Co přesně končí a co začíná

Důležité je rozlišit, co „Volkswagen přestane vyrábět auta“ skutečně znamená. Koncern Volkswagen Group nepřestává být automobilkou, dál provozuje desítky závodů po celém světě a prodává miliony vozů ročně. Končí výroba v jednom konkrétním závodě: v Osnabrücku, kde se v létě 2027 zastaví linka modelu T-Roc Cabriolet. Právě tento závod se má postupně proměnit v centrum bezpečnostních a obranných řešení.

Cesta k tomuto rozhodnutí nebyla přímočará. Ještě na počátku března 2026 Volkswagen na veletrhu Enforce testoval různé vojenské a bezpečnostní koncepty, aby zjistil, zda pro osnabrückou fabriku existuje životaschopná alternativa. Jednání s německým zbrojním gigantem Rheinmetall ztroskotala, firma dala Osnabrücku, jak psala agentura Reuters, „studenou sprchu“. Teprve poté se otevřela jednání s Rafaelem a investiční skupinou Aurelius, jejíž spoluzakladatel Tomer Jacob pochází z prostředí technologií dvojího užití a národní bezpečnosti. Výsledkem je dohoda, v níž Aurelius společně s Dolním Saskem převezme většinové vlastnictví závodu a Rafael vstoupí jako technologický partner prvního projektu.

Co je „evropský Iron Dome“ a proč je to jen jedna vrstva

Pojem „evropský Iron Dome“ funguje jako zkratka, ale zaslouží si rozbalení. Iron Dome je krátkodosahový systém protivzdušné a protiraketové obrany, který Rafael vyvinul pro Izrael. Zachycuje rakety, minometné a dělostřelecké střely, střely s plochou dráhou letu i bezpilotní letouny. V mobilní verzi I-DOME je celý systém integrován na jednom nákladním vozidle: radar, řídicí stanoviště a deset interceptorů Tamir. Bojově je ověřený stovkami nasazení, zejména proti raketám z pásma Gazy.

Evropská protivzdušná obrana je ale vrstvená a Iron Dome pokrývá jen její spodní patro:

• Iron Dome – krátkodosahová vrstva zaměřená na rakety a drony v bezprostřední blízkosti.
• IRIS-T SLM (Diehl Defence) – střední vrstva s efektivním dosahem kolem 60 km a výškovým pokrytím do 20 km.
• Patriot PAC-3 – páteř německé a alianční PVO, bojová vzdálenost přibližně 68 km, schopnost zachytit balistické i řízené střely.
• SAMP/T NG (MBDA) – horní vrstva s dosahem až 150 km proti letadlům.

Když se tedy mluví o „evropském Iron Dome“, neznamená to stavbu jedné celoevropské kupole. Znamená to vznik výrobní kapacity pro jednu konkrétní vrstvu obrany přímo na evropském území, a právě v tom spočívá skutečná hodnota osnabrückého projektu. Evropa dosud trpěla nedostatkem průmyslových kapacit pro výrobu protivzdušných systémů; každý nový závod, který dokáže škálovat produkci, posiluje celý štít.

Co se bude v Osnabrücku skutečně vyrábět

Oficiální tisková zpráva Volkswagenu mluví opatrně o „systémech a komponentech“ pro protivzdušnou obranu. Konkrétnější obraz nabídly jarní zprávy odkazující na reportáž Financial Times: podle nich se jednalo o výrobě nákladních vozidel pro přepravu raket, odpalovacích zařízení a elektrických generátorů. Nikoli o samotných střelách Tamir, ty podle všeho zůstanou v gesci izraelského průmyslu.

Dává to smysl. Automobilový závod disponuje přesnou výrobou, zkušenostmi s industrializací složitých celků a logistickým zázemím. Přestavět montážní linku na výrobu podvozků, rámů odpalovacích zařízení nebo generátorových jednotek je realistický krok. Konstruovat od nuly naváděcí hlavice interceptorů nikoli. Volkswagen sám argumentuje tím, že osnabrücká pracovní síla má zkušenost s náročnými výrobky a přesnými procesy. Rafael dodá technologickou kompetenci. Výsledkem nemá být přerod automobilových dělníků v raketové inženýry, ale využití průmyslového know-how tam, kde ho obranný sektor zoufale potřebuje.

Podle staršího odhadu Deutsche Welle, který citoval Financial Times, mohla výroba začít za dvanáct až osmnáct měsíců od března 2026, tedy přibližně mezi jarem a podzimem 2027. Zářijová dohoda ale konkrétní datum nestanovuje a mluví o postupném přechodu, takže tento odhad je třeba brát s rezervou.

Zaměstnanci, odbory a otevřené otázky

Podle předsedkyně podnikové rady dostává nová perspektiva šanci více než 1 200 lidí. Jarní zdroje přitom uváděly, že závod zaměstnával kolem 2 300 pracovníků. Úplný rozsah zachování zaměstnanosti tedy zatím veřejně uzavřený není. Odborový svaz IG Metall Osnabrück po zářijovém oznámení konstatoval, že teprve nyní začíná práce na získávání dalších projektů a co nejširší perspektivy pro zaměstnance. Konkrétní schéma rekvalifikací nebo převodů profesí zveřejněno nebylo.

Otevřené zůstávají i regulatorní otázky. Přeměna civilního závodu na výrobní uzel obranného průmyslu vyžaduje německá bezpečnostní schválení, licenční dohody s Izraelem o přenosu technologií a exportní pravidla pro případné evropské odběratele. Bez těchto kroků se z automobilové fabriky plnohodnotný obranný závod nestane, a právě regulace může být jedním z hlavních brzdících bodů.

Český kontext: ESSI a vrstvená obrana Evropy

Pro Česko není osnabrücký projekt vzdálenou německou záležitostí. Česká republika je členem iniciativy ESSI (European Sky Shield Initiative), kterou vede právě Německo a jejímž cílem je společné pořizování a integrace protivzdušné obrany napříč Evropou. České ministerstvo obrany přitom výslovně uvádí, že architektura ESSI je „agnostická vůči efektorům“, jednotlivé státy mohou používat rozdílné systémy, zatímco cílem je společné sdílení dat a senzorových informací. Česko v rámci ESSI dokonce vede podskupinu pro pasivní senzory a samo plánuje nasazení systému SPYDER CZ.

Válka na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, ukázala, že protivzdušná obrana není luxus, ale existenční nutnost. Ruské drony Šáhid, balistické střely Iskander i řízené střely Kalibr denně testují ukrajinskou PVO a demonstrují, jaké spektrum hrozeb musí moderní obrana pokrýt. Každý nový výrobní závod v Evropě, který dokáže produkovat komponenty pro kteroukoli vrstvu tohoto štítu, zkracuje dodací lhůty a snižuje závislost na vzdálených dodavatelích.

Osnabrück není příběh o tom, že by Volkswagen přes noc začal vyrábět rakety. Je to příběh o tom, že evropská obrana začíná nasávat kapacity, lidi a know-how z civilního průmyslu, protože právě tam leží nejrychlejší cesta ke škálování výroby. A to je pro bezpečnost kontinentu důležitější než jakýkoli název na štítku hotového systému.

Článek Volkswagen přestane vyrábět auta a místo nich bude chrlit systémy protivzdušné obrany. Postaví evropský Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah na poslední chvíli může napovídat o potížích

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou

Mezi ty nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Izraelská protivzdušná obrana si s nimi sice umí poradit, ale ne vždy, a někdy až na poslední chvíli. Primárně to je úloha systémů Arrow a THAAD, které fungují na dlouho vzdálenost, ale pokud jim uniknou, zasahuje Davidův prak (David’s Sling), skrze nějž už by projít neměly. V praxi se nicméně ukazuje, že se to děje, a tak dochází dokonce k aktivaci Iron Dome.

Ten není proti balistickým raketám určen, Armádní Zpravodaj se této problematice věnoval již v červnu 2025, kdy došlo k první fázi izraelsko-íránské války. Ve výjimečných případech může být ovšem aktivován i za tímto účelem jako „poslední záchrana“, uvádí Wikipedia, což je vidět na záběrech (níže), kde zničil íránskou raketu těsně před dopadem.

Článek Video: jenom 1 vteřinu před dopadem zachytila izraelská PVO íránskou balistickou raketu. Výjimečně zasahoval Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, proč k výbuchu raket došlo

Izrael čelí poměrně masivnímu íránskému útoku balistickými raketami, jichž měl odrazit stovky, ale některé jeho protivzdušnou obranou pronikají. Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou toho schopné, zatímco vysloužilý americký generál uvedl, že se jedná o největší nebezpečí, jakému může Izrael ze strany Íránu čelit, i když dalším jsou drony Shahed.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Redakce Armádního Zpravodaje představovala, jak vypadá boj izraelské PVO proti balistickým raketám, a vyvracela často prezentovaný omyl, že ji má na starosti asi nejznámější tamní systém Iron Dome. Ten je totiž určen proti cílům na kratším vzdálenost, zatímco proti raketám létajícím z velké dálky zasahuje Arrow, případně americký THAAD.

Je proto zřejmé, že raketa, která na záběrech při výstřelu bouchla, patřila právě Arrow. Baterie protivzdušné obrany se nacházela v Negevské poušti, údajně poblíž letecké základny Nevatim izraelského letectva, kde jsou umístěny stíhačky, včetně F-35A a F-16. Ty jsou pro zemi v boji proti Íránu klíčové, takže je logické, že je bude vehementně bránit.

Záběry ukazují, jak obří íránská výrobna balistických raket shořela poté, co na ni zaútočilo izraelské letectvo. Údajně jde o podvrh

Redakci Armádního Zpravodaje se nicméně nepodařilo dohledat oficiální zprávy, co za výbuchem raket stálo, ačkoliv je zřejmé, že šlo o technickou závadu, jak by to komentovalo pravděpodobně také izraelské ministerstvo obrany. I když to nevypovídá o celkové kvalitě izraelských systémů PVO, které jsou všeobecně vnímány jako nejlepší na světě, je to důkaz, že žádná zbraň není 100% a může selhat – třeba v důsledku častého užívání.

Arrow, hlavní ničitel balistických raket

Pokročilý protiraketový obranný systém Arrow (hebrejsky „Chec“) byl vyvinutý za spolupráce Izraele a Spojených států amerických. Navržen je k zachycení a ničení balistických raket dlouhého doletu mimo atmosféru ve stadiu jejich sestupné dráhy. Vývoj začal už v 80. letech 20. století jako reakce na rostoucí raketovou hrozbu v regionu, zejména z Íránu.

F-35 přišla o obrovskou zakázku na desítky letounů. Vyšachoval ji stále neexistující turecký TAI TF Kaan v novém designu

Arrow se skládá z několika klíčových komponent – přehledového radaru Green Pine, řídicího centra Citron Tree, a především ze střel Arrow-2 a Arrow-3. Zatímco Arrow-2 ničí cíle v horních vrstvách atmosféry, novější Arrow-3 dokáže zasahovat hrozby ve vesmíru. Je přitom součástí vícevrstvé izraelské protiraketové obrany, kterou doplňují systémy Iron Dome (pro krátký dolet) a David’s Sling (pro střední dolet), oba jsou ale určené proti jiným cílům.

Článek Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelskou PVO je možné zahltit

Židovská země má nejspíše nejschopnější protivzdušnou obranu na světě, jíž je schopna sestřelovat všechny typy hrozeb. Proti balistickým raketám je speciálně vyvinutý systém Arrow, uvádí Wikipedia, s několika verzemi střel, a na kratší vzdálenosti mu sekundují ještě systémy David’s Sling a Iron Dome. Tato obrana je pak doplněna americkým THAADem. I přes to by ale mohl Írán impozantní hradbou proniknout. Systémy totiž nefungují 100% a v případě odpalu více raket, střel i dronů, je možné ji zahltit, takže protistřely nějaké hrozby nezachytí.

iZdroj fotografie: Ali Rafiei / Creative Commons / CC BY

Írán přitom vyvinul několik typů raket schopných z jeho území do Izraele doletět, ale pokud by došlo k jejich odpalu, je podle redakce Armádního Zpravodaje hlavní otázkou, kolik jich dokáže najednou odpálit a jaké má jejich zásoby. Ale to platí i v případě izraelských protistřel. Těmi nejnebezpečnějšími balistickými raketami jsou pro Izrael každopádně Shahab-3, Sejil a Qassem Bassir, ačkoliv nejde o jediné rakety schopné do něj doletět.

Trio nebezpečných íránských raket

Íránská raketa Shahab-3 je odvozená od severokorejské No Dong 1, uvádí MissileTreat, a jelikož je na kapalné palivo, je s ní složitější a zacházení. Základní verze má dolet 1 300 km a unese hlavici o hmotnosti až 1 200 kg; má však děsivě malou přesnost 2,5 km. Hodí se tak k terorizování měst, ale také k tomu, aby zahltila obranu a udělala tím prostor vyspělejším raketám. Existovat však mají i vyspělejší verze s delším doletem a nejspíše i lepší přesností.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Rodina raket Sejil je potom velmi vyspělá a používá tuhé palivo, takže je mnohem snazší ji odpálit, a navíc nemusí být ani ve svislé poloze, uvádí Wikipedia. Existovat mají tři verze – ta základní je dvoustupňová a její dosah činí 2 400 km, ale nejlepší je Sejil-3, což má být dokonce raketa třístupňová s dosahem až 4 000 kilometrů. To znamená schopnost zasáhnout i většinu území Evropy nebo nemalou část Afriky, ale to jsou nepravděpodobné cíle.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Co je na raketě nebezpečné, je její přesnost, dosahovat má totiž kolem 50 metrů. To sice nestačí k nějakému preciznímu ničení cíle bez vedlejších škod, ale vzhledem k hmotnosti hlavice až 1 500 kilogramů ho zásah minimálně vážně poškodí. V případě, že by Írán vyvinul jadernou pumu a dokázal hlavici zmenšit, raketa by mohla být velmi schopným a logickým nosičem.

A nakonec poslední přírůstek v teheránském arzenálu, raketa Qasem Basir, která má zasahovat s přesností 1 metru za pomoci optického navádění, a ke všemu je údajně schopna manévrovat, což ztěžuje její sestřelení. Dosah může být 1 200 až 1 400 km, ale není potvrzený, zatímco hlavice být těžká 0,5 t. Vzhledem k tomu, že byla její existence oznámena v květnu 2025, bude těchto raket jenom minimum, a možná ještě ani nevstoupily do služby.

Článek 3 íránské balistické rakety jsou nebezpečnější, než se zdá: prorazit totiž mohou i nejlepší izraelskou protivzdušnou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iron Dome si poradí s ruským Gradem

Od roku 2011, od kdy izraelský systém Iron Dome funguje, prokázal při zachycení tisíců raket, střel nebo dronů, že je velice efektivní, a zachránil tak pravděpodobně nemalý počet životů obyvatel Izraele a uchránil zemi před škodami. Je určen hlavně proti střelám s doletem od 4 do 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, a dokáže efektivně zachycovat teroristy vyrobené rakety a střely, jakými jsou třeba ty z ruského, resp. sovětského raketometu BM-21 Grad a dalších.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Iron Dome je nicméně připravován na budoucí možné a mnohem sofistikovanější hrozby. Jeho výrobce, společnost Rafael, na stránkách uvádí, že úpravy a série testů prokázaly, že je toho schopný. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou myšleny především sofistikované drony, ale možná i některé řízené střely nebo naváděné rakety kratšího doletu. Jde asi hlavně o ty z Íránu a zbraně, které mohl získat nebo vyvinout s pomocí Ruska. Přesné hrozby ale společnost ani vládní protiraketová agentura IMDO ve svém videu nespecifikovala.

Střela Tamir je vysoce manévrovatelná

Systém Iron Dome se skládá ze dvou hlavních částí. Tou první je radar, v základu vždy EL/M-2084, zatímco druhou je střela Tamir. ArmyRecognion ji popisuje jako 3 metry dlouhou raketu o hmotnosti 90 kilogramů, přičemž je vysoce manévrovatelná a dokáže zničit téměř jakoukoliv raketu vypalovanou teroristy. Systém je naprogramovaný tak, aby vyhodnotil trajektorii každé hrozby a ignoroval střely, které míří do neobydlených oblastí.

1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují

Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že ačkoliv je Iron Dome velice efektivní a dokáže zničit většinu hrozeb, ukázaly se i jeho slabiny. V případě odpálení velkého počtu raket v jednom okamžiku je možné ho lokálně přetížit, takže některé zachytit nedokáže. Střely Tamir jsou navíc velice drahé, takže nejsou proti levným a slabším hrozbám tak efektivní. Izrael proto pracuje na doplnění Iron Dome třeba o laserové systémy, jejichž provoz by byl mnohem levnější, a navíc dokáží při dostatku energie pálit na téměř neomezený počet cílů.

Článek Ani ruské a íránské střely a rakety už neprolomí zřejmě jedinou slabinu, jakou systém PVO Iron Dome z Izraele trpěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrana Izraele má několik vrstev

Izraelská protivzdušná obrana je několikavrstevná, což znamená, že dokáže zastavit střely různého typu a různého dosahu. Prvním typem zbraně je Iron Dome zaměřený hlavně na rakety velmi krátkého dosahu, další systémy pak umí sestřelovat drony, řízené střely, balistické rakety krátkého, středního i dlouhého dosahu – jde například o David’s Sling a Arrow 3. Vybudovat takovou obranu stálo izraelský rozpočet mnoho peněz, ale země neměla na vybranou, neboť bývá její území odstřelováno radikály velmi často.

Iron Dome, izraelský ochranný systém, nikoliv sci-fi výmysl. Chrání úspěšně izraelská města před raketovými útoky nepřátel

Ale ani vyspělé izraelské zbraně nedokázaly sobotní útok palestinských raket zcela zastavit – důvodů může být několik – a tím nejzávažnějším bude množství odpálených raket. Zlikvidovat až 5 tisíc střel odpálených téměř najednou není schopen ani ten nejlepší systém na světě. Takový počet střel ho zkrátka přetíží a v odpalovačích mu dojdou protirakety, které obsluhy nestačí doplňovat. Obecně také platí, že žádný systém protiraketové obrany zkrátka nepracuje se 100procentní účinností, takže některé rakety nakonec projdou.

Útokům bránil hlavně Iron Dome

Hlavní úlohu sehrál v obraně proti útoku Hamásu systém Iron Dome navržený právě proti střelám, které užívají palestinští radikálové. Jeho protistřely Tamir umí likvidovat rakety s dosahem až 70 kilometrů, účinné jsou ale i proti dělostřeleckým projektilům. Během svého letu dokáží prudce manévrovat a jsou velmi efektivní. Součástí systému Iron Dome je i radar EL/M-2084 podobného typu, jaký si pořídily české ozbrojené síly. A ačkoliv systém nezabránil útoku zcela, většinu střel zlikvidoval a bezesporu tak zachránil životy mnohých civilistů.

iZdroj fotografie: IDF Spokesperson’s Unit / Creative Commons / CC BY-SA

Systém Iron Dome (doslova Železná kopule) má pak doplňovat laserový Iron Beam. Izrael ho vyvinul právě proto, aby kompenzoval nedostatky protiraketového systému založeného na interceptorech. Laserové zbraně jsou totiž schopné v případě dostatku energie pálit opakovaně a jejich provoz je extrémně levný. A i když byl systém v letech 2021 až 2022 úspěšně testován, podle dostupných informací není ještě nasazen. Údajně je třeba ho ještě zdokonalit, pročež byl stažen, a v plném operačním nasazení se ocitne nejspíše za dva až tři roky.

Izrael slaví úspěch, uznávaný Iron Dome míří na vodu jako C-Dome. Mohlo by se jednat o nejlepší protiraketový systém obrany na moři

Izrael má ale ve své výzbroji i další zbraně protivzdušné obrany, jde třeba o systémy MIM-104 Patriot, David’s Sling a Arrow 3. Všechny jsou velmi moderní, ale proti střelám odpalovaných Hamásem nejspíše nezasahovaly, protože se proti nim nehodí. Jsou určené proti klasickým řízeným střelám, případně balistickým raketám. Ale těmi Hamás pravděpodobně nedisponuje; systémy jsou tak primárně zaměřeny proti možnému útoku ze strany Íránu.

Hamás vyrábí rakety na koleně

Nejčastěji používanými střelami Hamásu jsou Kassám vyráběné v dílnách přímo v pásmu Gazy, a to z běžně dostupných materiálů. Jde přitom o celou rodinu raket – existují v různých velikostech a vahách – ty největší mají průměr kolem 220 mm a hmotnost asi 50 kg. Většinou dokáží zasahovat cíle do vzdálenosti 20 km, ale údajně existují i typy s mnohem delším doletem. Podobné parametry mají přitom i rakety Quds, jejichž výhodou je velmi nízká cena. Lze je tak vyrábět kdekoliv a ve velkých počtech, a jsou schopné izraelskou obranu zahltit.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Palestinci ale mají i vyspělejší zbraně, dobrým příkladem mohou být rakety Fajr-5 dodané z Íránu. Jde o střely ráže 333 mm s dosahem až 75 km, které Hamás již v minulosti proti cílům v Izraeli použil. Dalším typem jsou pak rakety M-302 ráže 302 mm vyráběné v Sýrii. I ty mají dosah kolem 70 km a minimálně několik kusů se Hamásu dříve podařilo získat. Hnutí může stejně tak používat nějaké improvizované sebevražedné drony, ale je pravděpodobné, že již většinu raket vyčerpalo při počátečním masivním útoku, a Izrael se tak snad dalšího bát nemusí.

Článek 1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Účinná a vyzkoušená obrana

Iron Dome je velmi schopný systém, opakovaně si poradil s mnoha hrozbami. Je schopen sestřelovat rakety, ale účinný může být i proti dělostřeleckým nebo minometným granátům. Používá speciální střely Tamir, které jsou schopny zasahovat střely odpálené ze vzdálenosti až 70 kilometrů. Létají rychlosti Mach 2,2 a jsou mimořádně obratné. V roce 2021 při velkém útoku palestinských radikálů dokázal Iron Dome zlikvidovat 90 procent střel mířících na města v Izraeli.

Samozřejmě je otázka, jak širokou bude mít tento systém upravený pro námořní verzi. Je možné, že bude umět zasahovat i proti letadlům, dronům nebo řízeným raketám. I když primární úlohou korvet by měla být ochrana plošin na těžbu plynu na moři. Lodě by se měly o tuto úlohu starat spolu s protivzdušným systémem Barak-8 umístěným na pobřeží. Testy C-Dome podle zpráv izraelského ministerstva obrany začaly v noru 2022 a dopadly navýsost dobře.

Německá technologie s izraelskou výzbrojí

Korvety třídy Sa’ar 6 má izraelské námořnictvo celkem 4, z čehož je v aktivní službě polovina, zatímco zbylé podstupují námořní zkoušky a jsou vybavovány různými se zbraněmi. Jde o plavidla založená na německých korvetách MEKO A100, ale jsou značně upravená a vybavená izraelskou výzbrojí. Plavidlo je jen 90 metrů dlouhé a jeho výtlak je 1 900 tun a může se pyšnit dosahem až 7 400 kilometrů.

Na svoji velikost jsou lodě doslova po zuby ozbrojené. Mají dělo Oto Melara ráže 76 milimetrů a impozantní je také raketová výzbroj. Na palubě je 16 odpalovacích buněk pro střely země-vzduch Barak-8 a 40 odpalovacích buněk raket systému C-Dome. Loď také disponuje 16 protilodními střelami Gabriel a dvojicí protiponorkových torpéd. Jsou zde dvě dálkově ovládané stanice s těžkým kulometem nebo rychlopalným dělem a vrtulník. A kdoví, třeba dostane do výbavy i slibný systém Iron Beam, který má zajišťovat spolu s „Ironem“ 100% ochranu.

Článek Izrael slaví úspěch, uznávaný Iron Dome míří na vodu jako C-Dome. Mohlo by se jednat o nejlepší protiraketový systém obrany na moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael se brání raketám radikálů

Iron Dome je unikátní systém, který Izrael vyvinul, aby mohl čelit především raketovým útokům radikálů z jihu Libanonu a pásma Gazy. V Izraeli slouží již přes 10 let a je neustále rozšiřován a modernizován. Během několika vln útoků, které radikálové v posledních letech podnikli, dokázal zničit asi 90 % raket, které mířily na obydlená území. Zabránil tak velkým materiálním škodám a ztrátám lidských životů.

Systém se skládá ze dvou hlavních částí. První je radar, který detekuje přilétající rakety. Druhou jsou protirakety, konkrétně střely zvané Tamir. Ty jsou vypáleny k blížícím se střelám a ničí je explozí své hlavice. Výhodou Tamiru také je, že v případě minutí cíle ve vzduchu exploduje. K zemi tak budou padat jen malé kusy, ale nikoli nebezpečná raketa s nevybuchlou hlavicí. Pracuje se na doplnění systému o lasery.

Iron Dome má samozřejmě i některé své nevýhody, ale je patrně jediným systémem, který je schopen čelit útokům malých raket krátkého doletu. První nevýhodou je, že v případě velkého počtu odpálených raket v jeden okamžik se může přetížit. K jejich zničení v daný okamžik nemusí být dost protiraket. Druhou nevýhodou je cena. Zničení jedné malé levné rakety radikálů Izrael stojí kolem 3 milionů korun. Výhodou Iron Dome ale je, že pokud raketa míří do prázdných oblastí, protistřely nevypálí.

Raketovým útokům Američané čelili

Pro americké ozbrojené síly může být během některé z jejich misí schopnost likvidovat raketové útoky velmi užitečná. Iron Dome je velmi mobilní systém, lze ho tedy velmi jednoduše přepravit na místo určení a tam instalovat, například jako ochranu velké americké základny. Útokům, kde by se Iron Dome dal využít, v minulosti Američané čelili třeba v Afghánistánu nebo Iráku.

Užitečnost takového systému lze demonstrovat i na současné válce mezi Ruskem a Ukrajinou. I Rusko, které je známé pokročilými systémy protivzdušné obrany, je v podstatě bezmocné proti útokům raket vypalovaných systémy HIMARS. Ruský S-400, jenž je znám svojí kvalitou, na sestřelování takovýchto raket prostě není stavěný. Naopak Iron Dome by si s nimi měl poradit. Samozřejmě za předpokladu, že by nebyly vystřelovány salvy velkého počtu raket v jednom okamžiku.

Jak hodnotíte schopnosti systému Iron Dome?

Zdroj: BulgarianMilitary

Článek Spojené státy koupily dvě baterie izraelského systému Iron Dome. Bude chránit jejich jednotky při nasazení, systém je jedinečný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lasery byly v minulosti zavrženy

Jde o obranu, která využívá laserových paprsků. Když před lety izraelské vláda a armáda pracovaly na řešení protiraketové obrany, o laserech samozřejmě uvažovaly také. Nakonec je zavrhly, protože technologie v té době nebyla dostatečně vyspělá. Proto zvolili řešení Iron Dome, které se spoléhá na rakety Tamir. Ale postupem let znalosti v oblasti laserů značně pokročily. Společnost Rafael tak výzkum v roce 2009 obnovila.

O pět let později představila na přehlídce v Singapuru raný model systému na ničení raket krátkého doletu, minometných střel, dělostřeleckých granátů ale i bezpilotních letounů. Systém Iron Beam má využívat laserů, které se dají umístit na různé typy vozidel. Podle neoficiálních údajů z roku 2020 by měl výt schopen ničit cíle až do vzdálenosti sedmi kilometrů. Detekovaný cíl má být schopen zlikvidovat během čtyř sekund.

Mnohem levnější než rakety

Rozvoj laserové technologie je pro obranu Izrael klíčový. Dokáže totiž řešit většinu hlavních problémů systémů Iron Dome. Prvním z nich je cena. Protirakety Tamir jsou drahé a náklady na zachycení jedné střely systémem Iron Dome se odhadují na 100 až 150 tisíc dolarů (2,2 až 3,3 milionu korun). Ten sice nesestřeluje rakety letící mimo obydlené oblasti, ale i tak může denně na Izrael mířit i několik set raket. Náklady systému Iron Beam na likvidaci cíle se odhadují jen na dva tisíce dolarů (44 tisíc korun).

iZdroj fotografie: IDF Spokesperson’s Unit / Creative Commons / CC BY-SA

Druhým problémem je možné přetížení systému. I při letošním odstřelování se radikálové snažili odpalovat rakety po hromadných salvách. Iron Dome je limitován třeba množstvím protiraket, které je schopen v jednom okamžiku odpálit a navádět na cíl. Naopak lasery lze odpalovat téměř neustále, pokud mají zajištěný dostatečný přívod energie.

Iron Beam nemůže Iron Dome nahradit, ale může ho velmi vhodně doplňovat. Jednak zachytí hrozby, které Iron Dome likvidovat neumí, případně může být i jakousi první linií. Kromě toho Izrael rozvíjí i systém nazvaný Light Saber. Ten by měl mít dosah dva kilometry. Je určený především na likvidaci zápalných balonů, které Palestinci vypouštějí nad izraelské území.

Jak velkou budoucnost podle vás představují energetické zbraně?

Zdroj: Nationalinterest, Timesofisrael

Článek Neohrožená Izrael buduje Iron Beam. Síť laserových paprsků doplní unikátní protiraketový systém Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tisíce raket míří na Izrael

Myšlenka na systém protiraketové obrany vznikla již v 90. letech. Tehdy byla odložena jako něco neuskutečnitelného, protože ještě nebyly k dispozici dostatečné technologie. Začala se znovu objevovat v novém tisíciletí. Zvláště poté, co v roce 2006 Hizballáh vypálil z Libanonu na Izrael kolem čtyř tisíc raket. Tehdy zahynulo 44 lidí. Další tisíce raket také přilétá z pásma Gazy, kde vládne hnutí Hámas.

iZdroj fotografie: Flickr

Izrael se tehdy rozhodl problém vyřešit. Do čtyř let firma Rafael Advanced Defense Systems měla funkční protiraketovou obranu hotovou. Systém se skládá ze tří hlavní částí. Radaru, který detekuje vypálené střely. Pak z řídícího a vyhodnocovacího centra, které údaje vyhodnotí a rozhodne, zda se vypálí protistřely, nebo trajektorie míří mimo obydlenou oblast. Třetí částí jsou samotné střely. Jedna baterie dokáže ochránit území o rozloze 150 kilometrů čtverečních.

Velmi drahý provoz

Rozhodnout, zda střely vypálit nebo ne, je jedním z důležitých úkolů. Provoz Iron Dome je velmi drahý. Odhaduje se, že sestřelení jedné rakety vypálené radikály Izrael stojí 100 až 150 tisíc dolarů (2,16 až 3,24 milionu korun). Ostatně vysoké náklady na provoz byly jedním z argumentům odpůrců systému. Ovšem zvítězila především obava o lidské životy a lze těžce vyčíslit, jak velké materiální škody by nadělaly rakety po zásahu cílů. Pravdou je, že cena rakety Kassám se pohybuje jen ve stovkách dolarů.

iZdroj fotografie: Flickr

Ačkoli systém prokázal, že je schopen zničit až 90 procent raket, která byly odpálené, má i několik nevýhod. Lze ho přetížit, což se v letošním roce pokoušel dělat Hamás při odpalování raket z Gazy. Vysílal je v salvách. Druhou slabinou je nemožnost zasahovat rakety zamířené jen na krátkou vzdálenost. Izraelci proto celý systém neustále zdokonalují. Uvažuje se například o tom, že v budoucnu budou jeho součástí energetické zbraně.

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Systém Iron Dome odsloužil úspěšně svou první desítku. Vrchního hlídače izraelského nebe však čeká další vylepšení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Několik let vývoje

Vybrali si projekt, který nesl název Iron Dome. Jeho vývoj ministerstvo obrany zadalo v roce 2007 společnostem Rafael Advanced Defense Systems a Israel Aerospace Industries. Ty navíc dostaly vítanou pomoc ze Spojených států, které Izraeli poskytly přístup k některým potřebným technologiím. Američané se později podíleli i na spolufinancování projektu. Vývoj trval zhruba čtyři roky. První úspěch si připsal v dubnu 2011, kdy sestřelil raketu Grad vypálenou z Gazy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Protiraketa Tamir

Jedním z klíčových prvků systému je protiraketa Tamir, které v posledních dnech mohou lidé na záběrech z Izraele vidět při ničení palestinských raket. Ta je vybavena elektroptickými senzory a vyznačuje se vysokou manévrovatelností. Dolet má 65 kilometrů. Je tak schopná zachytit nejen rakety, ale i minometné nebo dělostřelecké granáty. Její výhodou je i relativně nízká cena necelých 50 tisíc dolarů. Střely jiných systémů bývají i několikanásobně dražší.

iZdroj fotografie: Unsplash

Radar a řídící centrum

K zachycení odpálených raket Izraelci používají radar ELM-2084. Jde o stejný radar, o jehož koupi se s Izraelem dohodla i Česká republika. Ten dodává informace do dalšího klíčového bodu systému – řídícího střediska. Zde je spočítána trajektorie raket a dán pokyn o odpálení protistřel. Iron Dome je naprogramovaný tak, aby ignoroval střely, které nesměřují do obydlených oblastí.

Vysoká úspěšnost

Systém je schopen zachytit až devadesát procent raket. Podle dostupných informací má Izrael nyní k dispozici minimálně deset baterií, každou zhruba s dvaceti odpalovači protiraket Tamir. Je tak schopen chránit většinu významných aglomerací. Počet baterií se má ještě zvýšit. Kvůli vysoké efektivitě Iron Dome se teroristé snaží odpalovat rakety po salvách, aby ho zahltili. To se jim ale daří jen částečně.

iZdroj fotografie: Flickr

Nejen proti raketám

O bojem prověřený systém je zájem i ve světě. Od Izraele ho koupili třeba Američané nebo Rumunsko, existuje řada dalších zájemců. Iron dome je stále vylepšován. Kromě raket a dělostřeleckých granátů dokáže ničit třeba vrtulníky nebo drony. Izrael systém upravil tak, aby ho mohlo používat námořnictvo.

Autor: Tomáš Brzobohatý

Článek Iron Dome, izraelský ochranný systém, nikoliv sci-fi výmysl. Chrání úspěšně izraelská města před raketovými útoky nepřátel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.