Vývoj trval téměř deset let

Japonsko začalo s vývojem a stavbou miniponorek již na začátku 30. let 20. století. Během nich postavilo tři plavidla dvou typů, která sloužila především k ověřování koncepce. V roce 1940 mohly loděnice začít produkovat sériový typ s názvem Type A Kō-hyōteki kō-gata. Nebyla to plavidla pro dlouhé trasy, k cíli se přepravovala připevněná k nějaké větší ponorce, odpojovala se až chvíli před útokem.

iZdroj fotografie: Carol M. Highsmith / Public Domain

Výtlak tohoto plavidla byl pouze 46 tun, vypadalo spíše jako přerostlé torpédo. Ponorka měla na délku 23,9 metru a v průměru měřila 1,85 metru. První exempláře dokonce neměly ani velitelskou věž. Trup byl svařen z 8mm plechu a mohl se ponořit bezpečně jen do 30metrové hloubky. Posádku tvořili dva muži, velitel a kormidelník. Velitel měl k dispozici 3m periskop se zvětšením až 6x, všesměrový primitivní hydrofon a gyrokompas.

Ponorka mohla také na hladině udržovat spojení vysílačkou UHF s osmimetrovou sklápěcí anténou. Poháněna byla jedním elektromotorem Toshiba o výkonu 450 kW, který fungoval pouze na baterie. Prostor pro posádku měla zoufale malý, teploty uvnitř dosahovaly 50 stupňů Celsia a vzduch byl plný výparů z baterií. Pod vodou mohla miniponorka dosáhnout rychlosti až 19 uzlů, ale tímto způsobem by velmi rychle vyčerpala energii baterií.

Při cestovní rychlosti šesti uzlů dokázala urazit 150 kilometrů, při rychlosti 2 uzlů doplula teoreticky i 185 km. Výzbroj tvořila dvě torpéda, v době útoku na Pearl Harbor se jednalo o torpéda typu 97. Na rozdíl od amerických byla velmi přesná, spolehlivá a účinná.

Ponorky měly číhat na prchající

Mateřská plavidla postupně vypustila pětici trpasličích ponorek už několik hodin před hlavním útokem. Jejich úkolem bylo dostat se do přístavu, případně do jeho těsné blízkosti a střílet na lodě, které by utíkaly před hlavním leteckým útokem. Jejich nasazení bylo přitom předmětem sporu i v japonském velení, někteří námořní důstojníci se obávali, že předčasný útok miniponorek upozorní americké loďstvo na nebezpečí a letecký útok nebude překvapivý.

Strach to nebyl planý, pokud by velitelé přístavu a základny brali vážně hlášení torpédoborce Ward v 6.37 a znovu v 6.51 o útoku na neznámou ponorku, měli by více jak hodinu na přípravu celé základny. Ale jak víme, dopadlo to zcela jinak. Zatímco útok japonských letadel byl neočekávaný a úspěšný, neboť zničil většinu nahloučených amerických letadel na ostrově a několik bitevních lodí, miniponorky nakonec zklamaly.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

HA.20, na kterou střílel Ward, se potopila. Její vrak se našel v roce 2002 při hloubkovém průzkumu ve zhruba 400 metrech. Ponorka HA.18 byla potápěči nalezena již v roce 1960, nacházela se východně od vstupu do Pearl Harboru a měla poškození od hlubinných pum. Na žádost japonské vlády vrátily Spojené státy její vrak bez přídě a s torpédy Japonsku. Plavidlo je dnes renovované a opravené vystaveno v Naval Academy Etajima.

Ponorce HA.15 (někdy se mluví o ponorce č. 22) se podařilo do přístavu dostat. Dokonce odpálila torpéda na nosič hydroplánů Curtis a na útočící torpédoborec Monaghan, ale ani jedno se netrefilo. Vzápětí ji v 8.27 torpédoborec taranoval a potopil. Během následujících dvou týdnů byl vrak miniponorky i s ostatky vyzvednut při čištění přístavu, převezen na americkou ponorkovou základnu, a tam byl bez jakékoli piety zabetonován do základů nového mola.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Je tam pravděpodobně dodnes. O ponorce HA.16 se dlouho nevědělo, části jejího potopeného vraku byly nalezeny až v roce 1992. Torpéda chyběla, patrně je během útoku také neúspěšně vypálila. Několik amerických lodí během dne střely hlásilo, je tedy možné, že se jejich hlídky nepletly. Miniponorka nejspíše zničila samotná posádka, ve vraku nikdo nebyl.

Zajatá poškozená ponorka

Nejzajímavější je však osud poslední ponorky HA.19. Posádce se rozbil gyrokompas a během cesty do Pearl Harboru několikrát s lodí narazila na útesy. Po osmé hodině ráno ji zpozoroval torpédoborec Helm a začal na ni střílet. Plavidlu se podařilo uniknout, avšak s poškozením. Jedno z torpéd nešlo již odpálit, ale hlavně vnikající voda do trupu miniponorky zaplavovala baterie a vnitřek plnily jedovaté výpary.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Nepohyblivou loď začal unášet mořský proud a následně uvízla u jedné z havajských pláží. Velitel Kazuo Sakamaki nařídil svému kolegovi, aby doplaval na břeh, jenže ten se při tom utopil. Sakamaki se ve vraku pokusil iniciovat destrukční nálož, ale ta nevybuchla. Druhý den padl do amerického zajetí jako první Japonec v Tichomoří. Ironií dějin byl na pláži zajat americkým vojákem japonského původu Davidem Akui.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Ponorka byla vytažena z vody a pochopitelně se stala předmětem pečlivého průzkumu amerických námořních odborníků a techniků. Jejich resumé bylo, že jde o neefektivní a málo účinnou zbraň. Následně se ukořistěná miniponorka vydala na automobilovém návěsu na cestu po USA a sloužila k přesvědčování Američanů k nákupu válečných obligací, které byly v dané chvíli také vstupenkami k její prohlídce. Dnes je umístěna v muzeu v Texasu.

Proč podle vás selhal útok japonských miniponorek?

Zdroj: Sanctuaries Noaa

Článek První se do útoku na Pearl Harbor vydaly japonské miniponorky. Dopadlo to pro ně katastrofou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zdravotníci reagovali rychle

Annie Foxová byla vrchní sestra v nemocnici Hickam Field, která během útoku sloužila jako evakuační nemocnice. Zatímco venku zuřila bitva, pomáhala Annie lékařům s chirurgickými zákroky a zároveň organizovala zdravotnický personál i dobrovolníky, kteří přispěchali, aby pomohli v péči o raněné. Když se množství raněných začalo zvyšovat, zařídila rychlou distribuci léků proti bolesti a zorganizovala převozy raněných do jiných nemocnic.

iZdroj fotografie: National Archives and Records

Poručík Grace Lallyová sloužila během útoku jako hlavní ošetřovatelka na palubě nemocniční lodi Solace. Lallyová a její tým pomáhali zřídit pohotovostní oddělení pro zraněné, z nichž většina byla popálena. Podle záznamů zveřejněných Muzeem Pearl Harbor ošetřila posádka téměř 300 zraněných vojáků.

Jako nemocniční loď se Solace nedostala pod palbu a byla jednou z mála lodí, která vyvázla z útoku nepoškozena. Zdravotníci nemocniční lodi Solace prokázali obrovskou odvahu, když se během bombardování vydali na malých člunech k vraku lodi USS Arizona a zachránili životy několika zraněných námořníků. V následujících dnech se pak zdravotnický personál zúčastnil pátrání po přeživších a ostatcích obětí. 

Stateční jeřábníci

George Walters pracoval v docích přístavu jako dělník a operátor masivního jeřábu, umístěného vedle bitevní lodi USS Pennsylvania. Během útoku použil Walters rameno svého jeřábu k obraně bitevní lodi, když s ním neustále pohyboval sem a tam, čímž bránil v cestě přilétajícím torpédovým bombardérům. Rameno jeřábu navíc posloužilo americkým střelcům jako ukazatel, díky kterému věděli, ze kterého směru se nepřátelské letouny blíží.

iZdroj fotografie: National Archives and Records

Walter Russel Potter, jeřábník na havajském ostrově Oahu, měl onoho osudného rána zrovna volno. Když však začalo bombardování, Potter na nic načekal, nasedl na jediný autobus mířící na základnu a spěchal ke svému jeřábu. Scéna odehrávající se před jeho očima byla chaotická. Walter mohl nejprve jen sledovat, jak se japonská letadla přibližují k základně a bitevní loď USS Okhlama, v době útoku zakotvená v přístavu, se dostává pod palbu.

Loď byla zasažena velkým počtem torpéd a následkem obří trhliny na levoboku se rychle převrátila a potopila. Potter svým jeřábem pomohl na loď vyzvednout vyvrtávací tyče, pomocí kterých se podařilo z podpalubí lodi dostat desítky námořníků. Podle amerického námořnictva zachránili dělníci společnými silami z podpalubí lodi 32 mužů.

Lodní kuchař

Doris Miller sloužil jako lodní kuchař na palubě USS West Virginia. Když se bitevní loď dostala pod palbu, nacházel se zrovna v prádelně, kde vykonával své každodenní povinnosti. Poté, co bylo jeho bojové stanoviště, jeden ze skladů munice, zničeno, vydal se Miller na palubu lodi, kde pomáhal s odnášením zraněných. I přesto, že nebyl Miller vycvičen k boji, jako bývalý fotbalový hráč a šampion v boxu byl ve výborné fyzické kondici, což mu při brodění se po pás ve vodě přišlo velmi vhod.

Když spatřil těžký kulomet M2 Browning, jež nikdo neobsluhoval, ani na vteřinu neváhal a chopil se zbraně. Navzdory tomu, že se se zbraněmi zacházet neuměl, rychle vstřebal strohé instrukce od jednoho z přítomných poručíků a spustil palbu proti nepřátelským letounům. Ve střelbě pokračoval, dokud mu nedošla veškerá munice a následně se zbývajícími muži loď úspěšně opustil. Doris Miller byl za svou statečnost vyznamenán Námořním křížem.

Zdroje: Wearethemighty, History, PearlHarbor

Článek Hrdinové se nerodí jen v prvních liniích: Útok na Pearl Harbor očima zdravotních sester i kuchařů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžká (rychlá) letadlová loď Enterprise

Loď byla druhou akvizicí třídy Yorktown, do služby byla zařazena v roce 1938 a záhy si vysloužila přezdívku The Big E. Po přestavbě roku 1943 měla výtlak 32 000 BRT a rychlost 33 námořních uzlů za hodinu (61 km v hodině). Při rylosti 15 uzlů byl její dosah takřka 15 000 kilometrů. Posádku tvořilo až 2900 mužů při plném válečném obsazení. Délka letové paluby činila 246 metrů.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Objednávka na letadlovou loď Enterprise byla uskutečněna 3. srpna roku 1933 a konstrukce zahájena 16. července roku 1934 v loděnicích Newport News Shipbuilding ve Virginii. Kromě Yorktownu měla ještě jednu sesterskou loď Hornet, která se proslavila Doolittlovým náletem na Tokio. Díky jejím válečným výkonům jsou po ní dodnes pojmenovávána plavidla US Navy.

Celou výstavbu financoval úřad z fondů veřejných prací, jelikož obojí vzniklo na základě New Dealu, výstavba této lodi měla dát lidem práci a přinesla tak mnohým příležitost na výdělek. Křest lodi Enterprise proběhl 3. října roku 1936, postarala se o něj manželka amerického ministra námořnictva Claude A. Swansona, paní Lulie Swanson.

Důležitý transport stíhaček

Enterprise vyplula 28. listopadu roku 1941 na moře i s doprovodem z Pearl Harboru, aby přepravila na atol Wake stíhačky, kterých bylo celkem 12. Jednalo se o stíhačky Grumman F4F-3 Wildcat. Celému svazu, jež tvořil doprovod, velel viceadmirál William F. Halsey. Kromě Enterprise měl na povel ještě tři křižníky a devět torpédoborců.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Kvůli transportu stíhaček loď nemohla nést více, než 16 vlastních Wildcatů, za normálních okolností by jich zvládla až 19. Při přeletu na námořní leteckou základnu na Wake se ukázalo, že nejsou letuschopné dva přepravované Wildcaty, a tak jejich piloti byli nuceni k přeletu využít volná místa v torpédonosných TBD-1, čímž opět klesl počet bojeschopných letadel na Enterprise.

Zahájení války

Vše vypuklo 7. prosince roku 1941, kdy Japonsko zahájilo útok na hlavní námořní základnu Spojených států v Pearl Harboru. Japonci zaútočili ve dvou leteckých vlnách, jejich cílem byla neutralizace pozemního letectva a zničení kotvící flotily. Třetí útok admirál Nagumo, i přes naléhání palubních důstojníků, nepovolil.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Celá operace byla ve skutečnosti fiaskem, kompletně zničeny byly jen dvě bitevní lodě. Zbytek byl opraven, prošel rekonstrukcí a dále se účastnil druhoválečných operací. Letadlové lodě se zde nenacházely, navíc přístav sám vyšel z útoku prakticky nepoškozen, včetně obrovských zásobníků na ropu, opravárenských zařízení a suchých doků. Jako hlavní základna bezprostředně fungoval dál.

Přísně tajná mise na ostrov Wake

Útok na Pearl Harbor je jedna z nejslavnějších událostí druhé světové války, semkl Američany v boji proti Japoncům a probudil spícího obra. Američané upřeli veškerou svou snahu k válečné výrobě, vítězství v boji proti nacismu i japonské agresi. Přesto museli překlenout období, než plně nastartovala válečná ekonomika, k čemuž výrazným způsobem přispěla Enterprise a náhody související s její cestou na Wake.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Na atolu Wake bylo zřízeno nové letiště a najata posádka. Díky tomu byl Halsey pověřen k uskutečnění utajované mise, která znamenala nepřítomnost Enterprise v Pearl Harboru během japonského útoku. Kromě poruchy dvou stíhacích letadel zdržela svaz ještě bouře, jež poškodila jeden z torpédoborců.

Situace už byla velmi napjatá, Halsey proto očekával vypuknutí konfliktu. Vzhledem k nutnosti utajení pohybu svazu a posílení posádky na Wake, vydal rozkaz, že každá potenciálně nepřátelská loď má být, v případě prozrazení, potopena, ačkoliv konflikt ještě nevypukl. Halsey měl přezdívku Býk a byl skutečně připraven začít válku sám.

Loď Enterprise přežila

Celý Task Force 8, jak byl svaz pojmenován, se měl vrátit zpět do Pearl Harboru 6. prosince, ale díky výše zmíněným zdržením a nutnosti doplnit palivo, se dostal do oblasti Pearl Harboru až v podvečerních hodinách 7. prosince, kdy palubní letouny již zvládly atakovat útočící Japonce, utrpěly první ztráty, především však palbou z vlastních řad. I přes varování, protiletadlová obrana střílela na každé letadlo, které se objevilo.

iZdroj fotografie: Library of Congress Prints & Photographs Division / Public Domain

Díky těmto událostem nebyla posádka s lodí přítomna, když Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor. Tato série náhod především umožnila lodi přežít. Pokud by se v době útoku nacházela v přístavu, byla by nepochybně potopena. I díky tomu loď nasbírala 20 bitevních hvězd a byla nejvíce vyznamenanou lodí USA, protože zničila více než 1000 letadel a potopila 71 plavidel. Japonci si mysleli, že loď třikrát potopili, ale Enterprise se pokaždé vrátila.

A jaký máte na tuto nezničitelnou loď názor vy?

Zdroj: Warhistoryonline, Wikipedia

Článek Díky utajované misi se USS Enterprise vyhnula Pearl Harboru. Významým způsobem ovlivnila zbytek války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Snažil se ze všech sil přispět válečnému úsilí

Crosby začal 29. ledna 1942. Poté, co obdržel zprávu od generála Douglase MacArthura, vysílal krátkovlnně svou show Kraft Music Hall pro americké síly bojujících u Corregidoru na Filipínách. Aby projevil své uznání, zahájil set představení The Caissons Go Rolling Along. Poněkud nečekaná výhra pro morálku amerických vojáků přišla s vydáním písně Irvinga Berlina, White Christmas.

iZdroj fotografie: Gene Lester / Public Domain

Crosby odehrál skladbu živě 17 dní po útoku na Pearl Harbor, ta zněla u vojáků a jejich rodin. Během turné s USO zpíval píseň pro tisíce vojáků, kteří přišli o život během bitvy v Ardénách. Když prezident Franklin Roosevelt vyzval Hollywood, aby se podílel na válečném úsilí, Crosby se spojil s některými z jeho nejlepších, a to s Carey Grant, Desi Arnaz, Olivia de Havilland a další pro Hollywood Victory Caravan. Tato estráda putovala po celé zemi na podporu Army and Navy Relief Society a vybrala přes 700 tisíc dolarů.

V posledních letech byly objeveny dopisy, které Crosby psal a dostával od amerických vojáků během války. Dopisy vyjadřovaly svou podporu a díky za to, že v tak těžké době všem dával naději. Celkem Crosby strávil 25 týdnů na turné s USO a bavil vojáky v Británii, Belgii nebo ve Francii. Jeho úsilí celkově vyústilo v prodej válečných dluhopisů v hodnotě milionů dolarů.

Pomohl vytvořit rozhlasovou službu ozbrojených sil

26. května 1942 vytvořilo ministerstvo války Rádiovou službu ozbrojených sil, aby pobavila americké síly v zámoří. Crosby se dobrovolně zapojil a během několika dní zaznamenal hostující spot v show Command Performance, ta byla první z mnoha. Celkem se objevil ve více než 70 rozhlasových pořadech pro službu, včetně 30 spotů Command Perormance, třináctkrát na Mail Call, alespoň pětkrát nalistu písní, devatenáctkrát na GI Journal a minimálně na dvou jubilejních představení.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Nechal si také přepsat na disky svou pravidelnou show Kraft Music Hall a objevil se v pořadu Personal Album a Front Line Theatre. Průzkum provedený na konci války ukázal, že američtí vojáci věřili, že Crosby udělal pro zvýšení morálky vojáků nejvíce, když předčil komika a herce Boba Hopea, Franklina Roosevelta a velitele spojeneckých sil Dwighta D. Eisenhowera.

Jaký máte názor na činy Crosbyho vy?

Zdroj: Warhistoryonline

Článek „Podporovat válečné úsilí a morálku můžu i jinak, než na frontě“, řekl slavný zpěvák se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

21. květen 1944 a exploze v Pearl Harboru

V květnu 1944 se na hlavní americké námořní základě v Pacifiku shromáždila řada plavidel určených pro operaci Forager: invazi na Japonci okupované Mariánské a Palauské ostrovy. V jednom z ramen přístavu, které nese jméno West Loch byla seřazena především vyloďovací plavidla.

Šlo o lodě typu LST schopné dopravit na pláže těžkou obrněnou techniku a menší LCT. Vzhledem k blížícímu se datu odplutí byly lodě již naloženy a plné munice i paliva. Ve tři hodiny odpoledne, 21. května 1944, se na lodi s označení LST-353 ozval mohutný výbuch, který následně způsobil další, sekundární exploze ničící vše, co jim stálo v cestě.

iZdroj fotografie: Public Domain

Ztraceny byly lodě, vojenská technika i lidské životy. Bilance byla děsivá, celkem 6 vyloďovacích plavidel LST a 3 lodě typu LCT byly zničeny s veškerou technikou, která se na nich nacházela, 163 vojáků zahynulo a 396 dalších bylo zraněno. Ztráta vyloďovacích plavidel byla pro námořnictvo zvláště citelná, neboť se souběžně blížila i spojenecká invaze do Evropy a životně důležitých vyloďovacích plavidel byl nedostatek.

Vyšetřování příčin exploze

Prvotní snahou ozbrojených sil bylo incident před zahájením operace Forager utajit, vojáci proto měli přísný zákaz zmiňovat se o explozi v dopisech apod. Již den po explozi ale započalo vyšetřování vedené kontradmirálem Johnem F. Shafrothem. Vyšetřování probíhalo samozřejmě v naprostém utajení.

iZdroj fotografie: US Army / Creative Commons / Public domain CC0

Prvním podezřelým byla samozřejmě japonská ponorka, to se však ukázalo jako velmi nepravděpodobné, neboť v prostoru West Loch je poměrně malá hloubka a protiponorkové sítě byly spuštěny přesně dle předpisů. Do centra pozornosti se proto dostala teorie o nehodě či lidské chybě.

Vyšetřování, jehož závěry byly odtajněny až v roce 1960, nebylo schopné jednoznačně identifikovat příčinu katastrofy, za nepravděpodobnější ale považovalo chybu při manipulaci s minometnou municí, která byla z LST-353 v danou dobu na poslední chvíli vykládána. 

Zdroj: We Are The Mighty

Článek Druhý Pearl Harbor aneb Katastrofa ve West Loch. Šokující překvapení japonských letounů nebylo ojedinělou záležitostí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonské miniponorky

Miniponorky dlouhé 23,5 metru, které byly schopné pojmout dvoučlennou posádku a dvě torpéda, představovaly skrytou zbraň japonského námořnictva. Dvě torpéda měla dvakrát větší výbušnou sílu než ta, kterými disponovaly japonské bombardéry. Miniponorky poháněné bateriemi se mohly pohybovat rychlostí 35 km/h (19 uzlů). Několik hodin před překvapivým útokem na americkou námořní základnu na Oahu už 5 těchto miniponorek číhalo v okolí přístavu.

iZdroj fotografie: Unsplash

Původním plánem Japonců bylo útok provést pouze jako letecký úder. Avšak nakonec byly do útoku přidány i výše zmíněné ponorky, které měly být útokem zároveň otestovány. Po zahájení útoku měly vyplout na hladinu a vypálit torpéda do americké flotily. Japonským velitelem vzdušného útoku M. Fuchidou byl však plán považován za zbytečně komplikovaný. Miniponorky podle něj mohly překazit hlavní výhodu útoku, a to moment překvapení tím, že by byly odhaleny.

První výstřel války v Pacifiku

Fuchidovy obavy se naplnily, když námořník Uttrick nahlásil spatření periskopu torpédoborci USS Ward. Krátce před úsvitem pak posádka torpédoborce dostala další zprávu o zpozorování ponorky. USS Ward tedy vyrazil na hlášené místo a v 6:45 ráno na neznámé plavidlo zahájil palbu. Jednalo se o první výstřely války v Pacifiku. V 7:55 pak oblohu prořízl zvuk leteckých motorů. Útok na Pearl Harbor, který měl na svědomí 2400 životů Američanů, byl zahájen. Velitelství armády na Oahu informaci o nepřátelských ponorkách nedostalo včas.

iZdroj fotografie: Unsplash

Během probíhajícího útoku sice námořníci hlásili také útoky torpédy, které přicházely z moře, ale jestli japonské miniponorky nějakým významným způsobem přispěly k úspěchu japonského útoku, je předmětem debaty dodnes. 4 z pěti ponorek byly zničeny, pátá se od počátku útoku potýkala s technickými problémy. Ani pokus o její destrukci se členu posádky, praporčíku Kazuo Sakamakimu, nepodařil. Sakamaki se stal prvním válečným vězněm války a jeho ponorka je do dnes vystavena v národním muzeu války v Pacifiku.

iZdroj fotografie: Unsplash

Zdroj: History

Článek Při útoku na Pearl Harbor dorazily miniponorky dříve než letadla. Jejich včasné odhalení mohlo zabránit katastrofě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Náhrada za A5M

Japonci začali nový stíhací letoun vyvíjet už dva roky před válkou, potřebovali totiž náhradu za starší typ A5M, který využívali při válce s Čínou. Nová stíhačka měla být rychlejší než starší model (440 km/h u A5M, nový požadavek byl alespoň 500 km/h), ale důležitou podmínkou bylo také zachování skvělé manévrovatelnosti coby hlavní výhody japonských stíhaček.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Historie

Prohrou u Midway Japonci ztratili převahu v Pacifiku

27. srpna 2020

Charakteristiky A6M Zero

Při stanovování kritérií pro nový stroj Japonci také důsledně trvali na tom, aby mohlo letadlo bezpečně startovat a přistávat na letadlové lodi nebo na letištích s krátkými přistávacími drahami, kterých měli celou řadu. Základní charakteristiky A6M Zero jsou:

• Maximální rychlost: 533 km/h
• Maximální výška letu: 10 000 m
• Maximální hmotnost: 2 796 kg
• Dolet 3 105 km
• Výzbroj: 2x 7,7 mm letecký kanon na špičce, 2x 20 mm kulomet na křídlech, 2 šedesátikilové bomby k bombardování nebo jedna čtvrttunová bomba pro kamikaze útok

Pearl Harbor

Nové Mitsubishi A6M Zero hrály klíčovou roli při překvapivém japonském útoku na americkou tichomořskou základnu Pearl Harbor. V té době jich v oblasti Pacifiku operovalo více než pět set a většina z nich se útoku zúčastnila. I díky na tehdejší dobu neobvyklému dlouhému doletu. Jen 29 z nich se Američanům podařilo sestřelit, přestože sami přišli o stovky letounů.

Bitva o Midway

Pokud jde o vzdušný prostor nad Pacifikem, stíhačky A6M Zero dlouho neměly konkurenci. Chléb se začal lámat až při bitvě o Midway v červnu 1942. Při té sice Američané nasadili letouny Grumman F4F Wildcat, s nimiž jejich piloti nebyli spokojeni, ale námořnictvu se podařilo zasadit Japoncům nepříjemný úder, kterým se síly v Pacifiku vyrovnaly. Po bitvě o Midway se navíc ve vzduchu poprvé začaly objevovat nové americké stíhačky Lockheed P-36 Lightning, kterým už se A6M Zero nemohly rovnat.

Článek Mitsubishi A6M Zero: japonský císař oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Neopatrnost se Američanům vymstila

Vše mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby se torpédoborci USS Ward podařilo odhalit miniponorku nahlášenou už ve čtyři hodiny ráno jednou z dalších lodí, ale nestalo se tak. O dvě a půl hodiny později sice USS Ward japonskou ponorku našel, tou dobou už byla dokonce v přístavu, ale po jejím zneškodnění americká opatrnost opadla. Dokonce tak, že když se na radaru objevily blížící se japonská letadla, posádka je mylně pokládala za americké letouny B-17. V té době zbývalo do zahájení náletu zhruba 50 minut, dost času na to, aby z letadlových lodí odstartovali stíhači. Ale nestalo se tak.

Jako ze zlého snu

Japonský útok byl tak rychlý, že americká posádka prakticky nestihla zareagovat. Zahájen byl pět minut před osmou ranní, o hodinu později dorazila druhá japonská vlna. První minuty připomínaly masakr, Američané nebyli na útok vůbec připraveni. Přestože na třech vojenských letištích na ostrově bylo dohromady téměř 400 letadel, vzlétnout se podařilo jen několika z nich, prvnímu navíc až v 8:30. V té době už ale bylo prakticky dobojováno. Japonci nakonec ani neuskutečnili plánovanou třetí vlnu útoku. Japonské ztráty byly s těmi americkými nesrovnatelné:

• Zahynulo 64 mužů
• 29 letadel sestřeleno
• 5 miniponorek ztraceno (4 potopeny, 1 uvízla na mělčině)

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Americká odveta

Američané pochopitelně nemohli takový masakr nechat bez povšimnutí a vstoupili do druhé světové války na straně spojenců. Ukončení bojů v Tichomoří však umožnilo až svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, fanatickým režimem vedení Japonci by bez využití tak hrůzostrašné zbraně byli schopni bojovat ještě dlouhé měsíce po porážce Německa v Evropě.

Článek Pearl Harbor: Jak Japonci zatáhli USA do války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.