Sedm lodí za zlomek ceny novostavby

Bulharský parlament ratifikoval v srpnu 2026 smlouvu na převzetí tří konkrétních nizozemských minolovek: HNLMS Zierikzee (M862), HNLMS Willemstad (M864) a HNLMS Schiedam (M860). Současně schválil memorandum o převodu dalších čtyř plavidel z belgického a nizozemského námořnictva. Součástí balíčku jsou i náhradní díly, výcvikové zařízení pro posádky a doplňkové vybavení, tedy vše, co Sofia potřebuje k rychlému zavedení lodí do služby.

Samotná plavidla Bulharsko získává bez pořizovací ceny. Platí ale za jejich obnovu, údržbu a znovuuvedení do plných schopností, a to se stropem až šest milionů eur na jednu loď. Celkem tedy až přibližně miliarda korun. Za tyto peníze země získá sedm NATO-kompatibilních platforem. Pro srovnání: nová generace belgicko-nizozemských minolovek třídy Vlissingen s bezosádkovou architekturou stojí řádově víc a dodávky běží až do roku 2030. Bulharsko by na ně čekalo roky a zaplatilo násobek.

Co umí minolovky třídy Tripartite

Lodě rodiny Tripartite, v nizozemské službě označované jako třída Alkmaar, vznikly jako společný belgicko-francouzsko-nizozemský projekt. Jejich základní parametry mluví jasně:

• Délka: 51,5 metru
• Výtlak: 543 tun
• Maximální rychlost: 13 uzlů (přibližně 24 km/h)
• Sonar: Thales 2022 Mk III (u modernizovaných kusů)
• Protiminové systémy: jednorázové drony SeaFox, dálkově ovládané podvodní prostředky Double Eagle
• Bojový řídící systém: Atlas IMCMS

Trup je vyroben z kompozitních materiálů s nízkou magnetickou signaturou, aby loď sama neaktivovala magnetické miny. Jde o klasickou koncepci s přímým přiblížením k hrozbě, kdy loď se přibližuje k minám a neutralizuje je pomocí palubních systémů a potápěčů.

Oproti tomu nová generace rMCM/Vlissingen, která Tripartite nahrazuje, pracuje zcela jinak. S délkou 82,6 metru, výtlakem 2 800 tun a posádkou pouhých 33 lidí funguje jako plovoucí velitelské centrum. Místo přímého přiblížení k minám vysílá dvojici bezosádkových hladinových plavidel, autonomní podvodní prostředky (AUV), vlečené sonary a drony. Posádka zůstává v bezpečné vzdálenosti. Je to technologický skok, ale také cenový. Bulharsko si zvolilo dostupnější cestu, která mu dává schopnost hned, ne za pět let.

Jak se stejné lodě osvědčily u Ukrajiny

Minolovky se osvědčily Ukrajině proti Rusku. Realita je nuancovanější, ale podstata sedí. Belgie a Nizozemsko v červnu 2025 předaly Ukrajině první dvě minolovky stejného typu. Ukrajinské posádky prošly intenzivním výcvikem pod belgickým a nizozemským vedením, lodě byly začleněny do budované NATO-interoperabilní protiminové eskadry a zapojily se do cvičení Sea Breeze zaměřeného na vyhledávání min, práci s výbušninami, potápěčské operace i nasazení bezosádkových systémů.

Nizozemský ministr obrany Ruben Brekelmans při slavnostním předání výslovně uvedl, že lodě mají pomoci držet otevřené černomořské přístavy, chránit námořní trasy klíčové pro ukrajinskou ekonomiku a přispět k tomu, aby bylo Černé moře „otevřené a svobodné“. Lodě zatím operují z britského Portsmouthu a připravují se na den, kdy se znovu otevře průchod Bosporem do Černého moře.

Veřejně doložené „osvědčení“ tedy spočívá především ve výcviku, budování interoperability a přípravě na systematické odminování, nikoli v transparentně popsaných bojových akcích přímo proti ruským cílům. To ale neznamená, že jde o prázdný pojem. Minová hrozba, kterou vytvořila ruská válka trvající už více než čtyři roky, je reálná a tyto lodě jsou navrženy přesně k jejímu řešení.

Miny v Černém moři: ne teorie, ale každodenní realita

Bulharské námořnictvo od začátku ruské invaze zničilo šest driftujících min ve svých vodách. Společně s Rumunskem a Tureckem pak tyto tři černomořské státy NATO do dubna 2025 odhalily a zneškodnily devatenáct min. Přesný celkový počet min v Černém moři veřejně znám není, ale samotná existence trilaterální protiminové skupiny MCM Black Sea a její opakované aktivace (do léta 2026 jich bylo deset) potvrzují, že nejde o teoretický problém.

Bulharsko už má s tímto typem lodí zkušenost. Minolovka Struma, převzatá dříve ze stejné rodiny, se od roku 2024 zapojuje do rotací MCM Black Sea a plní protiminové úkoly v regionu. Sedm nových plavidel tuto kapacitu zásadně rozšíří, z jedné aktivní minolovky na flotilu schopnou pokrýt více rotací současně.

Důležitý je i posun mise samotné skupiny MCM Black Sea. V červenci 2026 byly její úkoly rozšířeny o ochranu kritické podmořské infrastruktury: kabelů, plynovodů, datových spojení. Bulharské minolovky tak nebudou jen hledat miny. Budou součástí širšího systému námořní bezpečnosti na jihovýchodním křídle NATO.

Co to znamená pro region i české spojence

Bulharsko nekupuje válečné lodě pro konfrontaci s Ruskem. Kupuje specializovanou obrannou schopnost proti hrozbě, která existuje tady a teď. Podle nás jde o jeden z nejpragmatičtějších obranných kroků v regionu za poslední roky: sedm osvědčených platforem za zlomek ceny novostaveb, s okamžitou relevancí pro bezpečnost plavby.

Pro české spojence to znamená posílení jihovýchodního křídla aliance. Více bulharských minolovek znamená vyšší schopnost udržovat bezpečné trasy, sdílet zátěž s Rumunskem a Tureckem a reagovat na incidenty. Nizozemské lodě mají do Bulharska dorazit v letech 2027 a 2028, efekt tedy přijde postupně, nikoli skokově.

Černé moře zůstane rizikovým prostorem, dokud bude trvat ruská agrese proti Ukrajině. Bulharsko ale právě ukázalo, že bezpečnost se dá budovat i bez miliardových rozpočtů: stačí vzít to, co funguje, a nasadit to tam, kde je to potřeba.

Článek Bulharsko chce minolovky, které se Ukrajině osvědčily proti Rusku. Aby zvýšilo bezpečnost v Černém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Země, která patřila Moskvě

Bulharsko bylo po desetiletí jedním z nejspolehlivějších ruských opěrných bodů v Evropě. Tehdejší premiér Nikolaj Denkov to v roce 2023 v rozhovoru pro Bloomberg popsal bez obalu: země byla téměř zcela závislá na Rusku v dodávkách plynu, ropy i jaderného paliva. Kulturní a historické vazby sahaly ještě hlouběji, sdílená cyrilice, pravoslavná víra, mýtus o ruském osvoboditeli z osmanské nadvlády.

Právě proto je dnešní obrat tak výbušný. Sofie se od roku 2022 systematicky odpojuje od ruské energetické infrastruktury a obchodní výměna mezi oběma zeměmi to odráží drasticky: ze 4,15 miliardy dolarů v roce 2023 spadla na 1,08 miliardy v roce 2024 a letos se pohybuje kolem 820 milionů. Země, která kdysi závisela na Moskvě v základních surovinách, dnes Moskvě prodává přesný opak toho, co by si Kreml přál, munici pro ukrajinské dělostřelectvo.

Kreml zuří nahlas

Reakce Moskvy na sebe nenechala dlouho čekat a přišla z nejvyšších pater. Vladimir Putin veřejně zmínil Bulharsko v kontextu války na Ukrajině a pokusil se přenést odpovědnost za konflikt i na Sofii. Bulharské ministerstvo zahraničí jeho slova v květnu 2025 odmítlo a označilo je za snahu přesunout vinu za válku na jiné země.

O dva měsíce později přišla další salva. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová zaútočila na Bulharsko kvůli zbrojním transferům. Sofie tentokrát zareagovala ještě ostřeji, nazvala to „nepřátelskou dezinformační kampaní“ a nepodloženými tvrzeními. Ruský hněv má tedy prokazatelně verbální, diplomatickou a propagandistickou podobu. Ekonomická páka Moskvy ale slábne s každým rokem klesajícího obchodu. Ke konci roku 2025 sice ruské přímé investice v Bulharsku stále činily 1,44 miliardy eur, ale prostor pro účinný nátlak se zužuje.

Ukrajina není jediný motor

Zde je důležitý kontext, který samotné číslo 156 milionů eur nezachytí. Přímý export na Ukrajinu tvořil v roce 2024 jen asi 5,5 procenta celkového bulharského obranného vývozu, který dosáhl 2,83 miliardy eur. Mezi hlavní odběratele patřily i Polsko, Rumunsko, Česko, Británie, Slovensko nebo Spojené státy.

Bulharsko tedy nevydělává jen na Ukrajině. Vydělává na tom, že postsovětský zbrojní průmysl, továrny stavěné podle sovětských norem, vyrábějící munici sovětských ráží, najednou zažívá renesanci v celém euroatlantickém prostoru. Ukrajina potřebuje munici kompatibilní se sovětskou technikou. Spojenci NATO potřebují doplnit zásoby, které poslali Kyjevu. A bulharské fabriky jedou na plný výkon.

K tomu přistupuje ještě jeden rozměr, který oficiální čísla vůbec nepokrývají. Ministerstvo samo přiznalo, že nemá data o tom, jaká část exportu do partnerských zemí byla následně poskytnuta Ukrajině. Oněch 156 milionů eur je tedy minimum, skutečný tok bulharské munice na ukrajinskou frontu je s vysokou pravděpodobností výrazně vyšší.

Od darů ke kšeftu

Bulharsko přitom začínalo opatrně. Rámec bezplatné vojenské pomoci Ukrajině schválilo až 5. prosince 2022 a do února 2026 dodalo třináct balíků bezplatné pomoci, jejichž obsah zůstává utajený. Dnes je situace jiná. Mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Heorhij Tychyj v červnu 2026 výslovně řekl, že Bulharsko už bezplatnou pomoc neposkytuje, spolupráce probíhá na komerční bázi a je „vzájemně výhodná“.

Česko v roce 2024 dodalo Ukrajině kolem 1,5 milionu kusů velkorážové munice a celkový český export vojenského materiálu dosáhl podle výroční zprávy MPO 3,74 miliardy eur, přičemž Ukrajina byla největší destinací podle podílu využitých licencí. Na válce tedy vydělávají i české firmy, jen pod silnější státní koordinací a v jiném modelu než bulharské přímé komerční kontrakty.

Nová bezpečnostní identita

V březnu 2026 Sofie podepsala s Kyjevem bezpečnostní dohodu, která otevírá prostor pro další rozvoj společných obranných schopností a průmyslové spolupráce. Země, která ještě před čtyřmi lety nedokázala vykázat jedinou přímou zbrojní zakázku s Ukrajinou, se posouvá do role výrobního a logistického uzlu pro potřeby NATO.

Bulharsko nepřevádí svůj starý postsovětský zbrojní profil do nové reality z náhlé lásky k válce. Převádí ho proto, že to dává ekonomický, bezpečnostní i politický smysl. A Kreml to ví, proto zuří.

Článek Rusové zuří, kdysi blízký evropský spojenec vydělává na válce proti nim. Vývoz munice z Bulharska vzrostl už 12krát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně chce Revival zrušit

Dohoda, na kterou Revival míří, je rozsáhlý dokument pokrývající deset let bulharsko-ukrajinské spolupráce. Podle ukrajinského prezidentského webu zahrnuje:

• pokračující vojenskou pomoc a společná cvičení,
• obranně-průmyslovou spolupráci včetně společné výroby dronů a munice v režimu programu SAFE,
• zpravodajskou a bezpečnostní spolupráci,
• boj proti hybridním hrozbám a dezinformacím,
• bezpečnost v Černém moři a energetickou koordinaci,
• sankční politiku vůči Rusku,
• humanitární agendu a poválečnou obnovu Ukrajiny,
• podporu evropské a euroatlantické integrace Kyjeva.

Bulharská dohoda není izolovaný krok jedné vlády. Je dvacátou devátou bilaterální bezpečnostní smlouvou uzavřenou v rámci deklarace G7 z Vilniusu z července 2023. Mezi signatáři jsou Česko, Polsko, Rumunsko, Německo, Francie i EU jako celek. Bulharský premiér Andrej Gjurov v den podpisu zároveň oznámil národní příspěvek do mechanismu NATO PURL, takže kabinet tehdy signalizoval širší bezpečnostní závazek, ne jen gesto směrem ke Kyjevu.

Návrh Revival je formulovaný jako parlamentní usnesení, které má vládě uložit podniknout kroky k ukončení dohody a do patnácti dnů předložit zprávu o důsledcích. Samo o sobě by tedy dohodu nezrušilo – bez vládního provedení zůstává politickým gestem.

Miliardy, které se těžko počítají

Druhý návrh se točí kolem peněz. Předseda Revival Kostadin Kostadinov už v prosinci 2025 tvrdil, že bulharská vláda „hodlá darovat Ukrajině přes jednu miliardu leva“. Pozdější stranická komunikace i některé sekundární zdroje posunuly číslo na 1,2 miliardy eur. Přesný primární bulharský dokument k této konkrétní částce se nám však nepodařilo dohledat.

Co dohledat lze, je oficiální unijní architektura. Nařízení EU 2024/2773 zřizuje Ukraine Loan Cooperation Mechanism s rámcem až 45 miliard eur. Z toho unijní mimořádná makrofinanční pomoc činí až 35 miliard eur a potvrzená půjčka dosahuje 18,1 miliardy eur. Financování je podle Rady EU kryto rozpočtovou kapacitou Unie, nikoli samostatnou národní parlamentní ratifikací každého členského státu. Jinými slovy: jde o již přijaté unijní právo, které bulharský parlament nemůže jednostranně přepsat hlasováním o usnesení.

Důležitý detail se týká splácení. Revival rámuje půjčku tak, že Ukrajina zaplatí „jen tehdy, až dostane reparace od Ruska“. Ve skutečnosti přijatý mechanismus z roku 2024 počítá se splácením z mimořádných výnosů z imobilizovaných ruských aktiv, s 45letou splatností a desetiletým odkladem jistiny. Formulace o reparacích se objevuje až v samostatném návrhu Komise z prosince 2025 na zcela nový nástroj až 210 miliard eur, tedy v jiném dokumentu, o jiném nástroji.

Dvanáct poslanců, nepoměrný hluk

Ve volbách 19. dubna 2026 získala Revival 137 940 hlasů, tedy 4,257 %. Těsně nad čtyřprocentní hranicí. Dvanáct mandátů. Naproti tomu Progressive Bulgaria drží sama absolutní většinu 131 křesel. Průchodnost jakéhokoli návrhu Revival je při tomto rozložení prakticky nulová.

A přesto se o straně mluví. Její komunikace je konzistentní a cílená: útok na podporu Ukrajiny, kritika sankcí proti Rusku, rámování Bulharska jako země tlačené do „cizího konfliktu“. Poslanec Zlatan Zlatanov den po otevření parlamentu pokračoval v proruském rámování tématu. Strana spojuje Ukrajinu s náklady pro bulharské občany, státním dluhem, školstvím, tedy s tématy, která se snadno převádějí do volební mobilizace.

Po volebním výsledku pod pět procent je to podle nás nejlevnější způsob, jak se vrátit do mediální agendy. Dva návrhy usnesení nestojí nic. Parlamentní debata zajistí kamery. A proruské publikum, v Bulharsku historicky nezanedbatelné, dostane signál, že „někdo bojuje“.

Kde je skutečný bod zranitelnosti

Pokud Revival nemůže zvrátit ani dohodu s Kyjevem, ani unijní úvěrový mechanismus, kde je reálné riziko? Evropská komise v dokumentu z června 2025 výslovně uvádí, že pokračování toku mimořádných výnosů z imobilizovaných ruských aktiv závisí na pravidelném obnovování sankcí. A obnova sankcí vyžaduje v Radě EU jednomyslnost.

Tady se proruské hlasy napříč Unií stávají relevantní, ne jako jednotlivé opoziční strany v národních parlamentech, ale jako potenciální tlak na vlády, které v Radě hlasují. Maďarský Fidesz nebo slovenský Smer mají na rozdíl od Revival exekutivní sílu. Revival ji nemá. Její návrhy jsou parlamentní a mediální tlak bez přímé kontroly nad vládou. Ale každý takový hlas posiluje narativ, že evropská jednota v podpoře Ukrajiny eroduje.

Bulharský parlament návrhy Revival s největší pravděpodobností zamítne. Dohoda s Kyjevem zůstane v platnosti, unijní mechanismus poběží dál. Ale dvanáct poslanců právě dostalo přesně to, co potřebovalo, mikrofon a téma na příští měsíce.

Článek Ruští obdivovatelé zase jásají. Bulharská pravice chce zrušit pomoc Ukrajině a zablokovat miliardy z EU se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bulhaři by museli na HIMARS čekat

Bulharsko se rozhodlo, že si pořídí celkem 12 raketometů MARS 3. BnrNews uvádí, že ale původně chtělo nakoupit systémy HIMARS. Hlavním oficiálním důvodem pro nákup evropského protějšku byla nakonec skutečnost, že je o americkou zbraň takový zájem, že je na ni dlouhá čekací doba. MARS 3 má ale přijít mnohem dříve. Půjde o zbraně z Německem objednaných stovek kusů raketometů, protože část z nich má být právě pro spojence.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

Dalším důvodem odmítnutí HIMARSu může být, že MARS 3 může Bulharsko snadno financovat. Použije totiž peníze z evropského programu SAFE, uvádí Novinite. Tento mechanismus úvěrů prioritně podporuje nákup zbraní od evropského zbrojního průmyslu. Dalším, ovšem podle názoru Armádního Zpravodaje skrytým důvodem, může být současná politika amerického prezidenta, který s mnoha spojenci nejedná zrovna v rukavičkách. Ti se tak v obavách z budoucnosti raději ohlížejí po zbraních od jiných než amerických dodavatelů.

MARS 3 má širokou škálu munice

MARS 3 je produktem spolupráce Německa a Izraele a je umístěný na kolovém podvozku. KNDS ho popisuje jako otevřenou platformu schopnou odpalovat řadu střel, raket i dronů, a to do vzdálenosti až 300 km. Používá třeba rakety Accular ráže 122 mm, střely EXTRA s dosahem 150 km či kvazibalistickou raketu Predator Hawk. Do budoucna je zvažována také integrace protilodní střely Naval Strike Missile nebo střely s plochou dráhou letu JFSM.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Ačkoliv se zdá, že výrobce HIMARS nemusí ztráta malé zakázky v Bulharsku příliš trápit, protože zájem o jeho systém je stále vysoký, může toho do budoucna litovat. Ukazuje se, že mnozí výrobci, a to nejen v Evropě, existují i v Jižní Koreji, Turecku a dalších zemích, vyrábějí nebo brzy budou vyrábět zbraně podobné kvality. To znamená, že Američanům seberou do budoucna zakázky, což se samozřejmě projeví na příjmech jejich zbrojovek.

Článek Američané přišli o zakázku. Žádný HIMARS, převálcoval ho evropský raketomet budoucnosti. A následky jsou větší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden z nejlepších letounů světa má opět potíže

F-16 je víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, který si země pořizují jak k vedení vzdušných soubojů proti jiným letounům, tak k útokům na pozemní, event. i námořní cíle, a stejně tak jako součást PVO. Zařazen byl poprvé začátkem 90. let 20. století, takže by se mohlo zdát, že dnes už nevyhovuje, ale opak je pravdou, jelikož byl modernizován, uvádí Wikipedia.

Video: Ukrajinci ukázali, proč jim Rusové nemají šanci zničit vojenská letadla

Naopak patří mezi nejlepší 4. a 4,5. generace. To je také jeden z důvodů, proč si ho pořídilo bulharské letectvo, a rozhodně nešláplo vedle. Vizitku mu ovšem hodně kazí situace s únikem paliva, k němuž došlo během vojskových zkoušek. Konkrétně k ní došlo na dvoumístném letadle F-16D Block 70, kde z jedné z vnitřních nádrží unikalo teplo a palivo.

K opravě závady přitom nemá Bulharsko specialisty, takže je vyslal výrobce Lockheed Martin. I přesto, že jde již o druhý problém od jara, resp. dubna tohoto roku, Bulharsko s letouny počítá. Armádní Zpravodaj informoval v červnu 2025, že obdrželo další várku F-16, takže má prozatím 4 z celkových 16. Zda se ještě nějaká závada objeví, nelze předpovědět.

Nejobávanější ruská zbraň 21. století je pár km za hranicemi. Na Orešnik nemá nikdo v Evropě obranu, ale Putin jenom straší

Výrobci to každopádně dělá ostudu. Už jenom s hledem na to, že si F-16 pořídilo třeba Slovensko, ale i další země. V aktivní službě jich je přes 2 100 po celém světě – využívá je Polsko, Belgie, Portugalsko, Jižní Korea, nejvíce Spojené státy americké, a mezi posledními také Ukrajina. Jiné země se naopak starších F-16 zbavili, byť je šlo modernizovat, a dali přednost F-35.

Článek Bulharská F-16, na níž vsadilo i Slovensko, po 6 měsících v problémech. Museli ji uzemnit, závada s nádrží dělá letadlu špatnou pověst se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatím druhá F-16 z objednaných 16 kusů

Nejnovější bulharská F-16 má palubní číslo 313 a jedná se o druhý letoun této konfigurace, který letectvo obdrželo. Na letecké základně byl přivítán náčelníkem obrany admirálem Emilem Jeptimovem, velitelem letectva generálmajorem Nikolajem Rusevem, velitelem 3. letecké základny plukovníkem Metodijem Orlovem a tíž samotným personálem letecké základny.

Záběry: mohutná detonace muničního skladu na ruském letišti Brjansk zničila vrtulník Mi-8 a poškodila Mi-35

F-16 Block 70 je podle Armádního Zpravodaje skvělá volba, pokud si letectvo nechce či nemůže dovolit vyspělejší letouny 5. generace F-35, které se stávají novým standardem NATO a kupuje je také AČR. Jejich předností je vyspělý radar AESA AN/APG-83 s odhadovaným dosahem až 135 km, uvádí DefenceTurkey, ale přesné hodnoty nejsou z bezpečnostních důvodů známy.

K dispozici je také dobrá manévrovatelnost a silná výzbroj, která stojí pro případ vzdušných soubojů na střele AIM-120 AMRAAM, která je radarem naváděná a její dosah záleží na verzi; třeba verze D může zasáhnout cíle až na 160 km. Na mnohem kratší vzdálenost pak může využít AIM-9 Sidewinder s dosahem až 35 km, upřesňuje americké letectvo.

Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje

Armádní Zpravodaj hodnotil kompletní výzbroj F-16 Block 70/72 v dubnu 2024, a pochopitelně je mnohem pestřejší. Na stejný typ letounů mimochodem vsadilo Slovensko, které nechtělo koupit Lockheed Martin F-35 Lightning II. Ale zpět k Bulharsku – u prvního dodaného kusu se objevila krátce po dodání porucha, kvůli níž musel být po 14 dnech služby uzemněn.

Sice se tomu dalo předejít, kdyby mělo bulharské ministerstvo předplacený balíček nepřetržitých dodávek náhradních dílů, ale z důvodu co nejnižší ceny se rozhodlo, že ho nevyužije. Celkem se přitom země rozhodla ve dvou vlnách objednat 16 letounů F-16, informuje SofiaGlobe. Zatím to vypadá, že druhý dodaný kus nemá žádné technické potíže, ale Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo zjistit, zda nakonec přehodnotilo non-stop dodávku náhradních dílů.

Článek Zbídačené bulharské letectvo dostalo druhou F-16 v té nejlepší verzi. Tentokrát (zatím) nemá technické potíže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozsáhlá oprava a modernizaci klíčových oblastí

L-39ZA Albatros prošly u Aero Vodochody generální opravou a částečnou modernizací: „Na letounu jsme v Aero odvedli rozsáhlé práce – od generální opravy draku až po modernizaci avioniky. Významnou část zakázky realizovali i čeští partneři, včetně společnosti LOM PRAHA s.p., která provedla opravu motoru AI-25TL,“ uvedla společnost v oznámení na Facebooku.

Francie prolomila mlčení a vůbec poprvé se vyjádřila k sestřelení Rafale čínskou J-10C – mohlo by se jednat o první případ za skoro 25 let

Jak Aero Vodochody uvedlo v tiskové zprávě 18. 12. 2023, zajistit měly opravu a modernizaci dvou letounů L-39ZA, na čemž začaly pracovat v lednu následujícího roku. Již dříve ale dostalo na starost „generálku“ a vylepšení prvních dvou L-39. Wikipedia upřesňuje, že jde o proudový cvičný letoun a lehký bojový letoun vyráběný od roku 1971 do roku 1996.

Celkem vznikl v počtu 2 900 kusů a k jeho velkým uživatelům patří Rusko, stejně jako Česko, Slovensko, Alžírsko, Kazachstán a mnoho dalších. V rámci modernizace dochází přitom k nahrazení původní ruské avioniky za západní, a také k modernizaci navigace, komunikace, identifikace a záznamových zařízení. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje, že už generální oprava zajistí obnovení meziopravní doby letounů na 7,5 roku (nebo 1 500 letových hodin).

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

Stojí za to připomenout, že L-39 Albatros vychází z L-29 Delfín, který Armádní Zpravodaj v lednu 2024 připomínal jako legendu světového letectví. Ta se mimochodem účastnila i bojů, konkrétně v Nigérii v letech 1967 až 1970, a znovu v roce 1973, kdy se s ním Egypťané snažili zastavit izraelské tanky během jomkipurské války. Intenzivně se také zapojoval do bojů nad Karabachem a Čečnou, když došlo k rozpadu Sovětského svazu, uvádí Wikipedia.

Článek ČR dodala Bulharsku modernizovaný L-39ZA Albatros. K hlavním cílům patřilo zbavit se ruské avioniky. Létat může dalších 1 500 h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 se porouchala, ale Bulharsko s ní počítá

Když probíhaly u první bulharské stíhačky F-16 letové zkoušky, které byly součástí jejího uvedení do provozu, byla na palubě zjištěna porucha jednoho ze systémů. Ke zjištění došlo po přistání v samotném Bulharsku, ale zda k ní došlo během letu nebo po příletu, není jasné. Nikola Rusev však zdůraznil, že objevení takové poruchy neznamená, že je letadlo vadné.

Analýza prozrazuje, kolik platí za válku Rusko, a kolik Ukrajina, která má zdaleka největší vojenské zatížení na světě

S převzetím této i dalších F-16 tedy bulharské letectvo nadále počítá, ale než budou zařazeny do provozu, musí absolvovat dvě fáze – technické a letové zkoušky, přičemž v rámci letové zkoušky musí být provedeny minimálně dva lety za účasti bulharského pilota. Teprve po potvrzení letové připravenosti bude stíhačka uvedena do operačního nasazení bulharského letectva.

Dimitar Stojanov, bývalý ministr obrany a současný prezidentský poradce pro obranu, k záležitosti uvedl, že letoun aktuálně není schopen letu, jelikož v Bulharsku není k dispozici náhradní díl, který se porouchal. Původně sice být mohl, ale letectvo se rozhodlo pro variantu bez nepřetržitých dodávek výrobce Lockheed Martin, aby na zakázce ušetřilo, co může.

NATO neví, proti čemu stojí: „Rusko je připraveno mobilizovat jako za 2. světové války,“ tvrdí Dmitrij Peskov z Kremlu

Armádní Zpravodaj je názoru, že by mělo mít letectvo provozující složitá západní letadla vždy k dispozici dostatek náhradních dílů, jelikož se nedá na jejich životnost spoléhat. Během letu může například dojít k jejich přetížení, ale stejně tak se může projevit výrobní či jiná vada. Čekání na díly je potom zdlouhavé, trvat může několik dní, ale i týdnů.

Lockheed Martin upřesnil, že dodal Bulharsku první F-16 konkrétně 14. dubna 2025, přičemž má do konce roku 2025 dodat dalších sedm. Mike Shoemaker, viceprezident a generální ředitel Integrované stíhací skupiny společnosti Lockheed Martin, během ceremoniálu zdůraznil: „Nejedná se pouze o oslavu nového letounu pro bulharské letectvo – představuje to novou éru zvýšené bezpečnosti, pokročilých schopností a posílených partnerství v regionu.“

Článek Velká sláva se nekonala, první bulharská F-16 se porouchala. Nevydržela ani měsíc a už ji museli uzemnit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zajistil přepravu pacienta ve špatném počasí

Jedním z uživatelů transportních letounů C-27J Spartan je bulharské vojenské letectvo a jedna z jeho posledních operací ukazuje, jak mohou být tato jinak vojenská letadla užitečná v civilní oblasti. Jeden ze tří letounů, jimiž Bulharsko disponuje, totiž dostal za úkol dopravit do nemocnice v Sofii těžce nemocného pacienta z Varny, uvedlo bulharské ministerstvo obrany. Akce byla úspěšná, i když ji doprovázelo velmi špatné počasí.

iZdroj fotografie: Petr Bakema / Public Domain / CC BY-SA

C-27J Spartan je dvoumotorové vrtulové letadlo vyráběné v současnosti společností Leonardo, ale v minulosti se jednalo o firmu Alenia. Do výzbroje vstoupilo v roce 2006 a Wikipedia uvádí, že jde o pokročilý derivát dřívějšího G.222 od Alenia Aeronautica známého také pod označením C-27A Spartan. Kromě přepravní role je používán i na námořní hlídkování, pátrací a záchranné mise, pro elektronický boj i jako centrum velení, řízení a komunikace.

C-27J Spartan má motory jako Hercules

Letoun C-27J Spartan je poháněn dvojicí turbovrtulových motorů Rolls-Royce AE 2100, tedy stejnými, jaké má známý transportní letoun Lockheed Martin C-130J Super Hercules. Díky nim se může pohybovat rychlostí až 602 km/h a vystoupat do výšky přes 9 kilometrů. Jeho dolet je pak 5 852 kilometrů, při maximálním zatížení klesá na 1 759 kilometrů. Letoun může mít doplňování paliva za letu, vlastní obranu, ale rovněž balistickou ochranu, což mu umožňuje operovat ve vysoce ohrožených (válečných) oblastech.

Nejdéle vyráběný vojenský letoun světa, C-130 Hercules, sloužil v 67 zemích; legendu dnes ale nahrazují jiní giganti

Spartan je 22,7 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 28,7 metrů. Společnost Leonardo na svých internetových stránkách uvádí, že má největší nákladový prostor ve své kategorii – unese náklad o hmotnosti až 11,3 tun, přičemž se do jeho vnitřního prostoru vejde 46 výsadkářů nebo až 60 vojáků. Letadlu přitom stačí k přistání i vzletu jenom velice krátká dráha a jeho robustní konstrukce umožňuje přistání i na neupravených plochách, písku a sněhu.

Článek Bulharský vojenský letoun C-27J Spartan je mimořádný stroj: přistát dokáže dokonce na písku, ve své třídě je zjevně nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 jsou staré, ale stále se hodí

Transportéry BTR-60 jsou stará vozidla ještě ze sovětské éry, a mezi vojáky si vysloužily přezdívku „rakev“, neb mají velmi slabé pancéřování. Na Ukrajině je používají obě strany a Bulharsko by jich mělo mít ve skladech několik stovek. Ačkoliv již nevyhovují dnešním požadavkům, mohou být transportéry stále užitečné, neboť se do dle verze vejde výsadek 8 až 14 vojáků, a bývá vyzbrojen kulometem ráže 14,5 mm, který umí skrze pěchotu udělat cestu.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rumen Radev je známý svými proruskými postoji, přičemž se s prozápadně orientovanou vládou a parlamentem nedokáže na stanovisku k Ukrajině dlouhodobě shodnout. I přesto to bylo ale právě Bulharsko, které dodalo napadené zemi až 100 % munice. Když přitom prezident původní rozhodnutí poslat vozidla na Ukrajinu vetoval, argumentoval tím, že by je mohly bulharské složky použít ve stavu nouze. RFERL nicméně uvádí, že byly transportéry aktuálně umístěné ve skladech naposledy nasazeny v 80. letech 20. století, upřesnil MilIn.

Bulharsko ale pomáhá Ukrajině i jinak – především sice tím, že vyrábí munici pro zbraně sovětských typů, neboť mu zůstal průmysl z dob Varšavské smlouvy, ale dodávat jí chce i staré protiletadlové střely, a mj. souhlasilo, že mohou ukrajinští piloti s F-16 trénovat v jeho vzdušném prostoru. Kdy je ale nasadí proti Rusku, není jisté, Ukrajina je chce totiž modernizovat.

Článek Bulharsko odhlasovalo, že dodá Ukrajině 100 transportérů BTR-60, i když byl proruský prezident zásadně proti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka GRU měla asi 70 členů

Činnostem jednotky se velmi intenzivně věnovali reportéři portálu Theins, kteří zjistili, že bylo její působení po Evropě dlouhodobé. Jednotka s označením 29155 vznikla pravděpodobně někdy v roce 2008 pod velením Andreje Averjanova, jemuž se do ní podařilo naverbovat asi 70 elitních členů GRU, a začali se připravovat na akce v Evropě. Jejich primárním úkolem bylo provádět různé sabotáže, z nichž některé nelze označit jinak než teroristické útoky.

AČR rozhodně není jen pro muže, ženy tvoří téměř 14 % všech vojáků. Zastoupení mají i jako členové elitních jednotek a generálky

První útok připisovaný agentům jednotky se odehrál 12. listopadu 2011 u obce Lovnidol v Bulharsku. Tehdy tam explodovala dělostřelecká munice určená pro Gruzii, s níž Rusko v roce 2008 vedlo krátkou válku. A právě tato munice byla i v českém skladu ve Vrběticích, kam se tím pádem dostaly i výbušné systémy schované mezi dělostřeleckými granáty. Agenti do skladu pronikli pravděpodobně stejně jako v roce 2014. Další munice pro Gruzii pak v Bulharsku explodovala v roce 2012, tehdy zahynuli 3 lidé, a v roce 2015 vybuchla munice pro Ukrajinu.

iZdroj fotografie: Pohraniční stráž Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

A proč k nim vlastně docházelo tak často v Bulharsku? Jde totiž o zemi, která má jako jedna z mála stále velmi silně rozvinutý vojenský průmysl orientovaný na sovětské zbraňové systémy, díky čemuž dokázalo Bulharsko na začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 zajistit, že obránce nepadl. Jak jsme na ArmádnímZpravodaji upozornili, v jednu chvíli dodávalo až 100 % potřebné munice, a také dnes tvoří až 1/3 dodávek.

Munice, co měla směřovat na Ukrajinu

V roce 2014 se ruští agenti zaměřili na sklad v českých Vrběticích. Munice odtud měla přes Bulharsko putovat Ukrajinu, která se bránila ruské agresi na Krymu a východu země. Agenti se dostali do dvou skladů a rozmístili nálože. Ty nejspíše neměly explodovat v České republice, ale až při převozu – první výbuch v říjnu 2014 byl podle všeho náhodný a zahynuli při něm dva lidé, druhý se pak odehrál v prosinci. Na ruskou stopu se přitom přišlo až o 7 let později, a to i díky spolupráci českých vyšetřovatelů s britskými kolegy.

Jevgenij Prigožin: ohlédnutí za brutálním „vojevůdcem“, který dokázal velké věci a s Putinovým posvěcením páchal nezměrné zlo

Šlo přitom o vážný incident ohrožující státní bezpečnost, a i když mnohé země počínání Ruské federace odsoudily, zmohl se komunistický režim (jak už bývá zvykem) pouze na výhrůžky a zařazení ČR mezi nepřátele Ruska. Třeba obchodní vztahy to ale zásadně neovlivnilo, k nám nadále proudily nezbytné suroviny i výrobky, zatímco české firmy zase vyvážely do největší země světa. Ale než by ruský režim přijal odpovědnost, to by se raději bil do posledního vojáka.

Srovnání základních jevů v putinovském Rusku a hitlerovském Německu. Je přijatelné porovnávat Adolfa Hitlera a Vladimira Putina?

Agenti zapojení do vrbětického výbuchu byli ti samí, kteří jsou podezřelí z útoku novičokem na bývalého agenta GRU Sergeje Skripala ve Velké Británii. Nejsou to však jediné akce jednotky 29155, její členové byli podle všeho v roce 2016 zapojeni i do přípravy neúspěšného převratu v Černé Hoře, a připisována jim bývá i snaha o ovlivnění amerických prezidentských voleb. Mnozí z bývalých členů jednotky se pak stali vysokými státními úředníky, a velitele Andreje Averjanova nedávno představil Vladimir Putin africký vůdcům, kde nejspíše bude působit.

Článek Nejenom Vrbětice, ruská GRU nechala vybuchovat cíle po celé Evropě od roku 2011. V podstatě to byly teroristické útoky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.