Když chtějí Spojené státy americké pečlivě zabezpečit vzdušný prostor, nasadí v oblasti slavný systém protivzdušné obrany MIM-104 Patriot, který mají ve výzbroji i mnozí američtí spojenci. Jméno si udělal už za války v Perském zálivu, a to přesto, že tam vlastně tolik úspěchů neměl. Za 40 let své existence pak prošel neuvěřitelným vývojem a je z něj špičková zbraň, která se od původní výrazně liší. Ve světě existuje jen málo systémů s podobnými schopnostmi.

Více než 40 let služby MIM-104 Patriot

Koncept systému Patriot začal vznikat již v 60. let 20. století, a první baterie vstoupila do služby amerických ozbrojených sil v roce 1981, tvrdí MilitaryFactory, ale některé zdroje uvádí 1982. Zpočátku byl zamýšlen hlavně jako zbraň proti letadlům nebo vrtulníkům, ale ukázalo se, že je schopen zasahovat i proti řízeným střelám, a hlavně balistickým raketám. To u něj proto bylo v dalších desetiletích široce rozvíjeno, a dnes je často označován za protiraketový, ale proti letadlům je účinný také, a za 300 sekund může zničit i 2 letadla a 3 vrtulníky.

„Ruský systém protivzdušné obrany S-350 Vityaz je lepší než americký Patriot,“ pochvaloval si ruský expert Alexander Michajlov

Historie MIM-104 Patriot je vlastně o neustálém vývoji. Původně užívané střely určené proti klasickým cílům byly brzy nahrazeny modernějšími PAC-1, které se objevily v roce 1986, uvádí MissileThreat, a dokázaly již zasahovat proti balistickým raketám. Později vznikly i střely PAC-2 s vylepšenými schopnostmi a byl prodloužen i jejich dosah. Poprvé byly nasazeny v Perském zálivu a dnes slouží hlavně proti letadlům nebo řízeným střelám.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Opravdovou změnou byly však až střely PAC-3 (a posléze PAC-3 MSE); na rozdíl od předchozích totiž nemají výbušnou hlavici, která po dosažení cíle vybuchne a vytváří mrak střepin, ale svůj cíl zničí přímým zásahem, tedy svou kinetickou energií. Mají přitom pokročilé detekční systémy a dobrou manévrovatelnost, a v současnosti používá systém MIM-104 Patriot hned několik typů střel s dosahem až 160 kilometrů (pro každý typ cíle jiný). Právě PAC-3 a PAC-3 MSE mají být také těmi, které zničí i údajně nesestřelitelnou ruskou raketu Kinžal.

Vyvíjeny byly i schopnosti radaru

Systém MIM-104 Patriot pochopitelně netvoří pouze střely, jeho důležitou součástí jsou také radary, bez nichž by cíle neviděl. Základním radarem se stal AN/MPQ-53, uvádí MilIn, který je používaný i dnes, a jehož dosah je 170 km. Později byl doplněn radarem AN/MPQ-65 s dosahem přes 150 km, ale ten byl postupně vylepšován. Nejnovější je potom radarová stanice LTAMDS schopná zachycovat malé i velmi rychlé cíle s dosahem přes 200 km.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina/ Creative Commons / CC BY-SA

Celý systém MIM-104 Patriot se skládá z 6 hlavních částí: jednu tvoří samotné střely umístěné na odpalovacích zařízeních, a v baterii jich je několik – dle typu na jednom až 16. Dalším prvkem jsou rovněž zmíněné radary, a poté řídicí stanice koordinující činnost celé baterie. Nezbytnou součástí je nicméně i generátor, který se stará o přívod energie, a tou poslední také vysokofrekvenční anténní stožár zajišťující komunikaci baterie.

Na světě je nejméně 6 systémů, které mají šanci zastavit „zázračnou“ ruskou hypersonickou raketu Ch-47M2 Kinžal

MIM-104 Patriot je svými schopnostmi bezesporu velmi účinnou zbraní a bez nadsázky ho lze označit za nejspíše nejdokonalejší svého druhu. Ve světě lze navíc najít konkurenci jenom obtížně: teoreticky by to mohly být ruské systémy S-400 nebo S-350, ale ty zdaleka nepodávají takové výkony, nejsou vždy úplně přesné a proti mnoha cílům už selhaly. Mimochodem, proč nemůže být S-400 ani zdaleka nejlepší jsme už na ArmádnímZpravodaji psali.

Může to ale být i čínský HQ-9 a francouzský SAMP/T, i když ten má menší dosah a neexistuje v nějak výrazných počtech. V Izraeli je také výkonný David’s Sling a Jižní Korea pak vyvíjí systém označovaný jako L-SAM, přičemž v obou zemích mají MIM-104 Patriot nahradit či doplnit.