysleli, že Írán couvne stejně jako při posledním konfliktu. Ten však namísto toho zvolil taktiku ničení na všechny strany, a to dokonce i zemí, které nemají s válkou nic společného. Za příklad slouží útok čtyřmi drony na Náchičinskou autonomní republiku, uvádí BBC.

Rusko se dostává do nevýhody, Ukrajina předbíhá svět. Jeho drony uvidí i dopravní kamera, systém aktivní ochrany má na dosah

Ta leží mezi Íránem a Arménií a drony tam zasáhly letištní terminál nebo školu, u níž zranily civilisty. Stejně tak ale íránský režim pálí rakety na řadu dalších zemí, a to nejenom na americké vojenské základny, ale i na civilní cíle. Armádní Zpravodaj je názoru, že se Írán bez obnovení diplomatických jednání sám zničí a uvrhne zemi do chaosu a partyzánství.

Článek „Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok svědčí o vysokém významu ruské základny

Letiště v Doněcku, dříve mezinárodní pýcha regionu, má pro ruskou okupaci zásadní symbolický i strategický význam. I když je po letech bojů terminál v troskách, samotný prostor slouží jako klíčový logistický uzel a předsunutá základna pro operace na Donbasu. Kontrola nad ním tak stále umožňuje Rusům upevnit nadvládu nad městem a vytvářet tlak na ukrajinské linie.

Z hlediska letectva je letiště důležité především pro provoz vrtulníků, jako jsou bojové Ka-52 Alligator a rovněž bojové Mi-28N, které odtud vyráží k přímé podpoře pozemních vojsk. Využívají ho také transportní vrtulníky Mi-8 pro rychlou evakuaci raněných a přesuny speciálních jednotek, jelikož postavení blízko fronty zkracuje čas reakce na aktuální vývoj.

Kromě toho slouží letiště v Doněcku jako základna pro rozsáhlé flotily průzkumných a úderných dronů, které jsou pro ruské dělostřelectvo „oči na nebi“. Strategická poloha navíc Rusům dovoluje umisťovat tam systémy PVO a elektronického boje, které kryjí okupovaný Doněck. Pro Ukrajinu je ničení techniky na tomto letišti prioritou, jelikož tak oslabuje ruský tlak.

Ukrajinská armáda v tomto případě nasadila balistické rakety ATACMS odpalované z raketometu M142 HIMARS a britské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow (francouzské verze jsou známé jako SCALP-EG). V prvním případě je dolet až 300 km, potvrzuje Wikipedia, v druhém pak kolem 450 km, uvádí Wikipedia, a obě zbraně jsou určeny k ničení strategických cílů.

To jenom svědčí o vysoké hodnotě zasažených budov, v nichž mělo docházet ke skladování dalekonosných íránských dronů Shahed 136, v Rusku vyráběných pod jménem Geran-2, a také odtud byly odpalovány. Ukrajinci tak provedli úder, který předejde rozsáhlým škodám na jejich infrastruktuře i vojenských objektech a zachrání nespočet životů.

Článek Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžké drony nemohou ruské systémy PVO přežít

Zatímco v Chersonské oblasti na jihu Ukrajiny je relativně klid, jelikož Rusové nemohou zdolat přírodní bariéru tvořenou řekou Dněpr, v Záporožské oblasti se tlačí neustále více k samotnému Záporoží, a nejtvrdší boje probíhají kolem Zaliznyčne asi 50 km východně od něj. Rusové to rozhodně nemají snadné, protože tam působí legendární „Maďarovi ptáčci“.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě

Podle Wikipedie mají na starost i okolí Chersonu, a prosluli hlavně dronovými útoky, jimiž ničí jeden ruský cíl za druhým. Velice proti nim trpí také protivzdušná obrana, která dostala v tomto případě opravdu „pořádnou sodu“. Za jedinou noc měla totiž přijít v Záporožské a Chersonské oblasti přijít o čtyři systémy, konkrétně o Pancir, Tor, Buk a S-300V.

I když tam jsou aktivity ruské armády slabší, stále potřebuje zajistit bezpečnost, protože tam leží nejenom důležité vojenské a ekonomické objekty, které v rámci okupace využívá, ale také na jihu chrání „pozemní most“ na Krym, což je její důležitý strategický zisk. Samozřejmě může zajistit zásobování i z východu přes okupovaná území, ale z Krymu je to jednodušší.

Rusko zůstalo bezmocné, šance na obranu nulová. Americká armáda omylem odhalila, co umí její hypersonické kluzáky

Navíc právě na Krym vozí nejkratší trasou mnohé suroviny, které v oblastech vytěží. Okupace jak Záporožské a Chersonské, tak Doněcké oblasti navíc odřízla Ukrajinu od Azovského moře, v němž sice dokáže provádět údery pomocí dronů, ale značně jí to situaci komplikuje. Kdyby navíc Rusové o toto spojení přišli, de facto by Ukrajinci vrazili mezi její jednotky klín.

O to větší katastrofou je, když přijde v oblasti hned o čtyři protivzdušné systémy. Zatímco 9K37 Buk zasahuje cíle do dálky až 32 km a výšky až 22 km, potvrzuje Wikipedia, Tor – hodně rozšířená je verze M2 – zasahuje do dálky 16 km a výšky 12 km, uvádí ODIN. Pancir-S1 je potom o něco modernější, přičemž zasahuje do dálky až 20 km a výšky až 15 km, uvádí Wikipedia.

Video: ruský vrtulník Ka-27 sestřelen 97 km od Ukrajiny. Námořnictvo a speciální síly nasadili nečekanou zbraň

Za nejcennější úlovek lze ovšem považovat S-300V, který je typu TELAR, což znamená. že se na jednom vozidle nachází jak radar, tak střely (celkem čtyři). Navržen byl přímo k ochraně jednotek na frontě a její blízkosti před balistickými raketami a střelami, vysvětluje Wikipedia, a díky pásovému podvozku je může doprovázet i těžkým terénem.

U všech jmenovaných ruských systémů PVO přitom stačí k vyřazení poškodit radar. Armádní Zpravodaj si ale všiml, že jednotka „Maďarovi ptáčci“ nasadila drony FP-2 s až 105kg hlavicí, což znamená, že je snažila jediným úderem nevratně zničit. Militarnyi doplňuje, že doletí až 200 km a jsou v posledních měsících stále oblíbenější právě pro účinnost své hlavice.

Článek Video: Ukrajinci naložili okupantům na jižní frontě. Zdevastovali jim protivzdušnou obranu v klíčových oblastech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci nemohli přežít, MiG-29 odpálil řízenou pumu

MiG-29MU1 je ukrajinská modernizace sovětského víceúčelového letounu, která se zaměřila na zvýšení bojové efektivity v moderním konfliktu. Hlavním vylepšením je podle Wikipedie instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem a modernizovaný navigační systém včetně satelitního přijímače. Pro ukrajinské letectvo jde i přes stáří o klíčový letoun k obraně i útoku.

Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití

I když je samotný letoun velmi starý, modernizace MU1 byla zavedena teprve v roce 2009, a krom jiného umožňuje lepší integraci s digitálním bojištěm a dává vyšší šanci na přežití v prostředí nasyceném ruskou PVO. Pro ukrajinské piloty je MiG-29 nepostradatelný, neb představuje páteř letectva schopnou operací z poškozených nebo provizorních letišť.

Zásadním průlomem v nasazení MiG-29MU1 je pak schopnost nést západní přesnou munici, v tomto případě konkrétně francouzské chytré pumy AASM Hammer. Mají raketový pohon, což jim umožňuje zasahovat ruské pozice na vzdálenost až 72 km, a dík kombinaci inerciálního (INS), satelitního (GPS) a infračerveného navádění také s chirurgickou přesností.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Samotná AASM Hammer je potom původně americká gravitační puma rodiny Mark 80, na níž francouzská zbrojovka Safran přidělává konverzní sadu s naváděcím modulem, křidélky a raketovým pohonem, potvrzuje Wikipedia, a má několik velikostí (125, 250, 500 a 1 000 kg), ale starý víceúčelový letoun MiG-29 unese maximálně půltunovou verzi.

Její kvality pocítili ruští vojáci na záběrech naplno, protože je zřejmé, že to schytali s naprostou přesností. Nasazení letectva přitom znamená, že se pozice nedařilo dobýt po zemi, případně by to stálo až příliš mnoho životů. Ke zhodnocení situace to ovšem nestačí. Vidět lze pouze tolik, že se pozice nacházela blízko obranné linie z tzv. dračích zubů proti technice.

Článek Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael v Gaze reagoval na teroristy z Hamásu

Největší kritika se na Izrael snesla v posledních letech kvůli jeho vojenských operacích v pásmu Gazy, kde je zahájil poté, co teroristické hnutí Hamás (sunnitská islamistická organizace) 07. října 2023 zaútočilo na území židovského státu. Je nutné připomenout, že Palestinci zmasakrovali 1 195 lidí, převážné civilisty včetně žen a dětí, a odvedli s sebou 251 rukojmí, uvádí Wikipedia. Izraelská vláda se poté rozhodla, že musí hnutí Hamás v Gaze zničit, aby se nic podobného neopakovalo. Operace byla velmi kontroverzní a dodnes zcela neskončila.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Izrael začal za svůj postup čelit tvrdé kritice. ApNews uvádí, že kritici nejčastěji poukazovali na nerozlišování mezi bojovníky Hamásu a civilisty, humanitární katastrofou nebo využívání hladu jako zbraně. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu naopak tvrdí, že tato kritika vychází z antisemitismu. Izraelci argumentují například útoky proti židům po světě nebo proti židovským studentům na univerzitách západního světa, kde jiní studenti protestovali proti válce v Gaze. Ti přitom tvrdí, že se Izrael antisemitismem ohání, aby byl nedotknutelný.

Pravdu mohou mít obě strany

Armádní Zpravodaj se domnívá, že je pravda někde v polovině. Je totiž nepopiratelné, že k útokům na židy ve světě opravdu dochází, a antisemitismus je v některých kruzích nebo státech opravdu silný. Na druhou stranu lze některé metody izraelských ozbrojených sil označit minimálně za kontroverzní a není sporu o tom, že třeba hladem lidé v Gaze opravdu trpěli. Takže pokud někdo kritizoval právě to, nejspíše to v žádném případě nelze považovat za antisemitismus – pakliže se kritik jinak antisemitisticky neprojevuje.

iZdroj fotografie: United Nations Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East / Creactive Commons / CC BY-SA

Existuje dokonce takzvaný 3D test antisemitismu, který by měl odpovědět na to, jestli je kritika Izraele oprávněná nebo antisemitistická. Wikipedia uvádí, že má 3 body. Prvním je delegitimizace židovského státu jako takového, tedy popření práva židů na sebeurčení. Druhým je démonizace Izraele, příkladem může být označováni Izraele za malého Satana ze strany íránského režimu. Posledním je pak dvojí metr, kdy je Izrael ze strany někoho kritizován za věci, za které jiné státy nebo skupiny tím samým kritikem kritizovány nejsou.

Izrael opakovaně čelí snahám o zničení

Jedním z důvodů kritiky Izraele přicházející ze západního světa může být podle názoru Armádního Zpravodaje i nepochopení jeho situace. Již od svého založení museli Izraelci čelit opakovaným útokům svých sousedů, často fanatickým a sebevražedným. Golda Mayerová, bývalá izraelská premiérka, to komentovala slovy: „Můžeme Arabům odpustit, že zabíjejí naše děti. Nemůžeme jim odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti. S Araby budeme mít mír, pouze když budou své děti milovat víc než nenávidí nás,“ uvádí JewishVirtualLibrary.

iZdroj fotografie: Israel Press and Photo Agency / Creactive Commons / CC BY

Izraelci prostě poznali, že pokud nebudou vůči svým oponentům, často teroristům a fanatikům, tvrdí, nemusí jejich stát přežít. To může být důvodem nejen tvrdého postupu vůči Palestincům, ale i Íránu. Ten se totiž snažil o vývoj jaderné pumy a má vyspělý program balistických raket, které by je mohly dopravit na území Izraele. V Jeruzalémě tak nejspíše dospěli k názoru, že si prostě nemohou dovolit situaci, kdy by íránský režim jadernou zbraň sestrojil. Teherán totiž opakovaně deklaroval, že jeho hlavním cílem je zničení židovského státu.

Rusko zůstalo bezmocné, šance na obranu nulová. Americká armáda omylem odhalila, co umí její hypersonické kluzáky

Izrael má rozlohu něco málo přes 22 000 kilometrů čtverečních, uvádí Wikipedia, a velká část populace je soustředěna do několika měst. Íránu by tedy stačilo jenom několik hlavic, jimiž by ho dokázal vymazat z mapy, a to Izraelci nemohli v žádném případě riskovat. I když i oni disponují jaderným arzenálem, jedinou jejich možností zůstala podle názoru Armádního Zpravodaje konvenční válka, jakkoliv může být kritizovatelná a v rozporu s mezinárodním právem. V podstatě se dá říct, že Izraelcům jde v tomto i dalších případech o holé přežití.

Přehlédnout potom nelze ani napadení Izraele ze strany Íránu, když čelil útokům teroristů z Hamásu, k nimž se posléze přidali i teroristé z libanonského Hizballáhu. Někteří duchovní vůdci, včetně toho íránského, tehdy vyzývali, aby se islamistický svět spojil proti Izraeli a zničil ho. Írán navíc dlouhodobě obě zmíněné organizace, stejně jako jemenské piráty a další, podporuje materiálně i finančně. V podstatě tak vytvořil Izraeli nepřátele všude kolem.

Israel released footage of the bombing of an underground bunker of Ali Khamenei in Tehran.
Around 50 fighter jets reportedly took part in the strike, dropping nearly 100 bombs.#iran pic.twitter.com/4vLJhIzjCg

— Chronicles (@chronicleslive) March 6, 2026

Izraelský útok na sídlo ajatolláha Alí Chameneího

Článek Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není místo, kde by se Rusové na Krymu skryli

Krym je Ukrajinou považován za dočasně okupované území a Rusy tam rozhodně nešetří. Video, které je kompilací z různých akcí, jasně ukazuje, jak pomocí klíčových dronů FP-2 zničí několik částí systému S-300 a S-400 včetně radaru, hlídkovou loď třídy Projekt 22460 „Ochotnik“, námořní remorkér třídy Projekt 1496M1 nebo hlídkovou loď třídy Projekt 16640.

Video: ruský vrtulník Ka-27 sestřelen 97 km od Ukrajiny. Námořnictvo a speciální síly nasadili nečekanou zbraň

Evidentně tedy ruský Krym pod ukrajinskými útoky trpí a jeho obrana je stále slabší, což intenzitu útoků stupňuje. Kdysi rozhodně tak vysoká nebyla, ale dnes je už téměř bez problémů proniknout na jakékoliv místo. Vzhledem k dosahu dronů FP-2 to znamená hlavně západní, jižní a centrální část poloostrova, což Rusy nutí stahovat se stále více na východ.

FP-2 (Fire Point) je v tomto tažení naprosto klíčový. Jde o úderný bezpilotní letoun určený k ničení silně opevněných cílů, případně pokud chce ukrajinská armáda napáchat větší škody. S doletem až 200 km a bojovou hlavicí pohybující od 105 do 120 kg (často jde o pumy OFAB-100) slouží k precizním útokům na sklady, velitelská stanoviště a baterie PVO, potvrzuje Militarnyi.

Elitní zabijáci, kteří drtí ruskou ofenzivu v nejdrsnějších částech fronty. Vlkům Da Vinciho pomohl i bratranec amerického viceprezidenta

Opakovaně se přitom ukazuje, že je FP-2 pro ruskou PVO na Krymu, ačkoliv nejenom tam, pro svou konstrukci a profil letu velmi obtížným cílem. Využívá totiž kompozitní materiály odrážející minimum radarových vln, a k cíli se blíží v nízkých výškách, což mu umožňuje využívat terénní nerovnosti a zůstat skrytý pod horizontem detekce radarů S-300 nebo S-400.

Wikipedia sice potvrzuje, že může být v baterii zapojen i radar pro sledování cílů v nízkých výškách, díky čemuž vidí třeba pilotovaná víceúčelová bojová letadla, ale FP-2 je s rozpětím křídel asi 3,5 až 5 metrů a délkou asi 3,5 metrů podstatně menší a nejspíše ho vůbec nezachytí. Stejný problém mají však i jiné klasické systémy jako 9K37 Buk, Tor nebo Pancir-S1.

Je konec, už nemůže vyplout. Ukrajinci vyřadili moderní ruskou fregatu v Černém moři, odkud pálila střely Kalibr

Další vrstvou ochrany před ruskou PVO je také schopnost operátora dron manuálně navádět v závěrečné fázi letu, což umožňuje reagovat na aktuální situaci, vyhýbat se rušičkám nebo měnit směr útoku v reálném čase. Kombinace vysoké ničivé síly a obtížné zjistitelnosti tak z FP-2 dělá vysoce efektivní a levnou zbraň pro systematickou degradaci ruské obrany.

Nicméně v případě, že napadá statický cíl, disponuje FP-2 také autonomní navigací založené na mapování a rozpoznávání obrazu, díky čemuž ho dokáže zasáhnout i v momentě, kdy operátor o spojení přijde. Výsledkem je postupný rozklad Krymu coby vojenské a ekonomické základny, z níž nezbude moc použitelného, pakliže útoky v této intenzitě neustanou.

Článek Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok, který nemohli Rusové čekat, je stál silný vrtulník

Kamov Ka-27 „Helix“ je unikátní sovětský a ruský vrtulník, který na první pohled zaujme absencí ocasního rotoru. Místo něj totiž využívá dva nad sebou umístěné koaxiální rotory točící se v protisměru, uvádí Wikipedia. To mu zajišťuje stabilitu, vysoký výkon v tahu a kompaktní rozměry, což je naprosto klíčové pro bezpečné operace na malých palubách lodí.

Je konec, už nemůže vyplout. Ukrajinci vyřadili moderní ruskou fregatu v Černém moři, odkud pálila střely Kalibr

Pro námořní letectvo je zcela nenahraditelný, jelikož je specializovaný na protiponorkový boj (verze PL) a záchranné operace (verze PS), ale funguje i jako útočný se schopností transportu. Ve výbavě má výkonné hydroakustické systémy a radar pro vyhledávání cílů pod hladinou i na ní, a pokud by je ruské námořnictvo nemělo, zůstaly by jeho fregaty a křižníky o „prodloužené oči“ a schopnost efektivně bojovat nejenom s moderními ponorky.

To je na druhou stranu ve válce proti Ukrajině víceméně jedno, protože ta ponorky nemá. Kamov Ka-27 nicméně plní důležitou roli na ropných plošinách, kde zajišťuje přepravu těžkých nákladů a personálu v extrémních podmínkách. Díky koaxiálním rotorům zvládá silné poryvy větru lépe než běžné vrtulníky s rotorem ocasním, potvrzuje ODIN.

Rusko se dostává do nevýhody, Ukrajina předbíhá svět. Jeho drony uvidí i dopravní kamera, systém aktivní ochrany má na dosah

Slouží také jako klíčový prvek bezpečnosti pro rychlou evakuaci (MEDEVAC) nebo k přepravě vybavení na vnější podvěsu, což zajišťuje plynulý a bezpečný provoz v těžko dostupných místech na moři. Jeho zničení tak přímo narušuje ekonomické aktivity Ruska, o což přesně Ukrajincům jde, jelikož mu tak ubírají peníze, z nichž financuje více než 4 roky trvající agresi.

K sestřelení Ka-27 ale nedostanou příležitost každý den, protože běžně operuje daleko od jejich protivzdušné obrany. Co ale s velkou pravděpodobností Rusové nečekali, bylo nasazení námořního dronu coby nosiče dronu vzdušného, který takto 05. března 2026 dopravil až k ropné plošině Sivash ležící v těžebním poli Golitsyn asi 70 západně od nejzápadnějšího výběžku Krymu, a současně asi 97 km jihovýchodně od nejjižnější části pevninské Ukrajiny.

Rusko drtí ukrajinské sabotáže. Dávají mu ochutnat vlastní medicínu a sráží ho na kolena

Ukrajinské námořnictvo vysvětlilo, že Rusové využívali tuto těžební plošinu jako pozorovací bod, komunikační relé a místo pro elektronický boj a umístění systémů krátké protivzdušné obrany, stejně jako k řízení dronů, které útočily na infrastrukturu v oblasti Oděsy a Mykolajiva, a byly hrozbou pro civilní lodní dopravu. Jaký námořní dron Ukrajinci použili, není jasné.

Vzhledem k jeho povaze to nicméně redakce ArmádníZpravodaj.cz odhaduje na Katran, který byl právě k těmto účelům vyvinut. Funguje jako platforma, z níž odstartují vzdušné drony, a následně s nimi umožňuje komunikovat vojákům na pevnině. Letouny tak mohou mít kratší dolet a o to větší hlavici, aby napáchaly co největší škody, ale mohou nést různé typy.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

Ze záběrů je patrné, že byl ruský vrtulník Ka-27 napaden v momentě, kdy se pokoušel přistát na ropné plošině, a útok byl evidentně zcela nečekaný. Je velmi nepravděpodobné, že by někdo z posádky přežil, což je pro Rusko dvojitá ztráta – kromě cenného stroje přišlo také o vycvičené specialisty, jejichž nahrazení je násobně nákladnější a zdlouhavější než u pěchoty.

Článek Video: ruský vrtulník Ka-27 sestřelen 97 km od Ukrajiny. Námořnictvo a speciální síly nasadili nečekanou zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když to někde „hoří“, nastupují Vlci Da Vinciho

Ačkoliv je jednotka známa podle zmíněného velitele, který 07. března 2023 padl v bitvě u Bachmutu, jedná se od roku 2024 o 1. útočný pluk, v němž sloužil dokonce Nate Vance, veterán Námořní pěchoty Spojených států amerických, a také bratranec současného amerického viceprezidenta (Jamese Davida) JD Vance, připomíná Wikipedia.

„Víme. Zjistíme. Zničíme“. Specnaz jednotka Artan je postrachem pro Putinovy hordy. Proniká do týlu a převrací ruské pozice naruby

Její vliv na válku s Ruskem je přitom strategický i morální. Vlci Da Vinciho „hasí“ situace na těch nejkritičtějších úsecích fronty, kde řadoví vojáci selhávají. Díky vlastnímu dělostřelectvu a špičkovému průzkumu dokáže ničit nepřátelské cíle s chirurgickou přesností, a její přítomnost na bojišti funguje jako multiplikátor síly, který dodává odvahu okolním jednotkám.

Což je nesmírně důležité hlavně v momentě, kdy se vojáci nachází ve zdánlivě bezvýchodné situaci, na níž jejich fyzické ani psychické schopnosti nestačí. Ovšem mít v takovou chvíli po boku zkušenou jednotku může celou situaci změnit. Mezi ruskými vojáky má navíc 1. útočná pluk reputaci tvrdých bojovníků, s nimiž není radno se střetnout.

Efektivita Vlků Da Vinciho pramení z unikátního systému vnitřního výcviku, který klade důraz na iniciativu jednotlivce a moderní technologie. Jako jedni z prvních mistrovsky propojili bezpilotní letouny s přesným dělostřeleckým naváděním v reálném čase, díky čemuž dokázali eliminovat i výraznou početní převahu ruské armády a dosáhnout vítězství v obtížné situaci.

„Ukrajinci si berou zemi zpět.“ Speciální jednotka zahájila protiofenzivu a sebrala Rusům klíčové pozice

Odkaz jejich padlého velitele Dmytra „Da Vinciho“ Kocjubajla nadále formuje identitu jednotky jako symbol nezlomného odporu. V ukrajinské armádě mají přitom jakési zvláštní postavení, neboť si zachovávají svou specifickou autonomii a elitní status. Pro ukrajinskou společnost jsou de facto ztělesněním hrdinství, zatímco pro ruské agresory představují neúprosnou sílu.

Článek Elitní zabijáci, kteří drtí ruskou ofenzivu v nejdrsnějších částech fronty. Vlkům Da Vinciho pomohl i bratranec amerického viceprezidenta se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kalibr je ničitel infrastruktury ve vnitrozemí

Fregata Admiral Essen představuje jednu z nejmodernějších a nejnebezpečnějších lodí ruské Černomořské flotily. Jedná se o Projekt 11356R, který byl navržen pro široké spektrum operací, od ničení ponorek až po protivzdušnou obranu. Díky technologii stealth a pokročilým radarům je těžko odhalitelná, což z ní dělá efektivní nástroj ruské projekce síly v regionu.

Stará velmoc povstává a bude to hodně velké. Koupí stovky evropských raketometů nové generace lepších než HIMARS

Pro Ukrajinu je tato fregata kritickou hrozbou primárně kvůli vertikálnímu odpalovacímu zařízení UKSK, potvrzuje Wikipedia. To totiž umožňuje odpálit až osm střel s plochou dráhou letu Kalibr, jimiž zasahuje strategické cíle a civilní infrastrukturu hluboko ve vnitrozemí. Její dolet totiž podle verze vychází na 1 500 až 2 500 km, a nese hlavici těžkou 400 až 450 kg.

Její sestřelení je o to těžší, že létá zhruba jenom 50 metrů nad mořem, i když nad zemí musí někdy vystoupat až na 150 metrů. I tak je nicméně pro protivzdušnou obranu Ukrajiny problém, hlavně pokud letí do vnitrozemí, kde nemá soustředěných tolik systémů. Sestřelovat ji může kupříkladu MIM-104 Patriot, IRIS-T, NASAMS, SAMP/T, ale i řada dalších.

Video: íránská balistická raketa je extrémně ničivá. Pronikla izraelskou PVO, i když po ní střílela, a zasáhla Tel Aviv

Má totiž rychlost jenom 0,8 Mach, takže na ni stačí i starý S-300 a 9K37 Buk, případně letouny jako F-16 nebo Mirage 2000 v roli protivzdušné obrany, potvrzuje Wikipedia. Zatím přitom střela startuje jenom z hladinových plavidel a ponorek, ale vyvíjena je i verze pro pozemní platformu. Vzhledem k tomu, že doletí tak daleko, je nejlepší obranou zničit její odpalovač.

K těm patří v ruských ozbrojených silách kupříkladu moderní fregaty třídy Projekt 11356R, uvádí Wikipedia, které existují jenom tři. A sice Admirál Grigorovič zařazený 11. března 2016, Admirál Essen zařazený 7. června 2016, a Admirál Makarov zařazený 27. prosince 2017. Vyřazení i jediné z nich je tedy obrovskou ztrátou a oslabením ruské Černomořské flotily.

Rusko drtí ukrajinské sabotáže. Dávají mu ochutnat vlastní medicínu a sráží ho na kolena

Kromě útočného potenciálu navíc slouží fregaty jako mobilní štíty s protiletadlovými systémy Štil-1. Ty chrání ostatní ruská plavidla před ukrajinskými drony a střelami Neptun, ačkoliv to v praxi příliš nefunguje a lodě se bojí k ukrajinskému pobřeží přiblížit. Ukrajincům se podařilo při útoku poškodit nadstavbu uprostřed lodi, uvádí analytici ze CyberBoroshno.

Odnést to měly i pasivní rušicí systémy PK-10 na bocích nástavby navržené tak, aby vypouštěly tepelné pasti a dipólové reflektory a chránily loď před raketovými útoky. A vyřazen byl rovněž elektronický válečný systém TK-25, který je zodpovědný za detekci nepřátelských radarů a nastavení aktivních rušiček. Jedná se o výsledek masivního dronového útoku na Novorossijsk, v němž ukrajinská armáda cílila na přístavní infrastrukturu i samotné lodě.

Článek Je konec, už nemůže vyplout. Ukrajinci vyřadili moderní ruskou fregatu v Černém moři, odkud pálila střely Kalibr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nerovný souboj, ale přesto historický milník

F-35 Lightning II je absolutní špička v oblasti letounů páté generace. Díky technologii stealth je pro nepřátelské radary téměř neviditelná, zatímco její pokročilé senzory jí umožňují detekovat cíle na velké vzdálenosti. Radar AN/APG-81 typu AESA např. vidí letouny až na 160 km, uvádí Wikipedia, a systém AN/AAQ-37 (DAS) sestávající z infračervených kamer umí identifikovat odpal balistických raket až na 1 000 km a střely vzduch-vzduch v reálném čase.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

V současném světě neexistuje mnoho letounů, které by měly v přímém střetu s tímto digitálním dravcem šanci. Postavit by se mu zřejmě mohly jenom čínské letouny páté generace, a sice Chengdu J-20 „Mighty Dragon“ a Shenyang J-35, ale rozhodně ne ruský Su-57. Sestřel cvičného letounu Jak-130 je tak spíše maličkostí, ale přesto historickým milníkem.

Může být přitom i vyzbrojený a působit jako lehký bitevník, potvrzuje Wikipedia, ale v souboji s F-35 je v naprosto beznadějné pozici a pro moderní stíhačku páté generace představuje podzvukový letoun extrémně snadný cíl. Jak-130 postrádá systémy schopné F-35 včas odhalit, natož se účinně bránit jejím přesně naváděným střelám vzduch-vzduch.

I když byl souboj 04. března 2026 nad Teheránem technologicky nevyrovnaný, jde o přelomový moment v historii letectví. F-35 poprvé eliminovala pilotovaný stroj v reálném konfliktu, což do jisté míry posiluje odstrašující potenciál Izraele vůči Íránu a jeho spojencům. Ukazuje se, že nadvláda ve vzduchu je dnes definována schopností vidět dříve, než být viděn.

Video: Ukrajinci provedli strategický úder na 1 200 km. Klíčová ruská chemička v troskách, válečná výroba narušena

Tento sestřel vysílá jasný vzkaz o technologické propasti mezi západními systémy a vybavením íránského letectva. To je přitom celkově zastaralé. Wikipedia uvádí, že sice objednalo 48 ruských Suchojů Su-35S, a dle některých zdrojů už má první mít, ani ty se nemohou F-35 postavit. Vedle toho se spoléhá na F-14 Tomcat, F-4 Phantom II nebo F-5 Tiger II (Saeqeh).

Článek Žádná sláva, ale přesto historický okamžik. F-35 poprvé poslala k zemi pilotované letadlo – íránský lehký bitevník z Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I pouhé poškození radaru vyřadí S-300V z provozu

Ukrajinský dálkový dron FP-2 představuje pro ruský protivzdušný systém S-300V hrozbu, která popírá klasická pravidla vzdušného souboje. Je totiž navržen k ničení balistických raket a letadel na vzdálenost až 200 km, přičemž jeho radary 9S15 umí detekovat cíle od velikosti stíhačky, takže pro něj nízko letící dron s kompozitní konstrukcí zůstává prakticky neviditelný.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

A to i přesto, že je FP-2 relativně rozměrný. Rozpětí jeho křídel je kolem 4 až 5 metrů, potvrzuje Militarnyi, což by teoreticky mělo radarům S-300V usnadnit práci. Zdá se ovšem, že je pro něj stále moc malý, a problémem je pro něj i jeho nízký tepelný podpis a schopnost kopírovat terén v minimálních výškách, což jim možnost zaměření opět významně ztěžuje.

Ruský systém S-300V je optimalizován pro cíle s radarovou odrazovou plochou nad 0,1 m², ale specifický profil a materiály FP-2 tuto hodnotu sráží. Z hlediska ničivé síly potom nese FP-2 hlavici o hmotnosti 50 až 105 kg, což je více než dost na totální zničení systému PVO, který má na jednom vozidle nejenom radar, ale také střely, protože je typu TELAR, uvádí ODIN.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Jeden levný dron, FP-2 stojí asi 1,3 milionu korun, uvádí NV, tak dokáže zničit S-300V, jehož cena se dle Reuters pohybuje mezi 2,5 a 3 miliardami korun. I kdyby ho nezničila opravdu velká hlavice dronu, dojde při zásahu odpalovacího zařízení k sekundární explozi nesených střel, a své udělá také palivo. Nicméně i poničení radaru by znamenalo pro systém úplné vyřazení.

Dosah dronu FP-2 je potom až 200 km, což umožňuje Ukrajincům napadat cíle poměrně hluboko v týlu nebo na okupovaném území. To pochopitelně vyvolává v ruském velení paniku, protože systémy nedokáží ochránit důležité cíle, a jelikož je jejich produkce nízká, nestíhají doplňovat, co jim ukrajinská armáda zničí, čímž vznikají v ruské PVO díry umožňující další útoky.

Článek Video: odpověď, na níž nemá Rusko obranu. Systém S-300V TELAR mu Ukrajinci rozdrtili dronem s obří hlavicí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když nejsou chemikálie, válečná výroba má problém

Kirovo-čepecký chemický závod je pro ruskou armádu kritický z důvodu produkce dusičnanu amonného a speciálních polymerů. Jde o základní suroviny pro výrobu průmyslových i vojenských výbušnin a raketových paliv, a pokud jsou dodávky narušeny, zadrhává se celý řetězec výroby, včetně dělostřelecké munice, na níž ruská ofenziva závisí.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

I dočasné vyřazení závodu z provozu znamená pro Rusko výpadek v logistice strategických chemikálií, v důsledku čehož jeho armáda přichází o schopnost plynule doplňovat sklady munice, což vede k omezení intenzity palby a bojů na frontě. Jelikož je závod technologicky unikátní, jeho opravy jsou v podmínkách mezinárodních sankcí zdlouhavé a náhrada výroby odjinud logisticky náročná, potvrzuje UNITED24 Media.

Ztráta funkčnosti takového giganta navíc oslabuje ruskou schopnost produkovat pokročilé materiály pro letecký a kosmický průmysl, a armáda též přichází o technické zázemí pro inovace v oblasti tuhých pohonných hmot. Útok na Kirovo-čepecký chemický závod proto není jenom ekonomickou škodou, ale přímým narušením schopnosti Ruska vést dlouhodobý opotřebovávací konflikt vysoké intenzity, jaký panuje při jeho agresi proti Ukrajině.

Útoky přichází v tichosti a bez varování, obrana nefunguje. Rusové si stěžují na ukrajinské útoky německými drony

I přes jeho obrovský význam nicméně Rusové jeho bezpečnost podceňují. S přehledem k němu totiž doletí ukrajinské drony An-196 Liutyi, které mají dosah až 2 000 km, potvrzuje Wikipedia, pakliže nesou 50kg hlavici. Jelikož není chemický závod nijak chráněn, je relativně snadné ho zapálit, zatímco ruská protivzdušná obrana zjevně nedokáže drony zachytit.

Vzhledem k tomu, že jsou vytvořeny převážně ze dřeva, překližky a kompozitních materiálů, je skoro nemožné je zachytit radary. Navíc to poukazuje na velké díry v PVO, pokud se jim podaří uletět takovou vzdálenost až do centra ruského průmyslu. I takové objekty jsou pak většinou chráněny jenom ručními zbraněmi, max. kanony s dosahem v jednotkách kilometrů.

Hořící chemický závod v Kirovo-Čepecku po útoku ukrajinskými drony

Článek Video: Ukrajinci provedli strategický úder na 1 200 km. Klíčová ruská chemička v troskách, válečná výroba narušena se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Opevněný přístav je pro ruské lodě pastí

Černomořská flotila, původně se sídlem v Sevastopolu, byla historicky symbolem moci ruského impéria a klíčovým nástrojem vlivu ve Středozemí. S tradicí sahající až k éře Kateřiny Veliké disponovala mocným arzenálem, který měl zajistit dominanci. Její prestiž však utrpěla šrámy kvůli neschopnosti čelit moderním asymetrickým hrozbám v probíhající válce.

Útoky přichází v tichosti a bez varování, obrana nefunguje. Rusové si stěžují na ukrajinské útoky německými drony

Mezi nejsilnější plavidla patřil raketový křižník Moskva, vlajková loď s mohutnou protivzdušnou obranou, uvádí Wikipedia. Tu se však podařilo Ukrajincům hned potopit protilodními střelami R-360 Neptun. Flotila dále spoléhá na moderní fregaty třídy Admiral Grigorovič, stejně jako na ponorky třídy Kilo, které jsou schopny odpalovat střely s plochou dráhou letu Kalibr.

Ačkoliv zůstávají i dnes nebezpečné, jejich operační prostor se kvůli hrozbě útoku drasticky zúžil, a poslední 4 roky přinesly flotile těžké a ponižující ztráty. Potopení křižníku Moskva a zničení řady výsadkových lodí, třeba Novočerkassk třídy Ropucha, ukázalo zranitelnost vůči ukrajinským střelám a námořním dronům. Ruské velení bylo nuceno stáhnout většinu plavidel z Krymu do bezpečnějšího Novorossijsku, čímž flotila fakticky ztratila kontrolu nad mořem.

Situace je pro ni o to horší, že z něj prakticky nemůže vyplouvat, jelikož mohou její plavidla kdykoliv napadnout ukrajinské námořní drony Sea Baby nebo Magura V5, z nichž první operuje ve vylepšené verzi do vzdálenosti až 1 500 km a nese více než 2 t výbušnin, potvrzuje Militarnyi, s čímž si Rusové neumí poradit. Ovšem ani opevněný Novorossijsk není 100% bezpečí.

Kdysi fotbaloví ultras z Kyjeva, dnes elitní komando, které budí v Kremlu hrůzu. Neustupují a rozbíjí ruské linie tam, kde jiní nestačí

„Spy Dossier“ totiž uvádí, že došlo v noci z 01. 03. 2026 na 02. 03. 2026 k masivnímu útoku na přístavní infrastrukturu v Novorossijsku. Nasazeno bylo asi 200 vzdušných dronů a poškozeno pět ruských lodí v samotném přístavu, což jenom potvrzuje, jak moc zůstává Černomořská flotila zranitelná, a že Rusové zkrátka nejsou schopni ji efektivně zabezpečit.

Článek 200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když je Rusové zpozorují, je už příliš pozdě

Německé drony HX-2 od firmy Helsing využívané ukrajinskou armádou představují pro ruské síly kritickou hrozbu díky schopnosti operovat až 100 km za frontou, uvádí Helsing. Díky pokročilé umělé inteligenci přitom dokážou autonomně vyhledávat a ničit cíle i v oblastech s totálním zarušením řídicího signálu, což efektivně eliminuje tradiční ruskou obranu.

Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit

Vojáci si v hlášeních stěžují na útoky vedené v tichosti a bez varování, jelikož HX-2 v závěrečné fázi vypíná video vysílač, v důsledku čehož jsou ruské detektory neúčinné. Klouzavý let navíc ztěžuje akustickou detekci, což znemožňuje včasnou reakci a vystavuje logistiku za frontou dosud nevídanému nebezpečí, zatímco drony s hlučnými motory lze alespoň slyšet.

Standardní ruské systémy elektronického boje jsou proti HX-2 neúčinné, neboť drony využívají digitální mapování terénu. Jedinou obranou je tak fyzické sestřelení, což je u cíle dosahujícího rychlosti až 220 km/h poměrně náročné. Německé bezpilotní letouny představují asymetrickou hrozbu, na kterou ruská armáda zatím nemá efektivní řešení, uvádí Militarnyi.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Ačkoliv některé reporty naznačují technické problémy či nižší přesnost v reálném boji, HX-2 trvale ohrožují ruské opravárenské čety a logistiku v týlu, kde dokáží působit autonomně díky AI. Snad jedinou obranou je proti nim kouřová clona, ale tu obvykle nestíhá nepřítel položit. HX-2 se tedy stávají zásadním prvkem na bojišti, který nutí Rusy přehodnotit opatření.

Článek Útoky přichází v tichosti a bez varování, obrana nefunguje. Rusové si stěžují na ukrajinské útoky německými drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válčí s velkou agresivitou a Rusům neustupují

Počátek 3. samostatné útočné brigády sahá do ledna 2023, kdy vznikla sloučením jednotek Azov SSO (Speciální operační síly), které byly vytvořeny bývalými veterány Azovského praporu a místními dobrovolníky v Kyjevě, Sumách a Charkově. Ti pod vedením zkušených vojáků prošli náročným procesem transformace v elitní jednotky, potvrzuje Wikipedia.

„Víme. Zjistíme. Zničíme“. Specnaz jednotka Artan je postrachem pro Putinovy hordy. Proniká do týlu a převrací ruské pozice naruby

Z neřízené síly fanouškovských tribun se stala vysoce disciplinovaná a takticky vyspělá armádní síla, kdy kombinace syrové energie ultras a profesionálního vojenského drilu vytvořila z 3. útočné brigády jeden z nejefektivnějších útvarů, který se stal postrachem ruských okupačních jednotek a vědí o něm v nejvyšším ruském velení – ostatně je důležité znát svého nepřítele.

Ačkoliv jde formálně o mechanizovanou brigádu, její operační schopnosti a nasazení v nejkritičtějších úsecích fronty, jako byl Bachmut a Avdijivka, jí vynesly pověst de facto speciální jednotky. Je známa svou schopností vést kontaktní boj na blízkou vzdálenost (muž proti muži), a bleskovými protiútoky. Jejich vnitřní étos (celek hodnot) je postaven na bratrství a neústupnosti, což z nich dělá pro nepřítele noční můru, uvádí CEPA, s níž se zkrátka setkat nechce.

„Ukrajinci si berou zemi zpět.“ Speciální jednotka zahájila protiofenzivu a sebrala Rusům klíčové pozice

Bez nadsázky lze tvrdit, že je dnes 3. samostatná útočná brigáda symbolem úspěšné modernizace ukrajinských ozbrojených sil. Ukázala, že i lidé bez vojenské kariéry mohou pod správným vedením dosáhnout mimořádných výsledků v moderním válčení, kdy jejich úspěchy na bojišti a schopnost držet linie tam, kde jiní ustupují, potvrzují, že odhodlání bránit domov v kombinaci s kvalitním výcvikem dokáže zvrátit průběh i těch nejtěžších bitev.

Článek Kdysi fotbaloví ultras z Kyjeva, dnes elitní komando, které budí v Kremlu hrůzu. Neustupují a rozbíjí ruské linie tam, kde jiní nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinská PVO je připravena na jakoukoliv hrozbu

Kyjevskou páteř protivzdušné obrany proti nejvážnějším hrozbám tvoří systémy MIM-104 Patriot původem z Ameriky a francouzsko-italské SAMP/T. Ty dokázaly nemožné – opakovaně sestřelily ruské „nepřekonatelné“ hypersonické střely Kinžal a balistické rakety Iskander, uvádí Wikipedia Už to dělá z hlavního města Ukrajiny pevnost, která odolává i nejmodernějšímu arzenálu.

Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit

Střední vrstvu potom zajišťují systémy jako norský NASAMS nebo německý IRIS-T specializované na likvidaci střel s plochou dráhou letu a dronů. V prvním případě je úspěšnost až 94 %, a v druhém dokonce až 100 %, což je mimořádné. Stejně jako jiné jsou přitom propojeny s moderními radary, což umožňuje efektivní sledování a ničení cílů v reálném čase.

Samozřejmě je ale kyjevská obrana neplýtvá na levné drony jako Shahed. Proti těm nasazuje inovativní stíhací drony (tzv. interceptory) a mobilní palebné skupiny vyzbrojené kulomety a protiletadlovými děly Gepard, které je ničí s minimálními náklady. Hlavně nově nasazované stíhací drony navíc šetří drahocenné a nedostatkové rakety pro větší a rychlejší cíle.

Celý kyjevský štít doplňují zmodernizované sovětské systémy S-300 a 9K37 Buk, které stále tvoří důležitou sílu. Díky inteligentnímu síťování všech prostředků a včasnému varování je PVO schopna reagovat na útoky z jakéhokoliv směru. Výsledkem je město, které navzdory neustálému ostřelování zůstává funkční a pro ruské letectvo zcela nedostupné.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Samozřejmě to neznamená, že by obrana nepropustila vůbec nic, ale je toho pouze zlomek. Za dobrý příklad efektivity slouží zachycení 70 % ruských Shahedů pouze stíhacími drony, oznámil Oleksandr Syrskyj, vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny. Jindy se zase podaří sestřelit všechny hypersonické střely Zirkon, ačkoliv někdy to může vyjít pouze v polovině případů.

Článek Kyjev je nejlépe chráněná pevnost Ukrajiny. Rusové nedokážou pronikat obranou, většina útoků skončí v troskách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trefí i v rušeném prostředí a je velmi ničivá

Izdelije-30 (označovaná také jako 305-E) představuje novou generaci ruských řízených střel s plochou dráhou letu, která byla identifikována ukrajinskou rozvědkou GUR. S doletem 1 500 km je navržena pro údery na strategickou infrastrukturu hluboko v ukrajinském vnitrozemí, a pro protivzdušnou obranu je extrémně nebezpečná kvůli moderní naváděcí soustavě.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Ta kombinuje inerciální navigaci s korekcí přes satelity. Zatímco druhý způsob je možné zmást relativně jednoduše, ten první nelze zvenčí nijak zmást ani zarušit, protože funguje na principu gyroskopů a akcelerometrů uvnitř střely. Jeho problémem je však tzv. drift – s přibývajícím časem a kilometry se v měření hromadí drobné chyby, které mohou bez satelitní korekce znamenat odchylku v přesnosti v řádech desítek až stovek metrů, potvrzuje Wikipedia.

Současně má mít ovšem ještě pokročilé digitální mapování terénu, což Izdelije-30 umožňuje zasahovat cíle s odchylkou jenom několika metrů i v silně rušeném prostředí. Na tomto principu mimochodem fungují třeba ukrajinské drony An-196, potvrzuje Wikipedia, díky čemuž zasahují s velkou přesností. Rozhodně se tedy jedná o velkou výzvu pro ukrajinskou PVO.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Hlavní rozdíl oproti střelám Ch-101 a Ch-55 potom spočívá v ničivé síle. Izdelije-30 nese masivní hlavici o hmotnosti kolem 800 kg, což je takřka dvojnásobek oproti 400 až 450 kg u Ch-101, kdežto Ch-55 je zastaralá sovětská střela s nižší přesností, z níž Ch-101 vychází. Analýza rozvědky potom tvrdí, že je do výroby zapojeno nejméně 20 ruských podniků, což svědčí o vysoké prioritě nahrazení méně schopných střel, ale zdaleka nejde o domácí produkt.

Navzdory sankcím totiž Rusko v Izdeluje-30 stále využívá západní mikroelektroniku, zejména navigační čipy a procesory, které získává přes prostředníky. Díky této technologická hybriditě je možné efektivněji překonávat ukrajinské systémy radioelektronického boje. Umí též změnit dráhu letu a zaútočit z nečekaných směrů, což mj. vyčerpává kapacity radarového sledování.

Fatální selhání vedlo k palbě do vlastních. Kuvajtská PVO sestřelila tři americké F-15E, neměly šanci střely vymanévrovat

War-Sanctions přitom zveřejnil jednotlivé části, z nichž je Izdelije-30 složena, a vytvořil 3D model, který její podobu nastiňuje. Stejně jako Ch-55 a Ch-101, i tato střela je určena pro strategické bombardéry, v případě Ruska tedy pro Tupolev Tu-160 a Tupolev Tu-95MS. Odpalovat je mohou ze vzdálenosti až 1 500 km od cíle, tedy mimo dosah jakékoliv protivzdušné obrany.

Článek Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z 93 milionů lidí by skoro 1/3 mohla bojovat

Íránská armáda je unikátní dvojkolejný systém tvořený pravidelnou armádou, tedy Ozbrojenými silami Islámské republiky Írán (Arteš), a elitními Islámskými revolučními gardami (Sepah), jimž může asistovat ještě Policejní velení Islámské republiky Írán (Faraja). V prvním případě je vojáků zhruba 450 tisíc, v druhém asi 150 tisíc, potvrzuje Wikipedia.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

Asistovat jim navíc může dalších asi 350 tisíc záložníků, což je obrovská síla. Policejní uniformu potom obléká nejméně 360 tisíc příslušníků včetně branců a rezervistů, ale zřejmě nejhorší jsou polovojenské dobrovolnické milice (Basij) spadající pod Islámské revoluční gardy. Wikipedia totiž uvádí, že mají k okamžitému nasazení 600 tisíc lidí, a bude-li nejhůře, mohou povolat všechny, kdo mají členství, což je síla více než 25 milionů rezervistů schopných boje.

Výzbroj ozbrojených sil je směsicí zastaralé západní techniky z dob šáha a domácích kopií ruských nebo čínských systémů. Nejsilnějšími zbraněmi jsou balistické rakety rodiny Šaháb, Chajbar a Chorramšahr doplněné tisíci sebevražedných dronů Shahed. Íránská armáda tak může zasahovat cíle po celém regionu a účinně odstrašovat potenciální útočníky.

Zbraň, jakou Rusko dříve nemělo, se nedaří sestřelovat. Vylepšená ruská balistická raketa testuje ukrajinskou PVO

Tolik k síle íránské armády, která sice pod leteckými útoky Izraele a Ameriky trpí, jelikož má letectvo i protivzdušnou obranu v naprosto žalostném stavu a nemůže se jim rovnat, ale pozemní invaze by byla extrémně náročná i v případě, že budou hlavní mocenská centra zničená. Írán by totiž těžil z velmi náročného terénu, jemuž dominují pohoří Zagros a Alborz.

Tato přírodní bariéra – v prvním případě široká 150 až 300 km, v druhém 60 až 130 km – je pro obrněné jednotky noční můrou. Útočník by musel čelit tisícům opevněných bodů v úzkých soutěskách a natolik náročnému terénu, že by se na techniku často spoléhat nemohl. V podstatě by technologická převaha ztratila na významu a šlo by o boj muž proti muži.

Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal

Pozemní invaze by byla pro jakoukoliv mocnost nákladná a krvavá, navíc s nejistým koncem. Írán je rozlehlá a hornatá země s hluboce islamizovanou a nacionalistickou společností, která by se pravděpodobně sjednotila proti vnějšímu nepříteli. Okupace takto lidnatého státu by vyžadovala zřejmě miliony vojáků a zdroje, které žádná země aktuálně nemá.

Strategickou výhodou je i íránská doktrína „mozaikové obrany“, kdy každá provincie může bojovat autonomně i po zničení centrálního velení. V kombinaci s rozsáhlou sítí podzemních „měst“ a tunelů je íránská armáda v domácím prostředí téměř nezničitelná. Jakýkoliv pokus o svržení režimu silou může vést k dekádám partyzánské války v horách.

Video: největší zbraň Íránu zničil Izrael dříve, než stihla zaútočit. Úplně tím změnil pravidla hry

Íránská armáda sice postrádá nejmodernější tanky, houfnice, letadla i ruční zbraně, nicméně v asymetrickém má navrch. Její schopnost zahltit obranu nepřítele vlnami dronů a raket, zatímco pozemní síly by využívaly členitý terén k přepadům, z ní dělá nebezpečného soupeře. Útok na íránské vnitrozemí by byl strategickou pastí s fatálními následky.

Redakce ArmádníZpravodaj.cz je nicméně názoru, že by se takovému konfliktu snažily případné invazní síly vyhnout a zaměřily se pouze na důležité oblasti a odříznutí příjmů státní kasy. Scénář, kdy dojde k ovládnutí íránského pobřeží, zejména strategického Chúzestánu a pásma podél Perského zálivu, by znamenalo kontrolu nad hlavními ropnými terminály a přístavy.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Tato „limitovaná“ invaze by odřízla Teherán od klíčových příjmů a ochromila export surovin, resp. by ho převzaly vláda invazních zemí. Logisticky by šlo na jihu o operaci v rovinatém terénu, kde by dominovalo letectvo a těžká technika, z moře potom námořnictvo včetně letadlových lodí, díky nimž by nebylo nutné držet letouny na zemi a vystavovat je odvetné palbě.

I v tomto scénáři by však Američané čelili brutální asymetrické válce vedené z nedalekého pohoří Zagros, které by komplikovalo operace hlavně podél Perského zálivu. Íránské jednotky by z něj mohly podnikat raketové a dronové útoky na pobřežní základny a zásobování, a okupace úzkého pobřežního pásu by vyžadovala trvalou přítomnost statisíců vojáků.

8 nejsilnějších zbraní Íránu, které právem nahání strach i vojenským mocnostem. Zapomínat nelze ani na početné skupiny bojovníků

Zahraniční invaze by navíc nemusela režim úplně zlomit, ale naopak by mohlo dojít k extrémní radikalizaci a sjednocení obyvatelstva proti „agresorovi“. Na druhou stranu je v Íránu mnoho lidí smýšlejících „svobodně“, a od 25. prosince 2025 dochází k masivním protestům proti současné vládě a prohlubující se ekonomické krizi. Jedná se o největší povstání od islámské revoluce v roce 1979, uvádí Wikipedia s tím, že proběhlo asi v 80 % země.

Lidé vyšli do ulic v 675 lokalitách ve 210 městech ve všech 31 provinciích, a vláda pod vedením již padlého nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího je tvrdě potlačila silou. Zabít při nich měla více než 32 000 civilistů, ale reálná čísla budou nejspíše vyšší. Je zřejmé, že pokud dostanou lidé správnou příležitost, může dojít ke státnímu převratu.

Článek 27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden z nejschopnějších letounů ukrajinského letectva

Ukrajinské letectvo zařadilo francouzské Mirage 2000-5 jako specializované letouny pro přesné údery na ruské pozemní cíle a ochranu vzdušného prostoru hlavně před střelami s plochou dráhou letu a velkými drony. Přináší digitální rozhraní umožňující integraci západní výzbroje, dík čemuž Mirage 2000-5 doplňují flotilu F-16 a starších Suchojů nebo MiGů.

Video: největší zbraň Íránu zničil Izrael dříve, než stihla zaútočit. Úplně tím změnil pravidla hry

Klíčovou výhodou je schopnost odpalovat vysoce přesné naváděné pumy AASM Hammer s raketovým pohonem, potvrzuje Safran. Nejsou klouzavé jako americké GBU, jejichž dolet je přímo úměrný výšce, v jaké jsou odhozeny. AASM Hammer může pilot poslat na ruské pozice i tehdy, kdy letí těsně nad zemí, což mu umožňuje držet se mimo ruské radary.

To umožňuje zasahovat sklady, velitelská stanoviště, mosty, základny pěchoty nebo techniky a jiné cíle z bezpečné vzdálenosti přesahující 70 km. Přesnost těchto rovněž francouzských pum je navíc mimořádná, jelikož je menší než 1 metr. Mirage 2000-5 ukrajinského letectva používá nejčastěji 125kg a 250kg verzi, ale unese i 500kg, potvrzuje Wikipedia.

Československé MiG-29 způsobují zkázu na bojové linii. Rusové nevědí, co proti nim dělat

Pro ruskou armádu představují Mirage 2000 velmi nepříjemný problém, protože mají její radary potíže s jejich včasnou detekcí. Ty navíc umí mást, protože jsou vybaveny pokročilými systémy radioelektronického boje. To umožňuje ukrajinskému letectvu nečekaně udeřit v silně chráněných oblastech. Je to sice extrémně nebezpečné, ale může to rozhodnout výsledek boje.

Článek Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak kuvajtská PVO vystřelí, F-15E neunikne

F-15E Strike Eagle je páteřním víceúčelovým stíhačem amerického letectva pro hloubkové údery na pozemní cíle za každého počasí. Na rozdíl od čistě stíhacích verzí má dvoučlennou posádku a disponuje arzenálem až 11 tun výzbroje, uvádí Wikipedia. I po desetiletích služby zůstává díky modernizacím, jako je nový radar a systémy elektronického boje, vysoce efektivní.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Z hlediska zranitelnosti je největším limitem F-15E absence technologie stealth. Na rozdíl od F-35 je na radarech nepřítele dobře viditelný, což jej činí zranitelným vůči moderním systémům PVO dlouhého i kratšího dosahu. Při přežití se proto musí spoléhat na rušení, klamné cíle a schopnost létat v extrémně nízkých výškách, kde se skrývá v terénních nerovnostech.

Nic z toho mu ovšem nepomůže, pokud je vystaven palbě přátelských systémů, navíc na krátkou vzdálenost. Dojde-li totiž k selhání identifikace IFF (vlastní-cizí), může dojít v chaosu bojiště k záměně za nepřátelský cíl kvůli své vysoké rychlosti a radarovému podpisu. Historické incidenty potvrzují, že i nejmodernější letoun je zranitelný, pokud koordinační mechanismy selžou a přátelská raketa jej vyhodnotí jako hrozbu, potvrzuje Wikipedia.

Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal

Naštěstí pro posádku je její šance na přežití při zásahu velmi vysoká díky robustní konstrukci a pokročilým systémům včasného varování. Letoun je vybaven radarovým výstražným přijímačem RWR, který pilota i zbraňového operátora (WSO) okamžitě upozorní na zaměření radarem a odpálení rakety. To dává drahocenné sekundy k provedení úhybných manévrů, uvádí americké letectvo, nebo k použití klamných cílů, případně až ke katapultáži.

Tu zajišťují vystřelovací sedadla ACES II, která umožňují bezpečnou katapultáž i v nulové výšce a při nulové rychlosti. Díky tomu, že v kokpitu sedí dva lidé, je kontrola situace a rozhodování o opuštění letounu efektivnější. F-15E je navíc známý svou schopností „přežít nepřežitelné“ a vrátit se na základnu i s těžkým poškozením draku, ačkoliv to samozřejmě neplatí vždy.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

V případě sestřelení tří letounů F-15E kuvajtskou protivzdušnou obranou se mohlo jednat o palbu systémů MIM-104 Patriot, které tvoří její páteř. Jejich rakety jsou navrženy k ničení letadel a balistických cílů s drtivou přesností. Pokud tedy v chaosu boje vyhodnotí F-15E jako hrozbu, má posádka jenom minimální čas na úhybný manévr či elektronické rušení.

Historické zkušenosti z války v Iráku potvrzují, že k tragickým incidentům „friendly fire“ dochází nejčastěji při návratu poškozených letadel, uvádí Wikipedia. Pokud tedy nekomunikují správně, může je kuvajtská PVO zaměnit za íránskou raketu. Pro posádku je takový útok fatální, jelikož je téměř nemožné střely z Patriotu v konečné fázi letu vymanévrovat.

Článek Fatální selhání vedlo k palbě do vlastních. Kuvajtská PVO sestřelila tři americké F-15E, neměly šanci střely vymanévrovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani cihlové zdi neposkytnou vojákům bezpečí

Pozemní drony, jakým je ukrajinský Droid TW 12,7, přináší do války revoluční změnu, která zásadně zvyšuje šanci na přežití vlastních vojáků, jelikož mohou převzít ty nejrizikovější úkoly, ať se jedná o průzkum nebo přímou palebnou podporu. Ukrajinská armáda je nasazuje tam, kde by vyslání lidských vojáků znamenalo téměř jistou smrt pod palbou ruských nepřátel.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Droid TW 12,7 přitom vyniká svou modulární konstrukcí, která mu umožňuje nést různu výzbroj včetně těžkého kulometu nebo protitankového granátometu. Velmi známá je verze osazená legendárním M2 Browning ráže 12,7 mm, potvrzuje Wikipedia, před níž je extrémně těžké se schovat, jelikož prostřelí dokonce cihlové zdi, o balistické ochraně vojáků nemluvě.

V boji proti ruské pěchotě se osvědčuje jako tichý a nenápadný lovec, který se dokáže připlížit k jejich pozicím a zahájit ničivou palbu vzdálenosti desítek až stovek metrů, na něž obvykle nemají šanci ho zaregistrovat, natož se bránit. O to se zasluhuje i pokročilé řízení palby a systémy, díky nimž je dokáže zaměřit s mimořádnou přesností i v noci, potvrzuje výrobce DevDroid.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Operátor ale zůstává v bezpečí i několik kilometrů daleko. Droid TW 12,7 navíc dokáže operovat v náročném terénu, jelikož má pásový podvozek. Ruská armáda přitom na podobné stroje reaguje jenom velmi obtížně, protože jejich malý tepelný i vizuální podpis ztěžuje včasnou detekci, a tedy eliminaci. Na tu přitom určitě stačí jediný zásah malým FPV dronem.

V celkovém měřítku mění pozemní drony dynamiku pozemního boje směrem k bezkontaktní válce. Efektivně ničí nepřátelskou živou sílu i lehká opevnění, aniž by ukrajinská armáda riskovala drahocenné životy svých vojáků. Tato technologická asymetrie navíc vyčerpává ruské zdroje a na mnoha místech bere nepříteli iniciativu, shoduje se DW.

Ukrajinský pozemní dron, nejspíše Droid TW 12,7, útočí na ruské vojáky

Článek Video: Ukrajinci přepadli ruské vojáky, kteří jim vešli do pasti. Vůbec se s nimi nestřetli a stejně je rozdrtili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda stále nepřišla s řešením proti dronům

Pancir-S1 je ruský hybridní protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, který kombinuje dvanáct naváděných raket 57E6 s dvojicí 30mm rychlopalných kanonů, uvádí Wikipedia s tím, že je navržen k ochraně bodových cílů, jako jsou baterie S-400, ropné rafinérie, velitelství atd. před velkými drony, střelami s plochou dráhou letu a přesnou municí.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

Cíle dokáže sledovat a ničit do vzdálenosti 20 km a výšky až 15 km, ovšem proti malým dronům je, stejně jako většina ruské PVO, bezmocný. Verze na podvozku BAZ-6909-019 pak představuje specifickou a vizuálně unikátní modifikaci. Zatímco standardní využívá KamAZ, tento podvozek s konfigurací 8×8 pochází z Brjanského automobilového závodu, kde byl navržen pro exportní zakázky a náročné terénní podmínky vyžadující vyšší nosnost a stabilitu.

To může svědčit o nedostatku systémů PVO v ruské armádě, což ji vede k využívání zbraní, které měly odejít do zahraničí. Nebylo by to poprvé, již dříve Rusové ukradli indické tanky T-90 poslané na modernizaci, uvádí BulgarianMilitary. Podvozek BAZ-6909-019 přitom vyniká svou robustností a schopností operovat v extrémních teplotách, což z něj činí ideální platformu pro ochranu strategických objektů nejenom na domácí v Arktidě, ale také v poušti.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Armádní Zpravodaj připomíná, že má tento model nižší siluetu kabiny, což mírně zlepšuje jeho přepravitelnost a maskování v terénu. Vzácnost této varianty v ruské výzbroji je dána především tím, že byla většina produkce původně určena pro armádu SAE (Spojených arabských emirátů), potvrzuje ISWnews, která si objednala různé verze od roku 2000.

Výzbroj nicméně zůstává identická se standardním Pancirem, ale integrace na podvozku BAZ umožňuje lepší rozložení hmotnosti, což teoreticky zvyšuje přesnost střelby za pohybu. V bojových podmínkách se tato varianta objevuje zřídka, často jako součást ochrany velitelských stanovišť nebo baterií S-400, a na Ukrajině byly zaznamenány jen v jednotky kusů.

Salva, která smaže ruské armádě celou základnu. Český raketomet RM-70 se vrací do moderní války

Ale jako u jiných, i jejich slabinou jsou drony, které neumí rozpoznat, resp. je nejspíše vnímají jako šum na pozadí nebo ptactvo, a proto na ně neútočí. Není to vyloženě technický nedostatek, k návrhu systému došlo již v roce 1990, ačkoliv produkován je teprve od roku 2008. Ani tehdy však drony takové velikosti neexistovaly, resp. jenom ojediněle, a nikdo s jejich masovým nasazením nepočítal. Ruští inženýři se nicméně stále neumí moderní hrozbě přizpůsobit.

Velice oblíbený je při ničení systémů ruské PVO ukrajinský dron FP-2 s doletem až 200 km, na nějž unese hlavici těžkou až 105 kg, potvrzuje Militarnyi. Tu obvykle tvoří OFAB-100-110, což je gravitační puma s vysoce tříštivou hlavicí proti živé síle a lehkým cílům. V jiných případech se však může ukrajinská armáda uchýlit k nasazení tzv. Middle Strike bezpilotních systémů.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Ty mají podle Pravdy dosah několik desítek až stovek kilometrů a nesou různě těžké hlavice, které překlenují mezeru mezi krátkodosahovými a strategickými sebevražednými drony. Důvodem k jejich vytvoření je zřejmě kritický nedostatek střel pro zbraně, jakou je raketomet M142 HIMARS s dostřelem až 92 km, potvrzuje Wikipedia, i když ATACMS dosáhne až 300 km.

Zničení ruského systému Pancir-S1 na podvozku BAZ-6909-019 pomocí dronu Middle Strike

Článek Video: ukrajinské síly použily „efekt HIMARSu“ a zničily Rusům vzácnou verzi systému Pancir-S1. Ubránit se neměla šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Preventivní útok zredukuje Íránu možnosti odvety

Íránský program balistických raket představuje nejrozsáhlejší a technologicky nejvyspělejší arzenál svého druhu na Blízkém východě. Slouží jako hlavní pilíř strategie odstrašování nepřátel Teheránu, přičemž Izrael právem vnímá tyto zbraně jako existenční hrozbu. Nejenom, že Írán v posledních letech dramaticky zvýšil jejich dolet, přesnost a schopnost manévrovat, ale také mu už během 12denní války v roce 2024 ukázal, čeho jsou schopné, potvrzuje Wikipedia.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Mezi nejnebezpečnější rakety patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia, a jelikož je Izrael vzdálený od Íránu necelých 1 000 km, je dolet dostačující. Za tu nebezpečnější lze nicméně považovat Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny.

pic.twitter.com/AHhQttM7IH

— dimdim (@dimdim518484) February 28, 2026

Zničení íránského zařízení k odpalování balistických raket

Za zmínku nicméně stojí také balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

Válka trvající od 13. června do 24. června 2025 potom Izraeli ukázala, že masivní útoky a pokročilá technologie íránských raket dokážou zahltit zřejmě nejsofistikovanější protivzdušnou obranu na světě. Jakmile je totiž soustředěno na nějaké místo dostatečné množství balistických raket, je téměř jisté, že alespoň některým z nich se podaří proniknout.

Je proto strategicky logické, že v případě přímého střetu bude prioritou Izraele právě eliminace odpalovacích zařízení. A to ideálně dříve, než z nich íránská armáda zvládne cokoliv odpálit, což se také v několika případech koncem února 2026 podařilo. Likvidace mobilních odpalovačů v členitém íránském terénu však představuje jeden z nejtěžších vojenských úkolů.

Ukrajinští vojáci odhalili tvrdou pravdu o francouzském dělostřelectvu. CAESAR je jedno z nejlepších děl, dobrá zpráva pro AČR

Redakce ArmádníZpravodaj.cz se shoduje, by Izrael pro údery na íránské odpalovače nasadil především stealth letouny F-35I Adir páté generace, které díky pokročilému stealth proniknou íránskou PVO, následované F-15I Ra’am coby nosiči zbraní na velké vzdálenosti. A nejspíše by doplňovaly palivo z KC-46 Pegasus, který ho pojme asi 188 tisíc litrů, uvádí Wikipedia.

Bojový dosah F-35 je totiž asi 1 000 až 1 200 km, uvádí Wikipedia, zatímco F-15 ho má podle Wikipedie až 1 300 km, takže je jasné, že let z Izraele od Íránu letouny zvládnou, ale na cestu zpět už musí dotankovat, resp. pravděpodobně dotankují ještě cestou tam, aby neletěly „nadoraz“. K likvidaci mobilních odpalovačů a opevněných sil by pak letouny zřejmě nesly přesně naváděné pumy GBU-39 SDB pro chirurgické údery a těžké pumy GBU-28.

Video: Ukrajinci zpomalili ruskou ofenzivu na východní frontě. Zasáhli hluboko v týlu mimořádně důležitý objekt

Klíčovou roli by hrály také střely s plochou dráhou letu Popeye Turbo nebo nové aerobalistické rakety Rampage, které umožňují zasáhnout cíle z bezpečné vzdálenosti, aniž by letadlo muselo vletět přímo do zóny dosahu střel S-300, což je vedle Bavar-373 nejlepší systém PVO, jaký má íránská armáda k dispozici, potvrzuje Wikipedia, ale jenom v nízkém počtu.

🎥WATCH: IDF strikes hundreds of targets in western Iran as part of Operation Roaring Lion pic.twitter.com/KYMYVL8DOQ

— Israel Defense Forces (@IDF) February 28, 2026

Zničení íránských zařízení k odpalování balistických raket

Článek Video: největší zbraň Íránu zničil Izrael dříve, než stihla zaútočit. Úplně tím změnil pravidla hry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 je vyšší liga, Írán proti ní nic nemá

Stejně jako rádo přehání o schopnostech svých zbraní Rusko, tak také Írán řadu svých přechválil, což se při střetech s Izraelem prokázalo již několikrát. Vrcholem jeho snažení je systém Bavar-373, který Teherán ambiciózně srovnává s ruským S-400, oproti němuž má být údajně lepší. Údajně přitom disponuje raketami Sayyad-4B s teoretickým dosahem 300 km.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Wikipedia pak doplňuje, že by měl sledovat až 200 cílů současně, takže je v obou parametrech horší než S-400, potvrzuje MilitaryWatchMagazine, ačkoliv u něj je Rusko pravděpodobně nadsadilo, jelikož na Ukrajině rozhodně nedosahuje tak dobrých výsledků. Bavar-373 ke všemu v reálném boji fatálně selhává proti moderním rušičkám a jiným protiopatřením.

Vedle něj má mít potom íránská armáda sovětské, resp. ruské S-300PMU-2, které jsou však silně zastaralé a jejich radary nedokáží efektivně sledovat „neviditelné“ F-35, což z nich dělá de facto statické a snadno zranitelné cíle. Dosah střel je 195 km a radarů 300 km, jenomže dokáže zaměřit maximálně izraelské F-15, které schopnost stealth postrádají.

Tak silnou potupu ruského zbrojního průmyslu čekal málokdo. Není soběstačný, 85 % nejdůležitějších letadel by ani nevzlétlo

Arzenál potom doplňují systémy středního dosahu jako Khordad-15 nebo Raad, které využívají kopie starší západní nebo ruské technologie. Opět je lze vnímat jako relativně nebezpečné pro nižší generace letadel nebo velké drony, ale proti izraelské taktice, kdy je zničí F-35, jsou bez přehánění bezmocné. A problémem íránské PVO je i nízký počet systémů.

Již při úderech v roce 2024, kdy chtěl Írán podpořit teroristický Hamás, o řadu z nich přišel, a další ztráty následovaly následující rok, kdy Izrael podnikl útok na Írán, který oficiálně zdůvodnil tím, že chtěl překazit jeho snahy o vytvoření jaderných zbraní. Jak S-300, tak Bavar-373 a další systémy se ukázaly jako zcela neschopné, jelikož nesestřelily ani jednu F-35.

Ukrajinští vojáci odhalili tvrdou pravdu o francouzském dělostřelectvu. CAESAR je jedno z nejlepších děl, dobrá zpráva pro AČR

Mnohé potom ani nebyly aktivovány, protože jakmile by se tak stalo, mohl by je Izrael snadno zaměřit a zničit. V konečném důsledku je íránské nebe pro izraelské letouny otevřené a mohou si dělat v podstatě cokoliv. Jediné, jak může Írán proti Izrael bojovat, jsou opět balistické rakety, ačkoliv se snaží ničit jejich odpalovací stanoviště, aby minimalizoval škody.

Článek Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I jedno skladiště může frontu významně ovlivnit

Ropa představuje pro Rusko klíčovou komoditu, na níž je přímo závislá jeho ekonomika, ale také armáda, která je v posledních více než 4 letech války proti Ukrajině jejím velkým konzumentem. Je dokonce natolik důležitá, že tvoří hlavní příjem státní kasy, z níž jsou financovány platy vojáků i výroba zbraní, potvrzuje Wikipedia s tím, že má Rusko 6. největší zásoby na světě.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Pro armádu je navíc naprostá soběstačnost v oblasti paliva, maziv i dalších produktů kritická, jelikož každý tank, transportér nebo letadlo spotřebuje obrovské množství nafty nebo kerosinu, a pokud by nebyl dostatek, technika by se zastavila. Ukrajinci se proto zaměřují na likvidaci ruských rafinerií, skladů a terminálů, aby zasáhli agresora na nejcitlivějším místě.

Zničení infrastruktury omezuje příliv deviz do ruského rozpočtu a vytváří lokální logistický kolaps, jelikož pokud v určité oblasti lehne popelem ropné skladiště nebo rafinerie, ruská armáda v daném sektoru ztrácí mobilitu, což vede k oslabení jejích ofenziv a oslabení obrany. Bez blízkého zásobování musí palivo dovážet z velkých vzdáleností, což logistiku komplikuje.

Hrdina Ukrajiny vycvičený CIA, kterého Putin nenávidí. Kyrylo Budanov byl mnohokrát raněn, ale vždy se vrátil způsobit ještě větší škody

Ukrajina je přitom schopna zasáhnout ropnou infrastrukturu na stovky až tisíce kilometrů, k čemuž využívá flotilu vlastních dálkových dronů s vysokou přesností. Těmi nejznámějšími jsou An-196 Liutyi s dosahem až 2 000 km, uvádí Wikipedia, a FP-1 s dosahem 1 600 km, potvrzuje Militarnyi. A zatímco první má hlavici těžkou až 75 kg, ten druhý až 120 kg.

V obou případech je to zcela dostatečné pro způsobení velkého požáru v ropném skladišti nebo rafinerii, jelikož nejde o nijak pancéřované ani jinak odolné cíle. Výhodou zmíněných dronů přitom je, že mají nízkou radarovou stopu, takže dokážou uniknout ruské protivzdušné obraně a zasáhnout, a to i v rušeném prostředí, jelikož mají kromě GPS i inerciální navádění a mapování terénu, kde zaútočí na cíl, který odpovídá datům nahraným v paměti.

Ukrajinští vojáci odhalili tvrdou pravdu o francouzském dělostřelectvu. CAESAR je jedno z nejlepších děl, dobrá zpráva pro AČR

Luhanské ropné sklady jsou aktuálně pro ruskou armádu extrémně důležité, protože slouží jako primární zásobovací body pro její jednotky operující na východní frontě, zejména ve směrech na Kupjansk, Izjum a Kramatorsk. Útok právě na ně tedy není náhodou, ale dobře promyšlenou taktikou, která může zpomalit nepřátelskou ofenzivu a vzít mu iniciativu.

Článek Video: Ukrajinci zpomalili ruskou ofenzivu na východní frontě. Zasáhli hluboko v týlu mimořádně důležitý objekt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstrašení, jaké nemůže Rusko ignorovat

Francouzský prezident Emmanuel Macron je poměrně výrazný politik, který se nebojí vystupovat proti Rusku, i když je v řadě otázek pochopitelně zdrženlivý. Nyní však Paříž poprvé otevřeně naznačuje, že by její odstrašující „deštník“ mohl krýt i klíčové evropské spojence, což ukončuje éru, kdy se Evropa spoléhala výhradně na Spojené státy americké.

Postup ruské armády na severu zpomalil. Ukrajinci vtrhli do Kurské oblasti a zasadili jí těžký úder

Ve výsledku to staví Rusko před novou, mnohem nepředvídatelnější realitu. Z odborného hlediska je důležité zdůraznit, že ačkoliv má s 5 549 jadernými hlavicemi velikou převahu, potvrzuje Wikipedia, francouzský arzenál čítající zhruba 290 hlavic, uvádí ICANW, je více než dostačující, jelikož dokáže i polovinou smazat prakticky celé západní Rusko z mapy.

V jaderné strategii totiž nerozhoduje celková kvantita, ale schopnost doručit „jadernou zkázu“ na správné místo. Základem francouzské dyády jsou ponorky třídy Triomphant s balistickými raketami M51, které mají dosah až 10 000 km a rychlost přes Mach 25, potvrzuje Wikipedia. A k tomu Francie disponuje taktickými střelami ASMP-A nesenými letouny Rafale.

Analýza: jak dlouho Rusové vydrží? Za 4 roky dobyli jen 13 % Ukrajiny a zaplatili za to 1,3 miliony vojáků. A jejich postup téměř zamrzl

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že Francie nemá plnohodnotnou jadernou triádu, ale nejdůležitější je stejně schopnost odpálit rakety z ponorek, které mohou být prakticky kdekoliv. I když by Rusko dokázalo některé zachytit třeba systémem S-500, jsou M51 i vyvíjený nástupce navrženy tak, aby pronikly tou nejmodernější ruskou protivzdušnou obranou. Ta navíc není dostatečně silná ani početná, aby zachytila vše.

Pro Moskvu to znamená, že jakákoliv agrese vůči evropskému prostoru naráží na riziko totální anihilace jejích klíčových politických a průmyslových center v Evropě. Emmanuel Macron vlastně touto doktrínou „evropského rozměru“ vrací strategickou iniciativu do rukou Paříže a jasně tím nejenom Rusům ale i spojencům deklaruje, že její zájmy nekončí na jejích hranicích, ale splývají s bezpečností celé Evropské unie, jakož i Severoatlantické aliance, hlavně té evropské.

„Ukrajinci si berou zemi zpět.“ Speciální jednotka zahájila protiofenzivu a sebrala Rusům klíčové pozice

Tento posun je přímou reakcí na ruský imperialismus a jaderné vydírání, kterému Kreml vystavuje kontinent od počátku invaze na Ukrajinu, a funguje jako silná mocenská pojistka. Závěrem lze říci, že francouzský jaderný potenciál je sice menší než ruský, ale technologicky je na špičkové úrovni a operačně naprosto smrtící. Pro ruské velení je tato nová realita výzvou, jelikož se Francie profiluje jako odhodlaný hráč, který se nebojí jednat velice tvrdě.

Článek Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.