Útěky vojenských pilotů k nepříteli nejsou v historii výjimečné, a pohnutky mohou být různé. Někdy prchají z diktatury za lepším životem, jindy chtějí peníze.
Ve více než stoleté historii vojenského letectví lze najít mnoho případů, kdy některý z vojenských pilotů přeletěl k nepříteli (nebo voják ujel ve vozidle, ale teď zůstaňme ve vzduchu). Někdy se tomu snad ani nelze divit, tedy hlavně u méně demokratických režimů. Piloti tam sice často bývají hýčkanou skupinou vojáků, ale zároveň jde o velmi inteligentní lidi, kteří si mnohdy dokáží udělat vlastní názor. Při nespokojenosti se pak mohou pokusit o útěk i z přísně střežené země a nepříteli vyzradit cenné informace, ačkoliv tím riskují život svůj i blízkých. Tak to ostatně udělal tchajwanský důstojník, informoval v prosinci 2023 MilIn, ovšem neuspěl.
Útěk bývá poháněn různými důvody
Příkladů útěků pilotů je mnoho a některé jsou slavné. Třeba sovětský pilot Viktor Bělenko přeletěl v roce 1976 s tehdy špičkovým Mikoyan-Gurevich MiG-25 Foxbat do Japonska. To ho sice do země původu vrátilo, ale nejdříve ho pečlivě prozkoumali Američané, kteří se dostali i k funkčnímu MiG-15 Fagot, s nímž již po skončení korejské války v roce 1953 emigroval Severokorejec No Kum Suk. Asiaté jsou sice většinou režimu věrní, on se ale severokorejského obával. Za stíhací letoun navíc dostal odměnu, o níž však při útěku nevěděl, uvádí NKNews.
Možná až překvapující je ale případ, na který přišli tchajwanští vyšetřovatelé. To se pilot vrtulníku CH-47F Chinook, podplukovník Hsieh, dohodl s čínskými špiony, že s ním přistane na jejich lodi, uvádí TaipeiTimes. Jeho motivem byly peníze, neboť měl od Číňanů slíbeno 15 milionů dolarů (v přepočtu asi 337 milionů Kč). Druhým motivem však mohla být obava z války mezi Čínou a jeho zemí, kterou Čína považuje za své území. V takovém případě pak měla být pilotova rodina evakuována do Thajska. Vše ale skončilo neúspěchem.
K útěkům může protistrana nabádat
Ačkoliv není pochyb, že třeba zmíněný severokorejský pilot chtěl spíše prchnout do bezpečí a vymanit se z okovů tvrdé diktatury, dochází k útěkům i zásluhou protistrany. Ostatně tak k tomu došlo i v případě ruského pilota, který uletěl s vrtulníkem Mi-8, a jelikož zbytek jeho posádky zběhnout nechtěl, byl po přistání ukrajinskými vojáky zabit. Celou akci měla přitom zinscenovat ukrajinská tajná služba, která také tajně dostala z Ruska jeho rodinu.
V případě Tchaj-wanu jsou to zase čínští špioni, kdo přesvědčuje vojáky ostrovního státu k dezerci. A když s sebou vezmou nějakou techniku, je to úspěch mnohem větší, i když zrovna ukořistění vrtulníku CH-47F by moc nových poznatků nepřineslo, jelikož je rozšířen po celém světě. Vítězství by to nicméně bylo hlavně propagandistické, a nelze pochybovat, že by ho Čína náležitě využila zejména k ovlivňování protistrany.
Jestli se totiž dokázala dohodnout s vysoce postaveným leteckým důstojníkem, může to být pro tchajwanské tajné služby varování, že nepřítel míří do vysokých vojenských kruhů, což by byl problém, a je evidentní, že budou mnozí armádní představitelé z povzdálí „hlídáni“. Jistě, jedná se možná o ojedinělý případ (tedy alespoň tento se dostal na veřejnost, jiný možná ne), ale ani tak není pochyb, že se Čína připravuje na možnou válku o Tchaj-wan, a to i přesto, že má ostrovní stát slíbenou pomoc Spojených států amerických.
Ty přitom mají stále silnější námořnictvo než Čína, ale převaha už není tak jednoznačná, jak jsme v ArmádnímZpravodaji upozorňovali. Země draka se soustředí na mnohá plavidla včetně letadlových lodí a torpédoborců, ale staví i spoustu fregat Type054B. Naproti tomu pochopitelně zbrojí i Tchaj-wan, a se stoupajícím napětím stále více. Na v podstatě nevyhnutelnou válku se připravuje zejména nákupem tanků, děl a protilodních střel v Americe, ale řadu moderních systémů také dokázal sám vyvinout.