Historie a organizace 4. pěší divize

Dále se zúčastnila osvobození Paříže, bitvy v Ardenách a překročení Rýna. Od roku 1966 působila 54 měsíců ve Vietnamu. Po většinu doby byla rozdělena do tří vzdálených operačních sektorů. Po návratu roku 1970 byla ve Fort Carson (Fort Kid Garson) reorganizována a následně zprofesionalizována. Zúčastnila se operace Pouštní bouře, kde operovala z Kuvajtu. Následně některé jednotky působily v Bosně. Roku 1995 byla redislokována do Fort Hood.

Tam začala reorganizace na digitální divizi podle programu Force XXI. Roku 2003 se podílela na válce proti Iráku a tažení ukončila severně od Bagdádu. Poté se podílela na stabilizaci v takzvaném Sunitském trojúhelníku kolem Tikrítu. V následujícím roce byla z větší části odsunuta domů, kde pokračovala reorganizace na Modulární divizi. Divize má ve znaku čtyři břečťanové listy tvořící kříž. Nazývá se Ivy division (břečťanová) nebo Ironhorse division (železný kůň).

iZdroj fotografie: 4. pěší divize US Army / Public Domain

Úspěšné operace Pouštní štít a Pouštní bouře byly částečnou realizací nové formy konfliktu, a to paralelní války. V jejím rámci dochází k současnému ničení center velení, řízení a spojení protivníka, což vede ke zhroucení systémové činnosti jeho ozbrojených sil, které se rozpadají na separované, jednotlivé, nekoordinovaně bojující útvary a jednotky. Uvedený systém byl prvním krokem k realizaci programu Force XXI (Síla 21). V polovině 90. let se centrem vývoje nové armády stala 4. pěší divize. Roku 1995 byla provedena redislokace divize do Fort Hood v Texasu.

Na základě 72 různých iniciativ byla zahájena realizace programu Force XXI. Divize se v té době skládala ze čtyř brigád. Z nich tři byly tvořeny jedním pěším, dvěma obrněnými a jedním ženijním praporem. Dále leteckou brigádou, tvořenou dvěma leteckými (vrtulníkovými) prapory a jednou letkou. Dále divizním dělostřelectvem, zálohou, podpůrnými jednotkami a velitelskými jednotkami. Prvním stupněm modernizace se stalo využití výpočetní techniky. Jejím úkolem bylo zefektivnění spojení, průzkumu a systému velení.

Modulární bojové týmy

V praxi se jednalo o ABCCS Army Battlefield Comand and Control System (armádní polní systém velení a řízení). Ten má šest podsystémů, konkrétně Dělostřelecký taktický systém, Analytický systém, Brigádní řídící a navigační systém, známý jako taktický internet, Podpůrný bojový a velící systém, Stanice protiletecké a protiraketové obrany a Systém monitorování pohybů vojsk.

Zásadním kladem uvedeného systému je předávání, zpracování a distribuce získaných informací v reálném čase. To umožňuje neprodleně reagovat na změny situace, soustřeďovat síly a vést přesné údery. Taktický stupeň reorganizace byl proveden podle programu Force XXI. K jeho zahájení došlo roku 2004. První stupeň se ukázal jako technologicky důležitý, avšak divize ve staré organizaci zůstávala těžkopádná.

iZdroj fotografie: 4. pěší divize US Army / Public Domain

Nová organizace má více odpovídat současným požadavkům. Jejím základem jsou BCT Brigade Combat Team (brigádní bojové týmy), podporované leteckou brigádou. Základní organizace pěchotních Brigádních bojových týmů je v podstatě stejná. Disponují 3 300 vojáky rozdělenými do dvou pěších, jednoho palebného a jednoho podpůrného praporu a průzkumné roty. Dřívější typ divize nebylo možné v rozsáhlejší míře zesilovat a oslabovat přidáváním nebo odebíráním útvarů a jednotek.

V takovém případě docházelo k výrazným změnám bojeschopnosti divize. Podpůrné prostředky byly soustředěné pro potřeby divize. Nový model organizace divize dostal označení Modulární. Moduly tvoří brigádní bojové týmy. Ty lze do značné míry libovolně redislokovat, protože jsou ve srovnání s dřívějším stavem nezávislejší a disponují i určitým množstvím podpůrných prostředků. Z bojových týmů lze v podstatě vytvářet skládanku podle aktuálních požadavků, a formovat tak různě silná úkolová uskupení.

Obecně řečeno se jedná o decentralizaci bojových sil a sil podpory s výjimkou velení divize. Čtvrtá pěší divize přitom plní především úkol výcvikového centra. Posledním stupněm do budoucna v obdobích příštích má být přezbrojení novými typy techniky a výzbroje. Jedná se o novou obrněnou techniku, přičemž probíhá dosud neukončený vývoj a výběr nových tanků i obrněných vozidel. U nich se předpokládá nový systém elektrického pohonu. Probíhá výběr nových typů bojových i průzkumných, pozemních i vzdušných robotů.

​Současná výzbroj a organizace

Základní výzbroj každého Brigádního bojového týmu tvoří modernizované tanky M1 Abrams, bojová vozidla pěchoty M2 Bradley, jejich průzkumná verze M3, samohybné kanónové houfnice M109A6 Paladin ráže 155 mm a vyprošťovací tanky M88A2 Hercules. Jako sanitní vozidla slouží obrněné transportéry M113. Dělostřelecké jednotky divize jsou vyzbrojeny raketomety MLRS ráže 227 mm, obrněnými buldozery M9 ACE a protiletadlovou verzí bojového vozidla M2, vyzbrojenou protiletadlovými řízenými střelami Stinger.

Letecký prapor je vyzbrojen bitevními vrtulníky AH-64 Apache, víceúčelovými vrtulníky UH-60 Blackhawk v různých verzích a těžkými transportními vrtulníky CH-47 Chinook. Základní pěchotní výzbroj tvoří samonabíjecí pistole Beretta, automatické karabiny M16 a M4, některé vybavené podvěšenými granátomety M203 a různými optickými přístroji, kulomety M249, automatické granátomety M19 a odstřelovačské pušky Barrett. Vojáci by měli být vybaveni komplety odpovídajícími programu takzvaného vojáka budoucnosti, není známo, jaké byly výsledky testů na bojišti.

iZdroj fotografie: 4. pěší divize US Army / Public Domain

Velitelství divize podléhá přímo prapor speciálních sil, čtyři brigádní bojové týmy, letecká brigáda, dělostřelecká brigáda a podpůrná brigáda. Brigádní bojové týmy mají shodnou organizaci. Každý se skládá z praporu speciálních sil a dále z tankového, pěšího (mechanizovaného), jízdního (mechanizovaného), dělostřeleckého a podpůrného (logistického) praporu. Letecká brigáda se skládá ze čtyř vrtulníkových praporů a podpůrného leteckého praporu. Dělostřelecká brigáda se skládá ze dvou raketometných praporů a podpůrného (logistického) praporu.

Formování podpůrné brigády nebylo vzhledem k jejímu nasazení v Iráku podle dosažitelných informací dokončeno. Spadají pod ni finanční prapor, prapor personálních služeb, zdravotní, dopravní a další jednotky. Vysoký počet speciálních jednotek vnuká otázku, zda se při velkém počtu vojáků podaří dodržet odpovídající kvalitu. Čtvrtá pěší se však každopádně stala vzorem pro digitalizaci dalších amerických divizí.

Článek První digitální útvar, čtvrtá pěší divize US Army se blíží konceptu vojenských jednotek budoucnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za méně peněz více zbraní

Vzhledem k rozmachu Číny musí podle Holta americký Pentagon neprodleně změnit svůj přístup ohledně nákupu nových zbraní. A stejně tak klást větší důraz na vývoj modernějších technologií. Jelikož Čína pracuje na vývoji nejmodernějších vojenských technologií takřka neúnavně, může dle generálmajora velice brzy dojít k situaci, kdy Spojené státy začnou za Čínou zaostávat.

Úkolem generálmajora Camerona Holta je dohlížet na všechny aspekty smluv pro americké letectvo, od nákupu nových zbraňových systémů až po logistiku a operační podporu. Jeho slova tedy bezpochyby nesou značnou váhu. 

Kromě samotné rychlosti, s jakou je Peking schopen obstarávat nové zbraně, upozorňoval Holt také na daleko efektivnější pracovní postupy čínských zbrojovek. A to i přes to, že náklady vynaložené na vývoj vojenských systémů jsou výrazně menší, než je tomu v USA. „Prohrajeme, pokud nepřijdeme na to, jak snížit náklady a zvýšit rychlost v našich obranných dodavatelských řetězcích,“ poznamenal Holt. 

Na druhé místo se v Číně nehraje

Hlavním faktorem, který podmiňuje americkou neschopnost konkurovat Číně na tomto poli, je dle Holta samotný způsob, jakým Amerika nakupuje potřebné vojenské vybavení. A rovněž jak zajišťuje logistiku a technickou podporu armády. Zatímco rámcový rozpočet, z něhož se tyto nákupy skutečně financují, je možná do jisté míry neobratný a těžkopádný, největším problémem jsou podle všeho způsoby zajišťování spolehlivých zdrojů a spolupráce se společnosti ze soukromých sektorů.  

Generálmajor rovněž zmínil, že celý proces akvizice je bolestně zpomalován přebytečnou potřebou nespočtu úředních podpisů od osob s pravomocemi na všech možných úrovních. A také velkého množství konferencí, na nichž je nové projekty třeba opakovaně vysvětlovat. Pokud tedy v nejbližší době nedojde k reformě, je dosti pravděpodobné, že americký obranný sektor ztratí na poli modernizace armády pružnost a rychlost, jež jsou potřebné k udržení kroku s konkurenčními velmocemi. 

China launched its largest and most cutting-edge aircraft carrier on Friday, the first domestically designed and built vessel of its kind and a symbol of the country’s expanding military might.
China launches cutting edge new aircraft carrier, the first locally designed
The ne… pic.twitter.com/TYTkkxcKKY

— Karen Mitchell (@KarenMi97603919) July 6, 2022

Čína se ve vývoji nových technologií orientuje bezpochyby velice zdatně a rychlé obměny a modernizace čínského arzenálu jsou jednoznačným důkazem toho, že Čína nehodlá nechat kámen na kameni. A že čínští představitelé rozhodně nemíní o svou momentální výhodu přijít. Ostatně jen v tomto roce spustili na mořskou hladinu již tři letadlové lodě.

A v rámci testování odpálila čínská armáda nespočet balistických raket. Navíc co se čínských námořních kapacit týče, je pravděpodobné, že pokud budou čínské úřady pokračovat v nynějším bleskovém akvizičním tempu, předčí do pár let i schopnosti amerického námořnictva. 

Doktríny z dob studené války 

Tato skutečnost přitom není pro americké představitele žádnou novinkou. Již v roce 2019 upozorňoval generál John Hyten, tehdejší šéf amerického strategického velení, na fakt, že USA viditelně ztrácí v oblasti přezbrojování schopnost držet krok s některými nejmenovanými mocnostmi. „Pokud nejsme rychlejší než potencionální hrozba, pak je něco špatně.“  

Také šéf softwaru amerického letectva, Nicolas Chaillan, poskytl médiím při odchodu ze své funkce velice upřímný rozhovor, v němž mezi řadou různých výtek ohledně přístupu americké armády k modernizaci armády a vztahů s Čínou zdůraznil zejména fakt, že USA znatelně prohrává i na poli kybernetickém. „Za 15 až 20 let nebudeme mít proti Číně žádnou šanci,“ uvedl Chaillan.  

Američtí představitelé a vojenské subjekty jsou si velice dobře vědomi narůstající čínské hrozby, jakožto i příliš pomalého tempa, s jakým přistupují k zavádění inovací do stávající armády. USA sice vyhrazují pro obranný sektor daleko větší rozpočet než Čína. Ovšem čínský vývoj postupuje výrazně rychleji.

V roce 2021 činily čínské vojenské výdaje 1,7 % jejich HDP, zatímco u USA to bylo 3,7 %. Čínská armáda se tedy rozrůstá stejným tempem, jakým narůstá jejich HDP. Ovšem v případě Spojených států je tomu jinak. Americká armáda sice roste rychle, ale s tím rozdílem, že jejich růst není podložen skutečným rozvojem. USA se tedy pomalu, ale jistě dostávají do stejné pozice, jako SSSR za studené války.

Vzhledem k tomu, že na daný problém poukazuje celá řada vysoce postavených amerických představitelů, je zřejmě načase, aby se USA zbavily způsobu myšlení z dob studené války. A vypracovaly novou strategii, jež dokáže konkurovat Číně nejen v oblasti obrany, ale také v oblasti ekonomiky a hospodářství. 

Jaké kroky by podle vás měl Pentagon, co se modernizace armády týče, podniknout?

Zdroj: TheDrive

Článek Čína přezbrojuje pětkrát rychleji než Spojené státy. Představitelé Pentagonu jsou ve střehu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) M32

Původně jihoafrický Milkor MGL (Multiple Grenade Launcher) byl vyvinut již v roce 1983. To však nic nemění na tom, že se jedná o obzvláště obávanou zbraň. M32 je 40 milimetrový granátomet s bubnovým zásobníkem na 6 nábojů. K dispozici jsou vedle tříštivých i protipancéřové a zadýmovací náboje. Pro policejní jednotky jsou k dispozici i gumové náboje a granáty plněné slzným plynem. 

Hmotnost prázdného granátometu je 5,9 kilogramu a délka s pažbou 779 milimetrů (bez pažby pak 556 milimetrů). Kadence zbraně je 3 granáty za sekundu. Vycvičený střelec dokáže nabít a vystřelit až 21 v minutě. Maximální dostřel je 400 metrů a mířidla lze nastavit po 25 metrech. Vedle námořní pěchoty Spojených států, která jej hojně používala v Iráku a Afghánistánu, slouží Milkor ještě ve 23 armádách světa a několika desítkách policejních sborů.  

2) MATADOR

Německý jednorázový systém je jeden z nejlehčích reaktivních granátometů. MATADOR, tedy Man-portable Anti-Tank, Anti-DOOR nebo také RWD 90, je lehká reaktivní zbraň určená proti obrněným vozidlům a opevněním. Její rozměry jsou skutečně miniaturní. Hmotnost MATADORu je 8,9 kilogramu (11 se zaměřovacím zařízením) a na délku měří pouhých 99 centimetrů (1,15 metru s protipancéřovou hlavicí HEAT). Ráže je 90 milimetrů a hmotnost bojové hlavice 3,9 kilogramu.

iZdroj fotografie: IDF / Creative Commons / CC BY- SA

Zbraň je určena pro boj v městských oblastech, proto může být použita i ve velmi stísněných prostorech a na malé vzdálenosti. Vystřelit lze i z místnosti o velikosti 15 m² a účinný dostřel se pohybuje od 20 do 1 200 metrů. Hlavice dokáže prostřelit až 400 milimetrů tlustý ocelový plát. Laserové zaměřování je odnímatelné a jeho počítač dokáže díky naprogramované databázi vyhodnotit odolnost cíle. Systém vedle Bundeswehru zavedl Singapur, Belgie, Izrael, Slovinsko, Švýcarsko a Vietnam.

3) GM-94

Ruské zbrojovky dokázaly vyvinout velmi zajímavé granátomety. To dokazuje i produkt tulské zbrojovky KBP GM-94. Zbraň se zásobníkem na 4 granáty funguje na principu legendární pumpy. Pohybem předpažbí vpřed se otevře závěr, do nějž z trubicového zásobníku vklouzne nový granát nezvyklé ráže 43 milimetrů. Hmotnost prázdné zbraně je pouhých 4,95 kilogramu a délka se složenou pažbou 545 milimetrů (s pažbou pak 820 milimetrů). Maximální dostřel je 800 metrů.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creative Commons / CC BY- SA

Zbraň je určena pro boj v městském prostředí, doslova od budovy k budově a „čištění“ jednotlivých místností v objektech. Pro GM-94 existuje až 9 typů granátů. Základním je termobarický granát se smrtícím účinkem 3 metry. Bezpečná vzdálenost střelby pro střelce bez ohrožení je 10 metrů. Vedle toho existuje granát s pryskyřicovým tělesem ke znehybnění, zábleskový, s aerosoly nebo cvičný. Zbraň se zatím dostala do rukou speciálních jednotek Ruska, Kazachstánu a Libye.

4) M47 Striker

Skutečně těžká váha mezi granátomety. Těžký automatický granátomet M47 Striker, který nahrazuje typ M19, lze skutečně označit za dělostřelectvo pěchoty. Kategorii osobní zbraně již přesahuje. M47 váží 19 kilogramů (s trojnožkou 41 kilogramů), a proto je montován na automobily nebo má pevnou stacionární pozici. Jeho ráže je 40 milimetrů a kadence dosahuje 250–⁠300 nábojů v minutě. Maximální účinný dostřel je 1 500 metrů.

iZdroj fotografie: USMC / Public Domain

Munice je do zbraně nabíjena pásem. Vedle klasických granátů s tříštivo–⁠trhavou hlavicí je pro M47 k dispozici i programovatelná chytrá munice. Ta nevybuchuje při dopadu, ale v naprogramované vzdálenosti od povrchu ve vzduchu. Je tak střepinami schopna zasáhnou i cíl skrytý za překážkou nebo v zákopu. Striker má infračervený zaměřovač AN/PAS-13 Heavy Thermal Weapon Sight, který zajišťují přesnost a vzdálenost od cíle za všech denních podmínek. Striker zatím zavedly Spojené státy, Austrálie a Izrael.

5) PSRL-1

Není rozšířenější a proslavenější granátomet, než je sovětský RPG-7. Levná, spolehlivá, a přitom neuvěřitelně účinná zbraň nedala spát ani zbrojařům v USA. A tak roku 2009 zbrojovka AirTronic USA začala vyrábět vlastní bezlicenční kopii označenou jako PSRL-1, tedy Precision Shoulder-Fired Rocket Launcher-1. Od originálu se kopie prakticky neliší.  Hmotnost odpalovače je 6,95 kilogramu a lze z něj odpálit granáty jak originální, tak americké výroby.

i

Větším pokrokem je verze GS-777. Ta je na rozdíl od ocelového originálu vyrobena z polymerů a její hmotnost je pouhých 4,5 kilogramu. Zbraň lze pro lepší mobilitu rozdělit na dvě části. K dispozici jsou jak protipancéřové, tak tříštivé granáty. PSRL-1 má zaměřovací optiku, ale může být vybaven i laserovým zaměřovačem. Účinný dostřel je 800 metrů. Systém oficiálně americká armáda nezavedla, je určen především pro export. PSRL-1 zatím zavedlo jen Peru a Ukrajina.      

Který granátomet by se vám zamlouval ve výzbroji AČR?

Zdroj: Chris Bishop, Velká encyklopedie Moderní vojenské zbraně, Praha, 2004

Článek Osobní granátomety již nejsou dělostřelectvem chudého muže. Těchto 5 smrtících zbraní to dokazuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Goumierové, sveřepí Maročané

Téměř zapomenutou kapitolou bylo působení expedičního sboru Svobodných Francouzů. Jádro sboru tvořili maročtí Goumierové. Tyto nepravidelné jednotky se proslavily vysokou bojovou efektivitou a v Němcích vzbuzovali hrůzu. Bohužel nejen v Němcích. Maročané se proslavili také rabováním a znásilňováním.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Většina případů se měla odehrát v regionu Lazio v roce 1944. Podle nejnižších odhadů mělo být zneužito 2000 žen, ale poválečné vyšetřování mluvilo dokonce o 60 000 obětech ve věku od 11 do 86 let obou pohlaví. Vojáci si nevybírali a ve vsi Vallemaio měl být Goumiery znásilněn šedesátiletý muž. Důstojníci svým vojákům v takovém chování nebránili. Naopak! Jednalo se často o Korsičany, ti Italy nenáviděli a do násilí se s gustem zapojovali.

To, že Francouzi o svých koloniálních jednotkách věděli své, dokazuje, že po invazi v Normandii a nasazení těchto jednotek ve Francii, je do svých měst nepouštěli. Například 1. divize byla z osvobození Paříže taktně „odkloněna“. Celkem bylo za sexuální zločiny během italského tažení souzeno 207 vojáků, přičemž 28 bylo popraveno a 39 osvobozeno pro nedostatek důkazů. Francouzská vláda vše v tichosti uzavřela, když roku 1947 odškodnila 1488 obětí.

Britové se s tím na moři nepárali

Britové byli považováni všemi svými protivníky za gentlemany, kteří dodržují pravidla fair play. Přesto i oni měli několik skvrn na svém štítu. Například v červenci 1941 ponorka HMS Torbay, operující ve Středozemním moři pod velením kapitána Anthonyho Mierse, potopila několik německých lodí.

iZdroj fotografie: Royal Navy / Public Domain

Ve dvou případech, jednou u pobřeží Alexandrie v Egyptě a podruhé u pobřeží Kréty, se ponorka vynořila, ponorkáři vzali do ruky zbraně a zahájili palbu na ztroskotané německé námořníky a několik jich zabili. Žádný z trosečníků nepředstavoval pro posádku hrozbu. Miers se své chování nesnažil nijak skrývat, a dokonce je zaznamenal v lodním deníku.

Po prvním incidentu dostal od svých nadřízených důraznou výtku. Miers svým jednáním porušil Haagskou úmluvu z roku 1907, která za všech okolností zabíjení trosečníků zakazuje. Vše však bylo ututláno. Meirs za své výkony dostal Viktoriin kříž, nejvyšší vyznamenání britského impéria a v roce 1956 odešel do výslužby jako viceadmirál.

Smrt oblíbeného důstojníka Kanaďané neodpustili

Byl 14. duben 1945 a válka se blížila ke svému konci, 4. kanadská obrněná divize bojovala o malé německé město Friesoythe v Dolním Sasku. Skupina nacistických fanatiků se odmítala vzdát a dokonce provedla protiútok. Při něm byl zabit populární podplukovník Frederick Wigle. Rozšířila se fáma, že podplukovníka zastřelil odstřelovač v civilních šatech. Ba co víc! Měl jej zbaběle střelit do zad.    

iZdroj fotografie: Alexander Mackenzie Stirton / Public Domain

Generálmajor Christopher Vokes rozkázal zničit celé Friesoythe. Do čtyřtisícového města vtrhli vojáci s plamenomety, granáty a Molotovovými koktejly. Násilí trvalo 8 hodin. Kanaďané šli dům od domu. Destrukce byla ohromující. Vojáci zničili 90% městečka. Nedotčen zůstal jen klášter na kraji obce. Zničení městečka nakonec Kanaďané řádně oslavili. Kolik civilistů zaplatilo řádění životem je neznámé.

Japonci se do zajetí neberou

Válka v Pacifiku byla brutální záležitostí. Osud spojeneckých zajatců a zacházení s nimi je poměrně známá záležitost. O osudu japonských zajatců se mluví již méně. Již první z nich, námořník Kazuo Sakamaki, který byl zajat se svou miniponorkou 7. prosince 1941, poznal americkou drsnost. Vojáci, kteří jej zajali mu zlomili několik kostí a do konce života měl na tváři jizvy od nedopalků cigaret.

Japonští vojáci se odmítali vzdát. Kodex Bušidó a obavy z protivníkovy pomsty jim to zakazovaly, japonská propaganda líčila nepřítele jako ztělesnění zla. Naprosto běžně docházelo k případům, kdy byla potopena japonská transportní loď poblíž místa svého určení. Synové Nipponu se odmítali vzdát a Američanům nezbylo nic jiného, než trosečníky postřílet, jinak hrozilo, že posílí posádku bráněného ostrova.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

I tvrdé boje na Iwodžimě a především na Okinawě chování Američanů nezměnily. Často pobili i vzdávající se vojáky. Mnozí američtí vojáci brali zajatce pouze za příslib zmrzliny nebo dne volna. Bitva o Okinawu byla také první, kde se američtí vojáci setkali s japonskými civilisty. Bohužel i mezi mini došlo k mnoha obětem. Velkou zálibou Američanů byla i výroba suvenýrů z kostí padlých nepřátel.

Ututlaná stránka okupace Japonska

Již na Okinawě se rozšířil zločin, na který by dnes Američané rádi zapomněli. Docházelo ke znásilňování. Jen na Okinawě údajně došlo k 10 000 znásilněním a obyvatelé vytvářeli milice k ochraně svých žen. Incidenty však pokračovaly i po skončení bojů. V červnu 1945 došlo ke katsujamskému incidentu.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Do malé vesnice nedaleko okinawského města Nago každou neděli jezdili tři američtí námořní pěšáci černé pleti a vybírali si ženy. Jednoho dne toho již vesničané měli dost a vojáky zabili. Jejich těla skryli do malé jeskyně, kterou označovali jako „Negerská jeskyně“. Vše bylo odhaleno teprve po více než padesáti letech roku 1997.

iZdroj fotografie: Wayne F. Miller / Public Domain

Tyto nepěkné události pokračovaly i během okupace Japonska. Jen během prvního měsíce mělo dojít k 3500 znásilnění. Číslo však může být velmi podhodnoceno. Podle oficiálních záznamů bylo jen v prefektuře Kanegawa za prvních 10 dní okupace hlášeno 1350 případů znásilnění. Japonské ženy většinu případů z obav z ostudy nehlásily a tak zbývají jen odhady počtu zneuctěných Japonek. Ty se pohybují mezi 200 000 až 1 milionem zneužití.

Vyskytly se případy opravdu krutých forem hromadného znásilnění. Dne 4. dubna 1946 u nemocnice Nakamura v tokijské čtvrti Omori zastavily tři americké vojenské náklaďáky. Do nemocnice se nahrnulo 50 amerických vojáků, kteří údajně znásilnili 40 pacientek a 37 sester. Mělo být zabito několik mužů, kteří se ženy pokusili chránit. Během hodiny byli pachatelé pryč. Za tento zločin nebyl nikdo potrestán.

Vzpomenete si na nějakou podobnou kontroverzní událost?

Zdroj: HistoryCollection

Článek I západní spojenci se mají za co stydět aneb Zapomenuté zločiny 2. světové války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) M142 High Mobility Artillery Rocket System (HIMARS)

M142 HIMARS je lehký salvový raketomet, který má šest hlavní namontovaných na stejné platformě, která je instalovaná na pětitunové nákladní vozidlo s pohonem 6×6. Americká armáda ho do svých ozbrojených sil integrovala v roce 2005. M142 může odpalovat rakety 227 mm, naváděnou munici s dostřelem více než 61 km, nebo jednu taktickou raketu MGM-140 s doletem přes 161 km.

iZdroj fotografie: North Carolina National Guard / Flick / CC BY-ND

2) Caiman MTV

Vozidlo zkonstruované přímo pro nehostinnou krajinu Afghánistánu, to je Caiman MTV (Multi-Theatre Vehicle). Pobere až deset vojáků a bez přípravy je schopný přejet vodoteč o hloubce 915 mm. Primárně je Caiman určený k ochraně vojsk před minami, proto má podvozek upravený do tvaru písmene V – aby se energie z výbuchu rozptýlila do stran mimo kabinu.

iZdroj fotografie: Al Jazeera English / Creative Commons / CC BY-SA

3) M109A7 Paladin

Samohybná houfnice M109A7 Paladin je dalším z vozidel americké armády. Jeho hlavní zbraní je houfnice o průměru 155 mm, která je vybavená automatickým nakládacím systémem, a která vystřelí 4 rány za minutu. Paladin také dokáže střílet vysoce výbušné granáty až do vzdálenosti 24 kilometrů. V případě sebeobrany využívá Paladin dálkově ovládaný střešní 12,7 mm kulomet, který je možné vyměnit za 40 mm automatický granátomet.

iZdroj fotografie: Minnesota National Guard / Flickr / CC BY-ND

4) Cougar (MRAP)

Americké lehké obrněné vozidlo využívá Armáda Spojených států k náročnějším přepadovým operacím. Vozidlo je zkonstruováno tak, aby odolalo minovým útokům a útokům improvizovanými výbušnými zařízeními (IED). Disponuje pohonem 4×4, nebo po upgradu 6×6 a v rámci obranných opatření může být vozidlo vybaveno dálkově řízeným odpalovacím systémem.

iZdroj fotografie: Forsvaret / Creative Commons / CC BY-SA

5) M1150 Assault Breacher Vehicle

Vojenské vozidlo M1150 Assault Breacher Vehicle (ABV) váží 72 tun a je postavené na podvozku M1 Abrams. Pohybuje se v předvoji, protože se svými více než 3 tisíci kily výbušnin čistí trasu od výbušnin a min. M1150 je vybavený 4,5 metry širokým předním pluhem, který za sebou nechává sjízdný povrch. I když je doprovázený dalšími vozidly, dokáže se pomocí kulometu ráže 0,5 bránit i sám.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

6) M104 Wolverine

Dalším vozidlem vycházejícím z tanku M1A2 Abrams je M104 Wolverine. Toto vozidlo je vybavené skládací kovovou plošinou, která slouží jako most k překonávání překážek pro ostatní armádní vozidla. Rozložení mostu trvá pouze několik minut a improvizovaný most unese až 70ti tunové vozidlo jedoucí rychlostí okolo 16 km/hod. To vše bez toho, aby posádka musela opustit bezpečí kabiny.

7) ICV Stryker

Sedm metrů dlouhý ICV Stryker spadá do kategorie osmikolových obrněných bojových vozidel a slouží jako obrněný transportér až devítičlenného střeleckého družstva pěchoty. Po předchozích zkušenostech z bojů prošel značným vylepšením, které zahrnovalo nehořlavé pneumatiky, plášť odolný proti RPG, dálkově ovládanou palebnou věž, nebo kabinu odolnou proti minám.

iZdroj fotografie: 2nd Cavalry arrives / Creative Commons / CC BY

8) M1117 Guardian

M1117 Guardian je obrněný transportér, jehož hlavním úkolem je dopravování pěchoty na bojiště. Hlavním rysem vozidla je kolový (pásový) podvozek a kulometná výzbroj. Jeho čelní pancíř poskytuje nepřekonatelnou ochranu proti průbojným střelám o průměru 12,7 mm. V případě konfliktu může využít automatický 40 mm granátomet spolu s kulomety.

iZdroj fotografie: Jarek Tuszyński / Creative Commons / CC BY-SA

9) Bradley Fighting Vehicle

Vozidlo pojmenované po americkém generálu Omaru Bradleym bylo zkonstruováno pro bezpečný transport pěchoty. Varianta Bradley M2 přepraví včetně posádky až devět vojáků. Společně s jeho portfoliem palebné síly – např. kanón M242 Bushmaster vystřelí až 300 ran za minutu, proto není divu, že se jedná o doprovodné vozidlo legendárnímu tanku M1 Abrams.

iZdroj fotografie: Uživatel Mrkoww / Creative Commons / CC BY-SA

10) M1 Abrams

Hlavní bojový tank M1 Abrams z dílny firmy General Dynamics byl uveden do služby v roce 1980 a stále se používá. Americká armáda aktivně využívá tři verze tohoto tanku – M1, M1A1 a M1A2. Nejnovější verze M1A2C a M1A2D mají značná vylepšení jako přídavný pancíř, vybavení digitálními systémy a programovatelnou víceúčelovou municí, nebo ochranu Trophy.

iZdroj fotografie: Pixabay

Zdroj: Hot Cars

Článek Vozidla, která využívá nejpokročilejší armáda na světě. Plní řadu úloh, od transportu vojsk přes ozbrojený průzkum až po nasazení v přímém boji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) Light Strike Vehicle

Hned první vozidlo je vojenská pouštní bugina. Light Strike Vehicle – LSV je využíváno zejména speciálními silami pro průzkum, popř. k útokům malého rozsahu zejména v guerillových konfliktech. LSV je nástupcem Desert Patrol Vehicle a ve vozovém parku ho má, kromě té americké, mnoho armád světa.

iZdroj fotografie: Unsplash

2) Vyprošťovací vozidlo M88

Toto vozidlo má v americké armádě své místo už od šedesátých let. Americká armáda jej využívá ve třech variantách: M88, M88A1 a M88A2 HERCULES. Toto vozidlo je díky svému jeřábu schopné vyprostit téměř cokoliv. V současně době se probíhá vývoj čtvrté verze – M88A3.

iZdroj fotografie: Unsplash

3) RG-31 Nyala

RG-31 Nyala je víceúčelové vozidlo původem z Jihoafrické republiky. Jeho hlavní předností je odolnost proti minám a velký výkon. Oblibu získalo zejména díky svému zmiňovanému výkonu a také díky svému neagresivnímu vzhledu. Z toho důvodu si ho pro své mírové mise zvolila i OSN.

iZdroj fotografie: Unsplash

4) Buffalo

Další v pořadí je Buffalo – vozidlo typu MRAP (Mine-Resistent Ambush-Protected), jehož charakteristickým prvkem je jeho devítimetrové rameno s železným drápem. Vozidlo je určeno likvidaci výbušnin a nebezpečné munice, vejde se do něho 6 osob a v americké armádě mají 650 kusů této techniky.

iZdroj fotografie: Unsplash

5) M9 Armored Combat Earthmover

M9 je v podstatě obrněný buldozer, který je určený k budování obranných pozic v první linii. Lze ho využít také k odstraňování překážek a při různých stavebních a opravárenských pracích. V neposlední řadě je tento buldozer obojživelný, takže se jedná o velice univerzální vozidlo.

iZdroj fotografie: Unsplash

6) LVSR – Logistic Vehicle System Replacement

Logistic Vehicle Systém Replacement, zkráceně LVSR, je v podstatě rodina vojenských logistických vozidel. Tato vozidla existují ve třech variantách: první slouží pro převoz materiálu (cargo), druhá pro odtah nepojízdné techniky (wrecker) a poslední je tahač (tracktor). Americká armáda má k dispozici celkem 2000 těchto vozidel.

iZdroj fotografie: Unsplash

7) ISV – Infantry Squad Vehicle

Vozidlo určené pro převoz pěších jednotek americké armády má svůj design založený na Chevroletu Colorado ZR2. Uveze až 9 lidí a v americké armádě zažívá teprve svůj začátek. Do budoucna by měla americká armáda disponovat více než dvěma tisíci těchto vozidel.

iZdroj fotografie: Unsplash

8) RSOV – Ranger Special Operations Vehicle

RSOV – vozidlo určené pro speciální operace Rangers, je Land Rover Defender a má sloužit jako rychlá obranná platforma. V české armádě lze nalézt podobné vozidlo – Kajman, používaný 43. výsadkovým plukem v Chrudimi. Americká armáda toto vozidlo zavedla po válce v Perském zálivu.

iZdroj fotografie: Unsplash

Zdroj: Hotcars

Článek 8 úžasných vozidel americké armády, s nimiž nejen bojuje, ale také staví a vyprošťuje. Jde o zázrak techniky, o kterém jste pravděpodobně neslyšeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1. Je starší než USA

Tenhle fakt vlastně dává smysl. Kontinentální armáda v čele s Georgem Washingtonem, která navázala na milice bez posloupnosti velení, vznikla v roce 14. června 1775 proto, aby vyhnala Brity z kolonií. USA vznikly až 4. července 1776.

2. Je velká jako 10. největší americké město

Pokud by byla americká armáda město, tak by, s počtem přes 1 milion vojáků (zhruba polovina z tohoto počtu jsou vojáci v aktivní službě), zaujala desátou pozici v žebříčku největších amerických měst. Předčila by tak města jako San Francisko, Austin nebo San Jose.

i

3. Druhý největší zaměstnavatel

S více než 1 milionem vojáků se dostává americká armáda také na druhé místo v žebříčku největších amerických zaměstnavatelů. Na prvním místě se 2,2 miliony zaměstnanců zůstává Walmart. Na třetím místě se nachází společnost Yum Brands s 523 tisíci zaměstnanci.

4. Nejčastěji obsazená hodnost: specialista

V americké armádě bylo v roce 2015 celkem 264 890 vojáků s hodností specialista. To je nejvíce ze všech hodností. Oproti desátníkům se specialisté, ač je to stále juniorská hodnost, neřadí mezi poddůstojníky.

i

5. Významná spotřeba paliva

Stejně jako každá jiná větší organizace potřebuje i armáda pro své fungování palivo. Americká armáda potřebuje hodně paliva. Informace z roku 2011 hovoří o spotřebě 84 litrů na vojáka denně. To představuje roční spotřebu zhruba 3,8 miliardy litrů paliva.

iZdroj fotografie: Depositphotos

6. 24 amerických prezidentů sloužilo v armádě

Ze 44 amerických prezidentů jich 31 prošlo vojenskou službou. 24 z nich sloužilo v armádě, nebo v národních milicích. Tento trend zahájil George Washington a někteří prezidenti byli dokonce známi jako váleční hrdinové.

7. US armáda vlastní pozemky větší než některé státy

Američtí vojáci slouží celkem na 158 zařízeních napříč celým světem. To, spolu s pozemky, které vlastní na půdě USA, znamená celkem 24 tisíc čtverečních kilometrů pozemků. Celkově pozemky zabírají větší rozlohu než např. americké státy Havaj, Massachusetts nebo Vermont.

Zdroj: Business Insider

Článek Americká armáda jako jedna ze složek ozbrojených sil USA. 7 faktů, které vás s jistotou překvapí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boeing T-7 Red Hawk

Cvičný letoun, který nahradí dosluhující cvičné letouny Northrop T-38 Talon, měl být původně k dispozici již v roce 2020. Požadavky na nové cvičné letouny se nicméně hromadily již od roku 2003. Po tragické nehodě z roku 2008, kdy při selhání letounu T-38 zemřeli dva členové posádky, vzrostl tlak na schopnosti a vybavenost nového stroje.

iZdroj fotografie: Unsplash

Vzhledem k omezenému rozpočtu americké armády, a k projektům spojeným s modernizací staršího vybavení, byla tendence vývoj nového letounu odsunout až do let 2023-2024. To se nicméně nestalo a první prototyp cvičného letounu byl odhalen 13. 9. 2016. Požadavky, které musel tento prototyp splnit, jsou: jednomotorový cvičný stíhací letoun se dvěma svislými ocasními plochami, 2 sedadla v tandemovém uspořádání a tříkolý zatahovací podvozek.

ACES 5 – vystřelovací sedadla nové generace

Vystřelovací sedadla jsou důležitou součástí každého (obvykle) bojového letounu. Umožňují pilotovi a posádce v případě havárie či jiné, život ohrožující události, opustit rychle prostor letadla. Všechna vystřelovací sedadla jsou navržena tak, aby maximalizovala bezpečí posádky. Jsou proto zhotovována podle přísných standardů, které byly utvářené několik let. Vystřelovací sedadla ACES 5 od společnosti Collins Aerospace se díky svým vylepšením dají označit za sedadla nové generace.

iZdroj fotografie: Unsplash

Jsou v nich integrovány nové bezpečnostní technologie a zároveň je zachovaný výkon a bezpečnost předcházející řady ACES II, které je připisována záchrana více než 650 životů. ACES 5 zahrnuje vylepšenou prevenci komplikovaných zlomenin krku, hlavy, paží a nohou. Vylepšený je i katapult, který se vždy přizpůsobí váze jednotlivce. ACES 5 byly integrovány i do letounu T-7 Red Hawk a nedávno byly testovány. Společnost Boeing sdílela unikátní video celého testu. Sedačky byly vystřeleny při rychlosti 0-805 kph se simulovanou posádkou.

Zdroj: Defence Blog

Článek Zveřejněné video bere dech. Boeing T-7 testuje nová vystřelovací sedadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zajištění bezpečného letu

Všechny bombardéry typu B-1B Lancer se navrátí do letuschopného stavu ihned, jakmile bude rozhodnuto o jejich bezpečnosti. Termín bohužel není nikdo schopen určit vzhledem k tomu, že je potřeba zkontrolovat všech 57 letounů. Kontrolovat se bude zejména palivová pumpa a palivový filtr, a to za pomocí rentgenového záření a modrého světla. Pokud bude palivová jednotka po otestování shledána bez závad, bude po opětovném složení namontována zpět do letounu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Podle mluvčího amerického letectva nebude mít dočasné vyřazení letounů dopad na plnění úkolů a letouny jsou v případě potřeby připraveny vzlétnout. V současné době americké letectvo pracuje na snížení počtů bombardérů typu B-1 na celkový počet 45. Vyřazených 17 bombardérů bude posléze umístěno do muzeí, nebo budou vyčleněny jako testovací. Celá letka bombardéru by měla být kompletně vyřazena do roku 2036.

Využití během válečných konfliktů

Bombardéry B-1 Lancer byly v posledních deseti letech – jako jediný americký nadzvukový bombardér – hojně využívány jednotkami působícími na středním východě. Díky tomuto častějšímu nasazení se letouny opotřebovaly rychleji, než se čekalo. Jedno z letadel mezi lety 2013 až 2016 nalétalo 46 889 letových hodin (toto neuvěřitelné číslo je navíc uváděno bez pravidelných letů do Evropy a Pacifické oblasti, které nejsou v letových hodinách zahrnuty).

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ze středního východu byly letouny staženy zpět na americkou půdu začátkem roku 2016. Nicméně o dva roky později – v roce 2018, se na střední východ opět vrátily. V roce 2018 nicméně došlo u Lancerů k prvnímu zákazu letu, a to z důvodu problému s vystřelovacími sedadly. O rok později, v březnu 2019, generál Tim Ray nařídil další zákaz letu – tentokrát kvůli špatně nainstalovanému brzdícímu padáku ve vystřelovacím sedadle. Současný zákaz letu z bezpečnostních důvodů kvůli úniku paliva je tak třetím za poslední tři roky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zdroj: Military

Článek Bombardéry B-1 v problémech, velení je uzemnilo na neurčito se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Důležitost komunikačního spojení

Jakožto velmoc musejí Spojené státy neustále prokazovat svou vojenskou sílu ve své sféře vlivu. To hlavně v okrajových oblastech, jako jsou střední a východní Evropa a Jihočínské moře. Rusko a Čína se však Spojené státy snaží vytlačit právě z těchto oblastí. Americkou sféru vlivu prakticky ohraničuje způsobilost Spojených států projektovat svou vojenskou moc. Cíl, který má Rusko a Čína je co nejvíce zmenšit americkou sféru vlivu, kromě toho mezi Spojenými státy a spojenci přerušováním komunikačních linií.

• Pozemních
• Leteckých
• Námořních

Spojené státy nemohou do oblasti účinně přesouvat své vojáky, a tak nemohou zaručit spojencům bezpečnost, když pro ně neexistuje žádné komunikační spojení. A tím pádem budou opuštěné země hledat ochrannou ruku někde jinde, jak doufá Rusko a Čína.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Komplikace způsobené Ruskem

Umožnění americké armádě působit v nejvýchodnějších evropských částech NATO, by měl právě zapříčinit koncept Multi Domain Battle, ovšem teoreticky. V případě konvenční války s Ruskem by pak měl koncept Multi Domain Battle právě zajistit vítězství Spojených států i přes to, že má Rusko v oblasti výhodu moderních a početných systémech odepření přístupu A2/D2, Anti Access/Area Denial. Přesněji řečeno jsou A2/D2 výhradně raketové systémy země-země, jako je například Iskander, nebo země-vzduch, jako je například S-400. Americké jednotky se stejně tak musejí vyrovnat i s faktem, že Rusové mají v této oblasti výhodu času a i prostoru. Aliance Pentagon počítá v případě ruského útoku na exponované části s vysláním pozemních sil, jenž zajistí přístupová místa do oblasti a opanují terén.

Nové poslání amerického letectva

Americké letectvo ovšem ale rozhodně nehodlá umetat cestu pozemním silám, jak tomu je v konceptu Air-Land Battle. V tomto případě to bude naopak a to tak, že pozemní síly pomocí zbraní dlouhého dostřelu, jako je například dalekonosné dělostřelectvo, strategické kanony, raketové systémy, drony a tak podobně, úplně zlikvidují postavení protivzdušné obrany, PVO, nepřítele a vyčistí tak cestu letectvu. Koncepce o takovéto změně si vyžádá nejen novou techniku, ale také samozřejmě i změnu struktury pozemních sil a výcviku. Spojené státy prozatímně exponovaným zemím na východě NATO pomáhají vybudovat jejich vlastní systémy A2/D2 a úspěšně odrazují operace ruských úderníků.

Článek Nahrazení zastaralého vojenského operačního konceptu je téměř na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatím sedm příjemců

Reálně pak budou prostředky rozděleny mezi sedm různých společností, což by podle vyjádření Pentagonu mělo vést k udržení a posílení klíčových amerických výrobních kapacit. Firmám by prostředky měly pomoci pokrýt ztráty způsobené koronavirem, který na Spojené státy dopadl obzvláště tvrdě.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Opora v novém zákoně

Založení fondu na podporu strategických výrobců má oporu v novém zákoně, který byl přijat letos v dubnu, a který dává ministerstvu obrany nebývale široké pole působnosti. Podle odborníků je patrné, že Spojené státy nechtějí zaspat rozvoj nových technologií a ve válce vedené bez nasazování životů vojáků vidí velkou budoucnost. Kritéria fondu tomu proto odpovídají.

Spíše kapka v moři

Pokud se však chtějí Spojené státy udržet na špici, budou v nadcházejících letech nuceny podniknout mnohanásobně vyšší investice. Ty však obvykle směřují k renomovaným zbrojařským firmám, které vyrábějí konvenční vojenskou techniku. Tento fond ale naznačuje, že se Američané snaží hledat alternativy a věří, že některá z malých firem přijde s přelomovou technologií, na kterou pak bude mít americká armáda de facto monopol.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Nejde o první podporu federální vlády

Už před založením tohoto fondu americké ministerstvo obrany podpořilo některé klíčové firmy zaměřující se na vývoj autonomních systémů. Letos mezi ně patřily například tyto společnosti, které shodou okolností všechny sídlí v Kalifornii:

• AirMap, 3,3 miliony dolarů
• ModalAI, 3 miliony dolarů
• Skydio, 4 miliony dolarů
• Obsidian Sensors, 1,6 milionů dolarů

Článek Vláda USA vyčlenila 85 milionů dolarů pro malé zbrojařské firmy jako pomoc během pandemie koronaviru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.