NÁZOR / ANALÝZA: Východní oblasti Ukrajiny jsou nesmírně cenné jak ekonomicky, tak vojensky. Jejich ztráta by ale nejspíše měla mnohem větší dopady na celý svět.
Ukrajina se brání ruské agresi již rok a půl, a i když se jí podařilo část území osvobodit, útočník stále okupuje asi pětinu napadené země, a to včetně poloostrova Krym, který před lety anektoval. Kvůli silné ruské obraně opřené o zákopy a hustá minové pole postupuje ukrajinská protiofenziva hlemýždím tempem, a je otázkou, zda se (ne)může útočníkova obrana v dohledné době zhroutit. Jednou z možností, jak konflikt ukončit, by bylo postoupit okupovaná území, uzavřít mír a rychle vstoupit do NATO, čímž by si Ukrajina zajistila bezpečnost.
Mír za území by znamenal obětovat 1/5 země
Scénář výměny území za mír a vstup do NATO je jenom teoretický, a nutno říci, že ukrajinská vláda (a pravděpodobně i většina populace) takovou myšlenku kategoricky odmítá. Znamenalo by to totiž obětování pětiny své země, což je přes 120 000 čtverečních kilometrů. Už taková představa je „bláznivá“, a tím spíše, že se jedná o jednu z nejúrodnějších oblastí Evropy, v níž se rovněž nachází cenné nerostné suroviny a sídlí v ní řada významných podniků. Rusko by to však považovalo za splnění své „speciální vojenské operace“.
Ukrajina by přitom postoupením území přišla nejenom o souši, ale také o teritoria v Azovském a Černém moři. Všechna jsou přitom strategicky důležitá, zejména Krym pak pro námořní síly i obchod. Navíc do moře zasahuje i výlučná ekonomická zóna – jak v moři, tak pod okupovanou pevninou jsou velká naleziště zemního plynu. Mnozí analytici spekulují, že by právě plyn mohl být jedním z hlavních důvodů ruské invaze, protože se Ukrajina spolu se západními firmami chystala na jeho těžbu, což by v budoucnu ohrozilo ruský plyn v Evropě.
NATO by ukázalo světu svou slabost
Riziko takové dohody, tedy pokud by na ni tlačily představitelé a členské státy Severoatlantické aliance, by však bylo značné i pro ně. Jiným mezinárodním aktérům by to totiž mohlo naznačit, že NATO prostě není příliš ochotné bojovat, a to ani při flagrantním porušení mezinárodních konvencí a zvyklostí, a že se raději smíří s jejich porušením a pak uzavře nějakou dohodu jenom proto, aby zajistilo mír, ačkoliv je výhodný jen pro agresora.
V největší zemi světa by to navíc mohli vnímat jako potvrzení její současné politiky prosazované silou, a poté, co by se ruská armáda oklepala ze ztrát na Ukrajině, mohla by se vyzbrojit mnohem lépe a podobný scénář zopakovat proti někomu jinému. Navíc by to mohlo povzbudit Čínu v jejích zájmech o znovuobsazení Tchaj-wanu, protože by si mohla říci, že slib USA ostrov bránit, není tak silný. Co kdo udělá však odhadovat nelze, Amerika chce každopádně vybudovat předsunutou základnu na ostrově Guam, z něhož bude Čína na dostřel.
Nejspíše by to také znamenalo ještě větší šikanu sousedních zemí v Jihočínském moři, které si v rozporu s mezinárodním právem téměř celé nárokuje pro sebe, a chová se v něm velmi agresivně. Na druhou stranu je nutné připomenout, že je to právě americká v armáda, v níž mnozí vrcholní představitelé připustili možnost budoucího střetu se zemí draka, na což se mají také připravovat. Není to však jednoduché, čínská ekonomika chrlí podstatně rychleji bojové letouny, námořní plavidla i další vojenské prostředky.
Ztráta východu Ukrajiny = prohra i pro NATO
Ovšem ještě „na skok“ zpátky k Ukrajině, která by nejspíše přišla postoupením tak rozsáhlého území třeba o charkovský závod na výrobu tanků a traktorů, v Doněcku je zase několik sléváren a desítky strojírenských nebo potravinářských závodů. Což je ale vzhledem k již zmíněné úrodné půdě (a oblasti celkově) logické. Ukrajina patří navíc mezi obilnice Evropy, a některé názory tvrdí, že by jenom její produkce uživila až polovinu členských států EU.
Ztráta východních území by tak byla obrovská prohra jak ekonomická, tak vojenská, a to jak pro samotnou Ukrajinu, tak pro Evropu a celé NATO. To je přitom dohromady mnohem silnější než Ruská federace, kterou by konvenčně doslova převálcovalo, ačkoliv jako jednotlivec by proti němu nejspíše neobstál žádný z členských států. Vedle toho jsou hranice Severoatlantické aliance omezené, takže zajišťují mír de facto pouze Evropě, USA a Kanadě, ostatní země poblíž Ruska, byť s jeho politikou nesouhlasí, takto silné spojence nemají.
Kdyby se tedy největší země světa v budoucnu rozhodla, že by podnikla invazi do jiného státu (pravděpodobně i za pomoci Čečenska a Běloruska), např. do Kazachstánu nebo Moldavska (to sice po souši leží až za Ukrajinou, ale zároveň u Černého moře, odkud může Rusko provést výsadek), těžko říci, kdo by těmto zemím v potřebném rozsahu pomáhal. Ambice Ruska jsou bohužel evidentně větší, než si někteří připouští, a pokud nebude zastaveno už na Ukrajině, kde musí nakonec utrpět porážku, mohlo by nejspíše rozpoutat i třetí světovou válku.