Jak to funguje: ne kouř, ale vícespektrální maskování

Označení „kouřová clona“ je zjednodušení, které systému trochu křivdí. S-KAPS Counter Drone pracuje s municí rodiny Galix, kterou Lacroix vyvíjí už desítky let. Nejde o klasický dýmový granát, ale o aerosolovou směs navrženou tak, aby blokovala viditelné světlo, infračervené záření i milimetrové vlny. Cílem je přerušit elektrooptický kontakt mezi dronem a vozidlem, v praxi to znamená, že operátor FPV dronu nebo automatický naváděcí systém ztratí obraz cíle v rozhodujícím okamžiku terminální fáze útoku.

Detekci hrozby zajišťují dva čistě pasivní senzory. Modul HADDES od MC2 Technologies zachycuje rádiofrekvenční emise dronu, aniž by sám cokoliv vysílal, žádný radar, žádný signál, který by prozradil pozici vozidla. Druhý senzor, PeriSight Top Attack od Bertin Technologies, je pasivní infračervený detektor s 360° pokrytím horní hemisféry, navržený specificky proti útokům shora. Výrobce u něj uvádí shodu s vojenskými normami MIL-STD-810-G a STANAG 4370, což naznačuje, že nejde o pouhou veletržní maketu, ale o hardwarově zralý produkt.

Jakmile senzory identifikují přilétající hrozbu, řídicí jednotka spustí odpal maskovací munice Galix. Vozidlo se zahalí do aerosolu a dron, pokud je závislý na vizuálním nebo infračerveném navedení, přijde o cíl. Posádka mezitím dostane čas na manévr, změnu pozice nebo aktivaci dalších obranných vrstev.

Co výrobci neprozradili, a proč je to podstatné

Zní to elegantně. Problém je v tom, co ve veřejných materiálech chybí. Výrobci nepublikují, jak dlouho aerosolová clona vydrží. Neuvádějí reakční dobu od detekce po odpal. Nezmiňují, kolik granátů Galix jedna konfigurace nese ani jak rychle se doplňují v bojových podmínkách. A hlavně nikde neexistují veřejně dostupná data o úspěšnosti systému v reálném boji.

Francouzské konsorcium uvádí, že systém prošel demonstracemi pro francouzský zbrojní úřad DGA už v roce 2024, následovaly ukázky na cvičení Scorpion Days a demonstracích NATO v roce 2025. To potvrzuje, že S-KAPS Counter Drone není narychlo slepený exponát pro veletržní stánek. Zároveň ale demonstrace pro zadavatele a skutečný boj proti FPV dronům řízeným zkušeným operátorem na ukrajinské frontě jsou dvě zásadně odlišné věci.

Další otázka míří na autonomní drony. Modul HADDES zachytává rádiofrekvenční emise; pokud ale dron v závěrečné fázi letu nevysílá žádný signál a letí autonomně na základě inerciální navigace nebo strojového vidění, hlavní detekční výhoda HADDES odpadá. Bertin Technologies tvrdí, že PeriSight Top Attack si poradí i s drony naváděnými přes optické vlákno, které rovněž nevysílají RF signál. Veřejně dostupné zdroje ale toto tvrzení nijak kvantifikovaně nedokládají.

Proč „jen oslepit“ nemusí být málo

Na první pohled působí soft-kill přístup jako rezignace. Proč dron nezničit, když existují systémy, které to dokážou? Odpověď je pragmatičtější, než by se zdálo.

Izraelský Trophy od firmy Rafael je dnes asi nejznámější hard-kill systém aktivní ochrany. Radarově detekuje příchozí hrozbu a fyzicky ji ničí vlastní protimunicí. Aktuální materiály Rafaelu už uvádějí i schopnosti proti útokům shora a proti dronům. Britská armáda testuje Trophy pro své tanky Challenger 3. Jenže hard-kill systém aktivní ochrany má vlastní limity: aktivní radar prozrazuje pozici vozidla, zásoby protimunice jsou omezené a integrace na platformu je složitá a drahá.

Francouzský přístup jde opačnou cestou. Žádné vlastní vyzařování, žádná protimunice, která může dojít po několika zásazích. Místo toho diskrétnost a snaha koupit posádce sekundy. Na moderním bojišti, kde válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a kde jediný FPV dron za pár tisíc korun dokáže zničit tank za desítky milionů, mohou i tři sekundy navíc znamenat rozdíl mezi životem a smrtí osádky.

Americká firma BAE Systems představila v květnu 2026 vlastní soft-kill systém ROOK pro americkou armádu, postavený na podobné logice: soft-kill šetří zásobu hard-kill protiopatření a doplňuje je. Nejde tedy o francouzskou excentricitu, ale o širší trend v NATO.

Vrstvená obrana: žádný systém nestačí sám

Americká studie „Small Drones, Big Problems“ publikovaná v červnu 2026 to říká bez obalu: narušení funkce dronu bez jeho fyzického zničení nefunguje jako samostatné řešení. Musí být integrováno, natrénováno a kombinováno s dalšími vrstvami. Plně autonomní drony mohou být tímto přístupem zasaženy méně spolehlivě.

Trend v NATO proto směřuje k vrstvení. Britové integrují hard-kill systém Trophy na Challengery 3. Nizozemsko modernizuje své kolové transportéry Boxer o dálkově ovládané zbraňové stanice se schopností boje proti dronům přímo na vozidle a zároveň pořizuje 22 mobilních protiletadlových systémů Skyranger 30 na pásovém podvozku pro ochranu celých brigád. Nikdo nesází na jednu kartu.

Česká armáda zatím veřejně akcentuje jinou cestu. Systém MANPACK G slouží k elektronickému rušení komerčních i improvizovaných dronů včetně FPV. Opavský 53. pluk předváděl elektromagnetickou eliminaci dronu a má dostat mobilní systémy elektronického boje ES-RA. Palubní aerosolový systém typu S-KAPS v českých akvizičních plánech veřejně nefiguruje, prioritou je elektronický boj a mobilní protidronová ochrana.

Co S-KAPS Counter Drone skutečně je, a co není

Nejpoctivější popis systému zní takto: je to francouzská odpověď na problém, který nemá jednoduché řešení. Několik sekund maskování, během kterých posádka může manévrovat a další obranné vrstvy mohou zasáhnout. Není to zázračný štít. Není to definitivní odpověď na FPV drony, barážující munici ani na budoucí autonomní roje. Je to jedna vrstva v systému, který jich potřebuje několik.

Výrobci to ostatně sami naznačují. Oficiální článek Eurosatory uvádí, že se „zvažují i další metody“. Francouzské konsorcium neprodává iluzi neprůstřelnosti. Prodává čas, pár vteřin, během kterých se aerosol rozptýlí, ale posádka už nemusí být tam, kam dron mířil.

Na bojišti, kde o přežití rozhodují zlomky sekund, to může být dost. Ale jen tehdy, když to není jediné, co tank chrání.

Článek Francouzi chtějí chránit tanky před ruskými drony kouřovou clonou. Neničí je, jen je na chvíli „oslepí“ a doufají v nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Nakidka skutečně slibuje

Nakidku vyvinul moskevský NII Stali pod hlavičkou státního koncernu Rostec. Nejde o jeden materiál, ale o sadu syntetických tepelně izolačních a radar pohlcujících krytů, které se navlékají na obrněnec. Rostec uvádí konkrétní čísla: pravděpodobnost odhalení optickými a nočními přístroji klesne o 30 %, infračervenými prostředky dvou- až třikrát, radarem šestinásobně.

To zní působivě, dokud si člověk uvědomí, co ta čísla znamenají v praxi. Snížení signatury neznamená zmizení. Tank o hmotnosti přes 46 tun stále zanechává stopy v terénu, vyzařuje teplo z motoru a hlavně se pohybuje. Nakidka může ztížit první detekci, prodloužit čas, než si operátor průzkumného dronu všimne anomálie na termovizi. Ale „ztížit“ a „znemožnit“ jsou dvě zásadně odlišné kategorie.

Důležité je i načasování. Sériové dodávky Nakidky Rostec oznámil až 26. června 2023, tedy rok a čtvrt po začátku plnohodnotné invaze. Sám koncern přiznal důvod: bojové zkušenosti ukázaly, že technika bývá odhalena satelitním a leteckým průzkumem a ničena z velkých vzdáleností. Válka udělala z dříve omezeně zaváděného řešení sériovou prioritu.

Proč maskování neřeší přilétající střelu

Tady je klíčové rozlišení, které se v diskusích o Nakidce pravidelně ztrácí. Existují tři odlišné vrstvy ochrany obrněnce:

• Maskování signatury – ztížení odhalení (to dělá Nakidka).
• Situační přehled posádky – schopnost vědět, kdo a odkud útočí.
• Aktivní ochrana – zachycení nebo odklonění přilétající munice.

Nakidka pokrývá jen první vrstvu. Jakmile je tank odhalen (dronem, satelitem, pěší hlídkou nebo prostě proto, že se pohybuje po rozblácené cestě a zanechává viditelnou stopu), vstupuje do řetězce průzkum–zaměření–zásah. A v tom řetězci už Nakidka nehraje roli.

Javelin, nejznámější západní protitanková střela nasazená na Ukrajině, je systém typu „vystřel a zapomeň“. Střelec zamíří, odpálí a okamžitě mění pozici. Střela letí autonomně, v režimu útoku shora míří na nejslabší pancíř věže. Posádka tanku nemusí mít žádný varovný moment, žádný laserový paprsek, který by detekovala, žádný radar, který by spustil alarm. Prostě přijde rána. Z kilometrů daleko, od člověka, který už je pryč.

Přesně tohle ilustroval boj u Stepového v Doněcké oblasti 14. ledna 2024. Video 47. samostatné mechanizované brigády zachytilo, jak americký Bradley vyřadil T-90M, navzdory jeho papírovým parametrům, navzdory pancíři, navzdory čemukoli, co na sobě mohl mít. Šlo o selhání situačního přehledu a bojového nasazení jako celku, ne jednoho konkrétního systému.

Senzory vyhrávají, ne střely

Britský bezpečnostní think-tank RUSI to pojmenoval přímo: vaše tanky se nemohou schovat. Analytik Nick Reynolds popsal moderní bojiště jako prostředí, kde hustá síť senzorů, od komerčních dronů Mavic přes vojenské bezpilotní prostředky po satelitní snímky, nechává obrněncům minimální prostor k ukrytí. Klíčem k ničení tanků dnes nejsou lepší střely, ale rychlejší řetězec od detekce k zásahu. Kdo vidí první, vyhrává.

RUSI to doložil i na příkladu arménských ztrát v Náhorním Karabachu v roce 2020: rozhodující nebyla průbojnost munice, ale schopnost protivníka tanky rychle najít a zařadit do přesné palby. Ukrajina tento princip aplikuje v průmyslovém měřítku. Tisíce levných FPV dronů, Maviky s termovizí, průzkumné jednotky napojené na dělostřelectvo, to všechno vytváří prostředí, kde i dokonale zamaskovaný tank žije na vypůjčený čas.

A Rusko to ví. V únoru 2024 Rostec oznámil dodávky BMP-3 a BMD-4M vybavených Nakidkou, ale zároveň i samostatnými kity na ochranu proti útokům shora. Samotná plachta přestala stačit, i podle těch, kdo ji vyrábějí.

Západ neslibuje neviditelnost, ale přežití

Multispektrální kamufláž není ruský unikát. Švédský Saab vyrábí systém Barracuda MCS pro vozidla v pohybu, americká armáda používá síťový systém ULCANS pro statické pozice. Rozdíl je v komunikaci. Zatímco ruská strana operuje s konkrétními násobky ztížení detekce a slovníkem „neviditelnosti“, západní výrobci mluví opatrněji o „řízení signatury“ a „zvýšení přežitelnosti“. Nikdo na Západě netvrdí, že plachta udělá tank neviditelným.

Zajímavý je v tomto kontextu český přístup k novým bojovým vozidlům CV90 MkIV. Ministerstvo obrany ČR veřejně zdůrazňuje aktivní ochranu, 360stupňové sledování okolí, menší profil vozidla a odolnost proti dronům. Pozemní síly AČR v březnu 2026 při testování první české CV90 ve Švédsku mluvily o vícevrstvé ochraně proti současným hrozbám včetně bezpilotních prostředků. Žádná „kouzelná“ neviditelnost, místo toho pragmatický přístup, který počítá s tím, že vás protivník pravděpodobně uvidí, a řeší, co se stane potom.

Ukořistěné tanky jako zpravodajský bonus

Dva ukořistěné T-90M v ukrajinském inventáři nejsou jen propagandistická trofej. Ukrajinský Centrální vědeckovýzkumný institut výzbroje a vojenské techniky provedl detailní rozbor komponentů T-90M, od systému řízení palby přes elektroniku až po způsob uložení munice. Studium Nakidky, její materiálové skladby a reálných maskovacích vlastností je podle všeho součástí tohoto procesu, i když přímý veřejný důkaz o předání vzorků západním zpravodajským službám v otevřených zdrojích chybí.

Pro ruskou stranu to znamená nepříjemnou rovnici: každý ukořistěný kus s Nakidkou dává protivníkovi možnost změřit, co systém skutečně dokáže, a přizpůsobit detekční postupy. Maskování, jehož parametry zná protivník, ztrácí podstatnou část své hodnoty.

Nakidka zůstane součástí ruské výbavy, Rostec ji označuje za „povinný prvek“ techniky mířící do bojové zóny. Ale jako jediná vrstva ochrany na moderním bojišti plném dronů, termovizí a přesné munice připomíná deštník v hurikánu. Chrání před kapkami, ne před vichřicí.

Článek Nakidka měla udělat ruský tank T-90M „neviditelný“. Ukrajinci ho stejně ničí na kilometry, aniž by o nich věděl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Makety tanků fungovaly už na Němce

Užívání maket vojenské techniky přišlo již v první i druhé světové válce, ale hlavně v té druhé vzniklo několik metod, jejichž obdoby jsou užívány dodnes. WarfareHistoryNetwork uvádí, že například britská armáda vyvinula věrohodné makety tanků a klamala italské i německé soupeře. Použity byly již v severní Africe, ale masivního nasazení se dočkaly hlavně před vyloděním v Normandii, kde se Britům podařilo Němce přesvědčit o existenci armády, která ve skutečnosti neexistovala, i za pomoci nafukovacích modelů tanků.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Metodu stavění maket tanků využívá také ukrajinská armáda, která tím umí Rusy často zmást. Známé jsou i případy, kdy pálí na maketu tanku Leopard 2. Armádní Zpravodaje se domnívá, že taková maketa může způsobit plýtvání střelivem nebo drony, a pokud druhá strana nepozná, že zbraněmi zasáhla maketu, může si dokonce připsat neexistující úspěch ve zničení techniky, a přitom ji může tank může v budoucnu nepříjemně překvapit.

Leopard 2 je lepší než ruské zbraně

Nelze se divit, že pokud ruská armáda odhalí něco, co vypadá jako Leopard 2A4 nebo dokonce Leopard 2A6, tak ně to zaútočí. Jde o jedny z nejschopnějších tanků ve výzbroji ukrajinské armády, kdy má druhý z nich vylepšené pancéřování, vyspělé řízení palby, a také kanon ráže 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží, uvádí ArmyRecognition. Jeho přesnosti, a pravděpodobně ani síle, se nedokáže vyrovnat ani kanon ráže 125 milimetrů osazený na nejmodernějším ruském tanku T-90M Proryv-3, což je docela smutné.

Rusko jako zbrojní velmoc selhalo. Jeho pozici 2. největšího exportéra zbraní na světě po 80 letech převzala evropská země

Stavění maket je sofistikovaná úloha, a záleží i na tom, o jaké se jedna. Často jsou postaveny například ze dřeva, překližky a plátna, což není vůbec jednoduché. BBC uvádí, že ukrajinská armáda ale používá i nafukovací makety vojenské techniky včetně tanků. Jejich výhodou je relativně malá hmotnost i rychlost přípravy, případně vyfouknutí a rychlého přemístění. Opravdu sofistikované markety ovšem poskytují obraz také v infračerveném nebo radarovém spektru, a rovněž se mohou hýbat, takže dokáží zmást i moderní přístroje.

Článek Rusové nepobírají, co se děje, a v panice střílí po maketě Leopardu 2. Je tak sofistikovaná, že je děsí z dálky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec vypadá jako dům jedoucí mezi poli

Na záznamu je vidět ukrajinské obrněné vozidlo jedoucí po nějaké cestě mezi poli. Nevypadá ovšem typicky, protože je celé skryté uvnitř jakéhosi domu vyrobeného pravděpodobně z překližky nebo podobného lehkého materiálu. V okamžiku, kdy se takové vozidlo pohybuje, je samozřejmě maskování zcela nefunkční, ale jakmile někde zastaví, může nepřítele účinně zmást.

Rusové se jim smáli, ale F-16 na Ukrajině excelují. Plní 80 % bojových misí, nejlepší piloti mají přes tisíc sestřelů

Ze záběrů není jasné, o jaké vozidlo se jedná, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že podle stylu jízdy jde o kolový obrněnec. Například ukrajinský obrněný transportér BTR-4. Wikipedia uvádí, že se jedná o osmikolové vozidlo s tříčlennou osádkou a prostorem pro výsadek osmi pěšáků. Vyzbrojené je rychlopalným kanonem ráže 30 mm, kulometem a protitankovými řízenými střelami. Ukrajinskou armádou je používáno ve vysokých počtech.

K vybudování maskovacího domku byly zřejmě 2 důvody; Armádní Zpravodaj se domnívá, že první z nich může být snaha nepřítele překvapit, neb z takovéto maskované pozice na něj lze okamžitě spustit palbu a zneškodnit ho dříve, než zareaguje. Druhým možným je snaha skrýt se před všudypřítomnými drony. Pokud vozidlo bude stát, je velká pravděpodobnost, že si ho operátor dronu nevšimne a nenavede na něj nějaký útok.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Maskování pochopitelně není výmyslem Ukrajinců, armády ho používají již delší dobu. HeritageCalling uvádí, že britská svou školu maskování založila v roce 1916. Maskovací techniky včetně různých modelů domů a dalších objektů byly používány i za druhé světové války. Twz uvádí, že jednou z armád, která se na podobné maskování soustředí, je tchajwanská. Kvůli hrozbě invaze z Číny maskuje své obrněnce třeba jako jeřáb nebo hromadu šrotu.

New Ukrainian armour spotted. Unsure if the tactical house is armed.
byu/quetch1 inTankPorn

Ukrajinské obrněné vozidlo maskované jako dům (zveřejněno 05. června 2023)

Článek Video: Ukrajinci jezdili po bojišti v domě, do něhož schovali obrněnec. Chtěli tak vyčkat na Rusy a ve správnou chvíli je rozstřílet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-14 Armata dostala maskovací plachtu

Posledním vylepšením, s nímž se T-14 Armata objevila na výstavě, je speciální plachta Nakidka. ArmyRecognition uvádí, že se jedná o systém kamufláže, protože ukrývá její tepelné vyzařování a pohlcuje radarové paprsky. To znamená, že ji mnohé detekční přístroje používané v různých zbraních mnohem hůře detekují, ale na druhou stranu nejde o nějakou převratnou novinku. Rusko používá plachty z tohoto materiálu i na jiných tancích. Wikipedia uvádí, že byla Nakidka k vidění například na T-72 již v roce 2006, a dnes je i na T-90M.

At the Army-2024 event, Russia showcased a T-14 Armata with the radar absorbing Nakidka thermal camouflage.

It seems to cover the turret sensors, the radars and even the gunner’s and commander’s optics, blinding the tank and essentially disabling the APS and LWR. pic.twitter.com/YzCXyU1nq7

— Kontakt6 (@Kontakt642) August 17, 2024

I přes nesporné vylepšení, které takovéto plachty přináší, lze projekt T-14 označit za neúspěšný. DefenseMirror uvádí, že největším problémem je absence objednávek od ruského ministerstva obrany, a je otázkou, proč ho armáda nechce – vysvětlení je hned několik. Jako důvod vidím technické potíže, s nimiž se T-14 Armata dlouho potýkala, a je otázkou, zda byly odstraněny. Překážkou pak může být i cena, jelikož je tank prostě mnohem dražší než dnes nejlepší ruský obrněnec T-90M Proryv-3. A možná také schází důležité západní součástky.

Skvělý kanon a pancíř; alespoň papírově

T-14 Armata je papírově bezesporu dobrý tank, který přináší i řadu vylepšení. Jedním z nich je kanon 2A82-1M ráže 125 mm, uvádí Wikipedia, který by měl používat munici schopnou zničit jakýkoliv existující tank. Rovněž by měl být silně pancéřovaný a osádka by měla sedět ve speciální pancéřové kapsli, díky čemuž by neměla čelit konstrukční slabině s explodující municí, jako je tomu u sovětských tanků. Mít by měl i moderní detekční přístroje a další vybavení.

Ani ruská armáda už tanky T-14 Armata nechce, byly jí ale „vnuceny“: teď se je bojí používat, osádku mohou kdykoliv zradit

Kolik tanků T-14 Armata existuje, je neznámý údaj, ale nejčastěji se mluví o 20 až 40 kusech. Jsou to však tanky postavené kusově, nikoliv sériově. Do boj je Rusko podle všeho nenasazuje – sice tvrdilo, že ano, ale neexistuje na to jediný důkaz. Důvodem může být nespolehlivost, ale i obava ze zničení. Jelikož je tank drahý, potřebovala by země kupce, který by pomohl výrobu financovat, ale hořící T-14 by byl nejhorší reklamou.

Článek Rusko té pohádce pořád věří? Na výstavě ukázalo znovu vylepšený tank T-14 Armata, ale armáda ho prostě nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok skrytý kouřem může uspět

Ruská armáda experimentuje s použitím dýmu k zakrytí jednotek proti průzkumným dronům, a dokonce se ho pokusila nasadit i v bojových situacích, ukazuje video níže. Je na něm konkrétně vidět, jak se vojáci skrytí pod kouřovou clonou snaží útočit na obranné pozice nepřítele. Útok byl údajně úspěšný, protože zabránil nasazení průzkumných dronů, uvádí Twz, ovšem tvrzení ruské strany nelze věrohodně doložit ani vyvrátit.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Záběry ukazují situaci, kdy vojenská vozidla ve větším počtu – jednat se mělo o systém TDA-3 – produkuje velké množství dýmu. Kouř se v dlouhých pruzích táhne do dálky, takže není vyloučeno, že se pod ním útočící jednotky opravdu mohly ukrýt. Nejde každopádně o žádnou novou taktiku, známa je již dlouhou dobu. Wikipedia uvádí, že moderní kouřové clony mohou ukrýt předměty nejen ve viditelném spektru, ale také v infračerveném.

Automobil s generátorem kouře je mobilní

TDA-3 je generátor kouře umístěný na nákladním vozidle Kamaz 5350 na podvozku 6×6. TopWar uvádí, že je díky němu schopný i činnosti v těžkém terénu. Na vozidle jsou dvě nádrže na složky dýmu a jedna nádrž na práškovou část. V modulu na míchání se tyto složky navzájem smísí, v důsledku čehož vytvoří velmi hustý kouř – náplně mají stačit údajně na nejméně 1 hodinu. Tento dým má být díky svému složení neprostupný i pro infračervené přístroje. Může být teoreticky účinný i proti dronům s termovizí používanými za špatné viditelnosti.

Fotky: jak udělat nepříteli radost? Stačí, aby nekompetentní velitel nakupil desítky kusů techniky na 1 místě a nechal je naráz zničit

Taktika využití kouřové clony proti dronům může být určitě úspěšná, i kdyby skrýval techniku pouze ve viditelném spektru. Má ovšem řadu omezení a lze ji použít jenom za určitých okolností. Je totiž třeba, aby se od opozic útočníka linul směrem k pozicím obránce prostorem, jímž budou útočící jednotky postupovat. To vyžaduje specifický směr větru i jeho sílu, aby se rychle nerozptýlil, což mnohdy nemusí vyjít. Za příznivých situací ale tato taktika může slavit úspěch, drony techniku neuvidí a nebudou schopny na ni navést palbu.

Russian Army used an aerosol curtain to protect military equipment from Ukrainian FPV drones during an assault near Bilohorivka, Luhansk region. pic.twitter.com/nDPmkwsOpn

— Clash Report (@clashreport) April 22, 2024

Kouřová clona chránící před drony

Článek Video: pokud se ruští vojáci před útokem dronů zahalí do kouřové clony, v podstatě si tím mohou pojistit šanci na výhru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-75 Checkmate levnější než F-35

Rusko poprvé představilo zamýšlený „superletoun“ v roce 2021, ale jednalo se jenom o vystavenou maketu. Jeho největší předností měla být cena odpovídající asi 40 % Lockheed Martin F-35 Lightning II, tedy 30 milionů dolarů (zhruba 680 milionů korun). Na obloze se měl přitom objevit hned v roce 2023, ale jeho první let byl nakonec odsunutý. Na nebe se tak má Su-75 Checkmate údajně vznést někdy v roce 2024, uvádí AirDataNews. Osobně si ale myslím, že k tomu nedojde. Už jenom proto, že chtělo Rusko vývoj financovat z peněz zahraničních zájemců, ale ti z projektu postupně couvli, ačkoliv se o něj později přihlásila Nigérie.

iZdroj fotografie: Uživatel Mztourist / Creative Commons / CC BY-SA

Možná to ale Rusko nakonec vzalo do svých rukou, neboť se stále objevují další zprávy o pokroku při jeho vývoji – například ruský server TopWar uvádí, že na něj bylo patentováno unikátní maskování ušité přímo na míru. Vzor by měl přitom deformovat siluetu letounu a znesnadňovat jeho odhalení a zaměření. To sice může být pravda, protože podobné vzory některá letectva používají, ale na druhou stranu jde o informace z ruského média. Ta často přináší takové zprávy, o nichž se později ukáže, že jsou nepřesné nebo nepravdivé.

Mnohá letadla maskovací vzor nemají

Maskovací vzor opravdu může siluetu letounu rozmazat, ale dnes zároveň nejde o žádný důležitý aspekt. Například americké letectvo nebo námořnictvo nějaké složité maskování většinou nepoužívá, a důvod je prostý. Takové maskování je prospěšné jenom v boji na vizuální vzdálenost, nejvíce při použití palubních kanonů. Jenomže k soubojům ale dochází výhradně na dlouhou vzdálenost, a k odhalení a zaměření letadel slouží radary nebo IRST systémy detekující teplo motorů, nikoliv oči pilota, a ty takový nátěr nezmate.

Izraelské F-35 mají konfiguraci, kterou nikdo jiný na světě nemá a mít nebude. Nespokojenost totiž byla nejenom se stealth

Experti se z mnoha důvodů domnívají, že Su-75 Checkmate nakonec ani nemusí vzlétnout – nikdy. Třeba NationalInterest uvádí, že byly v konstrukci letounu provedeny oproti představené maketě zásadní změny, které nejspíše mohou vyvolat ještě další zpoždění.

Rusko se zároveň potýká s různými sankcemi, a z důvodu nezájmu nemá ani peníze na vývoj ze zahraničí. Ty vlastní přitom potřebuje v oblasti armády jinde, což ale není poprvé. ArmádníZpravodaj již dříve informoval, jak Indie zachránila ruský tank T-90, který bez ní ani nemusel vzniknout. Třeba Suchoj Su-57 Felon má pak zase tak nízkou úroveň stealth, že nelze výraznou změnu u Suchoj Su-75 očekávat, navíc když využívá technologie z Su-57.

Článek I patentovaný „deformační“ maskovací nátěr UAC šitý na míru ruskému superletounu Suchoj Su-75 Checkmate je nejspíše k ničemu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáky našlo jen 1 % tipujících

Fotografie zveřejněná britskou armádou zachycuje 6 jejích členů zamaskovaných v lesním terénu. Armáda dala lidem za úkol je najít, ale ukázalo se to jako neuvěřitelný oříšek. Sami se můžete podívat na fotografii pod tímto odstavcem, vojáci na ní skutečně jsou. Ale z více než 100 tisíc respondentů zvládlo odhalit pozici jenom jediného vojáka, natož všech, pouhé procento, což svědčí o tom, že jsou vojáci jsou zamaskovaní mimořádně dobře. Správné řešení pak naleznete na fotografii ve spodní části článku.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie

Metod maskování existuje mnoho, a obecně platí, že specialisté, u nichž na tom mimořádně záleží, si vyvinuli řadu postupů, z nichž jsou některé zcela individuální. Základním předpokladem maskování je výběr místa, odstřelovač nebo průzkumník musí zvolit takové, aby nebyl vidět, ale aby on zároveň vidět mohl. Proto si musí pečlivě prostudovat terén, ale také ho co nejméně poškodit, aby nebyly vidět stopy prozrazující, kudy se na místo dostal.

Lidské oko lze určitými metodami oklamat

Principy maskování vychází z toho, jak funguje lidský zrak, a nejde jen o kontrast barev. Zrak totiž dokáže rozlišit různé siluety a geometrické tvary, je tedy nutné tyto tvary nějakým způsobem rozbít, aby se člověku zdálo vše přirozené. Samozřejmě je nutné se vyhnout všemu, co by by barevně vyčnívalo nebo se nějak lesklo. Platí to i pro lidskou pokožku, zvláště u světlých obyvatel Evropy může být velmi demaskující. Zároveň ale platí i pravidlo být potichu, a pokud možno se nehýbat, i když v případě fotografie je to irelevantní.

Vojáci nejčastěji používají pro tyto účely speciální splývavý oblek, v Česku je nazývaný „hejkal“. Ten je opatřen splývavým materiálem, který rozbíjí siluetu; samozřejmě musí korespondovat s okolím. Zároveň je na něm síťovina, do níž vojáci připevňují přírodní materiály z místa maskovaní, aby splynuli ještě lépe. Dovednosti těch nejlepších jsou takové, že je v určitém terénu nemusí vidět ani slyšet, ačkoliv budete sotva metr od nich.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie

Článek 99 % lidí nenajde na fotografii ani 1 maskovaného vojáka, natož všech 6; jsou tak precizně ukrytí, že je nespatříte ani při bližším pohledu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Papírové makety nebyly novinkou

Ještě téže noci vyrobili Francouzi papírovou figurínu koně, a pod rouškou tmy mrtvé zvíře z bojiště odtáhli, aby ho nahradili falešným. V útrobách figuríny byl přitom ukrytý odstřelovač/pozorovatel, který měl vynikající výhled na nepřátelské zákopy. Vojáci navíc ještě natáhli do papírové makety telefonní kabel, aby jim mohl „předsunutý jedinec“ rychle podávat informace o aktuálním pohybu jednotek a celkovém dění.

iZdroj fotografie: Public Domain

Celá šaráda s mrtvým koněm trvala celé tři dny. Nakonec si ale jeden z německých vojáků všiml divného úkazu – mrtvý kůň „porodil“ ozbrojeného Francouze, který kvapem utekl do spojeneckého zákopu. Falešného koně pak Němci okamžitě zničili, což ale Francouze neodradilo, a podobnou taktiku používali celou válku. Ostatně měli s výrobou maket z papírmaše bohaté zkušenosti. Už od roku 1915 vyráběli falešné hlavy, které měly přilákat palbu odstřelovačů, a dokonce vytvářeli i celé falešné stromy jako pozorovatelny.

Němí „vojáci“ beze zbraní

Do první světové války se na obou stranách zapojilo asi 8 milionů koní. Dle odhadů jich pak v období 1914-1918 zahynuly v důsledku válečných útrap zhruba 2 miliony. Fatální byly pro zvířata i vojáky hlavně opotřebovávací bitvy, například v té u Verdunu zahynulo za jediný den 7 000 koní, z toho 97 zabil jediný výbuch dělostřeleckého granátu. Zvířata tak trpěla stejně jako jejich lidští spolubojovníci, ale na rozdíl od nich nedostávala medaile.

Ani konec války však neznamenal pro čtyřnohé vojáky konec. Přeživší zvířata byla často ve zbídačeném stavu a léčba byla drahá, a tak jejich život nakonec stejně ukončila kulka. Zvířata byla také často prodávána na jatka nebo na těžkou práci v zemědělství. Ocenění za utrpěná příkoří přišla až v roce 2004, kdy byl v Londýně odhalen památník Animals in War Memorial. Na jeho podstavci se mimo jiné píše: „Ve všech oblastech světa hrála zvířata, od holubů až po slony, zásadní roli v boji za lidskou svobodu. Jejich příspěvek k tomuto boji nesmí být nikdy zapomenut.“

Článek Pozorovatelna v „mrtvém“ koni pár metrů od nepřítele: Francouzi v 1. světové válce nejednou přechytračili útočné Německo papundeklem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.