Náhrada ztracených tanků není pro ruský průmysl jednoduchá, přesto by mohl mít kapacitu vyprodukovat jenom v tomto roce až tisícovku moderních strojů.
Ztráty ruských tanků jsou ve válce na Ukrajině tak vysoké, že jich bude muset federace vyrobit již léta nevídané množství, aby je dokázala alespoň částečně (a adekvátně!) nahradit. Přesné počty sice nejsou známy, ale i dost konzervativní odhady se shodnou na alespoň 2 tisících ztracených strojů během více jak rok trvajících bojů. Ruská společnost Uralvagonzavod se proto podle ruských médiích snaží navyšovat produkci co to jde. Jenom během roku 2023 by tak mohla armáda dostat možná i tisícovku nových tanků T-90M Proryv.
Produkci ruských tanků udržel jejich export
Už Sovětský svaz měl značnou produkci tanků a obrněných vozidel, ale po jeho rozpadu zbyl v Rusku nakonec pouze jediný výrobce. Ten samotný zvládal v největších dobách své slávy zhruba tisícovku tanků ročně, ale o takové produkci si mohla nechat v ruských dobách nechat jenom zdát. Přesto si ale relativně vysokou výrobu udržela, protože se dařilo tanky vyvážet například do Indie, která kdysi T-90 zachránila, ale i do dalších zemí. A kromě Číny (možná ještě Severní Koreji) nikdo více tanků vyrábět nedokázal.
Ještě před válkou na Ukrajině přitom produkoval Uralvagonzavod dva druhy tanků, a to T-90M uvedený do výzbroje v roce 2020, a T-14 Armata, ale v tomto případě se nejednalo o sériovou výrobu. Společnost se navíc zabývala modernizací tanků, třeba T-72 a T-90 na verzi Proryv. Druhý jmenovaný má oproti straším verzím novější typ děla ráže 125 milimetrů s možností odpalovat nejnovější typy výkonné munice. Nechybí mu ale ani lepší ochrana díky novému reaktivnímu pancéřování Relikt nebo aktivnímu systému ochrany.
Produkce je soustředěna na T-90M
Nedávné zprávy napovídají, že Uralvagonzavd pozastavil nebo značně omezil výrobu drahých a náročných tanků T-14 Armata, které už nechce ani ruská armáda, a soustředí se na T-90M, kterých může vyrábět mnohem více. Urychlit by to mělo také přestavbu starších T-90 na nejnovější verze, aby co nejlépe uspokojily požadavky armády na doplněné ztrát. Nikdo samozřejmě neví, kolik tanků zvládne v podmínkách mimořádného nasazení Uralvagonzavod vyprodukovat, ale z ruské strany zaznívají údaje o vyšších stovkách, možná až tisícovce, nových strojů.
Výrobu mohou ovšem brzdit i požadavky na opravy jiných strojů, a navíc dochází i k modernizaci tanků T-72 na verzi B3M, v níž je obsaženo mnoho prvků právě z T-90M, např. dělo nebo reaktivní pancíř. Ačkoliv T-90M disponuje i moderním řízením palby nebo termovizí, neznámou věcí je, jak se ruská produkce tanků vypořádá s výpadkem dodávek některých klíčových dílů ze Západu, třeba do termovize.
Ukázalo se totiž, že jsou bez těchto vyspělých komponentů o poznání horší, což ale federaci – zdá se – až tak moc nevadí. Rozhodla se totiž pro návrat k sovětské koncepci mnohatisícové tankové „flotily“ a nepřátele zkrátka udolávat počtem. Konkrétně u zmiňovaného tanku T-90M pak Ukrajina tvrdí, že má celou řadu nedostatků, což hodnotí na základě zkoumání mnoha neporušených ukořistěných strojů. Rusko se navíc chvástalo, že si to dokáže „Proryv“ rozdat s kdejakým Západním tankem a z boje se vrátit jako vítěz.